Všichni Autoři a témata

Jiřina Šejbalová (3)

Jiřina Šejbalová byla česká operní pěvkyně, vynikající činoherní herečka a divadelní pedagožka, od roku 1928 až do roku 1971 členka Národního divadla v Praze. Pocházela z úřednické rodiny, oba rodiče však byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Po studijích na Pražské konzervatoři, kde studovala nejprve operní zpěv, teprve později i dramatický obor, nastoupila jako pěvkyně do opery Státního divadla v Brně. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba. Na pražské HAMU vyučovala jevištní řeč. Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hlas, jakož i osobitý herecký projev. Jednalo se o velmi výraznou hereckou osobnost. V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.

Jiřina Pechová (8)

Učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z literatury.

Jiřina Medková (4)

Jiřina Medková byla česká historička umění. Patřila k předním znalcům českého skla v užitém i volném umění. Narodila se 27. prosince 1921 v Brně. Absolvovala reálné gymnázium a Školu uměleckých řemesel v Brně, poté vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně působila jako kurátorka sbírky skla a stala se také jeho ředitelkou. Po vzniku Moravské galerie v 60. letech 20. století se v ní stala zástupkyní ředitele a byla pověřena vedením ústavu užitého umění. Jako kurátorka iniciovala řadu výstav i významných akcí, mezi nimi Trienále řezaného a rytého skla či přehlídky skleněné plastiky Metamorfózy skla či Skleněná plastika. K její bohaté publikační a přednáškové činnosti patří knihy Povídání o českém skle a Řeč věcí.

Jiřina Jirásková (3)

Jiřina Jirásková byla česká herečka, ředitelka Divadla na Vinohradech a partnerka českého filmového a televizního režiséra Zdeňka Podskalského. Vystudovala DAMU, kam přešla z řádového gymnázia v Kutné Hoře. Po absolvování konzervatoře hrála nejprve rok v Hradci Králové. V roce 1951 se stala členkou pražského Divadla na Vinohradech, kde poté stále působila. Od 30. května 1990 do 30. června 2000 zde také zastávala funkci ředitelky. V padesátých letech jako členka vinohradské scény odsoudila spolu s dalšími v rámci vykonstruovaného procesu svoji kolegyni Jiřinu Štěpničkovou, která byla následně vězněna po 10 let. Herečka se za tento čin několikrát omluvila: z mladické nerozvážnosti věřila komunistické propagandě všechna obvinění tehdy odsouzené populární herečky. Členkou KSČ byla od svých 16 let až do roku 1970. Sama pak čelila komunistickým represím. Před kamerou dostala první velkou příležitost ve špionážním dramatu Smyk, které v roce 1960 natočil režisér Zbyněk Brynych. V 60. letech objevil její komediální talent režisér Zdeněk Podskalský. V 70. letech pro ni však nastala nucená přestávka před kamerou a na filmové plátno se ve větší roli vrátila až v roce 1980 ve filmu Trhák. Během své kariéry ztvárnila přes 140 filmových a televizních rolí. Přestože se vyznačovala zajímavým hlasem, dabingu se téměř nevěnovala. Za pozornost však stojí dabing Elizabeth Taylor ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové?. V letech 1990–2000 byla ředitelkou Divadla na Vinohradech. Jejím manželem byl herec Jiří Pleskot, za kterého byla vdaná jen dva roky. Později žila dvacet sedm let se svým životním partnerem Zdeňkem Podskalským. Neměla žádné děti. Byla kmotrou mladšího syna herečky Simony Stašové Vojtěcha Staše. Její rodiče byli rozvedení. Otec se podruhé oženil a měl její nevlastní sestru Petru , se kterou se ale nestýkala. Zemřela po dlouhé nemoci ve věku 81 let ve svém bytě v Praze v Kouřimské ulici na Vin...

Jiřina Chrastilová (3)

Jiřina Chrastilová je absolventkou oboru historie-archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1979 je zaměstnána v Pražské informační službě ve vlastivědném útvaru.

Jiří Vostradovský (5)

Ing. Jiří Vostradovský, hydrobiolog a odborník v oblasti rybářství. Nestor českého rybářství; aktivně pracuje pro Český rybářský svaz i časopis Rybářství. Zasvětit život rybám se rozhodl Jiří Vostradovský během gymnaziálních studií, kdy přes léto chodil brigádničit do Státního rybářství v Plané u Mariánských Lázní. Jeho posedlost se mu ale nakonec vyplatila. Po desítkách let práce na výzkumu českého hospodaření s rybami získal mezinárodní autoritu a zúčastnil se mnoha misí do zahraničí. Tam v rozvojových oblastech pomáhal učit místní vodohospodáře chovat ryby a přispět tak jejich schopnosti nakrmit obyvatelstvo. Zúčastnil se ale i budování počítačového klíče francouzských ryb, ve Stockholmu posuzoval granty vědcům v oboru sladkovodního rybářství. V roce 1959 po dokončení lipenské přehrady mu svěřili vedení terénního pracoviště na Lipně, věděli, že ho láká prostředí volných vod. Původně měla tato štace trvat dva roky, nakonec se ale protáhla až do roku 1970, kdy byl "převelen" do Prahy vést místní oddělení výzkumného ústavu, ve kterém začínal - to se později přestěhovalo do Libčic nad Vltavou a tam působil až do důchodu. Teprve pak měl trochu víc času k aktivní spolupráci s Českým rybářským svazem, kde začal šéfovat ústřednímu hospodářskému odboru. Práce ve výzkumu měla i před revolucí tu výhodu, že se občas podařilo absolvovat zahraniční semináře a sbírat zkušenosti. Tak například mohl přednášet v Anglii v Two Lakes o kaprovi, jehož chov se tam právě snažili zavést, v roce 1967 i s manželkou, která také vystudovala rybářství, pracovali na Kubě a zkoumali možnost rybářského využití tamějších obsádek.

Jiří Verberger (2)

Český klavírista, zpěvák, skladatel, aranžér, kapelník. Narozen 28. května 1918 v Praze, zemřel 2. listopadu 1973 v Praze . Člen Orchestru Gramoklubu 1935-1937, Orchestru Emila Ludvíka a Hot Kvintetu Emila Ludvíka 1940-1941, Orchestru Karla Vlacha 1939 a 1943-1945, Orchestru Ladislava Bezubky 1962-1967. Považován za jednoho z klíčových představitelů raného českého jazzu.

Jiří Valenta (8)

Narozen 22. 3. 1933 v Klatovech. MUDr., DrSc., profesor chirurgie . V letech 1991-97 děkan lékařské fakulty v Plzni, v letech 1990-99 vedl Chirurgickou kliniku FN Plzeň. Dále působí na Ústavu anatomie LF UK v Plzni.

Jiří Vacek (9)

Narozen 25. 5. 1931 ve Slaném, zemřel 27. 4. 2021. Ing., učitel jógy, překladatel duchovní literatury, filozof a vydavatel.

Jiří Tibitanzl (4)

Divadelník, dramaturg, autor divadelních her pro děti. Narozen v Českých Budějovicích. Zpočátku chtěl studovat gymnázium, ale v padesátých letech ho z něj tehdejší „mocipáni“ vyhodili. Uchvátilo ho ochotnické divadlo, následovala průmyslovka a první vydařenější vystoupení – Kat a blázen V+W a znovu se to nezamlouvalo a opět ho vyhodili. Měl štěstí, že ředitel školy byl naprosto chápavý a poradil mu, ať zajede za Werichem, který měl nedaleko chalupu, a poprosí ho, jestli by to nějak neurovnal. Udělal to a nejenže se z nich stali přátelé, ale navíc ten vyhazov nějak zastavil. Od té doby začal s přáteli ze školy za Werichem jezdit častěji. V prosinci roku 1989 vzniká sdružení Werichovi a Jiří Tibitanzl se stává bydelníkem shluku v Havířově, kde mu zůstal věrný. Protože se díky režimu nemohl dostat na filmovou školu, dokončil průmyslovku a alespoň s kamarády, kteří ji studovali a neměli tak černý profil, začal natáčet krátké studijní filmy. Jeden z nich se dostal až do Francie, ze které přišlo pozvání k návštěvě od samotného Marcela Marcelu – krále pantomimy. Jenže. Když žádal o povolení jet, na ministerstvu se mu vysmáli. Kupodivu i tam se na něho usmálo štěstí. Zakládalo se zrovna vojenské estrádní divadlo a on se k němu dostal! Od umění se tak příliš nevzdálil. Sny na další uměleckou dráhu po vojně však vzaly za své celkem rychle. Přistěhováním do Ostravy se jeho osudem stal Důl Hlubina, zpočátku zejména jeho podzemní části. V roce 1965 založil soubor „Větrník“ spolu s Jaroslavem Čejkou, který se později stal členem ND a kde zkoušel syntetickou formu představení. V té době dokonce získal Cenu města Ostravy a s ní a přímluvou jednoho ze známých ostravských mistrů dokonce získat první vlastní byt. Při výběru se mu zamlouval Havířov, který se mu líbil a tak se brzy stěhoval právě tam. Už v té době začínal s pantomimou pro děti, ale hlavní činnost vyvíjel pořád v Ostravě . V roce 1969 a 1970 pracoval na turné po Itálii,...

Jiří Tesař (3)

Ilustrátor.

Jiří Syllaba (6)

Jiří Syllaba byl český lékař. Narodil se 8. března 1902 v Praze. Jeho otec, Prof. MUDr. Ladislav Syllaba byl osobním lékařem prezidenta Masaryka. Po absolvování klasického gymnasia vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy . V roce 1928 strávil rok v Cambridge u profesora Barcrofta, nominovaného na Nobelovu cenu za Fyziologii. Po úmrtí svého otce Ladislava Syllaby se stal asistentem u profesora Pelnáře na II. interní klinice. Roku 1944 byl zatčen gestapem za působení v odbojové skupině „Národ“. Po věznění na Pankráci byl převezen do věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Na konci války vypukla v Terezíně epidemie skvrnitého tyfu. Syllaba hrdinně pomáhal tuto epidemii zlikvidovat. V květnu 1945 byl jmenován přednostou interního oddělení Vinohradské nemocnice, kde přednášel na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy. Dnes nese jeho jméno velká posluchárna fakulty. V roce 1957 se stal členem Sboru internistů při ministerstvu zdravotnictví s funkcí hlavního internisty. V roce 1969 se stal členem Vědecké rady ministerstva zdravotnictví. V roce 1996 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu. Po celý svůj život byl oddaným svobodným zednářem. Po pádu komunismu se zasloužil o obnovení zednářské činnosti a stal se velmistrem řádu. Je také autorem sbírky básní, výtvarníkem a autorem memoárů. Po boku mu stála jeho druhá choť MUDr. Božena Syllabová, rozená Slámová, klinická asistentka porodnické a gynekologické kliniky prof. MUDr. Antonína Ostrčila. Zemřel v Praze 17. května 1997 ve věku 95 let. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jiří Suchánek (5)

Mgr., politolog, zaměřený na bezpečnostní a strategická studia, též vojenský a regionální historik. Spoluautor a vydavatel webu věnovaného vojenskému výcvikovému prostoru Dědice a otázkám vojenství.

Jiří Štursa (3)

Jiří Štursa byl český architekt. V letech 1928–1933 vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve třicátých letech byl spolu s Karlem Janů a Jiřím Voženílkem členem levicové skupiny PAS . Zabývali se otázkami sociálního bydlení a typizací stavební výroby podle sovětských vzorů. V letech 1936–1938 spolupracoval se sochařem Otakarem Švecem na návrhu pomníku Tomáše Garrigua Masaryka na Letné. V roce 1938–1939 postavili spolu s Karlem Janů tzv. Volmanovu vilu v Čelákovicích, která je považována za jednu z nejvýznamnějších staveb českého funkcionalismu. V letech 1952–1954 byl děkanem fakulty architektury ČVUT.

Jiří Šourek (4)

Narozen 25.4.1942, zemřel 22.1.2006. Mistr kuchař, pracoval v diplomatických službách.

Jiří Škoda (8)

Ing.,učebnice inženýrských staveb.

Jiří Skála (2)

Jiří Skála je bývalý český fotbalový obránce a záložník, později trenér. V české lize hrál za FC Viktoria Plzeň, SK Slavia Praha, FK Teplice, FK Mladá Boleslav a SK Dynamo České Budějovice. Nastoupil ve 290 ligových utkáních a dal 25 gólů. V kvalifikaci Ligy mistrů UEFA nastoupil ve 2 utkáních a v Evropské lize UEFA a její kvalifikaci nastoupil v 19 utkáních a dal 1 gól. Za reprezentaci do 21 let nastoupil ve 14 utkáních. Vítěz Českého poháru 1999. Po skončení aktivní kariéry pracoval jako asistent a trenér mládeže v SK Dynamo České Budějovice a FC Viktoria Plzeň.

Jiří Sehnal (3)

Narozen 30. 4. 1956 v Kolíně. Právník, vykonává soukromou praxi, práce z oboru obchodního práva, autor publikací z historie letectva.

Jiří Sedlák (4)

Jiří Sedlák byl český a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, později za KSČM. Ve volbách roku 1990 byl zvolen do Sněmovny lidu jako bezpartijní za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Slib složil až dodatečně v červenci 1990. Po postupném rozvolňování se KSČM rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Sedlák přešel do poslaneckého klubu KSČM. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.

Jiří Savinec (4)

Ing., interiérový architekt, redaktor časopisu o bydlení, spoluautor "Receptáře prima nápdů".

Jiří Šalamoun (4)

Jiří Šalamoun je český výtvarník, ilustrátor, autor kreslených filmů a plakátů. Jeho známým dílem je kreslený Maxipes Fík. Kromě knihy se podílel i na animovaném seriálu, uváděném zejména v televizní sérii večerníčků. Otec Jiřího Šalamouna byl pedagogem na zemědělské akademii. Rodina bydlela v Kouřimské ulici na Vinohradech. Za války zažil deportace svých židovských přátel a bombardování Prahy. Roku 1990, 1991 a 1997 vedl letní třídu kreslení a ilustrace na Internationale Sommerakademie, Salzburg, roku 1992 vyučoval na Miami University, Oxford. V letech 1990-2003 vedl ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1992 byl jmenován profesorem. Od roku 1990 je členem SČUG Hollar. Spolu se Zdeňkem Mézlem měl v době normalizace možnost navštívit jinak nepřístupné sbírky Schwarzenbergů na Zámku v Českém Krumlově a studovat autentické kostýmy a zbraně z 18. století i středověké ilustrace v tamní knihovně.

Jiří Rybička (6)

Narozen 1961. Ing. Dr. Informatik, působí v Ústavu informatiky Mendelovy zemědělské univerzity. Knihy a učebnice z oboru.

Jiří Prášek (7)

Narodil se 24. 10. 1959 v Táboře, ale vyrůstal v Chýnově, od mládí ho zajímala historie. Po maturitě na táborském gymnáziu pokračoval ve studiu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně . V roce 1983 začal pracovat v píseckém muzeu jako etnograf, později se stal jeho ředitelem. Už na gymnáziu přispíval svými články o historii do místního tisku a do Výběru prací členů Historického klubu při muzeu v Českých Budějovicích. V té době také vydal svou první publikaci, která se zabývala Chýnovem. PhDr. J. Prášek je autorem mnoha knih a populárně naučných i odborných článků, které vyšly v odborných časopisech i místním tisku.

Jiří Paroubek (6)

Jiří Paroubek je český politik, od listopadu 2011 do listopadu 2014 předseda strany LEV 21 – Národní socialisté, v letech 2006 až 2013 poslanec Parlamentu České republiky, bývalý premiér a předseda ČSSD, jejímž členem byl v letech 1989–2011. Po odstoupení Stanislava Grosse byl od 25. dubna 2005 do 16. srpna 2006 předsedou vlády České republiky. Od 13. května 2006 do 7. června 2010 zastával post předsedy České strany sociálně demokratické, na který rezignoval po parlamentních volbách 2010, kdy strana pokračovala v opozici. Jiří Paroubek se narodil v Olomouci v roce 1952, kde vyrůstal u svých prarodičů do šesti let, kdy se před nástupem na základní školu přestěhoval do Prahy za rodiči, kteří tam pracovali. Jeho otec Jiří Paroubek pracoval jako výrobní zástupce v letňanské Avii. Matka Věra Paroubková byla vedoucí květinářství a květiny i aranžovala. Po absolvování základní školy v Ostrovní ulici nastoupil na Gymnázium Jana Nerudy. Po maturitě začal studovat Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze. Studium dokončil v roce 1976 s titulem inženýr. V letech 1976 až 1990 pracoval mimo jiné jako hlavní ekonom podniku Restaurace a jídelny v Praze 1. Ve svém oficiálním životopise k tomu uvádí, že působil ve vrcholných manažerských funkcích. V letech 1991 až 2003 podnikal. Je veden v záznamech StB jako takzvaný kandidát tajné spolupráce pod krycím jménem Roko , podle nezávislé komise při Federálním ministerstvu vnitra však nebyl jejím vědomým spolupracovníkem. V roce 1970 Paroubek vstoupil do Československé strany socialistické, která byla součástí Národní fronty. Zastával různé stranické funkce a v roce 1982 byl zvolen do Ústředního výboru ČSS. Ze strany vystoupil v roce 1986. O své politické činnosti v ČSS se v oficiálních životopisech nezmiňuje. V listopadu 1989 vstoupil do Československé sociální demokracie a na jejím obnovovacím sjezdu v roce 1990 byl zvolen do f...

Jiří Pajer (6)

Jiří Pajer je moravský historik, etnolog a archeolog, upravovatel lidových písní, autor prací o slováckém folklóru a o slováckých obcích. Vystudoval etnologii a archeologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. V letech 1971–1993 pracoval v Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici. Zasloužil se o znovuotevření Městského muzea ve Strážnici, kde v letech 1994–1996 pracoval jako jeho ředitel. Následně odešel do předčasné penze a od té doby působí jako soukromý vědecký pracovník. Takřka celý profesní život se specializuje na dějiny a výrobu keramiky moravských novokřtěnců. Dříve se věnoval dílu Heřmana Landsfelda. Jeho zájem jako historika se soustředil na rodné město Strážnici a okolní obce. Je autorem řady odborných statí, publikací a spoluautorem monografií. V roce 2013 mu byla udělena Cena Jihomoravského kraje za přínos v oblasti archeologie. Bydlí v domě, ve kterém se nacházejí mikve.

Jiří Mikeš (6)

Bývalý prezident Rady pro reklamu, dlouholetý ředitel Asociace komunikačních agentur. Působil jako propagační poradce v Rapidu, československé reklamní agentuře a jako vedoucí oddělení propagace cestovního ruchu v Merkuru . V letech 1990–1992 byl ředitelem agentury McCann-Eriskson a poradcem v agentuře Leo Burnett. Od roku 1992 řídí Asociaci reklamních agentur, která byla později přejmenována na Asociaci komunikačních agentur. Sedm let byl členem řídícího výboru Evropské asociace komunikačních agentur . Přednášel na Světovém kongresu reklamy, na Technologickém institutu v Dublinu, na Vídeňské univerzitě, na FAMU atd. Po odchodu do penze se věnuje výuce komerčních komunikací na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. V roce 2000 byl za pedagogické zásluhy a spojení praxe s teorií jmenován na VŠE hostujícím profesorem. V roce 2004 byl vyhlášen jako první reklamní pracovník Admanem Česka.

Jiří Mareček (4)

Osobní údaje Profesor v oboru zahradní a krajinná architektura, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra zahradní a krajinné architektury, Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol. Profesor oboru zahradní a krajinné architektury Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zahradnické fakulty v Lednici, katedra biotechniky zeleně. Emeritní vedoucí katedry. Narozen 3. června 1930 v Hradci Králové. Adresa: Vřesová 286, 252 43 Průhonice Rodina: Otec: František Mareček - majitel zahradnictví v Hradci Králové – Kuklenách, pěstitel a šlechtitel růží , vynálezce mezinárodně patentovaného zařízení pro pěstování zeleninové sadby , propagátor a realizátor nízkoenergetického rychlení zeleniny. Vybudoval první československý skleníkový komplex pro rychlení zeleniny Komunálního podniku v Hradci Králové. Před kolaudací, to je po dokončení tohoto ve své době unikátního rychlírenského provozu byl z „třídních důvodů“ donucen ukončit zaměstnání a pracoval do konce života jako topič a zahradnický dělník. Matka: Božena, roz. Černá – tvůrce rodinného a podnikového zázemí, výchova pěti dětí. Manželka: Františka, roz. Konečná – nar. 20. 2. 1933, perfektní životní jistota a opora, bez které by se daly jen velmi těžko realizovat veškeré mé dále uváděné činnosti. Odborné předpoklady: Diplomová práce – zahradnický směr VŠZ V Brně – Lednici, 1955 Téma: „Národní prvky v úpravě vesnice.“ Kandidátská disertační práce – VŠZ Praha, agronomická fakulta, 1968 Téma: „Současný stav zeleně v sídlištích venkovského typu ve vztahu k přestavbě venkovského sídla.“ Habilitační práce – VŠZ Brno, zahradnická fakulta v Lednici, 1980 Téma: „Kategorizace zeleně v sídlech venkovského typu.“ Profesorské řízení a jmenování – MZLU Brno, zahradnická fakulta v Lednici, pro obor speciální rostlinná produkce – zahradní a krajinná architektura, 1989 Téma: „Koncepce dalš...

Jiří Lapáček (6)

Narozen 20. 2. 1960 v Pacově . PhDr., archivář, historik. Práce z oboru komeniologie, dějiny školství a kultury.

Jiří Krupička (4)

Jiří Krupička byl český geolog, filosof a spisovatel, exulant, emeritní profesor University of Alberta v Edmontonu. Moderní jazyky vystudoval na Filosofické fakultě UK a poté geologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1947 získal doktorát přírodních věd. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen na šestnáct let do vězení za pokus odeslat do zahraničí rukopis své knihy Člověk a lidstvo. Propuštěn byl v roce 1960. Během pražského jara spoluzakládal K-231, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 emigroval nejdříve do Nizozemska, posléze do Kanady. Do roku 1988 zde pak přednášel geologii na University of Alberta. Příbramský uranový geopark, umístěný v areálu bývalého lágru Vojna, dnes Památníku Vojna, pobočce Hornického muzea Příbram, nese od roku 2013 jméno Jiřího Krupičky. Pod názvem článku je vždy uvedena internetová adresa s fotokopií textu článku http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/48/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/17/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/1/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/1/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/45/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/45/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/33/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/33/2.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/7/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/2.1991/24/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/3.1992/2/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/5.1994/4/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/6.1995/35/3.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/6.1995/48/2.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/7.1996/3/1.png http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/7.1996/3/3....

Jiří Jirásek (5)

Narozen roku 1932. Grafik,karikaturista, beletrista.

Jiří Hosnedl (5)

Autor turistických publikací o Československu.

Jiří Horák (3)

Narozen 3.4.1940, zemřel 17.3.2004. Spisovatel, scénárista a dramatik, knižní editor.

Jiří Haussmann (6)

V době svého narození byl jeho otec soudce a později se stal ministrem spravedlnosti. Po absolvování malostranského gymnázia musel v roce 1917 narukovat. Roku 1920 nastoupil praxi u okresního soudu v Praze, na Malé Straně. Roku 1922 úspěšně ukončil právnická studia na Karlově univerzitě. Ještě téhož roku onemocněl tuberkulózou a rok poté zemřel. Psal epigramy, verše, povídky a uveřejňoval je v časopisech Česká demokracie, Český socialista, Šibeničky a Nebojsa. Napsal i několik písniček pro kabaret Červená sedma. Protirakouské verše uveřejňoval pod pseudonymy Georges, Georges Jegor nebo Dalmanites. Zastával levicové postoje, kritizoval raný kapitalismus. Jeho nejlepší práce Velkovýroba cnosti patří do science fiction, byla upravena jako rozhlasová hra a roku 1964 i zfilmována. Řada jeho prací se dočkala několika vydání, jedna z povídek byla zahrnuta na antologie Fantastický dekameron v roce 1987.

Jiří Fixl (7)

Jiří Fixl je český malíř, grafik a ilustrátor, syn výtvarníka a pedagoga Viktora Fixla, dlouhou dobu působil jako výtvarný redaktor nakladatelství Albatros a četných časopisů pro děti, zj. časopisu Mateřídouška. Dlouhodobě se věnuje zejména ilustraci knih pro děti. Syn výtvarníka a pedagoga Viktora Fixla . V letech 1965–1969 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a následně mezi roky 1970–1976 studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesorů Zdeňka Sklenáře, Evžena Weidlicha a Rostislava Vaňka. Praxe ve Studiu Jiřího Trnky. Malíř, grafik a ilustrátor, působil také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Albatros a v časopise Mateřídouška. V sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech intenzivní ilustrační spolupráce s dětskými časopisy. Realizace výtvarné výzdoby v architektuře – mateřská škola v Prachaticích a Jindřichově Hradci. Tvorba především v oblasti ilustrace knih pro děti a mládež. Celkem ilustroval asi sto třicet titulů od leporel, řady učebnic, beletrie, až po knihy pohádkové i naučné, včetně několika autorských. Od roku 2010 se ve Studiu efef věnuje produkci vlastních tiskovin a knih. Pořádá autorské besedy a výtvarné dílny pro knihovny a školy v Čechách a na Moravě a pravidelně se podílí na projektu Noc s Andersenem, pro který v roce 2010 namaloval podobiznu Hanse Christiana Andersena. Seznam jím ilustrovaných knih:

Jiří Filip (5)

Jiří Filip je bývalý český hokejista, útočník. V lize hrál za TJ SONP/Poldi SONP Kladno a Duklu Trenčín. S Kladnem získal 4× mistrovský titul. V nižších soutěžích hrál i za TJ PS Stadion Liberec a Slavii Praha. Za reprezentační B-tým nastoupil ve 3 utkáních.

Jiří Fiala (5)

Narozen 1953. Překladatel knih o automobilech, též autor encyklopedie o automobilech.

Jiří Čupera (8)

Narozen 1978. Ing., Ph.D., autor publikací z oblasti motorových vozidel a jejich testování.

Jiří Čížek (4)

Autor agronomického spisu a cestovního průvodce.

Jiří Cikhart (5)

Narozen v prosinci 1932. Ing., DrSc. Odborník v oblasti teplárenství a vytápění.

Jiří Čarek (4)

Jiří Čarek byl český archivář, v letech 1960–1974 archivář hlavního města Prahy. Zabýval se románskou Prahou, městskou heraldikou a městskými knihami. Narodil se jako jediný syn nedostudovaného filozofa PhC. Aloise Čarka, který byl zprvu redaktorem Hlasu národa, a dále úředníkem Všeobecného zemského penzijního ústavu. Matka Jiřina zůstala v domácnosti, jejím koníčkem bylo sbírání staré devoční grafiky, cennou sbírku čítající na 10.000 listů ze 17.-19. století odkázala Národnímu muzeu v Praze. Jeho bratrancem byl prorežimní básník Jan Čarek . Absolvoval Jiráskovo gymnázium v Praze II, Resslově ulici 10. Dále vystudoval historii a pomocné vědy historické na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze u profesorů Gustava Friedricha, Václava Vojtíška a Josefa Šusty. V letech 1928–1931 absolvoval Státní archivní školu. Od roku 1934 až do odchodu na odpočinek roku 1974 působil v Archivu hlavního města Prahy, od roku 1960 jako vedoucí. Zabýval se nejdříve románskou Prahou , jeho monografii o románské architektuře však překonaly a v mnohém popřely jak pozdější archeologické výzkumy, tak stavebně historické průzkumy . Dále zpracoval pečeti přemyslovských knížat a králů. Dlouhodobě se věnoval městské heraldice, znaky, pečeti a pečetidla pojal do rozsáhlé monografie, vydané roku 1985. Jeho práce s městskými knihami vedla k publikaci série článků o historii pražských domů a jeho obyvatelích , na tuto systematiku navázal jeho kolega Luboš Lancinger. Společně s Václavem Hlavsou napsal průvodce Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška, vydaného roku 1958.

Jiří Brož (4)

Jiří Brož byl český divadelní a televizní herec a dabér. Jiří Brož se narodil 19. prosince 1933 v Brně. Vystudoval brněnskou JAMU. Své působení započal v Českém Těšíně , ale už v roce 1958 nastoupil do Státního divadla v Brně, kde byl členem zpěvohry. Zde byl jedním z nejobsazovanějších herců a často vystupoval v hlavních rolích. Rovněž byl velmi činný v rozhlase a dabingu. Díky svým hereckým schopnostem, sympatickému hlasu a vypravěčskému přednesu byl Jiří Brož jedním z nejobsazovanějších herců v rozhlase i dabingu. Daboval například postavu Chrise Adamse v Sedmi statečných nebo vypravěče ve Smolíkových. Na počátku 90. let Jiří Brož odešel do penze. Zanechal herectví, ale stále se věnoval rozhlasu a především dabingu . V 90. letech, kdy existovalo brněnské dabingové studio Davay, byl obzvlášť dabingově činný. V roce 2009 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Jako herec se Jiří Brož ve filmu příliš často neobjevoval. Debutoval ve filmu Vina Vladimíra Olmera z roku 1956 v roli podvodníka Emila. Dále účinkoval například ve filmech a seriálech Náš dědek Josef, Hříšní lidé města brněnského nebo Stopy zločinu.

Jiri Beran (4)

Jiří Beran je český šermíř, mnohonásobný mistr ČR a dlouhodobě nejúspěšnější český kordista posledních 15 let. K největším úspěchům jeho kariéry patří vítězství na závodech Světového poháru v Buenos Aires 24. června 2007, kde dokázal porazit i úřadujícího mistra světa Wang Leje z Číny. V roce 2016 se probojoval skrz zónovou kvalifikaci na Olympijské hry do brazilského Rio de Janeira. V roce 2017 přispěl k vítězství českého kordového družstva na Světovém poháru v kanadském Vancouveru.

Jindřich Růžička (7)

Narozen 4. 4. 1926 v České Třebové, zemřel 7. 1. 2011 v Litomyšli. PhDr., CSc., historik a archivář zaměřený na regionální dějiny východních Čech, spisovatel, kronikář, publicista, v letech 1955-1987 ředitel Okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli.

Jindřich Procházka (6)

Jindřich Procházka byl významný český baptistický kazatel a teolog, autor řady náboženských spisů a tvůrce anglicko-českých slovníků. Vedl baptistický teologický seminář a byl tajemníkem Bratrské jednoty Chelčického. Vedle toho působil jako kazatel baptistického sboru v Praze na Pankráci. Jeho synem byl operní pěvec Lubomír Procházka a vnukem je režisér ostravského studia České televize Jindřich Procházka.

Jindřich Mourek (5)

Narozen 28. 5. 1928 v Bohumíně. MUDr., DrSc., profesor lékařské fyziologie .

Jindřich Höhm (3)

Prof. PhDr. Jinřich Höhm, CSc., byl předním československým vysokoškolským tělovýchovným pedagogem. Působil 37 let na celouniverzitní katedře tělesné výchovy na Masarykově univerzitě v Brně . Byl zdatný organizátor a výborný pedagog. Ve své badatelské činnosti se zaměřoval na teorii výuky tenisu. Výsledky jeho vědecko-výzkumné činnosti byly využívány v praxi, a to jak ve vrcholové přípravě československých tenisových reprezentantů, tak i pro masový rozvoj sportu a výcvik mládeže.

Jindra Dušek (4)

Narozen 31. 7. 1931 ve Vysokém Mýtě, zemřel 31. 7. 2009 v Chocni. Prof., Ing., CSc., vysokoškolský učitel, biolog. Zajímal se o botaniku a entomologii, publikoval v tomto oboru i německy.

Jindra Čapek (6)

Jindřich Čapek, ilustrátor a grafik, Narodil se 30. 9. 1953 v Českých Budějovicích. V roce 1969 emigroval do Švýcarska. V letech 1970-1971 studoval na Kunstgewerbeschule v Curychu, v letech 1971-1975 na Staatliche Akademie der Bildenden Künste v Karlsruhe a ve Freiburgu. Záhy se začal orientovat na knižní ilustraci, především na obrázkové dětské knížky. Spolupracuje s nakladatelstvími bohem press Zürich, Arena, Ravensburger Buchverlag, K. Thienemann, dtv München, Verlagshaus Stuttgart a po roce 1989 také s českými nakladatelstvími Albatros a Brio.

Jillian Hunter (7)

Jillian Hunter je pseudonym pro dámu jménem Maria Gardner, americkou spisovatelku z Jižní Karolíny. Pěstuje miniaturní růže a se svým manželem a třemi dcerami žije na jihu Kalifornie. Autorka napsala 8 románů dobře hodnocených kritikou. Získala několik literárních cen, včetně prestižní ceny Romantic Times.

Jill Shalvis (6)

Americká spisovatelka romantických příběhů.

Jiljí Vratislav Jahn (6)

Jiljí Vratislav Jahn byl český chemik, středoškolský profesor, básník, odborný spisovatel a politik, manžel spolkové činovnice a feministky Boženy Jahnové. Během studií na pražské polytechnice se seznámil s básnickou družinou májovců a publikoval básně v časopisech. Počátkem 60. let přispíval do Riegrova Slovníku naučného a krátce spolupracoval s Národními listy. V letech 1863-94 působil jako profesor, později ředitel nově zřízené reálné školy v Pardubicích. Účastnil se veřejného života v pardubickém obecním zastupitelstvu, jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady za staročeskou stranu, kde se ve spolupráci s F. L. Riegrem věnoval především školským otázkám. Byl autorem odborných publikací a učebnic chemie. Po odchodu do důchodu roku 1894 se přestěhoval do Prahy, kde působil ve Společnosti pro průmysl chemický a řídil dívčí střední školu spolku Minerva. Byl oceňovaný pro skromnou nezištnou politickou práci, pedagogické výsledky i literární činnost. Narodil se v předhradí pardubického zámku 22. ledna 1838 jako syn vrchnostenského úředníka. Dobrá domácí příprava mu zajistila, že rychle zvládl hlavní školu a roku 1849 nastoupil na německou reálku v Praze, kde v té době vyučovali kvalitní profesoři Josef Wenzig, Josef Pečírka, Jan Vácslav Rozum, Václav Faltys aj. Tam se také se spolužákem V. Mixou začal zabývat poezií. Roku 1853 vstoupil na stavovskou techniku , kde studoval chemii a geognosii. Během studií se seznámil s Adolfem Heydukem a J. V. Fričem, který ho uvedl do družiny májovců. Roku 1858 uveřejnil svou první báseň, Mnich, v časopise Lumír. Po ukončení studií pracoval jako praktikant v Packově strojírně v Karlíně a večery trávil ve společnosti básníků . Později získal zaměstnání na stavebním ředitelství na Malé Straně. Neměl tam mnoho práce, čímž mu zbylo více ...

Jessica Matthews (8)

Spisovatelka píšící zejména tzv. Harlequinky.

Jessica Ennis-Hill (6)

Jerzy Sawicki (4)

prof. dr. - vystudoval práva ve Lvově a v Paříži, před válkou působil jako advokát, po válce pak jako prokurátor Nejvyššího národního tribunálu pro stíhání válečných zločinců, vedl řadu procesů s nacistickými vrahy z Osvětimi a Majdanku. Působil také jako polský prokurátor v Norimberském procesu. Sepsal řadu významných děl z oblasti mezinárodního práva a navíxc se snažil právo i polularizovat

Jerzy Broszkiewicz (4)

Jerzy Broszkiewicz byl polský spisovatel a dramatik, autor knih pro mládež. Střední školu ukončil Broszkiewicz ve Lvově roku 1940 a zde také studoval hudbu na hudební akademii. Během nacistické okupace Lvova pracoval v Institutu výzkumu tyfu a virů profesora Rudolfa Weigla jako „krmič vší“ . V letech 1945-1948 pracoval v Krakově jako korektor týdeníku Odrodzenie a jako redaktor časopisu Ruch Muzyczny a v letech 1949-1958 ve Varšavě pracoval v časopise Muzyka, v týdeníku Przegląd Kulturalny a také jako fejetonista Polského rozhlasu. Od roku 1959 žil v Krakově, spolupracoval s divadlem v Nové Huti a věnoval se literatuře. Jeho tvorba pro dospělé i pro mládež se vyznačuje širokou námětovou i žánrovou bohatostí (psal povídky¸ romány, divadelní hry a fejetony.

Jerry Cotton (5)

Jerry Cotton není žádný spisovatel !! pod tímto jménem se skrývá od roků 1954 /kdy vyšel první cottonovský příběh/ více jak 100 německy píšících autorů.............

Jerome Jerome Klapka (3)

Jerome David Salinger (2)

Jerome David Salinger byl americký spisovatel publikující pod jménem J. D. Salinger a známý svým románem Kdo chytá v žitě vydaným v roce 1951. Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor. Od roku 1963 žil v Cornishi v New Hampshiru. Vyrůstal na Manhattanu a již na střední škole začal psát krátké povídky. Před službou ve druhé světové válce několik povídek také vydal. V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. V roce 1951 vyšel román Kdo chytá v žitě, který se stal ihned velmi úspěšným. Jeho popis dospívání a ztráty nevinnosti hlavní postavy Holdena Caulfielda měl velký vliv především na dospívající čtenáře. Tento román je stále velmi úspěšný a prodá se ho okolo 250 tisíc výtisků ročně. Úspěch románu Kdo chytá v žitě vedl k veřejnému zájmu o jeho osobu. Salinger se stal samotářským a již nepublikoval tak často. Po tomto románu následovala sbírka krátkých povídek Devět povídek , román a krátký příběh Franny a Zooey , a soubor dvou románů Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod . Jeho posledním vydaným dílem byl román s názvem Hapworth 16, 1924, který se objevil v magazínu The New Yorker 19. června 1965. Salinger bojoval s nechtěnou pozorností, včetně právní bitvy s životopiscem Ianem Hamiltonem a uvedení jeho osoby v pamětech napsaných dvěma, jemu velice blízkými osobami: Joyce Maynardovou, jeho bývalou milenkou, a dcerou Margaret Salingerovou. V roce 1996 oznámil malý nakladatel, že se dohodl se Salingerem na knižním vydání románu Hapworth 16, 1924, ale kvůli následné publicitě bylo vydání knihy odloženo. Salinger se narodil na Manhattanu v New Yorku. Jeho otec Solomon byl Žid polského původu, který prodával košer sýry. Jeho matka Marie Jillich byla napůl Skotka a napůl Irka. Změnila si jméno na Miriam a přestoupila na židovství. O tom, že jeho matka nebyla Židovka, se J. D. ...

Jenny Blackhurst (5)

Britská spisovatelka.

Jennifer Westwood (1)

Jennifer Westwoodová se narodila v roce 1940 a studovala angličtinu na Oxfordské univerzitě, následuje středověká islandština v Cambridge. Členka folklorní společnosti.