Všichni Autoři a témata

Olga Medlíková (7)

Olga Medlíková je česká lektorka, konzultantka, facilitátorka a moderátorka. Je autorkou odborných knih. Svou profesní kariéru spojila zejména s neziskovým sektorem. V roce 2012 obdržela cenu Osobnost vzdělávání dospělých. Olga Medlíková vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Absolvovala mnoho kurzů a stáží v Čechách i v Německu. Získala i manažerské zkušenosti, když na několik let opustila školství a věnovala se businessu. Spolupracuje dlouhodobě s neziskovým sektorem. S organizací Neziskovky.cz, o.p.s. od roku 1996. Zástupci ji původně oslovili sami, později se stala jejich lektorem. Je členkou správní rady, pomáhá jako interní poradce, při fundraisingu. Je také členkou Aliance lektorů a konzultantů ICN a mentorkou organizace Business and Professional Women a členkou Cosmopolitan Helas Ladies Club. Spolupracuje s Teologickou fakultou Univerzity Karlovy, přispívá do řady periodik a podílí se na tvorbě různých programů pro školy a nezávislé instituce. Od roku 1997 je na volné noze jako lektorka pro business, neziskové organizace a státní správu, konzultantka a moderátorka. Píše populárně naučné knihy o tématech, které učí , a občas i básně. Je vdaná a má dvě dcery. Je autorkou a spoluautorkou knih z oblasti managementu a sociálních dovedností, pravidelně přispívá do řady odborných periodik. Dlouhodobě spolupracuje s vydavatelstvím Grada. Seznam publikací: PaedDr. Olga Medlíková dnes úspěšně vede praxi v tréninku dovedností a podpoře osobního rozvoje po celé České republice i v zahraničí. V únoru 2013 obdržela cenu Osobnost vzdělávání dospělých 2012 v oblasti praktické aplikace vzdělávání dospělých a andragogiky vyhlašovanou Asociací institucí manažerského vzdělávání, Českou andragogickou společností a vzdělávacím institutem London International Graduate School....

Olga Macíková (10)

PhDr. Olga Macíková je česká hispanistka, vysokoškolská pedagožka a také autorka rozsáhlé publikační činnosti v oblasti didaktiky španělského jazyka. Doktorka Macíková působí jakožto akademická pracovnice na katedře románských jazyků Vysoké škole ekonomické v Praze.

Olga Krejčová (6)

Narozena 30. 11. 1918 v Krakově . Akademická malířka, ilustrátorka, literatura pro děti, rozhlasové a televizní hry, překlady z němčiny.

Olga Herbenová (5)

Narozen: 1.12.1927 Užhorod , zemřel: 13.6.1990. PhDr. kunsthistorička; abs. FF UK Praha ; věd. pracovnice Stát. žid. muz. v Praze ; věd. pracovnice UMPRUM . Přednášela na kat.scénografie DAMU.

Olga Fastrová (8)

Olga Fastrová, rozená Cikhartová , byla první česká profesionální novinářka, dále učitelka, překladatelka, spisovatelka a v letech 1907–1936 stálá redaktorka listu Národní politika. Narodila se a vyrůstala s mladším bratrem Oskarem v Praze, v rodině poštovního oficiála Františka Cikharta a jeho manželky Marie, rozené Bártové. V letech 1886–1892 rodina bydlela v Táboře, kde Olga chodila do dívčí školy a do místního hudebního ústavu A. Čejky. Mimo to také navštěvovala rodinu dr. Karla Nedbala jako žačka jeho dcer Elišky a Luisy – učitelek hry na klavír; znala se také s o dva roky starším Oskarem Nedbalem. Zajímala se o divadlo a sport, zejména o plavání a bruslení. Letní prázdniny trávila u své pratety ve mlýně Veselých. Po otcově předčasné smrti a po dokončení měšťanské školy se Olga s matkou a bratrem Oskarem odstěhovali zpět do Prahy. Důvodem bylo Olžino plánované studium na učitelském ústavu, v té době jediné škole, kde mohly dívky získat úplné vzdělání zakončené maturitou . Pražský Státní ústav pro vzdělávání učitelek absolvovala v letech 1892–1896 a s maturitou získala vysvědčení způsobilosti k vyučování na obecných školách v jazyce českém. Ve školním roce 1896–1897 nastoupila jako literární učitelka na obecné škole v Rokycanech, po půl roce přestoupila jako prozatímní podučitelka do obecné školy v Modřanech u Prahy. Zde v létě 1898 ukončila školní rok a v říjnu 1898 se provdala za spisovatele a dramatika Ottu Fastera a učitelské místo musela podle tehdejších zákonů kvůli sňatku opustit, protože učitelky nesměly být vdané. V manželství se jí narodily tři dcery – v roce 1899 Jarmila, v roce 1901 Olga a roku 1903 Ludmila. Se znalostmi němčiny a francouzštiny a obdivem k francouzské beletrii začala již roku 1898 překládat knižně, ale pod mužskými pseudonymy. Francouzské romány pro ženy jí byly inspirací a formovaly její...

Oldřich Starý (7)

Oldřich Starý dr. h. c. byl český architekt a profesor architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1949–1950 byl jeho rektorem. Studoval architekturu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly. V letech 1912–1919 učil na průmyslové škole stavební v Plzni. Později působil ve stejné funkci v Praze. V roce 1922 byl zvolen předsedou Klubu architektů. Od roku 1935 byl předsedou Svazu československého díla. V roce 1945 byl jmenován profesorem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1922–1939 byl redaktorem časopisu Stavba, v letech 1939–1971 redaktorem časopisu Architekt.

Oldřich Šnajdr (7)

Spoluautor informační publikace o Muzeu ostravské operace.

Oldřich Rejnuš (7)

Oldřich Rejnuš je český ekonom a vysokoškolský pedagog, který je profesorem v Ústavu ekonomiky VUT Brno, fakulty podnikatelské . Je odborníkem na oblast finančních trhů a zejména finančních derivátů a je rovněž autorem řady publikací na tato témata. Profesní kariéru začínal na generálním ředitelství koncernu Škoda Plzeň jako asistent, vedoucí plánovač a posléze vedoucí oddělení bilancování zakázek. V roce 1990 nastoupil jako vysokoškolský učitel na Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, kde postupně přednášel předměty Ekonomické teorie, Podnikatelská agenda, Burzy a cenné papíry a Finanční trhy. Zde mimo celé řady odborných a akademických funkcí vykonával v letech 1996–2006 funkci vedoucího ústavu financí. Nyní garantuje a přednáší předměty „Peníze, banky a finanční trhy“ a „Burzy a cenné papíry“ na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity a předměty „Finanční trhy“ a „Právo a finance“ na Podnikatelské fakultě Vysokého učení technického v Brně. Na obou uvedených univerzitách je předsedou státních zkušebních komisí, dále je členem vědecké rady Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a členem programové rady studijních programů Podnikatelské fakulty VUT v Brně. V roce 1994 byl habilitován docentem na Provozně ekonomické fakultě Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně v oboru finance. Dne 10. listopadu 2003 byl jmenován profesorem v oboru odvětvová ekonomika a management. Je autorem jedné monografie, několika skript, více než třiceti původních vědeckých prací a mnoha příspěvků přednesených na mezinárodních kongresech a vědeckých konferencích. Podílel se rovněž na uspořádání mnoha mezinárodních vědeckých konferencí a byl spoluřešitelem několika výzkumných projektů a grantů.

Oldřich Rajsigl (8)

Rajsigl Oldřich, se narodil v Liberci, prožil dětství v Mikulově na Moravě, aktivně žije a tvoří na severní Moravě, v Havířově. Kromě nedokončené SŠ elektrotechnické, a v pozdějších letech dokončené Konzervatoře, pracoval i v takových profesích jako např.:...horník, řidič všeho možného, pracovník BA, bankovní kurýr, podnikatel, dealer, nakladatel, aj. Kromě toho také působil jako:..trenér atletiky, amatérský herec, zpěvák, skladatel, textař, folkový zpěvák, komparsista ve 13 filmech, měl také vlastní divadelní soubor, než mu ho bývalý režim v roce 1985 zakázal. K esoterice ho v prvé řadě přivedla hvězdná konstelace, ale později hlavně setkání s paní kartářkou, která měla neuvěřitelné schopnosti předvídat budoucnost, a měla za totalitního režimu kartářské řemeslo povoleno jako živnost. Tato skvělá kartářka byla i jeho první učitelkou, která ho naučila nazírat na karty i z jiných hledisek, než jen z výdělečných. V pozdějších letech dal autor jiný, upravený, svůj náhled na řeč karet, jinou kartářskou metodu, techniku, věštění z 38 karet. Je to světová novinka. Celkově napsal na téma věštění z karet 6 knih. V bibliografii autora figurují i jiné světové knižní novinky jako:..První číselný snář na světě, nebo Nejobsáhlejší jasnovidný-zábavný-filozofický snář na světě. Posledně jmenovaná kniha má 4 certifikáty za světový rekord, 4 certifikáty za český rekord, a jeden certifikát za návrh na kuriozitu roku 2007. Kniha je pro svoji objemnost a výrobní náklady téměř nevyrobitelná a je k vidění v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Rovněž i dvě knihy na téma práce se siderickým kyvadlem se staly předmětem zájmu čtenářů. Autor napsal celkem 12 knih, se zaměřením na esoterické téma, některé dokonce laděné i jako učebnice v daném oboru. Poslední knihou z roku 2010, "Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012" zakončil autor svou literární činnost, a rovněž se přestal zajímat o esoterickou tématiku jak v teorii, tak v praxi. Jeho knihy se stávají často předmětem různých...

Oldřich Menhart (8)

Oldřich Menhart byl český typograf, tvůrce písma, kaligraf, knižní grafik a odborný publicista. Vyučil se typografem . Byl na studijním pobytu v Antverpách a v Cronbergu, svou praxi doplnil v Bauerově písmolijně a ve Stemplově závodě ve Frankfurtu nad Mohanem, v Offenbachu u bratrů Klingsporů, v Peignotově závodě a v Imprimerie Nationale v Paříži. V letech 1923–1925 vyučoval na typografické škole v Praze, vedl kurzy psaní a kreslení písma. Do roku 1929 pracoval jako faktor ve velkých pražských grafických závodech. Od roku 1933 do roku 1935 pracoval v tiskárně Kryl & Scotti v Novém Jičíně. Následně od roku 1935 do roku 1938 v tiskárně Karel Kryl v Novém JIčíně a v letech 1939 až 1950 v tiskárně Karel Kryl v Kroměříži. Ve svobodném povolání pak působil jako kaligraf a typograf. Podílel se na úpravách knih pro různá česká nakladatelství, věnoval se též tvorbě ex libris. Upravil nové vydání Komenského Labyrintu světa a ráje srdce . V rámci Ročenky knihtiskařů a časopisu Typografia publikoval odborné články z oblasti písmařství a knižní typografie. Vydal několik vlastních knih, např. Regule kaligrafů , Nauka o písmu či Tvorba typografického písma . Je autorem 24 původních návrhů typografických písem, která postupně vydaly písmolijny v Německu, Anglii a Československu. Usiloval o nalezení národního charakteru písma v typech odpovídající zvláštnostem češtiny. Jeho kurzívu a italiku zakoupila v roce 1932 písmolijecká firma Bauersche Gießerei z Frankfurtu nad Mohanem, další jeho písmo používala také londýnská firma Monotype. 1930 – Menhartova antikva 1934 – Menhartova romana 1943 – Manuscript antikva 1948–1949 – Figural romana 1949 – Česká unciála 1950 – Parlament 1950 – Monument 1953 – Triga antikva Roku 1937 získal ocenění na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži – Čestný diplom. Napsal také množství článků a odborných publikací. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oldř...

Oldřich Koudelka (5)

Narozen 28.7.1955 v Moravské Třebové. Vystudoval vojenské gymnázium, později teorii kultury, působil ve vojenském tisku. Novinář, publicista, autor příruček o kulturně výchovné činnosti v armádě, autor publikací a statí z historie venkova a s mysliveckou tématikou, též práce o regionální historii Moravskotřebovska a Svitavska.

Noví Zelenáči (5)

Noël Randon (4)

Polský prozaik, satirik, autor dobrodružných románů pro děti a mládež, kulturní pracovník.

Nizámí (3)

Nio Nakatani (8)

Japonská autorka manga komiksů a grafických románů.

Nina Heřmanová (6)

Nina Vojtěška Heřmanová. Narozena 1928. Překladatelka, tlumočnice, průvodkyně, autorka turistických průvodců po Balkánu.

Nina George (7)

Nina George je německá spisovatelka a novinářka. Neabsolvovala ani střední školu, od svých 14 let pracovala v různých restauračních zařízeních a to byla její univerzita. Novinařině se zase vyučila v Penthouse. O tom, že to bylo jako průprava pro psaní dostačující svědčí skutečnost, že se jako novinářka a spisovatelka na volné noze uživila od r.1993. Stačila napsat pod svým jménem sedm románů, pod pseudonymem Anne West publikovala populárně naučné knihy v oblasti lásky, sexuality a erotiky a pod jménem Nina Kramer byl vydán v roce 2008 dokonce její thriller. Čekejme, čím své čtenáře ještě překvapí.

Nikolaj Pavlovič Pečerskij (5)

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti.

Nicole Krauss (8)

Kdyby nezačala psát, byla by se nejspíš věnovala astronomii, snila o ní odmalička. Jenže někdy ve třinácti letech pocítila dcera chirurga, vyrůstající na Long Islandu v "brutálně moderním" domě, navrženém slavným architektem, nepřekonatelnou touhu po sebevyjádření. Ta touha už ji neopustila. Pocity ji začaly zajímat mnohem víc než fakta. V devatenácti začala Nicole Kraussová publikovat poezii. Studovala tenkrát v Oxfordu literaturu a dějiny umění. Dodnes vzpomíná na nejlepší zamítavý dopis, jaký kdy dostala: "Bolí mě to neméně než Vás," napsal jí redaktor z Times Litterary Supplement. Jinde jí ovšem básně tiskli, například v uznávané Paris Review. Oceňoval je i její oblíbený učitel na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, Josif Brodskij. Najednou jí ale začalo být ve verších těsno a opustila je kvůli próze. "Nerada bych se k nim dnes vracela," říká. "Nejen že nejspíš nejsou nijak zvlášť dobré, ale také už se mi moc nepodobají." V roce 2002 vyšel její první román, kniha Muž vchází do pokoje . Příběh šestatřicetiletého muže, který v důsledku nádoru na mozku ztratil pamět, psala třináct měsíců. "Román je cosi, v čem se můžete zabydlet jako v domě," vysvětluje, co ji přitahuje na próze. Líbí se jí pocit, že se ráno probudí a na stole na ni čeká práce, ke které se může vrátit. Kniha o muži, kterého nemoc osvobodila od zodpovědnosti, jakou s sebou nese paměť, vznikala svérázně. Začínající prozaička si vzala k srdci názor Normana Mailera, že na psaní se člověk musí připravit jako na maraton, získat pořádnou fyzickou kondici. "Při psaní knihy Muž vchází do pokoje jsem uběhla spoustu mil, kdyby se to sečetlo, určitě bych doběhla až do Kanady," vzpomíná. Chtěla, aby její prvotina byl americký román, ať už to znamená cokoli, a tak četla Rotha, Bellowa a Cheevera. Dokáže ale vyjmenovat celou řadu světových autorů, o kterých říká: "Měli vliv na to, kdo jsem, což je důležitější než to, jak píšu." Je mezi nimi mnoho básníků, hlavně Brodskij, ale také Polák...

Nena Tramountani (3)

Německá novinářka a spisovatelka. Autorka románu pro ženy.

Neil Young & Crazy Horse (9)

Neil Young & Crazy Horse je společným dílem uznávaného kanadsko-amerického zpěváka a skladatele Neila Younga a rockové skupiny Crazy Horse. Neil Young, narozený 12. listopadu 1945 v Torontu v Ontariu, má za sebou bohatou kariéru jako sólový umělec i jako člen skupin Buffalo Springfield a Crosby, Stills, Nash & Young. Skupina Crazy Horse, původně známá jako The Rockets, se s Youngem úzce spojila na konci 60. let. Jejich syrový a drsný styl rockové hudby poskytoval silnou oporu Youngovu charakteristicky prostému zpěvu a kytarové tvorbě.

Neil Richards (7)

Anglický producent a autor filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám. Ve spolupráci s Matthewem Costellem píše detektivní romány.

Nathalie Sarraut (4)

Natan Samijlovič Rybak (6)

Nana Mouskouri (7)

Nana Mouskouri je řecká zpěvačka, která je považována za jednu z nejprodávanějších umělkyň všech dob. Narodila se 13. října 1934 v Chanii na Krétě v Řecku a její kariéra trvá již několik desetiletí a zahrnuje širokou škálu hudebních žánrů. Mouskouriho výrazný hlas a brýle se staly jejími poznávacími znameními. Vystudovala klasickou zpěvačku na konzervatoři v Aténách, později přešla do žánru řecké lidové hudby a poté se vydala na cestu k mezinárodní slávě.

Nagy (9)

Naďa Gajerová (6)

Narozena 11. 3. 1928 v Brně, zemřela 8. 1. 2017. Autorka beletrie, též pro děti, autorka operních libret, básnířka, herečka, vlastním jménem Naděžda Gajerová.

Mulk Rádž Ánand (5)

Indický anglicky píšící romanopisec, povídkář a umělecký kritik.

Morgan Housel (9)

Monika Valentová (5)

Monika Valentová je česká moderátorka a aromaterapeutka. Narodila se v Praze. Od 3 do 7 let žila s rodiči v Nigérii, kde pracoval její otec. Maturovala na Akademickém gymnáziu Štěpánská. Poté vystudovala bakalářský obor žurnalistika a masová komunikace se specializací televizní a filmová žurnalistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Již během studia začala pracovat ve sdělovacích prostředcích. Působila jako reportérka v rádiích Bonton, City a Evropa 2. V posledně jmenovaném rádiu strávila sedm let, připravovala a hlásila zde zprávy, moderovala publicistické bloky a zpracovávala filmové rubriky. Na TV Prima uváděla talk show Sauna, magazín Prima jízda, filmový týdeník Kinorevue aneb Dotkněte se hvězd a klipový pořad S.O.S. Od srpna 2004 moderovala Snídani s Novou. Do roku 2003 psala pro časopis Cinema. V roce 2011 moderovala pořad na Metropol TV, o rok později na TV Pětka pořad Supermáma. Od roku 2015 uvádí rubriku v pořadu Gondíci s. r. o. na TV Prima. Dále moderuje různé společenské a sportovní akce a věnuje se aromaterapii. V roce 2002 se provdala za moderátora Martina Veselovského, se kterým má dvě dcery – Rozálii a Viktorii.

Monika Nevolová (7)

Mgr., psycholožka, redaktorka lifestyle magazínů, televizní dramaturgyně, věnuje se koučinku poradenství v osobnostním rozvoji.

Monika Divišová (6)

Narozena 1977. Bc., výživová poradkyně, práce o výživě a zdravém životního stylu.

Monika Alžběta Svobodová (8)

Narozena v roce 1982. Specialistka oddělení služeb v Toyota Motor Manufacturing Czech. Autorka knih pro děti a historické romance.

Mojmír Vlašín (9)

Mojmír Vlašín je český zoolog, ekolog, aktivista a politik, v letech 2004 až 2008 zastupitel Jihomoravského kraje, v letech 1990 až 1994 a opět 2002 až 2018 zastupitel města Brna, nestraník za Stranu zelených. Pochází z rodiny normalizačního literárního vědce Štěpána Vlašína. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie. Po absolvování školy byl mimo jiné náměstkem ředitele Českého ústavu ochrany přírody. V současnosti je zaměstnán v Ekologickém institutu Veronica , externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a je soudním znalcem v oboru ochrana přírody. Je aktivní v řadě nevládních ochranářských a vědeckých organizací, mj. těchto: Ekologický institut Veronica, Česká společnost ornitologická, Česká společnost pro ochranu netopýrů, Poradní sbor Pálava, nebo Natural Areas Asotiation. Také je jedním ze zakladatelů Česko-nepálské společnosti. Patří mezi členy redakční rady časopisu Sedmá generace. V České televizi uváděl ekologický soutěžní pořad pro děti Hra na zelenou. Ve vědecké oblasti se zabývá především ochranou netopýrů, obojživelníků a plazů. Věnuje se preventivní ochraně životního prostředí, začátkem devadesátých let spolu s Alešem Máchalem napsali knížku Desatero domácí ekologie; název této knihy časem zdomácněl a používá se pro dobrovolné a preventivní možnosti ochrany životního prostředí každého jednotlivce. Je autorem řady recesistických divadelních her pro brněnský ekologický institut Veronica. Mojmír Vlašín je ženatý, má dvě dospělé děti . V roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva města Brna, kde pracoval do roku 1994 jako místopředseda komise pro životní prostředí. V roce 2002 byl opět zvolen do zastupitelstva města Brna i do zastupitelstva městské části Brno-Ořešín, kde v letech 2005–2006 vykonával funkci místostarosty. V letech 2004–2008 byl členem zastupitelstva Jihomoravské...

Miroslava Lánská (10)

Autorka překladu dětské knížky.

Miroslav Zeman (9)

Miroslav Zeman je bývalý československý reprezentant v řecko-římském zápasu. V roce 1968 na olympijských hrách v Mexiku vybojoval v kategorii do 52 kg bronzovou medaili a v roce 1972 na hrách v Mnichově vypadl ve stejné kategorii v pátém kole. Šestkrát se stal mistrem Československa.

Miroslav Zelinský (7)

Vystudoval český jazyk a historii na univerzitě v Brně, poté působil v brněnské pobočce Ústavu pro českou literaturu AVČR. Pracoval jako literární redaktor v televizi a rozhlase. V letech 2002–2004 byl lektorem na Univerzitě Erfurt v Německu. Od roku 2004 spolupracoval s Fakultou multimediálních komunikací UTB ve Zlíně. Na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzitě v Opavě vyučuje rozhlasovou a televizní scenáristiku, rozhlasovou dramatiku a estetiku. Je členem poroty Ceny Česká kniha. Přeložil téměř čtyři desítky knih. Ze slovenštiny do češtiny přeložil např. druhé, rozšířené, vydání Pohádek pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče Dušana Taragela , esejistickou novelu Pavla Vilikovského Pes na cestě, knihu povídek Café Hyena Jany Beňové , již dříve přeložil např. životopisnou knihu Mariána Vargy O cestách, které nevedou do Říma nebo Knihu o hřbitově , tragikomický příběh mírně retardovaného Samka Tále. V roce 2008 vyšla publikace Texty a obrazy, v níž Miroslav Zelinský ukazuje, jak v odlišných znakových systémech, jako je výtvarné umění a dějiny národních literatur, fungují podobné způsoby technik ovlivňování příjemce. V roce 2012 vydal vysokoškolskou učebnici Teorie a praxe kulturních průmyslů.

Miroslav Sígl (7)

Miroslav Sígl byl český publicista a spisovatel. Vystudoval měšťanskou školu T. G. Masaryka v Neratovicích a Jubilejní měšťanskou školu Svatopluka Čecha v Obříství, dále Obchodní akademii Praha-Karlín a Vysokou školu politickou v Praze. Stal se redaktorem Mladé fronty , Hospodářských novin , Televizních novin Československé televize, Mediažurnálu, Inovačního podnikání, Času a dalších periodik. Přispíval do mnoha dalších periodik. Jeho tématy byly hlavně ekonomika, žurnalistika a regionální historie. Jako pracovník redakce Televizních novin se v srpnu 1968 podílel na vzniku a provozu rozhlasového Svobodného vysílače, proto byl následně z ČST propuštěn. V době normalizace nemohl publikovat. Do roku 1988 pracoval jako rešeršér ve Strojírenském informačním ústavu, odkud musel odejít kvůli šíření samizdatových Lidových novin. Po sametové revoluci byl zakládajícím členem Syndikátu novinářů České republiky a spoluzakladatelem Klubu novinářů Pražského jara 68. Byl dlouholetým kronikářem rodného Obříství. Spolupracoval s kronikáři několika obcí na Mělnicku a Prahy 10. Město Mělník ocenilo jeho dlouholetý přínos pro Mělník a celý region, starosta města mu při příležitosti jeho 85. narozenin předal Denár kněžny Emmy. Byl ženatý, měl tři děti, šest vnoučat, čtyři pravnučky. Napsal mnoho knih, například

Miroslav Oplt (4)

Miroslav Oplt učil jazyk, literaturu a dějiny Indonésie na univerzitě také překládal malajské pantuny a do češtiny převedl knihu Na břehu řeky Bekasi nyní již zesnulého spisovatele Pramoedya Ananta Toer a povídku Piké na rubáš od Idrus . Milovníci dálek a jiných zvyků ho ale především znali jako autora poutavých knih Hledání Indonésie a Návraty na Bali. Díky obsáhlým pasážím o dějinách, kultuře a literatuře země byly tyto cestopisy ještě na konci devadesátých let skoro jedinými zdroji podrobnějších informacích o Indonésii. Od té doby se ale situace naštěstí změnila a Indonésie přestala být tou velkou neznámou

Miroslav Mráz (6)

Narozen 8.2.1923 v Kakovicích, zemřel 3.6.2004. MUDr., CSc., docent na katedře farmakologie lékařské fakulty University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Miroslav Macháček (6)

Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...

Miroslav Krob (6)

Narozen 7.2.1961 v Praze. Fotograf, zpočátku krajiny a akty, později expresivní fotomontáže, divadelní fotografie, reklamní snímky, ve spolupráci s otcem Miroslavem Krobem fotografie architektury a krajiny.

Miroslav Kocián (7)

Narozen 16.6.1962 v Čeladné. Ing., vydavatel a redaktor, překlady povídek a románů žánrů sci-fi, fantasy, horor a krimi. Též práce z oboru teraristiky.

Miroslav Ebr (8)

Narozen v dubnu 1932. Literatura o motorismu.

Miroslav Arendáš (8)

Ing., autor populárně naučných publikací z oboru elektroniky.

Miroslav Antonín Liškutín (4)

Miroslav Antonín Liškutín byl československý brigádní generál, československý letec RAF. Vyučil se zámečníkem. V srpnu 1938 vstoupil do armády. Po vyhlášení protektorátu odešel za hranice a v Anglii byl přijat do řad RAF. Účastnil se vzdušných soubojů s nepřítelem, doprovázel námořní konvoje a prováděl vzdušnou ochranu námořní základny. Během druhé světové války sestřelil tři nepřátelská letadla a jednu létající pumu V1. Nad nepřátelským územím uskutečnil celkem 131 letů během druhé světové války. Sloužil v 312. a 313. československé stíhací peruti.V srpnu 1945 se vrátil do Československa a působil ve funkci náčelníka štábu na letišti v Brně-Slatině. Po únoru 1948 byl na něj vydán zatykač a musel opět uprchnout do Anglie, kde na něj čekala manželka a dvě děti. Nastoupil zde službu u královského letectva, ze služeb RAF odešel v roce 1962.

Mirko Paráček (7)

JUDr. Mirko Paráček byl československý sportovec, atlet, trenér a pracovník Československého rozhlasu. Dvakrát se stal mistrem ČSR v běhu na 100 metrů a třikrát v běhu na 200 metrů . V roce 1942 překonal český rekord ve sprinterském trojboji výkonem 2 645 bodů . V roce 1946 vybojoval na třetím ročníku mistrovství Evropy v atletice v Oslo bronzovou medaili ve štafetě na 4 x 100 metrů. Na bronzu se dále podíleli Leopold Láznička, Miroslav Řihošek a Jiří David. V roce 1966 působil krátce jako trenér u fotbalistů Slavie Praha. Později pracoval v Českém rozhlase v Brně jako lektor literárního oddělení. Byl autorem řady knih, zejména ze sportovního prostředí, mj. ze svého působení ve Švédsku jako fotbalový trenér na sklonku šedesátých let 20. století.

Miluška Matoušová (2)

Narozena 1. 2. 1965. Speciální pedagožka a numeroložka. Zaměřuje se též na celostní medicínu, zdravý životní styl a pohledovou diagnostiku.

Miloslav Urban (4)

Narozen 10.1.1940 v Kladně, zemřel 1.9.2006. MUDr., gynekolog, prozaik.

Miloslav Ransdorf (6)

Miloslav Ransdorf byl český komunistický politik, filozof a historik. Od roku 2004 do své smrti vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. V letech 1996–2004 zasedal v dolní komoře českého parlamentu. Mezi roky 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění. Během veřejného života byl spojen s několika kontroverzemi, které vzbudily mediální zájem. Naposledy se jednalo o zadržení ve švýcarské bance v souvislosti s podezřením z majetkového trestného činu, které se však později nepotvrdilo – dle médií bylo dokonce v této věci později zúčastněným švýcarskými úřady přiznáno odškodné. Miloslav Ransdorf byl ženatý, a jeho dcera Aneta se narodila v roce 1990. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 , titul CSc. v roce 1982 . V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V médiích se různě objevovaly informace o jeho širokých jazykových schopnostech, na přímý dotaz sám veřejně odpověděl, že na různé úrovni ovládá angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž uváděl, že státní jazykové zkoušky má z němčiny a ruštiny; jako svůj koníček pak označil čtení ve staré řečtině a hebrejštině. Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jej...

Miloslav Kučera (3)

Narozen 6.7.1927. Ing.,chemik. Publikace z oboru.

Miloslav Klement (6)

Classical wind instrumentalist.

Miloslav Kincl (7)

Doc. RNDr. Miloslav Kincl, DrSc., . Docent katedry biologie, literatura z oboru botaniky.

Miloslav Kalík (5)

Fotograf Miloslav Kalík, duchcovský rodák, se narodil 20. listopadu 1928 v rodině horníka, která svým dvěma synům dokázala dát do vínku mnohé kulturní zájmy. Miloslav Kalík se více než čtyřicet let profesionálně zabýval uměleckou fotografií. Jeho doménou byla krajinářská fotografie a jeho nejoblíbenější krajinou České středohoří. Na počátku 50. let absolvoval Tyršův ústav tělesné výchovy a sportu a řadu desetiletí působil v Jablonci nad Nisou, kde se uplatnil nejprve jako pedagog a později například i jako propagační pracovník Mezinárodních výstav skla a bižuterie. V Jablonci měl blízko k dalším pozoruhodným krajinám v Jizerských horách i Českém ráji. Své snímky Miloslav Kalík uplatňoval všude, kde se nabízela příležitost propagovat a popularizovat jeho oblíbené krajiny. Jeho velkoformátové fotografie zdobí stěny společenských, kulturních a reprezentativních prostor řady významných firem a institucí. Jeho záběry najdeme na pohlednicích, na exkluzivních kalendářích, firemních prospektech i jiných propagačních materiálech. Objevíme je také v mnoha turistických sbornících i v časopisech o české krajině a naší přírodě. Namátkou alespoň některé tituly: Jablonec nad Nisou a okolí, O Libereckém kraji, Česká republika, Přehrada v klínu hor, Nejkrásnější sbírka, Stalo se na severu Čech. Nad tím vším vévodí dvě skutečně reprezentativní knihy – České středohoří a Mezi nebem a zemí . Boj mezi nebem a zemí o Miloslava Kalíka způsobený těžkou nemocí skončil v jablonecké nemocnici 22. srpna 2008. K rozloučení došlo v tichosti rodinného kruhu.

Miloš Vodička (9)

Básník Miloš Vodička se narodil 27. prosince 1938 v Chrudimi v rodině finančního úředníka. V roce 1942 se rodina přestěhovala do Pardubic. V roce 1950 byl jeho otec odsouzen z politických důvodů k šestnáctiletému vězení. Byl propuštěn až v roce 1960 v rámci tehdy udílené amnestie. Po otcově uvěznění byl Vodičkovým zkonfiskován majetek a museli se nedobrovolně vystěhovat do vsi Nebušice u Pardubic. Od roku 1954 žil básník opět v Pardubicích, kterým zůstal věrný až do současnosti. Studoval na Vyšší průmyslové škole chemické se specializací na anorganickou technologii. V roce 1958 se hlásil na Pedagogickou školu v Brně, ale studium mu nebylo z kádrových důvodů umožněno. Proto nastoupil jako laborant v Krajské hygienicko-epidemiologické stanici v Pardubicích. V roce 1961 rovněž působil krátce jako radiochemik v pražském Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Od roku 1963 až do důchodu pracoval jako chemik v Okresní hygienické stanici v Pardubicích. První verše uveřejnil v Mladé frontě . Pro divadlo přebásnil japonskou loutkovou hru Asagao .

Miloš Svatoň (5)

Narozen 1921. Právník, chemik a spisovatel.

Miloš Suk (6)

Narozen 23. 10. 1934 v Milevsku, zemřel 30. 12. 2014 v Brně. Prof., RNDr., DrSc., geolog, vysokoškolský pedagog, práce z oboru, též autor prací o vinařství a redaktorství řady podrobných geologických map.

Miloš Noll (8)

Miloš Noll byl malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a filmový scenárista. Miloš Noll studoval na Státní grafické škole v Praze, ve Škole umění ve Zlíně, v letech 1945 – 1950 na UMPRUM v Praze . Už na zlínské škole se dostal do kontaktu se surrealismem, později v Praze se připojil ke spořilovské surrealistické skupině a hlásil se k tomuto odkazu trvale ve své volné tvorbě. Po studiu se začal uplatňovat v různých oborech užitého umění: novinová kresba, karikatura, kreslený humor, scénografie, typografie, plakáty a ilustrace. Byl výtvarným redaktorem World Student News , přispíval do Literárních novin , začal soustavně pracovat jako výtvarník, scénograf, později i scenárista pro Čs. televizi. Setkání a přátelství s režisérem Evaldem Schormem zahájilo jeho trvalejší spolupráci s filmem. Po několika krátkých televizních filmech natočili v roce 1966 podle společného scénáře v režii E. Schorma film „Gramo Von balet“, kombinující baletní projev s výtvarnou animací . Z podobné spolupráce s režisérem Ladislavem Rychmanem vznikl pro Laternu magiku filmově-scénický balet „Rondo“ . Řada scénářů k animovaným i hraným filmům pro Čs. televizi, Laternu magiku a Krátký film byla výsledkem blízké spolupráce s režisérem Pavlem Hoblem. V tehdejší době se podařilo realizovat jen některé scénáře: kupř. 26 dílů animovaného filmu „Jedna plus jedna“ a celovečerní film „Třicet panen a Pythagoras“ . Jako scenárista a výtvarník připravil animovaný seriál „Jak se chytají rusalky“ . Z jeho posledních prací pro animovaný film lze uvést „O vodníkovi Čepečkovi“...

Miloš Malý (8)

Narozen 15.6.1908. Odborný učitel, logoped, práce z oboru, publikace pro mládež, překlady z ruštiny.

Miloš Kočka (5)

Spisovatel, autor životopisného románu o V. Priessnitzovi „Prameny živé vody“ a Čestný občan města Jeseníku a Prahy - Žižkov Miloš Kočka se narodil 12. 4. 1910 v Roudnici nad Labem, kde na reálném gymnáziu maturoval. Po studiu práv na Karlově univerzitě a několikaleté advokátní praxi v průmyslu působil jako advokát v Praze se specializací na mezinárodní právo. Do literatury vstoupil románem Krev na paletě. Caravaggio – román malíře . Po té následoval román o Vincenzi Priessnitzovi, zakladateli novodobé vodoléčby a lázní Jeseník Prameny živé vody . Dále publikoval výběr z vlastní rozsáhlé sbírky citátů, výroků a aforismů Střípky moudrosti a literární přepis rozhlasového cyklu v pořadu Meteor Okřídlená slova . Publikoval odborné práce o V. Priessnitzovi ve vlastivědných sbornících Jesenicko a Severní Morava. Svůj celoživotní zájem o dějiny vodoléčby završil spolu s MUDr. Aloisem Kubíkem v monografii Vincenz Priessnitz. Světový přírodní léčitel. . Kniha byla oceněna Cenou olomouckého kraje. JUDr. Miloš Kočka je také Čestným občanem města Jeseníku a Prahy-Žižkova.