František Bronislav Kořínek byl český spisovatel, literární historik, publicista a překladatel. Vystudoval historii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, působil jako gymnaziální učitel na různých rakousko-uherských školách. Už ve studentském období psal do různých časopisů články o české literatuře, publikoval také překlady z polštiny a ruštiny . Psal také články a fejetony o současné politické situaci v Rakousku-Uhersku, přičemž se domníval, že Češi mohou získat větší politická práva pouze politickou cestou a kritizoval poměry v Uhrách a maďarskou politiku. Jako publicista byl velmi oceňován, byl dokonce srovnáván s Havlíčkem, nicméně vzhledem ke své kritice uherské politiky byl z Uher v roce 1867 vypovězen. Pracoval pak v redakci pražských Národních listů. Přispíval do časopisů Čas, Lumír, Obroda, Obzor a do Českých novin. Psal hesla z dějin české a slovanské literatury do Riegrova naučného slovníku. Byl také zvolen poslancem českého sněmu, kde zastával spíše umírněnější politické názory. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. V roce 1870 se stal redaktorem Moravské Orlice, brzy se ale vrátil zpět do Národních listů. Od roku 1871 do smrti pracoval opět jako gymnaziální profesor v Praze. Byl jednou z nejvýznamnějších a nejuznávanějších publicistických osobností své doby. František Kořínek byl ženat s Christinou, rozenou Veselou , se kterou měl tři syny a dceru. Zdroj: wikipedia.org