Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 61 - 120 z celkem 1928 záznamů

Karin Krausová
Narodila sa v Košiciach, vyštudovala Prírodovedeckú fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, odbor biológia. Krátko po ukončení štúdia ju zlákal svet farieb a ostala mu verná dodnes. Venuje sa interiérovému textilnému dizajnu. K literatúre ju priviedla mama, ktorej za to patrí srdečná vďaka. Keď Karin vyšli dve poviedky v knihe Poviedky o nevere, jej mama konštatovala: Hm, ako malá si čítala, ako veľká píšeš... Karin je vydatá a má dve deti.
Více od autora
Karel Krejčí
Karel Krejčí byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog. Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce. V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu. V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK. V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd pro obor filologických věd se pak stal o rok později. V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu. Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.
Více od autora
Józef Ignacy Kraszewski
Józef Ignacy Kraszewski byl polský národní buditel, historik, spisovatel a literární kritik. Je považován za tvůrce polského historického a sociálního románu, přičemž v jeho díle, vycházejícím z romantismu, se projevují silné prvky kritického realismu. Józef Ignacy Kraszewski se narodil roku 1812 Varšavě, ale dětství strávil na otcově statku u Pružan v tehdejší grodněnské gubernii . Rozhodující vliv na jeho vychování měla jeho babička a prababička, které měly hluboký zájmem o literaturu i o politiku. Roku 1822 začal navštěvovat školu v Białe, od roku 1826 v Lublině a v letech 1827–1829 ve Svisloči, kde ukončil gymnázium. Na Vilniuské univerzitě pak studoval filozofii a literaturu a začal vydávat svá první díla, která však nebyla kritikou příznivě přijata. Za listopadového povstání v roce 1830 byl Kraszewski pro ilegální činnost zatčen a vězněn až do počátku roku 1832 . Po propuštění musel nejprve žít pod policejním dohledem ve Vilniusu, ale roku 1833 mu bylo povoleno vrátit se na otcův statek. Roku 1838 se oženil s Žofií Woroniczównou, neteří varšavského primase a odjel se svou ženou do Volyně, kde hospodařil na svých statcích. Roku 1839 získal své první literární vítězství románem Poeta i świat . Protože Kraszewski hodlal vytvořit nové literární středisko pro Volyň, Podolí a Litvu, vydával v letech 1841–1851 ve Vilniusu literární a vědecký časopis Ateneum, kolem něhož seskupil několik set předních spolupracovníků. Když toto literární hnuti skončilo nezdarem, přenesl Kraszewski sovu činnost do Varšavy, kde se stal spolupracovníkem Gazety Warszawskiej a později téměř všech temnějších časopisů. V té době se v jeho pracích začal projevovat vliv Dickensův, Balzacův a Gogolův a Kraszewski uveřejnil řadu svých vrcholných děl. Ačkoliv byl horlivým vyznavačem katolicismu, dospěl pod vlivem Hegela k názoru, že katol...
Více od autora
Emil Kraemer
Narozen: 3. října 1910 v Praze Emil Kraemer absolvoval v roce 1928 malostranskou reálku a v roce 1933 ukončil studium matematiky a deskriptivní geometrie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Až do roku 1946 vyučoval na dlouhé řadě středních škol, těsně před válkou v Dolnom Kubíně, poté v Písku, Brouně a v Praze. Krátce učil na pražském učitelském ústavu. Od roku 1944 pracoval ve skupině profesora Vyčichla, která připravovala reformu našeho školství po válce. V roce 1946 se stal asistentem na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1953 se stal docentem geometrie. V letech 1954-59 byl proděkanem a pak děkanem na fakultě přírodních věd Vysoké školy pedagogické v Praze. V roce 1959 vybudoval při Karlově univerzitě Ústav pro dálkové studium učitelů a stal se jeho ředitelem .V roce 1963 byl jmenován profesorem a v roce 1969 byl prorektorem Karlovy univerzity. V letech 1972-79 byl vedoucím katedry matematiky na pedagogické fakultě, kromě toho v letech 1977-80 vedl katedru teorie vyučování i na fakultě matematicko-fyzikální. V roce 1981 byl penzionován. Ve své vědecké práci se Emil Kraemer zabýval zejména elementární geometrií a teorií vyučování matematice. Je autorem vysokoškolských učebnic Perspektiva a Analytická geometrie lineárních útvarů . Pro učitele matematiky napsal Branné prvky v matematice , Sbírka řešených úloh z matematiky , Přehled elementární matematiky . Od roku 1953 se podílel na dvanácti učebnicích matematiky a rýsování pro různé typy škol. Napsal dále kolem padesáti metodických prací. Mnoho let byl vedoucím redaktorem Pokroků matematiky, fyziky a astronomie a Rozhledů matematicko-fyzikálních. Od roku 1973 byl předsedou předmětové komise pro vyučování matematice a rýsování při ministerstvu školství....
Více od autora
Adriana Krištofíková
Slovenská spisovatelka, manželka diplomata cestující s ním po světě, učitelka angličtiny na Slovensku.
Více od autora
Vladimír Kroc
Ing. Vladimír Kroc je český rozhlasový moderátor a publicista. Kroc v dětství strávil dva roky v Indii, kam jeho otce vyslala na montáže plzeňská Škodovka. Po té se mu zalíbila kamera a chtěl věnovat filmařství, ale na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění brali v době konce jeho středoškolských studií jen dva uchazeče. Vystudoval proto Vysokou školu ekonomickou , ale tomuto vědnímu oboru se s výjimkou čtrnáctidenního zaměstnání ve společnosti Motokov těsně po škole nikdy nevěnoval. Ještě během vysokoškolských studií založil se spolužáky na kolejích na pražském Jarově studentský rozhlas po drátě a posléze v něm začal také vysílat. Po vojenské službě nastoupil v roce 1989 do Československého rozhlasu a po Sametové revoluci se stal parlamentním zpravodajem. Následně se však stal moderátorem rozhlasových pořadů a vysílá na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka . Působil také v České televizi, kde moderoval pořad Studio 6. Absolvoval roční stáž v Austrálii, při které prohluboval své znalosti anglického jazyka. Z prostředí tohoto kontinentu napsal dvě publikace, a sice Orion hlavou dolů a Jižním křížem krážem. Od roku 1988 je ženatý se spolužačkou z vysoké školy a je otcem dcery Elišky a syna Kryštofa.
Více od autora
Pavel Kristián
Narozen 30.5.1952. Stavební inženýr. Publikační obor: ocelové konstrukce, počítačová technika, software, počítačová grafika a digiální fotografie. Otec Pavla Kristiána jr. narozeného v roce 1987.
Více od autora
Pavel Kraus
Narozen 9. 4. 1936 v Praze, zemřel 7. 10. 1995 v Teplicích. Autor detektivek, dramatik.
Více od autora
Michaela Křivancová
Mgr. Michaela Křivancová, Ph.D. absolvovala magisterské studium českého jazyka a literatury a společenských věd na PF JU v Českých Budějovicích. V doktorském studijním programu na FF MU v Brně se v oboru Český jazyk zaměřovala zejména na komunikačně-pragmatické přístupy k textu a jazykově-literární analýzu uměleckých komunikátů. Publikačním výsledkem tohoto odborného zájmu je zejména monografie Moc slova , věnovaná koncepci jazyka a řeči v prozaických textech Věry Linhartové, a řada časopiseckých studií. Od roku 2009 do srpna 2017 působila jako odborná asistentka v Oddělení českého jazyka Katedry slovanských jazyků PF JU, kde se specializovala na výuku současného českého jazyka, závislostní a valenční syntaxe a také morfologie. Zájem o tyto disciplíny zúročila v řadě kapitol v učebnicích a dalších učebních textech ČJ pro různé typy škol a rovněž jako garantka řady učebnic. Od září 2017 působí v Oddělení lingvistiky Ústavu bohemistiky FF JU. V současné době se zaměřuje zejména na oblast české frazeologie a textové lingvistiky. Již několik let spolupracuje s ÚJP UK v oblasti zkoušení cizinců pro účely udělování státního občanství, a to jako administrátorka písemné části zkoušky a také jako examinátorka i hodnotitelka ústní části zkoušky. Je členkou Jazykovědného sdružení ČR. Od roku 2016 spolupracuje na projektu OP VVV, Podpora společenství praxe jako nástroj rozvoje klíčových kompetencí, ve funkci „Odborný metodik v sekci Český jazyk“.
Více od autora
Jaroslav Kratěna
Je český cestovatel a spisovatel. Je autorem cestopisů zemí Severní Ameriky, které navštívil a procestoval. V roce 2012 vydal již desátý cestopis s názvem Zlatá hora.
Více od autora
Jan Křen
Jan Křen byl český historik se specializací na česko-německé vztahy, vysokoškolský pedagog a jeden z představitelů disentu v době normalizace. Vystudoval historii na Fakultě společenských věd Vysoké školy politické ÚV KSČ . V letech 1946–1969 byl členem KSČ. Do roku 1970 působil jako vedoucí katedry historie na VŠP a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnoval se studiu dějin první republiky, KSČ a československého odboje za druhé světové války. Z jeho rozsáhlého díla o čs. emigraci na Západě za druhé světové války mohly ovšem vyjít jen první dva svazky. Pro nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy byl vyloučen ze strany, v roce 1970 musel opustit své pracoviště a až do roku 1989 pracoval jako dělník-čerpač u podniku Vodní zdroje. Stal se jedním ze zakládajících signatářů Charty 77, publikoval v samizdatu a významně se podílel na přípravě bytových seminářů podzemní univerzity. Po listopadu 1989 se stal jedním ze zakladatelů Institutu mezinárodních studií nově založené Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a jeho prvním ředitelem. Byl rovněž jedním z iniciátorů založení Česko-německé komise historiků, jejímž cílem je prostřednictvím zkoumání společných dějin Čechů a Němců přispět ke vzájemnému porozumění a pochopení minulosti a jejíž české sekci deset let předsedal. Problému česko-německých vztahů v novodobých dějinách a nahlížení na ně věnuje Křen začnou část svého badatelského úsilí. Angažoval se rovněž v Česko-německém fondu budoucnosti. Jeho kniha Konfliktní společenství o vztazích Čechů a Němců se dočkala několika vydání v obou zemích. Jako hostující profesor působil na univerzitách v Brémách , Berlíně a Marburgu . Za svoji knihu Dvě století střední Evropy byl v roce 2006 oceněn cenou Magnesia Litera v kategorii naučné literatury a v roce 2007 polskou Cenou Wacława Felczaka a Henryka Wereszyckého, udělovanou za díla v oblasti historie. V roce 2000 obdržel Velk...
Více od autora
Fraňo Kráľ
Fraňo Kráľ byl slovenský meziválečný básník, spisovatel-prozaik socialistického realismu a poválečný politik. Narodil se v rodině slovenského vystěhovalce v USA, ale jako dvouletý se spolu s matkou vrátil zpět na Slovensko, ačkoliv finanční situace rodiny byla velmi špatná. Vzdělání získal v Smrečanech, kde bydleli po návratu z USA, později pokračoval ve studiu v Liptovském Mikuláši a odmaturoval na učitelském ústavu ve Spišské Nové Vsi. Už v době studia musel těžce pracovat a kvůli špatné stravě onemocněl tyfem, který ho velmi zdravotně poznamenal na celý život, nemoc zanechala trvalé stopy a pozdější plicní onemocnění bylo jeho přímým následkem. Narukoval na vojenskou službu, ale onemocněl tuberkulózou. Léčil se pak v Tatranských Matliarech, kde se utužil v sociálních otázkách a ve svém politickém přesvědčení. Později byl převezen do sanatoria v Prosečnici na Sázavě. Ještě ne zcela doléčený byl ze sanatoria propuštěn a začal pracovat jako učitel v Okoličném, později byl přeložen do malé vesničky Kováčovce v okrese Modrý Kameň a na další místa. V roce 1931 se dostal do Bratislavy, ale pro svoji komunistickou ideologii byl předčasně penzionován. Po válce pracoval na Pověřenictvu školství, byl členem ÚV KSS a členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady. Opětovně do ní byl zvolen ve volbách roku 1954 a zasedal zde až do své smrti. V roce 1953 byl jmenován národním umělcem. Počátky jeho literární činnosti spadají do období jeho léčení v Tatranských Matliarech, kde napsal a publikoval svoje první verše . Na jeho tvorbu měla velký vliv i setkání s českými avantgardními spisovateli, se kterými se setkal v době svého léčení v Česku – Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Josef Hora a Stanislav Kostka Neumann a jiní. Zpočátku byl ovlivněn proletářskou poezií, později poetismem a symbolismem, ale také válečným utrpením. V...
Více od autora
Felix Krumlowský
Jan Bauer je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Narodil se v Jihlavě, rodina se později odstěhovala do Českého Krumlova, kde absolvoval střední školu . Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář . Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele .. Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa. Pod pseudonymem Anna Březinová:
Více od autora
Karel Krejčí
Narozen 20.8.1904 v Praze, zemřel 26.6.1979 tamtéž. PhDr., literární historik, bohemista a polonista, profesor, práce z oboru.
Více od autora
Václav Rodomil Kramerius
Václav Rodomil Kramerius , syn vydavatele V. M. Krameria, redaktor, autor a překladatel stovky povídek a novel. Do křestního listu byl zapsán jako Václav Richard, později si dal vlastenecké jméno Rodomil. Byl prvorozeným synem významného českého vydavatele České expedice. V otcově podniku pracoval jako typograf, od roku 1813 jako redaktor Krameriových c.k.vlasteneckých novin. Pak pomáhal matce vést Českou expedici, ale neměli v podnikání úspěch, takže v roce 1823 vydavatelské právo na řadu českých novin a časopisů prodali. Nechával se zaměstnat jako korektor a typograf u různých tiskáren v Čechách a psal. Řadu povídek překládal z němčiny, angličtiny, ruštiny a francouzštiny. V roce 1836 se kvůli nedostatku peněz živil ve Vídni prodejem brakové literatury a voskových figurek. Po návratu se snažil vydávat další noviny: Českoslovanský vlastenecký deník, časopis Hacafírek v kacabajce s malým úspěchem. Pak už jen psal a živil se jako korektor. Zemřel v chudobinci U milosrdných na Karlově. Hrob má v Praze na Olšanech. Žánrově bylo velice rozmanité, jeho povídky a novely byly historické, pohádkové, sentimentální, psal cestopisy i rytířské i strašidelné románky. Některé z nich jsou zařazovány jako předchůdci dnešního žánru fantasy a horor.. Zajímavé jsou i jejich velmi dlouhé názvy. V roce 1988 byl vydán výbor z jeho tvorby vč.jeho životopisu s názvem Knížky lidového čtení.
Více od autora
Václav Krejčík
Narozen 15.9.1971 v Chrudimi. Vystudoval VŠ obor francouzština/čeština, instruktor aerobiku a dalších stylů aerobního charakteru, lektor powerjógy. Instruktor powerjógy a jógy, jehož zájem o jógu je založen na svobodě a neomezenosti. Má rád powerjógu, hathajógu a jógovou terapii, a kdyby nemusel používat rozlišovací slovíčka před nebo za slovem jóga, byl by nejraději. Sportovní kariéru začal v roce 1993, kdy se stal mistrem republiky ve sportovním aerobiku. V roce 2003 otevřel jógové centrum...
Více od autora
Kris Kristofferson
Kris Kristofferson je známý americký zpěvák, skladatel a herec, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Narodil se 22. června 1936 v texaském Brownsvillu a nejprve se věnoval vojenské kariéře, než se začal věnovat psaní písní a koncertování. Kristofferson je známý především díky svému výraznému hlasu, reflexivním textům a příspěvku k hnutí outlaw country music. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dosáhl pozoruhodného úspěchu jako autor písní s hity jako "Me and Bobby McGee", "Help Me Make It Through the Night", "Sunday Mornin' Comin' Down" a "For the Good Times", které byly přebrány mnoha umělci.
Více od autora
Karel Kramář
Karel Kramář byl český a československý pravicový, nacionalistický politik, za Rakouska-Uherska předák mladočeské strany, za světové války účastník odboje, po roce 1918 první ministerský předseda ČSR, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, později Národního sjednocení. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou v rodině vyučeného zedníka Petra Kramáře ze Stanového, později regionálně uznávaného zámožného stavitele a majitele cihelny. Matka Marie, rozená Vodseďálková, pocházela z rolnické rodiny vysockých starousedlíků, její dědeček byl starostou. Karel Kramář byl jediným přeživším z pěti dětí svých rodičů. Rodiče se upjali na jeho budoucí kariéru a spolu s ním rozhodli pro studium v Praze. V šestnácti letech Karel Kramář opustil domov a studoval na reálném gymnasiu v Praze na Malé Straně, bydlel v podnájmu na Hradčanech. V roce 1871 začal svá studia na malostranském gymnáziu, které v tehdejší době mělo dobrou vlasteneckou pověst. Od primy až do oktávy studoval s vyznamenáním, učil se jazykům, hrál na piáno a housle, kreslil a maloval. Tento širší zájem o jazyky a kulturu v mladých, studentských letech provázel Dr. Kramáře po celý život. V červnu 1879 maturoval s vyznamenáním a po prázdninách na podzim téhož roku odjel do Berlína, kde se dal zapsat na právnické fakultě, ale v letním semestru již studoval na univerzitě ve Štrasburku. Na podzim 1880 byl zapsán jako posluchač práv na pražské univerzitě, kde se účastnil velmi živě tehdejšího studentského národního života. Dne 24. dubna 1881 se stal doktorem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení právnických studií se nemusel živit prací a připravoval se na kariéru vysokoškolského pedagoga, proto se vypravil na další studia do ciziny. Nejdříve studoval národní hospodářství na berlínské univerzitě u prof. Adolfa Wagnera, jednoho z tzv. „katedrových socialistů” a odborníka finanční vědy a ještě týž rok se dal zapsat na pařížské svob...
Více od autora
Jiří Kraus
Jiří Kraus je český jazykovědec, lexikograf, překladatel z ruštiny a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování obchodní akademie vystudoval češtinu a ruštinu na VŠRJL v Praze. V letech 1994–2002 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, profesorem byl jmenován v roce 1995. Je členem spolku českých stenografů.
Více od autora
František Krupka
Narozen 25.11.1920 ve Vídni, zemřel 24.4.1988. Prof., Ing., dr., CSc., profesor katedry fyziky, publikace z oboru, práce z oboru strojního inženýrství.
Více od autora
Ferdinand Krch
Ferdinand Krch byl český pedagogický pracovník, stoupenec reformní pedagogiky, redaktor časopisů pro děti a mládež, spisovatel. Narodil se v Praze na Smíchově jako třetí dítě ze sedmi sourozenců, do rodiny c. k. úředníka, stavebního rady Matyáše Krcha. Vystudoval reálné gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou však opustil těsně před řádným ukončením. Rozhodl se, že se bude věnovat výchově dětí. Po doplňovací maturitě na pražském učitelském ústavě sbíral několik let pedagogické zkušenosti jako pomocný a prozatímní učitel na pražských obecných školách, včetně internátní školy pro mladistvé kárance. V roce 1913 otevřel se skladatelem a pedagogem Josefem Křičkou bezplatný Dětský hudební ústav, který financoval z vlastních prostředků. V letech 1919–1924 byl Ferdinand Krch ředitelem Domu dětství v Horním Krnsku, reformního výchovného ústavu pro legionářské sirotky. Spolu s pedagogy Ladislavem Švarcem a Ladislavem Havránkem zde vybudovali opravdový dům dětství s rodinnými vztahy, důraz byl kladen na výchovu v přírodě, výchovu hrou a na jednotu mravní, citové, estetické a tělesné výchovy. V Domě dětství Ferdinand Krch důsledně propracoval svou „výchovu srdce“, stejně později vedl děti v Milíčově domě. V roce 1919 založil Ferdinand Krch časopis pro děti Zlatá brána. Později redigoval dětské časopisy Lípa a Radost . Krch byl autorem nebo spoluautorem mnoha dětských knih, divadelních her a zpěvníčků. Začátkem 30. let 20. století se Ferdinand Krch připojil k Přemyslu Pittrovi a jeho spolupracovníkům, kteří se rozhodli vybudovat Milíčův dům, denní útulek pro zanedbané žižkovské děti. Těm pak věnoval bezplatně svůj volný čas jako učitel sborového zpěvu, vedoucí čtenářských kroužků a vychovatel. V roce 1944 byl Krch spoluzakladatelem ilegálního Výboru křesťanské pomoci židovským dětem. Pro tyto děti, které se vrátily z koncentračních táborů, byly v květnu 1945 v rámc...
Více od autora
Aleksander Krawczuk
Aleksander Krawczuk je polský historik, esejista, politik a vysokoškolský pedagog, profesor humanitních věd, bývalý ministr kultury a poslanec polského Sejmu. V době druhé světové války byl vojákem Armie Krajowé, ozbrojené odbojové organizace v Polsku. V roce 1949 úspěšně ukončil studia filozofie a dějin na Jagelonské univerzitě a následně se zde věnoval vědecké práci na katedře starověkých dějin. V ce 1985 získal titul profesora. V letech 1986–1989 zastával funkci ministra kultury ve vládě Zbigniewa Messnera a ve vládě Mieczysława Rakowského a byl také členem Národního výboru Grunwald, instituce založené na podporu Polské armády s památnou bitvou u Grunwaldu v jeho názvu. Od roku 1991 do roku 1997 byl po dvě funkční období poslancem polského parlamentu za Svaz demokratické levice . Jeho srdeční záležitostí se stala dávná historie, zaobírající se otázkami týkajícími se starověku. On sám se snaží toto historické období také popularizovat, což dokládá například dokumentární seriál Antyczny świat profesora Krawczuka . Publikoval také řadu knih, mnohé z nich pak byly později přeloženy do vícero jazyků. V roce 1997 mu polský prezident Aleksander Kwaśniewski za jeho význačný přínos národní kultuře, udělil státní vyznamenání Řád Polonia Restituta. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleksander Krawczuk na polské Wikipedii.
Více od autora
Radim Krajčovič
Grafik, scénárista dětského časopisu Čtyřlístek, spoluautor publikace pro děti.
Více od autora
Miloslav Král
Miloslav Král byl pracovník katedry filosofie vědy, docent speciální kybernetiky na VŠE v Praze. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, soukromě studoval filosofii a působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Politicky se angažoval v období pražského jara, proto poté pracoval jako bagrista a technik Státního rybářství. Ihned po revoluci nastoupil zpět na VŠE a od roku 1990 působil v Kabinetu pro výzkum vědy, techniky a společnosti Akademie věd ČR. V té době prožil "dva spontánní vstupy do nevědomí", uvěřil v Boha a začal se pokoušet dokázat jeho existenci. V 21. století přednášel a psal knihy o svém vlastním poznání Boha.
Více od autora
Luboš Kropáček
Luboš Kropáček je český islamolog, arabista, afrikanista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech vystudoval arabistiku a anglistiku na FF UK. V roce 1968 se zúčastnil expedice Lambaréné. V letech 1961–1989 spolupracoval se Státní bezpečností, StB jej dokonce roku 1972 vyslala na tři týdny do Izraele, roku 1973 na orientalistický kongres do Paříže a poté ještě do několika arabských zemí. Od roku 1984 byl veden jako agent. Sám však tuto skutečnost přiznal a v jeho svazku sama StB uvádí, že se jedná o osobu neperspektivní k další spolupráci. Navzdory spolupráci s StB mu na FF UK nebyla prodloužena smlouva a až do roku 1990 se živil jako tlumočník politických špiček republiky a komunistického aparátu. Titul kandidáta věd získal až v roce 1990. V roce 1992 se habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 2001. V současné době působí jako profesor v Ústavu Blízkého Východu a Afriky na Univerzitě Karlově. V letech 2008–2009 působil jako vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. K hlavním oborům jeho zájmu patří kultura a myšlení islámského světa, postavení islámu v Evropě dnes, dějiny Blízkého východu, dějiny a kultura Afriky a v neposlední řadě vztah křesťanství a islámu. Publikoval mnoho knih a vědeckých studií v českém jazyce i ve světových jazycích. V českém prostředí patří mezi oblíbené publikace jeho Islámský fundamentalismus nebo Duchovní cesty islámu.
Více od autora
František Vincenc Kramář - Krommer
František Vincenc Kramář, známý spíše jako Franz Krommer, byl český hudební skladatel a houslista, který se narodil 27. listopadu 1759 v Kamenici nad Lipou v Čechách a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni. Byl významnou osobností přechodu od klasicismu k romantismu. Krommerova kariéra vzkvétala ve Vídni, kde od roku 1818 až do své smrti zastával váženou funkci dvorního hudebního ředitele .
Více od autora
František Kropáč
Narozen 28.3.1898 v Krásně nad Bečvou, zemřel 9.8.1966 v Praze. JUDr., romány, poezie, historický spis.
Více od autora
Václav Králíček
Václav Králíček byl český a československý politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1971 se profesně uvádí jako vedoucí provozu Státních lesů. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1976.
Více od autora
Rudolf Jaroslav Kronbauer
Rudolf Jaroslav Kronbauer byl český novinář, spisovatel, divadelní kritik. Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a práva na univerzitě v Praze. Poté byl jmenován komisařem na zemském finančním ředitelství v Praze. Stal se členem redakce Hlasu národa, společně s Václavem Štechem redigoval Noviny mládeže, byl divadelním referentem a redaktorem Národních listů, členem redakce Máje, spoluorganizoval novinářskou organizaci. Napsal řadu napínavých beletristických prací, jak povídek, tak románů. Je také autorem vzpomínkových knih. Za svůj život mnoho fotografoval. Do knih jiných spisovatelů přidával fotografie, byl autorem fotografií mnoha herců a dalších známých osobností. A také autorem řady malých grafik, některé z nich byly použity na pohlednicích. Používal pseudonym A. Stráň. Jezdíval rád do Bakova nad Jizerou na prázdniny i s rodinou. Byl pohřben v Praze na Olšanech. Jeho román Řina byl roku 1926 zfilmován . Oženil se s Emilií, rozenou Kettnerovou , se kterou měl dcery Jarmilu , Emilii a Johannu . Jarmila byla známá jako herečka, zpěvačka a pedagožka, oceněná jako zasloužilá umělkyně. a jiné
Více od autora
Luděk Krčmář
Mgr. Luděk Krčmář . V letech 1991–1996 absolvoval studium teologie a učitelství etiky a náboženství na Husitské teologické fakultě UK v Praze. Magisterskou diplomovou práci obhájil na katedře církevních dějin. Krátce působil jako odborný referent památkové péče v dnešním plzeňském odborném pracovišti Národního památkového ústavu. V letech 1997–1998 externě přednášel na katedře historie Pedagogické fakulty ZČU v Plzni. Od roku 1996 je vedoucím oddělení novějších dějin Západočeského muzea v Plzni. Zabývá se především církevními dějinami , kastelologií, soudobými regionálními dějinami a historickou ikonografií a fotografií. Je členem řady historických komisí, například Komise muzejních historiků při Asociaci muzeí a galerií ČR či Pracovní skupiny pro přípravu expozice k dějinám Němců v českých zemích při Collegiu Bohemicu. Působí jako odborný garant Matice Svatého Jana Nepomuckého. Dále je spoluautorem scénáře výstavní expozice Muzea církevního umění plzeňské diecéze, autorem či spoluautorem přibližně čtyřicítky výstav s historickou tématikou u nás i v zahraničí,autorem několika filmových scénářů či propagačních materiálů, naučných stezek a dalších produktů cestovního ruchu, zpracovaných pro Krajský úřad Plzeňského kraje, jimž se dostalo řady ocenění na veletrzích. Kromě odborné práce se účastní výzkumných cest a expedic po celém světě , píše cestopisy a popularizační články o historii do regionálních periodik , hraje na bicí a sbírá pivní lahve.Ve volném čase ale nejvíce cestovatel. Procestoval kus světa, přesto se rád vrací zpět, aby se mohl věnovat poznání své domoviny....
Více od autora
Jaroslav Kresánek
Doc. Dr. PhMr. Jaroslav Kresánek CSc. Narodený 1921 v Bratislave. Celý život zasvätil farmácii. Vyše 50 rokov aktívnym pedagógom na Farmaceutickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Autor viac ako 30 knižných publikácií preložených do viac ako 10 svetových a európskych jazykov. Ocenený viacerými oceneniami doma i v zahraničí. Mnohoročný šéfredaktor časopisu Naše liečivé rastliny. Nespočetné množstvo publikácií v domácich a zahraničných časopisoch. Nositeľ Weberovej ceny za celoživotný prínos farmácii.
Více od autora
Jaroslav Krejčí
Jaroslav Krejčí byl československý právník a politik, druhý předseda československého ústavního soudu a později předseda protektorátní vlády. Absolvoval gymnázium v Uherském Hradišti a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1916 získal titul doktora práv. V letech 1918 až 1920 působil na zemské politické správě v Brně, později jako vrchní odborový rada v prezidiu ministerské rady v Praze. Od roku 1921 až do roku 1938 byl činný jako tajemník ústavního soudu. Roku 1928 se stal členem českého zemského zastupitelstva, roku 1936 zástupcem prezidia ministerské rady v Právní radě. Téhož roku se stal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně soukromým docentem pro obor ústavního práva, o dva roky později byl jmenován mimořádným profesorem. Ve své době patřil k nejuznávanějším československým odborníkům na ústavní právo, patřil mezi stoupence brněnské právní školy. Ve svých dílech se zaměřoval na vztahy jednotlivých státních mocí, zvláště reflektoval postavení ústavního soudu, postupně však rezignoval na čistý konstitucionalismus a obhajoval zmocňovací zákony přenášející pravomoci parlamentu na vládu. Za druhé republiky působil v období od 1. prosince 1938 do 15. března 1939 jako ministr spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana. Současně působil, byť jen krátce, též jako předseda ústavního soudu. Funkci ministra spravedlnosti zastával i za protektorátu v Beranově druhé vládě a ve vládě Aloise Eliáše . Kromě toho přechodně působil v čele ministerstva zemědělství a jako místopředseda vlády. V období od 19. ledna 1942 do 19. ledna 1945 působil již jako předseda protektorátní vlády. Zároveň nadále zastával i funkci ministra spravedlnosti. Obdržel protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem. Patřil k přátelům prezidenta Emila Háchy, který Krejčího ve své politické závěti z roku ...
Více od autora
Jaroslav Kratochvíl
Jaroslav Kratochvíl maturoval na gymnasiu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku , studia ukončil roku 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku Po návratu z Ruska získal místo úředníka státních lesů a statků. V letech 1927–1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován Terezína, kde zemřel.
Více od autora
František Kreuz
Byl šéfredaktorem časopisu Tenis, významným žurnalistou a sportovním publicistou. Pracoval v Československém sportu a týdeníku Stadión, spolu se Stanislavem Chvátalem napsal publikace Velcí bílí muži, Královny a princezny kolem poháru, rukopis knihy o Jaroslavu Drobném a je autorem čtyřdílného televizního seriálu z tenisového prostředí Počkej si na bílé štěstí.
Více od autora
Vincenc Kramář
Vincenc Kramář byl český teoretik kubismu a sběratel, proslul jako předvídavý sběratel kubistického umění, ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění s mimořádným smyslem pro výjimečné akvizice a jako pozoruhodný teoretik. Stal se historikem umění, který se po celý život hlásil k východiskům vídeňské školy a sepsal mnoho studií, které ovlivnily další historiky umění, například Alberta Kutala. Šlo o odborníka se širokým okruhem zájmů, který obhajoval moderní umění a zároveň razil cestu studiu středověkého umění, jak ho známe dnes. Přesvědčen o zaštiťující roli státu usiloval v pozici ředitele Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění o zestátnění jejích sbírek, což se mu roku 1937 podařilo. Jeho role při vzniku Státní sbírky starého umění byla zcela nepominutelná. Ve funkci ředitele ze zanedbané sbírky provinciálního charakteru ve vlastnictví SVPU vytvořil fungující a reprezentativní státní instituci. Středověké a moderní umění vděčí Kramářovi za kvalitní přírůstky. Mezi nejznámější lze zařadit Vyšebrodský oltář, Madonu Veverskou, Římskou, Roudnickou, Jindřichohradeckou a Zlatokorunskou, Zmrtvýchvstání Třeboňského mistra nebo Epitaf Jana z Jeřeně. Rok před smrtí odkázal svoje sbírky kubistického umění Národní galerii, ve které vynikají zejména práce z Picassova raného období. Tím napomohl státní sbírce moderního umění získat rozměr mezinárodní. Narodil se 8. května 1877 ve Vysokém nad Jizerou do dobře situované rodiny úspěšného obchodníka. Rodina byla výrazně obrozenecky laděná a hojně se věnovala historii. Z matčiny strany Kramář podědil vlohy i k hudbě a po celý život byl vynikajícím klavíristou. Středoškolské vzdělání získal studiem na jičínském gymnáziu, kde studoval spolu se svým bratrem. V roce 1896 vstoupil do Mařákovy krajinářské školy na Akademii výtvarných umění, souběžně si však zapsal historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V prvním roce studia...
Více od autora
Viktor Krupa
Viktor Krupa byl slovenský jazykovědec, který pracoval v oblasti všeobecné a orientální jazykovědy, typologie, folkloristiky, japanistiky. Překládal z orientálních literatur, zejména mytologii a ústní slovesnost. Po ukončení vysokoškolského studia absolvoval několik dlouhodobých pobytů v zahraničí, např. v letech 1965–1966 na Havajských ostrovech a na Novém Zélandu , v roce 1969 v USA, na Kalifornské univerzitě v Berkeley , v letech 1970–1971 na univerzitách v Münsteru a Tübingenu v Německu a v roce 1988 na Novém Zélandu . Dlouhodobě se zabýval jazykovědou, religionistikou a mytologií, především polynéskou. Je nejvýznamnějším slovenským odborníkem na kulturu Oceánie, v letech 1990 až 2006 byl ředitelem Kabinetu orientalistiky Slovenské akademie věd. Uveřejnil řadu knih v angličtině , v ruštině a slovenštině, např.: V zahraničních odborných kruzích jsou ceněny především jeho publikace: Překládá především z angličtiny. Přeložil některá díla Rudyarda Kiplinga, Edwarda Gibbona, Jonathana Swifta, Marka Twaina, Thomase Stearnse Eliota, Daniela Defoa a dalších. Překlady však vytvořil také z japonštiny a němčiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Krupa na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Vendelín Josef Krýsa
Narozen 5.2.1909 v Plzni, zemřel 24.1.1972 v Praze. Nakladatel, dramaturg, dramatik, prozaik, literární monografie. Novinář a spisovatel působící v Duchcově a okolí. Jeho strýc byl známý farář a církevní hodnostář, kterého autor často navštěvoval a strýc na něj měl velký vliv.
Více od autora
Přemysl Krejčík
pochází z Nymburka, v současné době žije v Pardubicích, kde na filozofické fakultě vystudoval historicko–literární studia a dějiny literární kultury. Nyní působí na Univerzitě Pardubice jako doktorand oboru historie. Je také šéfredaktorem literárního časopisu Partonyma.
Více od autora
Olga Krejčová
Narozena 30. 11. 1918 v Krakově . Akademická malířka, ilustrátorka, literatura pro děti, rozhlasové a televizní hry, překlady z němčiny.
Více od autora
Lubomír Král
Fotbalový historik, člen Fotbalové asociace ČR - komise pro historii a statistiku. Žije v Písku.
Více od autora
Karl Kraus
Karl Kraus byl rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář. Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Karl Kraus se narodil jako deváté a nejmladší dítě v rodině jičínského židovského majitele papírny Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, rozené Kantorové. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Vídně. Jeho matka brzy zemřela. Po absolvování gymnasia v roce 1892 začal Kraus studovat práva na Vídeňské univerzitě. Na filozofické fakultě téže univerzity od roku 1896 studoval filozofii a germanistiku, ale studia nedokončil. Již během studií se zabýval psaním a přispíval do literárních časopisů. Od roku 1896 se neúspěšně pokoušel uplatnit jako herec a divadelní režisér. Krátce působil ve skupině Jung Wien, která soustřeďovala přední osobnosti tehdejší kulturní Vídně. Patřili sem např. básník Peter Altenberg, dramatik Hermann Bahr a spisovatelé Hugo von Hofmannsthal a Felix Salten. Od roku 1897 působil Kraus jako novinář. Od roku 1899 vydával vlastní časopis Die Fackel , ve kterém pranýřoval pokrytectví, korupci, měšťáckou morálku, nacionalismus, pangermanismus a v neposlední řadě i psychoanalýzu. V prvním období měl řadu externích přispěvatelů z řady uměleckých profesí. Do Fackelu psali např. Peter Altenberg, Richard Dehmel, Egon Friedell, Oskar Kokoschka, Else Lasker-Schülerová, Adolf Loos, Heinrich Mann, Arnold Schönberg, August Strindberg, Georg Trakl, Frank Wedekind, Franz Werfel a také Houston Stewart Chamberlain a Oscar Wilde. Během první světové války pro něj některé novinové výstřižky v Olomouci zpracovával Paul Engelmann, Ludwig Wittgenstein, a Jindřich Groag. Od roku 1911 publikoval Kraus výlučně vlastní texty. Fackel vydával až do své smrti . Celkem vyšlo 922 sešitů o celkem více než 20 000 stranách. Kromě žurnalistiky se věno...
Více od autora
Julij Krelin
Julij Zusmanovič Krelin , skutečným příjmením Krejndlin 15. května 1929, Moskva - 22. května 2006, Tel Aviv) byl ruský spisovatel, lékař, chirurg. Vystudoval 2. Moskevský medicínský institut , pracoval přes 30 let v nemocnici a provedl desítky operací, ke kterým přistupoval se stoickým klidem. Byl kandidátem lékařských věd a členem Svazu spisovatelů SSSR . Pracoval v Komisi pro udělování milosti pro prezidenta Ruska. Zemřel v Izraeli. Autor není profesionálním spisovatelem a čerpá náměty svých prací přímo z prostředí, v němž den co den žije a pracuje - z chirurgického oddělení velké nemocnice.Jeho první povídky a novely byly publikovány časopisecky v letech 1964- 1966. V roce 1967 vyšla jeho první kniha - Sedm dní týdne.
Více od autora
Josef Krása
Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.
Více od autora
Jiří Krupička
Narozen 5. 5. 1913 v Praze, zemřel 24. 4. 2014 v Edmontonu . Prof., RNDr., PhDr., geolog, publikace z oboru, též autor publikací z oblasti filozofie a lingvistiky, politický vězeň, emigrant po 1968.
Více od autora
Jaroslav Kratochvíl
Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.
Více od autora