Autor

Divadelník, dramaturg, autor divadelních her pro děti. Narozen v Českých Budějovicích. Zpočátku chtěl studovat gymnázium, ale v padesátých letech ho z něj tehdejší „mocipáni“ vyhodili. Uchvátilo ho ochotnické divadlo, následovala průmyslovka a první vydařenější vystoupení – Kat a blázen V+W a znovu se to nezamlouvalo a opět ho vyhodili. Měl štěstí, že ředitel školy byl naprosto chápavý a poradil mu, ať zajede za Werichem, který měl nedaleko chalupu, a poprosí ho, jestli by to nějak neurovnal. Udělal to a nejenže se z nich stali přátelé, ale navíc ten vyhazov nějak zastavil. Od té doby začal s přáteli ze školy za Werichem jezdit častěji. V prosinci roku 1989 vzniká sdružení Werichovi a Jiří Tibitanzl se stává bydelníkem shluku v Havířově, kde mu zůstal věrný. Protože se díky režimu nemohl dostat na filmovou školu, dokončil průmyslovku a alespoň s kamarády, kteří ji studovali a neměli tak černý profil, začal natáčet krátké studijní filmy. Jeden z nich se dostal až do Francie, ze které přišlo pozvání k návštěvě od samotného Marcela Marcelu – krále pantomimy. Jenže. Když žádal o povolení jet, na ministerstvu se mu vysmáli. Kupodivu i tam se na něho usmálo štěstí. Zakládalo se zrovna vojenské estrádní divadlo a on se k němu dostal! Od umění se tak příliš nevzdálil. Sny na další uměleckou dráhu po vojně však vzaly za své celkem rychle. Přistěhováním do Ostravy se jeho osudem stal Důl Hlubina, zpočátku zejména jeho podzemní části. V roce 1965 založil soubor „Větrník“ spolu s Jaroslavem Čejkou, který se později stal členem ND a kde zkoušel syntetickou formu představení. V té době dokonce získal Cenu města Ostravy a s ní a přímluvou jednoho ze známých ostravských mistrů dokonce získat první vlastní byt. Při výběru se mu zamlouval Havířov, který se mu líbil a tak se brzy stěhoval právě tam. Už v té době začínal s pantomimou pro děti, ale hlavní činnost vyvíjel pořád v Ostravě . V roce 1969 a 1970 pracoval na turné po Itálii,... Zdroj: databazeknih.cz