14461–14520 z 153394 Autoři
Viktor Nikodém (4)
Viktor Nikodem byl český malíř, výtvarný kritik a legionář. Jeho otcem byl Vilém Nikodém, matkou byla Sofie Nikodémová, narodil se v domě na třebíčské Litoltově ulici. V roce 1921 se oženil s Boženou Kužmovou z Litovle. Zemřel v roce 1958 na nemoc spojenou s chrlením krve. Vystudoval tzv. obecnou školu v Třebíči, kde také pokračoval na gymnáziu, po vystudování gymnázia vystudoval germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze , kdy v rámci studia strávil semestr na Vídeňské univerzitě a semestr na univerzitě v Nice. Po ukončení studií narukoval k jihlavskému 14. pluku a s ním odešel do Halle v Tyrolsku, v roce 1916 byl převelen na Ruskou frontu, kde byl zajat. V roce 1917 vstoupil do československých legií a byl zařazen do 6. a později do 7. pluku, kde se opět setkal se spolužákem z gymnázia Janem Syrovým. V roce 1918 přešel do fotografického oddělení štábu Československé armády a pokračoval v cestě do Vladivostoku spolu s dalšími vojáky. V té době se rozhodl, že se stane malířem. V roce 1920 se z Vladivostoku spolu s 6. plukem vrátil do ČSR a posléze nastoupil jako výtvarný poradce do Památníku odboje. Mezi měsíci únorem a květnem v roce 1921 proběhla v prostorách památníku odboje výstava výtvarných prací legionářů, po výstavě byla vydána publikace "Československé legie v Rusku – Malířské dokumenty". Ve službách památníku odboje působil až do roku 1925, kdy odešel jako štábní kapitání do výslužby. Po odchodu do civilu se stal redaktorem kulturní rubriky listu Národní osvobození, kde působil do roku 1948. Mezitím se věnoval redakci článků mimo jiné v časopise Volné směry, Zvěrokruh a podobně. Stejně tak se věnoval monografiím především s výtvarnou tematikou. Soubor jeho díla je uložen v Muzeu Vysočiny v Třebíči.
Více od autora
Viktor Lazlo (1)
Viktor Lazlo je belgická zpěvačka a herečka grenadského a martinského původu, která se narodila 7. října 1960 v Lorientu ve Francii jako Sonia Dronier. Své umělecké jméno převzala od postavy Victora Laszla v klasickém filmu "Casablanca". Lazlo se poprvé mezinárodně proslavila svým vlastním albem " Viktor Lazlo " v roce 1987, které obsahovalo hit "Breathless". Je známá svým sofistikovaným popem a jazzem inspirovaným stylem, který během své kariéry předvedla na mnoha albech.
Více od autora
Viktor Arnar Ingólfsson (4)
Narození 12. dubna 1955 Akureyri Spisovatel detektivek. Žije v Reykjavíku, je ženatý a má dceru jakož i nevlastní dceru. Civilním povoláním je inženýr, toto povolání stále vykonává pro správu islandských silnic. Dvakrát byl nominován na cenu Skleněný klíč. Podle jeho příběhů natočil islandský režisér Björn Br. Björnsson roku 2008 televizní seriál Mannaveiðar.
Více od autora
Viera Gründlerová (6)
Překladatelka z francouzštiny a autorka francouzsko-slovenských a slovensko-francouzských slovníků.
Více od autora
Veronika Šikulová (6)
Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.
Více od autora
Veronika Salminen (3)
Narozena v roce 1976. Mgr., Ph.D., komparativní historička a politoložka, zaměřená na střední a východní Evropu, téma politické kultury, politické komunikace. Působí ve Finsku.
Více od autora
Veronika Hájková (4)
Veronika Hájková vystudovala Fakultu žurnalistiky Karlovy univerzity. Dlouho pracovala jako rozhlasová redaktorka, mimo jiné seznamovala osamělé duše v pořadu Šance pro lásku. Rádio opustila kvůli místu v České televizi - zde začala psát scénáře pro známou relaci Chcete mě?. Nyní pracuje jako televizní dramaturgyně a scénáristka. V roce 2012 vydala humoristickou knihu Pes ve městě, jež je inspirována jejími zkušenostmi nejen s pejsky.
Více od autora
Veronika Fiedlerová (5)
Narozena 1985. Autorka detektivního románu. Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na UPOL, poté pracovala v PR a marketingu.
Více od autora
Veronika Bumberová (6)
Ing., absolventka podnikatelské fakulty, vysokoškolská pedagožka v oboru drobného podnikání a managementu.
Více od autora
Věra Toběrná (4)
Narozena 23.2.1928 v Praze. CSc., asistentka katedry biologie, publikace z oboru botaniky.
Více od autora
Vera Schauber (4)
V Německu žijící autorka křesťanské literatury, zejména knih o světcích.
Více od autora
Věra Němotová (5)
Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ...
Více od autora
Věra Kistlerová (3)
Věra Kistlerová byla americká skladatelka, hudební pedagožka a spisovatelka českého původu. Matka Věry Polenové byla švadlena a otec pracoval jako železničního zřízenec. Během jejího dětství rodina žila v Plzni, kde Věra chodila do měšťanské školy, od roku 1944 bydleli ve Volyni. V roce 1947 se vdala za amerického občana Thomase C. Kistlera a odešla s ním do Darlingtonu v Jižní Karolíně. V roce 1949 se stala americkou občankou. Vystudovala hudební obor na Coker College v Hartsville a na University of South Carolina v Kolumbii . V roce 1987 získala na stejné univerzitě titul doktora hudebních umění. Doktorskou práci napsala o Bohuslavu Martinů. Pracovala jako učitelka hudby a složila kolem 40 sborových a sólových děl založených na básních známých básníků vč. Reinera Maria Rilkeho, Robert Frosta a jejích vlastních textech , Once a Year At Christmas, Mary's Lamb, Marching With the River, A Rilke Trilogy, Good Night, Beloved) a několik komorních a orchestrálních děl. Publikovala také tři romány a básně, eseje a povídky v literárních časopisech ve Spojených státech, Kanadě a Evropě. Aranžovala také české národní písně. V Československu její prózy vyšly v 80. letech v časopisech Vlasta a Kmen. K jejím dalším česky vydaným dílům patří například Sladké putování , líčící začátky prosazování integrace bílých a černých dětí na dříve segregovaných školách v malém jižanském městě, nebo další povídková kniha Ptáci jednoho peří , popisující životní střety, jež pramení z jižanského tradicionalismu až konzervatismu. V roce 1983 získala výroční cenu nakladatelství Melantrich za knihu povídek Hluché fialky, ve kterých popisuje přistěhovalecký život válečných nevěst. V tomto článku byl použit překlad textu z člán...
Více od autora
Věra Fojtová (6)
Narodila se 3. července 1947 v Novosedlech na Moravě jako nejstarší z pěti dětí. Po maturitě na mikulovském gymnáziu působila jako vedoucí Střediskové knihovny v Kloboukách u Brna a dálkově vystudovala knihovnickou nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně. Od roku 1973 žila třicet let v Brně, kde vychovala dceru a syna a pracovala v oblasti kultury a jako redaktorka časopisu ochrany přírody a krajiny Veronica. Psát básničky začala už na základní škole jen tak pro potěšení blízkých, publikovat poezii a drobné povídky v novinách a časopisech až od středoškolských studií. Poněkud pozdním knižním debutem byla až na začátku 90. let básnická sbírka Klíče, po ní následovaly detektivní příběhy Smrt přičinlivého fotografa a Smrt bezstarostné milenky, baladický román o osídlování jihomoravského pohraničí Odpusť nám jejich viny, který pro televizi přepsala i jako filmový scénář, román pro dívky Tanec v kopřivách a v knize povídek českých autorek Nevěry je zastoupena povídkou Nevěra je SLZA. V nakladatelství MOBA dosud vyšly detektivní příběhy Padlí andělé, Osudná smyčka lásky a Zlatá klec – v edici Inspektor Martin Rust, historické příběhy z let 1526-1620 Z pamětí krevních písařů, v edici Původní česká detektivka detektivní román Sanatorium smrti a v roce 2006 román pro ženy Zástava náhradního srdce.
Více od autora
Věra Dvořáková (4)
Narozena 12. 4. 1927 v Praze, zemřela 11. 5. 2019. Překladatelka z francouzštiny.
Více od autora
Věra Danielovská (7)
Narozena 3.11.1942 v Praze. PaedDr.,pedagožka, autorka učebnic vlastivědy a prvouky.
Více od autora
Věněk Silhán (2)
Narozen 12. 2. 1927 v Kněževsi , zemřel 9. 5. 2009 v Praze. Prof., Ing., CSc., politik, ekonom, vysokoškolský pedagog, autor ekonomických prací.
Více od autora
Vendula Krejčová (2)
Narozena 31. 8. 1975 v Praze. Televizní redaktorka, moderátorka a dramaturgyně.
Více od autora
Věnceslav Havlíček (6)
Narozen 27.9.1894 v Českých Budějovicích, zemřel 30.3.1976 v Praze. Sokolský pracovník a novinář, redaktor, sokolská literatura.
Více od autora
Vavro Šrobár (5)
Vavro Šrobár byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě v oboru sociálního lékařství. Vavro Šrobár studoval na gymnáziích v Ružomberku, Levoči a Banské Bystrici. Po vyloučení ze všech škol v někdejším Uhersku kvůli panslavistické agitaci dostudoval na gymnáziu v Přerově v roce 1888. Po maturitě odešel studovat na lékařskou fakultu Karlovy univerzity do Prahy. Zde se zapojil do práce v spolku Detvan. Pod vlivem T. G. Masaryka se stal čechoslovakistou a patřil mezi Masarykovy skalní stoupence. Udržoval také kontakty s radikálně naladěnými studenty v české Omladině. V roce 1898 začal ve spolupráci s Pavlem Blahou vydávat slovenský časopis Hlas; jeho poslední dva ročníky už redigoval sám. Roku 1906 kandidoval do Uherského sněmu. Do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku. Ružomberok se díky němu stal centrem slovenské politické aktivity, protikladem tzv. martinské skupiny. V roce 1918 byl za své politické aktivity krátce internován. Od roku 1918 byl členem Národního výboru československého a jménem Slováků podepsal v říjnu 1918 zákon o zřízení československého státu. V první Československé republice byl zprvu poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu , posléze za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, tedy za agrárníky, se kterými Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. V letech 1925–1929 byl předsedou poslaneckého klubu poslanců agrární strany. Stal se také prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky , kromě toho byl ještě ministrem školství a národní osvěty . V letech 1925–1935 byl za agrární stranu senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se ...
Více od autora
Václav Vincenc Mašek (3)
Václav Vincenc Mašek , známý též jako Wenzel Vinzenz Masek , byl český hudební skladatel a varhaník, který působil na konci 18. a na počátku 19. století. Je uznáván pro svůj přínos české hudbě v období klasicismu. Mašek byl plodným skladatelem, mezi jeho díla patří opery, symfonie, komorní hudba a skladby pro klávesové nástroje. Proslul také svou pedagogickou činností; byl autorem klavírní metody, která byla ve své době hojně využívána. Maškova hudba se vyznačuje klasickým stylem své doby, s jasnými strukturami a melodickými liniemi. I když není tak známý jako někteří jeho současníci, Maškovo dílo zůstává důležitou součástí českého klasického hudebního dědictví. Co se týče konkrétních zmíněných alb, nejsou k dispozici žádné snadno dostupné informace potvrzující jejich výrobu nebo vydání Václav Vincenc Mašek .
Více od autora
Václav Ventura (5)
doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D. Studium: 1970 - 82 - studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, t.č. v Litoměřicích, Universitas vitae , studium na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1982 - státní závěrečné zkoušky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1997 - obhajoba disertační práce De votis monasticis. Elementa biblica et philosophica na Evangelické teologické fakultě v Praze Zaměstnání: 70. a 80. léta - zdravotnický pracovník, vychovatel mentálně postižených, pracovník na archeologickém výzkumu , knihovník od 1990 - redaktor Teologických textů, odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK v Praze , odborný asistent na CM teologické fakultě UP Olomouc , 2001 - habilitace na CMTF UP v Olomouci, habilitační práce: Jan Evangelista Urban. Sonda do české teologie a spirituality, od 2002 - vedoucí katedry filosofie a patrologie CMTF UP v Olomouci.
Více od autora
Václav Vacek (6)
Farář ve farnosti Letohrad. Václav Vacek, nar. 1946, vyučen nástrojařem, po získání maturity při zaměstnání začal studovat strojní fakultu na ČVUT. V Praze objevil živé křesťanství, vstoupil na CMBF v Litoměřicích. Na kněze vysvěcen r. 1975. Působil v řadě farností královéhradecké diecéze. Za minulého režimu pracoval v církevním disentu, byl členem sboru poradců kardinála Tomáška. Zaměřuje se na porozumění Bibli, liturgii, v pastoraci se zvlášť věnuje rodině a spiritualitě mužů. Od r. 1990 je farářem v Letohradě. Václav Vacek , katolický kněz. Narodil se v Dolní Čermné u Letohradu v rodině účetního a švadleny jako prostřední ze tří dětí. Otec byl politický vězeň nacistického i komunistického režimu. Vystudoval bohosloví v Litoměřicích a v roce 1975 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan a administrátor působil postupně v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné. V osmdesátých letech byl členem sboru poradců kardinála Františka Tomáška, podílel se na vydávání církevního samizdatu. V roce 1990 byl ustanoven farářem v Letohradu, později byl jmenován členem kněžské a pastorační rady Královéhradecké diecéze. Je autorem knihy Pozvání k Večeři Páně . Populární jsou jeho televizní diskuse, které moderuje s architektem a hercem Davidem Vávrou.
Více od autora
Václav Suchý (4)
Narozen 9. 8. 1942 v Praze. Redaktor, prozaik, básník, překladatel ze španělštiny, portugalštiny a ruštiny.
Více od autora
Václav Rabský (2)
Jaroslav Velinský – Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete. Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat. Autor též vystupuje pod pseudonymem Kapitán Kid.
Více od autora
Václav Pačes (5)
Václav Pačes je český biochemik, vysokoškolský pedagog, v letech 2005–2009 předseda Akademie věd České republiky. Mezi roky 2010–2012 byl předsedou Učené společnosti České republiky. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s. Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky studuje strukturu genomů. Jeho skupina patřila mezi první, které přečetly úplnou dědičnou informaci nějakého organismu . Objevil enzym zapojený do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Publikoval více než 100 původních prací a podílel se na 5 knihách. Popularizuje svůj obor v tisku, rozhlase, televizi a na internetu. Mezi jeho působiště patřily Yaleova univerzita, univerzity v Chicagu, Seville a v Bristolu, Ústav aplikované biochemie v Japonsku. Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Na této vysoké škole obdržel v roce 2012 čestný doktorát. V březnu 2005 zvolen předsedou Akademie věd České republiky, když nahradil Helenu Illnerovou. V roce 2009 tuto funkci opustil a vystřídal jej Jiří Drahoš. V říjnu 2006 byl zmíněn jako možný kandidát na předsedu úřednické vlády, která by dovedla Českou republiku k předčasným volbám. Občas byl zmiňován jako možný kandidát pro prezidentskou volbu v roce 2008. Předsedal též komisi pro posouzení energetických potřeb ČR. Jednalo se o politicky ožehavé téma, neboť vláda se v koaliční smlouvě zavázala nestavět další jaderné elektrárny a respektovat územní limity těžby uhlí v severních Čechách. Pačes i další členové komise přiznali, že čelí silným tlakům rozmanitých zájmových skupin. Svá doporučení komise zveřejnila počátkem července 2008. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s....
Více od autora
Václav Němec (3)
Narozen 31.8.1902 v Golčově Jeníkově, zemřel 4.4.1985 v Českých Budějovicích. Novinář a básník.
Více od autora
Václav Malovický (5)
Narozen 31. 7. 1943 v Plzni, zemřel 24. 2. 2018. Ing., televizní, filmový a rozhlasový scenárista, spisovatel, publicista v oboru bydlení, architektury, regionalistiky a gastronomie, autor kulinářskch publikací.
Více od autora
Václav Láska (5)
Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Více od autora
Václav Kubín (5)
Václav KUBÍN * 1. 3. 1920, Praha † 26. 9. 2007, Praha Básník, literární vědec a editor Jako nemanželský syn vyrůstal bez otce, jeho matka byla švadlenou. Byl manželem literární teoretičky Marie Kubínové. V rodišti Kubín vychodil obecnou a čtyřletou měšťanskou školu, pak se vyučil obchodním příručím. V letech 1936–1947 prošel několika zaměstnáními ; roku 1943 byl totálně nasazen v Berlíně. Bez maturity na základě tzv. psychotechnické zkoušky byl roku 1947 přijat na Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální; absolvoval roku 1951 . Po studiích krátce působil na Akademii múzických umění jako lektor marxismu-leninismu, v letech 1953–1958 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda, poté v letech 1959–1962 absolvoval interní vědeckou aspiranturu na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. V letech 1962–1967 pracoval v oddělení teorie v Ústavu pro českou literaturu; v této době se jako výkonný redaktor podílel na zrodu časopisu Estetika . V letech 1968–1971 byl znovu redaktorem v nakladatelství Svoboda, od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990 byl vedoucím redaktorem literární teorie v nakladatelství Československý spisovatel. Publikoval od roku 1962. Recenzemi, kritickými i teoretickými články a eseji, posléze však i beletristickými pracemi, postupně přispíval do Rudého práva, Tvorby, Impulsu, Světa práce, České literatury, Estetiky, Romboidu , Literárního měsíčníku aj. Pro své kratší příspěvky používal šifer VK, -vk-, vlk, -vkn-. V druhé polovině 60. let psal Václav Kubín recenze i kritické a teoretické stati o české i cizí beletrii, přičemž zvláštní pozornost věnoval science fiction. V 70. a 80. letech se naproti tomu soustředil na činnost editorskou, v níž se zabýval výhradně poezií . Jeho ediční debut, rozsáhlá antologie Ars poetica, představuje bohaté pásmo výroků ...
Více od autora
Václav Král (4)
Václav Král byl český automobilový designér, konstruktér a závodník. Narodil se roku 1936 v Ostravě. V roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu automobilní a leteckou v Mladé Boleslavi. Dvacet let aktivně závodil . Do roku 1960 pracoval v konstrukci karosérií AZNP Mladá Boleslav a poté ve Výzkumném ústavu energetickém. Roku 1983 odešel na volnou nohu. Od roku 1994 vyučoval na ČVUT. Od 50. let kreslil a psal do motoristických časopisů, pro mnohé československé firmy kreslil „rentgenové obrazy“ jejich výrobků, věnoval se propagační grafice. V 70. letech se představil jako tvůrce závodních automobilů značky Metalex. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více než 20 vozidel. Mezi nejznámější Králova díla patří super-sporty: Tatra MTX V8 , Innotech Mystero , Dioss Rebel a luxusní Tatra Prezident. Jedná se o tvůrce vozu, který dosáhl historicky prvního českého národního rychlostního rekordu. Rekord 265 km/h se Supertatrou o objemu čtyři litry a výkonu 320 koní vytvořil Ing.Petr Bold na bývalém letišti Hradčany u Ralska. Jeho studie vozu Laurin & Klement z roku 1991 drží český rekord vozidla s nejnižším odporem vzduchu . Věnoval se i průmyslovému designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro domácnost, hračky. Byl velkým propagátorem „filozofie spotřebitelské skromnosti“ v dopravě.
Více od autora
Václav Jan Tomášek (4)
Václav Jan Tomášek byl český hudební skladatel a klavírista, uznávaný pro svůj přínos hudebnímu světu v období pozdního klasicismu a raného romantismu. Ačkoli Tomášek nebyl tak známý jako někteří jeho současníci, byl významnou osobností pražské hudební scény. Vynikal ve skládání písní a klavírní hudby, přičemž se inspiroval německými skladateli, jako byli Beethoven a Schubert, které obdivoval.
Více od autora
Václav Huňáček (4)
Narozen 15. 1. 1931 v Praze, zemřel 7. 8. 2018 tamtéž. Doc. PhDr., CSc., filolog. Publikace z oboru slavistiky, rusistiky, byzantologie, kulturologie, etnografie, náboženství, teorie průvodcování.
Více od autora
Václav Hořejší (5)
Narozen 14.10.1949 v Mlýnském Struhadle. Doc., RNDr., CSc., biolog, profesor imunologie, práce z oboru molekulární imunologie.
Více od autora
Václav Hájek z Libočan (4)
Václav Hájek z Libočan byl český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický, od roku 1521 katolický kněz. Pocházel z drobné české šlechty z Libočan u Žatce, od roku 1520 byl farářem v Kostelci u Budyně nad Ohří, o rok později kaplanem ve Zlonicích. Šlechtici v té době pokládali faráře za své sluhy, s čímž se Hájek nechtěl smířit a vedl s nimi neustálé spory. Od roku 1524 byl současně farářem v Rožmitále a oblíbeným kazatelem kostela svatého Tomáše na Malé Straně v Praze, od roku 1527 děkanem na Karlštejně. Dostal se opět do sporů s karlštejnským purkrabím Bechyněm z Lažan, protože se zastal služek, které jeho paní týrala. Roku 1533 byl jmenován správcem kapituly na Vyšehradě, ale brzy musel toto místo opustit a stal se farářem na Tetíně. Na Tetíně patrně začal pracovat na své kronice, pro kterou si sám vypisoval údaje už na Karlštejně a později pro něho pracovali i písaři Zemských desk. Roku 1539 byla kronika sepsána a Hájek na ni dostal královské privilegium, obě konsistoře i pražská obec, u nichž byl Hájek špatně zapsán, si ji ale vyžádaly k censuře. Po mnoha průtazích a sporech nakonec knihu vytiskl u Jana Severina ml. a roku 1541 v tisícovém nákladu vydal. Vzápětí na to vydal svůj podrobný popis požáru Pražského hradu a překlad „Zlaté Bible“ Antonia de Rampegolis. Kronika mu sice přinesla velký úspěch a univerzitní mistr Matouš Collinus z Chotěřiny ji oslavil latinskými verši, Hájek však zůstal bez příjmu a silně zadlužen. Roku 1543 si dokonce se dvěma pražskými kanovníky vyprosil královské privilegium na hledání pokladů. Od roku 1544 byl proboštem a o rok později také děkanem kapituly ve Staré Boleslavi a roku 1545 byl uvězněn, protože se prý zastal kapitulní poddané, kterou pan Krajíř z Krajku zatkl pro čarodějnictví. Roku 1549 se kapitulních hodností v Boleslavi vzdal. Hájek zemřel v klášteře dominikánek u svaté Anny na Starém městě. Hájkova „Kronika česká“, kterou psal několik let, zahrnuje české dějiny od příc...
Více od autora
Václav Dědek (5)
Václav Dědek byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR. Po volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. Mandát nabyl až dodatečně v listopadu 1961 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Václav Kopecký. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1964. Profesně se k roku 1961 uvádí jako ředitel Severočeského krajského nakladatelství v Liberci. Už v meziválečném období byl aktivním komunistou. Za druhé světové války byl vězněn. Byl nositelem několika vyznamenání, v roce 1959 mu byla udělena Československá cena míru. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se za počínající normalizace podílel na čistkách v kulturní a novinářské obci na Liberecku. Působil sám jako publicista, je autorem několika knih o regionálních tématech.
Více od autora
Václav Černík (6)
Narozen 7. 5. 1931 v Jezbořicích. Prof. Doc., DrSc., slovenský filozof a vysokoškolský pedagog českého původu, zaměřený na teorii poznání, teorii zákona, filozofii přírodních a společenských věd a metodologii věd. Autor prací z oboru.
Více od autora
Václav Čada (4)
Václav Čada byl český a československý historik a politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČM. Působil jako profesor vojenských vysokých škol, publikoval práce z dějin marxismu a československé historie. Jeho manželkou byla estetička a kunsthistorička Věra Beranová. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V roce 1993 se účastnil 3. sjezdu KSČM a vystoupil v rozpravě, přičemž referoval o názorech členské základny na úvahy o změně názvu strany.
Více od autora
Václav Břežan (4)
Václav Březan byl rožmberský archivář, knihovník a kronikář. Václav Březan se narodil v rodině mlynáře v Březně u Postoloprt. Absolvoval bratrskou partikulární školu v Mladé Boleslavi a poté studoval na známých německých universitách v Heidelbergu a Štrasburku. Vynikal všestranným vzděláním a kulturním rozhledem. Ovládal také na velmi dobré úrovni latinu, němčinu, francouzštinu a řečtinu. V roce 1593 vstoupil do služeb Petra Voka z Rožmberka, nejprve na jeho krumlovský dvůr, poté o rok později nastoupil jako písař v soudní kanceláři. Dne 22. listopadu 1596 byl pověřen správou rozsáhlého rožmberského archívu, který katalogizoval a detailně uspořádal. Jeho práce spočívala především v třídění listinného materiálu, který zachycoval rodové i zemské listiny, jež Rožmberkové shromažďovali již od 14. století. Přibližný obsah řady později ztracených listin známe dnes právě jenom díky pečlivému katalogovému zápisu v rukopisném inventáři. Březan spravoval i proslulou rožmberskou knihovnu. Tato knihovna byla považována za největší a nejlepší šlechtickou knihovnu ve střední Evropě. Obsahovala přes 11 000 svazků, mimo jiné také prakticky všechnu knižní produkci vydanou do té doby Čechách. I tuto knihovnu Březan uspořádal a pořídil její rukopisný katalog. K označování knih bylo pořízeno více než 20 různých ex libris a supralibros, které pro ni vytvořil tehdejší slavný malíř a grafik Jiljí Sadeler. Sám Petr Vok tuto knihovnu rád ukazoval svým hostům, což Březanovi přinášelo prestiž a dávalo příležitost se seznamovat s představiteli tehdejší společnosti. Sám se také tituloval jako praefectus bibliothecae či bibliothecarius et studiosus antiquitatis. V letech 1602-1608 společně s dalšími pěti pomocníky sestavil rukopisný systematický katalog, ve kterém celý knižní fond rozčlenil do šesti skupin podle jednotlivých vědních oborů a který neměl co do úrovně a kvality ve své době obdoby. Po prodeji Českého Krumlova roku 1602 a přesídlení Petra Voka do Třeboně se v...
Více od autora