Všichni Autoři a témata

Burian & Dědeček (2)

Burian & Dědeček je společným dílem českých hudebníků Michala Buriana a Jiřího Dědečka. Jiří Dědeček, narozený v roce 1953, je známý český písničkář, básník a překladatel. Na české hudební scéně působí od 70. let a je uznáván pro své poetické texty a osobitý hlas. V jeho tvorbě se často objevují intelektuální a filozofická témata a má vliv na český folk a šanson.

Bryan Ferry (10)

Bryan Ferry je známý britský hudebník a skladatel, známý především jako zpěvák a hlavní autor písní glamrockové skupiny Roxy Music, kterou spoluzaložil na počátku 70. let. Se skupinou Roxy Music dosáhl Ferry uznání kritiků a komerčního úspěchu a přispěl k vývoji současné popové a rockové hudby díky jejich sofistikované směsi stylů. Po skončení činnosti skupiny se Ferry věnoval sólové kariéře a zároveň pokračoval ve spolupráci s Roxy Music. Jeho sólová tvorba se vyznačuje hladkým, romantickým stylem, který často zahrnuje prvky soulu a jazzu a ukazuje jeho osobitý hlas a uměleckou všestrannost.

Bryan Adams (7)

Bryan Adams je známý kanadský zpěvák, skladatel, kytarista, producent a fotograf, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Proslavil se v 80. letech 20. století albem "Cuts Like a Knife" a mezinárodní slávy dosáhl albem "Reckless" z roku 1984, které obsahovalo hity jako "Summer of '69" a "Heaven". Adams je známý svým chraplavým vokálem a energickými rockovými hymnami, stejně jako power baladami, které se staly stálicemi klasických rockových rozhlasových stanic. Během své kariéry získal řadu ocenění a nominací, včetně cen Grammy, Juno Awards a nominací na Oscara za svůj podíl na filmových soundtracích. Jeho filantropická činnost zahrnuje jeho nadaci The Bryan Adams Foundation, jejímž cílem je podporovat vzdělávání a vzdělávací příležitosti pro děti po celém světě. V hudebním průmyslu působí soustavně, Adams vydal několik alb, která zaznamenala komerční úspěch i uznání kritiků.

Bruno Frank (5)

Bruno Frank byl německý spisovatel, básník, dramatik a humanista.

Bruce Lipton, (3)

Britta Frey (9)

Autorka románů pro ženy.

Brian Sibley (5)

Brian Sibley je anglický spisovatel. Je autorem více než 100 hodin rozhlasového dramatu, napsal a prezentoval stovky rozhlasových dokumentů. V roce 2007 se oženil se svým partnerem kouzelníkem Davidem Weeksem, s kterým žil od roku 1989. Je členem společnosti Magic Circle, napsal pro ně knihu o historii magie a magického kruhu. V současnosti je členem Rady Magic Circle. Je čestným členem Tolkienovy společnosti, bývalý tajemník společnosti Lewise Carrolla a zakládající předseda Beatrix Potter Society. Byl několik let člen řídícího výboru společnosti autorů a předseda Výboru pro vysílání. Žije v Londýně.

Brian L Weiss (8)

Brian L. Weiss, M. D., byl v době svých studií na Kolumbijské univerzitě vynikající student. Na lékařské fakultě Yaleovy univerzity získal diplom a právo nazývat se doktorem medicíny, a později se tamtéž stal vedoucím katedry psychiatrie. Jako internista působil v nemocnici Bellevue při Newyorské univerzitě a jako primář psychiatrického oddělení v nemocnici Mount Sinai v Miami. Jeho kniha Mnoho životů, mnoho Mistrů, publikace o začátcích a ohromujících objevech na poli neinkarnační regrese, se stala světovým bestsellerem a mnohé přesvědčila o tom, že dosud nevysvětlitelné jevy nutně nemusejí být v rozporu s exaktní vědou. Příběh mladé ženy Catherine, která prochází minulými životy a postupně se zbavuje současných potíží, se dá stěží nazvat jinak než fascinujícím čtením. Další Weissova práce, Jedna duše, mnoho těl, mu však může směle konkurovat. Geniálního psychiatra totiž napadlo, že pokud je možné „posílat“ lidi do časů dávno minulých, mělo by to jít i do budoucnosti… Dr. Weiss dnes pořádá semináře, školení a kurzy po celém světě. Je šťastně ženatý, má dvě děti a žije v Miami na Floridě.

Brian Haig (2)

Brian Haig je absolventem prestižní vojenské akademie West Point. V armádě řadu let aktivně působil a dotáhl to až na službu ve Výboru náčelníků ozbrojených sil USA, takže viděl do armádní a válečné kuchyně světové supervelmoci č.1 opravdu z první ruky, což úspěšně zúročuje ve své literární tvorbě.

Boris Tichanovskij (7)

Ing., ruský léčitel.

Boris Akunin (7)

Boris Akunin , rodným jménem Grigorij Šalvovič Čchartišvili je populární ruský spisovatel historických detektivních románů a překladatel z japonštiny. Jeho otec byl Gruzín a matka Židovka. Od roku 1958 žije v Moskvě. Studoval v Moskvě historii a filologii Japonska a japonštinu, řadu let pracoval jako zástupce šéfredaktora časopisu Zahraniční literatura. Od roku 2000 se věnuje pouze psaní. Jeho nejznámějším dílem je série detektivních románů o Erastu Fandorinovi, podle nichž byly natočeny 2 filmy a které se překládají do řady jazyků.

Bonnie Kistler (6)

Americká spisovatelka, povoláním právnička.

Bohumír Štědroň (7)

Bohumír Štědroň byl český klavírista, hudební vědec, publicista a pedagog, strýc hudebního skladatele a pedagoga Miloše Štědroně a herce a zpěváka Jiřího Štědroně a otec prognostika doc. RNDr. Bohumíra Štědroně, CSc., a dědeček českého právníka doc. JUDr. Ing. Bohumíra Štědroně, Ph.D., LL.M., MBA. Po dokončení studií na gymnáziu začal pracovat jako učitel. Později studoval dějepis a zeměpis v Brně, vedle toho se věnoval studiu hudby. Během války učil na brněnské konzervatoři, později externě na pražské AMU. Vedle hry na klavír rovněž zpíval a působil jako dirigent. Bohumír Štědroň se narodil 30. října 1905 do velmi hudebnické rodiny Františka Štědroně, jež byl kapelníkem ve Vyškově a učitelem hudby. Celkem pět jeho dalších sourozenců, 4 bratři a sestra, se rovněž věnovali hudbě. Nejvýrazněji se prosadili bratři Vladimír, Miloš a Jan. Bohumír Štědroň předal rodinnou hudební tradici i svým třem dětem. Syn Bohumír, se hudbě i divadlu věnuje , dcera Stanislava Střelcová je hudební redaktorkou Českého rozhlasu a vnuk Bohumíra Štědroně Jaroslav Kyzlink, syn druhé dcery Lidie, je šéfdirigentem ND. Hudebně činní jsou i Štědroňovi synovci a prasynovci, zejména Miloš Štědroň, český hudební skladatel, vědec a syn Bohumírova bratra Miloše Štědroně staršího, a Jiří Štědroň, syn Bohumírova bratra Jana, zpěvák, textař a herec divadla Semafor. Skladatelské činnoti se věnuje i prasynovec Miloš Štědroň mladší .

Bohumil Vavroušek (8)

Bohumil Vavroušek byl český učitel a amatérský fotograf, který se věnoval především dokumentaci lidové architektury Československa. Narodil se v rodině Václava Vavrouška a Anny rozené Kaskové v usedlosti čp. 2 ve Slavětíně. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, což ovlivnilo jeho zájem o lidovou architekturu. Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Poté učil na venkovských školách na Novobydžovsku. V letech 1902–1903 absolvoval kurs kreslení pro učitele, který vedl profesor Alois Bouda. V roce 1908 nastoupil na měšťanskou školu na pražských Vinohradech. V letech 1926–1929 působil jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. V roce 1909 podnikl první větší cestu se skupinou českých učitelů do Haliče. Z materiálů, které během cesty pořídil, vznikl průvodce Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochova . V roce 1910 navštívil Bukovinu. Fotografie pořízené během cesty byly otiskovány na pokračování v časopisu Zlatá Praha . Příspěvky upoutaly pozornost osobností, které se zabývaly lidovou architekturou. V roce 1913 navázal Bohumil Vavroušek spolupráci s Antonínem Podlahou, pro jehož edici Posvátná místa království českého pak pořizoval fotografie. Dále navázal kontakt s historikem umění Zdeňkem Wirthem. V roce 1910 navštívil poprvé Slovensko spolu se svým přítelem Adolfem Wenigem. Seznámil se zde a poté spřátelil s Pavolem Országhem Hviezdoslavem a Ľudovítem Riznerem. Sympatie ke Slovensku se později projevily tím, že se Vavroušek ujal role jednatele „Československé jednoty“ a byl rovněž spoluautorem prvních slovenských učebnic pro základní školu . Po přestávce vynucené první světovou válkou navštěvoval Slovensko a Podkarpatskou Rus téměř každý rok. Současně se věnoval dokumentaci lidových staveb v Čechách a na Moravě. Hlavní část jeho dokumentátorského díla spadá d...

Bohumil Sekla (6)

Bohumil Sekla – lékař, profesor Univerzity Karlovy, zakladatel české lékařské genetiky. Studoval na Přírodovědecké a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde promoval 1933. Značnou část své vědecké kariéry prožil na Lékařské fakultě UK . Snažil se o propojení experimentální a aplikované genetiky, o čemž svědčí jeho monografie Dědičnost v přírodě a společnosti . Na přelomu 40. až 50. let do Československa pronikla Lysenkova „agrobiologická“ doktrína, a tak Seklova snaha o vytvoření moderní české školy musela ustoupit. K principům soudobé genetiky se mohl neskrývaně vrátit až po roce 1957.

Bohumil Schütz (4)

Bohumil Schütz byl brněnský kaktusář, specialista na rod Gymnocalycium. O kaktusech publikoval jak odborné články např. v časopisech Fričiana nebo Živa , tak knižní publikace. Známá byla zejména kniha Pěstování kaktusů, na níž se spoluautorsky podílel se Zdeňkem Fleischerem a která byla vydána v desetitisícových nákladech. Mezi další spoluautorské publikace patří kniha Rod Astrophytum. Samostatně pak publikoval knihu Monografie rodu Gymnocalycium a autobiografii Můj život s kaktusy. V botanické databázi International Plant Names Index je přes 60 záznamů u jmen rostlin, jejichž je buď autorem nebo spoluautorem. Při popisu botanických jmen používal označení Schütz. Na jeho počest byl pojmenován on-line časopis Schütziana − Gymnocalycium Online Journal, který vychází od roku 2010, a to nepravidelně několikrát do roka. Jedná se o internetový, volně stažitelný, mezinárodní časopis v několika jazykových mutacích věnovaný zejména kaktusům rodu Gymnocalycium. Na jeho počest byl pojmenován též kaktus Gymnocalycium schuetzianum, jehož zařazení je však sporné a je spíše považován za synonymum kaktusu Gymnocalycium monvillei nebo jeho křížence, který nebyl pozorován na přírodním nalezišti a vznikl v zahradě.

Bohumil Samek (6)

Bohumil Samek je český historik a historik umění zabývající se především uměleckými památkami na Moravě a ve Slezsku. Maturoval na znojemském gymnáziu. V letech 1951–1956 vystudoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně . Na škole jej ovlivnily především přednášky Václava Richtra, Alberta Kutala a Antonína Friedla. Po absolutoriu pracoval jako historik umění v Muzeu města Brna, od roku 1979 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1992–1993 byl ředitelem Památkového ústavu v Brně. Je autorem stovky odborných studií a několika knih. Jeho jedinou dcerou je česká právnička Klára Samková.

Bohumil Lokay (7)

Práce z oboru administrativní techniky, příručka psaní na stroji.

Bohumil Kubišta (4)

Bohumil Kubišta byl český malíř, grafik a výtvarný teoretik. Bohumil Kubišta byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, proto cestu k umění neměl snadnou, ale prosadil si ji. Bohumil Kubišta od roku 1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace. Ani zde dlouho nevydržel a z akademie odešel. Krátce cestoval do Florencie a do Paříže. Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu . Zúčastnil se obou výstav Osmy v letech 1907–1908. Jako myšlenkově důsledná a teoreticky založená osobnost se stal neoficiálním mluvčím Osmy, obhajoval nové pojetí umění ve výtvarných referátech i zásadních teoretických úvahách o tehdejší kultuře. „Význam barvy vězí v tom, že má skutečně vlastnost nejen harmonickou, ale opravdové mystické symboliky“ napsal Janu Zrzavému v roce 1915. Byl přesvědčen, že moderní umění je založeno na principu „pochopit a naplnit zákon“ stejně jako historické slohy. Studoval teorii barev , analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů . Jeho obrazy byly založené na přísném vyvažování jednotlivých formálních prvků, uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a kompoziční princip zlatého řezu . Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých a seznámil se s prekubistickými díly Picassa i Braqua. Po této zkušenosti napsal kubismem okouzlený Kubišta do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy , snažil se spojit principy kubis...

Bohumil Baxa (8)

Bohumil Baxa byl český a československý ústavní právník, profesor československých právních dějin, rektor Masarykovy univerzity a děkan její právnické fakulty, politik a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou národní demokracii. Jeho bratrem byl československý politik a pražský primátor Karel Baxa. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, roku 1897 Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a krátce studoval i na Vídeňské univerzitě a na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1905 získal doktorát také na filozofické fakultě, kde se věnoval historii. Dne 22. listopadu 1902 se oženil s Vilémou Kesslerovou , se kterou měl dceru Libuši a syna Bohumila . Začal publikovat odborné články z právní historie a roku 1909 se habilitoval pro říšské dějiny rakouské a o pět let později pro všeobecné a rakouské právo státní. V roce 1919 přešel z pražské univerzity na nově zřízenou Masarykovu univerzitu v Brně, kde byl po dvacet let řádným profesorem československých právních dějin a kde působil opakovaně jako děkan tamní právnické fakulty. V letech 1931–1932 byl rektorem Masarykovy univerzity, vyučoval ovšem taky na Vysoké škole obchodní v Praze a na Svobodné škole politických nauk . Ve vědecké činnosti u něj prvotní zájem o právní historii postupně ustoupil bádání převážně nad otázkami ústavního práva. Původně jej ovšem zajímala justice, už v roce 1901 se stal čekatelem u okresního soudu a o devět let později byl jmenován okresním soudcem v Praze, aby v roce 1918 přešel k zemskému soudu. Ačkoli už o rok později soudnictví opustil a přešel na univerzitu do Brna, ještě v letech 1923–1925 se stal členem Státního soudu. Angažoval se výrazně i v politice, původně jako člen mladočeské strany, později Národní demokracie. V roce 1917 se stal členem komise pro ústavní reformu, jež fungovala při Národním výboru. Po vzniku republi...

Bohdana Pávková (7)

Narozena 1937. Autorka logopedických příruček a cvičebnic pro děti.

Bohdan Wagner (7)

Narozen 16. 12. 1919 v Břeclavi, zemřel 20. 2. 2012. Prof., Ing., CSc., profesor na katedře sadovnictví, krajinářství a květinářství agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Práce v oboru.

Bohdan Bittmann (5)

Narozen 25.12.1877 v Jičíně. Autor personálních monografií, překladatel z ruštiny.

Bob Shaw (6)

Narodil se v Belfastu, vlastním jménem Robert Shaw. Spolu s manželkou a dětmi opustili Severní Irsko na protest proti politice Anglie v 70. letech. Shaw byl stavební inženýr, ale také pracoval jako novinář a letecký konstruktér, posléze se věnoval spisovatelské dráze – největší úspěch mu přinesl příběh Light of Other Days . Shaw bývá ve srovnání s jinými autory SF poněkud přehlížen, ačkoliv jeho dílo vyniká pozoruhodnými nápady, dobře propracovanými postavami a střízlivým stylem.

Bob Kane (10)

Americký scenárista, výtvarník, tvůrce komiksů o Batmanovi.

Bob Flowerdew (7)

Bob Flowerdew je bio zahradník, pravidelně vystupující v televizi a rozhlase. Je členem panelu BBC Čas pro otázky zahradníků . Má skoro akr zahrady v Dickleburghu v Norfolku, kde žije s manželkou a dětmi-dvojčaty. Je znám jako jeden z hlavních britských bio zahradníků. Je synem farmáře a jeho rodina obdělávala půdu ve Východní Anglii ještě před Tudorovci. Vystudoval finanční management, pracoval různě po Evropě a Severní Americe, byl fascinován různými metodami zahradničení a farmaření a po 12 úspěšných let se vracel na sklizeň hroznů k jedné francouzské rodině. Poskytuje konzultační služby v oblasti krajinotvorby, je prezidentem norfolkské skupiny Půdní asociace a vyučuje na zemědělské fakultě. Působil v různých televizních programech, mj. jako odborník na kukuřici. Pravidelně píše pro zahradnický blog, je patronem místní charitní potravinové banky ve Waveney, která poskytuje nejnutnější potraviny pro lidi v tísni.

Blanka Kubešová (7)

Blanka Kubešová je česká spisovatelka a scenáristka žijící ve Švýcarsku. Blanka Kubešová se narodila 21. února 1944 v Praze a žije ve Švýcarsku. Debutovala v roku 1987 první knihou Deník Leošky Kutheilové v nakladatelství '68 Publishers v Torontu, kterou následně načetla Jaroslava Tvrzníková v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově a Hana Maciuchová v Praze. Posléze došlo k několika reedicím a vydání audiokazet, také došlo k divadelnímu zpracování, jeho premiéra byla v Divadle 90 U Valšů v Praze v r.oku 2006. V roce 1998 proběhlo v Divadle Husa na provázku v režii Ivo Krobota scénické čtení hry Na Popelce, která se v témže roce umístila v soutěži Alfréda Radoka. V roku 2004 se tamtéž ve finálové desítce umístila i divadelní hra Otec s velkým O. Do 90. let spadá spolupráce s Českým rozhlasem, především v rádiu Vltava bylo v literární redakci načteno na pětadvacet povídek. Ve své literární práci vyrůstá z tradičního půdorysu psychologické prózy. Snaží se objasnit lidský úděl a lidskou existenci, napomáhá propracovat se k poznání a stát se vnímavější, v neposledním i ke kráse české řeči. Jako scnénáristka debutovala v ČT televizním scénářem Modrý kámen v režii Víta Olmera. V roce 2006 se scénářem Přeplavu i Dunaj zapojila do dokumentárního cyklu Luďka Navary Útěky železnou oponou. Scénář Bílý střelec ve spolupráci s Ivou Tajovskou v rámci seriálu Stopy života realizoval režisér Tomáš Magnusek. Hlavní roli si v tomto díle zahrála Simona Postlerová a Jan Tříska. Blanka Kubešová je nositelkou několika literárních ocenění Nadace Franiška Langera a spoluautorkou sborníků Útěky železnou oponou , Benefice , Setkání a hovory , Osudy V posledních deseti letech publikuje na stránkách internetových časopisů Český dialog , Pozitivní noviny, Czechfolks, Seniortip a některých dalších....

Blanka Bobotová (9)

Narozena 23. 2. 1974 v Hodoníně. Autorka prací z oblasti rozvoje osobnosti, odstranění stresu, negativních pocitů a představ.

Blahoslav Hruška (6)

Blahoslav Hruška byl český sumerolog, asyriolog a religionista. Působil v Orientálním ústavu Akademie věd, na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, v Centru blízkovýchodních studií Fakulty filozofické na Západočeské univerzitě aj. Narodil se v rodině českobrodského lékaře. Dětství prožil v Újezdě nad Lesy, tehdy vesnici na okraji Prahy . V letech 1962–1967 vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, obor klínopisné bádání a archeologie starého Předního východu, stal se kandidátem věd o umění, doktorem historických věd, docentem religionistiky a teorie náboženství a profesorem historie. V letech 1967–1970 působil jako interní vědecký aspirant v Semináři klínopisu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK a současně absolvoval dvouleté postgraduální studium sumerologie na univerzitě v Mnichově . Od roku 1971 do roku 2007 pracoval v Orientálním ústavu AV ČR. Od roku 1973 byl výkonným redaktorem a 1990–1997 šéfredaktorem časopisu Archív orientální. V letech 1983–85 pracoval v Semináři starého Orientu na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně , kde byl hostujícím profesorem. V letech 1974–1975 a 1978–1979 pobýval v Istituto per gli Studi del Vicino Oriente na univerzitě v Římě v rámci mezinárodního projektu Vocabulario neosumerico, 1981 se účastnil archeologické výpravy v Iráku. Od roku 1995 byl hostujícím profesorem na Ústavu Maxe Plancka pro dějiny vědy v Berlíně. Roku 1995 se habilitoval na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde vedl katedru religionistiky. Vášnivý zahradník a kuřák dýmky zemřel na selhání srdce.

Blahoslav Černý (5)

Narozen 1928. Promovaný filosof, články v osvětových časopisech a publikace z oboru památkové péče.

Bill Warner (8)

Bill Warner , vlastním jménem William Bryan French, je americký autor řady knih o vlastní interpretaci islámu, včetně zkrácených verzí koránu, životopisu proroka Mohameda a jeho tradic. Jeho knihy o politickém islámu byly přeloženy do mnoha jazyků. Celkem napsal 15 knih na téma politický islám. Mimo svou publikační činnost o politickém islámu přednáší na národní i mezinárodní úrovni a poskytuje také rozhovory pro televize nebo jiná média, účastní se diskusí o svém výkladu islámu a poskytuje přednášky v různých částech světa včetně České republiky. V roce 2014 založili spolu s Milanem Podlipným spolek Center for the Study of Political Islam z.s., který má za sídlo brněnskou adresu na které je registrováno 962 firem. Hlavním účelem CSPI je zvýšit informovanost veřejnosti o Warnerově výkladu islámu. Hlavní činností spolku je provoz internetové stránky, prodej knih Billa Warnera a také občas poskytuje přednášky na téma Warnerova chápání islámu. Ve svých publikacích se zaměřuje především na politické aspekty jeho interpretace islámské doktríny týkající se nemuslimů . Ve svých knihách vychází z východiska, že nelze slučovat islám jakožto náboženství a politický islám - jakožto návod k jednání a praktický politický styl opřený o právní regule. Podle něj je islám jakožto víra soukromá věc jednotlivce a je to věc hodná úcty, respektu a tolerance, kdežto to, čemu on říká politický islám je soubor agitačních pokynů, které jsou určeny kolektivu, mase. Warner je absolventem North Carolina State University, kde v roce 1968 získal titul Ph.D. v oboru fyziky a matematiky. Po útocích z 11. září 2001 se rozhodl zpřístupnit islámské texty veřejnosti. Znalost islámu podle svých slov získal studiem všech podstatných islámských textů, které podle vlastních slov prý studoval od svých třiceti let. Ve svých dílech se nevěnuje názorům muslimů na nemuslimy, ale pouze vztahem jeho výkladu islámsk...

Bill Gates (9)

William Henry Gates III, KBE , všeobecně známý jako Bill Gates, je americký podnikatel, investor a filantrop, někdejší spoluzakladatel společnosti Microsoft. Patří mezi nejbohatší lidi na světě, v lednu roku 2020 činil jeho majetek 108,8 miliard dolarů. Bill Gates je synem Williama H. Gatese, Sr., firemního právníka a Mary Maxwell Gates , učitelky a členky správní rady First Interstate Bank, Pacific Northwest Bell a národní rady mezinárodní neziskové organizace United Way. Bill Gates má dvě sestry. Po dokončení šesté třídy základní školy přestoupil na exkluzivní soukromou střední školu Lakeside School. Na této škole měl možnost poprvé pracovat s počítačem a začal se učit programovat. Několik studentů této školy získalo od místní počítačové firmy možnost využívat zdarma její minipočítač PDP-10. V 17 letech Gates za svůj program pro tvorbu školních rozvrhů získal 4200 dolarů, ve stejném roce s Allenem založil firmu Traf-O-Data, kde pracovali na systému pro analýzu dopravního provozu . Po střední škole nastoupil v roce 1973 na Harvardovu univerzitu . V průběhu studia vytvořil spolu s Allenem a spolužákem Monte Davidoffem původní interpret programovacího jazyka Altair BASIC pro počítač Altair 8800 . Tento programovací jazyk byl založen na jednoduchém jazyku BASIC, který se na Dartmouth College používal pro výuku. Licenci prodali výrobci počítače Altair, společnosti MITS . V roce 1975 založil s Allenem společnost Micro-Soft , aby mohli svou verzi jazyka BASIC, nazvanou Microsoft BASIC, prodávat i jiným firmám. Komerční úspěch tohoto pro...

Bill French (7)

Narozen 24. 1. 1946 v Milenově u Hranic na Moravě, zemřel 10. 1. 2013 v Hranicích na Moravě. Dělník, herec, dramaturg, rozhlasový a nakladatelský redaktor, prozaik, dramatik, básník, překladatel biblických textů a knih papeže Jana Pavla II.

Bernie S Siegel (5)

Bernie S. Siegel je spisovatel a chirurg. Je proslulý zastánce alternativních léčebných metod, které vedou nejen k uzdravení těla, ale také k uzdravení mysli a duše. Zasvětil svůj život polidštění zdravotnických institucí a přístupu lékařů k pacientům, nadto zapojil aktivně pacienta a přiřkl mu nezastupitelnou úlohu v samoléčbě, využívající plně potenciál jednotlivce. Je předním současným znalcem lékařské etiky a souvisejících duchovních otázek. Ovlivnily ho myšlenky Elizabeth Kübler Rossové.

Bernhard Uehleke (5)

Lékař, specialista na metody přírodního léčení, autor publikací o fytoterapii.

Bernhard Roetzel (5)

Německý novinář a publicista v oblast módy.

Benjamin Black (6)

Prozaik John Banville se narodil v roce 1945 ve Wexfordu na jihovýchodě Irska. Vstoupil na literární scénu v roce 1970 povídkovou sbírkou Dlouhý Lankin. Většinu svého života strávil v Dublinu, kde od roku 1989 působí v redakci listu The Irish Times. Banvillovy kritikou i čtenáři ceněné romány se pyšní množstvím prestižních cen. Za knihu Doctor Copernicus získal literární cenu James Tait Black Memorial Prize v roce 1976. Román Kepler získal cenu deníku The Guardian v roce 1981. Román Moře, v češtině vydaný v roce 2006, vynesl Banvillovi v roce 2005 Booker Prize, o rok později Irish Book Awards. V roce 2011 obdržel Banville Mezinárodní literární cenu Franze Kafky. Detektivní romány z Dublinu padesátých let 20. století píše pod pseudonymem Benjamin Black. Pod tímto pseudonymem píše detektivky, které dokonalou psychologií postav, stylistickým mistrovstvím i myšlenkovou hloubkou výrazně přesahují hranice žánru .

Beneš Method Kulda (3)

Bel Kaufman (4)

Bella \"Bel\" Kaufman je rusko-americká učitelka a autorka. Kaufmanová se narodila v Berlíně v Německu, kde tehdy její otec studoval medicínu. Přestože se narodila v Německu, její rodný jazyk byla ruština. Rodina se později vrátila do Oděsy . Spolu s rodiči emigrovala v roce 1923 do Spojených států , stěhuje se do New Yorku, kde se poprvé začíná učit anglicky. Ve věku 18 let, absolvovala Hunter College v New Yorku, na níž získala titul BA, poté magisterský titul na Columbia University. Posléze začala pracovat jako učitelka na různých školách v New Yorku, současně se věnuje psaní . V roce 1965 vydala svůj nejznámější román Nahoru po schodišti dolů, jejíž děj byl založen na jwejích vlastních učitelských zkušenostech. Kniha měla obrovskýmúspěch, na seznamu New York Times Best Seller zůstala 64 týdnů. V roce 1967 byl podle knihy natočen stejnojmenný film. V roce 1979 publikovala Kaufmanová druhý román Láska, atd . Od té doby pak psala různé další krátké příběhy. Zároveň pokračovala jako pedagog a lektor. Kaufmanová je vnučka slavného jidiš spisovatele Šoloma Alejchema.

Bedřich Utitz (5)

Bedřich Utitz byl český válečný veterán a novinář. Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z Čech. Ve 12 letech jeho věku se rodina přestěhovala do Prahy, protože odtud pocházel jeho otec. V Praze studoval německé reálné gymnázium ve Štěpánské ulici a odmaturoval v září 1938. Dne 30. dubna 1939 emigroval přes organizaci Černá růže do Palestiny. V roce 1940 se dostal do armády a sloužil v československé jednotce. S 200. protiletadlovým plukem se účastnil obrany Tobrúku. Později jej přijali do důstojnické školy v Haifě a v roce 1943 se přesunul do Británie. Zúčastnil se v řadách Československé samostatné obrněné brigády se na podzim 1944 obléhání Dunkerque proti útočné vozbě v Oddílu kanónů. V lednu 1945 byl německou armádou při hlídce zajat a přesunut do Dunkerque. V dubnu 1945, po dvou měsících jeho zajetí, proběhla jeho výměna za německé zajatce. Po válce zamířil zpátky do Prahy a začal studovat chemii, vysokou školu ale brzy opustil. V roce 1946 nastoupil do České tiskové kanceláře a v roce 1949 do Telepressu. Po jeho rozpadu pracoval v Ústavu pro experimentální chirurgii v Krči jako knihovník a dokumentarista. Od roku 1954 pracoval v Československém rozhlasu. Začínal v německojazyčném vysílání a vypracoval se až na vedoucího ústřední redakce zahraničního vysílání. V letech 1963–1965 pracoval v americkém rozhlasovém vysílání na Kubě. Později se stal zpravodajem Čs. rozhlasu. Po návratu z Kuby vedl až do okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 německou sekci zahraničního vysílání rozhlasu. V roce 1968 zamířil do SRN, nejprve na roční neplacenou dovolenou. V roce 1969 zůstal v emigraci, kde sehnal práci na tiskovém oddělení německého ministerstva zahraničí. V roce 1971 spolu s Adolfem Müllerem založil v Kolíně nad Rýnem nakladatelství Index. Toto nakladatelství bylo zrušeno v roce 1989. Nakladatelství Index vydalo do konce 80. let na 200 ...

Bedřich Nikodem (8)

Bedřich Nikodém byl český hudební skladatel, trampský písničkář, textař a nakladatelský redaktor. Patřil mezi výrazné autory z žánru populárních hudby zejména v 50. a 60. letech 20. století. Narodil se ve Vídni 12. srpna 1909. Zde navštěvoval obecnou školu a část reálného gymnázia. V roce 1921 se přestěhoval s rodiči do Brna, kde maturoval. Po maturitě, na přání otce-inženýra, začal studovat na technice v Praze. Mladého studenta začala přitahovat více než škola, k nám postupně pronikající jazzová hudba, kterou začal hrát na piano ve studentských kapelách. V době krize, po roce 1931, musel školy zanechat, aby pomohl živit své blízké. Působil jako pianista v barech a příležitostných seskupeních. Současně, od školy, Bedřich Nikodém aktivně sportoval. Hrál tenis a stolní tenis, ve kterém se dostal v letech 1929–1933 až do národního mužstva, se kterým získal v roce 1932 v Praze titul mistrů světa, tzv. Swaythling Cup. V roce 1930 hrál Bedřich Nikodém poprvé v Čs. rozhlase s kapelou Smiling Boys, řízenou Ladislavem Vachulkou. S touto kapelou nahrál také první gramofonové desky pro značky Columbia a His Master's Voice. Tehdy se začal Bedřich Nikodém také věnovat hudební skladbě. První písničky vznikaly spontánně při výletech na trampské osady pro kamarády k táboráku. Toto trampské období připomínají hlavně slavný waltz Houpy hou, dále V keňu tak sám, Tvá ústa malá, Jen kytara a já a mnoho dalších. Od roku 1935 pracoval v hudebním Nakladatelství Mojmíra Urbánka. Začínal jako prodavač, propagační úředník a redaktor, kterým, a vlastně ve stejné firmě, která jen měnila názvy a majitele , zůstal celý život. Pro nakladatele Urbánka komponoval Bedřich Nikodém swingové písničky a stal se tak jedním z pionýrů tohoto hudebního žánru u nás. Skladby: Už nikdy víc milovat nebudu, Znamínko na ramínku a Fl...

Bedřich Moldan (9)

Bedřich Moldan je český geochemik, ekolog, publicista a politik, sehrál významnou roli při tvorbě české ekologické legislativy po listopadu roku 1989, je označován jako jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy. Je světově uznávaným odborníkem v oblasti analytické chemie, biochemie a životního prostředí. Svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení právního systému ochrany životního prostředí v České republice. Byl vůbec prvním československým ministrem životního prostředí. Narodil se v Praze v rodině policejního rady. Dětství prožil v Košířích. Po válce se s rodinou odstěhoval do Děčína, kde vystudoval gymnázium, maturoval v roce 1954. V sextě na gymnáziu vstoupil do kmenu Vycházejícího slunce hnutí Woodcraft, které na gymnáziu založil Zdeněk Klen Fišera. V oddílu naplno prožíval výpravy do přírody Českého Švýcarska a letní tábory v Tatrách se stal. Jak sám hodnotí, právě knihy E. T. Setona a jeho přístup k přírodě a k životu ho ovlivnily na celý život. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor analytická chemie. Po studiu nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu UK, do oboru analytická chemie. Poté krátce pracoval jako učitel na základních školách v Praze 6. Jeho manželkou je bohemistka Dobrava Moldanová, mají dva syny a dceru a dohromady šest vnuků. V letech 1959–1989 pracoval jako výzkumný pracovník v Ústředním ústavu geologickém. Zabýval se analytickou chemií, zkoumal geochemii životního prostředí a vedl oddělení biogeochemie. V této době působil také jako tajemník Československé spektroskopické společnosti. V roce 1964 se stal kandidátem chemických věd. V roce 1992 se stal docentem Univerzity Karlovy v oboru geochemie. V roce 1997 byl jmenován profesorem v oboru ochrana životního prostře...

Bedřich Ludvík (4)

Bedřich Ludvík je český dramaturg, spisovatel, textař, hudební skladatel, scenárista a režisér. Narodil se 16. května 1953 v Šumperku. Po dokončení základní školní docházky začal v roce 1968 na Střední železniční škole v Šumperku studovat obor Strojvůdce elektrických lokomotiv. Následně se rozhodl pro studium na VUT v Brně, ale školu nedokončil a roku 1973 odešel do Prahy, kde jej jako ruchaře zaměstnalo filmové studio na Barrandově. Po absolvování vojenské služby v Popradu a Žatci začal studovat FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Od roku 1982 jej zaměstnával Prior jako vedoucího příjmu zboží a v letech 1984-1990 pracoval jako topič na III. Chirurgii v Londýnské ulici. V roce 1990 dostal od režiséra Petra Kolihy nabídku místa v nové tvůrčí skupině v České televizi. Zde se jako dramaturg podílel na více než dvacítce inscenací – např. Otec, matka a já , Bláha a Vrchlická či Mám rád svou milou . Kromě toho se také podílel na různých celovečerních filmech – Amerika, Výchova dívek v Čechách, Kytice , Smradi či Na psí knížku. V květnu 2002 začal pracovat jako scenárista, později převzal také dramaturgii nad pořadem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. V roce 1996 mu díky grantu Českého literární fondu vyšla kniha Pohádky pro otce a matky. V červnu 2003 vydal knihu Stromy se na nás dívají a v březnu 2005 Zpět k pramenům, která se stala nejprodávanější naučnou knihou. K dokumentárním seriálům, které režíroval, si sám také napsal hudbu. Tyto skladby vyšly na CD Znělky. Už v roce 1968 složil píseň Jako by tu byli doma, která reagovala na příchod sovětské armády. V roce 1988 obdržel cenu Ptáka Noha za píseň Pracující masy. Tyto a další později vyšly na CD Odžito. V létě] 1997 pak vytvořil muzikál Magoři, který vyšel pouze na CD. V květnu 2003 se v galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích za účasti Terezy Boučkové uskutečnila premiéra recitálu Srdce u kanálu aneb jen si tak trochu schnít. V roce 2004 byl dra...

Bedřich Kareis (4)

Spisy z oboru strojírenství.

Beate May (10)

Milostné povídky.

Bartosz Sztybor (10)

Polský scenárista, novinář, publicista, filmový a komiksový kritik.

Barsotti Eleonora (10)

Barry Manilow (9)

Barry Manilow je americký zpěvák, skladatel, hudebník, aranžér, producent a dirigent, jehož kariéra trvá již více než pět desetiletí. Nejvíce se proslavil nahrávkami písní "Mandy", "Can't Smile Without You" a "Copacabana ". Manilow dosáhl celosvětového prodeje více než 75 milionů nahrávek, což z něj činí jednoho z nejprodávanějších umělců na světě. Narodil se 17. června 1943 v newyorském Brooklynu, proslavil se v 70. letech 20. století řadou hitů a rychle se stal stálicí v žebříčcích adult contemporary.

Barbora Markéta Eliášová (7)

Barbora Markéta Eliášová byla česká cestovatelka, spisovatelka a učitelka. V letech 1912–1929 vykonala čtyři cesty do Japonska a také do jižní Afriky, jihovýchodní Asie a Austrálie. Jako první Češka cestovala kolem světa. Narodila se v obci Jiříkovice v domě č. 26 jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání. Na učitelovo doporučení odešla ve čtrnácti letech k bezdětné rodině do Brna, kde pracovala v textilní továrně. Zde třídila vlnu podle jakosti a po práci se učila německy. Pak získala místo služebné u německé herečky a její matky. Měla zde přístup k rozsáhlé knihovně a později se s herečkou a její matkou odstěhovala do Vídně, kde jí bylo umožněno chodit na kurzy angličtiny, němčiny a také základů obchodu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny. Roku 1911 zemřel na otravu krve její snoubenec a v říjnu také profesor Mourek. Rozhodla se vzít si neplacenou roční dovolenou na cestu do Japonska. V červenci 1912 odjela nejdříve do Moskvy a pak Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Tři dny se pak plavila na parníku Simbirsk na japonský ostrov Honšú, kde vlakem cestovala do horského letoviska Karuizawa pod sopkou Asama nedaleko Nagana. Zde pracovala jako vyc...

Bärbel Inhelder (4)

Bärbel Inhelder byla švýcarská vývojová psycholožka, nejslavnější spolupracovnice Jeana Piageta. Narodila se v St. Gallen . V roce 1932 se přestěhovala do Ženevy, kde studovala na univerzitě v Ženevě Institut Jean-Jacques Rousseau. Získala bakalářský titul a doktorát v psychologii.

Barbara Emrys (6)

Americká autorka, píše a přednáší o osobnostním rozvoji, sebepoznání a plnohodnotném životě.

Axel Gutjahr (6)

Autor populárně naučných knih, publikuje v oblasti zahrádkažení, chovu zvířat, akvaristiky a agroekonomie.

Aurel Dermek (6)

Študoval v Malackách, priemyslovku v Bratislave. Pracoval v Kovoprojekte a Ústave pre vývoj a projektovanie kultúrnych stavieb. Na dôchodok si postavil v Brodskom dom, ale ho neužil. Zaoberal sa hubárstvom, zbieral, maľoval a písal o hubách, bol hubárskym poradcom. Je autorom alebo spoluautorom radu hubárskych kníh, niektoré vyšli vo viacerých vydaniach a aj v poľskom preklade. Postupne vyšli Naše huby , Hríbovité huby , Poznávajme huby , Atlas našich húb , Malý atlas húb . Ku knihe Huby lesov, polí a lúk napísal venovanie: „Túto knihu úprimne venujem všetkým svojim rodákom z Brodského, s ktorými som prežil najkrajšie roky života v čarokrásnej prírode uprostred lesov a lúk, na brehoch rieky Moravy". Svoje maľby húb uplatnil aj v publikáciách v zahraničí. Zanechal bohatú hubársku knižnicu a korešpondenciu.

Augustin Pánek (9)

Narozen 3. 12. 1843 v Praze, zemřel 10. 12. 1908 tamtéž. Matematik zaměřující se zejména na určité integrály. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru.

Audrey Niffenegger (6)

Spisovatelka a výtvarnice Audrey Niffenegger žije v Chicagu a přednáší na Columbia College mezioborovou tématiku uměleckého zpracování knih a tisků. Specializuje se na tvůrčí psaní, tisky a zvláštní vydání. Vystavuje v Printworks Gallery v Chicagu. K jejím zálibám patří sbírání příběhů a komiksy. Paní Niffenegger strávila mládí schováváním se v ložnici, kde si malovala nehty na rukou načerno, poslouchala Patti Smith a Gang of Four, ale nyní už je naštěstí společenštější.

Atticus (5)

Titus Pomponius Atticus nebo Quintus Caecilius Pomponianus byl zámožný římský podnikatel, spisovatel, bankéř a mecenáš, blízký přítel Marca Tullia Cicerona, s nímž si po celý život dopisoval. I když nezastával žádný politický úřad, jako velmi bohatý muž měl značný vliv i na veřejné věci. O jeho životě víme jednak z Ciceronových dopisů, jednak z Attikova životopisu, který napsal Cornelius Nepos. Protože oba byli přátelé, je jeho životopis asi přikrášlen. Pocházel ze staré římské rytířské rodiny Pomponiů, vzdělával se společně s Ciceronem a dalšími aristokraty. Když se roku 88 př. n. l. jeho vzdálený příbuzný Publius Sulpicius Rufus postavil na stranu Populárů, přidal se Atticus k Sullovi, ale roku 86 raději odešel do Athén, kde zůstal až do roku 65. Věnoval se studiu a literatuře, koupil si velký statek a měl tam také lepší vyhlídky jako bankéř. Podporoval rekonstrukci města, nedávno pobořeného právě Sullou. Podporoval tam chudé, takže byl oslavován jako dobrodinec, získal přízvisko Atticus a nabídli mu i občanství, které ovšem nepřijal. Za občanských válek na konci republiky zůstal jako důsledný epikúrovec neutrální, jen roku 63 po odhalení Catilinova spiknutí podpořil Cicerona a roku 57 mu pomohl, aby se směl vrátit z vyhnanství. Roku 56 se oženil s Caecilií Pilií a měl s ní syna a dceru. Ta si vzala vojevůdce a politika M. Vipsania Agrippu, ale patrně brzy zemřela. Za Cesarovy vlády zůstal stát stranou, po smrti Marca Antonia pomáhal jeho vdově Fulvii, když chtěla očistit jeho památku. Těžce nemocen ukončil svůj život roku 32 př. n. l. tím, že přestal jíst. Jako bankéř a podnikatel měl i svoji písárnu, kde vyšla většina Ciceronových spisů. Sám napsal Liber annalis, podrobný přehled římských dějin, a knihu římských genealogií Familiarum origines, obojí se však nedochovalo. Také jeho dopisy Ciceronovi se ztratily....

Asimov Isaac (8)

Artuš Scheiner (4)

Artuš Scheiner byl český ilustrátor, kreslíř a malíř. Otec Josef Scheiner byl zemský advokát z Benešova, matka Juliána, roz. Kadlecová, pocházela z Nepomuku. Původním povoláním byl úředník finančního ředitelství v Praze. Věnoval se kreslení zpočátku jen ze záliby, byl úplný samouk, brzy však byly jeho kresby otiskovány v časopisech – rakouských, německých i maďarských. Od roku 1897 začal své kresby uveřejňovat v českých společenských a humoristických časopisech Světozor, Paleček, Švanda dudák, Zlatá Praha. Roku 1902 ilustroval první pohádkovou knížku Růženka a Bobeš od V. Říhy. Černobílé lineární perokresby v brilantní secesní stylizaci mu získaly popularitu a nové zakázky. Ilustroval pohádky B. Němcové, K. J. Erbena, H. Ch. Andersena a jiné. Díla Julia Zeyera Ondřej Černyšev, Román o věrném přátelství Amise a Amila a Vyšehrad vyzdobil obrazy pohádkové fantazie, ale i jemné erotiky. Tyto knihy byly vydávány v nákladné a kvalitní grafické úpravě. Nakreslil však i řadu seriálových obrázků v knížkách O Kulihráškovi a mnoho drobných, ale vždy výborně, poctivě a půvabně nakreslených obrázků do reklamních pohádkových sešitků.

Artur London (4)

Artur London byl československý komunistický politik, diplomat a publicista. Od mládí byl členem Komunistické strany Československa , působil v řadách Interbrigád, po válce pracoval jako diplomat a náměstek ministra zahraničních věcí ČSR. V roce 1951 byl zatčen, donucen k přiznání se k protistátním zločinům, a nakonec v roce 1952 v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu doživotí. Po uvolnění politických poměrů byl roku 1956 propuštěn a zproštěn viny, o sedm let později se natrvalo odstěhoval do Francie. Jeho manželkou byla komunistická politička a aktivistka Lise London. Artur London se narodil v židovské rodině jako čtvrté z pěti dětí Emila Londona, dělníka a později zakládajícího člena Komunistické strany Československa. Pod otcovým vlivem se od raného mládí zapojil do politické činnosti v řadách komunistické mládeže. Ve čtrnácti letech byl poprvé vězněn, znovu pak o tři roky později. Následně přešel z příkazu vedení KSČ do ilegality a v roce 1934 tajně odcestoval do Moskvy. Tam poté působil v řadách mládežnické sekce Komunistické internacionály. Seznámil se zde se stenografkou Lise Ricolovou, s níž se v roce 1935 oženil. Spolu pak měli dceru Françoise a syny Gérarda a Michela. V březnu 1937 byli manželé Londonovi vysláni do Španělska během občanské války, aby zde působili v řadách interbrigád. Od dubna 1937 do ledna 1938 pracoval London v bezpečnostních složkách ve Valencii a Barceloně, pak ve štábu interbrigád v Albacete jako vedoucí slovansko-balkánského oddělení SIM , která byla pod kontrolou NKVD. Později povýšil na zástupce velitele SIM. Od července 1938 byl členem kádrového oddělení ústředního výboru Komunistické strany Španělska a prováděl čistky v její katalánské odnoži PSUC. Na frontě ve Španělsku nikdy nebojoval, působil pouze v zázemí. Po porážce republikánů uprchli manželé Londonovi do Francie. Po porážce Francie v roce 19...

Arthur Herzog (4)

Americký spisovatel a žurnalista.