Výpis všech autorů

Josef Korzer-Cachée

Josef Koritta

Narozen 31.10.1903 ve Vodňanech,zemřel 5.2.1995. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru strojírenských materiálů.

Josef König

Novinář, autor regionálních článků ze střední a severní Moravy, autor rozhlasových her a dramatizací a autor povídek. Vystudoval též pedagogiku a sociální práci.

Josef Kohout

Josef Kočí

Narozen 16.7.1880 v Praze, zemřel 26.3.1961 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Josef Jiří Kolár

Josef Jiří Kolár, vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár byl český herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel. V Praze vystudoval gymnázium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků. Byl ženat s Annou, rozenou Manetinovou . Jejich dcera Augusta Auspitz-Kolářová byla koncertní pianistka. Zemřel na zápal plic v pražské Všeobecné nemocnici. Pochován byl na Olšanských hřbitovech. Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo Josef Kajetán Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla . Ke Stavovskému divadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla . V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil . Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské . Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filozofii Hegel. Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schiller, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelněj...

Jitka Kolínská

Jitka Kolínská byla česká malířka, grafička a ilustrátorka, především dětských knih. Jitka Kolínská studovala nejdříve na soukromé Škole dekorativních umění u Jaroslava Masáka , později na Akademii výtvarných umění v Praze u Vladimíra Sychry a Vladimíra Pukla . Patřila se svými přáteli Richardem Fremundem, Robertem Piesenem a Jiřím Martinem k zakladatelům Skupiny Máj 57 a zúčastnila se prvních dvou jejích výstav . S Richardem Fremundem, Robertem Piesenem a Jiřím Martinem se v roce 1956 zúčastnila také výstavy skupiny Roter Reiter v Trauensteinu u Mnichova, kterou zprostředkoval František Dvořák. První vlastní samostatnou výstavu měla již v roce 1957 v Galerii Čs. spisovatele v Praze. Koncem 40. let se zabývala grafikou a tvořila monotypy s motivy nočního města. Od roku 1951 se věnovala malbě, zprvu převážně zátiším . Její křehké a lineárně pojaté kompozice zdůrazňovaly dekorativní účinky barvy. V následující tvorbě zpočátku převládaly figurální kompozice, ovlivněné magickým realismem. Na první výstavě Skupiny Máj 57 byl subtilní až žensky přejemnělý, rafinovaně stylizovaný a koloristicky vyhrocený magický realismus Jitky Kolínské typickým projevem estetiky celé skupiny. V jednom z vystavených obrazů byla citace ze Shakespeara, které si všimla cenzura a byla natolik probírána, že se stala podezřelá. Později jsou její díla více lyrická, objevuje se motiv odplouvání a příklon k abstrakci. Malovala také podobizny a zátiší, v nichž převládala technika pastelu a uhlu. V 70. letech ji plně zaujala technika koláže, její emotivní obrazy byly kombinací barevných koláží a kresby. Soustřeďovala se však hlavně na knižní ilustrace, především knížek pro děti, i pro ty nejmenší . Patří k nejvýznamnějším českým malířkám, její dílo nebylo dosud plně oceněno....

Jiří T Kotalík

Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc., je český historik umění. Narodil se 14. února 1951 v Praze do rodiny historika umění Jiřího Kotalíka, jenž patřil k největším českým odborníkům na moderní výtvarné umění a který přednášel na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění. Studia dějiny umění-historie na MU v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1969–1974 doktorát filozofie – FF UK Praha, 1975 kandidatura – FF UK Praha, 1986 doktorát filozofie získal tamtéž v roce 1975 a kandidaturu v roce 1986, dále pak docenturu na AVU v roce 1990 docentura – AVU, 1990 Zaměstnání Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody FF UK v Praze od 1. 1. 1984 jako asistent katedry dějin umění na Akademii výtvarných umění, externě ale již od roku 1980 na katedře architektury vedené tenkrát doc. Bělohradským v letech 2003–2004 generální ředitel Národního památkového ústavu od roku 2003 vedoucí katedry teorie dějin umění na AVU v období 1997–2003 a 2010–2014 rektor Akademie výtvarných umění v Praze Publikace Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří T. Kotalík Je autorem nebo spoluautorem například těchto publikací: Josef Gočár, spoluautor, Praha : Titanic, 2010, ISBN 978-80-86652-44-3 – část Josef Gočár a výtvarní umělci Socha domu Jiřího Kaloče, Praha : Argus, 2008, ISBN 978-80-254-3280-8 Obrazy z dějin české architektury, spolu s Davidem Vávrou, Praha : Titanic : Grada, 2003, ISBN 80-85909-94-4 Letem českým světem, spoluautor textů, Lomnice nad Popelkou : Studio JB, 1999, ISBN 80-900903-6-2 Jaroslav Fragner : náčrty a plány, úvodní stať, Praha : Galerie Jaroslava Fragnera, 1999 Toskánský palác v Praze : historie a rekonstrukce stavby, spoluautor, Praha : Ministerstvo zahraničních věcí České republiky : Architektonický ateliér Pavla Kupky : Sdružení umění a řemesla, 19...

Jiří Kováč

Narozen 6.10.1959 v Brně. Herec a dramaturg, majitel umeěleckých agentur, impresario operní zpěvačky E. Urbanové.

Jiří Koťátko

Narozen 2.10.1899 v Turnově, zemřel 12.2.1962 v Praze. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru zemědělství a politiky.

Jiří Koreš

Vedoucí Poradny pro nelátkové závislosti Prevent, psychoterapeut, adiktolog, sociální pracovník. Spoluautor knihy povídek.

Jiří Koplík

Narozen 30. 9. 1931 v Říkovicích u Přerova, zemřel 30. 12. 2020 v Hranicích. Knihovník, bibliograf. Pod pseudonymem Jiří Stadník básník.

Jiří Kopáček

Narozen 28. 11. 1932, zemřel 22. 2. 2017. Doc. RNDr., CSc., matematik, vysokoškolský pedagog, specializace na matematickou fyziku a matematickou analýzu, autor překladu z ruštiny.

Jaroslav Kopáček

Narozen 1. 3. 1931 v Ostravě. Emeritní profesor na Fakultě strojní Vysoké školy báňské - Technické univerzitě Ostrava. Oblastí jeho zájmu jsou především hydraulické a pneumatické mechanismy. Publikuje v oboru.

Jaroslav Kofroň

Jaroslav Kofroň byl český hornista, hudební skladatel, sbormistr, dirigent, pedagog a sběratel lidových písní. Absolvoval učitelský ústav v Příbrami. Během studia hrál v Příbramské filharmonii. Pokračoval na Pražské konzervatoři, kde studoval hru na lesní roh u Emanuela Kauckého, hudební teorii u Antonína Modra a sborový zpěv u Vojtěcha Bořivoje Aima. V roce 1948 se stal profesorem pražské konzervatoře, ale dále studoval skladbu a dirigování, kde byl jeho učitelem František Spilka. Již v době studií na konzervatoři hrál v orchestru Velké operety a v Pražském velkém orchestru. V letech 1949–1950 byl dirigentem Pěveckého sdružení pražských učitelů a poté řídil pěvecké sdružení Pražská Typografia. Od roku 1952 byl členem Komorního sdružení profesorů pražské konzervatoře. V letech 1953–1954 byl sbormistrem a druhým dirigentem Pražské zpěvohry. Tragicky zahynul 22. července 1966 v Bulharsku. Komponoval zejména skladby pro lesní roh, jak instruktivní, tak koncertní. Kromě toho byl autorem mnoha skladeb taneční a estrádní hudby a sborových úprav lidových písní. Sbíral lidové písně z oblasti středního Slovenska, od Horehroní až po Važec a z okolí Valaské Belé. Jeho sbírka obsahuje na 300 původních písní.

Jaroslav Koch

Doc. PhDr. Jaroslav Koch, Csc. Jaroslav Koch strávil dětství v Jičíně, školní a studentská léta ve Vídni. Když absolvoval na filozofické fakultě psychologii, získal i učitelskou kvalifikaci, a proto určitou dobu učil na české reálce ve Vídni. Za druhé světové války se přestěhoval do Prahy. Do roku 1951 pracoval jako odborný psycholog v Ústavu lidské práce a potom přešel do Ústavu pro matku a dítě v Praze - Podolí. První významné práce docenta Jaroslava Kocha se týkají neuropsychického vývoje dětí v jeslích. Jeho další knihy, Výchovné zaměstnání batolat, Psychologie a pedagogika dítěte, souvisejí se zavedením nového vyučovacího předmětu pro budoucí dětské sestry. Jiné publikace doc. Kocha přispěly k zlepšení výchovných a organizačních podmínek v kojeneckých ústavech. Usiloval o to, aby se výchovné prostředí podobalo prostředí rodinnému. Doc. Jaroslav Koch, byl dlouholetým spolupracovníkem časopisu Československé pediatrie a autorem řady článků a monografií. Jeho práce teoretická i praktická byla oceněna v roce 1978 Cenou ministra zdravotnictví. Kniha Výchova kojence v rodině vyšla původně v roce 1973 jako příručka pro pediatry a dětské sestry.

Jaromír Kovařík

Narozen 24. 9. 1926 v Olomouci, zemřel 21. 1. 2013 v Pardubicích. Doc., MUDr., CSc., neurolog, propagátor myslivosti, práce z oboru lékařství o myslivosti.

Jaromír Kopecký

Jaromír Kopecký byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Chotěboř-Chrudim. V Národním shromáždění zasedal do konce jeho funkčního období, tedy do voleb v roce 1960.

Jaromir Konecny

Jaromír Konečný je německy píšící český spisovatel a vědec. Od r. 1982 žije v Německu. V češtině vyšly jeho knihy Moravská rapsodie, Hiphop a smuteční marš a Tuhej tulipán.

Jaromír Komorous

Narozen 13. 5. 1951 v Plzni, zemřel 26. 11. 2017. Básník, textař, hudebník, autor článků pro kulturní magazín.

Jánuš Koudelka

Autor knihy o přírodě, též autor doprovodmých fotografií.

Jana Kovačičová

Jana Košťálová

Zemřel: 1982. hudební pedagog; abs.pedagogického oddělení konzervatoře Praha a pedagogické fakulty UK tamtéž; učitelka Lidové školy umění /též zástupce ředitele/ Praha-Břevnov, přednášela na pražské konzervatoři, spoluprac. s Výzkumným ústavem pedagogickým na nových osnovách, ústřední lektorka pro učitele Lidové školy umění, vedoucí sekce hudební nauky při kabinetu Lidové školy umění Pedagogického ústavu hl.m.Prahy. /Mladí muzikanti II. - s J.Dostalem, Mladí muzikanti III. - s J.Neoralovou./ Nekrolog: Estet.výchova, 23,1982/1983,č.1,s.21.

Jana Kolářová

Jana Kolářová je česká bohemistka a literární historička působící na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1997 získala Jana Kolářová na Filozofické fakultě Univerzity Palackého akademický titul magistr pro obor česká a latinská filologie. Následně do roku 1999 absolvovala interní postgraduální studium oboru česká literatura na téže fakultě. V letech 1998 a 1999 navíc na prostějovském Cyrilometodějském gymnáziu vyučovala latinu. Od roku 1999 pak působí na Katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2002 zakončila obhajobou disertační práce na téma „Jedna z podob renesančního manýrismu: Básnické dílo Pavla z Jizbice“ svá postgraduální studia na této katedře, v nichž se zaměřovala na starší českou literaturu. O ní spolu s dějinami knižní kultury na vysoké škole přednáší. Ve svém odborném bádání se zaměřuje na raněnovověkou literaturu se zaměřením na latinsky psaná díla z období humanismu. Spolu s Janou Vrajovou, Erikem Gilkem a Petrem Komendou pracovala na výzkumném záměru „Dějiny a kultura Moravy jako modelu regionu“. Výsledky jejich studia posléze prezentovali ve sbornících Studia Moravica či Studia Bohemica. Jana Kolářová je také literárně činná: Kolářová pochází z učitelské rodiny z Prostějova, kde matka Jarmila pedagogicky působila na Gymnáziu Jiřího Wolkera a otec Václav po dobu šestnácti let dělal ředitele na Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova. Má mladšího bratra Ondřeje, jenž je evangelický duchovním ve Farním sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 8 – Kobylisích a překladatelem.

Jana Kocurková

Autorka učebnic pro oděvní průmyslovky.

Jan Koutný

Autor prací o historii železniční dopravy.

Jan Kouřil

Narozen 1877 v Rájci na Moravě, zemřel 24.6.1945 v Praze. Odborný učitel průmyslové školy pro zpracování dřeva, publikace z oboru.

Jan Konfršt

Jan Konfršt je český filozof a je autorem celkem deseti doposud vydaných knih a audioknih s duchovní tematikou, z nichž první, vydaná v roce 2003, nese název Život v našich dlaních. Dvě prozatím poslední knihy jsou Co když to bylo tak… Přemýšlejme, vydaná v roce 2013, a román Poutník, vydaný v roce 2020. Ing. Jan Konfršt vystudoval Vysokou školu elektrotechnickou v rámci tehdejšího ČVUT a dvacet jedna let pracoval jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu textilních strojů v Liberci, svého původního zaměstnání však nedlouho po Sametové revoluci zanechal a změnil způsob obživy – vyučil se nábytkovým truhlářem. Ve stejném období se začal na základě výrazného niterného zážitku intenzivně zabývat sebepoznáním. V roce 1994 se rozhodl dělit s veřejností o své poznatky a zkušenosti na cestě sebepoznání a duchovního přesahu života. Jan Konfršt od roku 1994 do roku 2014 veřejně působil na veřejných setkáních, později označených jako Povídání s Janem, kde odpovídal na dotazy duchovního a filozofického charakteru kladené příchozími tazateli. V tomto duchu také poskytoval osobní konzultace. V roce 2003 publikoval svou první knihu Život v našich dlaních. Několikrát byl pozván do vysílacích relací Českého rozhlasu , zúčastnil se jako jeden z přednášejících dvou ročníků České Konference . Přispěl svými články, případně byl aktérem rozhovorů pro některé časopisy, internetové servery a magazíny . Při svých veřejných aktivitách a ve svých knihách se dotýká mimo jiné i netradičního pohledu na učení a život historického Ježíše z Nazareta. Informace tohoto druhu lze nalézt v koncentrované podobě formou úvah v jeho knize Co když to bylo tak... Přemýšlejme, a v...

Jan Koloušek

Narozen 15. 12. 1859 v Horní Rožínce, zemřel 9. 5. 1921 v Praze. Právník, národohospodář, pedagog, politik a poslanec. Práce v oboru matematiky, národního hospodářství, práva a populační politiky.

Jan Koblasa

Jan Koblasa byl český sochař, malíř, grafik, scénograf, básník, hudebník, emeritní profesor sochařství v Kielu, žijící od roku 1968 v zahraničí. Jan Koblasa se narodil v Táboře v rodině profesionálního hudebníka. Jeho matka byla dentistkou, později novinářkou. V dětství ho zajímal skauting a příroda, proto se na klasické gymnasium přihlásil původně s úmyslem stát se biologem . Studovat začal během války, brzy však převážily jiné zájmy – zejména literatura, hudba a zpěv, divadlo a výtvarné umění. Otec po návratu z totálního nasazení dostal nabídku stát se členem nově založeného symfonického orchestru v Teplicích a rodina se tam odstěhovala na konci roku 1945. Zde Jan Koblasa pokračoval ve studiu, navštěvoval LŠU a divadelní a výtvarný kroužek na gymnasiu. Od 16 let zpíval nejprve ve sboru, studoval klasický zpěv a později účinkoval již jako sólista s tanečním orchestrem a v chrámovém sboru. Po prvním místě v sólovém zpěvu r. 1951 na soutěži mladých umělců získal první místo i jako sólový zpěvák na krajské soutěži roku 1952 a zároveň možnost zpívat v teplické opeře. Od školních let si Jan Koblasa vedl deníky, kam kromě osobních záznamů zapsal i své první literární pokusy. Se spolužáky na gymnasiu , kteří se stejně jako on zajímali o filosofii a zakázanou literaturu založil klub a vydávali vlastní časopis. V roce 1950 přestoupil z osmiletého humanistického na pedagogické gymnasium, kde měl možnost pokračovat v sochařském školení díky podpoře Karla Švarce a také v ateliéru teplického sochaře Lahody. Po složení maturity v roce 1952 se přihlásil ke studiu na AVU v Praze, úspěšně složil talentové zkoušky a navzdory nepříznivým kádrovým posudkům a chybějícímu doporučení školy byl přijat ke studiu. Ateliér profesora Laudy na AVU, kam Jan Koblasa nastoupil v roce 1952, měl vychovat příští tvůrce režimních socialistických pomníků. Atmosféru školy u...

Jan Antonin Kozeluch

Jan Antonín Koželuh byl český hudební skladatel a pedagog, který se narodil 14. prosince 1738 ve Velvarech v Čechách . Byl významnou osobností hudebního života Vídně na konci 18. století. Jana Antonína nelze zaměňovat s jeho slavnějším bratrancem Leopoldem Koželuhem, byl známý svými příspěvky k církevní hudbě, včetně mší a dalších liturgických děl.

J. E. Koula

J Kovář

J Kotalík

Ivana Kopecká

Narozena 1955. Inženýrka chemie, zabývá se restaurováním a konzervací uměleckých děl, vedoucí oddělení výzkumných laboratoří Národního technického muzea , práce z oboru.

Ivan Kopecký

Ivan Kopecký je bývalý český fotbalista, obránce a fotbalový trenér. Hrál za Slavii Praha a VP Frýdek-Místek. V československé lize nastoupil ve 137 utkáních a dal 4 góly. V Poháru UEFA nastoupil ve 4 utkáních a dal 2 góly. V lize trénoval FC Vítkovice , Slávii Praha , FC Baník Ostrava a Drnovice . V letech 1990–1992 trénoval československý olympijský výběr a v letech 1993–1998 trénoval českou reprezentaci do 21 let. S Vítkovicemi získal ligový titul. 13. října 2012 se stal trenérem druholigové Čáslavi. Trenér roku 1986.

Ilona Koblihová

Ilona Koblihová se narodila roku 1965 v Praze. Po vystudování střední ekonomické školy se věnovala práci a rodině. Láska k literatuře ji provází prakticky celý život. Její první literární dílka začala vznikat již v době školního věku, příběhy ze světa lidí, kteří svým zjevem připomínají zvířátka, má dodnes pečlivě uschované ve svém tajném inventáři z dětství. Její první vydaná knížka je Plavovlasé srdce. Její plány v oblasti literární tvorby jsou zcela jednoznačné.

Igor' Semenovič Kon

Ruský sociolog, antropolog, filosof a sexuolog.

Horst Kocour Haslbauer

Narozen 26. 7. 1939 v Loučkách u Karlových Varů, žije v Německu. Autor autobiografických vzpomínek.

Holly Kowitt

Americká autorka a ilustrátorka publikací pro děti a mládež.

Helena Kokešová

PhDr. Helena Kokešová, Ph.D. se narodila v Chrudimi, kde absolvovala gymnázium. Po studiu historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracovala v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze a krátce v Národním archivu. V roce 2003 nastoupila do Masarykova ústavu AV ČR. V současné době působí jako vedoucí oddělení Archivu Ústavu T. G. Masaryka, který je ve správě Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, v. v. i. Badatelsky se zaměřuje především na české dějiny 19. století, ediční teorii a praxi. Podílela se na vydání několika svazků edic korespondence a pamětí, zejména Korespondence T. G. Masaryka. Spolupracovala na několika grantových projektech. V letech 2007–2009 byla řešitelkou grantového projektu Česká národní elita: T. G. Masaryk a představitelé Národní strany v Čechách. V současné době je řešitelkou grantového projektu Modernismus – Machar – Masaryk: myšlení, tvorba a jednání. Publikovala několik monografií, řadu odborných i populárně naučných článků. Od roku 2012 je členkou České archivní společnosti.

Helena Kohoutková

Mgr., pedagožka, učebnice dějepisu.

Hanka Kousalová

Narozena 7.9.1963 v Liberci. Publicistka, televizní moderátorka.

Hana Kořínková

Narozena 22.10.1973. Básnířka, překladatelka.

Hana Kolářová

Narozena 10. 10. 1953. Výtvarnice loutek, scénografka, věnuje se zejména ilustracím knih a hračkářské tvorbě.

Hana Kohútová

Gabriela Koukalová

Gabriela Soukalová je bývalá česká reprezentantka v biatlonu, celková vítězka Světového poháru v biatlonu 2015/16, dvojnásobná stříbrná medailistka ze Zimních olympijských her 2014, mistryně světa ve sprintu, stříbrná z vytrvalostního závodu a bronzová ve stíhacím závodu z Hochfilzenu 2017, světová šampionka ve smíšené štafetě a držitelka stříbrného kovu z vytrvalostního závodu v Kontiolahti 2015. Ve Světovém poháru dokázala individuálně vyhrát sedmnáct závodů, šestkrát pak stanula na nejvyšším stupni v týmových závodech. V juniorské kategorii se stala mistryní světa v závodě štafet. V roce 2017 se stala prvním biatlonistou, který vyhrál českou anketu Sportovec roku v kategorii jednotlivců, a popáté se umístila v elitní desítce nejlepších českých sportovců. Poslední závody absolvovala na jaře 2017, v další sezóně nestartovala kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům a ke sportu se nevrátila ani v následujícím ročníku. V květnu 2019 oficiálně oznámila ukončení své sportovní kariéry. Pochází ze sportovní rodiny. Její matka Gabriela Soukalová je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, držitelka stříbrné medaile ze Zimních olympijských her 1984 v Sarajevu, otec Karel Soukal je všestranný lyžař a trenér. Má čtyři polorodé sourozence – dva bratry a dvě sestry. Její nejstarší bratr Karel Soukal je římskokatolický a řeckokatolický kněz, v roce 2016 žijící na faře v Čestlicích. V dětství navštěvovala lidovou školu umění. Odmala se věnovala klasickému lyžování, ale v 9. třídě základní školy přešla k biatlonu. Rodiče ji trénovali individuálně až do sezóny 2012–2013. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a následně i tamní vyšší odbornou školu . Věnovala se také hře na klavír a ráda zpívá. V létě 2014 naváza...

František Kovářík

Narozen 1.10.1886 v Plzni, zemřel 1.10.1984 v Praze. Herec, dramatik, memoáry.

František Kobliha

František Kobliha byl český malíř, grafik a uměnovědec, představitel druhé generace českého symbolismu. Vystudoval UMPRUM a AVU 1901–1905 u Františka Ženíška, ale jako grafik je označován za autodidakta. Od roku 1901 se jeho práce objevovaly v časopise Zlatá Praha, do povědomí vstoupil brněnskou výstavou se skupinou Sursum stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1923 byl i členem skupiny Sdružení českých umělců grafiků Hollar, které od roku 1934 i předsedal. Vytvářel knižní a užitou grafiku. Okouzlení nocí, inspirace dílem Karla Hlaváčka, Odilona Redona, anglických prerafaelitů jej podnítilo k práci s nejjemněším dřevorytem. Měl nejraději poetické a literární náměty a svým dílem pozdního symbolismu došel až na práh artificialismu a surrealismu. Sám o svém přístupu ke grafice napsal: "Celá moje práce jest tendenční s úmyslem popisovat. Je v ní mnoho literatury, životních zážitků, intimit, traktátů, hněvu i lásky. Bůh suď, co je to za slepenec; stavět by z něho nešlo!" A oproti svým kolegům ze skupiny SURSUM se vymezil takto: "Nechtěl jsem evokovati pohádkovitost, selanku, rajské féérie a romantický optimismus slunečné chvíle dávnověku. Zůstal jsem u života syrového, útočného, nebezpečného, ale plného a odměňujícího." Kritický zájem o umění uplatnil po roce 1911 ve spolupráci s Moderní revue. Dne 31. srpna 1904 se František Kobliha oženil se svou sestřenicí Rosalií Plzákovou, která byla starší o devět let. Klidné a harmonické manželství trvalo přes 40 let, do smrti manželky Rosalie. Dcera Jana se narodila roku 1904. Vytvořil i mnoho exlibris, celkem ve šesti souborech .

František Bronislav Kořínek

František Bronislav Kořínek byl český spisovatel, literární historik, publicista a překladatel. Vystudoval historii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, působil jako gymnaziální učitel na různých rakousko-uherských školách. Už ve studentském období psal do různých časopisů články o české literatuře, publikoval také překlady z polštiny a ruštiny . Psal také články a fejetony o současné politické situaci v Rakousku-Uhersku, přičemž se domníval, že Češi mohou získat větší politická práva pouze politickou cestou a kritizoval poměry v Uhrách a maďarskou politiku. Jako publicista byl velmi oceňován, byl dokonce srovnáván s Havlíčkem, nicméně vzhledem ke své kritice uherské politiky byl z Uher v roce 1867 vypovězen. Pracoval pak v redakci pražských Národních listů. Přispíval do časopisů Čas, Lumír, Obroda, Obzor a do Českých novin. Psal hesla z dějin české a slovanské literatury do Riegrova naučného slovníku. Byl také zvolen poslancem českého sněmu, kde zastával spíše umírněnější politické názory. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. V roce 1870 se stal redaktorem Moravské Orlice, brzy se ale vrátil zpět do Národních listů. Od roku 1871 do smrti pracoval opět jako gymnaziální profesor v Praze. Byl jednou z nejvýznamnějších a nejuznávanějších publicistických osobností své doby. František Kořínek byl ženat s Christinou, rozenou Veselou , se kterou měl tři syny a dceru.

Frank Kodiak

Německý spisovatel, dříve voják, sportovní učitel, redaktor na volné noze nebo taxikář. Autor thrillerů.

Filip Stanislav Kodym

Filip Stanislav Kodym byl český lékař, přírodovědec, odborný spisovatel, novinář a politik. Napsal množství úspěšných populárně-vědeckých spisů, zejména v oblasti biologie, fyziky, chemie, zemědělství a zdravotnictví, psaných jasným a prostým slohem bez zbytečných cizích slov. V letech 1852–1862 řídil Hospodářské noviny, hojně čtené na venkově a zaměřené na šíření poznatků vědy a techniky; v době Bachova absolutismu měly i kulturní a politický význam. Poté se stal redaktorem časopisu Hlas; za uveřejnění pobuřujícího článku byl r. 1868 odsouzen ke třem měsícům vězení. Zasedal jako poslanec v Českém zemském sněmu a formálně i v Říšské radě. Propagoval vzdělání širokých vrstev přísnou výchovou dětí a zakládáním opatroven a obecních knihoven. Ke konci života byl velmi oceňovaný pro své čtyřicetileté úsilí o kulturní povznesení českého národa. Narodil se 1. května 1811 v Opočně v rodině učitele, později knihaře a obchodníka. Podle přání zemřelého otce měl rovněž pokračovat v knihařském řemesle; příklad spolužáků z opočenské školy i záliba ve čtení ho ale přivedly nejprve na latinské školy do Hradce Králové a poté na lékařskou fakultu do Vídně. Vídeňská studia pro něj byla krušná — trpěl tak velkým hmotným nedostatkem, že jeho hlavní výživou byl suchý chléb. Upevnilo se tam ale jeho národní uvědomění, k čemuž přispěla zejména náhodně přečtená Kollárova Slávy dcera. Roku 1838 byl promován na doktora medicíny a přijal místo lékaře v Mikulášovicích u Rumburka. Po čtyřech letech se přestěhoval do Prahy, aby byl v centru národního života. Společně s Amerlingem zakládal národní vzdělávací ústav Budeč, který ale neměl dlouhého trvání. Brzy se zapojil do publikační činnosti. Roku 1844 vydal Nedělní zábavy, populárně-naučné čtení v jedenácti svazcích. Po roce 1847 strávil zhruba rok a půl v Litomyšli, odkud se znovu vrátil do Prahy. V letech 1852-62 vydával Hospodářské noviny, které byly zpočátku prakticky ...

Eva Koželuhová

Pedagožka a vysokoškolská učitelka, zabývá se předškolním vzděláváním, PhDr., Ph.D. Dříve také učitelka v mateřské školce.

Eva Kotulová

Překladatelka z angličtiny, francouzštiny a němčiny. V překladech se zaměřuje na prózu a literaturu faktu. Působí i jako editorka, vydala např. publikaci Kalendář aneb kniha o věčnosti a času , sestavila knihu detektivní literatury pro mládež Muži s dýmkou či Slovo má spravedlnost .

Eva Korelusová

Èduard Stepanovič Kočergin

Ruský divadelní umělec, scénograf a spisovatel.

Dušan Kotyra

Slovenský autor pedagogických publikací z oblasti matematiky.

Dmitrij Aleksejevič Konašinskij

Ruský autor prací z oblasti radiotechniky.

Danja Köhler

Německá autorka prací o fotografování a videozáznamech.

Claus Köhler

Lingvista, specializace na germanistiku.