Výpis všech autorů

Jurij Iosifovič Koval‘

Ruský spisovatel a básník, autor knížek a scenárista animovaných filmů pro děti, také písničkář.

Július Kontár

Slovenský fotograf.

Jozef Korzeniowski

Polský romanopisec, dramatik a překladatel.

Jozef Koleják

Joy Kohoutová

PhDr., překladatelka z češtiny do angličtiny, muzikoložka, absolventka Univerzity Karlovy.

Josef Koudelka

Josef Koudelka je český fotograf a člen agentury Magnum Photos. Josef Koudelka patří k nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil se svými fotografiemi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří fotografické soubory Cikáni či Exily. V posledních letech se věnuje především fotografování scenérií. V roce 1961 promoval na ČVUT a později pracoval jako letecký inženýr, od té doby fotografoval divadelní představení starým aparátem Rolleiflex. Ještě před svou emigrací v roce 1968 dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Snímky, které nejdřív publikoval anonymně, se staly symboly tehdejších událostí, později za ně dostal Zlatou medaili Roberta Capy. Roku 1970 získal azyl ve Velké Británii, kde žil následujících deset let. Cestoval po Evropě, v sedmdesátých a osmdesátých letech pokračoval ve fotografické tvorbě. Mezi jeho pilotní projekty patřily Gypsies a Exiles . Jeho dílo oceňovali zejména kunsthistorička Anna Fárová a známý francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson. Roku 1987 se stal francouzským občanem. Ve Francii nadále žije a pokračuje v dokumentaci evropské krajiny. Narodil se roku 1938 v Boskovicích, vyrůstal v nedalekém Valchově. V mládí začal fotografovat svoji rodinu a okolí bakelitovým fotoaparátem formátu 6×6. V roce 1961 promoval na ČVUT. V letech 1961–1967 pak pracoval jako letecký inženýr a zároveň začal fotografovat divadelní představení na starý aparát Rolleiflex. V této době se seznámil s kunsthistoričkou Annou Fárovou. Také začal pracovat na detailní studii Slovenských cikánů, kteří se snažili přizpůsobit se životu v Československu a přispíval do časopisu Divadlo jako nezávislý fotograf. Potom co zanechal práce leteckého inženýra, se připojil ke svazu Československých umělců a rozšířil svou studii o Rumunské cikány. V roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. ...

Josef Kott

Narozen 4. 2. 1932 v Humpolci. Prof.Dr.Ing., elektrotechnik se specializací na turbíny, práce z oboru výzkumu fyziky reaktorů, práce z oboru jaderné energetiky.

Josef Kotek

Josef Kotek byl český novinář, národní socialista a příslušník prvního odboje z řad civilistů. Od roku 1913 působil jako redaktor časopisu Pokrok v Prostějově. Pro pobuřující protidynastické řeči byl rakouským zeměbraneckým polním válečným soudem odsouzen k smrti a popraven. Jeho odsouzení bylo v rozporu i s tehdejším platným rakouským trestním právem.

Josef Kotalík

Narozen 2.1.1896 v Klukách u Písku, zemřel 19.10.1987 v Písku.Středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru a literatura o Písku.

Josef Kostohryz

Josef Kostohryz byl český spisovatel a překladatel. Od roku 1927 přispíval do řady periodik, např. Studentský časopis, Lidové noviny, Řád, Lumír, Rozhledy po literatuře a umění, Obnova, Host do domu, Katolické noviny, atd. Po maturitě , studoval filozofii, češtinu a francouzštinu na filosofické fakultě UK. Po vystudování složil zkoušku pro učitele na střední škole . Poté odjel na stipendium do Itálie, kde byl lektorem češtiny v Ústavu pro východní Evropu v Římě. Po návratu začal učit na gymnáziu v Praze, kde učil až do roku 1945. Poté pracoval na ministerstvu informací a od roku 1949 byl vedoucím administrativy Národní galerie v Praze, tuto funkci vykonával až do svého zatčení . O rok později byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu se „Zelenou internacionálou“ za velezradu na doživotí, propuštěn byl až roku 1963, rehabilitován v r. 1990. Po svém propuštění se živil jako překladatel. Spolu s Hanou Uhlířovou přeložil „Druhé pohlaví“ od francouzské intelektuálky Simone de Beauvoir . Kromě vlastní tvorby překládal z francouzštiny, italštiny, angličtiny, polštiny, španělštiny a němčiny .

Josef Korbel

Josef Korbel, původně jako Josef Körbel byl československý diplomat a americký pedagog, který je dnes nejvíce znám jako otec Madeleine Albrightové, ministryně zahraničních věcí USA ve vládě Billa Clintona, a učitel Condoleezzy Riceové, pozdější ministryně zahraničních věcí USA ve vládě George W. Bushe. Vyrůstal v Kyšperku , gymnázium studoval v Kostelci nad Orlicí. Rok byl na Sorboně a ve 23 letech se stal doktorem práv na Karlově univerzitě. Po ukončení vojenské služby začal pracovat na ministerstvu zahraničí. Od roku 1934 byl Josef Korbel v diplomatických službách československé vlády a od ledna 1937 do prosince 1938 pracoval jako legační tajemník k vyslanectví v Bělehradě. Po nacistické invazi v roce 1939 donucen odejít přes Jugoslávii do zahraničí. Sloužil jako poradce Edvarda Beneše, československého exilového prezidenta v Londýně, až do porážky nacismu v roce 1945. Po válce se vrátil se do Československa a sloužil od května 1946 do roku 1948 jako velvyslanec v Jugoslávii a zároveň byl vyslancem v letech 1947-1948 v Albánii. Po komunistickém puči v roce 1948 byl z Jugoslávie znovu nucen emigrovat. Poté, co se dozvěděl, že byl odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti, požádal o politický azyl v USA. V USA pracoval jako profesor politických věd na Univerzitě v Denveru v Coloradu, stal se zakladatelem a děkanem školy mezinárodních studií, která nese nyní jeho jméno, a Nadace pro studium sociálních věd. Jedním z jeho studentů byla i Condoleezza Riceová. Po jeho smrti Universita v Denveru uděluje od roku 2000 Humanitární cenu Josefa Korbela, kterou obdrželo již 28 osob. O jeho životě vznikl dokumentární film s názvem Muž s dýmkou - portrét Josefa Korbela. Film je postaven na výpovědích Madelaine Albrightové a dalších členů rodiny, vypráví o něm také jeho studentka Condoleezza Riceová. Režie se ujal Josef Císařovský, producentem filmu je Miloslav Doležal, Grant produkce, Praha. Pr...

Josef Kopecký

Josef Kopecký byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. K roku 1969 se uvádí jako tajemník středočeského Krajského výboru KSČ. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Do FS ho nominovala Česká národní rada, kam usedl v listopadu 1969. Ve federálním parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.

Josef Kolmaš

Josef Kolmaš byl přední český sinolog a tibetolog, překladatel a světově uznávaný odborník na dějiny čínsko-tibetských vztahů, dlouholetý vědecký pracovník Orientálního ústavu Československé akademie věd a Akademie věd České republiky, v letech 1994–2002 jeho ředitel. Josef Kolmaš se narodil jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec byl zedník. Do obecné školy chodil v rodných Těmicích, do měšťanské ve Bzenci a v roce 1945 začal studovat na jezuitském gymnáziu na Velehradě. Jeho třídním učitelem zde byl pozdější kardinál Tomáš Špidlík. Příslušníci Státní bezpečnosti přepadli 13. dubna 1950 klášter i gymnázium v rámci Akce K a Josef Kolmaš byl spolu s ostatními internován v jezuitské rezidenci v Bohosudově. Pracovali na stavbě přehrady Klíčava a pak byli internováni ve františkánském klášteře Hájek. Po šesti měsících byl propuštěn a v září 1950 začal studovat na gymnáziu v Kyjově. Zde v něm jeho třídní profesor PhDr. Ladislav Dlouhý vzbudil zájem o orientální jazyky a předplatil mu časopis Nový Orient, v němž tehdy vycházela na pokračování učebnice hovorové čínštiny. Po maturitě proto studoval obor čínština – dějiny Dálného východu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1957 pod vedením prof. Jaroslava Průška. Strávil dva roky postgraduálními studiemi na Ústředním národnostním ústavu v Pekingu, kde tehdy studoval jako jediný zahraniční student a specializoval se na tibetský jazyk a literaturu. Při pobytu v Číně tehdy dostal příležitost navštívit významná centra tibetských studií v Čcheng-tu a Lan-čou a podařilo se mu opatřit a převézt do Prahy kompletní vydání tibetského buddhistického kánonu Kandžuru a Tandžuru ručně vytištěné v tibetském klášteře Derge z dřevěných matric pocházejících z poloviny 18. století. Tento vzácný text je uložen v knihovně Orientálního ústavu AV. Své bohaté jazykové a faktografické znalosti Josef Kolmaš zúročil v řadě vědeckých monografických studií, bibliograf...

Josef Kolmač

Josef Kodet

Narozen 1978 v Jihlavě. Mgr., autor deníkových zápisků a sbírky povídek, překladatel z chorvatštiny, slovinštiny, francouzštiny a angličtiny. Absolvent kroatistiky a slovenistiky. Též úředník.

Josef Kobr

Josef Kobr byl český herec, režisér, kabaretní a estrádní komik, konferenciér a moderátor. Po maturitě na kladenské reálce zahájil studium na ČVUT, obor kreslení a deskriptivní geometrie. Po násilném uzavření českých vysokých škol okupačními úřady se rozhodl studovat na pražské Umělecko-průmyslové škole, matčina přítelkyně, herečka Anna Prchalová, mu však zprostředkovala úspěšný konkurs v zájezdovém souboru Zdenky Sulanové ve veselohře Kotrmelce mládí. V roce 1940 nastoupil do holešovické Uranie, kde vystupoval v činoherních i operetních představeních. Vzhledem k nejisté existenci souboru přijal angažmá v Českém divadle moravskoostravském , v letech 1944–1945 v Městském divadle Kladno a po osvobození jednu sezonu v brněnském operetním souboru. Po krátkém působení v Jablonci nad Nisou se v únoru 1947 vrátil do Státního divadla v Ostravě, kde působil jako herec, režisér a šéf operety až do svého odchodu do důchodu , pohostinsky pak do konce roku 1994. V ostravském zpěvoherním souboru vytvořil na dvě stě postav a postaviček, úspěšně spolupracoval s krajskými studii Čs. rozhlasu a Čs. televize, kde moderoval řadu zábavných pořadů, estrád, průřezů operetami a humorných setkání. Z jeho televizních a filmových rolí je patrně nejznámější hlavní role kapelníka ostravské hornické dechovky Leopolda Juřici v  televizním seriálu Dispečer scenáristy Jaroslava Dietla s písněmi a náznaky děje z operety Děvčátko z kolonie. Jednalo se o výraznou ostravskou hereckou osobnost, jež proslula, mimo jiné, svým vypravěčským uměním a originální lidovou komikou. Byl oceněn titulem zasloužilý umělec.

Joanna Kosta

Autorka učebnic angličtiny

Joachim Köhler

Německý spisovatel a publicista, autor biografií.

Joachim Koch

Německý lékař a výzkumník UFO.

Jitka Kostková

Narozena 31. 8. 1927 v Praze. Prom. pedagožka, autorka bibliografií technických oborů a francouzských autorů, metodička, knihovnice. Působila ve Státní knihovně ČSR - Francouzské knihovně.

Jitka Kopejtková

Narozena 1973 v Praze. Fotografka, designérka, tvůrkyně koláží a lektorka výtvarných kurzů zaměřená na new street art.

Jiří T Kozák

Narozen 1926, zemřel 2002. MUDr., CSc., plicní lékař, publikace z oboru zdravotnictví, propagátor nekouření.

Jiří Koten

Narozen 11. 10. 1979 v Jablonci nad Nisou. Mgr., Ph.D., bohemista, básník a literární teoretik.

Jiří Kostelecký

Narozen 1946. Překladatel z angličtiny a němčiny, též kulturně historická publicistika. Autor básnických sbírek.

Jiří Kössl

Narodil se v Českých Budějovicích, CSc., pracovník katedry tělesné výchovy, práce z oboru historie olympismu a českého trampingu.

Jiří Koryta

Jiří Koryta se narodil 24. 6. 1922 v Písku. Proslul svými pracemi v oblasti fyzikální chemie. Vystudoval Univerzitu Karlovu v Praze a získal doktorát v oboru fyzikální chemie. V letech 1951 - 1988 pracoval v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského v Praze. V roce 1966 se stal externím profesorem UK v Praze, od roku 1985 pracoval na univerzitě v Drážďanech, v letech 1985 - 1986 byl prezidentem Mezinárodní elektrochemické společnosti. Od roku 1988 byl pracovníkem Fyziologického ústavu ČSAV v Praze. Profesor Koryta se zabýval teoretickou elektrochemií, bioelektrochemií a historií přírodovědy. Psal články do různých vědeckých časopisů, jeho vědecké publikace vyšly v několika jazycích. Učebnice mu vydalo nakladatelství John Wiley a synové, uznávané v Anglii i v USA. Mnoho let byl rovněž vědeckým redaktorem časopisu Vesmír. Je autorem nebo spoluautorem více než 150 publikací, z toho 20 knižních. Přednášel na mnoha mezinárodních konferencích v Evropě, v USA, v Japonsku a v Číně. Jiří Koryta zemřel 30. 5. 1994 v Praze.

Jiří Körber

Narozen 19. 3. 1911 ve Vlašimi, zemřel 1. 6. 1988 v Praze. Redaktor, dramaturg, prozaik, dramatik.

Jiří Komorous

Brig. gen. JUDr. Jiří Komorous je český policista a současný ředitel Ochranné služby Policie České republiky. V roce 1983 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1984 pracuje u policie. Přes obvodní úřad vyšetřování na Praze 9, přes pražský úřad vyšetřování se dostal na protinarkotické oddělení správy. V roce 1994 se stal ředitelem Národní protidrogové centrály. V roce 2004 spolu se zpěvákem Danielem Landou založil řád Ordo Lumen Templi. Od policie odešel na vlastní žádost počátkem toku 2009, kdy ho nahradil ve funkci Jakub Frydrych. Krátce po svém odchodu vydal své paměti o působení u protidrogové policie nazvanou Lovci smrti. V červnu 2009 se stal náměstkem ministra vnitra Martina Peciny. Komorousovo jmenování kritizoval pro jeho bývalé styky s StB jiný bývalý dlouholetý policista Jan Kubice, který své výhrady neskrýval už v době, kdy byli oba aktivními policisty. Když totiž v roce 1987 usiloval o vstup do StB, označil se za „přesvědčeného internacionalistu, plně oddaného marxismu-leninismu“ a vyjádřil naprostý souhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Dne 8. května 2016 jej prezident Miloš Zeman jmenoval do hodnosti brigádního generála. Jiří Komorous je věřící křesťan, konvertita, římský katolík.

Jiří Koliš

člen Asociace profesionálních fotografů ČR * 5. 5. 1953 v Praze 1968–1972 SPŠ chemická v Praze 1974–1976 fotolaborant a později fotograf Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze 1977–1992 fotoreportér sportovního obrazového týdeníku STADIÓN 1981–1986 FAMU – Praha – katedra umělecké fotografie vedená prof. Jánem Šmokem od roku 1993 volný fotograf se zaměřením převážně na užitou sportovní fotografii

Jiří Kolbek

Narozen 1.7.1946 v Rakovníku. RNDr., CSc., asistent Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, zaměřen na geobotaniku a taxonomii. Práce v oboru, publikovány časopisecky.

Jiří Kocourek

Jiří Kocourek je český psycholog a psychoanalytik. Jiří Kocourek se narodil v Brně do rodiny s německými i židovskými předky. Zde vystudoval psychologii na filozofické fakultě tehdejší University Jana Evangelisty Purkyně. Ve druhé polovině šedesátých let na katedře psychologie působili významní učitelé Jaroslav Šabata, Robert Konečný, Stanislav Kratochvíl či Ivo Plaňava. nejvíce jej však ovlivnil Hugo Široký, který odstartoval jeho vztah k psychoanalýze. Po absolutoriu v roce 1971 prodělal výcvik v psychoanalýze, která nebyla v dané době i s ohledem na postupující normalizaci oficiálně povolena. Jeho výcvikovým analytikem byl Dr. Otakar Kučera, zatímco supervize vedl Dr. Bohodar Dosužkov. Svou osobní odvahu projevil i podpisem Charty 77, což mu znemožnilo vědeckou a akademickou kariéru. Aby se vůbec nějak uživil, vzal místo telefonisty v žižkovské telefonní ústředně. V roce 1980 se Jiří Kocourek mohl vrátit ke své profesi psychologa a zároveň spolu se svými kolegy dál rozvíjet psychoanalýzu v tehdejším Československu. Aktivity této prakticky zakládající generace vedly na sklonku osmdesátých let k uznání tehdy ještě neoficiální České psychoanalytické společnosti Mezinárodní psychoanalytickou asociací a Jiří Kocourek se v roce 1991 stal jejím plnoprávným členem. V Praze 6 si po listopadové revoluci otevřel privátní praxi. Změna poměrů mu též umožnila návrat do výuky na své „alma mater“ v Brně, kde získal titul Ph.D. a posléze i docenturu. Popularizuje a zpřístupňuje psychoanalýzu novým zájemcům o tuto vědu. Začátkem devadesátých let založil Institut aplikované psychoanalýzy, který od té doby vychoval celou řadu psychoanalytických psychoterapeutů. Dále založil Psychoanalytické nakladatelství, které svou produkcí po letech totality zaplnilo mezeru v dostupnosti nejen psychoanalytické, ale i další psychoterapeutické literatury. Publikoval několik monografických odborných prací a řadu odborných i populárně-naučných článků. V Opoč...

Jean Hanff Korelitz

Jean Hanff Korelitz je americká novelistka, autorka divadelních her, divadelní producentka a esejistka. Narodila se a vyrostla v New Yorku. Po studiích v Cambridgi se začala věnovat autorské tvorbě a napsala řadu románů. Je vdaná za irského básníka Paula Muldoona, s nímž má 2 děti. Její román Doznání se dokonce v roce 2013 dočkal filmového zpracování a v nejbližší době by se měl začít natáčet film i podle knihy Mělas to vědět. Ta se ihned po vydání umístila na předních místech čtenářských žebříčků.

Jaroslava Kopecká

Ing., spoluautorka seznamu firemních značek.

Jaroslav Koreček

Narozen 02.12.1910 , architekt.

Jaroslav Kopecký

Jaroslav Kopecký byl český salesiánský kněz, po 13 let byl šéfredaktorem řádového periodika Salesiánský magazín. Za komunistického režimu pracoval na stavbách přehrad, později byl odsouzen za podvracení republiky a pracoval v dolech při těžbě uranu. Byl nejstarší z osmi dětí, ze kterých se pět rozhodlo pro zasvěcený život. Jeho sestra Regina vstoupila do řádu voršilek, další dvě sestry Jiřina a Ivana se staly řádovými sestrami cyrilkami na Velehradě. Jeho bratr Josef je rovněž salesiánem. Na základní školu chodil v Sebranicích, od 5. třídy chodil denně pěšky asi šest km do měšťanské školy do Poličky. Do noviciátu k salesiánům vstoupil v srpnu 1942, když mu bylo 18 let. Bohosloví studoval v cisterciáckém klášteře v Oseku. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 vtrhla do kláštera StB – bohoslovce odvezla a poté bez soudu poslala pracovat na stavbu Klíčavské přehrady na Kladensku. Žili v dřevěných lágrech bez teplé vody, po 10 na pokojích, a pracovali ve 12hodinových směnách. „V porovnání s tím, co jsem prožíval později, to byla relativní pohoda,“ uvedl Kopecký. Po dokončení Klíčavy byl přeřazen na stavbu Křimovské přehrady na Chomutovsku. Na podzim roku 1956 jej spolu s dalšími třemi knězi zatkli. Ve vyšetřovací vazbě v Litoměřicích pak strávil čtyři měsíce, během nichž sice nebyl vystaven bití a fyzickému trýznění, zato psychického teroru zažíval podle vlastních slov „do sytosti“. Nakonec byl za maření dozoru nad církvemi a podvracení republiky odsouzen k dvouletému trestu odnětí svobody. Byl převezen k práci do uranových dolů. Kněžské svěcení mu 7. ledna 1961 tajně udělil biskup Štěpán Trochta. Tajné bylo tedy i kněžské působení P. Kopeckého – věnoval se zejména práci s mládeží, spolupořádal tábory zvané salesiánské chaloupky. Před sametovou revolucí žil v Praze, v roce 1991 se vrátil do Sebranic. V únoru 2013 utrpěl mozkovou mrtvici, zemřel následujícího roku ve věku 90 let....

Jaroslav Kopáček

Narozen 23.5.1930 v Jičíně. Doc., RNDr., CSc., meteorolog, práce z oboru.

Jaroslav Kojzar

Narozen 20. 3. 1937 v Praze. PhDr., redaktor Haló novin nakladatelství Futura, publicista a prozaik.

Jaroslav Kohlík

Narozen: 1917, zemřel: 1987. Redaktor A-Zet, Českého slova; za okupace vězněn v Terezíně. Psal knihy z historie novin a novinářství, povídky z okupace a z novinářských redakcí

Jaroslav Koblížek

Narozen 17.1.1943 v Lomnici nad Popelkou. Lesní inženýr, zabývá se systematickou botanikou, dendrologií a užitkovými rostlinami subtropů a tropů. Práce v oboru botaniky.

Jarmila Koudelková

Autorka dětské publikace o českých dějinách.

Jarmila Konečná

Narozena 16.10.1931 v Beverloo-Beeringu . Rentgenoložka, autorka sbírek básní.

Jarka Kovaříková

Narozena 1964. Scénáristka, autorka televizních adaptací, též práce o výživě a hubnutí.

Jana Kolmanová

Autorka učebnic francouzštiny.

Jana Kolaříková

Dr. Jana Kolaříková spoluautorka kuchařky - Vaříme zdravě, chutně a hospodárně .

Jan Pravoslav Koubek

Jan Pravoslav Koubek byl český a rakouský pedagog, básník a politik, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Patřil mezi české obrozence. Působil jako pedagog. Narodil se v domě čp. 12 v dnešní Koubkově třídě v Blatné. Pocházel ze zámožné rodiny, která mu poskytla kvalitní vzdělání. Docházel na soukromé hodiny za kaplanem Bezděkou, který ho připravil na studium gymnázia. Od roku 1819 studoval po čtyři roky na gymnáziu v Písku, kde Bezděka působil jako katecheta. Další ročníky střední školy absolvoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde jeho učitelem byl Josef Jungmann. V letech 1825–1826 studoval filozofii v Plzni, kde jeho učitelem byl Vojtěch Sedláček. V roce 1827 se vrátil do Prahy a měl nastoupit ke studiu práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Zajímalo ho ovšem více studium jazyků a literatury, především slovanských, zejména polštiny a ruštiny. V roce 1831 odešel na Halič. Václav Hanka mu tam opatřil místo vychovatele v rodině Romerů v Pustkově. O rok později přijal místo učitele hudby a zpěvu u pánů Rosnowských ve Hřejovicích a v letech 1833–1837 vyučoval latinu a řečtinu jako suplující profesor na gymnáziu ve Lvově. V roce 1837 se na přání rodičů vrátil do Čech. Krátce působil jako knihovník a předčítatel u hraběte Kašpara Šternberka a roku 1839 byl jmenován mimořádným profesorem českého jazyka a literatury na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1847 se stal řádným profesorem, od roku 1849 měl též aprobaci pro polský jazyk a literaturu. Kromě toho privátně vyučoval češtinu v šlechtických rodinách. Psal básně a překládal. Už během haličského pobytu začal překládat polské a ruské literáty. V jeho díle jsou silné vlivy Jana Kollára, Františka Ladislava Čelakovského i dobové atmosféry vyvolané nálezem rukopisů královédvorského a zelenohorského. Většina jeho díla byla naplno publikována až po jeho smrti. Během revolučního roku 1848...

Ján Kozelnický

Ján Kováč

Ing., PhD., odborný asistent Katedry lesnej a mobilnej techniky, proděkan Fakulty environmentálnej a výrobnej techniky .

Jan Kotěra

Jan Karel Zdenko Kotěra byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. Narodil se 18. prosince 1871 v Brně jako mladší syn středoškolského profesora Antonína Kotěry a jeho ženy Marie, rozené Vogl . Při křtu u Sv. Tomáše dostal tři jména: Jan Karel Zdenko. Vychováván byl v německých školách nejprve v Dolních Zálezlech a v Ústí nad Labem a potom na státní průmyslové škole, Odborné škole stavitelské v Plzni. Po maturitě v roce 1890 přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba objevili jeho talent a stali se mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění od roku 1894, kdy tam nastoupil nový profesor Otto Wagner. Ve Vídni se mladý Kotěra seznámil s Jože Plečnikem, Josefem Hoffmannem, Josefem Urbanem, ale i s Adolfem Loosem. Kotěra byl ovlivňován na jedné straně wagnerovským modernismem, na druhé straně italsky orientovaným klasicismem, který ve vídeňské akademii ještě dozníval. Roku 1897 získal prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Palazzo Venezia v Římě. Tento pobyt spojený s cestami po celé Itálii, který Kotěra uskutečnil od února do června 1898, završil jeho učednická léta. Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole na místo Friedricha Ohmanna. K jeho žákům tam patřil například Josef Gočár. V roce 1899 se oženil s Bertou Trázníkovou a zařídil si byt v Praze. Téhož roku začal pracovat na své první významné realizaci, kterou byla stavba Peterkova domu v Praze. Roku 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, kde učil i Bohuslava Fuchse a Františka L. Gahuru. Jan Kotěra působil ve Spolku výtvarných umělců Mánes a jako redaktor časopisu Volné směry. Organizoval množství výstav (Augus...

Jan Kořenský

PhDr. Jan Kořenský, DrSc. je český jazykovědec, zabývající se gramatikou češtiny, obecnou lingvistikou, metodologií lingvistiky, teorií znaku, teorií textu a procesuální gramatikou. Nejvýraznější současný představitel české metodologické reflexe lingvistického výzkumu, zasahující do diskuzí o gramatikách a gramatice češtiny, rozsahu a obsahu pojmu gramatika přirozeného jazyka. V letech 1955–1960 vystudoval ruštinu a češtinu na filozofické fakultě UP v Olomouci. Po absolutoriu fakulty učitelské působení na středních školách. Od r. 1963 v akademickém Ústavu pro jazyk český v Praze. 1965 CSc. V něm od r. 1977 vedoucí oddělení současného českého jazyka. Paralelně působí jako profesor na filozofické fakultě UP v Olomouci. Vyvíjel a vyvíjí rozsáhlou činnost vědecky organizační; člen redakcí několika odborných periodik. Jazykovědnou bohemistiku pěstuje v širokém záběru od morfologie a syntaxe k lingvistice textové a k analýze mluvené komunikace. Uplatňuje své vzdělání v logice a filozofii vůbec v pracích zaměřených k obecné jazykovědné teorii a metodologii. Autor rozsáhlého a obsáhlého vědeckého díla. Patří k čelným českým lingvistům na přelomu 20. a 21. století.

Ján Korch

Slovenský pedagog, matematik.

Jan Konvalinka

Narozen 21.1.1963. Biochemik a vysokoškolský pedagog, odborné práce z biochemie a molekulární biologie.

Jan Komenda

Narozen 19.9.1954. Doc., Ing. v oboru strojírenství, Ing., CSc. Znalec v oboru střelivo a výbušniny, publikace z oborů balistika, zbraně a munice.

Jan Kolovrat

Narodil se 2. 9. 1910 v Brčku . Po přestěhování s rodiči do Československa vystudoval v Bratislavě práva. Pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí, jako vicekonzul v Krakově organizoval vznik československé odbojové jednotky. Během války se účastnil bojů v Anglii. Po únoru 1948 propuštěn z Ministerstva zahraničí, pracoval v tehdejší Dynamit Nobel Bratislava . Později pracoval jako zástupce Farbewerke Hoechst v Praze. Autor dobrodružných a špionážních románů . Napsal také populární knihu o chemii pro děti a přeložil a převyprávěl několik zahraničních dobrodružných románů, zejména od E. Salgariho a J. F. Coopera. Zemřel 31. 3. 1978 v Praze.

Jan Kolář

PhDr. Jan Kolář, narozen 1. 3. 1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.

Jan Kofroň

Narozen roku 1984. RNDr., Ph.D., geograf, zaměřený na politickou geografii a vojenství, též vysokoškolský pedagog.

Jan Kochanowski

Jan Kochanowski byl nejvýznamnější polský renesanční básník. Jeden z nejvýznamnějších polských renesančních básníků se narodil roku 1530 v Sycyně v šlechtické rodině . Od roku 1544 studoval na Krakovské univerzitě. Pravděpodobně kolem roku 1549 univerzitu opustil a přestěhoval se do Wroclawi. Na začátku 50. let 16. století pobýval v Královci, kde vytvořil svoje nejstarší dodnes dochované dílo . Brzy se Kochanowski přestěhoval do italské Padovy, kde až do roku 1555 studoval filozofii, latinu, řečtinu a antickou literaturu na místní univerzitě. Mimo jiné byl zde jmenován do funkce „konciláře“ národa polského, tj. zástupce Poláků na půdě univerzity. V následujících třech letech několikrát znovu vycestoval do zahraničí , aby se definitivně vrátil do vlasti v květnu roku 1559. Roku 1563 začal pracovat ve službách korunního podkancléře Piotra Myszkowského, díky čemuž získal hodnost královského sekretáře. Krátce působil i na dvoře krále Zikmunda II. Augusta. V roce 1574 Kochanowski zakoupil ves Chechły poblíž Czarnolasu, kde se natrvalo usadil a o rok později i oženil s Dorotou Podlodovskou z Przytyka. Ta mu přivedla na svět dceru Uršulu a Hanu. Odtud získal přídomek „básník z Černolesí“. Umřel v srpnu roku 1584 v Lublině , kam přijel na zasedání senátorů svolané králem Štepánem Bathorym. U Kochanovského lze určit tři období tvorby: 1/ Období cest a studií : 1544–1559 První Kochanovského díla vznikají za hranicemi Polska kolem roku 1555. Důležitým obdobím pro mladého básníka byl pobyt v italské Padově , kde se seznámil např. s Andrzejem Patrycym Nideckim, Andrzejem Dudyczem a Stanisławem Fogelwederem. Kolem roku 1580 píše tři latinské sbírky: Do...

Jan Kobzáň

Jan Kobzáň ) byl český akademický malíř, grafik a spisovatel. Je autorem loga firmy Baťa. Matka malému Janovi brzy zemřela. Otec ho pak opustil, a tak ho v Jasenné vychovávala teta. Do obecné školy chodil v Liptále, na měšťanku ve Vsetíně. Když mu bylo 15 let, začal pracovat jako dělník na pile Baťových závodů ve Zlíně. Jeho výtvarný talent zaujal samotného Tomáše Baťu. Díky Baťově podpoře mohl začít studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, později v letech 1924–1926 studoval kresbu na Akademii výtvarných umění u profesora Maxe Švabinského. Za druhé světové války se aktivně podílel na pomoci partyzánskému hnutí. Rozsáhlou venkovní expozici Kobzáňova díla nabízí rožnovské sídliště Záhumení, jehož domy, okna či balkóny vyzdobil množstvím sgrafit. Ačkoli sídliště vznikalo v 50. letech 20. století, bylo mu dopřáno využít v nich rostlinné a zvířecí motivy anebo náměty ze starých pověstí. Jeho sgrafita či fresky lze nalézt také v rožnovské ulici Pionýrská a dále na budovách ve Valašském Meziříčí nebo Holešově. V závěrečném období svého života žil a tvořil na chalupě na Soláni ve Velkých Karlovicích. Ve věku 58 let zde zemřel na srdeční selhání. Je pohřben na Valašském Slavíně, hřbitůvku obklopujícím kostelík sv. Anny ve Valašském muzeu v přírodě

Jakov L'vovič Kolominskij

Ruský psycholog.

J Koudelka

J Kosek