12301–12360 z 153288 Autoři
Alois Aust (8)
Narozen 26.10.1889 v Praze, zemřel 11.11.1961 tamtéž. Hudební skladatel a dirigent.
Více od autora
Alice Seifertová (6)
Narozena 12. 7. 1937 v Lískovci u Frýdku-Místku. Pedagožka, autorka učebnic českého jazyka.
Více od autora
Alfred Wellm (3)
Německý spisovatel po skončení války pracoval jako učitel a také jako ředitel na středních školách. Jako spisovatel se věnoval zejména tvorbě literatury pro děti a psaní scénářů.
Více od autora
Alfréd Rényi (3)
Alfréd Rényi byl maďarský matematik, který pracoval v oborech kombinatorika, teorie grafů, teorie čísel, ale nejvíce vynikl v teorii pravděpodobnosti. Rényi se narodil v Budapešti do rodiny maďarských Židů; jeho otec Artur Rényi byl strojní inženýr a jeho matka Barbara Alexanderová byla dcerou filozofa a literárního kritika Bernáta Alexandera. Kvůli tehdy platnému protižidovskému zákonu nemohl být přijat v roce 1939 na univerzitu, ale v roce 1940 se zapsal na Budapešťskou univerzitu. Studium dokončil v roce 1944. Byl odveden na nucené práce, z kterých utekl. V roce 1947 dokončil doktorská studia na Szegedské univerzitě, pod vedením Frigyese Riesze. V roce 1946 se oženil s Katalin Schulhofovou , rovněž matematičkou. V roce 1948 se jin narodila dcera Zsuzsanna. Po krátkém působení jako profesorský asistent v Budapešti byl v roce 1949 jmenován mimořádným profesorem na Debrecínské univerzitě. V roce 1950 založil Matematický institut Maďarské akademie věd, a řídil ho až do své smrti. Nyní nese institut jeho jméno. Rozvinul dále axiomatickou teorii pravděpodobnosti Kolmogorova.
Více od autora
Alfréd Kotásek (7)
Narozen 19.12.1911 v Ostravě, zemřel 17.9.1991. MUDr., DrSc., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.
Více od autora
Alfred Döblin (5)
Alfred Döblin byl německý expresionistický spisovatel a lékař. Döblin pocházel z asimilované židovské rodiny. Jeho otec Max byl původně krejčí, oženil se ale s dcerou bohatého továrníka. V roce 1898 se rodina přestěhovala do Berlína, kde Alfred začal studovat medicínu nejprve na Humboldtově univerzitě v Berlíně a později na Univerzitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu . Během studií se začal zajímat o německou filosofii a to převážně o díla Immanuela Kanta, Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho. Po vystudování začal pracovat jako žurnalista v Řezně a v Berlíně, než si otevřel svoji psychiatrickou ordinaci v sousedstvi náměstí Alexanderplatz. Lékařskou praxi prováděl v letech 1911-1914 a 1918-1933. V letech 1914-1918 byl vojenským lékařem. Byl hluboce ovlivněný expresionismem, který byl hlavním myšlenkovým proudem německé avantgardy v prvních dvou desetiletích 20. století. Přihlásil se k němu v časopise Der Sturm, který od roku 1910 v Berlíně vydával Herwarth Walden. Spřátelil se s Ernstem Ludwigem Kirchnerem, expresionistickým malířem a jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Die Brücke, který namaloval jeho portrét. Během vykonávání praxe napsal několik prací, ale žádná z nich nebyla veřejně publikována do roku 1913, kdy vydal sbírku povídek Die Ermordung einer Butterblume . V roce 1915 vydal román Die Drei Sprünge des Wang-Lung , který pojednával o čínském povstání v 18. století. Tato kniha vyhrála cenu Theodora Fontana za rok 1916. V roce 1933 uprchl do Francie, kde získal v roce 1936 občanství. V roce 1940 uprchl před nacisty do Spojených států amerických. V roce 1941 konvertoval ke katolické církvi. V roce 1945 se vrátil do Německa, kde byl z pověření francouzské vlády inspektorem kulturní politiky. Po vzniku NDR se podílel na založení Akademie věd a literatury v Mohuči (D...
Více od autora
Alfred Andersch (6)
Alfred Andersch je jedním ze zakladatelů známé literární Skupiny 47. V mládí pracoval v komunistickém Svazu mládeže v Bavorsku. Když se dostali k moci nacisté, byl vězněn v koncentračním táboře. Za války byl na frontě jako řadový voják, roku 1944 dezertoval. Po roce 1945 byl redaktorem rozhlasu, v letech 1955-57 vydával znamenitý literární časopis Texte und Zeichen. K nejvýznamnějším Anderschovým prózám patří autobiografické Třešně svobody, Piazza San Gaetano, Zanzibar aneb Poslední důvod, Rudovláska, povídkový triptych Milovník polostínu a román Efraim.
Více od autora
Alexej Kusák (6)
Alexej Kusák , nakladatelský redaktor, publicista, přispěvatel do literárních a výtvarných časopisů, překladatel z němčiny, emigrant po roce 1968.
Více od autora
Alexandra Adornetto (4)
Alexandra je dcera učitelů angličtiny. Svou první knihu Zloděj stínů napsala ve 14 letech. Přiznává, že byla odjakživa vášnivou čtenářkou a dodnes je její pokoj plný rozečtených knih. Žije střídavě v USA a v Austrálii.
Více od autora
Alexandr Mitrofanov (6)
Alexandr Mitrofanov je český novinář, komentátor a publicista ruského původu, věnující se např. tematice Ruské federace nebo sociálně-politickému dění v České republice. V Sovětském svazu vystudoval žurnalistiku na Rostovské univerzitě a v roce 1979 se přestěhoval do Československa, kde přispíval do plzeňských podnikových novin Škodovák. V roce 1982 se jemu a jeho partnerce narodila dcera Jana. Roku 1991 do ledna 1992 pracoval v sociálnědemokratickém časopise Právo lidu. Od roku 1992 začal psát pro deník Právo. V roce 2004 se narodil syn Daniel. Napsal např. Za fasádou Lidového domu nebo Politika pod pokličkou . V roce 2017 napsal předmluvu k historicky prvnímu překladu knihy Fazila Iskandera Králíci a hroznýši do českého jazyka. Společně s Petrem Nováčkem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2000. Za své politické komentáře získal Cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2014 a Cenu Jiřího Ješe za komentář za rok 2016.
Více od autora
Alex Scarrow (5)
Britský spisovatel nigerijského původu, autor literatury z oblasti sci-fi a thrilerů Činný také v oblasti rockové hudby a tvorby počítačových her.
Více od autora
Alessandra Mattanza (5)
Italská spisovatelka, scenáristka, novinářka, fotografka, autorka cestovních průvodců.
Více od autora
Aleš Pitzmos (6)
Aleš Pitzmos je český spisovatel, autor thrillerů, space opery a historických románů. Publikoval i pod pseudonymy Alec Palmer a Aleš Pospíchal. Autor odmaturoval na obchodní akademii, pracuje ve státní správě. Psaní knih se naplno věnuje od roku 2008, kdy mu v nakladatelství Alpress vyšla jeho prvotina, dobrodružný thriller Démoni pralesa. V roce 2010 zvítězil s povídkou Singularita v literární soutěži Cena Karla Čapka v kategorii povídka a jeho román Záře supernovy, druhý díl série space oper Vesmírná asociace, byl v roce 2017 nominován na dvě žánrové ceny - na cenu Akademie SFFH za rok 2016 a cenu Aeronautilus. Ve svém volném čase se mimo psaní románů věnuje zejména cestování a fotografování.
Více od autora
Aleš Doubrava (4)
Narozen 28.1.1935 v Hradci Králové, zemřel 21.2.1993. Historik, regionální historická literatura.
Více od autora
Alena Winnerová (8)
Autorka beletrie pro děti i dospělé, kuchařek a odborných publikací o papoušcích. Původní profesí socioložka, pracuje v rodinném nakladatelství DONA.
Více od autora
Alena Vlčková (6)
Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.
Více od autora
Alena Šubrtová (3)
Narozena 12. 8. 1935 ve Dvoře Králové nad Labem. Dr., CSc., historička, archivářka, demografka, dlouholetá pracovnice Národního muzea v Praze. Autorka publikací z oboru historie a demografie.
Více od autora
Alena Nouzová (2)
MUDr., neuroložka, zabývá se netradičními způsoby léčby neurologických onemocnění. Práce z oboru.
Více od autora
Alena Maxová (1)
Alena Maxová byla rozhlasová redaktorka a překladatelka z angličtiny a bulharštiny. Mimo jiné stála u zrodu rozhlasového pořadu Kolotoč a jako překladatelka do českého prostředí uvedla amerického autora detektivních románů Eda McBaina. Narodila se v roce 1920 v holandském Haagu. Jejím otcem byl legionář, prvorepublikový politik a diplomat Prokop Maxa. Měla tři bratry. V letech 1931–38 žila s rodinou v bulharské Sofii, kde byl její otec velvyslancem. Vychodila tam českou měšťanku, naučila se místní jazyk a později se stala jeho přední překladatelkou do češtiny. Celý pobyt v Bulharsku považovala za jedno z nejhezčích období svého života, což dokládá např. i krátký rozhlasový dokument Malé pásmo o Bulharsku z cyklu Zvukový atlas. Ve středoškolských studiích pokračovala na Drtinově reformním reálném gymnáziu v Praze. Roku 1939 emigrovala s rodiči do Francie a později do Spojeného království. V letech 1942–1945 byla učitelkou a ředitelkou československých jeslí v Londýně získala jazykové osvědčení Cambridge Certificate. Po návratu do Československa studovala v letech 1945–1948 angličtinu, češtinu a bulharštinu na Univerzitě Karlově, v posledním ročníku také vyučovala na Dívčím gymnáziu Charlotty Masarykové v Praze 7. V letech 1948–1970 působila v Československém rozhlasu v Praze. První dva roky byla redaktorkou v zahraniční redakci, poté pracovala do roku 1955 jako lektorka v tzv. učebním oddělení a byla redaktorkou literárních pořadů. V roce 1956 se stala redaktorkou a později vedoucí nově vytvořené redakce Aktualit a zajímavostí, zkráceně A-Zet. V době, kdy televizní vysílání bylo stále ve svých počátcích, prožíval rozhlas i v takové zemi, jakou bylo tehdejší Československo, svůj zlatý věk. Výrazným způsobem se podílel na formování životního stylu. Jeho masovému rozšíření napomohl i vynález tranzistorového přijímače. Došlo ale i k jiným změnám. Uvolněnější 60. léta přinesla...
Více od autora
Alena Macková (8)
Narozena 18.3.1963 v Liberci. JUDr., občanské právo. Publikace z oboru.
Více od autora
Alena Damijo (6)
Pokřtěna a odkojena Otavou, vysokoškolsky vzdělaná Moravou. Už od dětství milovala knížky a nesnášela matematiku a cizí jazyky, a tak vystudovala na FF UP český jazyk a literaturu. Hned poté odjela v roce 2002 před původně plánovanou výukou bohemistiky na ruské univerzitě do Londýna; roční aupairský pobyt se však protáhl na patnáct let a obohatil se o jednoho manžela, dvě holčičky, tři zlaté rybičky, nespočet cizojazyčných přátel a v neposlední řadě i učitelský postgraduál se specializací na první stupeň. Autorka teď dříve pohrdanou angličtinu nejen učí a miluje, ještě navíc v londýnské základní škole kraluje – působí ve vedení školy, koordinuje několik předmětů, organizuje kulturní a společenské akce a je okresním poradcem pro vzdělávání žáků mladšího věku. Lásku k dříve vystudované češtině pěstuje už jen u dětí vlastních a po večerech ji spřádá do veselých fejetonů o životě za Malou louží.
Více od autora
Aleksej Michajlovič Laptev (8)
Ruský humorista, básník, též grafik a ilustrátor. Autor literatury pro děti.
Více od autora
Alan Caddy (3)
Alan Caddy byl anglický kytarista, aranžér a hudební producent, známý především svou tvorbou v 60. letech 20. století. Byl členem instrumentální skupiny Tornados, která v roce 1962 získala hit "Telstar", jenž se stal první nahrávkou britské skupiny, která se dostala na první místo v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Caddy působil také v další instrumentální skupině The Five Dimensions. Po skončení působení v Tornados se stal plodným sessionovým hudebníkem a aranžérem. V sedmdesátých letech se Alan Caddy podílel na produkci levných alb coververzí současných hitů, často vydávaných na značkách Avenue a Hallmark. Tato alba měla veřejnosti nabídnout levnější verze populárních písní a byla rychle nahrána se session hudebníky. Jeho práce přispěla ke zpřístupnění hudby v době, kdy byl nákup originálních alb dražší.
Více od autora
Alan Bradley (8)
Alan Bradley se narodil v Torontu a vyrůstal v Cobourgu v Ontariu. Než odešel v roce 1994 do předčasného důchodu, aby se mohl plně věnovat psaní, působil 25 let jako ředitel oddělení televizní techniky v mediálním centru Saskatchewanské university. Mnohotvárnost jeho talentu mu vynesla četné ceny za dětské knížky, jeho povídky se dočkaly rozhlasových zpracování. Je také spoluautorem knihy Ms.Holmes of Baker Street, která vyvolala značný poprask svou teorií, že Velký detektiv je žena. Nyní žije Bradley na ostrově Gozo v souostroví Malta s manželkou a dvěma kočkami. Za Koláč s kapkou jedu získal v roce 2007 cenu Debut Dagger Award.
Více od autora
Adrienne Young (9)
Adrienne Youngová je autorka New York Times bestselleru KLAN. Rodilá Texasanka a gurmán se zálibou v historii a cestování ráda navštěvuje antikvariáty a hledá staré knihy. Pokud zrovna nepíše, tak cvičí jódu, pije víno nebo se prochází oblíbeným muzeem. Žije se svým manželem, režisérem dokumentárních filmů, a se svými čtyřmi dětmi na Západním pobřeží.
Více od autora
Adolf Srb (8)
Adolf Srb byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal podrobné české politické dějiny, které ve třech dílech zahrnují období let 1861 až 1907. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů. Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech v rodině Františka Srba kontrolora při c. k. berním úřadu a Emilie Skopcové ze Spáleného Poříčí. Měl 5 bratrů: Františka , Benedikta , Josefa báňského inženýra, Eduarda autora publikací z oboru práva a samosprávy a Karla . Byl ženatý s Johanou Janečkovou . Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik, kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského. Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese. V letech 1876–1879 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do pražského deníku Politik, při němž roku 1883 založil přílohu Česká politika a převedl ji na samostatný deník Národní politika. Jako její šéfredaktor působil v letech 1883–1893, dále v německé Politik až do jejího přejmenování na Union roku 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta. Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské. Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro...
Více od autora
Adolf Mützelburg (5)
Německý spisovatel, autor historických románů, tvůrce volného pokračování Dumasova románu Hrabě Monte Christo.
Více od autora
Adolf Melezinek (7)
Prof. Ing. Adolf Melezinek , rakousko-český elektroinženýr a pedagog, zakladatel inženýrské pedagogiky a autor odborných středoškolských učebnic z oboru elektrotechniky, radiotechniky a teorie vzdělávání. Adolf Melezinek je absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, zasloužil se především o založení a rozvoj inženýrské pedagogiky, je zakladatelem mezinárodní organizace IGIP, od roku 1970 působil jako vysokoškolský učitel na univerzitě v Klagenfurtu, Rakousko.
Více od autora
Adolf J Alex (8)
Narozen 25.4.1890 v Strmilově u Jindřichova Hradce, zemřel 2.9.1957 v Praze. Malíř, ilustrátor, prozaik.
Více od autora
Adolf Gajdoš (6)
Adolf Gajdoš byl český spisovatel, překladatel a redaktor. Narodil se svobodné matce Anežce Gajdošové v Moravských Prusech . Roku 1890 se přestěhoval do Brna, kde od roku 1894 studoval na reálce. Studium v roce 1901 předčasně ukončil a absolvoval obchodní kurs. Poté krátce pracoval jako pomocný úředník záložny. V roce 1902 nastoupil do vojenské služby, ve které setrval i po vzniku Československa. Za první světové války vedl hospodářskou službu v několika vojenských nemocnicích. V československé armádě pracoval jako důstojník hospodářské služby z povolání, v roce 1924 v hodnosti kapitána. Poté do roku 1942 pracoval ve vydavatelských podnicích Novina a od roku 1942 se živil jako spisovatel na volné noze. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Dne 13. ledna 1908 se v Bochni oženil s Františkou Slizowskou. Manželé Gajdošovi měli syny Tadeáše, Zbislava a Kazimíra a dceru Drahomíru . Psal pod vlastním jménem a pod pseudonymy Pavel Javor, Jakub Laval a dalšími. V počátcích byl inspirován proletářskou poezií a poetismem, později se přiklonil k náboženským tématům. Byl též autorem protiválečných próz a knih pro děti. Sbírka veršů Perníkové srdce se dočkala v Rozpravách Aventina příkré kritiky pro formální nedokonalost. Příspěvky Adolfa Gajdoše se objevovaly zejména v revue pro katolickou kulturu Archa, v deníku Moravská orlice a v dalších periodikách.
Více od autora
Adolf Felix (6)
Narozen 4. června 1904 v Praze, zemřel 13. června 1987 tamtéž. Po maturitě na Jiráskově gymnáziu v Praze studoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1925-26 na univerzitě v Římě; roku 1928 získal doktorát. Roku 1929 se stal redaktorem Československé tiskové kanceláře, 1950-54 byl technickým překladatelem v podniku Škoda v Praze a 1958-64 v Motorletu Jinonice. Věnoval se publicistice, psal výtvarné kritiky, je autorem divadelních her pro mládež a próz pro dospělé . Od sklonku 20. let překládal především poezii i prózu z italštiny, v 50. letech literaturu faktu z ruštiny, dále překládal z angličtiny a němčiny. Jako překladatel rovněž spolupracoval s Československým státním filmem. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.
Více od autora
Adam Blade (7)
Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.
Více od autora
AC/DC (8)
AC/DC je kultovní australská rocková skupina, kterou založili bratři Malcolm a Angus Youngovi v Sydney v roce 1973. Jejich hudba se vyznačuje hardrockovým/bluesrockovým zvukem a jsou považováni za průkopníky heavy metalu, ačkoli svou hudbu vždy označovali jednoduše jako "rock and roll". AC/DC prošel několika změnami v sestavě, než v roce 1975 vydal své první album "High Voltage". Kariéru kapely poznamenal úspěch alb "Highway to Hell" v roce 1979 a "Back in Black" v roce 1980, přičemž druhé jmenované album bylo poctou jejich bývalému zpěvákovi Bonu Scottovi, který v tom roce zemřel a nahradil ho Brian Johnson. "Back in Black" se stalo jedním z nejprodávanějších alb všech dob. Legendární jsou živá vystoupení kapely, která zachycují jejich syrovou energii a elektrizující pódiovou přítomnost, jež byla dále zvěčněna na živém albu "Live" vydaném v roce 1992. AC/DC Díky své neutuchající popularitě se kapela stala jednou z nejvýdělečnějších kapel všech dob a její kariéra trvá již více než čtyři desetiletí a zahrnuje řadu ocenění a vyznamenání. Jejich vliv na rockovou hudbu je nepopiratelný a jejich odkaz stále inspiruje nové generace hudebníků i fanoušků.
Více od autora
Zvonimír Šupich (4)
Zvonimír Šupich byl český sportovní novinář působící v 60.–80. letech 20. století. Narodil se v roce 1930 v Červeném Kostelci na Náchodsku. V padesátých letech se stal redaktorem sportovní rubriky Mladé fronty, v šedesátých až sedmdesátých letech vedl sportovní rubriku Rudého práva. Od konce sedmdesátých let do roku 1991 formoval jako šéfredaktor sportovní týdeník Stadión. Básně začal psát v 8 letech, později svoji poezii pravidelně publikoval v Mladé frontě a dalším periodickém tisku. Svůj básnický styl a cit pro jazyk si přenesl s noblesou do své novinářské sportovní tvorby. Často byl charakterizován jako český sportovní básník. Byl si velmi blízký s Emilem Zátopkem, hercem Martinem Růžkem nebo spisovatelem Otou Pavlem. Publikoval tisíce sportovních článků a komentářů. Napsal několik stovek básní a poetických zamyšlení. Vydal několik knih. V období dospívání vedl 1. skautský oddíl v Červeném Kostelci až do zákazu skautingu v roce 1948. http://sites.google.com/site/zvonimirsupich/home/zivotopis
Více od autora
Zuzana Švabinská (3)
Zuzana Švabinská, roz. Vejrychová byla dokumentátorka a kulturní pracovnice. Zuzana byla dcerou Rudolfa Vejrycha a Anny Vejrychové, roz. Procházkové. a adoptivní dcerou Maxe Švabinského. Je autorkou několika odborných publikací o práci svého nevlastního otce a také životopisného románu Světla paměti. Zasloužila se o zachování a rekonstrukci chaloupky Maxe Švabinského v Kozlově u České Třebové.
Více od autora
Zuzana Huláková (7)
Narozena 22. 9. 1930 v Praze. Překladatelka z ruštiny a němčiny, redaktorka.
Více od autora
Zuzana Burešová (3)
Narozena v roce 1965. Televizní a rozhlasová moderátorka, publicistka.
Více od autora
Zuzana Brabcová (8)
Zuzana Brabcová, provdaná Mirošovská , byla česká spisovatelka. Narodila se v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později nemohla vykonávat ani tuto profesi a pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu, po pádu komunistického režimu pracovala na Ministerstvu zahraničí, pak se stala nakladatelskou redaktorkou. Působila v nakladatelstvích Český spisovatel, Hynek a Garamond. V roce 2001 při prezentaci svého „lesbického románu“ Rok perel uvedla, že žije s dcerou, manželem a přítelkyní v Praze. Za román Daleko od stromu obdržela roku 1987 jakožto vůbec první laureátka Cenu Jiřího Ortena, za román Stropy roku 2013 cenu Magnesia Litera a za poslední, posmrtně vydaný román Voliéry Cenu Josefa Škvoreckého.
Více od autora
Zeno Dostál (7)
Zeno Dostál byl český spisovatel a režisér. Narodil se jako druhorozený syn konického advokáta, starosty, malíře a hudebníka JUDr. Mojmíra Dostála a Charloty, rozené Bock-Löwové. Oba rodiče byli za války vězněni v koncentračních táborech, synům poskytly dočasný asyl na venkově dvě z otcových sester. Rodiče přežili, ale krátce po návratu přišli při epidemii tyfu o staršího syna Igora. Zeno vystudoval klasické gymnázium v Prostějově, po neúspěšné přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze, začal studovat matematiku a výtvarnou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. V důsledku otcova nového, tentokrát komunistického uvěznění, byl z kádrových důvodů ze studia vyloučen. V letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu ve východoslovenském Trebišově a poté vystřídal řadu dělnických profesí , byl skladníkem, obchodním zástupcem, truhlářem a od roku 1959 topičem a poté strojvůdcem parní lokomotivy v kladenských hutích. V letech 1960–1991 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde se vypracoval od pomocného rekvizitáře, asistenta režie a pomocného režiséra k II. režisérovi. Spolupracoval s Otakarem Vávrou, Ladislavem Helgem, Jiřím Krejčíkem, Josefem Machem, Jaromilem Jirešem, Jurajem Herzem, Karlem Kachyňou. V roce 1969 se chystal debutovat jako režisér , z politických důvodů k tomu však nedošlo, k samostatné práci se dostal až v roce 1990 . Od roku 1961 publikoval příspěvky ve filmovém časopise Záběr , fejetony a povídky v Rudém právu, v Československém rozhlase, scenáristicky se prosadil v ostravské televizi . Do literatury vstoupil v roce 1981 triptychem Býk, Beran a Váhy, kterým zahájil cyklus inspirovaný znameními zvěrokruhu. V 90. letech se věnoval psaní, filmové režii a působil jako předseda Židovské obce v Pra...
Více od autora
Želmíra Gašparíková (4)
Dr. Želmíra Gašparíková byla slovenská jazykovědkyně, knihovnice a bibliografka. Narodila se v rodině uvědomělého vlastence Jozefa Gašparíka-Leštinského a jeho manželky Anny, rozené Jankovičové. Vzdělaní získávala v Martině, Prešově a v letech 1920-1925 studovala slovenskou filologii a srovnávací jazykovědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, v letech 1925-1926 na pařížské Sorbonně. Její starší sestrou byla Anna Horáková-Gašparíková, osobní archivářka prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Více od autora
Zedong Mao (5)
Mao Ce-tung byl od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální titul Velký kormidelník . Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům historie, připisuje se mu několik desítek milionů obětí, přesto se však dosud v Číně těší úctě; je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.
Více od autora
Zdenka Strnadová (8)
Autorka učebnic angličtiny, nezaměňovat s anglistkou a hispanistkou Zdenkou Strnadlovou.
Více od autora
Zdenka Procházková (4)
Zdenka Procházková pochází z rodiny komerčního právníka, matka byla klavíristkou. Díky ní také měla Zdenka od dětství podporu ve svých uměleckých sklonech, hrála na klavír, zpívala a tančila. V době gymnaziálních studií začala hrát ochotnické divadlo a sporadicky pohostinsky vystupovala i na stálých scénách, například ve Vinohradském divadle , ale prošla také důkladnou jazykovou průpravou, která se jí později velmi hodila. Po maturitě nastoupila na Státní konzervatoř v Praze, po jejím uzavření okupačním režimem byla totálně nasazena. Po válce pokračovala ve studiích, ale musela přejít na konzervatoř do Brna, protože přes zákaz pražských pedagogů hrála ve dvou filmech. V letech 1946-1948 zároveň pohostinsky vystupovala ve Slezském národním divadle v Opavě a konzervatoř dokončila v roce 1948. Následně se vrátila do Prahy, kde působila v Divadle státního filmu a vynikla například ve hře Morálka paní Dulské. V letech 1952-1968 byla pak angažována v Městských divadlech pražských, kde zaujala svými výkony v představeních Pygmalion, Hra lásky a náhody, Slečna Maličevská nebo Othello. Hostovala také v Národním divadle . Jevištní využití Zdenky Procházkové využívalo především jejího oduševnělého výrazu ve tváři, sama herečka pak kladla důraz na kvalitu mluveného slova, díky baletní průpravě proslula i mimořádnou pohybovou kulturou. Vytvářela složité charakterní role v komediálním i dramatickém repertoáru, svým postavám dokázala vdechnout širokou škálu odstínů. Kromě práce na jevišti pořádala také zájezdová představení s literárními pořady, v roce 1958 se díky jazykovým znalostem uplatnila také jako konferenciérka Laterny Magiky na výstavě Expo 58 v Bruselu. Dokonalá znalost němčiny jí pak umožnila po roce 1968 dlouhodobě účinkovat na divadelních jevištích v Rakousku a Německu . Její odchod do zahraničí byl podmíněn nabídkou stálého angažmá ve Vídni a také následováním druhého manžela,...
Více od autora
Zdeňka Michalová (8)
Narozena 24.1.1961 v Berouně. Mgr., odborná asistentka katedry speciální pedagogiky.
Více od autora
Zdenka Bergrová (6)
Zdenka Bergrová, rozená Vovsová, byla česká básnířka, překladatelka ruské, ukrajinské, francouzské a anglické literatury, psala také hry pro děti, pohádky, epigramy, recenze a literárněvědné články. Otec byl typograf. Maturovala 1942 na reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské, pak absolvovala střední knihovnickou školu v Praze v Klementinu a do konce války byla nasazena v Rudolfinu při stěhování knih do krytu. Má osvědčení o odboji podle zákona 255 a z května 1945 medaili pankráckých barikádníků s nízkým číslem 419. Ve druhé polovině války byla ve skupině Jindřicha Honzla, je proto 1945 v seznamu Studia ND. Od letního semestru 1945 studovala na FF UK obor česká a ruská literatura. V roce 1949 jí nebyla uznána disertační práce, protože odmítla o Vladimiru Galaktionoviči Korolenkovi změnit názor, oceňovala jeho nestrannost v revoluci a pomoc všem potřebným. Dostala rehabilitační doktorát 1990. V červenci 1945 jí vyšla první básnička v deníku Mladá fronta, v roce 1945 dostala v soutěži mládeže první cenu za hru Perníková chaloupka ve verších pro maňáskové divadlo, na scénu uvedl hru Václav Vaňátko a 1946 vyšla v nakladatelství J. R. Vilímek. Od roku 1949 publikovala překlady Puškina, Lermontova, Někrasova, Ševčenka, Jesenina, Pasternaka, s jazykovou konzultací také Verlaina. Otištěných přeložených veršů není méně než 70 000. První vlastní nevelkou sbírku "Duha zvířetníku" vydala v roce 1975, pak vydala ještě několik básnických sbírek a knih pohádek. Ocenění: Medaile a diplom Evropského kruhu Franz Kafka, Praha 1999. Je uvedena v Kdo je kdo v Československu ČTK 1969, v Ukrajinské literární encyklopedii, Kyjev 1988, v encyklopedii Who's Who in the World, Edition 2000, Marquis, USA, v ČR v encyklopedii Diderot, dále v encyklopedii 2000 Outstanding People, Cambridge, England. Zemřela 22. května 2008 v Praze. Pohřbena byla na Vyšehradském hřbitově....
Více od autora
Zdeněk Zizius (2)
Narozen 12. 4. 1910 v Plzni, zemřel 1. 1. 2002 v Praze. JUDr., spisovatel, novinář, malíř, konstruktér malých lodních plavidel, propagátor jachtingu.
Více od autora
Zdeněk Zikmund (6)
Narozen 1964. Žurnalista, konzultant, manažer, tiskový mluvčí. Publikuje v oblasti sportu, sportovního marketingu a novodobé historie.
Více od autora