Všichni Autoři a témata

Walter J Boyne (5)

Plukovník letectva na penzi a bývalý ředitel Národního muzea letectví a kosmonautiky v Smithsonian Institution. Je autorem, nebo spoluautorem šestadvaceti knih včetně publikace Křídla proti křídlům. Žil v Ashburnu ve Virginii.

Walter Farley (3)

Walter Farley byl americký spisovatel známý především svou sérií dobrodružných knih pro mládež Černý hřebec. Lásku ke koním probudil ve Farleyovi jeho strýc, který byl profesionálním žokejem a který jej učil jak trénovat koně a jízdu na nich. Černého hřebce tak Farley začal psát ještě v době, kdy studoval na střední škole a vydal jej roku 1941, tedy v roce, kdy dokončil svá studia na Kolumbijské universitě. Je to dobrodružný příběh o vzniku přátelství chlapce Aleka a černého hřebce Blacka. Alek cestuje na lodi, která ztroskotá, a hřebec mu zachrání život. Alek se koně ujme, dá mu jméno Black. Oba se spřátelí a posléze vyhrají dostih, ve kterém porazí nejrychlejší koně USA. Díky velkému úspěchu knihy napsal Farley pokračování, ve kterém si pro Blacka přijede jeho pravý majitel, arabský náčelník Ithak, který se o koni dozví díky jeho obrovskému úspěchu na dostihu. Daruje však Alekovi jeho první hříbě, hřebce Satana . Cyklus se pak postupně rozrostl na dvacet svazků.

Walter Böttger (2)

Německý historik, autor knih o staré Číně.

Wally Lamb (7)

Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.

W. H Hudson (4)

William Henry Hudson se narodil 4.8. 1841 v Quilmes, v provincii Buenos Aires, v Argentině, jako syn osadníků amerického původu. Mládí strávil studiem místní flóry a fauny a vydáváním svých ornitologických prací v Proceedings of the Royal Zoological Society. V roce 1874 se Hudson usadil v Anglii. Publikoval sérii ornitologických studií, včetně Argentine Ornithology a British Birds , později se stal známým díky svým knihám o anglickém venkově, například Hampshire day , Afoot in England a A Shepherd's Life . Byl zakládajícím členem Královské společnosti pro ochranu ptáků. Hudsonův nejznámější román je Green Mansions , a jeho nejznámější populárně naučnou knihou je Far Away and Long Ago . V Argentině je Hudson připisován k národní literatuře pod jménem Guillermo Enrique Hudson, což je španělská verze jeho jména. Město Berazategui Partido a několik dalších veřejných míst a institucí je pojmenováno po něm. Ke konci svého života se Hudson odstěhoval do Worthingu v Sussexu v Anglii. Zemřel 18.8.1922, jeho hrob je na hřbitově Broadwater a Worthing ve Worthingu.

W. C Tuttle (6)

Americký spisovatel a scenárista, autor westernů.

Vulkán (6)

Volodymyr Vladko (2)

Volodymyr Mykolajovyč Vladko byl ukrajinský sovětský spisovatel, autor vědeckofantastických knih pro mládež, jeden ze zakladatelů sovětské vědeckofantastické literatury. Po studiích na Leningradské univerzitě pracoval jako novinář. Do literatury vstoupil jako autor schematických a agitačních budovatelských povídek, črt a reportáží, poté se však soustředil na psaní vědecko-populárních a vědeckofantastických děl pro mládež, které mu přinesly úspěch.

Vojtech L Levský (4)

Vojtech L. Levský sa už roku 1922 sa stal inštruktorom sebaobrany. Prešiel mnohými odbornými kurzami doma i v zahraničí. Získané bohaté praktické poznatky a skúsenosti inštruktora sebaobrany plným priehrštím odovzdáva aj našej mládeži. Napísal veľa odborných článkov a seriálov, spolupracoval s Československou televíziou a je autorom dvadsiatich príručiek o sebaobrane, ako napríklad: Sambo , 500 chmatov sebaobrany , Az önvedelem 500 fogása , Sebaobrana milicionára , Základy sebaobrany karate . Všetky Levského diela našli k čitateľovi správny prístup, ich štýl, metódy rozvrhu podávanej problematiky a popis je zrozumiteľný a prezrádza bohaté skúsenosti praktika. Jeho diela sa stretli s veľkým úspechom doma i v zahraničí. Aj táto nová, prepracovaná a doplnená kniha o sebaobrane je napísaná prístupnou a zrozumiteľnou formou. Autor v nej dôsledne dodržiava zásady zákona a vystríha pred zneužitím karate na útočné ciele. Autor vykonal veľa užitočnej práce pri popularizovaní branných športov. Za svoju činnosť dostal od ČSZTV čestný odznak a verejné uznanie III. stupňa. Pri príležitosti 55-ročnej aktívnej činnosti v ozbrojených zložkách jeho prácu odmenili viacerými pochvalnými uznaniami a telovýchovnými vyznamenaniami.

Vojtěch Kocián (8)

Vojtech Kocián je slovenský operní pěvec, tenorista a také otec biologa a římskokatolického kněze Matúše Kociana. Po maturitě na strojní průmyslovce absolvoval v letech 1959–1967 studium zpěvu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Působil v Klagenfurtu, Štýrském Hradci a Mariboru. V letech 1969–1971 a 1972–1975 byl sólistou opery Divadla Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici, od roku 1975 pak sólistou opery Národního divadla v Praze. Zde působil až do srpna roku 1997 . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Kocián na slovenské Wikipedii.

Vojtěch Černý (6)

PhDr. Vojtěch Černý, Ph.D., psycholog, psychoterapeut, firemní konzultant, trenér rozvoje psychosociálních dovedností. Téměř 20 let se věnuje přípravě a realizaci rozvojových programů pro různé profese v rozličných oborech v celé republice. V rámci těchto programů klade důraz na osvojení praktických dovedností, řešení konkrétních problémů zákazníků a trénink. Pracuje rovněž jako osobní poradce pro vrcholový management při řešení osobních problémů managementu.

Vlastimil Tichý (5)

Vlastimil Tichý, nar. 1964 v Červené Řečici , geograf a občasný cestovatel, který v letech 1997-98 studoval v Sydney. Do dnešních dob má za sebou pět návštěv u protinožců a na světě je jeho třetí knížka. Down Under našoféroval již více než 78.000 km.

Vlastimil Školaudy (6)

Básník, publicista, operní pěvec. Jeho otec byl úředníkem. Dětství Vlastimil Školaudy prožil v rodišti, od roku 1928 žil v Praze-Holešovicích. 1931–39 studoval na reálném gymnáziu; přátelství s Jiřím Hájkem, Michalem Sedloněm, Vítězslavem Kocourkem, Arno Krausem, a Zdeňkem Mikou, která zde navázal, formovalo i Školaudyho další společenské a kulturní aktivity a iniciovalo počátky jeho literární práce . Po maturitě se sice zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po uzavření vysokých škol však pracoval jako úředník Kooperativy. 1945–48 byl redaktorem Rudého práva a soukromě studoval zpěv. 1949 se stal členem opery v Ústí nad Labem, poté vystupoval na operní scéně divadla v Opavě a 1951–85 působil v operním sboru Národního divadla v Praze. Debutoval sbírkou milostné lyriky Žáry, výrazně ovlivněnou poetikou Františka Halase; Školaudyho robustní a expresivní básnický výraz tu však v obrazech vykreslujících smyslnou lásku a živelnost přírodního dění přechází až v dionýský panerotismus. Lyričtějším tónem znějí verše ze sbírky Píseň domova, jejíž čtyři oddíly vymezují autorovo pozdější umělecké směřování. Vedle milostných námětů a básní k poctě významných osobností české kultury jsou do ní začleněny i verše objevující všednodennost pracovního dne a pateticky oslavující nástup nového společenského řádu . Prolínání radostné erotické smyslovosti s manifestačně pojatým pracovním zanícením budovatele je příznačné zvláště pro Školaudyho básnické sbírky Dozrávající čas, Úsvit a poému Ve jménu života, spolu s přimknutím se ke krajině mládí však procházejí i sbírkou U nás doma. Po delší odmlce, ovlivněné na počátku 60. let kritickým odmítnutím sbírky Zářivý proud a nesouběžností jeho poezie se směřováním české literatury, se Školaudy v následujícím desetiletí znovu představil sbírkou Zazvoň u mých dveř...

Vlastimil Peška (8)

Vlastimil Peška je hudební skladatel, režisér, televizní scenárista, dramatik, hudebník, herec. Od roku 1994 působí jako ředitel a umělecký šéf Divadla Radost v Brně. Vydal pohádku s písničkami Dlouhý, Široký a Bystrozraký a knihu mapující historii Ořechovského divadla.

Vlastimil Hort (4)

Vlastimil Hort je československý a od roku 1985, kdy emigroval z tehdejšího komunistického Československa, německý šachový velmistr a šachový teoretik. Mezinárodním mistrem se stal roku 1962 a titul velmistra mu byl udělen roku 1965. Největšího úspěchu dosáhl Hort v mezipásmovém turnaji mistrovství světa v Manile roku 1976, kde skončil třetí a postoupil do turnaje kandidátů 1977, ve kterém v boji o postup mezi nejlepší čtyři prohrál s Borisem Spasským. V tomto roce byl v žebříčku FIDE na 6. místě, což je zatím nejvyšší pozice dosažená československým či českým hráčem. Hort je šestinásobným mistrem Československa v šachu. Zvítězil v letech 1970, 1971, 1972 a 1975; v turnajích s mezinárodní účastí uspořádaných v letech 1969 a 1977 obsadil shodně třetí místo a umístil se první mezi československými hráči. Zvítězil v mistrovství Spolkové republiky Německo v letech 1987, 1989 a 1991. Úspěšně se účastnil řady dalších turnajů a vyhrál více než šedesát z nich . V letech 1960–1984 reprezentoval Hort Československo na jedenácti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Janem Smejkalem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympiádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě. Později se stal trenérem německého reprezentačního družstva. V roce 1995 se Vlastimilu Hortovi podařilo úspěšně spoluorganizovat šachový turnaj POLKA v pražském hotelu ATRIUM, kterého se i sám zúčastnil. Turnaj byl sestaven ze dvou pětičlenných týmů, které spolu odehrály 10 kol. Turnaj měl dosud naprosto nevídané hvězdné obsazení. Na jedné straně slavní veteráni ve složení - Boris Spasskij, Viktor Korčnoj, Vasilij Smyslov, Vlastimil Hort a Lajos Portisch. Na straně druhé n...

Vlastimil Hála (4)

Vlastimil Hála ) byl český trumpetista, hudební skladatel, hudební aranžér a režisér, bratr klavíristy a skladatele Kamila Hály. Jako hudební skladatel je znám zejména svojí tvorbou na poli filmové, scénické a jazzové hudby. Od roku 1947 až do roku 1964 vystupoval jakožto trumpetista a pracoval i jako hudební aranžér v Orchestru Karla Vlacha. V letech 1964 až 1984 působil v Československém rozhlase ve funkci hudebního režiséra. Dále také vykonával funkci člena vedení Svazu českých skladatelů, kde byl vedoucím jeho jazzové sekce.

Vladimír Vonka (6)

Narozen 31. 7. 1930 v Praze. Prof., MUDr., DrSc. Práce z virologie, experimentální onkologie a molekulární biologie. Zabývá se úlohou virů u zhoubných nádorů a vývojem nových vakcín.

Vladimír Vimr (3)

Narozen 7. 9. 1954 v Praze. Typograf, grafik, malíř a ilustrátor.

Vladimír Soják (6)

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Vladimir Semenovič Makanin (7)

Ruský spisovatel.

Vladimír Šaur (5)

Vladimír Šaur byl významný český bohemista, paleoslovenista a vysokoškolský pedagog. Jeho vědecká činnost byla z velké části orientována balkanisticky, věnoval se především sémantické morfologii a historické fonologii, později slovanské etymologii, onomastice a dějinám slavistiky. Jako pedagog působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na Slezské univerzitě v Opavě a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Významně se podílel na činnosti brněnské pobočky Výboru národní kultury v Brně. Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně v roce 1956 vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity češtinu, ruštinu a bulharštinu a nástavbovou indoevropeistiku. V letech 1961–1962 studoval postgraduálně na Univerzitě v Sofii bulharistiku, kde také v letech 1965–1966 působil jako lektor češtiny. Externě vyučoval bulharský jazyk v kabinetu balkanistiky brněnské filozofické fakulty, s nímž spolupracoval také určitou dobu na zpracování tří svazků bibliografie československé balkanistiky. Po návratu ze Sofie pracoval do roku 1969 ve Státní vědecké knihovně v Brně . V letech 1970–1992 působil v etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky . V roce 1993 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prací České náslovné j. Vyučoval externě gramatiku a lexikologii bulharštiny na FF MU v Brně, v letech 1990 - 2002 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě . V roce 1993 se stal vedoucím oddělení lingvistiky tohoto pracoviště, jeho zásluhou byla v Opavě založena pobočka Jazykovědného sdružení. Od roku 2003 působil jako externí vyučující na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně . Vědecky se zabýval českým jazykem a jazyky jihoslovanskými, především bulharštinou, makedonštinou, staro...

Vladimír Sainer (6)

narozen: * 9.6.1921 obec narození: Krupá stát narození: Česká republika zemřel: † 4.10.2003 Novinář, básník a spisovatel, autor četných monografií a spisu o hudbě, též nakladatel a typograf

Vladimír Rocman (7)

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Reisel (8)

Vladimír Reisel byl slovenský básník, překladatel a československý diplomat, představitel nadrealismu. Narodil se v řemeslnické rodině a vzdělání získal ve Veľkých Bielicích, Prievidzi, v letech 1937 - 1939 studoval obor slovenština - francouzština na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1939 - 1941 pokračoval v tomto studiu v Bratislavě. Od roku 1941 pracoval jako středoškolský profesor v Bratislavě, v roce 1945 se stal redaktorem deníku Pravda, v letech 1945 - 1952 pracoval na československém Ministerstvu zahraničních věcí v Praze a zároveň byl v letech 1945 - 1949 také atašé na československém velvyslanectví v Paříži. V letech 1952 - 1959 byl redaktorem v časopise Život, v letech 1960 - 1973 zástupcem šéfredaktora ve vydavatelství Slovenský spisovatel a v letech 1973 - 1987 byl šéfredaktorem časopisu Slovenské pohľady. Svá první díla uveřejňoval od roku 1935 v časopisech Elán, Svojeť, Nové slovo, Slovenské smery, Slovenské pohľady a jiných; knižně debutoval v roce 1939 sbírkou Vidím všetky dni a noci. Jeho nadrealistická tvorba byla výrazně ovlivněna českou básnickou avantgardou a francouzským surrealismem. Převládají v ní motivy erotiky, dětství, smrti, snů, exotiky a kosmu, nostalgie a lásky, později se jeho tvorba přizpůsobila politickým poměrům ve společnosti a sklouzla do schematismu. Kromě básnické tvorby se věnoval nejen literárněkritické a publicistické činnosti, ale také překládal zejména z francouzské literatury . Je autorem 19 sbírek původní poezie, 17 knih překladů poezie zejména z francouzštiny a ruštiny, ale i ze španělštiny a řečtiny, a 4 knih poezie pro děti a mládež. Spolupracoval také s rozhlasem, televizí, divadlem i filmem. Jeho báseň Oheň ze sbírky Zrkadlo a za zrkadlom použil slovenský hudební skladatel Ján Cikker jako scénář ke skladbě Cantus filiorum. V tomto článku byl použit překlad...

Vladimír Plecháč (9)

Informatik, práce z oboru výpočetní techniky.

Vladimír Němec (8)

Vladimír Němec byl český chemik, pedagog a odbojář popravený nacisty. Vladimír Němec se narodil 12. září 1900 v Brně v rodině uzenářů Josefa a Marie Němcových. V roce 1918 maturoval na brněnské II. české reálce, poté mezi lety 1918 a 1922 studoval chemicko-technologické inženýrství na české technice opět v Brně, kde v roce 1926 také získal doktorát. Poté do roku 1924 pracoval ve vojenské muniční továrně v Poličce a dále v Ústavu anorganické chemie a ústavu pro koželužství při české Vysoké škole technické v Brně a Výzkumném ústavu pro průmysl koželužský rovněž v Brně. Předsedal Spolku asistentů českých vysokých škol v Brně a byl členem Moravské přírodovědecké společnosti. Publikoval zejména na téma koželužské chemie. Dne 5. ledna 1936 uzavřel sňatek s Miladou Korolkovovou. Vladimír Němec se zapojil do protinacistického odboje v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme, mj. prováděl spolupráci s příslušníky výsadku ze Sovětského Svazu. Mezi jeho blízké spolupracovníky patřil Václav Šilhan a Jan Obořil. Zatčen byl 7. 10. 1941 a poté vězněn na Kounicových kolejích. Dne 13. ledna 1942 byl odsouzen k trestu smrti a následně převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Popraven byl 7. května 1942.

Vladimír Michna (4)

Narozen 22. 9. 1927 v obci Nižnij Tagil . Důstojník, redaktor, prozaik, překladatel z ruštiny, estonštiny a litevštiny.

Vladimír Liščák (7)

Vladimír Liščák je český sinolog, vědecký pracovník Oddělení východní Asie Orientálního ústavu AV ČR. Je autorem desítek odborných článků a několika knih. Do češtiny přeložil několik publikací zejména z angličtiny i jiných jazyků. PhDr. Vladimír Liščák, DSc. je od roku 2001 členem Názvoslovné komise ČÚZK, zabývající se jako poradní orgán standardizací geografických jmen včetně exonym. Od roku 2010 je po prof. Rudolfu Šrámkovi její druhým předsedou od obnovení činnosti komise v roce 2001. Je spoluautorem většiny publikací z řady Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR a vedoucím autorského koletivu u publikací věnovaných jménům států.

Vladimír Lank (8)

Narozen 1944. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce fyziky.

Vladimír Krupauer (3)

Narozen 9.3.1931. Ing., CSc., profesor katedry rybářství, publikace z oboru, próza.

Vladimír Křivánek (8)

Vladimír Křivánek je český básník, literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog, editor a překladatel, který v současnosti působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky 1959 a 1966 vykonával profesi obchodního zástupce v Číně a na Kubě. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích. Po návratu rodiny do Čech vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Hořicích v Podkrkonoší s maturitou v Praze a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v antikvariátu, vystudoval učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté pár let pracoval v Kladně jako učitel na základní škole , načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV . Na konci 70. let 20. století získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr. a začal navštěvovat Bulharsko, kde se od té doby několikrát účastnil letní školy bulharistiky v Sofii, což mu umožnilo komparatistická studia a občasné překlady. O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím. To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 1995 , už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v Londýně na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědecké...

Vladimír Havlík (8)

Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Znečištění a kontrola vody, Hydrologie a limnologie.

Vladimír Habětín (4)

Dětství prožil v obci Karlštejn. Vystudoval učitelství. Nejprve působil jako učitel na základní škole v Srbsku, Karlštejně, ve Zdicích a v Berouně. Před německou okupací byl několik let starostou obce Karlštejn. Za války byl totálně nasazen, po válce pracoval několik let jako školní inspektor na Karlovarsku a jako profesor dějepisu na gymnáziu v Berouně. Později působil jako vysokoškolský pedagog nejprve na Filozofické a Pedagogické fakultě UK a později na Vysoké škole pedagogické v Praze. Přednášel metodiku výuky dějepisu pro učitele středních škol. Koncem 50. let vedl semináře pro učitele zemědělských a lesnických škol. Po celé republice založil 14 konzultačních středisek, kde také sám přednášel. Zakladatel pedagogicko-psychologického předmětu psychologie zemědělské práce na katedře pedagogiky Vysoké školy zemědělské v Praze, kde přednášel pro dálkové studium. Po odchodu do důchodu v 70. letech přednášel také na zemědělských školách v Brně a Nitře. Je pohřben v rodinném hrobě na Karlštejně. Autor odborných prací. Otec geologa Vladimíra Habětína.

Vladimir Georgijevič Sorokin (4)

Ruský prozaik, dramatik a výtvarník.

Vladimír Dvořák (4)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vladimír Denkstein (7)

Vladimír Denkstein byl český historik umění, který se věnoval středověkému výtvarnému umění, ředitel Národního muzea v Praze. Po maturitě na Malostranském Jiráskově gymnáziu studoval v letech 1924-1928 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis, historii , později dějiny umění . Ve studiu pokračoval jako stipendista polské vlády ve Varšavě a v Krakově v letech 1928–1929. V letech 1930–1932 byl asistentem prof. Vojtěcha Birnbauma a promoval roku 1932 disertací o gotické cihlové architektuře v Čechách. Pracoval nejprve v Městském muzeu v Českých Budějovicích a s jeho ředitelem Františkem Matoušem vydal knihu Jihočeská gotika, která byla přeložena do několika jazyků. 1938-1939 byl suplujícím profesorem dějin umění na Fakultě architektury ČVUT, od r. 1940 pracoval v zemském archivu a Národní galerii. Dne 1. července roku 1940 nastoupil do národopisného oddělení Národního muzea, odkud jej Josef Opitz roku 1941 výměnou za dr. Františka Kršňáka převedl do oddělení historické archeologie. Koncem 2. světové války byl totálně nasazen do továrny. Hned roku 1945 vstoupil do KSČ. Od roku 1945 byl přednostou, od roku 1948 zastupujícím ředitelem, v letech 1956-1970 vedoucím oddělení historické archeologie a ředitelem Národního muzea. V letech 1971-1972 byl tajemníkem Střediska pro výuku muzeologie FF UK při NM v Praze. Ve 40. a 50. letech se věnoval vědeckému zpracování kamenosochařství období středověku ve sbírce Lapidária, tuto práci začal spolu s Janem Květem pod vedením Josefa Opitze, spolu se Zoroslavou Drobnou a Janou Kybalovou ji uzavřeli roku 1958 katalogem Lapidária. V letech 1948–1951 spolu se Z. Drobnou redigoval Časopis Národního muzea. Jako člen českého výboru Mezinárodní rady muzeí, předseda Svazu českých muzeí a politicky spolehlivý ředitel významné instituce měl v 50. a 60. letech dost příležitostí procestovat země západní i j...

Vladimír Čechák (5)

Profesor, PhDr., CSc. Po středoškolském studiu na JSŠ v Olomouci-Starých Hodolanech absolvoval v l. 1959–64 studium filozofie a historie na FF UK, kde v r. 1967 získal diplom PhDr. . V r. 1973 obhájil kandidátskou práci Přirozená dedukce v trojhodnotové logice a získal hodnost CSc. v oboru logiky. V r. 1976 se habilitoval a v r. 1977 byl jmenován docentem. V r. 1987 byl na základě řádného řízení jmenován profesorem filozofie. Od r. 1962 působil na katedrách marxistické filozofie, společenských věd, a to na různých fakultách UK. V l. 1971–90 pracoval na katedře filozofie VŠP v Praze. V 70. a 80. l. byl členem ICSS a současně členem RC 27 ISA . Aktivně se zúčastnil mezinárodních filozofických seminářů, sympozií a kongresů , sociologických kongresů , kongresů z oblasti logiky, metodologie věd a historie vědy . Svou pozornost orientoval zejména na otázky dějin filozofie a obecné metodologie, ve druhé polovině 80. let pak – v souvislosti s řešením úkolů Státního plánu základního výzkumu – na metodologickou problematiku formování společenského vědomí. Další oblastí jeho zájmu byla sféra logiky a jejího využití pro rozvoj společenskovědního poznání. Tyto okruhy zájmů byly motivovány i Č. pedagogickým působením a promítly se i do publikační činnosti . Počátkem 80. let připravil dvě popularizační kompendia z dějin filozofie, na nichž se z velké části podílel i autorsky. K vydání připravil překlady několika klasických filozofických textů. V souvislosti s jubileem B. Bolzana v r. 1981 publikov...

Vladimír Bříza (7)

Narozen 1966. Ing. ekonomie. Autor počítačové literatury.

Vladimír Barnet (7)

Narozen 15.1.1924 v Praze, zemřel v únoru 1983. PhDr. CSc., profesor ruštiny na universitě v Olomouci a v Praze, práce z oboru.

Vít Olmer (6)

Vít Olmer je český herec, scenárista, spisovatel a režisér. Jako herec začínal v mosteckém divadle, v roce 1964 ukončil studium herectví na DAMU, v roce 1966 pak studium filmové režie na FAMU. Jeho manželkou je herečka Simona Chytrová. Je čestným občanem městské části Praha 5. V šedesátých letech natočil několik filmů proti totalitnímu režimu , a na základě toho mu bylo za normalizace několik let zakázáno pracovat v oblasti hraného filmu. Aby mohl pokračovat ve své profesi, stal se neaktivním členem KSČ, za což se podle svých slov nestydí a nehodlá omlouvat. V roce 2012 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou Věcí veřejných. Získal 4,23 % hlasů a nedostal se do druhého kola. https://vitolmer.blog.idnes.cz/

Vít Janota (8)

Básník a překladatel Vít Janota se narodil 3. března 1970 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy , kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Dnes pracuje jako programátor a internetový grafik. Žije v Praze. Ve slovesné tvorbě Víta Janoty, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty pražské University Karlovy a generačního souputníka prozaiků Karla Kuny, Jaroslava Rudiše nebo básníka Igora Malijevského, nachází čtenář konstanty i proměnné. Zatímco v debutu K ránu proti nebi autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, v níž se proplétají vlivy básníků městského civilismu s poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, ve druhém svazku Fasování košťat tvůrce pokročil k volnému, epizovanému verši. Do téměř deníkově pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozevírají průzor k metafyzickému prožitku a ukazují cestu k tajuplnému bytí člověka ve světě a k nemenší tajuplnosti světa samotného. Janotova tematizace města, konkrétně jeho okraje, a stopování náznaků, zanedbatelných hnutí a drobných dějů pod povrchem všednosti se v celé jeho dosavadní poetické tvorbě nemění, přesouvají se jen některé formální akcenty. Básník kráčí od širokodechosti k askezi: Ve svých novějších verších rozpouští a zastírá důraz na rým a rytmus, od svazujících pravidel textové výstavby míří k tvarové jednoduchostí a prosvětlenosti, k tomu způsobu vyjádření, který je vlastní žánru haiku nebo veršům čínského básníka Bašó, od nichž, jak Vít Janota přiznává, přijal coby čtenář lekce. Janotova zpěvná a spontánní prvotina znamenala v kontextu současné mladé české poezie událost: Ožívala v pomalém a všetečném pohybu, v chůzi zdánlivě šedivou městskou periferií, kterou do své poezie intenzivně vtahují Petr Král anebo Josef Kroutvor, v krocích tichými a zamyšlenými předměstími, v průhledech do oprýskaných dvorků z fotografií...

Violaine Vanoyeke (9)

Francouzská spisovatelka, básnířka, historička, editorka, profesorka klasické filologie, producentka kulturních programů, literární kritička a pianistka.

Viliam Klimáček (7)

Slovenský básník, prozaik, dramatik, autor knihy pro děti a divadelník.

Vilém Zítek (3)

Czech bass opera singer. Born on September 9, 1890 in Prague, Austria-Hungary and died on August 11, 1956 in Prague, Czechoslovakia.

Vilém Werner (8)

Takřka zapomenutý dramatik, autor společenských komedií a také filmový scénárista Vilém Werner, známý též jako Vilém Vojta Verner, se narodil 8. prosince roku 1892 ve Vídni. Oba rodiče Viléma vychovávali v ryze českém duchu. Otec byl zaměstnán v té době v c.k. tiskárně a zapojoval se pravidelně do činnosti v českých protirakouských spolcích. Do počátku roku 1903 stačil ve Vídni Vilém prožít i počáteční školní léta. Z obavy před perzekucí, se celá rodina Wernerových přestěhovala do Kolína. A později do Prahy. V Praze Vilém Werner absolvoval nejprve měšťanskou školu na Žižkově a od roku 1905 do poloviny roku 1910 byl studentem státní reálky na Vinohradech. Pro špatné sociální podmínky své rodiny, byl nucen ukončit studium ve čtvrtém ročníku a v letech 1910 až 1914 pracoval jako praktikant a posledním rokem zčásti jako knihkupecký účetní v nakladatelství J. Otto. Ve studiu pokračoval po večerech na Odborné škole Grémia knihkupců pražských. Po roce 1913 již jako hotový absolvent, byl účetním v nakladatelství M. Urbánek. Od podzimu roku 1914 až do února 1915 byl účetním u známého a úspěšného nakladatelství J.R.Vilímek. V následujících letech pracoval jako účetní Nakladatelského družstva Máj a v České grafické Únii. Pod roce 1919 byl zaměstnán v účtárně Státního obilního ústavu v Praze a od roku 1921 se stal ředitelem administrace časopisu Slovenská politika. Na Slovensku se i oženil a v roce 1928 se vrátil do Prahy, kde působil v letech 1928 až 1932, kdy byl tajemníkem Vinohradského divadla. Od počátku 30. let již doslova v rychlém tempu psal jednu hru za druhou a bylo logické, že přišla nabídka, aby od roku 1932 pracoval pro Československý rozhlas /od roku 1937 Český rozhlas/, jako dramaturg , později referent dramatického a autorského odboru. Po atentátu na Heydricha byl v červnu 1942 z rozhlasu propuštěn. Důvodem bylo jeho členství v zednářské lóži a pomoc rakouským židům po anšlusu při útěku z Rakouska. Byl také v úzkém písemném kontaktu se spisovatelem a překlada...

Vilém Prečan (6)

Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...

Vilém Kunz (6)

Ing. Vilém Kunz, Ph.D. . Vysokoškolský pedagog, rodák z Mostu, kde také již 43 let žije. Absolvoval mostecké gymnázium a pokračoval ve studiích na Fakultě sociálně ekonomické UJEP a následně v doktorandském studiu na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze. Působí 15 let jako odborný asistent na Katedře marketingové komunikace Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Mostě. Je předním českým expertem na společenskou odpovědnost firem, kterou v posledních letech rozvíjí v oblasti profesionálního sportu. Na VŠFS je garantem předmětů public relations, CSR reportování a média, reklama, řízení vztahů se zákazníky a direkt marketing. Věnuje se intenzivně publikační činnosti, je autorem či spoluautorem vysokoškolských skript, středoškolských učebnic či řady odborných knih . Publikace Základy podnikání, na které se spolupodílel, získala výroční ocenění největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury Grada Publishing, a to v kategorii ekonomické literatury. Uznání expertů se dočkala i disertační práce Viléma Kunze, za kterou obdržel cenu profesora Františka Egermayera. Uděluje ji Česká společnost pro jakost.

Vilém Kudrlička (5)

Autor publikací z oboru stavebnictví. Zaměřuje se na učebnice pro průmyslové stavební školy.

Vilém Hrubý (4)

Vilém Hrubý , původní profesí pedagog, vlastivědný pracovník, muzejník, archeolog, objevitel prvního křesťanského kostela prokazatelně náležejícího do období Velké Moravy v poloze Na Valách. Se jménem prof. Viléma Hrubého jsou spojeny významné archeologické objevy na našem území z velkomoravského období , především hradiště Veligradu, které se nacházelo na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště, a přilehlých lokalit. S touto lokalitou je spojena i významná část jeho života. Vilém Hrubý se sice narodil v obci Říkovice jižně od Přerova, ale již v prvním roce jeho života se rodiče přestěhovali do Uherského Hradiště. Po maturitě v roce 1932 působil jako učitel na školách ve Spytihněvi, v Jankovicích, v Sušicích, ve Starém Městě, od roku 1943 v Uherském Hradišti. Vzhledem k jeho neustále rozšiřujícím se aktivitám během pedagogické praxe se postupně vyvázal z oblasti školství a nastoupil do Slováckého muzea jako správce archeologických sbírek. Na tomto pracovišti systematicky uspořádal nálezy z oblasti Uherskohradišťska. Brzy přestoupil do tehdejšího Moravského musea, dnes Moravského zemského muzea, v němž již natrvalo zakotvil. S tímto pracovištěm je spojena jeho úspěšná vědecká dráha. Archeolog proslul v roce 1948 jako objevitel druhé, resp. první tehdy doložené velkomoravské zděné stavby, kostela na zatím největší nalezené nekropoli slovanského osídlení ve staroměstské lokalitě Na Valách v těsném sousedství Schildrova mlýna. Tehdy jako čersvý vedoucí archeologického výzkumu navázal na předchozí archeologickou činnost jeho předchůdce, staroměstského učitele a amatérského archeologa Antonína Zelnitia. Pozoruhodný objev negativu základů křesťanského kostela z poloviny 9. století usměrnil profesní zájem Viléma Hrubého do oblasti archeologie slovanské. Následovala celá řada dalších významných objevů na území Starého Města, Uherského Hradiště, Modré, Velehradu, Zlechova, Ostrožs...

Viktória Dominová (7)

Slovenská spisovatelka sci-fi a psychothrilleru. Šéfradaktorka projektu "Podporujeme slovenských autorov".

Viktor Kašák (9)

Narozen 17. 12. 1950 v Praze. MUDr., internista, pneumolog, zabývá se respiračními nemocemi, zejména astmatem.

Viktor Dackevič (4)

Ruský autor přírodovědných publikací a fotograf.

Victoria Jenkins (5)

Victoria Jenkins žije se svým manželem a dcerou v Jižním Walesu, kde se odehrávají její série detektivních románů s ženskými detektivy Alex Kingovou a Chloe Laneovou. Její debutová novella Dívky ve vodě je na žebříku Amazon UK mezi top 30 bestsellery a na Amazon US mezi top 5 bestsellery. Její třetí kniha v sérii o Kingové a Laneové vychází v originále v červnu 2018.

Victoria Alexander (5)

Victoria Alexander je americká autorka historických romancí. Než začala svou kariéru na poli spisovatelském, tak se delší čas věnovala televiznímu moderování, kde se jí podařilo udělat rozhovory mj. s několika prezidenty, papežem a samozřejmě s řadou filmových hvězd. Jenže pak Victoria zjistila, že jí fikce přináší víc zábavy než skutečný život, a tak dala vale televizi a vrhla se na psaní romancí na plný úvazek. Její knihy Romantic Times charakterizovaly jako příběhy “plné scén, co vás chytnou u srdce, s pozvolna narůstajícím sexuálním napětím mezi hrdiny, zajímavými charaktery a smysluplnými lekcemi o životě a lásce”. V současné době má Victoria na kontě přes dvacet knih. Přehled její tvorby můžete zhlédnout tady, její webovky navštívit zde a názor na její dílka přeložená do češtiny si můžete přečíst kliknutím na níže uvedený odkaz. ;-) Victoria s manželem, dvěma dospívajícími ratolestmi a kolií jménem Sam žije v Nebrasce ve více jak sto let starém domě.

Vicki Baum (6)

Americká harfenistka, dramatička, scenáristka, novinářka a spisovatelka rakouského původu.

Veronika Homolová Tóthová (4)

Slovenská TV a rozhlasová reportérka se zaměřením na zpracování vzpomínek lidí, kteří přežili nacistické nebo komunistické věznění.

Věra Vášová (7)

Narozena 4.10.1879 v Praze, zemřela 12.11.1963 v Novém Městě na Moravě. Beletristka.

Věra Rozsívalová (5)

Narozena 8. 10. 1924 v Praze, zemřela 14. 5. 2006. Prof. MUDr., DrSc. Lékařka, kožní ambulantní služby, kosmetika.

Věra Remešová (3)

Narozena 17.7.1925 v Praze. PhDr., historička umění. Práce v oboru.

Věra Menclová (6)

Narozena 29.1.1938 v Pardubicích. PhDr., asistentka katedry české a slovenské literatury, publikace z oboru, překlady z ruštiny a slovenštiny.