10921–10980 z 157265 Autoři
Miroslav Pech (10)
Miroslav Pech je český spisovatel. Dětství a dospívání prožil v Nové Bystřici. Prošel mnoha zaměstnáními . Je autorem povídkových sbírek Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa a románu Cobainovi žáci. Povídky publikoval v literárních časopisech časopisech Semtam, H_aluze, Psí víno, Protimluv, Host, Salon, Weles, Pandora, Tvar či na internetové Dobré adrese. Žije v Českých Budějovicích.
Více od autora
Miroslav Myška (9)
Miroslav Myška pracuje jako reklamní fotograf. Od roku 1990 vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je zkušeným fotografem a autorem několika knih , představil se na mnoha samostatných i skupinových výstavách u nás i v zahraničí.
Více od autora
Miroslav Moravec (7)
Miroslav Moravec byl český divadelní a filmový herec a dabér. Hrát začínal ochotnicky již za středoškolských studií, přestože rodiče s hereckou kariérou nesouhlasili. Divadelní fakultu Akademie múzických umění absolvoval roku 1962 dálkově, dříve nebyl opakovaně přijat. Už během studií přijal první angažmá v Mostě. V dalších letech pak hrál v Chebu a ve Zlíně. V roce 1968 mu nabídl angažmá Otomar Krejča ve svém pražském Divadle za branou. Od roku 1980 pak působil v Divadle pod Palmovkou . V roce 1996 se stal členem Divadla na Vinohradech, ve kterém zůstal až do roku 2004. Působil nejen v divadle, ale i ve filmu, televizi, rozhlase a dabingu. Daboval například inspektora Kojaka, komisaře Moulina, mnoho postav Belmonda, či fiktivní postavu Fantomase. Disponoval velmi zvučným, hlubokým, hebce melodickým hlasem, díky němuž patřil mezi nejvýznamnější české dabingové a rozhlasové herce. Narodil se v Praze na Žižkově rodičům původem z Hané. Měl dvě sestry, Miladu a Marii. S manželkou, výtvarnicí, které říkal „Milča“, měl syna Prokopa a od něho vnuka Daniela.
Více od autora
Miroslav Kárný (7)
Miroslav Kárný se narodil 9.září 1919 v Praze. Po absolutoriu akademického gymnázia v Praze začal studovat na Filosofické fakultě UK, studia však nemohl dokončil. V letech 1941-44 byl vězněn v ghettu Terezín; zde se r. 1944 také oženil sM argitou Krausovou. Na podzim 1944 byl transportován do Osvětimi, v zimě 1945 přežil pochod smrti do Kauferingu aDachau. V letech1945-51 pracoval v Rudém právu, v letech19 5 2- 58 ve Spojených ocelárnách Kladno v redakci čsp. Kladenský kovák, v redakciS vobody , posléze jako šéfredaktor, a na ÚV KSČ. Odtud musel r. 196 9 odejít a až do důchodu pracoval v reprografickém středisku Institutu poradenství. Od roku 1974 se začal naplno věnovat svému největšímu zájmu: dějinám. Zabýval se historií německého fašismu a protektorátu, vždy se zřetelem k židovskému osudu. Časem patřil k největším odborníkům v tomto oboru, jedinečného znalce v něm našla především problematika terezínského ghetta a KT Osvětim. V průběhu posledního více než čtvrt století publikoval M. Kárný v českých i zahraničních novinách, časopisech a vědeckých sbornících množství významných obecných i dílčích studií, článků, recenzí, polemik apod., podílel se na práci vědeckých konferencí, redigoval řadu sborníků, vyslovoval se expertně při důležitých jednáních týkajících se let 1939- 45Své výzkumy shrnul v několika samostatných publikacích, které patří k základní literatuře na dané téma. Sumu svých znalostí o osudu Židů za protektorátu a o situaci v terezínském ghettu uložil do obsáhlé publikace, kterou pod názvem Terezínské kalendárium připravoval pro nakladatelství Sefer Po smrti své ženy , která byla jeho nejbližší spolupracovnicí, redigoval M. Kárný knihu sám až do posledních chvil. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 9. května 2001.
Více od autora
Miroslav Irra (12)
Ing. Miroslav Irra je s určitostí český nejfundovanější amatérský badatel v historii česko-slovenského vojenského letectva. Ve své práci se opírá o archivní materiály např. z fondů Vojenského ústředního archivu .
Více od autora
Miroslav Hák (4)
Miroslav Hák byl významným meziválečným českým fotografem. Byl členem sdružení umělců Skupiny 42. Byl jednou z nejvýraznějších postav v dějinách české moderní fotografie a zařadil se mezi plodné a nikdy plně uznané a poznané osobnosti v oblasti umění. Studoval u svého otce, fotografa Františka Háka. Mezi lety 1925 a 1931 pracoval jako fotograf v Praze a v Bratislavě. Od svých 20 let aktivně obesílal různé soutěže a umělecké salóny. Jako neznámý autor byl oceněn na Mezinárodní výstavě fotografií v Praze v roce 1936; jeho snímky vzbudily pozornost a okamžitě ho přiřadily k významným osobnostem české avantgardy. Vystavoval společně s takovými autory jako byli John Heartfield, Man Ray, László Moholy-Nagy, Brett Weston či Alexandr Rodčenko. Od roku 1937 pracoval jako fotograf pro divadlo E. F. Buriana . Od roku 1940 pracoval ve filmovém průmyslu. V letech 1942–1944 působil v obrazové redakci Věstníku fotografů. Spoluzaložil Skupinu 42, která spojovala české avantgardní fotografy. O rok později vyšly jeho snímky v portfoliu Moderní česká fotografie. Koncem války převzal po otci fotografickou živnost v Nové Pace. Od roku 1954 působil jako fotograf v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. K dominantním motivům jeho fotografií patřilo divadlo, akty a lyrické snímky.
Více od autora
Miroslav Barvík (7)
Miroslav Barvík byl český hudební skladatel a kritik. Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého. Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě . Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy a popularizace vážné hudby byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně . Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně. Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim , vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ....
Více od autora
Miro Gregor (7)
Slovenský fotograf, grafický a obrazový nakladatelský redaktor, věnoval se i knižní grafice a místopisné publicistice.
Více od autora
Mireille Calmel (6)
Mireille Calmel začala psát už ve svých devíti letech během pobytu v nemocnici. Lékaři o ní říkali, že je ztracený případ, ale ona to byla přesvědčená, že pokud, bude psát, nezemře. A stal se zázrak, Mireille se pomalu uzdravovala... Od té doby se psaní stalo součástí jejího života, stejně jako její nadšení pro divadlo a hudbu- vystupovala též jako zpěvačka na plesech a jiných společenských akcích.
Více od autora
Miluše Svobodová (5)
Doc, Ing., CSc., publikace v oboru pícninářství a trávníkářství.
Více od autora
Miloslava Knappová (6)
Miloslava Knappová je česká jazykovědkyně zaměřující se na onomastiku, zejména antroponomastiku . Většinu svého aktivního života strávila jako pracovnice Ústavu pro jazyk český při akademii věd, kam nastoupila v roce 1962 a kde vedla onomastické oddělení v letech 1976–1993, po Vladimíru Šmilauerovi převzala v letech 1984–1992 vedení časopisu Acta onomastica . Byla také pedagogicky činná, v letech 1988–2001 vyučovala na pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty v Ústí nad Labem. Odborné znalosti využívá mj. jako soudní znalec. Posudky Miloslavy Knappové jsou zásadní při kodifikaci nových jmen na českých matrikách . Dlouhodobě a opakovaně je členkou Místopisné komise Rady hlavního města Prahy. Byla také autorkou některých epizod vzdělávacího pořadu Československé televize Tajemství řeči .
Více od autora
Miloslav Zapletal (7)
Miloslav Zapletal , někdy se píše Miloš Zapletal je český farmář, spisovatel, redaktor, manažer, scenárista, dramaturg, ředitel produkční agentury, producent a prezident Miss České republiky. Absolvoval Báňskou a energetickou průmyslovou školu v Handlové na Slovensku a několik semestrů Fakulta osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V letech 1966–69 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu v Ostravě, poté dva roky ve vydavatelství Puls . Od roku 1970 byl postupně manažerem Karla Kryla, kterého jako recitátora a básníka objevil v roce 1962 v Teplicích, poté jako zpěváka protestsongů v roce 1967 v Olomouci, Marie Rottrové, Olympicu, Lenky Filipové a Pražského Výběru. V letech 1987–90 byl externím dramaturgem Paláce kultury a sportu Vítkovice. Tam založil novodobou Miss Československa, jejímž prezidentem byl do roku 2008. V roce 1990 založil společně s Michaelem Kocábem agenturu Art Production K, která zastupovala řadu umělců , produkovala programy Miss Československo, Tutovka, Vánoční koncert Placido Dominga, Český slavík, Ceny Thálie, Manéž Bolka Polívky, Bolkoviny, Lucie na bílo, EXPO 2000 a zároveň byl scenáristou a producentem některých těchto pořadů. V roce 2008 prodal práva na pořad Miss České republiky a začal podnikat na Farmě Blaník. Napsal několik knih o Miss České republiky, je spoluautorem knížky Zapomenuté divadlo Ateliér. V současnosti píše další knihy, které budou vydány ve vydavatelství Mladá fronta. Je jednatelem a spolumajitelem Farmy Blaník. Je počtvrté ženatý, žije s manželkou Hanou Zapletalovou , která byla produkční, nyní je manažerkou Farmy Blaník. Má čtyři syny, Petra, Roberta, Petra a Miloslava.
Více od autora
Miloslav Valouch (7)
Narozen 20.8.1878 v Lazcích u Olomouce, zemřel 11.6.1952 v Praze. PhDr., státní úředník v Praze, matematik. Práce v oboru.
Více od autora
Miloslav Šlezingr (9)
Narozen 1960 v Brně. Dr., Ing., stavební, zemědělský a lesnický inženýr, práce o úpravách vodních toků, ekologické práce.
Více od autora
Miloslav Ransdorf (8)
Miloslav Ransdorf byl český komunistický politik, filozof a historik. Od roku 2004 do své smrti vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. V letech 1996–2004 zasedal v dolní komoře českého parlamentu. Mezi roky 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění. Během veřejného života byl spojen s několika kontroverzemi, které vzbudily mediální zájem. Naposledy se jednalo o zadržení ve švýcarské bance v souvislosti s podezřením z majetkového trestného činu, které se však později nepotvrdilo – dle médií bylo dokonce v této věci později zúčastněným švýcarskými úřady přiznáno odškodné. Miloslav Ransdorf byl ženatý, a jeho dcera Aneta se narodila v roce 1990. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 , titul CSc. v roce 1982 . V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V médiích se různě objevovaly informace o jeho širokých jazykových schopnostech, na přímý dotaz sám veřejně odpověděl, že na různé úrovni ovládá angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž uváděl, že státní jazykové zkoušky má z němčiny a ruštiny; jako svůj koníček pak označil čtení ve staré řečtině a hebrejštině. Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jej...
Více od autora
Miloslav Racek (9)
Miloslav Racek byl český vysokoškolský pedagog, profesor výtvarného umění, estetiky, křesťanského umění, archeolog a historik umění se zaměřením na barokní malířství a české moderní umění. Středoškolské vzdělání získal na reálném gymnáziu v Terezíně a Kralupech nad Vltavou, které zakončil maturitou v roce 1945. V letech 1945-1950 vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil roku 1950 obhajobou rigorózní práce Dílo Michaela Václava Halbaxe v Čechách. Dne 29. června 1951 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze asistentem při archeologickém semináři pod vedením Prof. Josefa Cibulky, s účinností od 1. června 1951. Od 1. listopadu 1952 do 30. listopadu 1954 konal vojenskou službu. Poté se vrátil na CMBF. 29. července 1960 byl pověřen suplentskými přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Od 15. prosince 1961 byl jeho činnost na CMBF ukončena přestupem do Národní galerie, kde působil jako vedoucí oddělení regionálních galerií. V letech 1961–1968 byl na CMBF pověřen externími přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Jako externí lektor přednášel scénografii na DAMU v Praze. Zemřel 29. září 1980 v Kralupech nad Vltavou. Publikoval články o současném výtvarném umění i památkové péči zejména v časopisech Výtvarná práce, Hollar, Umění. Byl autorem textů doprovázejících katalogy výstav výtvarného umění a souborné výstavy v regionálních galeriích.
Více od autora
Miloslav Klíma (9)
Narozen 22.9.1941. Miloslav Klíma strávil mládí v Liberci ve skromné železničářské rodině, vyučil se plavčíkem a pravidelně docházel do divadla F.X.Šaldy. Později ho zdejší dramaturg Zdeněk Digrin připravoval na přijímací zkoušky na DAMU obor dramaturgie, po kterých následovalo studium na začátku zlatých 60. let. A to už je doba, kdy se setkává s několika lidmi, kteří ho v divadle i mimo něj budou provázet mnoho následujících let – Vlasta Chramostová, Luboš Pistorius, Jan Grossman a další. První a druhé chebské angažmá , působení na volné noze při Malostranské besedě, Hradecké Divadlo vítězného února, Studio Beseda, Divadlo DRAK, po revoluci Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo, děkanát a profesura na DAMU.
Více od autora
Miloš Vítek (7)
Narozen 1940. Doc., ing., CSc., průkopník systémového inženýrství, děkan Fakulty územní správy, vedoucí katedry společenských věd, práce z ekonomie, politologie a společenských věd a systémové ekologie.
Více od autora
Miloš Tomčík (9)
Narozen 19. 9. 1922 v Ploštíně u Liptovského Mikuláše , zemřel 15. 10. 2009 v Bratislavě. Prof., PhDr. DrSc., literární vědec, slovakista a bohemista, publikace z oboru.
Více od autora
Miloš Marten (7)
Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...
Více od autora
Miloš Kočka (7)
Spisovatel, autor životopisného románu o V. Priessnitzovi „Prameny živé vody“ a Čestný občan města Jeseníku a Prahy - Žižkov Miloš Kočka se narodil 12. 4. 1910 v Roudnici nad Labem, kde na reálném gymnáziu maturoval. Po studiu práv na Karlově univerzitě a několikaleté advokátní praxi v průmyslu působil jako advokát v Praze se specializací na mezinárodní právo. Do literatury vstoupil románem Krev na paletě. Caravaggio – román malíře . Po té následoval román o Vincenzi Priessnitzovi, zakladateli novodobé vodoléčby a lázní Jeseník Prameny živé vody . Dále publikoval výběr z vlastní rozsáhlé sbírky citátů, výroků a aforismů Střípky moudrosti a literární přepis rozhlasového cyklu v pořadu Meteor Okřídlená slova . Publikoval odborné práce o V. Priessnitzovi ve vlastivědných sbornících Jesenicko a Severní Morava. Svůj celoživotní zájem o dějiny vodoléčby završil spolu s MUDr. Aloisem Kubíkem v monografii Vincenz Priessnitz. Světový přírodní léčitel. . Kniha byla oceněna Cenou olomouckého kraje. JUDr. Miloš Kočka je také Čestným občanem města Jeseníku a Prahy-Žižkova.
Více od autora
Miloš Hájek (7)
Miloš Hájek byl český historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77. Narodil se do rodiny, jejíž národně-socialistické smýšlení předurčilo utváření jeho občanského postoje. Pod dojmem událostí přelomu 30. a 40. let vstoupil do Komunistické strany, v jejímž rámci se angažoval v odbojovém hnutí. V důsledku svých aktivit v organizaci Přehledy byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. Tomu nakonec unikl díky květnovému povstání. Po válce se angažoval jako přesvědčený komunista, jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely evolucí, jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v demokratickém socialismu. Jeho první manželka, Alena rozená Divišová, přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, Anna Hájková, je také historička na britské University of Warwick. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své revizionistické postoje vyhozen z Vysoké školy politické, odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu ČSAV, později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech srpnové invaze do Československa byl jedním z organizátorů vysočanského sjezdu KSČ. Po nástupu normalizace se stal aktivním členem pražského disentu, publikoval v samizdatu, se svou partnerkou Hanou Mejdrovou vydávali periodikum Historické studie, věnované otázkám moderních dějin, a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem Charty 77 a v roce 1988 byl jejím mluvčím . V 80. letech rovněž předsedal Klubu Obroda, usilujícímu o naplnění odkazu pražského jara, který se po revoluci integroval do ČSSD. Členem této strany se stal Hájek v roce 1991 a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů ...
Více od autora
Milena Vinařová (7)
Narozena 11.5.1939 v Brně, zemřela 21.5.1986 v Praze. Pracovnice literárního archivu Památníku národního písemnictví, práce z oboru.
Více od autora
Milan Zeman (7)
Milan Zeman je bývalý český fotbalista, záložník. V československé lize hrál za Spartak Hradec Králové. Nastoupil v 8 ligových utkáních. Gól v lize nedal. Do Hradce přišel v létě 1972 z VCHZ Pardubice.
Více od autora
Milan Sojka (7)
Milan Sojka byl český ekonom, který působil jako profesor ekonomie, vysokoškolský pedagog a vedoucí katedry institucionální ekonomie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1974 dokončil studium oboru politická ekonomie na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Po studiu působil nejprve na katedře dějin ekonomických učení kde v roce 1982 získal titul kandidáta věd v oboru dějiny ekonomických teorií. V průběhu 80. let 20. století působil jako pedagog na Graduační škole Ekonomického ústavu ČSAV. V roce 1987 mu byl na VŠE udělen titul docent a v roce 1996 i titul profesor. Od roku 1990 až do své smrti v roce 2009 působil v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd University Karlovy v Praze. Působil také jako vedoucí Ústavu ekonomie na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Jako pedagog a znalec ekonomických teorií se věnoval zejména oblasti historie, vývoji českého a světového ekonomického myšlení a postkeynesovské teorii. V roce 2008 získal Výroční cenu České společnosti ekonomické za dlouhodobý přínos českému ekonomickému učení. Od roku 2010 je k uctění jeho památky udělována také Cena Milana Sojky. Dále působil v následujících společnostech a nadacích: Profesor Sojka byl uznávaným odborníkem v oblasti dějin ekonomických teorií a historie českého ekonomického myšlení. Tomuto tématu věnoval řadu odborných prací a učebnic ekonomie pro vysoké a střední školy. Mezi nejznámější publikace patří například: Výuka
Více od autora
Milan Skala (10)
Narozen 1951. PhDr., novinář, daňový poradce se specializací na nemovitosti, také autor detektivní a sci-fi prózy.
Více od autora
Milan Richter (11)
Narozen 15. 3. 1952 v Kladně. Básník, vydavatel měsíčníku Ústecké ozvěny, autor regionálních publikací. Žije v Ústí nad Orlicí.
Více od autora
Milan Průcha (6)
Narozen 23.11.1931 v Plzni. Filozof, zaměřen na problematiku existence člověka, filozofii dějin aj. Publikace v oboru.
Více od autora
Milan Pokorný (10)
Milan Pokorný je český novinář, editor, autor literatury faktu, vysokoškolský pedagog, který od května 2016 zastává post ombudsmana Českého rozhlasu. V letech 1980 až 1985 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-dějepis . Po aspirantském pobytu na fakultě redaktor literárního časopisu Kmen , od roku 1990 Týdeníku Rozhlas . V letech 1996 až 2007 působil jako šéfredaktor odborných periodik vydávaných ve spolupráci s MPSV, v roce 2007 se vrátil na šéfredaktorský post Týdeníku Rozhlas, jemuž určil nový formát a obsah. Dnes je to kulturní periodikum s důrazem na dominanty vysílání Českého rozhlasu, podporující diskusi o obsahu veřejnoprávního charakteru médií a reflexi rozhlasových žánrů . V roce 2002 obhájil na Masarykově univerzitě v Brně rigorózní práci Žánrové a meziliterární aspekty románové epopeje . Od roku 2006 působí na katedře bohemistiky Jihočeské univerzity České Budějovice, od roku 2007 na Ústavu slovanských studií Masarykovy univerzity Brno. Dlouhodobě se zabývá problematikou mediálních studií a středoevropského areálu . Působí jako editor, je redaktorem více než 100 titulů odborné a beletristické literatury. V květnu 2016 se stal ombudsmanem Českého rozhlasu. Předtím zastával funkci šéfredaktora Týdeníku Rozhlas.
Více od autora
Milan Otáhal (6)
Milan Otáhal byl český historik soudobých dějin a bývalý disident. Zabýval se především obdobím tzv. normalizace. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval československé a světové dějiny a dva roky zde působil jako asistent. Od roku 1955 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV. Jako člen KSČ se v 60. letech účastnil reformního procesu a později se stal spoluautorem knihy Sedm pražských dnů , což mu přineslo trestní stíhání, vyloučení ze strany a zákaz povolání. V 70. a 80. letech působil jako spoluautor samizdatového sborníku Historické studie a náležel k zakládajícím signatářům Charty 77. Po roce 1989 vedl oddělení dějin tzv. normalizace nově založeného Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, přednášel na filozofických fakultách v Praze a Brně a absolvoval též stáže v zahraničí. Kromě toho vydal řadu publikací k období let 1969–1989, mezi nimi rozsáhlou knihu Sto studentských revolucí, obsahující rozhovory s účastníky listopadového převratu. I v penzi nadále zůstával členem redakční rady Soudobých dějin a redakčního okruhu Českého časopisu historického.
Více od autora
Milan Mráz (2)
Milan Mráz byl český filosof, historik filosofie a překladatel, ředitel Filosofického ústavu AV ČR. Protože nedostal doporučení ke studiu na gymnáziu, vystudoval průmyslovou školu a po maturitě v letech 1957–1972 pracoval ve stavebnictví. V letech 1966–1972 studoval externě na FF UK filosofii, latinu a řečtinu. Roku 1972 byl na základě konkurzu přijat do oddělení dějin filosofie tehdejšího Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV , kde pak působil až do konce života. Doktorát získal v oboru klasická filologie prací Akolúthésis v Aristotelově logice v roce 1975, v roce 1982 pak obhájil kandidátskou práci K implikaci v Aristotelově logice. V letech 1990–1992 byl předsedou Vědecké rady FÚ a v letech 1992–2001 jeho ředitelem. Od roku 1993 pak působil i jako pedagog v Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, kde přednášel především o antické filosofii a zvláště o Aristotelovi. V roce 2002 byl jmenován docentem UK v oboru filosofie. Ve své odborné a badatelské činnosti se zaměřoval především na Aristotelovu filosofii a dále na aristotelismus v dějinách filosofie . Velmi se také zasloužil o překládání Aristotelových spisů do češtiny - připravil k vydání překlady několika spisů z pozůstalosti Antonína Kříže ; sám také vytvořil nový překlad Poetiky, části Politiky a Porfyriova Úvodu k Aristotelovým Kategoriím. V poslední době pracoval na novém překladu Kategorií a Fyziky.
Více od autora
Milan Morávek (9)
Milan MORÁVEK – lékař, psychiatr a publicista. Již během studií na lékařské fakultě UK pracoval v Ústavu letecké fyziologie, v 60. letech se stal vedoucím pracovníkem v Ústavu leteckého zdravotnictví. Od začátku 70. let byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze . Ve druhé polovině 60. let publikoval časopisecky eseje a články o problematice vědomí a řeči i vlastní prózy. V téže době navázal spolupráci s filmaři. Jako odborný poradce se podílel na Polákově sci-fi dramatu Ikarie XB 1 a Schormově a Špátově anketním dokumentu Zrcadlení . V několika filmech hrál menší a epizodní role: netradiční psychiatr a manžel v psychologickém dramatu E. Schorma Návrat ztraceného syna , sluha Tomáš v Krškově komedii Poslední růže od Casanovy a kněz v Polákově válečném dramatu Nebeští jezdci , vězeňský psychiatr v Matějkově dramatu Nahota . Podle jeho námětu natočil E. Schorm tv. inscenaci Rozhovory .
Více od autora
Milan Lukáš (7)
Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc. , internista, gastroenterolog , přední odborník v oblasti diagnostiky, léčby a výzkumu idiopatických střevních zánětů. Od roku 2007 je přednostou kliniky a primář Klinického a výzkumného centra pro střevní záněty - ISCARE v Praze, které se specializuje na diagnostiku a léčbu pacientů s Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou. Je předsedou České gastroenterologické společnosti a šéfredaktorem časopisu Gastroenterologie a hepatologie. Je členem mezinárodních organizací American Gastroenterological Association, European Crohn’s and Colitis Association a International Organization For the Study of Inflammatory Bowel Disease a autorem více než 250 odborných prací publikovaných v odborných domácích a zahraničních časopisech.
Více od autora
Milan Lajdar (8)
Mgr. Milan Lajdar se narodil 30.10. 1950 v Náchodě, vystudoval pedagogickou fakultu v Hradci Králové a postgraduálně katedru dokumentární tvorby FAMU v Praze. Pracuje jako novinář, kameraman a režisér, rovněž se zabývá multimediálními projekty. Pravidelně publikuje v novinách a časopisech, i autor knih pro děti a humorných povídek.
Více od autora
Mikuláš Kroupa (7)
Narozen 12. 8. 1975 v Praze. Publicista, redaktor, zpravodaj BBC, zakladatel sdružení Post Bellum.
Více od autora
Miguel Ruiz (7)
Syn mexického lékaře, léčitele a ezoterika Miguela Ruize. Publikace v oblasti spirituality.
Více od autora
Michel Odent (6)
Michel Odent je francouzský chirurg a porodník. Je to jeden z nejvýznamnějších zastánců fyziologického porodu. V padesátých letech dvacátého století studoval medicínu v Paříži a stal se chirurgem. V časopise The Lancet byl označen jako „jeden z posledních skutečných všeobecných chirurgů“ . V roce 1981 navštívil Československo poprvé, účastnil se v Olomouci konference týkající si „Rooming-In“ . V březnu 2007 podruhé navštívil Českou republiku, kde měl v Praze přednášku Život, zdraví a narození plodu a vedl celodenní seminář O lásce novým způsobem v rámci multikulturního festivalu Pražské brány. V dubnu 2013 počtvrté navštívil Českou republiku a v rámci projektu Systémová změna v porodnictví se účastnil workshopu s porodními asistentkami a měl dvě přednášky. Vystoupil v České televizi v pořadu Před půlnocí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michel Odent na anglické Wikipedii.
Více od autora
Michel Bussi (9)
Michel Bussi je francouzský autor detektivních románů. Působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, code Lupin , v němž se přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka, která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes milion výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.
Více od autora
Michal Růžička (8)
Mgr. doc. Michal Růžička, Ph.D. je speciální pedagog a terapeut zaměřující se na závislosti. Působí též jako zástupce ředitelky pro organizaci a odborný asistent na Ústavu speciálněpedagogických studií, . Vědecko-výzkumné zaměření: - Etopedie, Poradenství a terapie osob se závislostí, krizová intervence, mediace a rodinná mediace. - Nové metody práce v ambulantní léčbě závislostí na stimulačních drogách. Vzdělání: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta: • 1998-2002 Speciální pedagogika- Technická a informační výchova • 2002-2004 Dramaterapie • 2002- 2006 Doktorský studijní program: Speciální pedagogika Zahraniční stáže a studium • 2004, leden – květen stáž na CHN Leeuwarden Nizozemí – Studium speciální pedagogiky se zaměřením na dramaterapii. • 2005, březen, Universitad Granada, Španělsko. Stáž na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Granadské Univerzity • 2006, březen-Červen, Universitad Granada,Španělsko. Stáž na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Granadské Univerzity. Přednášková činnost. • 2013 – říjen, Leshan Normal University, Čína. Sichuan Annual Educational Conference • 2009-2014: 4 x týdenní stáž Velká Británie, Londýn • 2014, srpen, Sakarya University, Turecko, odborná konference • 2015, říjen, Valdosta State University, odborná stáž • 2008-2015 6 x týdenní stáže Erasmus Další vzdělání: • Telefonická krizová intervence 120 hodin • Dramaterapie 132 hodin • Mediace a rodinná mediace 100 hodin • The crack/cocaine/pervitin: Brief intervention program • The pervitin: therapeutic intervention program and Supervision of cognitive therapeutic aprroach • Psychoterapeutický postgraduální výcvik: Kognitivně behaviorální terapie, Institut KBT Hradec Králové Speciálně pedagogická praxe: • 2004 Leden-květen Psychiatrická klinika Groningen, Nizozemí, dramaterapeut • 2006-2007 Speciální pedagog...
Více od autora
Michal Brozman (6)
Michal Brozman je bývalý český fotbalista, záložník. V české lize hrál za SK Dynamo České Budějovice. Nastoupil v 9 ligových utkáních. Ve druhé lize hrál za FC Tatran Poštorná.
Více od autora
Michaela Širůčková (3)
Psycholožka, zabývá se efektivní komunikací, řešením konfliktů a dalším vzděláváním pedagogických pracovníků.
Více od autora
Michael Newton (10)
PhD. Michael Newton držitel doktorátu z poradenství, s univerzitním vzdělání a působil jako hypnoterapeut. Ve svých dílech vzal fyzickou smrt za východisko zkoumání toho, co se s duší děje mezi jednotlivými životy. Pracoval dlouhá léta s mnoha klienty, které pomocí hypnotické regrese vracel do minulých životů a z jejich zkušeností pak sestavil podrobný obraz toho místa, kam se duše vracejí po smrti.
Více od autora
Michael Neumann-Adrian (9)
Michael Neumann-Adrian studoval literaturu, dějiny a filozofii a nyní žije u Starnbergerského jezera.
Více od autora
Michael Cox (10)
Původním povoláním učitel, nyní spisovatel dětských knih na plný úvazek . Žije se svou rodinou a zvířaty v Nottinghamshire.
Více od autora
Michael Bar-Zohar (3)
Micha'el Bar Zohar je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Ma'arach a Stranu práce. Narodil se 30. ledna 1938 v Sofii v Bulharsku. V roce 1948 přesídlil do Izraele. Vystudoval městskou střední školu E v Tel Avivu. Absolvoval studium ekonomie a mezinárodních vztahů na Hebrejské univerzitě. Politologii studoval na Pařížské univerzitě, kde získal i doktorát. Pracoval pak jako vědecký pracovník, vysokoškolský přednášející a publicista. V letech 1958-1959 byl editorem týdenní přílohy o vědě pro list Davar. V letech 1960-1964 přispíval z Paříže do listu LaMerhav. Od roku 1965 byl členem strany Rafi. V roce 1967 působil jako mluvčí Ministerstva obrany Státu Izrael. V letech 1970-1973 přednášel na Haifské univerzitě. Byl členem ústředního výboru Strany práce. Vydal množství odborných knih i beletrie. V izraelském parlamentu zasedl poprvé po volbách v roce 1981, do nichž šel za stranu Ma'arach. Byl členem výboru pro vzdělání a kulturu a výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Ve volbách v roce 1984 neuspěl. Znovu se v Knesetu objevil až po volbách v roce 1988, opět za Ma'arach. V průběhu volebního období se byla strana Ma'arach sloučena do Strany práce. Bar Zohar byl předsedou parlamentního výboru pro vzdělání a kulturu a členem výboru pro ústavu, právo a spravedlnost a výboru pro televizi a rozhlas. Ve volbách v roce 1992 mandát poslance neobhájil. Později před volbami v roce 2009 se přidal k nové straně Jisra'el Chazaka, která ale nezískala mandát.
Více od autora
Maurice Herzog (2)
Maurice Herzog byl francouzský horolezec a politik. Jako první člověk vystoupil 3. června 1950 na horu Annapurnu spolu s Louisem Lachenalem. Jednalo se o vůbec první výstup na horu vyšší než 8000 metrů n. m. Annapurna poté nebyla zdolána dalších 20 let až do roku 1970, kdy její severní a jižní stěnu vylezly dvě britské expedice. Výstup Herzoga a Lachenala byl však vykoupen mnoha zdravotními problémy. Oba utrpěli těžké omrzliny, Herzog během sestupu dokonce ztratil rukavici, přišel proto o všechny prsty na rukou. V roce 1951 vydal o expedici na Annapurnu knihu. V letech 1958 - 1963 byl francouzským ministrem mládeže a tělovýchovy, později starostou Chamonix-Mont-Blanc.
Více od autora
Matúš Benický (8)
Slovenský umělecký fotograf a vydavatel, majitel vydavatelství Art Benický.
Více od autora
Matt Ridley (6)
Matthew White Ridley, pátý vikomt Ridley, FRSL, FMedSci, DL, známý jako Matt Ridley je britský zoolog, jeden z nejlepších současných popularizátorů vědy. Je členem Sněmovny lordů.
Více od autora
Maryna Radoměrská (10)
Maryna Radoměrská, vlastním jménem Marie Hůrková byla česká spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, řazených do žánru tzv. červené knihovny. Pocházela z rodiny vydavatele odborných časopisů Jana Hůrky příslušného do Psár a Emilie Hůrkové-Homolkové ze Smíchova, svatbu měli 15. 9. 1903. Byla vychována jako tehdejší dívky z lepších rodin . V osmnácti letech odmítla již dále studovat a provdala se. Sklony k psaní projevovala již od mládí. Psala zábavným a jednoduchým jazykem a publikovala hlavně v časopise Hvězda československých paní a dívek. Roku 1934 se její román Světlo jeho očí stal skutečným bestsellerem. Především díky němu je často považována za první dámu českého románu pro ženy. Své úspěšné prózy také dramatizovala a několik z nich bylo zfilmováno. Kromě prvoplánových milostných románů se snažila psát i psychologická díla se sociální problematikou, která však nebyla čtenáři přijata tak, jak očekávala. Její spisovatelská kariéra byla násilně ukončena po komunistickém převratu v roce 1948, kdy byla postižena zákazem publikování. Její poslední dílo, Maminka z papíru tak zůstalo nevydáno. Ještě před svou smrtí se dočkala toho, že její knihy začaly být po pádu komunistického režimu roku 1989 opět vydávány. V roce 1925, v Praze na Vinohradech, si vzala redaktora Ladislava Radoměřského, který však, jako jeho pozdější manželka, užíval jméno Radoměrský. Maryna Radoměrská, měla sestru herečku Drahomíru Hůrkovou , která shodou náhod hrála ve zfilmovaném románu své Maryny Krb bez ohně . U následujících děl se nepodařilo zjistit případný rok prvního vydání před rokem 1948, ale pouze rok vydání po roce 1989:
Více od autora
Martina Viktorie Kopecká (7)
Martina Viktorie Kopecká je česká farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, psychologii a speciální pedagogiku. Pracovala v nadnárodní korporaci. V roce 2011 byla pokřtěna v Církvi československé husitské a nyní působí jako farářka v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a ve Strašnicích. Před tím byla krátce na praxi v náboženské obci v Horních Počernicích. Působí v mezinárodním ekumenickém hnutí, je předsedkyní ECHOS – poradního odboru Světové rady církví. V roce 2018 se účastnila katolické synody o mladých lidech v Římě. V roce 2020 byla prezidentkou festivalu Meeting Brno. Píše svůj blog Deník farářky, podle kterého vyšla na podzim v roce 2021 stejnojmenná kniha. Od září 2020 moderuje cyklus České televize Uchem jehly. V pořadu diskutuje s významnými hosty, kteří nezapomínají na duchovní rozměr lidského života. Dne 20. dubna 2021 bylo oznámeno, že se stane jednou z účastnic jedenácté řady taneční soutěže StarDance.
Více od autora