Všichni Autoři a témata

Basil Davidson (8)

Basil Davidson Risbridger MC byl britský historik, spisovatel a afrikanista, specialista zejména na téma portugalskou Afriku před Karafiátovou revolucí 1974. Napsal řadu knih o těžké situaci Afriky. Jeho ústředními tématy byly kolonialismus a hnutí za národní obrození. Byl čestným členem School of Oriental and African Studies v Londýně.

Barrington Barber (14)

Americký malíř, pedagog výtvarné výchovy, autor příruček pro výtvarníky.

Bärbel Mohr (12)

Bärbel Mohr byla fotoreportérka, fotoredaktorka a grafička. V roce 1995 začala psát. Její první kniha Objednáváme si z vesmíru se napřed rozšiřovala jako podomácku vyráběné kopie, až se roku 1998 dostala do správného nakladatelství. Kniha byla přeložena do 12 jazyků. Od roku 1996 začala vést kurzy a přednášet. Roku 2000 natočila na video film „Jak si každý může sám splnit svá nejtajnější přání”. V roce 2001 se jí narodila dvojčata. Od té doby omezila své vystupování na veřejnosti.

Barbara Boswell (19)

Jako autorka Loveswept Barbara Boswell publikovala 22 románů. Ona je také známá pod jménem Betsy Osborne. Opustila povolání zdravotní sestry a začala psát v roce 1983. BARBARA BOSWELL miluje psát o rodině a rodinných vztazích. Právě uprostřed své početné rodiny, skládající se z manžela, tří dětí a tří koček, čerpá inspiraci pro psaní svých poutavých příběhů. S rodinou také tráví svůj veškerý volný čas. Barbara Boswell žila nějaký čas v Evropě, ale teď má domov ve Spojených státech, v Pensylvánii. Ráda čte a sbírá miniatury.

Arthur Miller (20)

Arthur Miller byl americký dramatik a esejista. V letech 1956–1961 byl manželem Marilyn Monroe. V roce 1962 se oženil potřetí. Jeho manželkou a celoživotní partnerkou se stala Inge Morath – původem Rakušanka, významná fotografka, členka fotografické agentury Magnum Photos, představitelka humanistické fotografie . Patřil mezi autory, kteří se programově snažili rozbít představy o Americe jako o ráji. Byl členem Komunistické strany USA, v padesátých letech se stal terčem Výboru pro neamerickou činnost, vedeného senátorem Josephem McCarthym. Odmítnul prozradit jména svých přátel, kteří také sympatizovali s komunismem. Později se angažoval ve prospěch uvězněných spisovatelů v nesvobodných zemích, byl také předsedou Mezinárodního PEN klubu. Jeho společenskokritické hry byly zpočátku psány klasickou formou, byl ovlivněn H. Ibsenem. V pozdějších hrách spojil realismus a symbolismus do expresívní formy.

Arthur Bloch (10)

Arnošt Tabášek (16)

Dr. Arnošt Tabášek po studiích žurnalistiky v ukrajinském Lvově celá desetiletí pracoval jako novinář. Býval reportérem a prošel různorodá prostředí, kde ho zajímali lidé, jejich osudy i krajina, ve které žijí. Čtenáři jej však nyní znají také jako autora úspěšných knih. Jejich tematický záběr je široký, od literatury faktu až po niterné prózy, které nacházejí příznivý ohlas literární kritiky. Ocenění se dostalo především jeho pozorovacímu a vypravěčskému talentu. Zážitky z lesů a strání Arnoštu Tabáškovi nejsou jen podnětem k prvoplánovém vyprávění lovce. Zůstává především myslivcem, milovníkem a znalcem přírody. Volná trilogie Revír mého srdce, Moře plné srnců a Země černých rytířů je ilustrovaná mistrovskými barevnými akvarely Mirko Hanáka. V letech 2001 až 2006 ji vydalo pražské nakladatelství Euromedia Group k. s. v edici Knižní klub.

Antonín Rašek (16)

Absolvent vysoké vojenské školy Jana Žižky, posléze Filozofická fakulta UK. Stal se vojákem z povolání, pak novinářem. Protože nesouhlasil z okupací v srpnu 1968, byl z armády propuštěn, pracoval jako výzkumný pracivník, po "sametové" revoluci byl 4 roky náměstkem ministra obrany.Publikoval během svého života několik povídek v časopisech, a protože v 70 a 80 letech nemohl publikovat, řada jeho povídek vyšla až po roce 1989. Získal několik cen. V roce 95 napsal Do smrti mám chlapů dost, a román pro děti Handyho dlouhé dobrodružství

Annemarie Selinko (6)

Annemarie Selinko byla rakouská spisovatelka, autorka řady knih, které se v německojazyčném prostoru staly bestsellery. Narodila se ve Vídni, ale poté dlouho žila v Německu. V roce 1939 uprchla před nacisty do Dánska, spolu se svým dánským manželem, ale v roce 1943 museli oba uprchnout znovu a usadili se pak ve Švédsku. Později žila v Paříži, Londýně, aby se nakonec vrátila do Kodaně, kde dožila. Její sestru Liselotte nacisté zavraždili, Annemarie jí pak dedikovala svůj poslední román Désirée , který se stal jejím zdaleka nejslavnějším. Pojednává o skutečné události – lásce a krátkodobém zasnoubení Désirée Clary a francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Kniha byla přeložena do 25 jazyků a prodalo se jí přes milion výtisků. V roce 1954 podle ní byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Marlonem Brandem a Jean Simmonsovou v hlavních rolích. V anketě České televize Kniha mého srdce, která v roce 2009 hledala nejoblíbenější knižní dílo českých čtenářů, se román Desirée umístil na 85. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annemarie Selinko na anglické Wikipedii.

Ana Huang (17)

Americká spisovatelka, autorka romantických knih a románů pro mládež.

Alexandra Niklíčková (19)

Narozena 2. 9. 1978 v Klatovech. Překladatelka z angličtiny. Hudebnice, písničkářka, harmonikářka a textařka.

Adalbert Stifter (19)

Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou , v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice. Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburk...

Zdeňka Psůtková (14)

PhDr. Zdeňka Psůtková byla česká filoložka, nakladatelská redaktorka, překladatelka z ruštiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny, spisovatelka. Věnovala se také úpravám dabingu. Okrajově se věnovala i zpěvu. Narodila se v rodině kovářů v Trhanově. Absolvovala učitelský ústav v Plzni a reálné gymnázium v Klatovech v roce 1947. Poté vystudovala češtinou a ruštinu na Filosofické fakultě University Karlovy, studium absolvovala v roce 1951, doktorát získala v roce 1953. V letech 1951–53 byla redaktorkou nakladatelství Naše vojsko. V letech 1957–59 byla tajemnicí Kruhu překladatelů při Svazu československých spisovatelů, v letech 1968–71 redaktorkou literární redakce Československého rozhlasu. V roce 1955 se provdala za malíře Jiřího Horníka . V letech 1955 - 1960 používala jméno Zdeňka Horníková. Manželství bylo rozvedeno v roce 1960. Téhož roku se podruhé provdala za fagotistu Václava Cvrčka a používala znovu své dívčí jméno Zdeňka Psůtková.

Zdeněk Jan (22)

PhDr. Zdeněk Jančařík je šéfredaktor nakladatelství Portál, překladatel, pravidelně píše články pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy.

Zdeněk Fiala (9)

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Zdena Bratršovská (19)

Zdena Bratršovská je česká spisovatelka, básnířka a publicistka. Od roku 1974 tvoří stálý autorský tandem s Františkem Hrdličkou. Narodila se 13. května 1951 v Praze v rodině ekonoma a úřednice. V mládí navštěvovala baletní školu v Ústí nad Labem, kde žila až do maturity. V lednu 1969 zorganizovala pěší pochod studentů SVVŠ z Ústí do Prahy na pohřeb Jana Palacha. Zapsala se na Filozofickou fakultu UJEP v Brně , obor sociologie-historie, ale studia po roce zanechala. V letech 1970–1972 se stala členkou experimentální scény Bílé divadlo, které založil František Hrdlička a které vedl společně s režisérem Milošem Horanským. Tento soubor byl prvou alternativní scénou v Česku. Prostřednictvím improvizace hledal podprahové zdroje tvořivosti a zároveň fungoval jako antropologická laboratoř; členové souboru zkoušeli v poloilegálních podmínkách . V roce 1972 musel soubor svou činnost z politických důvodů přerušit. Od roku 1974 zahájili Zdena Bratršovská a František Hrdlička svou literární spolupráci, která trvá dodnes. Jejich prozaický debut Sebranci z roku 1975 koloval jako samizdat mezi studenty a trampy . Zdena Bratršovská debutovala souborem veršů Džbán bez ucha, který překvapivě prošel cenzurou. Během normalizace žila v Praze; vystřídala řadu zaměstnání, v nichž nebylo nutné spolupracovat s komunistickým režimem . Od roku 1983 byla ve svobodném povolání. V roce 1990 byla jmenována do výboru Českého literárního fondu, Obce spisovatelů a PEN klubu. V letech 1990 se spolu s Františkem Hrdličkou aktivně věnovali publicistické činnosti , přispívali do Českého rozhlasu a natočili několik televizních dokumentů. O...

Vlastimil Fiala (7)

Vlastimil Fiala byl český historik umění, výtvarný kritik, malíř a překladatel z francouzštiny. Věnoval se také psaní poesie. Absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě a Školu uměleckých řemesel v Brně a do roku 1945 byl malíř a grafik ve svobodném povolání. V letech 1945–1949 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň působil jako asistent na tamní Pedagogické fakultě. 1949–1950 byl pracovníkem Čs. státního filmu, pak ve svobodném povolání. Od roku 1952 byl vedoucím redaktorem měsíčníku Výtvarné umění, od roku 1955 do roku 1965 šéfredaktorem a ředitelem nakladatelství SŠSVU , 1966–1967 redaktorem časopisu Kulturní tvorba. Byl členem SVU Aleš v Brně a tvůrčí skupiny Radar. Od roku 1967 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, 1968 jako ředitel odboru umění na MKI, po srpnu 1968 propuštěn. V letech 1975–1979 pracoval v propagaci podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Za normalizace se živil překlady z francouzštiny, které vydával pod cizími jmény nebo pod jménem manželky. Je autorem katalogových textů k výstavám Ludvíka Kuby, Arnošta Paderlíka, Arnošta Folprechta, Františka Jiroudka. Jako historik umění se specializoval na francouzské umění druhé poloviny devatenáctého století, například tvorbu impresionistů nebo Henriho de Toulouse-Laurec. Jako překladatel je podepsán mj. pod překlady děl Alexandra Dumase staršího.

Vladimír Tesař (6)

Narozen 20. 10. 1924 v Praze, zemřel 12. 10. 2008 tamtéž. Malíř, ilustrátor, knižní grafik, scénograf.

Vladimír Janovic (14)

Vladimír Janovic, původním jménem Vladimír Pičman , je český spisovatel-básník, překladatel, redaktor a pedagog, původním vzděláním matematik. Po maturitě na benešovském gymnáziu vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde absolvoval v roce 1958. Poté krátce působil jako učitel na střední i vysoké škole. V letech 1961 až 1962 pracoval jako redaktor brněnského rozhlasu. Od roku 1962 byl střídavě redaktorem různých literárních periodik a nakladatelství nebo žil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1990 pracoval jako středoškolský učitel angličtiny a italštiny. Od roku 1965 žije trvale v Praze. Překládá z italštiny.

Vítězslava Klimtová (16)

Vítězslava Klimtová byla česká malířka, ilustrátorka, grafička a spisovatelka. Vítězslava Klimtová se narodila v Praze, ale dětství prožila v severních Čechách. Maturovala zde na Střední uměleckoprůmyslové škole bižuterní v Jablonci nad Nisou a pak pokračovala v externím studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou pod vedením textilní výtvarnice Ludmily Kybalové a malíře Jaroslava Nušla ukončila roku 1976. Poté se po dlouhou řadu let živila drobnou užitou a propagační grafikou a knižními a časopiseckými ilustracemi. V časopisech publikovala i své fejetony. Od roku 1968 spolupracovala s nakladatelstvím Práce a od roku 1982 s nakladatelstvím Panorama. Je autorkou pohádkových leporel, omalovánek, kalendářů, kuchařek, pohlednic a lexikonů pohádkových bytostí. Vyniká v akvarelu a v posledních letech se věnuje také olejomalbě. Vytvořila také více než sedm stovek loutek, které vystavuje v tzv. Pohádkových zemích .

Viktor Palivec (9)

Viktor Palivec byl básník, heraldik, knihovník a bibliograf. Publikoval řadu vlastivědných prací, ve kterých se zabývá Berounskem a rodným Příbramskem.

Věra Kubištová (16)

Narozena 16.6.1951 v Děčíně. Autorka knih z oboru okultismu, magie a věštení.

Václav Tajovský (15)

Architekt, publikace z oboru.

Václav Frolec (12)

Václav Frolec byl český národopisec, folklorista a vysokoškolský pedagog. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patřila materiální lidová kultura, především lidová architektura, lidové zvyky, obyčeje, obřady a slavnosti, vinohradnická kultura, způsob života v karpatské a balkánské oblasti, etnomuzikologie a problémy etnicity. Věnoval se také metodologii a teorii etnografického terénního výzkumu a otázkám definice etnografických fenoménů. Václav Frolec se narodil roku 1934 v Ratíškovicích, kde také vychodil obecnou školu. Poté navštěvoval gymnázium ve Velehradě a Uherském Hradišti . V roce 1953 začal studovat hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě brněnské univerzity, od roku 1954 studoval národopis jednooborově. Studia ukončil roku 1958, poté nastoupil do muzea v Hodoníně, kde pracoval dva roky. V roce 1961 se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal vyučovat na katedře etnografie – na tomto pracovišti působil až do konce svého života. V roce 1963 získal titul CSc., o čtyři roky později titul PhDr. V roce 1968 zde také habilitoval, obdržel titul docent slovanské etnografie. V roce 1990 získal titul profesor pro obor evropský národopis, roce 1991 poté ještě titul DrSc. Václav Frolec zemřel náhle v květnu 1992 v době jeho pobytu na universitě v Münsteru. Z jeho vědeckých úspěchů jmenujme mimo nesmírný etnografický přínos například oživení česko-bulharských vědeckých styků či rozšíření obzorů české etnografie na Balkán. Lze mu vděčit také například za udržení podoby festivalu ve Strážnici, v němž byl dlouhé roky předsedou programové rady. I přesto, že chtěl tento post několikrát opustit, na naléhání svých kolegů v této pozici setrval, především proto, že jeho protikandidáti byli z řad komunistických prominentů a chtěli Strážnici politizovat. S odvoláním právě na strážnický festiva...

Tomáš Valenta (24)

Spoluautor učebnice matematiky. Člen projektu Matika pro spolužáky, kde řídí tvorbu učebnic a pracovních sešitů.

Tami Hoag (16)

Tami Hoag, roz. Mikkelson je autorkou více než 30 knih, ichž se prodalo přes 22 milionu výtisků. Publikovat začala koncem 80. let a navzdory tomu, že těžiště jejích tehdejších příběhů tvořily příběhy o lásce, proslulosti dosáhla především svými napínavými romány s kriminální zápletkou. V nakladatelství Knižní klub vyšly její knihy: Hříchy noci, Hříšná vina, Planý poplach, Temný ráj, Úzká zlověstná linka, Popel popelu a Prach prachu.

Simon Welfare (10)

Tv producent a scenárista. Více než 10 let spolupracuje s Arthurem C. Clarkem. Patří k předním osobnostem skupiny, které se podařilo vytvořit z vědy jeden z nejpodnětnějších a fantazii probouzejících aspektů dokumentárního vysílání nezásvislé televize. Jako zkušený scénárista napsal a uváděl Discovery, The Scientists a mnoho dalších filmů tohoto druhu.

Šimon Matějů (20)

Autor publikace pro děti, vydané s variantami chlapeckého křestního jména v názvu.

Sabine Ebert (15)

Sabine Ebertová je populární německá spisovatelka, především historicky zaměřených románů. Sabine Ebertová vyrostla v Berlíně, posléze studovala iberoamerikanistiku a jazykovědu na univerzitě v Rostocku. Je novinářkou na volné noze, žije ve Freibergu.

Rudolf Zukal (13)

Rudolf Zukal se narodil 24. 5. 1926. Začínal jako řadový akvarista. Za své praxe choval, rozmnožil a odchoval množství do té doby problematických ryb. S jeho jménem se akvaristé poprvé veřejně setkali r. 1954, kdy se stal jednatelem akvarijního kroužku Cyperus v Brně. Již o rok později vznikla za pomoci členů kroužku akvarijní prodejna v Minoritské ulici, která se za vedení Rudy Zukala třikrát rozšiřovala a ve své době patřila mezi nejvyhledávanější v celé republice. Vynikala nejen bohatostí sortimentu akvarijních ryb a rostlin, ale také čistotou nádrží a především schopností jejího vedoucího kdykoliv poradit. Prodejna původně patřila Parku kultury a oddechu, od r. 1960 ji ale převzala Zoologická zahrada v Brně a tak se R. Zukalovi naskytla možnost odborné práce.

Rudolf Hrbek (16)

Narodil se 22.10. 1909 v Plzni - Skvrňanech jako syn zedníka. Ve svých knihách vypráví převážné o lidech svého rodného města a jeho okolí. Líčí jejich osudy v dobách první republiky,za okupace a zajímal se i o současný život.

Robert Lynn Asprin (21)

Robert Bakalář (10)

Robert Bakalář byl český a československý sportovní novinář, televizní redaktor a sportovní komentátor. Jeho oborem byla cyklistika, které se jako novinář věnoval od roku 1965 až do své smrti. Šlo o bývalého sportovního redaktora a komentátora někdejší Československé televize , který poté působil 15 let jako komentátor české verze televizní stanice Eurosport. Jako sportovní komentátor Hlavní redakce sportu Československé televize odkomentoval 10 ročníků Závodů míru , později pak na televizní stanici Eurosport i 15 ročníků nejznámějšího cyklistického závodu světa Tour de France. Krátkodobě spolupracoval i s televizí Nova Sport. Robert Bakalář je autorem celkem 13 knih ze sportovního prostředí, ta první pojednávala o Janu Kodešovi. Mezi nejpozoruhodnější díla patří jeho poslední kniha Ztracená léta – příběh hokejového zločinu, což je původně soubor reportáží pojednávajících o politické perzekuci československých hokejistů v 50. letech 20. století, která byla původně psána pro časopis Stadion, v ucelené formě vyšla knižně až v roce 1990 po Sametové revoluci. Zemřel dne 3. srpna 2011 na následky onemocnění rakovinou, jen nedlouho poté, co s vypětím všech sil odkomentoval všechny etapy svého posledního ročníku Tour de France 2011. Bakalář byl dříve členem KSČ. Na otázku „jestli jsem byl v KSČ? Byl, ale nemám pocit, že mám lepru,“ odpověděl Bakalář v jednom rozhovoru. Podle Cibulkových seznamů byl také spolupracovníkem StB. Že spolupracoval s tajnou policií ale označil za nepravdu.

Richard Weiner (12)

Richard Weiner byl český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nejvýraznějšími prvky rysy expresionismu. V roce 1902 vystudoval gymnázium a o čtyři roky později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Pracoval jako chemik lihovaru v Pardubicích , v soukromé zkušební laboratoři ve Freisingu a v továrně v Allachu . V letech 1912–1914 byl pařížským dopisovatelem novin Samostatnost. Za první světové války prošel mobilizací , ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže . Od roku 1927 byl členem skupiny Le Grand Jeu. Další sbírky vydal až na konci dvacátých let. Z Paříže psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby. Weiner – básník je považován za jednoho z výrazově nejkomplikovanějších autorů české literatury. Vlivy v jeho poezii zahrnují odkazy na lidové říkanky, formy českého barokního básnictví , experimenty s jazykem v českém národním obrození , stejně tak jako mají svůj obsahový zdroj v českém symbolismu , aby posléze Weiner přejímal řadu podnětů i z novější francouzské literatury . Velkým tématem Weinerovy poezie je téma mystiků: dobrovolné přijetí břímě neuvědomělé viny a trestu za ni. Je možné, že toto vyplývalo i z Weinerovy trojí cizoty ve světě – cizoty Žida , cizoty homosexuála a cizoty emigranta. Weiner, nazvaný Václavem Černým „Janem Křtitelem české moderní poezie“ přitom ve svých sbírkách dlouho o pozici výsostného básníka...

Richard Evelyn Byrd (5)

Richard Evelyn Byrd byl americký polární badatel a letec. Jako první přeletěl dne 9. května 1926 letadlem Fokker F.VIIa/3m severní pól, což však bylo následně zpochybněno. Jen tři dni po něm – 12. května – uskutečnil přelet pólu i Roald Amundsen s Američanem Ellsworthem a Italem Umbertem Nobilem vzducholodí Norge. Roku 1929 pak Byrd vykonal první let nad jižním pólem. Roku 1928 zahájil své jihopolární výpravy, neboť byl přesvědčen, že Antarktida je souvislá pevnina. Objevil při nich mnoho neznámých území a pohoří. Tyto výpravy přinesly cenné poznatky meteorologické a glaciologické. V letech 1946 až 1947 stál v čele největší polární výpravy v dějinách, Operace Highjump. Byrd patřil k průkopníkům leteckého průzkumu polárních oblastí, a zejména jeho antarktické výpravy znamenaly velký přínos k poznání šestého světadílu.

Raymond A Moody - ml (1)

Radka Hříbková (16)

PhDr., CSc., rusistka, práce z oboru.

Rachel Renée Russell (22)

Rachel Renee Russell se narodila a vyrůstala v Saint Joseph ve státě Michigan, v malém městě na břehu Michiganského jezera a v současné době žije v severní Virginii . Kromě psaní knih pro děti je Russell právníčka. V dubnu roce 2009 se rozvedla.

Pia Pedevilla (22)

Smět zůstat po celý život dítětem - to je krédo sympatické designérky a autorky knih Pia Pedevilly, která i přes svůj úspěch zůstává stále skromná. Kreativita je pro ni životním elixírem a život si bez své práce vůbec neumí představit. Pia Pedevilla žije a neúnavně pracuje v idylickém poklidném městečku Bruneck v Jižním Tyrolsku, v Itálii. Patří k malému a už skoro zapomenutému třicetitisícovému národu Ladinů, žijícího doslova kousek od nás – v italských Dolomitech, v horských údolích na půli cesty mezi Italy a Němci, hovořícího rodnou ladinštinou, ale také italsky a německy. Vydala více jak šedesát knih, předloh k malování a omalovánek, které vyšly v devíti jazycích v celkovém nákladu více jak milion kusů. V češtině vydala třicet a ve slovenštině deset knížek. „Již jako dítě jsem ráda malovala a vyráběla. Pocházím ze selské rodiny, moje maminka měla jedenáct sourozenců a já jsem vyrůstala se svými bratranci a sestřenicemi. Neměli jsme moc peněz a téměř žádné hračky, proto jsme si je vyráběli často z přírodních materiálů. Dělala jsem spoustu koláží a šila šaty pro své panenky. Tenkrát jsem se chtěla stát módní návrhářskou,“ prozradila na sebe autorka. O své tvorbě říká: „Chci předávat svou radost ze života. Mé figurky se často smějí, jsou vyzývavé a troufalé, občas trošku drzé, děti by řekly husté. Navrhuji pro děti a jejich maminky. Když jsem na počátku své kariéry připravovala s argentinským karikaturistou Guillermem Mordillem kolekce dřevěných hraček, vždycky jsme si říkali: musí se vycházet ze srdce. Proto mají mé figurky hlavy zešikma, smějí se křivými pusinkami a mají veselé pohyblivé nožičky. Mám ráda to hravé a cítím přání smět zůstat po celý život dítětem.“ A o tvořivém vyrábění si myslí, že se právem stalo oblíbeným koníčkem: „Člověk ho nedělá proto, aby ušetřil, ale aby prožil nad svou tvorbou pěkné chvilky. Skuteční umělci jsou osamoceni, ale při tvořivém vyrábění jsme s ostatními a ještě k tomu spolu můžeme komunikovat.“ Kromě tvorby se Pia Pedevilla...

Philip Shelby (15)

Philip Shelby je autorem mimořádných bestsellerů a politických thrillerů. Jako vášnivý potápěč se na svých cestách často do vzdálených a exotických míst, kde se pak odehrávají scény jeho startujících románů.

Petr P Hájek (11)

Narozen 23. 10. 1951 v Praze. Novinář a spisovatel, zakladatel a krátce šéfredaktor týdeníku Reflex, bývalý tiskový mluvčí Václava Klause, později zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta ČR pro oblast komunikace a kultury. Zakladatel nakladatelství Česká citadela

Petr Křivský (7)

Narodil se 28. 6. 1944 v Sobíňově a od roku 1969 žije v Praze. Vystudoval obor historie-filozofie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Pracoval v Ústavu československých a světových dějin ČSAV a ve Státním pedagogickém nakladatelství. Původním povoláním je historik a jeho zájem je zaměřen k evropským dějinám XIX. století a k dějinám sociálně utopického myšlení. Kromě desítek odborných a populárně vědných článků, recenzí a knižních doslovů sestavil a přeložil výbor z díla Ch. Fouriera Velká metamorfóza a spolu s Alešem Skřivanem vydal knihy Opožděná expanze , Moře, objevy, staletí , Století odchází a Věk starý a nový .

Peter Lauster (10)

Peter Lauster studoval psychologii, filozofii, antropologii a dějiny umění v Tübingenu. Více než dvacet let je vyhledávaným psychologickým poradcem a terapeutem a zároveň i nejčtenějším německým autorem psychologické literatury. Oblibu čtenářů Knižního klubu si získal především knihami Sebevědomí, Láska, Posílení vlastního já a Nenechte si nic líbit.

Pavla Hanáčková (14)

Autorka populárně-naučných knih pro děti.

Pavla Bořilová (20)

Mgr., učitelka češtiny pro cizince, spoluautorka učebnice češtiny pro cizince.

Pavel Vávra (16)

Autor strojnických tabulek pro průmyslové školy.

Pavel Sýkora (17)

Vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scénáristiky. Nyní pracuje jako redaktor. Píše poezii, prózu a filmové scénáře. Jako prozaik debutoval dvojnovelou Vánoce na krku , po níž následoval historický triptych Zápasy a bloudění . Narozen 25. 2. 1954 v Praze, zemřel 18. 3. 2005.

Otakar Štorch-Marien (11)

Otakar Štorch-Marien byl český nakladatel, spisovatel, básník a publicista. Provozoval nakladatelství Aventinum v letech 1919–1931 a 1945–1949. V rámci nakladatelství fungovala v letech 1927–1930 rovněž galerie výtvarného umění Aventinská mansarda. Narodil se v rodině lékárníka. Se Štorchovými rodiči se přátelil Julius Zeyer, který údajně asistoval i při jeho křtu, skutečnými kmotry byli podle matriky Leopold Štorch a Karel Wolf. Dětství a mládí prožil v Kolíně, kde v roce 1916 absolvoval gymnázium. Poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii, germanistiku a filosofii. Jeho učiteli byli například Arnošt Kraus a Otokar Fischer. Studium zakončil v roce 1921 doktorátem na základě práce Zeyer a Praha. Založení nakladatelství plánoval spolu se svým přítelem Jaromírem Funkem, v té době studentem medicíny. Jaromír Funke ale nedostal souhlas od svého otce, a proto Štorch vydal první titul v roce 1919 sám. Byla to divadelní hra Jaroslava Marii Dolfa . Aby zabránil záměně se jmény knihkupců a nakladatelů Alexandra Storcha a Rudolfa Storcha, připojoval nadále ke svému příjmení Marien. Název nakladatelství Aventinum byl zvolen podle jména renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina. V témže roce se seznámil s bratry Čapky, které získal pro své nakladatelství spolu s jejich příbuzenstvem a přáteli . Zásadní mírou se podílel na ustavení Klubu moderních nakladatelů Kmen a byl autorem jeho programového prohlášení. V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53/II v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Nakladatelství vydávalo vlastní časopisy Musaion , Studio , Nové směry a Rozpravy Aventina . V roce 1931 se nakladatelství dostalo do finančníc...

Otakar Matoušek (19)

*14.1.1899 – †4.1.1994 , český geolog a přírodovědec, profesor Univerzity Karlovy. Zabýval se zejména všeobecnou geologií a dějinami přírodních věd , průkopnicky se věnoval popularizaci vědy prostřednictvím rozhlasu. V letech 1930–1939 působil jako ředitel přednáškového a vzdělávacího odboru Československého rozhlasu. Za nacistické okupace v letech 1939–1945 účastníkem domácího odboje. Za Pražského povstání v roce 1945 řídil z pověření ČNR vysílání povstaleckého rozhlasu.

ORM (9)

ORM , kterou tvoří Petr a Pavel ORM , je české elektronické hudební duo, které se proslavilo v 80. letech 20. století. Bratři byli průkopníky v používání syntezátorů a elektronických nástrojů ve své vlasti a významně přispěli k rozvoji elektronické hudby v rámci československé hudební scény. Jejich zvuk se vyznačuje směsí diska, synth-popu a elektronických vlivů, což bylo na svou dobu poměrně inovativní. ORM 's music often featuring catchy melodies, danceable rhythms, and the use of early electronic equipment. Ačkoli v době svého působení dosáhli úspěchu a uznání především v rámci východní Evropy, k jejich tvorbě se od té doby vracejí nadšenci historické elektronické hudby po celém světě. Součástí jejich diskografie jsou alba "Hana & Dana", "Tropic" a "Talisman", která ukazují jejich osobitý styl a hudební vývoj v čase.

Orchestr Osvobozeného Divadla (5)

Orchestr Osvobozeného Divadla , často spojovaný s významným českým skladatelem Jaroslavem Ježkem, byl orchestrem avantgardního Osvobozeného divadla, které bylo v meziválečném období předním pražským divadelním hnutím. Osvobozené divadlo bylo známé svými satirickými a politicky vyhrocenými představeními, která často kritizovala tehdejší společenské a politické prostředí. Zásadní roli při formování hudebního stylu souboru sehrál Jaroslav Ježek, který byl od roku 1928 až do své emigrace v roce 1938 hlavním skladatelem divadla. Jeho skladby byly inovativní, mísily prvky jazzu, vážné hudby a modernistických směrů a vytvářely jedinečný zvuk, který se stal synonymem pro inscenace divadla.

Myrna Mackenzie (21)

Myrně nebyly ani dva roky, když se její rodiče přestěhovali z rodného městečka Campbell v Missouri na předměstí Chicaga, které mělo charakter maloměsta, ale zároveň nebylo zase tak daleko od rušného centra. To do značné míry charakterizuje Myrnin život. Má ráda klid a bezpečí, ale zároveň ji láká dobrodružství. Jako dítě byla plachá, ale ve svých představách prožívala nebezpečné okamžiky, ve kterých sama vystupovala jako „SuperMyrna“, děvče nevídaných schopností, které dokáže zachránit svou rodinu a přátele ze všech ošemetných situací. Když byla starší, dokonce její touha po dobrodružství ještě vzrostla. Na vysoké škole žila blízko tanečního studia, a tak začala chodit do kurzu břišního tance. Také se stala členkou amatérské herecké společnosti, která pořádala tu a tam vystoupení pro různé občanské organizace. Po škole začala pracovat jako učitelka, ale svou lásku k literatuře a psaní měla hluboko v sobě. Dlouho si psala jen do šuplíku, sobě pro radost, ale nakonec se odvážila vyjít se svým psaním na veřejnost a měla úspěch. Získala mnohá literární ocenění a patří k renomovaným autorkám nakladatelství Harlequin. Se svým manželem se Myrna seznámila těsně před maturitou a vdala se za něho deset let po jejich prvním rande. S manželem podnikli dobrodružné výpravy na raftu na divoké vodě, lezli po skalách a toulali se divokou přírodou, kterou Myrna tak miluje.

Monika Brýdová (14)

Původní profesí je sice ekonomka, ale již několik let se profesně věnuje svému životnímu koníčku - volné kreativní tvorbě. Své nápady zpracovává do článků pro časopisy, představuje v pořadu Rady ptáka Loskutáka a napsala také knihy Twist Art a Window Art. Své zkušenosti předává také prostřednictvím kurzů, které pořádá po celé České republice.

Miroslav Virius (17)

Miroslav Virius je český autor publikací o programování a vysokoškolský učitel. Miroslav Virius je absolventem oboru Matematické inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT v Praze, kde také přednáší. Je kandidátem fyzikálně-matematických věd v oboru jaderná a subjaderná fyzika. V Evropském středisku jaderného výzkumu CERN je zodpovědný za oblast IT . Účastní se také experimentu PHOENIX v Brookhavenské národní laboratoři .

Miroslav Barták (13)

Miroslav Barták je slovenský a český kreslíř, ilustrátor a humorista. Žije u Prahy. Původním povoláním je námořník, vystudoval Námořní akademii ve Varně, v Bulharsku. V letech 1960–1969 se plavil na obchodních lodích po světových oceánech jako lodní inženýr. Od roku 1969 však pracuje jako umělec na volné noze. Od roku 1970 je kmenovým spolupracovníkem švýcarského humoristického časopisu Nebelspalter a pracuje též pro curyšský Das Magazin. V roce 1990 byl zvolen prvním předsedou České unie karikaturistů, funkci zastával do roku 1998. Za svou tvorbu získal mnoho ocenění, mj. na Humorestu , Bienále Písek ; je nositelem výroční ceny České unie karikaturistů za rok 2005. V letech 1969–2003 uspořádal 70 samostatných výstav v Evropě, vydal 8 autorských knih, 50 ilustrovaných knih doma i v zahraničí, 2 kreslené filmy a 52 krátkých grotesek pro TV. Je autorem vtipů, které se obejdou beze slov a mají často hořkou příchuť. Absence slov v jeho kresbách činí jeho dílo mezijazykově srozumitelné.

Miloslav Jágr (14)

Miloslav Jágr byl český průmyslový výtvarník, malíř, ilustrátor a typograf, profesor VŠUP. Narodil se jako jediný syn venkovského topiče a dělnice z textilní továrny. V letech 1942–1944 studoval obor malíř skla na Sklářské škole v Železném Brodě, než byl totálně nasazen. Školu dokončil roku 1946. Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze vystudoval v letech 1947–1952 v ateliéru užité grafiky prof. Josefa Nováka, absolvoval loutkovým filmem Vincek sklář. V letech 1952–1955 zůstal ve škole jako aspirant animovaného filmu. V letech 1955–1958 žil v Jablonci nad Nisou a živil se jako propagační grafik a propagační filmař. Roku 1960 na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou nastoupil jako asistent profesora Adolfa Hoffmeistra, po němž pak roku 1979 převzal vedení ateliéru animovaného filmu, , ale jako nestraník se nemohl habilitovat. Profesuru získal teprve roku 1990. Debutoval v roce 1957 ilustracemi pro časopis Mateřídouška, s nímž pak spolupracoval tři desetiletí. S knižními ilustracemi pro děti začal ve Státním nakladatelství dětské literatury roku 1959 knížkou Marie Kubátové Pohádky pro rozcáplíky. Nevyhýbal se žádné grafické práci, dělal knižní obálky, plakáty i typografii divadelních programů. Mezi jeho žáky patřili např. František Skála , Pavel Koutský, Nina Čampulková, Michaela Pavlátová,Galina Miklínová, Jiří Barta , Petr Sís, Miro Pogran a mnoho jiných.

Milan Rochla (9)

Milan Rochla byl známý český stavební inženýr a akademický pracovník VUT v Brně. Proslul zejména svou publikací Stavební tabulky, přezdívané "Rochly", které byly půl století základní příručkou projektantů. V roce 1944 absolvoval Střední průmyslovou školu stavební Brno. Působil 30 let na Fakultě stavební VUT v Brně, v Ústavu pozemních staveb. Nejprve jako asistent u prof. Siřiště, v roce 1976 získal docenturu. Byl členem komise pro technické kreslení ÚNM Praha. Jeho hlavní dílo jsou "Stavební tabulky", stručný a přehledný katalog všech někdejších stavební výrobků s vyobrazeními, základními rozměry a vlastnostmi v rozsahu jednoho tisíce stran. Vyšly je nejprve jako vysokoškolská skripta v letech 1960-1979 celkem v 10 vydáních a nákladu 10 000 výtisků. Jako kniha byly tištěny v letech 1969-1989 v 6 vydáních o celkovém počtu 190 000 výtisků. Na jeho dílo po roce 1989 navázala Jolana Slavíčková pod názvem "Nové Rochlovy stavební tabulky" vydávané v letech 1999-2009.

Milan Macho (14)

Milan Macho je český spisovatel, publicista a novinář. Vystudoval novinařinu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze , kde v postgraduálním studiu získal i titul doktora filozofie . Od 1. března 1968 byl sportovním redaktorem Svobodného slova, v letech 1973 až 1989 redaktorem sportovního časopisu Stadión a od roku 1990 jeho šéfredaktorem. Po roce 1990 se stal předsedou Klubu sportovních novinářů a místopředsedou Syndikátu novinářů. Od roku 1993 pracoval jako sportovní redaktor Mladé fronty Dnes, v roce 1999 spoluzakládal fotbalový magazín Hattrick a byl jeho prvním šéfredaktorem. V současnosti je na volné noze a věnuje se hlavně psaní knih se sportovní, převážně fotbalovou tematikou. V roce 2012 obdržel Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu.

Milan Knížák (16)

Milan Knížák je český výtvarník, hudebník a performer, člen mezinárodního hnutí Fluxus. V letech 1990-1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze , od roku 1999 do května 2011 jako ředitel Národní galerie v Praze. V letech 1989–2015 byl vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho aktivity zahrnují akce, výtvarné umění, architekturu, design, módu, básně, fotografie a hudbu. Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. Jeho matka byla Emilie Knížáková, otec Karel Knížák byl řídicím učitelem na měšťanské škole v Blovicích, kde vyučoval také kreslení. V roce 1945 odešel s rodinou na výzvu vlády učit do pohraničí – do Mariánských Lázní, kde začal chodit Milan Knížák do školy. Karel Knížák byl také malířem – krajinářem. Matka byla úřednicí. V roce 1957 maturoval na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní a poté nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná výchova – ruština. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním malovat a přáním rodičů, později školu opustil. Poté se stal pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou také později opustil. Pak rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Studia po prvním roce zanechal. Poprvé vystavoval v roce 1958 v Mariánských Lázních. Na začátku šedesátých let začal vytvářet své první aktivity – happeningy, jako např. Ceremonie z roku 1968 a Kamenný obřad v roce 1971, dále se věnoval tvorbě objektů, např. Tělo a socha z roku 1963 a různým instalacím tzv. environments na ulicích a ve dvorech Prahy, především na Novém Světě, kde tvořil v atelieru v domě č. 19. v roce 1962. Společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění , která někdy kolem roku 1966 slovo umění vypustila z názvu a užívala jen označení Aktual. Známé a již zdokumentované jsou jejich akce na Novém Světě v Praze a Demonstrace Jednoho . V roce 1965 byl přijat do Svazu československ...

Milan Blahynka (20)

Milan Blahynka je český literární teoretik narozený na Slovensku. Věnoval se především dílu Vítězslava Nezvala. Milan Blahynka se narodil v Ružomberku a do roku 1939 vyrůstal na Slovensku, neboť jeho otec zde působil jako důstojník četnictva. Po rozpadu Československa se rodina přestěhovala na Moravu, nejprve do Starého Města u Uherského Hradiště, později do Osvětiman u Kyjova a posléze do Ježova u Kyjova, odkud pocházeli jeho rodiče. Otcem Milana Blahynky byl Štěpán Blahynka, někdejší četník na Slovensku, pozdější velitel tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu a v Letech, po válce okresni velitel SNB v Uh. Hradišti a Kyjově. V Kyjově Blahynka roku 1951 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci; studium ukončil roku 1956 diplomovou prací o Vítězslavu Nezvalovi. Pracoval pak jako metodik Krajské lidové knihovny v Olomouci a od roku 1957 jako profesor na jedenáctileté střední škole v Litovli; působil i jako externí redaktor v olomouckém Krajském nakladatelství. V roce 1960 začal postgraduální studium na Institutu společenských věd při ÚV KSČ . Titul PhDr. získal roku 1968 za monografii Marie Pujmanová, titul CSc. roku 1969 za práci Vývojová logika avantgardy. Na začátku tzv. normalizace byl vyškrtnut z KSČ. Přesto se uvádí mezi signatáři Anticharty. V letech 1963–1989 pracoval v Ústavu české literatury Československé akademie věd , a to nejprve jako vědecký aspirant, poté jako vědecký pracovník; později souběžně přednášel na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1989 se stal odborným asistentem na katedře české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Do brněnské pobočky ÚČL se vrátil v říjnu 1990 po nuceném odchodu z FF UK. Na podzim 1991 byl předčasně penzionován. Navazoval především na marxistické koncepce Anatolije Vasiljeviče Lunačarského a Ladislava Štolla. Analyzoval tzv...