Výpis všech autorů

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Cassandra Kent

Bohumil Kubišta

Bohumil Kubišta byl český malíř, grafik a výtvarný teoretik. Bohumil Kubišta byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, proto cestu k umění neměl snadnou, ale prosadil si ji. Bohumil Kubišta od roku 1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace. Ani zde dlouho nevydržel a z akademie odešel. Krátce cestoval do Florencie a do Paříže. Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu . Zúčastnil se obou výstav Osmy v letech 1907–1908. Jako myšlenkově důsledná a teoreticky založená osobnost se stal neoficiálním mluvčím Osmy, obhajoval nové pojetí umění ve výtvarných referátech i zásadních teoretických úvahách o tehdejší kultuře. „Význam barvy vězí v tom, že má skutečně vlastnost nejen harmonickou, ale opravdové mystické symboliky“ napsal Janu Zrzavému v roce 1915. Byl přesvědčen, že moderní umění je založeno na principu „pochopit a naplnit zákon“ stejně jako historické slohy. Studoval teorii barev , analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů . Jeho obrazy byly založené na přísném vyvažování jednotlivých formálních prvků, uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a kompoziční princip zlatého řezu . Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých a seznámil se s prekubistickými díly Picassa i Braqua. Po této zkušenosti napsal kubismem okouzlený Kubišta do Prahy: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy , snažil se spojit principy kubis...

Ben Kane

Irský spisovatel Ben Kane se narodil v roce 1970 v Nairobi v Keni, kde jeho otec pracoval jako veterinář. V sedmi letech se vrátil s rodiči do Irska, odkud pocházeli. Po dokončení střední školy uvažoval o studiu historie, k níž ho jako vášnivého čtenáře přivedla láska ke knihám, ale nechtěl se stát učitelem. Nakonec vystudoval veterinární medicínu na University College Dublin, ale neklidná povaha a touha cestovat ho přivedly na Hedvábnou cestu a do Turkmenistánu, což vzbudilo jeho zájem o římské tažení do Parthie v r. 53 před Kr. Poté se vypravil na téměř tři roky trvající cestu kolem světa, při níž navštívil na 60 zemí a 7 kontinentů. Po návratu se znovu vpravil do „běžného života“ a práce veterináře ho zavedla do Northumberlandu a k Hadriánovu valu, na místa, která vždy živila jeho představivost a dodnes jsou připomínkou někdejší římské přítomnosti. Nedlouho poté se rozhodl, že se stane spisovatelem a dnes má za sebou už několik úspěšných historických románů. S manželkou a dvěma dětmi žije v North Somersetu.

Antonín Kovář

Antonín Kovář byl český a československý politik Československé sociální demokracie, po roce 1948 Komunistické strany Československa, a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. Pocházel z rodiny gruntovníka v Pržně. Narodil se jako katolík. Roku 1928 vystoupil z církve a byl bez vyznání. V roce 1946 se uvádí jako malorolník, bytem Pržno. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. Zasedal zde do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Ostrava. Patřil k té části sociální demokracie, která souhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948 a setrval ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem komunistů. V červnu 1948 po sloučení ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. Mandát zastával konce funkčního období parlamentu, tedy do roku 1954.

Andrea Křístek Kozárová

Alexandr Kramer

Alexandr Kramer byl český novinář, za normalizace disident a autor science fiction povídek, které zveřejňoval pod jménem svého spolupracovníka Jaroslava Veise a později Miroslava Kostky. Vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK . Od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v roce 1968 působil jako redaktor týdeníku Student. V dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu G. Husáka do čela KSČ. Sám byl členem KSČ od března 1968; v listopadu 1969 vystoupil. V následujících letech pracoval jako tlumočník z angličtiny, pomocný dělník, nosič kufrů, agent s lístky do divadla, od roku 1976 do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. Podílel se na protirežimních letákových akcích. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. Spoluzakládal skupinu Levá alternativa v září 1989; v roce 1991 vystoupil. Byl ženatý, měl jednu dceru. V letech 1990–92 pracoval jako redaktor zahraniční rubriky Lidových novin se zaměřením na USA, v letech 1993–97 byl vedoucím redaktorem exportní redakce ČTK, vedoucím redaktorem zahraniční rubriky časopisu Mladý svět, zástupcem šéfredaktora a reportérem časopisu Týden, překladatelem pro Reader's Digest Výběr, redaktorem zpravodajství Radia Svobodná Evropa. V srpnu 1997 se stal redaktorem deníku Právo. Zde působil zpočátku jako politický komentátor, postupně se však specializoval na velké politické rozhovory vycházející v sobotu. Zastával výrazně levicové názory. Tyto rozhovory vydalo knižně brněnské nakladatelství nakladatelství Doplněk: Interview , Interview 2 , Interview 3 , Interview 4 , Interview 5 (2006 – 74 rozhovo...

Alexa Kriele

Alexa Kriele studovala filozofii a psychologii a pracovala jako novinářka a trenérka pro manažery. Od roku 1994 zaměřuje své aktivity na knihy o andělech.

Adolf Kamiš

Narozen 10.6.1915 v Trpnouzích u Českých Budějovic, zemřel 1.10.1991. PhDr., CSc, asistent katedry českého a slovenského jazyka, lingvistická literatura.

Zuzana Kubašáková

Slovenská učitelka angličtiny, fotografka, překladatelka a autorka pohádek.

Zita Kabátová

Zita Kabátová byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století. Otec Benno Kabát byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová, byla dcera pražského obchodníka. Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě. Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec. Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí. Vrcholný výkon podala zejména ve filmu Muži nestárnou . Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila německy pod jménem Maria von Buchlow ; v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti. Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna. Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka. K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle, v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře–skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčn...

Zeno Kaprál

Zeno Kaprál byl český básník, představitel brněnské bohémské generace šedesátých let a autor spirituální lyriky s důrazem na tradiční formy. Absolvoval pedagogickou školu v Karlových Varech, pracoval jako zeměměřič, hasič, učitel, knihovník a vychovatel v diagnostickém ústavu, v letech 1966 až 1996 byl zaměstnancem České pojišťovny v Brně. Časopisecky debutoval v roce 1957 a v roce 1962 vydal první sbírku Ploty. Po nástupu normalizace mohl publikovat poezii pouze v samizdatu. V roce 1992 vyšla kniha textů z tohoto období nazvaná Reinerův výbor podle editora Martina Reinera. Jako externí scenárista spolupracoval s Českou televizí, byl tajemníkem brněnské organizace Obce spisovatelů. Obdržel Cenu Českého literárního fondu a Cenu města Brna . Žil v Brně a Strmilově. Jeho dcerou je spisovatelka a publicistka Dora Kaprálová.

Zdeněk Kudělka

Moravský historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V 50.–60. letech 20. století byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakladatelem a členem tvůrčí skupiny Brno 57. V letech 1945-1949 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, během studií zde úůsobil jako asistent a později jako odborný asistent semináře dějin umění, v roce 1949 dosáhl titulu PhDr., 1965 CSc., roku 1969 se stal docentem a v roce 1990 byl jmenován profesorem. Během totalitního režimu byl nucen opustit akademickou půdu. V letech 1964-1969 se vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého a poté zpět do Brna, kde působil až do roku 1992. Více o něm také v článku historika umění Jiřího Kroupy ke Kudělkovu životnímu jubileu zde: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110917/F_HistoriaeArtium_40-1996-1_10.pdf?sequence=1

Zdeněk Kropáč

Narozen 17.1.1925 v Líském, zemřel 21.10.2005. Novinář, reportér, reportáže z cest.

Zdeněk Kluzák

Zdeněk Kluzák byl český pedagog, mykolog a spisovatel, který působil především v Českých Budějovicích. Během své profesní kariéry se mimo jiné od 70. let 20. století intenzivně věnoval studiu nových lokalit květnatce Archeova na území Československa, v roce 1971 publikoval v časopisu Živa vůbec první barevné fotografie této houby nalezené na území Čech. Byl objevitelem nového druhu hřibovité houby – než byl hřib platně popsán, autor zemřel a v jeho práci pokračovali mykologové Pavel Špinar a Josef Šutara, kteří tuto houbu na jeho počest pojmenovali hřib Kluzákův.

Vladimír Kubeš

Spoluautor tábornické encyklopedie.

Vladimír Klíma

Anglista a afrikanista PhDr. Vladimír Klíma, CSc. , literát, historik a bývalý český velvyslanec ve Ghaně. Autor měl možnost poznat Nigérii studijně ještě v době předpřevratové jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV v Praze, kdy externě přednášel africkou literaturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK v Praze. Překládal první africké a karibské autory a sestavil několik antologií africké a karibské literatury. Autorovy vědecké kvality známe nejen z celé řady jeho knih, studií a článků z posledních 40 let, ale i z řady mezinárodních vědeckých konferencí v tuzemsku i v zahraničí. Dnes žije v Rožnově pod Radhoštěm a pracuje na vzpomínkách, které vyjdou na jaře 2009.

Vladimír K Karenský

Vilma Kadlečková

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová je česká spisovatelka science fiction a fantasy, příznivkyně fandomu. Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Je vdaná za Martina Klímu , dívčí jméno Kadlečková používá jako literární pseudonym. Má tři dcery . Po letech strávených v Brně a kratším pobytu v Anglii žije v Praze. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Poté nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Harlequin. Od narození dětí pracuje z domova jako překladatelka. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 . Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu 'Legendy o argenitu'. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy , mapující budoucí historii vesmíru, který je podobný našemu, ale existuje v něm 'argenit': fiktivní nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s psychotronickými schopnostmi. Součástí cyklu jsou například romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží a další novely a povídky. Motiv argenitu se projevuje i v prozatím nedokončené šestidílné sáze Mycelium. Autorka se věnuje také fantasy . Podílela se na projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky bez SFF motivů píše výjimečně . Aktivně se zapojovala do různých aktivit tohoto hnutí. Od ...

Viktor Krupa

Viktor Krupa byl slovenský jazykovědec, který pracoval v oblasti všeobecné a orientální jazykovědy, typologie, folkloristiky, japanistiky. Překládal z orientálních literatur, zejména mytologii a ústní slovesnost. Po ukončení vysokoškolského studia absolvoval několik dlouhodobých pobytů v zahraničí, např. v letech 1965–1966 na Havajských ostrovech a na Novém Zélandu , v roce 1969 v USA, na Kalifornské univerzitě v Berkeley , v letech 1970–1971 na univerzitách v Münsteru a Tübingenu v Německu a v roce 1988 na Novém Zélandu . Dlouhodobě se zabýval jazykovědou, religionistikou a mytologií, především polynéskou. Je nejvýznamnějším slovenským odborníkem na kulturu Oceánie, v letech 1990 až 2006 byl ředitelem Kabinetu orientalistiky Slovenské akademie věd. Uveřejnil řadu knih v angličtině , v ruštině a slovenštině, např.: V zahraničních odborných kruzích jsou ceněny především jeho publikace: Překládá především z angličtiny. Přeložil některá díla Rudyarda Kiplinga, Edwarda Gibbona, Jonathana Swifta, Marka Twaina, Thomase Stearnse Eliota, Daniela Defoa a dalších. Překlady však vytvořil také z japonštiny a němčiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Krupa na slovenské Wikipedii.

Věra Kopecká

Věra Kopecká je česká pedagožka, básnířka a překladatelka z polštiny. Věra Kopecká narodila se 14. července 1951 v Turnově. Do maturity žila v Jablonci nad Nisou, od roku 1992 bydlela v Broumově, nyní žije ve Křinicích. Od roku 2000 je organizátorkou Dnů poezie v Broumově a od roku 2006 členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. Vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Karlově univerzitě. V letech 1980–1985 absolvovala na Lidové konzervatoři v Praze obory umělecký přednes, divadlo poezie a literární tvorba. Píše od studentských let. Vydala více než dvacet sbírek poezie. Je laureátkou mnoha literárních soutěží. Účastní se mezinárodních literárních festivalů a setkání v Čechách i v Polsku a na výtvarných plenérech. Organizuje česko-polské broumovské Dny poezie . Překládá a vydává poezii svých přátel. Fotografuje krajinu, měla řadu výstav v Čechách i v Polsku. Zabývá se rovněž tradičními lidovými technikami a řemesly. Básně Věry Kopecké se nejdříve začaly objevovat v časopisech , její verše byly recitovány v Čs. rozhlase, v Rubínu, ve Viole, v pořadech Hudební mládeže. Věnce sonetů Knižním debutem se stal v roce 1989 Věnec sonetů z napadaného sněhu ve sborníku Prvovýstupy: verše devíti autorů. Tímto cyklem znělek vyjádřuje prvotní fascinace milostným citem, láskou, na pozadí zimních metafor a obrazů. V roce 1998 pak V. Kopecká vydává Nekonečný život: věnec sonetů. Námětem cyklu je mateřská láska. Myslí na svou maminku, když se autorka sama stává matkou. Věnec sonetů Na prahu dne z konce roku 2012 opěvuje milostnou naději, naději na lásku a kterou nám dává láska. Příběh světla a tmy je věnec sonetů věnovaný životnímu příběhu osleplého polského malíře a sochaře Stanislawa Olszamowského. Haiku První sbírka haiku Toulavý měsíc je psaná původní japonskou stroficko...

Věra Knížetová

Narozena 1931, zemřela 2015. PhDr., cvičitelka a učitelka jógy, zabývala se i Feldenkraisovou metodou.

Vendelín Josef Krýsa

Narozen 5.2.1909 v Plzni, zemřel 24.1.1972 v Praze. Nakladatel, dramaturg, dramatik, prozaik, literární monografie. Novinář a spisovatel působící v Duchcově a okolí. Jeho strýc byl známý farář a církevní hodnostář, kterého autor často navštěvoval a strýc na něj měl velký vliv.

Valent Klima

Doc. Mgr., CSc., pedagog katedry dopravních sítí Žilinské univerzity, práce z informatiky a programování.

Václav Kotyška

Narozen 14.2.1865 v Domašíně u Dobrušky, zemřel 5.11.1945 v Praze. Práce na naučných, technických a místopisných slovnících.

Václav Kabát

Václav Kabát je český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a karikaturista. V letech 1947–1951 vystudoval v Praze pod vedením Petra Dillingera a Jaroslava Vodrážky Státní grafickou školu a poté v letech 1951–1956 u profesora Vladimíra Pukla Akademii výtvarných umění. Od ukončení studia vykonává svobodné povolání. Volnou grafiku provádí v technikách leptu a suché jehly. Spolupracuje s celou řadou nakladatelství, časopisů a novin. Graficky upravil mnoho knih a asi devadesát titulů sám ilustroval. Jeho nejrozsáhlejším dílem jsou ilustrace série deníků Adriana Molea spisovatelky Sue Townsendové. Vystavuje nejčastěji na společných výstavách ilustrací pro děti. Od roku 1990 je členem Klubu ilustrátorů dětské knihy. Za svou práci získal celou řadu ocenění:

Tomáš Kučera

Narozen 22. 1. 1968 v Praze. Botanik. Publikace v oborech botanika, geobotanika a krajinná ekologie.

TJ Klune

Americký spisovatel fantasy románů a romancí.

Svatopluk Kadlec

Svatopluk Kadlec byl český básník a překladatel z francouzštiny. Studoval na středních školách v Roudnici nad Labem a v Praze. Po maturitě byl roku 1916 odveden a dva roky prožil na východní frontě a pak až do roku 1919 na jižní frontě v Albánii. Poté začal studovat strojní inženýrství na Vysoké škole technické v Praze, ale po dvou semestrech odešel k divadlu a působil jako herec v kočovných společnostech a v některých pražských divadlech . Od roku 1928 se již věnoval jen literární a překladatelské činnosti. Byl členem sdružení moravských autorů Literární skupina. V letech 1929–1930 žil v Paříži a v Marseille a živil se příspěvky, zasílanými do různých českých časopisů, zvláště do časopisu Trn. Ve své básnické tvorbě vycházel nejprve z poetismu . Milostnou tematiku obsahuje sbírka Objetí. Ve své pozdější spirituálně laděné poezií, ve které se vrátil ke klasické formě, zpracovává vážné, až tragické pojetí života . Jeho překladatelské dílo je bohaté rozsahem i tematickým záběrem. Je autorem překladů francouzských dramatiků a prozaiků . Největším přínosem do dějin českého překladu z francouzštiny jsou však jeho překlady básnické a z nich především první kompletní český překlad Baudelaireových Květů zla. Ve svých překladech usiloval o adekvátnost vůči originálu nejen v obsahu, ale také v jazykové formě.

Suzy Kalter

Suzy Kalter je jedinou novinářkou, jíž bylo dovoleno při natáčení seriálu Dallas pracovat na plný úvazek. Základem její práce na knize bylo prostudování 222 dílů Dallasu. Dělala rozhovory s herci a členy štábu, bývalými i jejich následovníky včetně producentů, režisérů a scénáristů. Práce ji zavedla až do Dallasu na ranč Southfork, do filmových studií v Los Angeles, ve kterých byl Dallas natáčen, a do studia MGM, kde se natáčel film o tom, co Dallasu předcházelo, Raná léta. Suzy Kalter je autorka několika bestselerů, spolupracovnice Richarda Simmonse a kadeřníka Jose Ebera a také spoluautorka knihy "Velká kniha o seriálu M*A*S*H." Suzy Kalter je absolventkou Univerzity of Texas. Žije nyní v Texasu.

Sue Monk Kidd

Sue Monk Kidd vyrostla v městečku Sylvester v americké Georgii. Absolvovala na Texas Christian University v oboru ošetřovatelství a teprve později pokračovala se studiem tvůrčího psaní na Emory Univesity a Anderson College. Hned s první knihou přišel obrovský úspěch. Debutový román The Secret Life of Bees se stal ve Spojených státech knižním fenoménem a získal řadu ocenění, včetně nominace na Orange Prize v roce 2002. Kniha byla přeložena do 36 jazykůa prodalo se jí přes 14 milionů výtisků. I následující kniha Zhe Marmaid Chair zaznamenala velké ohlasy. Kromě románů je Sue MonkKidd autorkou několika memoárových knih, které jí rovněž přinesly uznání a ocenění. Poslední autorčin román Křída ve větru je inspirován příběhem sester Sarah a Angeliny Grimkéových, bojovnic za práva otroků, prvních ženských zastánkyň abolice a jedněch z prvních významných amerických feministických myslitelek. Dočkal se velkého ohlasu z řad čtenářů i kritiků a byl přeložen do více než dvou desítek jazyků.

Sue Kaufman

Narodila se v roce 1930 v New Yorku. Je autorkou mnoha povídek, publikovaných zprvu časopisecky, knižně vydaných v souboru Mistr , a několika románů, z nichž nejznámější Deník americké manželky se po prvním vydání v roce 1967 stal v USA bestsellerem

Saša Král

Narozen 29.8.1892 v Praze. Učitel, autor učebnic a románů, též práce o skautingu. Patřil k první zakladatelské generaci českých skautských vůdců. Vlastním jménem Karel Kalivoda.

Sarah Knight

Britská vysokoškolská učitelka anglické renesanční literatury, též překladatelka latinských středověkých děl, editorka.

Roman Kvasnický

Robert Křesťan

Robert Křesťan je významný český písničkář, hudebník a lídr bluegrassové skupiny Druhá tráva. Svou hudební kariéru zahájil v 70. letech 20. století a od té doby se stal jednou z nejuznávanějších osobností české folkové a country scény. Křesťanova tvorba je známá svými poetickými texty a jedinečným prolínáním bluegrassu s dalšími hudebními žánry. Se skupinou Druhá tráva vydal řadu alb, která sklidila uznání kritiky v České republice i na mezinárodní scéně. Svým inovativním přístupem k bluegrassu si kapela získala oddané příznivce a absolvovala rozsáhlá turné, na kterých svou hudbu představila posluchačům po celém světě. Robert Křesťan 's přínos hudbě byl oceněn několika cenami, což upevnilo jeho postavení významného umělce ve svém žánru.

Renata Kalenská

Renata Kalenská je česká novinářka a moderátorka. Pracovala v redakci deníku Lidové noviny, pro které pravidelně připravovala profilové rozhovory s významným osobnostmi. Od září 2009 pracovala v časopisu Týden. Za svou práci získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Na základě jejích rozhovorů vznikla divadelní hra J. A. Pitínského Renata Kalenská, Lidové noviny. V letech 2013–2016 moderovala na Českém rozhlase Plus pořad Pro a proti. Od ledna 2017 do ledna 2019 působila v internetovém zpravodajském webu Seznam Zprávy. Od února 2019 pracuje v redakci Deníku N. Má dvě děti. Dlouhodobě se potýká se zdravotními problémy.

Přemysl Krejčík

pochází z Nymburka, v současné době žije v Pardubicích, kde na filozofické fakultě vystudoval historicko–literární studia a dějiny literární kultury. Nyní působí na Univerzitě Pardubice jako doktorand oboru historie. Je také šéfredaktorem literárního časopisu Partonyma.

Petr Křivský

Narodil se 28. 6. 1944 v Sobíňově a od roku 1969 žije v Praze. Vystudoval obor historie-filozofie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Pracoval v Ústavu československých a světových dějin ČSAV a ve Státním pedagogickém nakladatelství. Původním povoláním je historik a jeho zájem je zaměřen k evropským dějinám XIX. století a k dějinám sociálně utopického myšlení. Kromě desítek odborných a populárně vědných článků, recenzí a knižních doslovů sestavil a přeložil výbor z díla Ch. Fouriera Velká metamorfóza a spolu s Alešem Skřivanem vydal knihy Opožděná expanze , Moře, objevy, staletí , Století odchází a Věk starý a nový .

Petr Kratochvíl

Narozen 12. 3. 1950 v Praze. Doc., PhDr., CSc., teoretik a historik architektury a urbanismu, také autor prózy a překladů z němčiny.

Petr Kozák

Narozen 16.9.1978 v Brně. Mgr., Ph.D., historik, práce z dějin středověké šlechty se zaměřením na oblast slezských vévodství , Opavska a Moravy.

Peter B Kyne

Plodný spisovatel westernů a dobrodružných knih.Hojné překlady a filmová zpracování.

Pavel Kutný

Narozen 6.3.1900 ve Zvolenu , zemřel 12.7.1980 v Říčanech u Prahy. Ing., novinář, romanopisec, překladatel z maďarštiny.

Ota Kramář

Ota Kramář, vlastním jménem Otto Kramář byl český redaktor, scenárista a spisovatel, autor populárně naučných a dobrodružných knih pro děti a mládež.

Olga Krejčová

Narozena 30. 11. 1918 v Krakově . Akademická malířka, ilustrátorka, literatura pro děti, rozhlasové a televizní hry, překlady z němčiny.

Oldřich Kulhánek

Oldřich Kulhánek byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Stal se autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek. Za grafiky, jimiž údajně hanobil představitele bývalých socialistických zemí, byl za minulého režimu perzekvován. Od roku 1968 stíhán a v březnu roku 1971 zatčen StB a uvězněn. Tehdy byl obviněn z toho, že svými grafickými listy s tváří Stalina hanobí představitele komunistických zemí. Na celkem jedenácti grafikách, které režim označil za tzv. ideově nebezpečné, byl totiž deformovaný Stalinův obličej, perforované pěticípé hvězdy či budovatelsky radostné obličeje změněné v ohavný škleb. Ve vykonstruované kauze zvané Kulhánek a spol. byl společně s ním souzen také jeho kolega a přítel Krejčí. Poté strávil měsíc ve vězení a musel pravidelně chodit k výslechům. Případ ukončilo líčení u obvodního soudu pro Prahu 10 , kde bylo jeho 11 grafických listů odsouzeno k likvidaci. Jeho rodině a přátelům se ale podařilo až do roku 1989 skrývat matrice k těmto listům, takže počátkem 90. let z nich byla vytištěna limitovaná edice, nazvaná Prohibita. Původní grafiky nakonec údajně zničeny nebyly, soudci je měli před spálením rozkrást. Roku 1958 byl přijat na VŠUP Praha do ateliéru grafiky prof. Karla Svolinského . Studia dokončil v roce 1964. Profesionální dráhu začal svojí diplomovou prací, ilustracemi knihy veršů Vladimíra Holana Sen. První samostatnou výstavu měl roku 1968 v Galerii mladých v Praze společně s malířem Janem Krejčím. Novou bankovku navrhl poprvé již v roce 1971, kdy jeho desetikoruna vyhrála anonymní konkurz. Bankovka s tématem Mistr Pavel z Levoče se ale do tiskárny se nakonec nedostala. Celá sedmdesátá léta měl zákaz výstav, zákaz spolupráce s nakladatelstvími a zákaz publicity. Přesto se ilegálně podařilo dostat některá jeho díla za železnou oponu – například v roce 1971 se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastn...

Nikolaj Al'bertovič Kun

Ruský historik, spisovatel a pedagog.

Miroslav Khol

Miroslav Khol je český fotograf reportáže, portrétů, tabletopu, zátiší a architektury. Velmi často fotografoval malíře a sochaře . Proslul díky svému dramatickému stylu. Prakticky až do 90. let 20. století minulého století fotografoval černobíle. Již od mládí se věnoval fotografii, tiskl snímky v novinách, vydal publikaci Naše Praha a uspořádal několik výstav v Praze i mimo ni . Jeho snímky byly velmi ovlivněny žateckým okolím a lidmi. Pracoval i jako asistent Karla Hájka ve Světě v obrazech, jako vedoucí pracovník v Dilii nebo redaktor ve Světě práce. Avšak nejvíce byl aktivní když pracoval jako fotoreportér v redakci Televizních novin, jeho novinářský styl však nebyl zpravodajský, ale velmi často dramatický a epický. Mezi významné osobnosti české fotografie se zařadil po výstavě uspořádané Galerií hlavního města Prahy v prostorách Staroměstské radnice v létě roku 1986. Zájem o fotografii projevil již ve věku svých dvanácti let, kdy mu jeho strýc Mikuláš věnoval první fotoaparát Zeiss Ikon Box-Tengor. Kholovi po neblahé situaci na Ukrajině ve 40. letech reemigrují s ostatními volyňskými Čechy do své staré vlasti a usazují se v Libočanech u Žatce, vesnici ležící na Ohři, která je obklopena chmelnicemi a zelinářskými zahradami. Po dokončení základní školy se Miroslav Khol přihlásil na Vyšší filmovou školu v Čimelicích. V Čimelicích také začal stoupat jeho zájem o Karla Hájka, je jeho prací nadšen a odjel do Prahy aby se se svým vzorem seznámil. Byl pražským fotografickým životem okouzlen a proto se rozhodl že přestoupí na Střední grafickou školu v Hellichově ulici. Od té doby se rozvíjela jeho dobrodružná povaha, velmi často střídal zaměstnání, avšak stále měl svou jedinou konstantu - fotografování. V roce 1963 uspořáda...

Miroslav Kasáček

Miroslav Kasáček je český spisovatel, spoluautor publikace o komunistické represi v Babicích na Třebíčsku. Miroslav Kasáček se narodil v Litohoři u Moravských Budějovic, dnes bydlí v Troubsku, je však výrazně spjatý s Brnem, kde v roce 1957 maturoval na První vyšší průmyslové škole strojní. Protože jeho manželka pochází z rodiny, která patřila mezi perzekvované v souvislosti s tragickými událostmi v Babicích na Třebíčsku, začal v 60. letech 20. století shromažďovat písemná svědectví, vzpomínky pamětníků i další informace nejen o babickém případu, ale také o protikomunistickém odboji a perzekuci odpůrců komunistického režimu. Ta po roce 1968 zasáhla i jeho samotného. Nuceně musel opustit původní zaměstnání v Elektrotechnických závodech Julia Fučíka , dnes ABB, a nastoupit jako dělník do Brněnských veletrhů a výstav. Po roce 1989 zde zastával ředitelskou funkci závodu výroby a montáže a následně začal soukromě podnikat. Od roku 1968 začal shromažďovat materiály k objasnění „babického případu“; písemná svědectví i vzpomínky pamětníků. Spolu s Luďkem Navarou napsali knihu Mlynáři od Babic, jež tuto tragickou událost mapuje. I v další knize autorské dvojice Navara – Kasáček Příběhy třetího odboje vzpomínají na tragické události lidé, s nimiž se osobně seznámil v šedesátých letech či později při svém sběru informací o protikomunistickém odboji a následné perzekuci. V roce 2016 vydali Miroslav Kasáček a Luděk Navara knihu A přece budou žít, věnovanou životu a mučednické smrti kněží Jana Buly a Václava Drboly, která byla představena u příležitosti otevření pamětní síně P. Jana Buly 10. září 2016. Dne 5. července 2018 byl spolu s Luďkem Navarou oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu ...

Miroslav Kalina

MUDr., neurolog, od 1993 primář Neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha. Autor publikace z oblasti lékařství.

Miloslava Knappová

Miloslava Knappová je česká jazykovědkyně zaměřující se na onomastiku, zejména antroponomastiku . Většinu svého aktivního života strávila jako pracovnice Ústavu pro jazyk český při akademii věd, kam nastoupila v roce 1962 a kde vedla onomastické oddělení v letech 1976–1993, po Vladimíru Šmilauerovi převzala v letech 1984–1992 vedení časopisu Acta onomastica . Byla také pedagogicky činná, v letech 1988–2001 vyučovala na pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty v Ústí nad Labem. Odborné znalosti využívá mj. jako soudní znalec. Posudky Miloslavy Knappové jsou zásadní při kodifikaci nových jmen na českých matrikách . Dlouhodobě a opakovaně je členkou Místopisné komise Rady hlavního města Prahy. Byla také autorkou některých epizod vzdělávacího pořadu Československé televize Tajemství řeči .

Milan Kopřiva

Milan Kopřiva byl význačný český typograf. Pocházel z učitelské rodiny. V letech 1948–1953 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Pelce, kde pokračoval ještě do roku 1955. Po skončení školy do roku 1963 pracoval jako výtvarný redaktor deníku Rudé Právo, 1963–1965 byl zaměstnán v ČTK jako grafický úpravce nového časopisu 100+1 zahraniční zajímavost. Od roku 1965 byl v svobodném povolání. Graficky upravil asi 700 knih a zhotovil desítky plakátů, katalogů a příležitostných tisků. Je autorem podoby většiny knih pro mládež z Edice 13 nakladatelství Mladá fronta. Za svou práci obdržel řadu cen. Úzce spolupracoval s předními českými a slovenskými grafiky , fotografy a dalšími osobnostmi československé a později české kultury . Spolupracoval mj. s divadly Semafor, Na zábradlí a divadlem Járy Cimrmana.

Michal Kříž

Elektroinženýr, práce z oboru elektrotechniky a norem z této oblasti.

Matt Kindt

Americký autor komiksů, ilustrátor a grafik.

Mary Kubica

Mary Kubica je autorkou svetových bestsellerov The Good Girl a PRETTY BABY . Mary žije mimo Chicaga s manželom a dvoma deťmi a teší ju fotografovanie, záhradkárčenie a starostlivosť o zvieratá v miestnom útulku.

Martina Karásková

Narozena 21. 3. 1986. Mgr., autorka literatury o metodách rozvoje dětí, copywriterka, editorka, zabývá se online marketingem, tvůrčím psaním, osobním rozvojem, výchovou, zdravým životním stylem a ekologií. Vystudovala management v kultuře.

Marko Kloos

Německý spisovatel působící ve Spojených státech, autor fantasy a sci-fi literatury.

Markéta Kutilová

Narozena 1978. Novinářka a humanitární pracovnice.

Marie Kratochvílová

Marie Kratochvílová byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ve volbách roku 1960 byla zvolena za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Mandát obhájila ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedala až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1968 se profesně uvádí jako dělnice z obvodu Hranice. Po federalizaci Československa usedla roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrvala do prosince 1970, kdy rezignovala na poslanecký post.

Marie Korandová

Plzeňská rodačka, jejíž kořeny sahají až na Chodsko , v současné době žijící na Slovensku. PhDr. Marie Majtánová–Korandová je absolventkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, obor čeština – ruština. Pracovala v Ústavu pro jazyk český někdejší ČSAV, po odchodu na Slovensko přednášela češtinu na vysokých školách v Nitře a Bratislavě. Kromě děl vědeckého a populárně naučného charakteru překládala z polštiny, lužické srbštiny a slovenštiny. Ve vlastní literární tvorbě je autorkou řady knih pro děti. Převyprávěla české a slovenské pohádky a pověsti, řada jejích titulů také čerpá ze života rostlin a živočichů. V tvorbě pro dospělé se Marie Korandová věnuje v historických románech Zahrada pod kulatou věží , Plzeňské předjaří , Volba profesora Klostermanna a Všerubský doktor se vrací především období národního obrození na Domažlicku, Plzeňsku a v Pošumaví. Marie Korandová má k západním Čechám osobní vztah. Narodila se v Plzni a maminka pochází právě z Chodska. Drobné legendické příběhy, s citem upravené jako odpovědi na věčnou dětskou otázku Proč?, ve velké většině sama zaznamenala podle vypravování svojí babičky, narozené roku 1873 ve Stráži u Domažlic. Řadu z nich znala i její maminka ročník 1904, samozřejmě i nejstarší babiččina sestra, narozená 1865. Většina příběhů nebyla nikdy publikována, pouze některé jsou roztroušeny v chodských pohádkách Boženy Němcové, Jana Františka Hrušky, Jindřicha Šimona Baara a Jiřího Kajera.