14221–14280 z 157964 Autoři
Chris Bunch (8)
Chris Bunch byl členem prvních vojenských oddílů ve Vietnamu. Byl příslušníkem jednotky zvláštního určení, absolvoval i letecký výcvik a sloužil jako velitel hlídky a válečný korespondent pro časopis Star and Stripes. Později byl redaktorem neoficiálně vydávaných časopisů o motocyklech a psal i pro nejrůznější tiskoviny od undergroundových časopisů až po časopisy Look, Rolling Stone a pořady vysílané v hlavním vysílacím čase v televizi. Chris Bunch nepatří sice mezi mistry žánru, je však schopným řemeslníkem, a snad právě proto nabízí čtenářům kvalitní zábavu a pocit skvěle prožitého dobrodružství.
Více od autora
Chic (9)
Chic je americká skupina, která měla velký vliv na disco a funkovou hudební scénu na přelomu 70. a 80. let. Chic Skupinu založili v roce 1976 kytarista Nile Rodgers a baskytarista Bernard Edwards a díky propracovanému, groovovému zvuku se stala jednou z nejúspěšnějších a nejinovativnějších skupin té doby. Průlom přišel s vydáním jejich druhého alba "C'est Chic " , které obsahovalo hit "Le Freak". Tato skladba se stala jejich nejikoničtější písní a jedním z nejprodávanějších singlů všech dob a upevnila jejich místo v hudební historii.
Více od autora
Charles Osborne (3)
Charles Thomas Osborne byl novinář, divadelní a operní kritik, básník a romanopisec. Byl asistentem editora The London Magazine od roku 1958 až do roku 1966, literárním ředitelem Arts Council Velké Británie od roku 1971 až do roku 1986, a hlavním divadelní kritikem Daily Telegraph , od roku 1986 do roku 1991. Se souhlasem dědiců A.CH. přepsal některé její divadelní hry do formy románu.
Více od autora
Charles Lamb (8)
Charles Lamb byl anglický romantický spisovatel, básník, dramatik, literární kritik a autor dětské literatury, společně s Wiliamem Hazzlitem přední představitel eseje 19. století. Pocházel z úřednické rodiny, vzdělání získal na londýnské střední škole Christ's Hospital, kde se seznámil se Coleridgem. Později k jeho přátelům patřili mimo jiné William Wordsworth, Leigh Hunt, nebo William Hazlitt. V letech 1792–1825 pracoval jako úředník Východoindické společnosti. Jeho první verše nezískaly žádnou větší pozornost. Známý se stal až svými esejemi, které pod pseudonymem Elia psal pro London Magazine a později vydal knižně ve dvou svazcích. Jsou psány lehkým konverzačním tónem především o humorných nepolitických tématech Vyznačují se bystrými postřehy, důvtipem, neobyčejně živou obrazností a výraznou poetičností. Pro jejich jazykovou formu je společně s Leighem Huntem a Williamem Hazlittem řazen do tzv. cockneyské školy, což byl hanlivý název pro jejich styl, který měl někdy blízko k londýnskému lidovému nářečí . Přestože měl duševní problémy a byl postižen vadou řeči, žil bohatým společenským životem a byl považován za roztomilého společníka. Nikdy se ale neoženil a pečlivě se staral o svou starší sestru Mary Ann , která trpěla těžkou duševní chorobou . Snažil se u ní rozvíjet literární sklony a společně s ní napsal několik knih, z nichž nejznámější je převyprávěni her Williama Shakespeara pro děti. Jeho další pokusy o prozaickou a také o dramatickou tvorbu však nebyly příliš úspěšné. Zabýval se rovněž literární kritikou a literární historií. Zemřel na streptokokovou infekci erysipel , kterou se nakazil z lehkého škrábnutí na tváři vzniklém pří uklouznutí na ul...
Více od autora
Charles Gide (7)
Charles Gide francouzský ekonom a historik ekonomického myšlení. Byl profesorem na univerzitě v Bordeaux, v Montpellier, na Université de Paris a nakonec na Collège de France. Jeho synovec byl autor André Gide.Iniciátorem revue d'économie politique v roce 1887 byl Gide zastáncem francouzské historické ekonomické školy. Byl jedním z mála podporovatelů Léon Walras, protože sdíleli společenskou filozofii, společenský aktivismus a opovržení za ekonomiku žurnalistů ve stylu Manchesteru.Během počátku 80. let 20. století pracoval s Édouard de Boyve, iniciátorem družstva Abeille Nîmoise v roce 1884 a bývalým výrobcem Auguste Marie Fabre. Tito tři muži iniciovali francouzskou kooperativní filozofii, která se stala známou jako École de Nîmes. Společnost Sociétés Coopératives de Consommation de France měla svůj první národní kongres v Paříži dne 27. července 1885. Časopis l'Émancipation byl zahájen na tomto setkání a byl vydán nejprve 15. listopadu 1886 v Nîmes. Gide, de Boyve a Fabre všichni přispěli k časopisu. Jako protestantský křesťanský socialista se zapojil s progresivní politikou ve Francii a podporoval filozofii univerzitního obyvatelstva po aféře Dreyfus. Prosazoval založení školy pro pokročilé sociální studia . Navíc působil v rané fakultě École supérieure de journalisme de Paris. Společně se školou pro společenské studie byl založen v roce 1899 jako jeden ze tří velkých ekologů vyvíjejících se z Collège libre de science sociales zahájeného v roce 1895.Gide schválil Union pour la Verite , kterou vytvořil filozof Paul Desjardins v roce 1892, který propagoval příčinu židovského vojenského důstojníka Alfréda Dreyfuse během politického skandálu, který ho zahrnoval. Gide se také zajímal o reformní projekty, jako je například Alliance d'Hygiène Sociale , která vznikla v roce 1905, a informovala o výstavě sociální ekonomiky na univerzitě v Paříži v roce 1900. Gide...
Více od autora
Charles de Gaulle (3)
Charles André Joseph Marie de Gaulle byl francouzský státník a voják. Jako důstojník z povolání sloužil v první světové válce, v meziválečném období se stal velitelem tankové divize a propagátorem mobilních obrněných sil. Během bitvy o Francii velel tankové divizi. Po kapitulaci Francie odešel do Anglie, kde založil a následně vedl hnutí Svobodné Francie, které pokračovalo v boji na straně Spojenců. Byl také hlavním představitelem francouzské exilové vlády. Po osvobození v roce 1944 se stal hlavou Prozatímní vlády Francouzské republiky, o dva roky později na tuto funkci rezignoval. Zůstal politicky aktivním a založil stranu Rassemblement du Peuple Français, kterou také vedl. Kromě toho se věnoval sepisování válečných pamětí. V době vrcholící alžírské krize a rozkladu čtvrté republiky se nechal roku 1958 Národním shromážděním povolat zpět do čela státu. Jím navržená a referendem schválená ústava dala vzniknout páté francouzské republice s významně posílenými pravomocemi prezidenta. Následně byl de Gaulle zvolen jako 18. prezident Francie. Ve své funkci prosadil udělení nezávislosti Alžírsku a později i dalším francouzským koloniím. Snažil se posílit mezinárodní postavení a nezávislost Francie, například vystoupením z NATO a zahájením vlastního jaderného programu. Jeho pozicí otřásly studentské nepokoje v květnu 1968, přesto v následujících volbách zvítězil. Již roku 1969 však rezignoval v důsledku neúspěchu referenda o decentralizaci. Zemřel o rok později. K odkazu gaullismu se do současnosti hlásí řada francouzských politických uskupení. Narodil se jako třetí z pěti dětí hluboce katolicky věřícím rodičům Jeanne Maillotové a Henri de Gaullovi. Zůstal po celý svůj život horlivým a praktikujícím katolíkem, který, jak připomíná jeho syn Philip, učinil z víry stěžejní sílu svého života. Jeho otec byl profesor filosofie, latiny, řečtiny, fr...
Více od autora
Chantelle Shaw (9)
Chantelle Shawová prožila své šťastné a spokojené dětství v Londýně. Jejím oblíbeným školním předmětem byla angličtina – již tehdy si v duchu "psala" první příběhy. Zato matematika pro ni představovala noční můru. Jako dvacetiletá sekretářka se provdala za svou lásku z dětství a po narození prvního dítěte se celá rodina odstěhovala do Kentu, kde Chantelle začala pracovat jako "matka na plný úvazek". A rozhodně to nebyla práce jednoduchá, protože se rodina nakonec rozrostla na šest dětí, psa a spoustu dalších domácích zvířátek. Chantelle byla vždy nadšenou čtenářkou a vzpomíná, že spoustu nocí prochodila s plačícím dítětem, které nemohlo spát, v jedné ruce a s knihou romantických příběhů v ruce druhé! Když se ale pokusila podobný příběh napsat sama, byla vždy redakcí nakladatelství Mills & Boon odmítnuta. Teprve po dvaceti letech od svého prvního pokusu napsat knihu uspěla. Možná to bylo i tím, že do svého příběhu "přetavila" smutek z úmrtí milované matky, která vždycky věřila, že se Chantelle jednou spisovatelkou stane. Dnes má Chantelle "na kontě" celou řadu knih, které – jak sama říká – slouží jejím čtenářům především pro pobavení a k odpočinku. Ráda píše o silných a sexy mužích a o ještě silnějších ženách… a samozřejmě o lásce, kterou hledají a nacházejí. Pokud má Chantelle čas, věnuje se ráda i své zahrádce a procházkám. Sama si ale občas povzdechne, že by bylo fajn, kdyby ji stejně tak bavil domácí úklid a vaření…!
Více od autora
Čestmír Císař (7)
Čestmír Císař byl český a československý politik Komunistické strany Československa, ministr školství vlády ČSSR, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, diplomat, předseda České národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let. Byl výraznou postavou reformního hnutí během pražského jara. Za normalizace byl politicky pronásledován. V 80. letech byl aktivní v opozičním hnutí reformních komunistů Obroda. Ve 30. letech absolvoval reálné gymnasium v Duchcově a pokračoval ve studiu ve Francii. Ve druhé polovině 30. let studoval na Lycée Carnot v Dijonu, za okupace pracoval v letech 1939–1942 jako účtárenský úředník První české vzájemné pojišťovny v Praze a zaměstnanec vinných sklepů. Do roku 1945 byl vedoucím kanceláře firmy Brača Kristovič v Praze. Po válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dokončil studium roku 1948. Do KSČ vstoupil v roce 1945. Tehdy byl sekretářem Sociologického ústavu v Praze. Od roku 1946 zastával stranické funkce. Po dva roky působil jako referent kulturně propagačního oddělení ÚV KSČ. Do roku 1952 pak zastupoval vedoucího odboru, později byl vedoucím oddělení ÚV KSČ. Od roku 1952 do roku 1957 byl vedoucím oddělení a později tajemníkem Krajského výboru KSČ v Plzni . V roce 1957 se stal zástupcem hlavního redaktora Rudého práva a v roce 1961 hlavním redaktorem listu Nová mysl. V roce 1963 byl zvolen tajemníkem ÚV KSČ . V témže roce byl ale z této funkce odvolán a jmenován ministrem školství a kultury ve vládě Jozefa Lenárta. Tento post zastával v letech 1963–1965. Získal si zde pověst liberálního a reformního politika. Antonín Novotný a jeho mocenská skupina ho proto z ministerské funkce stáhl a v roce 1965 pověřil postem velvyslance ČSSR v Rumunsku. Ve vol...
Více od autora
Cathy Kelly (9)
Cathy Kelly je autorkou osmi románů, z nichž „Jednou provždy“ byl ve Velké Británii i v Irsku bestsellerem číslo jedna a na mezinárodním trhu se zařadil mezi deset neprodávanějších knih. V roce 2005 se Cathy Kelly stala vyslankyní UNICEF v Irsku – působí v informační kampani o osudech dvanácti milionů afrických dětí, jimž rodiče vzala zákeřná nemoc AIDS. Cathy Kelly žije s partnerem a dvěma syny ve Wicklow a pracuje na další knize.
Více od autora
Carson Rogers (8)
Spisovatel, autor westernů pro nakladatelství Ladislava Janů, činný na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století.
Více od autora
Carson McCullers (6)
Carson McCullersová, rodným jménem Lula Carson Smithová byla americká spisovatelka, psala prózu, dramata i básně. Bývá někdy řazena k tzv. jižanské gotice. Její matka od dětství věřila v její uměleckou genialitu, zejména hudební. V 17 letech ji poslala do New Yorku, aby studovala hudbu. Peníze na školné však Carson ztratila v metru. Začala proto v New Yorku pracovat a nakonec se zapsala do kurzů tvůrčího psaní. Inspirována jimi napsala romány Srdce je osamělý lovec či Páv se zlatým okem. Vdala se za spisovatele Reevese McCullerse, ale brzy se rozvedla . Po rozvodu se přestěhovala do Brooklynu. Její polorozpadlý dům se stal útočištěm místních extravagantních umělců. Toto prostředí výrazně ovlivnilo její další romány Svatebčanka a Balada o smutné kavárně. V té době se spřátelila též s Tennessee Williamsem, který ji přiměl k psaní divadelních her. V roce 1945 se podruhé vdala a znovu si vzala prvního manžela. Jejich vztah byl velmi komplikovaný i proto, že Carson u sebe objevila lesbické sklony a zamilovala se do ženy. Reeves se nakonec předávkoval léky. Carson poté upadla do depresí. Brzy se připojily další zdravotní problémy. Několikrát ji skolila mrtvice, kvůli čemuž ji ochrnula polovina těla a byla odkázána na invalidní vozík. Onemocněla též rakovinou prsu. Šest jejích románů vyšlo česky, čtyři její knihy byly zfilmovány.
Více od autora
Carmine Coppola (8)
Carmine Coppola byl uznávaný americký skladatel, flétnista a dirigent, který se narodil 11. června 1910 v New Yorku. Byl otcem uznávaného filmového režiséra Francise Forda Coppoly a herečky Talie Shireové a dědečkem Nicolase Cage a Sofie Coppolové. Carminova kariéra se vyznačovala významným přínosem pro filmovou hudbu, často spolupracoval se svým synem Francisem na několika kultovních filmech.
Více od autora
Carlo Rovelli (7)
Italský teoretický fyzik a spisovatel, spolutvůrce teorie smyčkové kvantové gravitace, specializuje se na Einsteinovu teorii gravitace, kvantovou teorii a statistickou fyziku, publikuje v oboru.
Více od autora
Caleb Carr (6)
Caleb Carr se narodil v roce 1955 a vyrostl na Manhattanu, kde žije dosud. Vystudoval historii na Newyorské univerzitě a dlouhá léta se věnoval psaní populárně historické literatury, zejména o vojenství a politice. Pracoval také pro film, televizi a divadlo. Jeho román Psychiatr, kombinace historického románu a psychologicko-kriminálního thrilleru, se okamžitě po vydání stal bestsellerem a získal svému autorovi celosvětovou proslulost. Anděl temnoty, druhý, volně navazující román ze stejného období, se dočkal podobného úspěchu.
Více od autora
Caitlin Matthews (5)
Caitlín Matthewsová je spisovatelka, zpěvačka a učitelka jejíž průkopnická práce mnoha lidem představila západní spirituální dědictví. Je světově uznávanou autoritou na keltskou moudrost, západní mystéria a tradice předků z Británie a Evropy. Je autorkou více než 50 knih. Se svým manželem Johnem a synem Emrysem žije v Oxfordu v „knižní jeskyni“ nebo knihovně, jak se komu líbí. Domov sdílí s bílou a černou kočkou.
Více od autora
Burian & Dědeček (2)
Burian & Dědeček je společným dílem českých hudebníků Michala Buriana a Jiřího Dědečka. Jiří Dědeček, narozený v roce 1953, je známý český písničkář, básník a překladatel. Na české hudební scéně působí od 70. let a je uznáván pro své poetické texty a osobitý hlas. V jeho tvorbě se často objevují intelektuální a filozofická témata a má vliv na český folk a šanson.
Více od autora
Bryan Ferry (10)
Bryan Ferry je známý britský hudebník a skladatel, známý především jako zpěvák a hlavní autor písní glamrockové skupiny Roxy Music, kterou spoluzaložil na počátku 70. let. Se skupinou Roxy Music dosáhl Ferry uznání kritiků a komerčního úspěchu a přispěl k vývoji současné popové a rockové hudby díky jejich sofistikované směsi stylů. Po skončení činnosti skupiny se Ferry věnoval sólové kariéře a zároveň pokračoval ve spolupráci s Roxy Music. Jeho sólová tvorba se vyznačuje hladkým, romantickým stylem, který často zahrnuje prvky soulu a jazzu a ukazuje jeho osobitý hlas a uměleckou všestrannost.
Více od autora
Bryan Adams (7)
Bryan Adams je známý kanadský zpěvák, skladatel, kytarista, producent a fotograf, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Proslavil se v 80. letech 20. století albem "Cuts Like a Knife" a mezinárodní slávy dosáhl albem "Reckless" z roku 1984, které obsahovalo hity jako "Summer of '69" a "Heaven". Adams je známý svým chraplavým vokálem a energickými rockovými hymnami, stejně jako power baladami, které se staly stálicemi klasických rockových rozhlasových stanic. Během své kariéry získal řadu ocenění a nominací, včetně cen Grammy, Juno Awards a nominací na Oscara za svůj podíl na filmových soundtracích. Jeho filantropická činnost zahrnuje jeho nadaci The Bryan Adams Foundation, jejímž cílem je podporovat vzdělávání a vzdělávací příležitosti pro děti po celém světě. V hudebním průmyslu působí soustavně, Adams vydal několik alb, která zaznamenala komerční úspěch i uznání kritiků.
Více od autora
Bruno Apitz (5)
Nrozen 28. 4. 1900-7. 4. 1979, něm. prozaik. Pro členství v kom. straně internován 1933-45 v koncentračních táborech. Své zážitky zachytil v nejproslulejším díle Nahý mezi vlky, v dalších dílech líčil boje děl. třídy .
Více od autora
Brigitte Bardot (3)
Brigitte Anne-Marie Bardotová je bývalá francouzská filmová herečka, zpěvačka, v mládí i modelka, považována za jeden ze sexsymbolů 20. století. K filmu ji přivedl v roce 1952 první manžel, režisér Roger Vadim. Hrála ve 47 filmech a během kariéry spolupracovala s řadou významných režisérů i herců. V roce 1973 ukončila filmovou kariéru, a rozhodla se plně věnovat boji za práva zvířat. Je výraznou kritičkou imigrace a islámu ve Francii. K filmové kariéře jí pomohl její první manžel, režisér Roger Vadim. Jejím nejúspěšnějším filmem byl snímek A Bůh stvořil ženu . Známé a oblíbené byly však svého času téměř všechny filmy, ve kterých Bardotová účinkovala. Natočeny byly celou řadou významných francouzských a amerických režisérů, například film Velké manévry , v němž Gérard Philipe ztělesnil hlavní mužskou roli. Ve filmu z roku Viva Maria! , hrála také Jeanne Moreau. Brigitte Bardotová byla sexuálním symbolem 50. a 60. let 20. století.. Za svou kariéru natočila necelých 50 hraných filmů. Filmovou kariéru se rozhodla ukončit v roce 1973 ve svých 39 letech a svůj další život zasvětila boji za práva zvířat, jemuž se věnuje dodnes. Dlouhodobě se angažuje se proti přistěhovalectví do Francie a celé Evropské unie ze zemí Afriky a Asie a také proti hnutí Black Lives Matter. V červenci 2020 zveřejnila na svém Twitteru dopis, v němž se postavila za francouzskou policii, která ve Francii čelí kritice za údajné rasistické postoje. Odsoudila také násilné útoky na policii, které vyvolávají skupiny aktivistů, jež se prohlašují za bojovníky proti rasismu. Brigitte Bardotová byla čtyřikrát vdaná. Jejím prvním manželem se stal Roger Vadim, který jí dopomohl k filmové kariéře. S Vadimem se rozvedla v roce 1957. Dva roky poté vstoupila do druhého manželství, a to s hercem Jacquesem Charrierem, s nímž má své jediné vlastní dítě – syna Nicolase...
Více od autora
Brianna Wiest (7)
Americká autorka esejů o sebeuvědomění, spiritualitě a sebezdokonalování, též autorka poezie.
Více od autora
Brian K Vaughan (10)
Brian K. Vaughan je jednou z největších osobností současného komiksu a držitel neuvěřitelného množství komiksových cen. A přitom začal docela nedávno, roku 1997, a docela nenápadně, druholigovou sérií Cable. Ovšem být nenápadný dlouho nevydržel. Zvlášť, když začal tvořit vlastní postavy. Jako první pro Marvel stvořil padoucha jménem Hood ve stejnojmenné superhrdinské kriminálce. A udělal postavu tak plastickou, že dnes už funguje samostatně - Hood je jedním z nejnebezpečnějších padouchů Marvelu . Poté Vaughan přešel do DC a stvořil své nejslavnější dílo. Y: Poslední z mužů. Masivní postkatastrofický příběh, který dokazuje, že svět bez mužů by ani náhodou nebyl tak idylický, jak se nám feministky snaží namluvit. Nebyla to nekonečná série, ale řada, která měla začátek a konec a silný příběh mezi tím. Mezi jeho další slavné série patří Runaways, příběh skupiny dětí, které utečou z domova poté, co zjistí, že jejich rodiče jsou superpadouši. Tahle série o týmu, jehož bojovým pokřikem je „Snažte se neumřít!“ je Vaughan v kostce – sympatické postavy, popkulturou prosáklé a přitom věrohodné dialogy, zajímavý příběh s nečekanými a občas docela brutálními zvraty. Vaughan také stvořil politickou fikci Ex Machina o prvním superhrdinovi, který se stal starostou New Yorku. Víc než o souboje s padouchy jde o řešení politických problémů, takže není divu, že kritika tuhle sérii označuje za „Západní křídlo se superschopnostmi“. Částečně se v politických vodách ještě máchá Pride of Baghdad, příběh lvů uprchlých během amerického útoku na Bagdád. Vaughan ale nezůstal jen u komiksu. Byla mu nabídnuta práce na jednom z nejúspěšnějších televizních seriálů současnosti, na Ztracených. I když to nebude asi zásluha jenom Vaughana, tak v době jeho příchodu začala jít kvalita opět prudce nahoru. Podle komiksů Y: Poslední z mužů, Ex Machina a Runaways se už chystají celovečerní filmy....
Více od autora
Brian Haig (2)
Brian Haig je absolventem prestižní vojenské akademie West Point. V armádě řadu let aktivně působil a dotáhl to až na službu ve Výboru náčelníků ozbrojených sil USA, takže viděl do armádní a válečné kuchyně světové supervelmoci č.1 opravdu z první ruky, což úspěšně zúročuje ve své literární tvorbě.
Více od autora
Božena Chovancová (7)
Slovenská doc., ing. ekonomie, odborné práce ze světové ekonomiky.
Více od autora
Boris Balog (10)
Slovenský právník, věnuje se státovědě, ústavnímu právu a teorii a praxi legislativy.
Více od autora
Boris Akunin (7)
Boris Akunin , rodným jménem Grigorij Šalvovič Čchartišvili je populární ruský spisovatel historických detektivních románů a překladatel z japonštiny. Jeho otec byl Gruzín a matka Židovka. Od roku 1958 žije v Moskvě. Studoval v Moskvě historii a filologii Japonska a japonštinu, řadu let pracoval jako zástupce šéfredaktora časopisu Zahraniční literatura. Od roku 2000 se věnuje pouze psaní. Jeho nejznámějším dílem je série detektivních románů o Erastu Fandorinovi, podle nichž byly natočeny 2 filmy a které se překládají do řady jazyků.
Více od autora
Bohuslav Trojan (8)
Narozen 13. 9. 1946 v Čáslavicích, okr. Třebíč. Prozaik, podnikatel, nakladatel a knihkupec.
Více od autora
Bohuslav Mikeš (2)
Bohuslav Mikeš byl český výtvarný umělec. Mikeš se narodil v Praze v rodině českolipského legionáře. Po skončení druhé světové války se v roce 1945 přestěhoval s rodiči do obce Sosnová. Po ukončení základní školy začal studovat Uměleckou průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a pak pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou ukončil roku 1954. Ve svém výtvarném projevu byl částečně ovlivněn grafickým projevem akademického malíře Františka Tichého. K jeho nejznámějším dílům patří kromě portrétní tvorby dvě nástěnné fresky v kavárně Split v České lípě s motivem jadranských přístavů Split a Brač, dále plakáty k divadelní hře Karla Čapka Matka a k Shakespearově hře Richard III., za které získal prestižní ocenění Akademie výtvarných umění, ilustrace k románu Roberta Louise Stevensona Poklad na ostrově, stylová úprava interiéru restaurace U Zlaté konvice na Staroměstském náměstí s nástěnnými malbami s erby a historickými podobami sedmadvaceti popravených českých pánů, vůdců Stavovského povstání, nebo doplnění interiéru hotelu Imperial v Karlových Varech rozměrným triptychem s výjevem pověsti o založení města Karlem IV.
Více od autora
Bohumír Roedl (8)
Bohumír Roedl je český historik a archivář. V letech 1981–2013 byl ředitelem Státního okresního archivu v Lounech. Zabývá se zejména regionálními dějinami, dějinami vinařství a kriminality v raném novověku. V Žatci maturoval roku 1969 na gymnáziu. V roce 1974 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudoval obory dějepis a filozofii, diplomovou práci Toleranční patent a jeho ohlas v Čechách. Ta se o rok později stala základem k udělení titulu PhDr. Jeho prvním zaměstnavatelem bylo Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, kde v letech 1974–1976 působil jako kurátor. Ve druhé polovině roku 1976 byl zaměstnán v železárnách v Králově Dvoře jako pomocník pecaře. V letech 1977–1979 pracoval jako podnikový archivář v národním podniku Základna rozvoje uranového průmyslu v Příbrami. V letech 1979–1981 vykonával na Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje funkci historika umění. Roku 1981 nastoupil do Okresního archivu v Lounech, kde ve funkci vystřídal dosavadního ředitele Bořivoje Lůžka. Založil a řídil Sborník okresního archivu v Lounech, jehož 10 svazků vyšlo v letech 1985–2001. V letech 1993–1996 byl členem komise pro zavádění výpočetní techniky do archivů při Vědecké radě Ministerstva vnitra České republiky, v letech 1992–2013 zasedal v redakční radě Sborníku archivních prací. V roce 2010 obdržel od ministra vnitra medaili Za zásluhy o české archivnictví. Od téhož roku působí na Wikipedii. V roce 1989 spoluzakládal v Lounech Občanské fórum a Klub angažovaných nestraníků. V roce 1990 byl kooptován do lounské městské rady, v letech 1990–1994 byl členem lounského městského zastupitelstva. Do něj byl znovu zvolen roku 2010. Je ženatý a má dvě dcery. Jeho otcem je iberoamerikanista Bohumír Roedl .
Více od autora
Bohumil Vavroušek (8)
Bohumil Vavroušek byl český učitel a amatérský fotograf, který se věnoval především dokumentaci lidové architektury Československa. Narodil se v rodině Václava Vavrouška a Anny rozené Kaskové v usedlosti čp. 2 ve Slavětíně. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, což ovlivnilo jeho zájem o lidovou architekturu. Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Poté učil na venkovských školách na Novobydžovsku. V letech 1902–1903 absolvoval kurs kreslení pro učitele, který vedl profesor Alois Bouda. V roce 1908 nastoupil na měšťanskou školu na pražských Vinohradech. V letech 1926–1929 působil jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. V roce 1909 podnikl první větší cestu se skupinou českých učitelů do Haliče. Z materiálů, které během cesty pořídil, vznikl průvodce Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochova . V roce 1910 navštívil Bukovinu. Fotografie pořízené během cesty byly otiskovány na pokračování v časopisu Zlatá Praha . Příspěvky upoutaly pozornost osobností, které se zabývaly lidovou architekturou. V roce 1913 navázal Bohumil Vavroušek spolupráci s Antonínem Podlahou, pro jehož edici Posvátná místa království českého pak pořizoval fotografie. Dále navázal kontakt s historikem umění Zdeňkem Wirthem. V roce 1910 navštívil poprvé Slovensko spolu se svým přítelem Adolfem Wenigem. Seznámil se zde a poté spřátelil s Pavolem Országhem Hviezdoslavem a Ľudovítem Riznerem. Sympatie ke Slovensku se později projevily tím, že se Vavroušek ujal role jednatele „Československé jednoty“ a byl rovněž spoluautorem prvních slovenských učebnic pro základní školu . Po přestávce vynucené první světovou válkou navštěvoval Slovensko a Podkarpatskou Rus téměř každý rok. Současně se věnoval dokumentaci lidových staveb v Čechách a na Moravě. Hlavní část jeho dokumentátorského díla spadá d...
Více od autora
Bohumil Sekla (6)
Bohumil Sekla – lékař, profesor Univerzity Karlovy, zakladatel české lékařské genetiky. Studoval na Přírodovědecké a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde promoval 1933. Značnou část své vědecké kariéry prožil na Lékařské fakultě UK . Snažil se o propojení experimentální a aplikované genetiky, o čemž svědčí jeho monografie Dědičnost v přírodě a společnosti . Na přelomu 40. až 50. let do Československa pronikla Lysenkova „agrobiologická“ doktrína, a tak Seklova snaha o vytvoření moderní české školy musela ustoupit. K principům soudobé genetiky se mohl neskrývaně vrátit až po roce 1957.
Více od autora
Bohumil Schütz (4)
Bohumil Schütz byl brněnský kaktusář, specialista na rod Gymnocalycium. O kaktusech publikoval jak odborné články např. v časopisech Fričiana nebo Živa , tak knižní publikace. Známá byla zejména kniha Pěstování kaktusů, na níž se spoluautorsky podílel se Zdeňkem Fleischerem a která byla vydána v desetitisícových nákladech. Mezi další spoluautorské publikace patří kniha Rod Astrophytum. Samostatně pak publikoval knihu Monografie rodu Gymnocalycium a autobiografii Můj život s kaktusy. V botanické databázi International Plant Names Index je přes 60 záznamů u jmen rostlin, jejichž je buď autorem nebo spoluautorem. Při popisu botanických jmen používal označení Schütz. Na jeho počest byl pojmenován on-line časopis Schütziana − Gymnocalycium Online Journal, který vychází od roku 2010, a to nepravidelně několikrát do roka. Jedná se o internetový, volně stažitelný, mezinárodní časopis v několika jazykových mutacích věnovaný zejména kaktusům rodu Gymnocalycium. Na jeho počest byl pojmenován též kaktus Gymnocalycium schuetzianum, jehož zařazení je však sporné a je spíše považován za synonymum kaktusu Gymnocalycium monvillei nebo jeho křížence, který nebyl pozorován na přírodním nalezišti a vznikl v zahradě.
Více od autora
Bohumil Kubišta (4)
Bohumil Kubišta byl český malíř, grafik a výtvarný teoretik. Bohumil Kubišta byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, proto cestu k umění neměl snadnou, ale prosadil si ji. Bohumil Kubišta od roku 1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace. Ani zde dlouho nevydržel a z akademie odešel. Krátce cestoval do Florencie a do Paříže. Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu . Zúčastnil se obou výstav Osmy v letech 1907–1908. Jako myšlenkově důsledná a teoreticky založená osobnost se stal neoficiálním mluvčím Osmy, obhajoval nové pojetí umění ve výtvarných referátech i zásadních teoretických úvahách o tehdejší kultuře. „Význam barvy vězí v tom, že má skutečně vlastnost nejen harmonickou, ale opravdové mystické symboliky“ napsal Janu Zrzavému v roce 1915. Byl přesvědčen, že moderní umění je založeno na principu „pochopit a naplnit zákon“ stejně jako historické slohy. Studoval teorii barev , analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů . Jeho obrazy byly založené na přísném vyvažování jednotlivých formálních prvků, uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a kompoziční princip zlatého řezu . Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých a seznámil se s prekubistickými díly Picassa i Braqua. Po této zkušenosti napsal kubismem okouzlený Kubišta do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy , snažil se spojit principy kubis...
Více od autora
Bohumil Janyš (8)
Narozen 30.3.1907, zemřel v prosinci 1983. PhDr., učitel na odborném učilišti, učebnice pro obor chemie, technického kreslení a mechaniky.
Více od autora
Bohumil Hájek (8)
Narozen 29.5.1927 v Praze. Anorganický chemik, profesor, publikace z oboru.
Více od autora
Bohumil Čermák (7)
Narozen 29.3.1860 v Hořovicích, zemřel 1.5.1926 v Praze, JUDr., advokát, publicista, básně v časopisech, povídky, překlady z francouzštiny, regionální monografie z Hořovicka a Berounska.
Více od autora
Bohumil Baxa (8)
Bohumil Baxa byl český a československý ústavní právník, profesor československých právních dějin, rektor Masarykovy univerzity a děkan její právnické fakulty, politik a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou národní demokracii. Jeho bratrem byl československý politik a pražský primátor Karel Baxa. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, roku 1897 Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a krátce studoval i na Vídeňské univerzitě a na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1905 získal doktorát také na filozofické fakultě, kde se věnoval historii. Dne 22. listopadu 1902 se oženil s Vilémou Kesslerovou , se kterou měl dceru Libuši a syna Bohumila . Začal publikovat odborné články z právní historie a roku 1909 se habilitoval pro říšské dějiny rakouské a o pět let později pro všeobecné a rakouské právo státní. V roce 1919 přešel z pražské univerzity na nově zřízenou Masarykovu univerzitu v Brně, kde byl po dvacet let řádným profesorem československých právních dějin a kde působil opakovaně jako děkan tamní právnické fakulty. V letech 1931–1932 byl rektorem Masarykovy univerzity, vyučoval ovšem taky na Vysoké škole obchodní v Praze a na Svobodné škole politických nauk . Ve vědecké činnosti u něj prvotní zájem o právní historii postupně ustoupil bádání převážně nad otázkami ústavního práva. Původně jej ovšem zajímala justice, už v roce 1901 se stal čekatelem u okresního soudu a o devět let později byl jmenován okresním soudcem v Praze, aby v roce 1918 přešel k zemskému soudu. Ačkoli už o rok později soudnictví opustil a přešel na univerzitu do Brna, ještě v letech 1923–1925 se stal členem Státního soudu. Angažoval se výrazně i v politice, původně jako člen mladočeské strany, později Národní demokracie. V roce 1917 se stal členem komise pro ústavní reformu, jež fungovala při Národním výboru. Po vzniku republi...
Více od autora
Bohdana Pávková (7)
Narozena 1937. Autorka logopedických příruček a cvičebnic pro děti.
Více od autora
Bohdan Wagner (7)
Narozen 16. 12. 1919 v Břeclavi, zemřel 20. 2. 2012. Prof., Ing., CSc., profesor na katedře sadovnictví, krajinářství a květinářství agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Práce v oboru.
Více od autora
Bohdan Bittmann (5)
Narozen 25.12.1877 v Jičíně. Autor personálních monografií, překladatel z ruštiny.
Více od autora
Bob Flowerdew (7)
Bob Flowerdew je bio zahradník, pravidelně vystupující v televizi a rozhlase. Je členem panelu BBC Čas pro otázky zahradníků . Má skoro akr zahrady v Dickleburghu v Norfolku, kde žije s manželkou a dětmi-dvojčaty. Je znám jako jeden z hlavních britských bio zahradníků. Je synem farmáře a jeho rodina obdělávala půdu ve Východní Anglii ještě před Tudorovci. Vystudoval finanční management, pracoval různě po Evropě a Severní Americe, byl fascinován různými metodami zahradničení a farmaření a po 12 úspěšných let se vracel na sklizeň hroznů k jedné francouzské rodině. Poskytuje konzultační služby v oblasti krajinotvorby, je prezidentem norfolkské skupiny Půdní asociace a vyučuje na zemědělské fakultě. Působil v různých televizních programech, mj. jako odborník na kukuřici. Pravidelně píše pro zahradnický blog, je patronem místní charitní potravinové banky ve Waveney, která poskytuje nejnutnější potraviny pro lidi v tísni.
Více od autora
Blanka Kubešová (7)
Blanka Kubešová je česká spisovatelka a scenáristka žijící ve Švýcarsku. Blanka Kubešová se narodila 21. února 1944 v Praze a žije ve Švýcarsku. Debutovala v roku 1987 první knihou Deník Leošky Kutheilové v nakladatelství '68 Publishers v Torontu, kterou následně načetla Jaroslava Tvrzníková v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově a Hana Maciuchová v Praze. Posléze došlo k několika reedicím a vydání audiokazet, také došlo k divadelnímu zpracování, jeho premiéra byla v Divadle 90 U Valšů v Praze v r.oku 2006. V roce 1998 proběhlo v Divadle Husa na provázku v režii Ivo Krobota scénické čtení hry Na Popelce, která se v témže roce umístila v soutěži Alfréda Radoka. V roku 2004 se tamtéž ve finálové desítce umístila i divadelní hra Otec s velkým O. Do 90. let spadá spolupráce s Českým rozhlasem, především v rádiu Vltava bylo v literární redakci načteno na pětadvacet povídek. Ve své literární práci vyrůstá z tradičního půdorysu psychologické prózy. Snaží se objasnit lidský úděl a lidskou existenci, napomáhá propracovat se k poznání a stát se vnímavější, v neposledním i ke kráse české řeči. Jako scnénáristka debutovala v ČT televizním scénářem Modrý kámen v režii Víta Olmera. V roce 2006 se scénářem Přeplavu i Dunaj zapojila do dokumentárního cyklu Luďka Navary Útěky železnou oponou. Scénář Bílý střelec ve spolupráci s Ivou Tajovskou v rámci seriálu Stopy života realizoval režisér Tomáš Magnusek. Hlavní roli si v tomto díle zahrála Simona Postlerová a Jan Tříska. Blanka Kubešová je nositelkou několika literárních ocenění Nadace Franiška Langera a spoluautorkou sborníků Útěky železnou oponou , Benefice , Setkání a hovory , Osudy V posledních deseti letech publikuje na stránkách internetových časopisů Český dialog , Pozitivní noviny, Czechfolks, Seniortip a některých dalších....
Více od autora
Blahoslav Černý (5)
Narozen 1928. Promovaný filosof, články v osvětových časopisech a publikace z oboru památkové péče.
Více od autora
Black Sabbath (10)
Black Sabbath je průkopnická britská heavymetalová skupina, kterou v roce 1968 v Birminghamu založili kytarista Tony Iommi, bubeník Bill Ward, baskytarista Geezer Butler a zpěvák Ozzy Osbourne. Kapela se často zasloužila o vznik žánru heavy metal díky svému temnému blues-rockovému stylu a začlenění hororem inspirovaných textů a laděných kytar. Black Sabbath Kariéru kapely odstartovalo debutové eponymní album z roku 1970, po němž ještě téhož roku následovalo vydání alba "Paranoid". "Paranoid" se stalo jejich komerčně nejúspěšnějším albem a obsahovalo kultovní skladby jako "War Pigs", "Iron Man" a titulní "Paranoid".
Více od autora