27421–27480 z 157867 Autoři
Josef Keřka (4)
Narozen roku 1957. Vedoucí Odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Středočeského kraje.
Více od autora
Josef Kazimour (5)
Narozen 16.10.1881 v Oslově u Písku, zemřel 5.9.1933 v Praze. PhDr., docent zemědělských dějin, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Káš (3)
MUDr. Josef Káš byl lékař, divadelní ochotník a hudební skladatel, syn dobrušského lékaře a div. ochotníka Františka Káše, otec lékaře a spisovatele MUDr. Jaroslava Káše. S několika přáteli, mezi nimiž byl i další dobrušský rodák Karel Hrnčíř, založili později známý a úspěšný sbor Kocourkovských učitelů. V jejich repertoáru byly zejména aktuální písně reagující na dobové události či tehdy oblíbený žánr kupletů. Káš pro pěvecký sbor Kocourkovských učitelů zkomponoval mnohé hudební skladby. Za svého působení v Dobrušce Josef Káš vedl jako režisér ochotnické divadlo. Je autorem rukopisu Z dějin dobrušských ochotníků v 19. století.
Více od autora
Josef Karel Říha (2)
Narozen 1.6.1893 v Rokycanech, zemřel 10.2.1970 v Praze. Ing. architekt, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Jeníček (3)
Narozen 1.4.1946 v Plzni, zemřel 12.8.1992 v Jindřichově Hradci. Právník. Epigramy, soudničky.
Více od autora
Josef Jaroslav Filipi (3)
Josef Jaroslav Filipi byl český pedagog, textilní výtvarník, grafik, kreslíř a spisovatel. Narodil se v obci Bojmany do rodiny místního učitele Antonína Filipiho. Po absolvování základního vzdělání pokračoval ve studiu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, na níž v roce 1993 absolvoval. Během pražských studií se seznámil s malířem Herbertem Masarykem a později s celou jeho rodinou. Při této příležitosti se několikrát setkal i s T. G. Masarykem a byl častým hostem na nedělních odpoledních diskusích. V dalším studiu pokračoval na tkalcovské škole ve Varnsdorfu. Po studiích se vydal na dráhu pedagoga a zprvu působil jako asistent kreslení na textilní škole v Liberci a na odborné škole pletařské ve Strakonicích. Později, po složení všech potřebných zkoušek působil jako učitel na textilních školách v Humpolci, ve Dvoře Králové nad Labem a následně na odborné škole tkalcovské ve Frýdku, jako její ředitel. V roce 1935, již jako učitel ve výslužbě se přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde započal literárně zpracovávat své zážitky s rodinou presidenta republiky T. G. Masaryka. Rukopis dokončil v březnu 1938, kniha však vzhledem k událostem nebyla vydána. Vydalo ji až nakladatelství Čin v Praze v roce 1947 pod názvem "S Masarykovými". V letech 1942–1945 byl Josef Jaroslav Filipi s celou rodinou internován ve svatobořickém internačním táboře. Důvodem byl ilegální odchod jeho syna Bohdana do zahraniční, kde vstoupil do řad Československé armády. Během pobytu v internačním táboře sepisoval kroniku, kterou obohacoval svými kresbami. Kronika byla zveřejněna teprve v roce 2000, kdy vyšla jako součást knihy Josefa Havla "Poupata ožehlá nenávistí" pod názvem "Za prkenným plotem". Josef Jaroslav Filipi během svého učitelského působení vydal mimo časopiseckých článků i několik pedagogických publikací. Byl autorem mnoha návrhů na textilie, prapory, sgrafita, diplomy a byl rovněž i literárně činný. Ve svých kresbách a akvarel...
Více od autora
Josef Hurdálek (1)
Josef Hurdálek, městský kronikář, spisovatel, zakladatel a kustod městského muzea, iniciátor, budovatel a kustod světničky Boženy Němcové, nadšený propagátor města Červený Kostelec, funkcionář a člen mnoha spolků a korporací, s jehož jménem byla vždy úzce spjata kulturní, literární a propagační činnost v Červeném Kostelci. Josef Hurdálek se narodil v blízké Horní Radechové dne 1. července 1885 v čp. 57 v písmácké rodině. Chodil do obecné školy ve svém rodišti, rok do německé školy ve Velké Vsi u Broumova, v letech 1897–1905 studoval na střední škole v Náchodě a hned po maturitě nastoupil učitelskou dráhu. Působil na obecných školách, ve Zbečníku, v Lískovicích, ve Studnici, od roku 1910 opět v Červeném Kostelci. Roku 1931 byl pro chorobu penzionován. Josef Hurdálek byl po desetiletí středem kulturního snažení a pokroku. Z jeho literárních děl nutno jmenovat množství propagačních zpráv o našem kraji a městě v různých časopisech, obsáhlou stať o Červeném Kostelci v Průvodci krajem Mistra Aloise Jiráska a Boženy Němcové z roku 1926, je autorem výborného podrobného nejnovějšího turistického průvodce Červený Kostelec – střed Jiráskova kraje , spolupracoval na sborníku pověstí Turov, byl po osm let redaktorem vlastivědného sborníku Od kladského pomezí, do něhož napsal na 160 zajímavých článků. Roku 1940 vydává román selského rodu Pavel Hoňka a rok poté povídky Dvojí svatba. Těsně před jeho úmrtím se objevují oblíbené a brzy rozebrané Líbánky paní Barunky z červenokosteleckého prostředí, navazující obsahově na Němcové Chudí lidé. Roku 1939 uspořádal Josef Hurdálek červenokostelecké městské muzeum, jehož kustodem byl až do své smrti, a v roce 1942 pečlivě instaloval světničku Boženy Němcové v protifarním domku, kde Němcová od září 1837 do dubna 1838 bydlela. Dějiny našeho města našly v Josefu Hurdálkovi jako městském kronikáři výborného znalce, který s mravenčí příkladnou pílí shledával historické poznatky nejen v místních archivech a lidové tradici, ale i v pramen...
Více od autora
Josef Hron (2)
Narozen 8. 12. 1915 ve Valtínově, zemřel 2006 v Praze. Akademický malíř, vysokoškolský pedagog v oboru teorie a metodiky výtvarné výchovy, později středoškolský profesor, práce z oboru metodiky kreslení.
Více od autora
Josef Hrbáček (2)
Narozen 10. 5. 1930, zemřel 19. 12. 2006. Doc., PhDr., CSc., bohemista.
Více od autora
Josef Hlouch (4)
Josef Hlouch byl římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a v letech 1947–1972 devátý biskup českobudějovický. Podrobný životopis Josefa Hloucha zpracoval historik František Kolouch v knize Milion duší. Narodil se v chudé rolnické rodině v Lipníku v okrese Třebíč. Základní školu navštěvoval v Hrotovicích. Středoškolská studia absolvoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V kněžském semináři v Olomouci se připravoval na službu duchovního a kněžské svěcení přijal 5. července 1926. Mezi lety 1926 a 1928 působil jako kaplan postupně ve farnostech: Spálov, Kladky u Prostějova, Jesenec u Konice, Brantice u Krnova. V září 1928 byl ustanoven správcem farnosti Hodolany na olomouckém předměstí. Mladý schopný kněz měl pomoci s dostavbou zdejšího kostela. V místech svého působení se projevoval jako dobrý kazatel. Zároveň pokračoval ve studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1934 zde habilitoval, v roce 1945 se stal profesorem pastorální teologie. 25. června 1947 byl jmenován v pořadí devátým biskupem českobudějovickým. . Po komunistickém puči v únoru 1948 byla novým režimem zahájená proticírkevní kampaň s cílem oddělit Katolickou církev v Československu od Svatého stolce. Biskup Hlouch proti této politice veřejně vystoupil. Dne 19. června 1949 o Slavnosti Božího Těla u katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích před shromážděnými v eucharistickém průvodu odsoudil postup státu. Od toho okamžiku Státní bezpečnost monitorovala každý jeho krok. Na biskupskou konzistoř byl dosazen vládní zmocněnec, čímž byl de facto biskupovi znemožněn výkon jeho úřadu. Od konce dubna 1950 se ocitl v úplné izolaci. Konzistoř vedl komunisty dosazený generální vikář. Vrátnici biskupství střežili dva příslušníci StB a znemožnili biskupovi jakýkoliv kontakt s veřejností. Všechny návštěvy b...
Více od autora
Josef Grňa (2)
Josef Grňa byl český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za 2. světové války. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou. Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na české vysoké škole technické v Brně. Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení. Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor. V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady. Po skončení války působil jako profesor národního hospodářství na brněnské technice. V roce 1951 byl odsouzen za údajné neoznámení protistátní činnosti na 2,5 roku vězení. Rehabilitován byl v roce 1965. V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy in memoriam....
Více od autora
Josef Grmela (3)
Narozen 26.7.1942 v Prostějově. PhDr., docent anglické a americké literatury. Skripta a učebnice z oboru, překlady z a do angličtiny.
Více od autora
Josef Gočár (3)
Josef Ludvík Gočár byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic. Narodil se v roce 1880 v Semíně do katolické rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára a manželky Anny, rozené Hüttlové. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v letech 1902–1905 pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. V roce 1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců. V období 1916–1919 sloužil v armádě. Byl ženat s Marií Chladovou , dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta. V roce 1923 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1931. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939. Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně. Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie, v tom samém roce se stává členem České akademie věd a umění. Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně. Od roku 1905 začal s prvními projekty . Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku . V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je ro...
Více od autora
Josef Fišer (5)
Dr.Josef Fišer,rodák z Moravských Budějovic, historik a dlouholetý ředitel místního gymnasia, čestný občan města. Zabýval se historií regionu, národopisem a na tato témata napsal řadu knih, pojednání i příspěvků do místních i odborných publikací
Více od autora
Josef Fiala (5)
Narozen 14.9.1902 v Dolním Jiřetíně, zemřel 1984. Doc., JUDr., docent občanského práva procesního, literatura z oboru.
Více od autora
Josef Fanta (4)
Josef Fanta byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací , věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Náleží ke generaci Národního divadla. V počátcích své kariéry patřil k představitelům novorenesance, spolupracoval a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Od počátku 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury. Po studiích se Josef Fanta stal asistentem Josefa Zítka při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT. Od roku 1918 byl členem České akademie věd a umění. Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, odbavovací budově dřívějšího Nádraží císaře Františka Josefa , budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol v Praze či Mohyly míru . Jeho dílem je také budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu, která se nese v duchu podobné stavby, realizované v letech 1912–1919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem. Zabýval se také rekonstrukcemi památek a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19. století. Je autorem návrhu sgrafit Wiehlova domu čp. 792 na Václavském náměstí společně s Mikolášem Alšem. Jeho manželkou byla Julie Fantová-Kusá, významná pracovnice ženského emancipačního hnutí a starostka brněnského ženského spolku Vesna....
Více od autora
Josef Dovrtěl (3)
Narozen 20.2.1901, zemřel 4.1.1971. Ing. architekt, stavitel, profesor průmyslové stavební školy, literatura z oboru.
Více od autora
Josef Daniel Beneš (3)
Narozen 31.7.1941 v Praze, farář Českobratrské církve evangelické a švýcarské reformované církve; svoji duchovní dráhu začal na Podbořansku, v roce 1970 emigroval do Švýcarska, sloužil v Ženevě, v Arzier-Le-Muidz, v roce 2006 se vrátil do Čech, sloužil v Praze U Salvátora; též spisovatel, autor autobiografie; syn faráře Josefa Beneše .
Více od autora
Josef Beneš (2)
Narozen 29.8.1927 v Kladně, zemřel 19.2.2001 v Praze. RNDr., paleontolog Národního muzea, odborný publicista, amatérský hudebník.
Více od autora
Josef Bednář (3)
Narozen 17.6.1941 v Litavě. Ing., CSc., vědecký pracovník a manažer, práce z oboru hydraulických strojů a vodního hospodářství.
Více od autora
Josef Bartovský (4)
Josef Bartovský byl český hudební skladatel. Vystudoval reálné gymnázium Plzni a učitelský ústav v Praze. Začal učit na Rokycansku a v roce 1919 se stal profesorem na učitelském ústavu v Plzni. Hře na klavír a skladbě se učil u Otakara Bradáče, harmonii a kontrapunkt u Karla Steckra. Již jako chlapec hrával v hornických dechových kapelách. Vojenskou službu absolvoval ve Vídni, kde pokračoval ve studiu u Nanzoniho. Po skončení války absolvoval mistrovskou školu na Pražské konzervatoři u Vítězslava Nováka. Vykonal státní zkoušky ze zpěvu, houslí, klavíru a varhan. Nadále vyučoval na učitelském ústavu v Plzni a významně se podílel na kulturním životě západních Čech. Byl dirigentem Lidové filharmonie v Plzni a sbormistrem Pěveckého sboru západočeských učitelů. Významně se podílel na osvětové činnosti. Vedl četné přednášky, kurzy pro lidové hudebníky a často přispíval do novin a časopisů. Zemřel 19. listopadu 1964 v Plzni. Je pochován na hřbitově v Dýšině. Kromě toho řada skladeb pro sólové nástroje , 18 písňových cyklů, 10 cyklů mužských sborů i několik smíšených sborů. Skládal také scénickou hudbu k činoherním představením a hudbu chrámovou. Zkomponoval rovněž hudbu k pantomimě Petrklíče na námět Svatopluka Čecha.
Více od autora
Josef Barton (5)
Narozen roku 1865 ve Sloupnici u Litomyšle, zemřel 1945. Učitel, pedagogické práce i beletrie, též překládal.
Více od autora
Josef Bartoloměj Slavík (4)
Narozen 4.3.1900 v Lomu , zemřel 16.5.1964 v Praze. RNDr. ing. DrSc., akustik, práce z oboru.
Více od autora
Josef Aul (2)
Josef Aul byl český cestovatel a lékař. Po absolvování gymnázia nastoupil na lékařkou fakultu Karlovy univerzity, kterou nedokončil, jelikož byl nucen roku 1914 odejít na frontu. Ještě téhož roku však padl do ruského zajetí a poté se protloukal četnými zajateckými tábory. V Buchaře se dostal do služeb místního emíra a až po nějakém čase se vydal na cestu zpět do Prahy. Té se mu podařilo dosáhnout až v roce 1921. Po svém návratu dokončil lékařskou fakultu, avšak začal přednášet, překládat a psát knihy o střední Asii, mezi nejznámější patří např. Čingischán, bič boží nebo cestopis Karavanou do Indie .
Více od autora
Josef Augustin (3)
Narozen 23.6.1950 v Záhorčičkách u Blatné. Ing., absolvent elektrotechnické fakulty, ale věnuje se heraldice, ředitel nakladatelství Abor, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Alois Náhlovský (2)
Josef Alois Náhlovský je český herec, komik a bavič, původním povoláním učitel českého jazyka. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně obor čeština–dějepis. Ve svých výstupech zaujímá roli vychytralého prosťáčka, který na způsob hloupého Honzy úspěšně překoná všechny nástrahy. Původně začínal v Ústí nad Labem jakožto moderátor – společně s bavičem Petrem Novotným jako speaker u hudební skupiny Fešáci. Tvořil komickou dvojici se svým hereckým partnerem a kolegou Josefem Mladým, spolupracuje také s moderátorem a bavičem Karlem Šípem. Je autorem humoristické teorie o fiktivním národu starých Krušnohorců, kterou zpracoval do své humoristické knihy Krušnohorská kronika . Sám sebe také často označuje termínem poslední žijící Krušnohorec.
Více od autora
José Feliciano (5)
José Feliciano je portorický kytarista, zpěvák a skladatel, který se proslavil svým přínosem latinskoamerické a americké populární hudbě. Feliciano se narodil 10. září 1945 v portorickém Laresu a v mládí se s rodinou přestěhoval do New Yorku. Od narození byl slepý v důsledku vrozeného glaukomu, přesto však již od útlého věku projevoval mimořádný hudební talent a nejdříve se naučil hrát na akordeon a teprve poté začal hrát na kytaru.
Více od autora
Joris-Karl Huysmans (5)
Joris Karl Huysmans byl francouzský spisovatel, literární a výtvarný kritik vlámského původu. Narodil se 5. února 1848 jako Charles Marie Georges Huysmans v rodině litografa vlámského původu. Po skončení středoškolských studií začal pracovat na ministerstvu vnitra. Ministerským úředníkem byl až do svých padesáti let. V roce 1874 vydal první sbírku básní v próze, v roce 1876 první román. Nejprve psal ve stylu naturalismu, byl velkým obdivovatelem Emila Zoly. Od roku 1876 psal též výtvarné a literární kritiky. Osobní krizi po vydání románu Naruby řešil konverzí ke katolicismu, uchýlil se krátce do trapistického kláštera v Igny. V roce 1898 opustil práci na ministerstvu a odešel do benediktinského kláštera v Ligugé. Roku 1901 byl klášter přemístěn do Belgie a Huysmans se vrátil do Paříže. Zde byl jedním ze zakládajících členů Académie Goncourt. Dne 12. května 1907 zemřel na rakovinu. česky: francouzsky:
Více od autora
Jorge A Livraga Rizzi (3)
Argentinský profesor filosofie, historie a archeologie, básník, proazik a esejista, zakladatel mezinárodní organizace Nová Akropolis.
Více od autora
Jörg von Uthmann (3)
Německý právník, diplomat a novinář žijící v Paříži, též spisovatel a autor cestovních průvodců.
Více od autora
Jonathon King (2)
Americký spisovatel Jonathon King je původní profesí novinář s dvacetiletou praxí kriminálního reportéra. Svou kariéru začal ve Philadelphia Daily News, později pracoval pro floridský list Sun-Sentinel. Psal o zločinech a soudních procesech, zkušenosti, které mu žurnalistika přinesla, naplno zúročil ve své vlastní literární tvorbě, jíž se v současnosti věnuje naplno. Žije na jižní Floridě, kde se také odehrávají příběhy jeho románové série s detektivem Maxem Freemanem.
Více od autora
Jonathan Carroll (3)
Jonathan Carroll - Americký autor svébytné fantastiky se narodil 24. 1. 1949 v New Yorku, ale od roku 1974 působí jako učitel angličtiny v rakouské Vídni. Jeho tvorba se pohybuje nejčastěji v neprobádaných končinách magického realismu a často také obsahuje silně autobiografické prvky. Proslavil se zejména románovým debutem The Land of Laughs , ve kterém se mladý učitel rozhodne navštívit rodné město oblíbeného spisovatele Marshalla France a napsat zde jeho životopis. Záhy však poznává, že toto místo ovlivnilo kouzlo tvorby tajemného autora známých knížek pro děti více, než se na první pohled může zdát. Autobiograficky laděný román Voice of Our Shadow je příběhem spisovatele, jenž se skrývá před vzpomínkami na bratrovu smrt ve Vídni, a právě zde zjistí, jak úzká může být hranice mezi vnitřními démony a neviděnou realitou. Po krátké tvůrčí odmlce se Carroll k fantastice vrátil v románu Bones of the Moon , jehož hrdinka dokáže díky snům o fantastické zemi Rondua změnit skutečnou realitu svého života a uchránit tak nenarozeného syna před nadpřirozeným vrahem. Titul je úvodním svazkem volně propojené série, do níž patří několik následujících prací. V románu Sleeping in Flame se poklidný život herce a scenáristy v důchodu změní s příchodem lásky k překrásné ženě, jeho neustále se prohlubující cit s sebou však přináší mnoho znepokojivých událostí, včetně předvídání blízké budoucnosti a snahy o rozluštění záhadné minulosti. Román A Child Across the Sky popisuje v reáliích filmového průmyslu snahu porazit nebezpečné zlo ukryté v hororovém filmu. Nadaný architekt z románu Outside the Dog Museum je zámožným sultánem najat k tvorbě velmi neobyčejného monumentu. Nefantastický detektivní román After Silence je příběhem muže, který se zamiloval do pachatelky děsivého zločinu. Tři lidské osudy jsou spojeny setkáním se zosobněním samotné smrti v románu From the Teeth of Angels . K detektivní...
Více od autora
Jonah Lehrer (2)
Americký publicista, editor, publikuje přírodovědecké články např. v časopisech Nature, The New Yorker. Specializuje se na teorii rozhodování, mysl a paměť.
Více od autora
Jon & Vangelis (3)
Collaboration between vocalist Jon Anderson and keyboard player Vangelis. Active from the late 1970s to the early 1990s, creating synth-pop that combined Vangelis' lush soundscapes with Jon Anderson's vocals and mystical lyrics. Songwriting credits should be split into their respective PANs with ANVs as appropriate.
Více od autora
Jolanta Lysková (3)
Narozena 9.12.1939 v Karviné. Malířka, grafička, ilustrátorka. hlavně ilustrace knih pro děti.
Více od autora
Jolana Voldánová (2)
Jolana Voldánová je česká rozhlasová a televizní moderátorka. Vystudovala pardubické gymnázium. Chtěla se věnovat herectví, ale neuspěla u zkoušek na DAMU. Od prosince 1989 pracovala v Československém rozhlase, od února 1993 pracovala v České televizi, kde moderovala hlavní zpravodajskou relaci na ČT1. Dne 16. 6. 2013 po Událostech České televize oznámila odchod z moderování tohoto pořadu. Od května 2012 na Českém rozhlasu Pardubice uvádí vlastní talk show Rande s Jolanou, kam si zve zajímavé osobnosti, které mají vztah k Pardubickému kraji. Nevyloučila však, že se v budoucnu objeví v jiném pořadu ČT. Od roku 2014 je Jolana Voldánová moderátorkou pořadu Je jaká je na Českém rozhlasu Dvojka. Pro server Aktuálně.cz točí od roku 2016 pořad Kafe s Jolanou, ve kterém si nad kávou povídá se známými osobnostmi. Výběr rozhovorů vyšel v roce 2018 i v knižní podobě v nakladatelství Grada. V roce 2021 je oficiální mluvčí projektu Sčítání lidu 2021. Ve filmu Santiniho jazyk hrála hlasatelku a v seriálu Vyprávěj si v dílu Butik zahrála sama sebe. Je vdaná za podnikatele Petra Císařovského, má tři děti. Žije v obci Nepřevázka u Mladé Boleslavi. V letech 1998, 2005, 2006 a 2010 se umístila na prvním místě v anketě TýTý v kategorii Osobnost televizního zpravodajství.
Více od autora
Jolana Fišarová (5)
Mgr., učitelka 2. stupně ZŠ a odpovídajících ročníků gymnázií, vyučuje český a ruský jazyk, estetickou a hudební výchovu.
Více od autora
Johnny Winter (4)
Johnny Winter byl americký bluesový kytarista, zpěvák a producent známý svými energickými vystoupeními a uměním hrát na slide kytaru. Winter se narodil 23. února 1944 v Beaumontu v Texasu a koncem 60. a v 70. letech 20. století se prosadil svým osobitým stylem, v němž se mísilo tradiční blues s rock and rollem. Produkoval tři alba oceněná cenou Grammy pro bluesovou legendu Muddyho Waterse a za svou vlastní tvorbu získal několik nominací na Grammy.
Více od autora
John Wright (2)
Americký autor fantastiky, narozen 22. 10. 1961, původem z vojenské rodiny, v mládí se tedy často stěhoval. V roce 1984 dokončil studium filosofie s vedlejším oborem matematika, v roce 1987 dokončil studium práva, ale oboru se nikdy déle nevěnoval, místo toho začal po změně několika zaměstnání pracovat jako žurnalista. Dnes žije spolu s rodinou ve Virginii, za manželku má spisovatelku L. Jagi Lamplighterovou.
Více od autora
John Wain (2)
John Barrington Wain byl anglický prozaik a básník, představitel generace Rozhněvaných mladých mužů. Studoval na St. John's College v Oxfordu, kde v roce 1946 promoval. Poté se živil jako novinář - literární kritik, kromě novin přispíval ještě do rozhlasu. V roce 1983 obdržel Řád britského impéria.
Více od autora