Výpis všech autorů

Vladimír Krejčí

Narozen 11.7.1905 v Kunštátu. Ing., profesor elektrotechniky, publikace z oboru.

Vladimír Králíček

Překlady ze španělštiny.

Vladimír Klokočka

Vladimír Klokočka byl český právník a vysokoškolský pedagog. V roce 1952 získal doktorát na Právnické fakultě Karlovy univerzity. V letech 1952–1956 byl asistentem na téže fakultě. V roce 1960 dosáhl vědeckého stupně kandidát věd . V roce 1966 se habilitoval jako docent pro ústavní právo. V době Pražského jara 1968 byl zvolen poslancem České národní rady a byl činný v reformním procesu. Roku 1969 se stal děkanem brněnské právnické fakulty, později však byl politickou represí zbaven všech funkcí a vyloučen z univerzity. V letech 1971–1977 pracoval v České státní pojišťovně v Praze, v roce 1977 byl jako signatář Charty 77 propuštěn ze zaměstnání. Později odešel do ciziny, kde pracoval jako docent na Institutu pro politickou vědu mnichovské univerzity a v té souvislosti vyvíjel pedagogickou a vědeckou činnost. Po návratu do vlasti mu byla udělena hodnost doktor věd a byl jmenován profesorem. V letech 1993–2003 byl soudcem Ústavního soudu v Brně a byl mu udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity. V letech 1994–1995 přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Vladimír Klečka

Vodácký cestopis.

Vladimír Karfík

Vladimír Karfík byl československý architekt a vysokoškolský pedagog. V letech 1919–1924 studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, s podporou Masarykovy akademie práce absolvoval 1925–1926 studijní praxi u Le Corbusiera v Paříži a 1928–1929 praxi u Franka Lloyda Wrighta v jeho studiu Taliesin. V letech 1930–1946 byl vedoucí projekčního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Patřil k výrazným postavám na poli české a slovenské moderní architektury 20. století. Je zároveň osobností kontroverzní – v socialistickém Československu patřil k prominentním osobnostem, roku 1956 byl vyznamenán Státní cenou a jako architekt působil zejména v oboru teorie architektury jako profesor na SVŠT v Bratislavě. Vladimír Karfík se narodil ve Slovinské Idriji v rodině českého závodního lékaře Františka Karfíka, který léčil choroby z povolání a úrazy pracovníků tamějších rtuťových dolů, a jeho manželky Hermíny jako nejstarší z třech sourozenců se stal profesorem Lékařské fakulty UK v Praze, sestra Jarmila byla právničkou). V roce 1904 se rodina přestěhovala do Prahy. Počátky jeho profesní dráhy sahají do 20. let 20. století, kdy se jako čerstvý absolvent architektury uplatnil s podporou Masarykovy akademie práce jako kreslič u Le Corbusiera v Paříži, zde se také osobně setkal s architektem Adolfem Loosem a poté delší dobu působil v ateliéru významného průkopníka moderní architektury v USA Franka Lloyda Wrighta. Právě při pobytu v Americe jej poprvé oslovil a později ve svých zlínských ateliérech zaměstnal Tomáš Baťa, který již tehdy rozpoznal jeho nadání a cenil si zejména jeho americké zkušenosti. Právě ve Zlíně jako zaměstnanec firmy Baťa pak v průběhu 30. let realizoval celou řadu velmi progresivních a účelně navržených staveb. Mezi ně patří například Baťův mrakodrap, Společenský dům , firemní...

Vladimir Ivanovič Klipel'

Ruský prozaik, autor knih z dálného Východu.

Vladimir Aleksandrovič Kuz'miščev

Ruský historik, zaměřený na dějiny Jižní Ameriky.

Vincenz Krupsky

Vilma Kadlečková

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová je česká spisovatelka science fiction a fantasy, příznivkyně fandomu. Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Je vdaná za Martina Klímu , dívčí jméno Kadlečková používá jako literární pseudonym. Má tři dcery . Po letech strávených v Brně a kratším pobytu v Anglii žije v Praze. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Poté nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Harlequin. Od narození dětí pracuje z domova jako překladatelka. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 . Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu 'Legendy o argenitu'. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy , mapující budoucí historii vesmíru, který je podobný našemu, ale existuje v něm 'argenit': fiktivní nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s psychotronickými schopnostmi. Součástí cyklu jsou například romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží a další novely a povídky. Motiv argenitu se projevuje i v prozatím nedokončené šestidílné sáze Mycelium. Autorka se věnuje také fantasy . Podílela se na projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky bez SFF motivů píše výjimečně . Aktivně se zapojovala do různých aktivit tohoto hnutí. Od ...

Vilém Kunz

Ing. Vilém Kunz, Ph.D. . Vysokoškolský pedagog, rodák z Mostu, kde také již 43 let žije. Absolvoval mostecké gymnázium a pokračoval ve studiích na Fakultě sociálně ekonomické UJEP a následně v doktorandském studiu na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze. Působí 15 let jako odborný asistent na Katedře marketingové komunikace Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Mostě. Je předním českým expertem na společenskou odpovědnost firem, kterou v posledních letech rozvíjí v oblasti profesionálního sportu. Na VŠFS je garantem předmětů public relations, CSR reportování a média, reklama, řízení vztahů se zákazníky a direkt marketing. Věnuje se intenzivně publikační činnosti, je autorem či spoluautorem vysokoškolských skript, středoškolských učebnic či řady odborných knih . Publikace Základy podnikání, na které se spolupodílel, získala výroční ocenění největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury Grada Publishing, a to v kategorii ekonomické literatury. Uznání expertů se dočkala i disertační práce Viléma Kunze, za kterou obdržel cenu profesora Františka Egermayera. Uděluje ji Česká společnost pro jakost.

Viktor Karlík

VIKTOR KARLÍK výtvarník, redaktor Revolver Revue. V roce 1981 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a pak pracoval v depozitáři Orientální sbírky Národní galerie, pro niž i restauroval, například čínské hrobové figury. V osmdesátých letech se podílel na řadě samizdatových a jiných neoficiálních kulturních aktivit. Roku 1985 spoluzaložil časopis Revolver Revue, v roce 1995 Kritickou Přílohu Revolver Revue. Stál u zrodu týdeníku Respekt , graficky upravil několik desítek knih. Jako redaktor a příležitostný kurátor se zasloužil o prosazení díla mnohých autorů do povědomí kunsthistorické i širší veřejnosti. Značná část jeho vlastní výtvarné práce je spojena s rodnou čtvrtí Smíchov. O Karlíkově tvorbě psal zejména Zbyněk Hejda, Jaromír Zemina, Pavla Pečinková, Pavel Brázda, Egon Bondy, Marcel Fišer, Viktor Šlajchrt. V roce 1999 natočil režisér Svatopluk Vála Karlíkův portrét pro TV cyklus Ateliéry. Samostatně i kolektivně vystavuje v Čechách a v zahraničí. V roce 2001 mu Galerie Klatovy-Klenová uspořádala retrospektivní výstavu a vydala knižní monografickou publikaci. Katalog Karlíkových serigrafických prací na překližce vyšel v Praze roku 2003 nákladem autora a Galerie Ztichlá klika. Vlastním nákladem vydal album Památník a album Linolea . Je autorem Ceny RR – bronzové plakety s motivem RR -, dále bronzové pamětní desky Milana Mejly Hlavsy a bronzových cen Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.

Veronika Kirchnerová

Narozena 1978. Mgr. et Mgr., PhD. Psycholožka a pedagožka výtvarné výchovy. Práce z oboru.

Veronika Kašáková

Narozena 6. 11. 1989 v Praze. Modelka, autorka autobiografie.

Věra Kudynová

Autorka, novinářka a publicistka, v 90. letech pracovala jako tisková mluvčí podnikatele v cestovním ruchu Václava Fischera.

Věra Knížetová

Narozena 1931, zemřela 2015. PhDr., cvičitelka a učitelka jógy, zabývala se i Feldenkraisovou metodou.

Vašek Káňa

Vašek Káňa, vlastním jménem Stanislav Řáda, byl český novinář a dramatik, typický představitel socialistického realismu. Pocházel z dělnické rodiny, za první světové války byl údajně v sirotčinci a polepšovně, později se vyučil strojním zámečníkem. V době nezaměstnanosti se toulal jako tramp po Evropě. V roce 1930 vyšly jeho Dva roky v polepšovně. Pseudonym Vašek Káňa prý vymyslel redaktor Rudého večerníku Eduard Urx. V roce 1930 byl Káňa na II. mezinárodní konferenci proletářských revolučních spisovatelů v Charkově . Po návratu pracoval jako novinář v komunistickém tisku. Od roku 1938 pracoval opět v továrnách. Po válce krátce působil jako redaktor a stal se spisovatelem z povolání. Po komunistickém převratu se Káňa uplatnil především jako dramatik. Jeho veselohra Parta brusiče Karhana se stala doslova hitem. Druhá hra na podobné téma však již tak úspěšná nebyla. Káňa se proslavil jako tvůrce budovatelských dramat. Byl jedním z nejaktivnějších prorežimních komunistických redaktorů, dramatiků.

Václav Kučera

Publikace o bezpečnosti práce a z oboru motorových vozidel.

Václav Kubín

Václav KUBÍN * 1. 3. 1920, Praha † 26. 9. 2007, Praha Básník, literární vědec a editor Jako nemanželský syn vyrůstal bez otce, jeho matka byla švadlenou. Byl manželem literární teoretičky Marie Kubínové. V rodišti Kubín vychodil obecnou a čtyřletou měšťanskou školu, pak se vyučil obchodním příručím. V letech 1936–1947 prošel několika zaměstnáními ; roku 1943 byl totálně nasazen v Berlíně. Bez maturity na základě tzv. psychotechnické zkoušky byl roku 1947 přijat na Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální; absolvoval roku 1951 . Po studiích krátce působil na Akademii múzických umění jako lektor marxismu-leninismu, v letech 1953–1958 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda, poté v letech 1959–1962 absolvoval interní vědeckou aspiranturu na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. V letech 1962–1967 pracoval v oddělení teorie v Ústavu pro českou literaturu; v této době se jako výkonný redaktor podílel na zrodu časopisu Estetika . V letech 1968–1971 byl znovu redaktorem v nakladatelství Svoboda, od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990 byl vedoucím redaktorem literární teorie v nakladatelství Československý spisovatel. Publikoval od roku 1962. Recenzemi, kritickými i teoretickými články a eseji, posléze však i beletristickými pracemi, postupně přispíval do Rudého práva, Tvorby, Impulsu, Světa práce, České literatury, Estetiky, Romboidu , Literárního měsíčníku aj. Pro své kratší příspěvky používal šifer VK, -vk-, vlk, -vkn-. V druhé polovině 60. let psal Václav Kubín recenze i kritické a teoretické stati o české i cizí beletrii, přičemž zvláštní pozornost věnoval science fiction. V 70. a 80. letech se naproti tomu soustředil na činnost editorskou, v níž se zabýval výhradně poezií . Jeho ediční debut, rozsáhlá antologie Ars poetica, představuje bohaté pásmo výroků ...

Václav Kříž

Publikace z oboru svářečství.

Václav Křivanec

Václav Křivanec, vystudovaný učitel, žije v Plzni, pracuje mnoho let jako speciální pedagog ve školách pro žáky s problémovým chováním. Mimo své povolání se věnuje hudbě. Jako kytarista a skladatel působil a působí v mnoha hudebních skupinách . V současnosti se kromě hudby začal věnovat i psaní.

Václav Kraus

Nakladatel, autor dobrodružných knihy pro děti, činný okolo roku 1922.

Václav Král

Václav Král byl český automobilový designér, konstruktér a závodník. Narodil se roku 1936 v Ostravě. V roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu automobilní a leteckou v Mladé Boleslavi. Dvacet let aktivně závodil . Do roku 1960 pracoval v konstrukci karosérií AZNP Mladá Boleslav a poté ve Výzkumném ústavu energetickém. Roku 1983 odešel na volnou nohu. Od roku 1994 vyučoval na ČVUT. Od 50. let kreslil a psal do motoristických časopisů, pro mnohé československé firmy kreslil „rentgenové obrazy“ jejich výrobků, věnoval se propagační grafice. V 70. letech se představil jako tvůrce závodních automobilů značky Metalex. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více než 20 vozidel. Mezi nejznámější Králova díla patří super-sporty: Tatra MTX V8 , Innotech Mystero , Dioss Rebel a luxusní Tatra Prezident. Jedná se o tvůrce vozu, který dosáhl historicky prvního českého národního rychlostního rekordu. Rekord 265 km/h se Supertatrou o objemu čtyři litry a výkonu 320 koní vytvořil Ing.Petr Bold na bývalém letišti Hradčany u Ralska. Jeho studie vozu Laurin & Klement z roku 1991 drží český rekord vozidla s nejnižším odporem vzduchu . Věnoval se i průmyslovému designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro domácnost, hračky. Byl velkým propagátorem „filozofie spotřebitelské skromnosti“ v dopravě.

Václav Kotyk

Narozen 16.4.1927 ve Velkých Všelisech u Mladé Boleslavi. PhDr., CSc., historická a zahraničně politická literatura.

Václav Kordač

Narozen 8.4.1937 v Mostě. MUDr., DrSc., profesor patologie a terapie nemocí vnitřních, publikace z oboru.

Václav Kněz

Spoluautor učebnice z oboru potravinářství pro učňovské školy a autor odborných děl z oblasti zpracování mléka a sýrů.

Václav Karel Krofta

* 4. 7. 1896 – † 3. 11. 1974, český básník a prozaik, kulturní historik. Jeho romány zachycují rozvoj dělnického života v Praze.

Undine Kalmus

Autorka příručky o zahradní architektuře.

Tomáš Knopp

se narodil v Ostravě. Vystudoval Gymnázium v Ostravě Porubě a Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor český jazyk a literatura – historie. V letech 1989-1995 působil jako učitel na Gymnáziu v Jeseníku, od roku 1996 až do svého předčasného skonu, pracoval na pozemkovém úřadě ve stejném městě. Byl spoluautorem knih Čítanka z Jesenicka , S příchutí Jesenicka , Oázy vodu a vzduchu a výhradním autorem sbírky devíti lidských osudů Děti neklidné Evropy . K výročí 50. narozenin svého bratra napsal a v devíti barevných číslovaných exemplářích vydal pohádku O panu Jiřím a zlobivé lokomotivě . Publikoval desítky článků v regionálních a celostátních periodicích. Napsal a zrežíroval jednoaaktovku Těžký let tetřeva , divadelní hry pro děti Čertovská pohádka , O vodníku Vlnkovi a rovněž parodii televizních Krkonošských pohádek Jak Trautenberk získal v restituci Krakonošovu zahrádku. Byl iniciátorem humoristického projektu Operace Formes, který v dubnu vyvrcholil expozicí Jesenická radnice na pěti kontinentech. V rámci programu Cesta ke kořenům aktivně spolupracoval s Hnutím Brontosaurus, které vydalo Předkládám na vědomí, kterým se Tomáš Knopp vracel ke svému dlouholetému odbornému i ryze emocionálnímu zájmu o dějiny 30. a 40. let 20. století, o regiony severní Moravy a severozápadního Slezska, o život jejich obyvatel.

Tomáš Klus

Tomáš Klus je český písničkář, textař, skladatel, herec a bývalý moderní pětibojař. V roce 2002 získal zlatou medaili v moderním pětiboji na dorosteneckém mistrovství Evropy. Kvůli sportu, kterému se věnoval do svých osmnácti let, přesídlil do Prahy. V roce 2007 vyhrál s písní Dopis pěveckou soutěž CzechTalent Zlín. V roce 2008 mu firma Sony BMG vydala jeho první album Cesta do záhuby. Tentýž rok napsal a nahrál hudbu pro film Anglické jahody a se svým spoluhráčem Jiřím Kučerovským vystupoval jako předskokan skupiny Chinaski na Chinaski Space Tour 2008. V roce 2009 vydal druhé album Hlavní uzávěr splínu a spolu s ním vyšel i jeho první zpěvník „Já, písničkáŘ“, obsahující písně z prvního a druhého CD. V září 2012 absolvoval studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění . Jako herce jej bylo možno vidět například v seriálu Hop nebo Trop nebo ve filmu Šejdrem . Roli prince Jakuba si zahrál ve vánoční pohádce Tajemství staré bambitky . Na scéně školního divadla DISK účinkoval ve hrách Malá mořská víla, Kazimír a Karolína, Tartuffe, Markéta Lazarová a Racek. Účinkuje ve hře Deadline v pražském Divadle Ypsilon. V roce 2010 se stal zpěvákem roku hudebních cen TV stanice Óčko i výročních Andělů. V letech 2011 a 2012 získal stříbrného a zlatého Českého slavíka. Podporuje také charitativní projekty. O Velikonocích roku 2011 odvysílala ČT pořad Klus pro Kuře, kde vystoupil jako moderátor i jako jeden z interpretů. V září 2011 vydal album Racek. Součástí bylo i turné po České republice, které bylo dlouho dopředu vyprodáno, včetně tří koncertů v Praze. Při svých koncertech je schopen udržet pozornost publika běžně i po dobu tří hodin. Podíl na tom mají rovněž hudební aranže i výrazný kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Navazuje na českou písničkářskou tradici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje hudebními žánry. Pro jeho tvorbu je typický důraz na text a melodii, spolu s vlivy ...

Taras Kuščynskyj

Taras Kuščynskyj byl český fotograf. Věnoval se zejména reklamní a portrétní fotografii a fotografování aktů. Rané dětství prožil na Podkarpatské Rusi, kde jeho rodiče působili jako učitelé. Na počátku druhé světové války se matka se synem vrátili do Prahy, otec rodinu opustil. Taras Kuščynskyj studoval architekturu na ČVUT v Praze. Po dokončení studia v roce 1961 pracoval jako projektant. Svou první samostatnou výstavu uspořádal v Hořicích v roce 1963. Od roku 1966 byl nezávislým fotografem. Vystavoval nejen doma, ale i v zahraničí . Hlavním tématem jeho fotografií je žena. Fotografoval ve volné přírodě, odmítal umělé osvětlení a speciální vybavení. Věnoval se i krajinářské fotografii, zejména vysokohorské. Česká pošta vydala 8. 11. 2017 příležitostnou poštovní známku z cyklu Umění na známkách věnovanou Tarasovi Kuščynskému. Předlohou známky byla fotografie s názvem Schoulená z roku 1972 a Kuščynskyj za ni získal bronz v soutěži Fédération Internationale de l'Art Photographique v roce 1974 v kategorii černobílá fotografie. Modelka Dana Vašátková , kterou fotografoval Kuščynskyj v kapradí na zahradě chaty v Dobřichovicích, se později provdala do USA.

Tania Kambouri

Tania Kambouri je německá policistka a také spisovatelka literatury faktu řeckého původu, která na sebe upozornila autentickou zpovědí ve knize Deutschland im Blaulicht: Notruf einer Polizistin , ve které jako bochumská policistka podala syrovým způsobem reálný stav soužití s migranty v Německu, co se jejich agresivního chování, vzrůstajícího násílí a despektu k německé společnosti týče. Tania Kambouri kritizuje především mladé muslimy, kteří nemají před německou policií vůbec žádný respekt, o to větší uvidí-li před sebou ženu. V říjnu roku 2015 pak v rozhovoru s Christophem Heinemannem uvedla, že je takřka denně na ulici verbálně napadána mladými muslimy, při provedené dopravní kontrole agrese ještě dokonce vzrůstá. Tania Kambouri také dodává, že je spolu s kolegou kritizována, vyjádří-li se o cizincích hanebně, a to i z politických kruhů, odkud kritika hlavně vychází, neboť se jim to nehodí do krámu. Také v roce 2015 předhodila Spolkovému kriminálnímu úřadu , že falšují skutečná čísla o páchané kriminalitě migrantů. „Importovali jsme si kriminalitu, kterou jsme dříve neměli. “

Tadeusz Konwicki

Tadeusz Konwicki byl polský spisovatel a filmový režisér. Narodil se v obci Nowa Wilejka v Polsku . Po válce se usadil v Krakově a začal studovat na Jagellonské univerzitě. Začínal jako novinář a roku 1948 dokončil vlastní memoáry; kniha ovšem vyšla až v roce 1956. Později vydal řadu dalších knih. Mezi jeho filmy patří například Ostatni dzien lata a Dušičky . Zemřel v roce 2015 ve věku 88 let. Byl pochován po boku svojí ženy Danuty, na hřbitově Cmentarzu Wojskowym na Powązkach ve Varšavě.

Svatopluk Kutěj

Autor říkadel.

Stephen Keeling

Americký finanční žurnalista, autor cestopisných průvodců.

Štěpán Kubín

Narozen 2.8.1933. Působil jako vědecký pracovník Mikrobiologikého ústavu AV ČR v Třeboni. Publikace o fotosyntetickém záření.

Stefan von Kotze

Německý spisovatel.

Stanisław Kowal

Polský pedagog, zaměřený na teorii výchovy.

Stanislav Kovár

Narozen 19. 5. 1953 v Brně. Ing. Arch., CSc., architekt, ekolog, geomant, zabývá se též lidovou architekturou a feng suej.

Stanislav Kolíbal

Stanislav Kolíbal je český sochař, malíř, scénograf, ilustrátor a pedagog. V letech 1945–1951 vystudoval VŠUP v Praze, jeho profesorem byl Antonín Strnadel. V letech 1951–1954 studoval scénografii u prof. František Tröstera na DAMU v Praze. Zde také působil do roku 1959 jako pedagog. Od roku 1954 je členem Umělecké besedy. Mezi léty 1960 až 1970 byl členem umělecké skupiny UB 12, kterou spoluzakládal. Svá díla vystavoval od roku 1943, samostatně od roku 1949. Začínal jako malíř, ilustrátor, typograf a scénograf, v 60. letech začal dělat abstraktní prostorové objekty, kterým se věnuje dosud. V letech 1990–1993 vyučoval jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace. V roce 2019 reprezentoval Českou republiku na Bienále moderního umění v Benátkách, zároveň spolupracoval s Národní galerií v Praze, pro niž připravil výstavu Ozvěny Benátského bienále. Patří k významným představitelům českého konceptuálního umění a geometrické abstrakce. Mezi jeho monumentální díla patří trojrozměrné objekty a prostorové kompozice ze sádry, kovu či dřeva, například ‎

Stanislav Kodoň

Narozen roku 1925. Tajemník Ústředního svazu včelařů. Práce v oboru.

Slávo Kalný

Slovenský publicista, novinář, dramatik.

Sherrilyn Kenyon

Píše také pod pseudonymem Sherrilyn Kenyon dílka z období středověku. Prohlašuje o sobě, že má mimojiné keltské kořeny. První román napsala, když jí bylo 7 a sama ho i vydala :-). Ještě pořád má tenhle výtisk schovaný. Píše už do školy. Vyrůstala obkolopena osmi bratry a nyní žije s manželem a třemi syny. Sama prohlašuje, že současnou situaci, kdy čelí výrazné mužské přesile, dokáže zvládat jen díky dvěma věcem: Smyslu pro humor a psaní.)

Serhij Kabačenko

Ukrajinský autor kuchařky pro děti.

Sebastian Kneipp

Sebastian Kneipp byl německý kněz a léčitel, jeden ze zakladatelů přírodní léčby vodou. Jeho jméno nese speciální druh terapie zvaný Kneippova kúra. V Norsku je znám celozrnný chléb Kneippbrød. Pocházel z chudé rodiny, živil se jako tkadlec. Teprve v 21 letech začal studovat na gymnáziu. Po maturitě onemocněl tuberkulózou, kterou lékaři pokládali za nevyléčitelnou. Tehdy se seznámil s knihou "O léčivé síle čerstvé vody" , jejímž autorem byl Johann Siegmund Hahn , později se také seznámil s metodami vodoléčby Vincence Priessnitze z Gräfenbergu . Vodou, například pravidelným koupáním v řece nebo chozením bosí bez bot v rose, se poměrně brzy uzdravil. Roku 1852 byl vysvěcen na kněze a věnoval se jak léčení lidí, tak i publikování svých metod, které do konce života praktikoval v bavorských lázních Wörishofen blízko svého rodiště, asi 80 km západně od Mnichova, kde byl farářem. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků včetně češtiny a metody "knajpování" byly i zde velmi populární.

Sandor Ellix Katz

Americký autor, kulinářský specialista.

Sam Kieth

Svou ženu, který byla o patnáct let starší, potkal již ve svých patnácti letech. Tento vztah vykreslil v příběhu "My Inner Bimbo". Poprvé na sebe upozornil v roce 1984, kdy se s Matt Wagnerem podílel na komiksové řadě nazvané "Mage" o rok později nakreslil komiks "Fish Police". Podílel se také na Sadmanovi nebo Hulkovi. Nakreslil pět příběhů na téma Batman: Tajemství. Podílel se také na tvorbě pro televizi MTV.

Sabine Koch

Německá publicistka.

Ruth Klüger

Americká literární vědkyně rakouského původu, práce z oboru, též autorka vzpomínkové knihy na období holocaustu.

Rudolf Kučera

Narozen 10. 4. 1947 v Praze, zemřel 15. 1. 2019 tamtéž. Doc., PhDr., CSc., politolog, vysokoškolský pedagog, práce z oboru, zejména o sjednocovacím procesu Evropy, činný v Panevropské unii.

Rudolf Kremlička

Rudolf Kremlička byl český malíř, který patří k velkým osobnostem českého moderního malířství a krajinomalby 20. století. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde byl ovlivněn díly malířů Slavíčka a Schwaigera. Navštívil Paříž, kde měl možnost zhlédnout díla významných impresionistů . Byl také silně ovlivněn Ingresem. V roce 1924 vydal Malířské konfese ve kterých formou deníku vysvětloval svůj přístup k modernímu umění, aktům i krajinomalbě. Zemřel ve věku 45 let a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Kremlička byl jedním z hlavních členů Tvrdošíjných, skupiny malířů, kteří tvořili v naivistickém primitivismu. Skupina se po pěti uskutečněných výstavách rozpadla. Zpočátku tvořil Kremlička ve spojení s krajinnými náměty. Jeho tvorba se s časem měnila, avšak nikdy se nepřikláněl k žádnému uměleckému směru, snad kromě neoklasicismu. Sám svým myšlením a syntézou skutečnosti rozvíjel svůj styl. Po krajinných motivech maloval častěji ženy a ženský akt, s postupem času postavy mnohem stylizovanější a osobitější.

Rudolf Kohoutek

Narozen 14.1.1940 v Brně. Doc., PhDr., CSc., psycholog a vysokoškolský pedagog. Zabývá se poradenskou a pedagogickou psychologií a problematikou sebepojetí. Publikace z oboru.

Rudolf Klačík

Roman Kozák

Roman Kozák je český železničář - výpravčí, milovník Šumavy a spisovatel. Je autorem většího počtu sbírek pohádek, železničních příběhů a vlastivědných knih. Část jeho děl byla přeložena do němčiny. Je místopředsedou Stifterova pošumavského železničního spolku se sídlem ve Vimperku. Narodil se 18. září 1965 v Podbořanech. Je zaměstnán na železnici. Od roku 1988 žije ve Volarech. Pracuje jako výpravčí.

Roman Kanda

Roman Kanda je literární vědec, editor a publicista. Zabývá se marxistickým myšlením o literatuře, teoriemi postmodernismu a moderní českou a polskou prózou. Je hlavním editorem a spoluautorem knih Trhliny světa. Kniha studií o Bohumilu Hrabalovi a Podzim postmodernismu. Teoretické výzvy současnosti . Připravil edici knihy Roberta Kalivody Moderní duchovní skutečnost a marxismus a spolupracuje s Filosofickým ústavem AV ČR na edičním projektu Sebraných spisů Karla Kosíka. Působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Praze.

Robert Krumphanzl

ROBERT KRUMPHANZL vystudoval žurnalistiku na FSV UK, v letech 1992–1994 redaktor časopisu Souvislosti. Roku 1994 spoluzaložil nakladatelství Triáda, které dodnes řídí. V letech 2000–2001 člen redakční rady Kritického sborníku, v letech 2001–2004 redaktor Revolver Revue a Kritické Přílohy RR, do obou periodik rovněž soustavně přispíval. Pro Revolver Revue připravil výběr z korespondence Jana Kameníka , vzpomínkový blok Ladislav Dvořák , blok Josef Frič a Dopisy Jiřího Němce z Ruzyně . Dále otiskl v Revolver Revue a Kritické Příloze Revolver Revue řadu recenzí a glos . Naposledy v č. 66/2007 příspěvek k tématu udělování státních dotací. Úryvky z Krumphanzlovy prózy Minutové vzdálenosti vyšly v Revolver Revue č. 52/2002 a č. 60/2005 a knižně jako 14. sv. Edice Revolver Revue. Próza Narozeniny vyšla v č. 69/2007, v č. 90/2013 publikoval své básně. RR č. 105/2016 přinesla text věnovaný u příležitosti básníkova jubilea Jaromíru Zelenkovi.

Renata Kaminská

Narozena 3. 1. 1983 v Ostravě. Pedagožka, autorka knih pro děti předškolního a mladšího školního věku o zdravém životním stylu.

Reki Kawahara

Japonský spisovatel. Autor manga románů.

Radoslava Kvapilová Brabcová

Narozena 19. 9. 1935 v Doubí u Liberce, zemřela 18. 9. 2021. Lingvistka a bohemistka, vysokoškolská pedagožka, specialistka na lingvodidaktiku.

Radim Kříž

Narozen r. 1965. JUDr., advokát, práce z oboru.

Radim Kalfus

Kdo by neznal jméno významného lékaře a vědce dr. Albert Schweitzera a jeho světově proslulé gabunské nemocnice v Lambaréné? Málokdo ale ví, že jedním z přátel slavného člověka byl Novopačák Radim Kalfus, který svému velkému vzoru věnoval i svoji knížku vzpomínek. Dr. Radim Kalfus se narodil před osmdesáti lety, 23. ledna 1920 v Liberci. Jeho otec byl ředitelem 1. české literární měšťanky. V devíti letech se rodina stěhovala do Prahy, kde Radim v roce 1939 maturoval. Zajímavé je, že jeho spolužákem byl později významný český herec Rudolf Hrušínský. Po dokončení střední školy se zapsal na práva, ale počátek 2. světové války a uzavření českých vysokých škol po 17. listopadu udělalo škrt přes plány mladého studenta. Byl dokonce členem studentské delegace na pohřbu Jana Opletala. Podařilo se mu utéct před razií a spolu s otcem se skrýval a pracoval jako zemědělský dělník. Po osvobození se vrátil do rodného Liberce a v letech 1945 až 1947 se stal kazatelem jednoty bratrské. Od roku 1947 zastával funkci ředitele libereckého rozhlasu až do svého pověření funkcí ústředního tajemníka jednoty bratrské v Nové Pace v roce 1950. Během svého života vykonal s pověřením ministerstva školství a ministerstva kultury celou řadu velkých cest a v letech 1957 až 1969 procestoval prakticky celý svět, snad s výjimkou Austrálie. Jen na ukázku uvedu, že v roce 1957 byl v USA, v Západní Indii, Velké Británii a Nizozemsku, ale zřejmě nejvíce jej lákala Afrika. Svoje vzpomínky z cest po Africe vydal knižně pod názvem Vzpomínky na dr. Alberta Schweitzera a na Lambaréné. Oboustranná náklonnost mezi oběma muži se projevila častokrát, nejlepším důkazem je, že Dr. Schweitzer si Radima Kalfuse pozval jako věrného přítele na skromnou oslavu svých devadesátých narozenin v lednu 1965 do Lambaréné. Kniha vzpomínek je poutavá a čtivě zajímavá, takže se čtenář dozví řadu věcí z života Dr. Schweitzera a černého kontinentu vůbec. Radimu Kalfusovi nebylo dopřáno dožít se devadesátky, jako jeho velkému vzor...