Všichni Autoři a témata

Vladimír Michálek (5)

Vladimír Michálek je český scenárista a filmový režisér. Zpočátku vystřídal několik různých povolání a studoval dokonce i medicínu, teprve ve věku 28 let byl přijat na FAMU, kde studoval dokumentární tvorbu. Jakožto úspěšný tvůrce hraných filmů se prosadil teprve v 90. letech 20. století po sametové revoluci. Natáčí především filmy se silným příběhem a s výrazným hereckým obsazením. Debutoval filmem Amerika volně natočeným na motivy stejnojmenného románu Franze Kafky. Více na sebe ale upozornil dalším filmem Zapomenuté světlo o těžkém životě faráře, který se snaží v době komunismu zachránit venkovský kostel. V hlavní roli zde zazářil do té doby spíše komediální herec Boleslav Polívka. Poté natočil další výrazný film Je třeba zabít Sekala , jednalo se o drama z české vesnice v době druhé světové války dle scénáře Jiřího Křižana, tento film obdržel posléze deset Českých lvů. K jeho dalším známějším režijním dílům patří též film Babí léto vyprávějící o starších lidech, kteří si stále chtějí ještě užívat radosti života a také film O rodičích a dětech probírající mezigenerační vztahy. Působí rovněž jako televizní režisér, zde na sebe nejvíce upozornil televizním seriálem Záchranáři pojednávajícím o životě a práci příslušníků horské služby, tento seriál vznikl ve spolupráci mezi Českou televizi a Slovenskou televizi.

Vladimír Lánik (5)

Slovenský lékař, specialista v oblasti rehabilitace.

Vladimír Krupka (6)

Práce z oboru trestního práva.

Vladimír Kroupa (3)

Narodil se v Praze, kde stále žije. Je zaměstnaný u jedné česko-americké společnosti. O svém soukromí mluví jen velmi nerad a už vůbec se nechce svěřovat se svou minulostí.

Vladimír Korda (2)

Korda je pseudonym, jméno autora je Vladimír Krychtálek, novinář, šéfredaktor deníku Večer, který byl spolu s deníkem Venkov periodikem agrární strany.

Vladimír Kolář (4)

Narozen 22.10.1928. Ing., geodet.

Vladimír Klečka (1)

Ing., autor metodické příručky k periodickým revizím hospodaření.

Vladimír Klecanda (2)

Narozen 15.11.1888 v Praze, zemřel 22.4.1947 tamtéž. Generál, legionář, spisy z oboru vojenství a z pobytu v Kolumbii. Před První světovou válkou pracoval u pobočky firmy Laurin & Klement v Charkově na Ukrajině. Hned v roce 1914 se přihlásil do České družiny a vyznamenal se jako vyzvědač a organizátor odporu v rakouské armádě. Působil ve štábu ruské armády jako velitel výzvědného oddílu a tlumočník a přičinil se o zřízení československého oddělení v zajateckém táboře u Kyjeva, odkud se pak rekrutovali čeští legionáři. Po ruské revoluci 1917 bojoval na Kavkaze, na Uralu a na Sibiři a byl generálním ubytovatelem československého armádního sboru v Rusku. Po návratu se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu a v letech 1920–1922 studoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Pak byl jmenován velitelem 1. brigády v Praze a v letech 1924–1929 působil jako vojenský přidělenec na vyslanectví v Paříži. Po návratu byl velitelem 2. divize v Plzni a od roku 1931 1. divize v Praze. Působil také jako významný funkcionář Svazu skautů RČS a dalších sportovních i mezinárodních organizací. Později cestoval po Severní Africe a Jižní Americe a psal cestopisné vzpomínky. Dílo: Účelná armáda Marocké vzpomínky Synové dobyvatelů: dojmy z Kolumbie

Vladimír Karlický (3)

Narozen 29.5.1927 v Plzni, zemřel 28.6.2007. PhDr., vojenský historik, literatura z oboru, překlad z ruštiny.

Vladimír Kadlec (3)

Prof., JUDr., DrSc., vystudoval právnickou fakultu UK, zabýval se národohospodářstvím, v r. 1966 byl zvolen rektorem Vysoké školy ekonomické a poté členem ÚV KSČ, v r. 1968 působil jako ministr školství, v r. 1969 rezignoval, r. 1970 byl vyloučen z KSČ. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vydal 14 odborných ekonomických publikací o měnových problémech a o použití matematických metod v ekonomii,

Vladimír Ježek (4)

Vladimír Ježek, křtěný Vladimír Jan Jiří byl český architekt, známý především funkcionalistickými stavbami v Praze. Narodil se v Praze a Novém Městě do rodiny architekta a stavitele Karla Ježka a jeho ženy Marie roz. Bráfové. V letech 1905-1911 vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, kde byl žákem prof. Josefa Schulze. Od poloviny dvacátých let 20. století provozoval společný architektonický ateliér s architektem Oktávem Koutským. Navrhoval puristické a funkcionalistické stavby. Oženil se s Marií Bráfovou , s níž měl syna Vladimíra Ježka , který byl rovněž architektem. Bydleli ve Střešovicích. Jsou pohřbeni na Střešovickém hřbitově.

Vladimír Hůna (3)

Narozen 1957, zemřel 20. 8. 2010 v Protivíně. Ing., práce o přírodě, zahrádkářství a kuchařství, encyklopedická publikace.

Vladimír Hříbal (3)

Narozen 3. 1. 1938. Středoškolský učitel češtiny a angličtiny, odborník na zakládání umělých vodních ploch.

Vladimír Horpeniak (5)

Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.

Vladimír Horecký (3)

Slovenský fotograf, žije v ČR, ilustrační fotografie knih kuchařských předpisů a knih o pokojových rostlinách.

Vladimír Hajko (5)

Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij (2)

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Vladimír Gračka (6)

Narozen 17.12.1943 v Olomouci. Práce z oboru historie a památkářství, práce o Olomouci.

Vladimír Fořt (5)

Narozen 5.2.1904 ve Vetlé u Litoměřic, zemřel 27.12.1982 v Praze. Hudební skladatel, textař písní, prozaik.

Vladimír Fiala (4)

Narozen 13. 9. 1922 v Praze, zemřel 10. 8. 1997 v Ládví . Docent dějin umění, literatura z oboru.

Vladimír Cisár (5)

Vladimír Cisár je český regionální historik a politik, v letech 1996 až 2002 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD, v letech 2009 až 2019 člen Rady ČTK. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v letech 1996–1998 v petičním výboru a v období let 1996–2002 ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Angažuje se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Bystřice nad Pernštejnem za ČSSD. Kandidoval i v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen. Opětovně do tamního zastupitelstva pronikl v komunálních volbách roku 2002 a mandát obhájil v komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010. Profesně se k roku 2002 uvádí jako historik a archeolog, k roku 2006 a 2010 jako ředitel městského muzea. V roce 2007 neuspěl při kandidatuře do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2009 ovšem uspěl s kandidaturou do Rady ČTK, pozici zastával do května 2019.

Vladimír Chaloupecký (2)

Práce z fyziky.

Vladimír Černík (6)

Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.

Vladimir Čermák (3)

PhDr. Vladimír Čermák, CSc. se narodil 9. května 1946 v Zadní Třebani. Koncem šedesátých let absolvoval v Praze na filosofické fakultě UK studium filosofie a sociologie. Dálkové studium historie už nedokončil, protože se celá katedra po r. 1970 změnila. Po absolvování externí aspirantury ze sociologie výchovy na konci 70. let 20. století působil ve výzkumu vysokého školství, vědeckých talentů a prognózování vědy. Koncem 80. let pracoval jako samostatný vědecký pracovník v SAV v Bratislavě, později na vysokých školách v Praze, Plzni a v Ústí n. L. V posledních dvaceti letech čtyři roky působil i v resortu ministerstva vnitra, ministerstva obrany, jako poradce ministra spravedlnosti a v letech 2003-2004 v ÚDV ZK. Od roku 2009 působí jako konzultant a zabývá se interdisciplinárním výzkumem v oblasti nedávné minulosti.

Vladimír Bureš (4)

Narozen 4.8.1977 v Jaroměři. Ing., Ph.D., práce z informatiky a informačních technologií.

Vladimír Brabec (1)

Vladimír Brabec byl český herec. K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. V roce 1973 obdržel ocenění "Zasloužilý člen ND" , v roce 1980 titul zasloužilý umělec a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Díky jeho roli majora Zemana si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou. O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil. Narodil se do rodiny Gustava Brabce , vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové . Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího a dceru Vlastu . Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou , mají spolu dvě děti. Starší Pavel vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana . Mladší Helena je herečkou a dabérkou, s prvním manželem má dceru Annu , se současným dceru Lénu , která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána a Filipa , od vnučky Lény pravnučku Jasmínu . Celkem mají manželé Brabcovi k roku...

Vladimír Beránek (2)

Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih

Vítězslav Kolek (5)

Narozen 7. 9. 1953 v Olomouci. Prof. MUDr., DrSc. Lékař - pneumolog, onkolog, pedagog, od roku 1999 přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc. Zabývá se především výzkumem sarkoidozy a jiných instersticiálních plicních procesů. Syn lékaře-pneumologa, manželka je pediatr, dcera gynekoložka . Před zhruba čtyřmi lety spolu se svými kolegy jako první na světě rozšifroval část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Několik let je pracoviště významného pneumologa profesora Vítězslava Kolka střediskem evropského výzkumu této nemoci.

Vítězslav Hubáček (3)

Autor publikací z oboru vinařství.

Vitalij Nikolajevič Gorjajev (2)

Ruský grafik, malíř a ilustrátor.

Vít Štěpánek (4)

Narozen 13. 3. 1964 v Praze. RNDr., geograf, odborné práce z oboru geografie cestovního ruchu a kulturní geografie. Také nezávislý publicista a překladatel z angličtiny.

Vissarion Grigor'jevič Belinskij (4)

Ruský spisovatel, filozof, estetik, literární historik a kritik.

Virginia Price (1)

Americká psycholožka.

Virginia E Johnson (1)

Virginia E. Johnsonová, narozená jako Mary Virginia Eshelmanová byla americká sexuoložka, nejznámější jako mladší polovina výzkumného týmu Masters – Johnsonová.

Viola Parente-Čapková (6)

Doc. PhDr. Viola Parente-Čapková, FL je česká ugrofinistka a literární vědkyně, specializující se na finskou literaturu. Vystudovala finštinu a angličtinu na FF UK v Praze a také získala v roce 2003 finský licenciát filozofie na Univerzitě v Turku, na níž nyní akademicky působí. V roce 2007 se úspěšně habilitovala prací „Moderní finská literatura 1870 – 2000“ pro obor Teorie literatury na FF UK v Praze. Žije s finským manželem Antoniem Parentem ve Finsku.

Vinnie Johnson (2)

Americký bubeník. Narodil se v roce 1937 v Bostonu. Zemřel 2. června 2012.

Vincent Kluwe-Yorck (3)

Známý německý spisovatel zabývající se pouze rybářskou a odbornou tématikou. První knihu vydal v roce 1988.

Vincenc Červinka (5)

Vincenc Červinka byl český novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik. Během první světové války se zapojil do I. odboje proti Rakousku-Uhersku. Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině tamního průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu. Po návratu do Čech se sblížil s Dr. Aloisem Rašínem a jeho skupinou kolem týdeníku Slovo, kde v letech 1901 – 1905 působil jako odpovědný redaktor. Roku 1905 byl vyslán jako zpravodaj Národních listů do Petrohradu, kde strávil zhruba rok. Po návratu založil s Karlem Kramářem časopis Nová česká politika, který byl později přeměněn na deník Den, a stal se jeho redaktorem. Krátce poté začal spolupracovat s časopisem Zlatá Praha vydavatele Jana Otta a stal se členem jeho redakce. Zároveň přispíval do časopisů Osvěta, Česká revue, Lumír a Zvon. Roku 1907 se stal členem redakce Národních listů, roku 1911 jejím tajemníkem, později odpovědným redaktorem a nakonec zástupcem šéfredaktora. Vedl zde rubriku Ze světa slovanského a psal úvodníky. V té době se začal věnovat také literárním překladům, především z ruštiny a dalších slovanských jazyků. Do češtiny jako první přeložil díla Leonida Andrejeva, Arkadije Averčenka, Ivana Bunina, Denise Fonvizina, Vasilije Němiroviče-Dančenka a dalších. Jeho zásluhou byla čeština vůbec prvním jazykem, do nějž byly přeloženy hry vídeňského židovského dramatika Lea Birinského. Jeho Mumraj byl v pražském Národním divadle uveden roku 1912 pouhé tři dny po německých premiérách. Leo Birinski byl i díky Červinkově překladatelskému zaměření na ruštinu mylně považován za spisovatele píšícího rusky. Politicky měl Červinka blízko ke Karlu Kramářovi, stal se stoupencem sl...

Vincenc Brandl (5)

Vincenc Brandl byl historik a moravský zemský archivář. Zabýval se moravskými dějinami, místopisem a národopisem. Připravoval kritická vydání historických pramenů, psal studie o právní historii Českého království a životopisy významných osobností. Aktivně se podílel na probouzení národního povědomí na Moravě a na činnosti českojazyčných spolků v Brně. Zasedal v moravském zemském sněmu. Patřil k vlivným vědcům, byl oceňovaný pro mnohostrannou a hlubokou vzdělanost, objektivitu i vlastenectví. Pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče pracovali ve službách augustiniánského kláštera. V mládí měl na něj vliv učitel František Matouš Klácel. Po studiích na Stavovské akademii v Brně a studiu práv na vídeňské univerzitě absolvoval v letech 1856–1857 historicko-filologický seminář. Poté učil nejprve na německém gymnáziu v Brně, v letech 1857–1861 pak na městském reálném gymnáziu ve Starém Brně. V té době uveřejnil své první odborné studie, psané německy. Významně na sebe upozornil roku 1860, kdy vyvracel názor známého historika Bedy Dudíka, podle něhož byl Velehrad bájným, nikoliv skutečným centrem Velkomoravské říše. Podle Brandla se historický Velehrad nacházel blízko moderního, v místě dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Dudík toto stanovisko přijal. Roku 1861, po smrti Josefa Chytila, byl Brandl jmenován moravským zemským archivářem. Tuto funkci vykonával téměř 40 let, do roku 1899. Pod jeho vedením se archiv stal střediskem vědy i národního života. Probíhala zde setkání vědců, literátů, studentů i buditelů. Kriticky se rozebírala literatura a politika, domlouvaly akce na zvyšování národního uvědomění mezi obyvatelstvem. Byl členem mnoha sdružení , v roce 1864 byl zvolen tajemníkem Matice moravské, roku 1869 se stal členem...

Vilma Vrbová-Kotrbová (3)

Vilma Vrbová, provdaná Kotrbová, byla česká malířka, portrétistka vynikající na poli dětského portrétu. Byla manželka řezbáře Františka Kotrby. Studovala na uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté na AVU v Praze v ateliéru Vratislava Nechleby . Vytvořila například obrazy Děvčátko v čepci, Rodinná podobizna, v roce 1947 vyhrál její návrh na 100 Kčs bankovku, zbyla po ní též řada kreseb, svůj zájem o dítě zúročila také jako ilustrátorka knih. Od roku 1935 členka Umělecké besedy, v roce 1979 vyznamenána titulem národní umělkyně.

Villi Aleksandrovič Petrickij (2)

Ruský kulturolog, bibliofil a vysokoškolský pedagog, zabývá se teorií a dějinami bibliofilie, autor monografie o Albertu Schweitzerovi.

Viliam Plevza (4)

Datum narození: 22.říjen 1934 PhDr. Viliam Plevza, DrSc. je bývalý stranícky historik, od roku 1980 univerzitný profesor , organizátor historickej vedy v ČSSR, od 1980 akademik SAV a od 1982 ČSAV. Zaoberal sa dejinami revolučného robotníckeho hnutia, komunistickej strany a novšími politickými dejinami Česko-slovenska, od roku 1969 riaditeľ Ústavu dejín KSS . Po novembri 1989 vlastník súkromnej galérie Galéria Excelent v Bratislave. Od 1978 člen Predsedníctva SAV. V rokoch 1976-1986 kandidát ÚV KSS a a od r. 1986 člen UV KSS. V rokoch 1977, 1980, 1985 získal Národnú cenu SSR. V roku 1984 Rad práce a 1985 získal štátnu cenu Klementa Gottwalda.

Vilém Táborský (3)

Narozen 8. 6. 1869 v Praze, zemřel 8. 4. 1935 v Praze. Divadelní herec a režisér. Autor básní, sólových výstupů, veseloher a překladů z francouzštiny, němčiny a angličtiny.

Vilém Santholzer (5)

Narozen 11.7.1903 ve Zbožnově u Skutče, zemřel 22.10.1972 v Hradci Králové. Fyzik Radiologického ústavu v Praze, profesor, lékařské fyziky, vedoucí katedry lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové. Z díla Moderní otázky radioaktivity, Atomy hoří a staví, Mírové využití atomové energie, Věda odhaluje tajemství hmoty, Lékařská fyzika aj. Obor působení: Pedagogové Textoví upravovatelé. Textoví redaktoři. Kronikáři. Písmáci. Odborní publicisté. Korektoři Literatura. Všeobecné otázky. Dějiny literatury Fyzici Fyzika. Mechanika Vysoké školy Místo působení: Praha Hradec Králové

Vilém Hubka (4)

Narozen 1967. Majitel stavební firmy, volejbalista, zabývá se alternativním přístupem ke zdraví a nemoci.

Viktor Kripner (5)

Narozen 13.5.1906 v Praze, zemřel 22.4.1956 v Teplicích nad Bečvou. PhDr., středoškolský profesor, básník.

Viktor Knapp (5)

Viktor Knapp byl jeden z nejvýznamnějších českých právníků druhé poloviny 20. století, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Knapp vystudoval smíchovské reálné gymnázium. V letech 1932–1936 vystudoval Právnickou fakultu UK, v letech 1936–1939 a 1945–1949 vystudoval při zaměstnání sociologii a historii na Filozofické fakultě UK. Dosáhl titulů prof. JUDr. PhDr. dr. h. c. Viktor Knapp, DrSc., a byl rovněž akademikem. Před válkou pracoval v nakladatelství Sfinx a v Literárních novinách. V letech 1937–1939 byl na vojně, kde zažil příhody švejkovského formátu, a to i za mobilizace. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se místopředsedou osidlovacího úřadu. V letech 1948–1954 byl vedoucím politického odboru Kanceláře presidenta republiky. V této funkci se také účastnil procesu s Miladou Horákovou a ze druhého dne procesu podal hlášení, ve kterém uvedl, že ze strany soudce byl trestní řád procesní dodržován. Od roku 1948 byl docentem správního práva na Vysoké škole politické a sociální, od roku 1951 byl profesorem občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak působil až do 90. let, kdy odešel na plzeňskou právnickou fakultu. Od roku 1952 byl členem korespondentem nově vytvořené Československé akademie věd , později ředitelem Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1962 byl řádným členem ČSAV. V 50. a 60. letech byl rovněž československým delegátem v UNESCO. V letech 1948–1950 byl za právnické dvouletky členem rekodifikační komise pro občanské právo, předsedou subkomise pro práva věcná. Podílel se na občanském zákoníku z roku 1950. Za nové rekodifikace v letech 1960–1965 byl od práce odstaven, takže na podobě občanského zákoníku z roku 1964 nemá žádný podíl. V roce 1966 byl hostujím profesorem na Sorbonně; přednášel též...

Viktor Horejs (4)

Autor publikací o ochraně proti korozi a lakýrnictví.

Victoria Saxon (6)

Americká autorka knih pro děti.

Victor Sanchez (3)

Mexický antropolog. Věnuje se výzkumu tradic domorodých obyvatel Mexika.

Victor Lucien Tapié (2)

Victor-Lucien Tapié byl francouzský historik, který se zabýval střední Evropou a historickými událostmi v Čechách Jeho otec pocházel z jihu Francie z oblasti Armagnac a působil jako profesor na střední škole v Nantes. Matka byla vnučka zaslouženého botanika v Nantes. Roku 1920 dosáhl na Sorbonně potřebnou kvalifikaci k vyučování na střední škole. V době, kdy francouzská vláda a pařížská univerzita zakládaly francouzský ústav v Praze, byl mezi jinými i Tapié vyslán do Čech vyučovat francouzštinu. Jeho pobyt v Čechách na něj zapůsobil a mimo své školské činnosti se začal věnovat české historii. Blíže se seznámil s dílem E. Denise, s nímž se v Čechách i potkal. Často se setkával s českými historiky V. Novotným a J. Pekařem a byl naplno rozhodnut věnovat svoji sílu hlubšímu poznání dějinných vztahů Čech a Francie. S tímto plánem se roku 1921 vrátil na Sorbonnu. Roku 1922 obhájil vysokoškolský titul prací na téma Jindřich IV. a České země. Roku 1926 vydal v Českém časopise historickém dopisy Karla ze Žerotína Ludvíkovi XIII. Roku 1934 získal podporu Rockefellerovy nadace a začíná se naplno věnovat badatelské činnosti.

Victor J Drapela (4)

Victor J. Drapela pochází z Čech. Po gymnáziálních studiích v Praze a pracovním nasazení v Německu studoval filozofii a teologii na Karlově univerzitě a ve švýcarském Fribourgu. Do emigrace odešel v roce 1949 a usadil se v USA. Několik let působil jako duchovní v Severní Dakotě, kde také začal studovat psychologii a poradenství. Jako profesor psychologie na Univerzitě jižní Floridy v Tampě se po mnoho let věnoval výuce poradenských psychologů. Od roku 1992 je na odpočinku a žije se svou manželkou – aktivní výchovnou poradkyní – v Tampě. Zemřel tamtéž ve věku 91 let.

Vicki Edgson (3)

Britská nutriční terapeutka.

Vic Suneson (3)

Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.

Veselá Tereza (1)

Veronika Matysová (4)

Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze . Léta se věnovala překladatelské činnosti. Po deset let působila v různých médiích a jako zpravodajka spolupracovala s redakcí Českého rozhlasu Radiožurnál a s Českou redakcí BBC. Od roku 2005 se věnuje diplomacii.

Veronika Kašáková (4)

Narozena 6. 11. 1989 v Praze. Modelka, autorka autobiografie.

Veronika Hug (4)

Německá redaktorka, autorka návodů na ruční práce, zejména pletení.

Veronika Čtvrtečková (5)

Ilustrátorka, kreslířka.

Veronika Bednářová (4)

Narozena 1972. Reportérka časopisu Reflex.