Všichni Autoři a témata

Jiří Aplt (7)

Český textař a libretista. Narodil se 20. srpna 1917 v Praze , zemřel v roce 1990.

Jindřich Krejča (7)

Akademický malíř Jindřich Krejča byl významným vědeckým ilustrátorem zaměřujícím se převážně na floru. Na uměleckou dráhu se připravoval na grafické škole v Praze a na akademii umění v Mnichově. Po ukončení studií působil krátce jako pedagog oboru užitého umění v Praze, potom si zvolil dráhu svobodného umělce. Od roku 1949 byl členem Svazu slovenských výtvarných umělců a jako jeho reprezentant pracoval v několika výtvarných komisích . Věnoval se především knižním ilustracím; už v padesátých letech se začal specializovat na kreslení rostlin a živočichů. Dlouhodobě spolupracoval s kolektivem Katedry botaniky a Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Bratislavě. Plodem tohoto symbiotického vztahu bylo několik na knižním trhu vyhledávaných obrazových publikací a atlasů, které vyšly v několika reedicích v různých nakladatelstvích Mezi jeho významná a pozoruhodná díla patří Obrazová květena Slovenska, Fauna Slovenska, Klinická toxikologie. Známé jsou i atlasy, které vyšly v několika jazykových mutacích: Letničky , Skalničky , ale i Z naší přírody – rostliny a Z naší přírody – živočichové . Z vydaných obrazových atlasů léčivých a jedovatých rostlin ilustroval Atlas léčivých rostlin , Naše rostliny v lékařství , Malý atlas léčivých rostlin a Atlas léčivých rostlin a lesních plodin . Také mnohé knihy oblíbené v zahraničí obsahují Krejčovy ilustrace . K posledním pracím patří dvojdílná publikace Blumen unserer Heimat, Bäume und Sträucher unserer Heimat. Jako renomovaný autor botanických ilustrací se uplatnil i ve světové encyklopedii výtvarníků bo...

Jindra Perušičová (11)

Prof. MUDr. Jindřiška Perušičová DrSc. Pracoviště: Fakultní nemocnice v Motole a 2. LF UK Praha, V Úvalu 84, Praha 5 Funkce: lektor Vzdělání Základní škola: 1948-1956 Střední odborná škola: 1956-1960 Fakulta všeobecného lékařství UK Praha: 1962-196 Specializace: - atestace I. stupně z vnitřního lékařství - atestace II. stupně z vnitřního lékařství - atestace z diabetologie Licence: diabetologie, interna Dosavadní praxe Od 1.8.1981 na interním oddělení fakultní polikliniky 1.LF UK Praha: do 31.7.1990 jako krajská ordinářka pro diabetologii v Praze, od 1.8.1990 jako odborná asistentka 1. LF UK v Praze; od 1.8.1998 jako docentka/profesorka 3. interní kliniky a vedoucí ambulantního úseku 3. Interní kliniky na fakultní poliklinice a vedoucí Diabetologického centra VFN. Od 1.3.2005 pracuji v FN Motol jako lékařka od 1.4.2005 současně jako vysokoškolský profesor na 2.LF UK Vědecké hodnosti: Hodnost kandidátky lékařských věd jsem obhájila 23.2.1988. Habilitovala jsem 3.10.1994 a byla jmenována docentkou pro obor vnitřního lékařství. Vědecká hodnost doktorky lékařských věd mi byla udělena 29.11.2001. 10.11.2003 jsem byla jmenována profesorkou pro obor vnitřního lékařství. Práce v odborných společnostech, redakčních radách apod. : Členka odborné společnosti diabetologické a internistické při ČLS JEP Od roku 1985 členka výboru České diabetologické společnosti Členka výboru St.Vincentské deklarace v ČR. V letech 1985-1990 členka řídícího výboru celospolečenského Diabetologického programu ČR. 1.1.1990 – 1.10. 1992 členka Organizačním výboru kongresu EASD , který se konal v záři 1992 v Praze Jsem členkou EASD, IDF , IDS , 12 let jsem byla členkou DIABCARE GROUP (mezinárodní skupina expertů pro kontinuální zlepšování kvality péče o diabetiky, která pracovala pod zá...

Jimmy Palmiotti (13)

Americký ilustrátor, tvůrce komiksů a editor. Autor filmových scénářů a scénáře k videohře. Spoluzakladatel komiksových společností.

Jens Peter Jacobsen (10)

Jens Peter Jacobsen byl dánský naturalistický spisovatel, básník a přírodovědec - botanik. Ovlivnil řadu dalších básníků a spisovatelů, například Rainera Maria Rilkeho a Franze Kafku. Jeho dílem byli ovlivněni i mnozí čeští básníci, například Josef Svatopluk Machar, Fráňa Šrámek a František Xaver Šalda . Studoval botaniku a do dánštiny přeložil některá díla Darwinova: O původu druhů O původu člověka . Sám napsal pojednání v Darwinovském duchu Om Desmidiaceerne, za které byl poctěn zlatou universitní medailí. Po propuknutí tuberkulózy cestoval do jižní Evropy a věnoval se již pouze literatuře. První díla – povídky Mogens a Et skud i taagen otiskl v měsíčníku Nyt Dansk Maanedsskrift. Jeho básně, povídky i romány měly velký ohlas a ovlivnily mnoho dalších autorů. Nemoci podlehl ve věku 38 let.

Jennifer McMahon (7)

Romanopisec Narození: 5. června 1968, Hartford, Connecticut, USA Vzdělání: Goddard College Nominace: Goodreads Choice Awards Best Horror, Goodreads Choice Awards Best Fantasy Jennifer McMahonova jedinečná značka napětí se rozkládá na hranici mezi konvenčním tajemstvím a nadpřirozeným thrillerem. Její romány jsou spisovatelé na seznamu bestselleru The New York Times od jejího breakoutu v roce 2009, Promise Not to Tell. Poslední McMahonová, Zimní lidé, se může pochlubit "nepřetržitě vzrušující atmosférou a některé z jeho tmavších nadpřirozených letů připomínají Stephena Kinga", uvádí USA Today. Byla to Indie Next pick, Library Reads selection a Amazon Best Book of the Month v únoru, její debutový měsíc. McMahon je také autorem My Tiki Girl, dobře přijatého GLBT mladého dospělého románu obsaženého na ALA's Rainbow List pro rok 2009. Jennifer McMahonová je spisovatel, který dříve žil v Barre ve Vermontu a nyní žije v Montpelieru v Vermontu. Má občanskou jednotu se svým partnerem Drou a jedním dítětem, dcerou Zelou. Je absolventkou Goddardovy vysoké školy a studovala poezii na Vermont College. Její debutový román "Promise Not To Tell" vyšel v dubnu roku 2007 Harper Paperbacks . Slib "Nesdělat" byl popsán časopisem Publishers Weekly jako "Part mystery-thriller and part fantasy story". To bylo propuštěno v Německu Rowohlt Verlag pod názvem Das Mädchen im Wald v říjnu 2007. Orion vydavatelská skupina zveřejnila slib, že neříkej ve Spojeném království v roce 2008. Francouzské vydání a italská edice mají také byl propuštěn. Její následný upřímný román Ostrov ztracených dívek vyšel v dubnu roku 2008 Harper Paperbacks. Byl to New York Times Bestseller. V Německu vydal Rowohlt Verlag pod názvem Die Insel der verlorenen Kinder ; a v Nizozemsku De Boekerij pod názvem Het eiland van de verdwenen meisjes. Sphere, otisk Malého, Hnědého, publikoval ve Spojeném království v září 2009....

Jennifer Barnes, (11)

Jenn Bennett (9)

Americká spisovatelka, autorka knih pro mládež.

Jeanne Ray (4)

Jeanne Ray žije v Nashvillu v americkém státě Tennessee. Přes 40 let pracovala jako zdravotní sestra. V roce 200, v jednašedesáti letech, vydala román Julie a Romeo a ze spisovatelského koníčka se rázem stala profesionální kariéra. Nevšedním humorem s jakým příběh vypráví, si získala oblibu čtenářůa filmová práva k této prvotině zakoupila Barbara Streisandová.

Jean-Claude Corbeil (6)

Kanadský lingvista, autor obrazových slovníků.

Jean Giraudoux (9)

Hippolyte Jean Giraudoux byl francouzský prozaik, dramatik a diplomat. Nejvýznamnější zdroje jeho inspirace představuje patrně rodný limuzínský kraj a zkušenost první světové války , v níž bojoval jako mladý muž. Byl však formován také prostředím chlapeckého internátu; posléze studoval na prestižní École normale superieure. Již během studií se stal germanofilem a cestoval po německých zemích, kde se setkal s císařem Františkem Josefem I. Německo-francouzskými vztahy se zabývá jeho román Siegfried a Limuzínsko o francouzském vojáku a spisovateli, jenž v důsledku zranění ztratí paměť a osvojí si německou identitu. Pod jménem Siegfried von Kleist pak publikuje v poválečném Německu, dokud ho přítel, vypravěč, neodvede zpět do rodného Limuzinska. Za druhé světové války, kdy autor působil jako diplomat, sympatizoval s německou stranou, takže později musel čelit nařčení z kolaborace a antisemitismu. Literární vědec František Götz však naopak zdůraznil Giraudeauxův humanismus a pacifismus. Jeho patrně nejslavnější divadelní hrou je Bláznivá ze Chaillot . Hlavní hrdinka Aurélie, nazývaná Bláznivá, nepřestane věřit v lásku a dobro a postaví se proti skupině finančníků odhodlaných kvůli svému zisku zničit celou Paříž. Ke známějším autorovým divadelním hrám patří též Undina , která zpracovává příběh rusalky opouštějící pro lásku k člověku bezpečí vodní říše a mířící do světa lidí. Undina jednoho dne spatří rytíře Hanse, který je prvním příslušníkem lidského rodu, jehož potká. Okamžitě se do něj zamiluje nekonečnou láskou, jaké duše člověka není schopna. Hans se do Undiny zamiluje také, opouští kvůli ní i svou krásnou snoubenku Bertildu. Undinu však lidský svět zničí svou malostí, lhostejností a přetvářkou. Příběh končí tragicky. Z Giraudouxových románů je nejvýznamnější básnická próza Zuzanka a Tichý oceán. Pojednává o limuzínské dívce, původem z autorova rodné...

Jay Crownover (11)

Americká spisovatelka.

Jaroslav Zvěřina (8)

Narozen v Třebíči 18. prosince 1942. Tamtéž absolvoval základní školu a maturoval na tamním gymnáziu . 1959 - 1965 studoval na Lékařské fakultě Karlovy university v Hradci Králové, promován v Praze. * 1965 – 1969 zaměstnán v Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod, sekundář, psychiatr. * 1969 - 1977 pracuje v Táboře jako ambulantní psychiatr. * Od roku 1977 zaměstnán v Sexuologickém ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha 2. * Od roku 1989 přednostou tohoto Sexuologického ústavu. Ženatý, manželka Jana je sociální pracovnice v.v., dcery Jana , Renata a Simona .

Jaroslav Zatloukal (7)

Narozen 6.3.1905 v Opavě, zemřel 23.9.1958 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, básník, prozaik, literární kritik a kulturní činitel působící na Slovensku, též ve prospěch Podkarpatska.

Jaroslav Šalda (9)

Narozen 12.8.1912 v Praze, zemřel 19.7.1989 tamtéž. Ředitel Polygrafického průmyslu v Praze. Práce v oboru polygrafie.

Jaroslav Páv (8)

Jaroslav Pavlíček je odborníkem na přežití v extrémních podmínkách. Studoval na Karlově Universitě koreanistiku, ale po srpnu 1968 ze školy odešel do hor. Pracoval ve Vysokých Tatrách jako nosič a posléze jako zástupce chataře na Teryho chatě, kde si udělal známosti s polskými horolezci, kteří jej v roce 1979 - 80 propašovali jako korespondenta na polskou, světově první zimní expedici na Everest, kterého pak skutečně dosáhli. V roce 1984 přešel se dvěma kamarády za 41 dní Grónsko. Své poznatky shromáždil v knížce “Člověk v drsné přírodě”, které se od roku 1987 prodalo padesát tisíc výtisků. Velkým Pavlíčkovým snem byl vlastní ostrov. Kamarád astronom Mrkos mu doporučil, aby jej hledal v Antarktidě, v největším mezinárodním parku. V roce 1987 se s kamarádem vypravil na polské školní lodi do oblasti Jižních Shetland, kde hledali několik měsíců vhodné místo a sbírali zkušenosti z provozu trvale i sezónně osídlených stanic. V únoru 1988 objevili ostrov Nelson, který se ukázal jako nejvhodnější pro experimenty v oblasti přežití a "zelené domácnosti". Následovala jedna akce za druhou: od stavby primitivních přístřešků, přes montované domky zakoupené z horolezeckých brigád, po současný stav, kdy většina věcí je dovezena z Chile, Argentiny a Uruguaye. Dnes má česká antarktická stanice tři domky: v jednom se bydlí, v druhém se skladuje odpad, ve třetím palivo. Na stanici stále někdo pobývá, Češi i cizinci: 1 - 7 obyvatel. Program stanice byl doplněn o studium změny životního stylu jako základní podmínky ke globálnímu přežití, což se později stalo hlavní náplní programu nazvaného "Zelená domácnost v drsné Antarktidě" s cílem přispět k propagaci pozitivních hodnot křesťanských a ekologických. Jaroslav Pavlíček je ženatý, žije v Písku a má tři dcery. Je profesionálním polárníkem: když není zrovna v Antarktidě, věnuje se přípravám, přednáší a publikuje....

Jaroslav Opat (6)

Jaroslav Opat byl český filozof a historik, autor prací o Tomáši Garriguovi Masarykovi. Jaroslav Opat vystudoval v letech 1947–1951 Vysokou školu politickou a sociální, kde získal aj doktorát . Mezi léty 1953–1961 učil dějiny dělnického hnutí a dějiny KSČ na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. V roce 1961 byl z KSČ vyloučen a tři roky se živil jako horník. Mezi léty 1964–1970 pracoval na Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV. V době normalizace byl propuštěn a věnoval se dělnickým profesím. Byl signatářem Charty 77. V roce 1978 odešel do invalidního důchodu. Od té doby se intenzivněji věnoval studiu díla TGM, výsledkem byla monografie Filosof a politik T. G. Masaryk 1882–1893, která poprvé vyšla v Kolíně nad Rýnem v roce 1987. Po roce 1989 znovuzakládal Ústav T. G. Masaryka, který později v letech 1990–1997 vedl. V roce 1998 byl za svou činnost oceněn Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Jaroslav Nečas (6)

Narozen 22. 5. 1913 ve Valašském Meziříčí, zemřel 24. 12. 1988 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, básník, redaktor, překladatel, práce pro děti, bibliografie.

Jaroslav Mostecký (11)

Jaroslav Mostecký byl český autor SF a fantasy. Žil v Šumperku, kde také v roce 1983 vystudoval SPŠ strojní. Pak pracoval jako montér. Aktivně se zapojil do vedení Moravské lacrossové ligy.. Byl významnou postavou fandomu v Šumperku, ; pravidelně publikoval v časopise Pevnost. Jako jeden z mála českých žánrových autorů vstoupil do Obce spisovatelů. Byl ženatý a pracoval ve státní správě. V prosinci 2020 podlehl nemoci covid-19. Od začátku 90. let publikoval povídky a postupně získal řadu žánrových ocenění: Cena Karla Čapka v kategorii krátká povídka Kaple má okna klenutá a v kategorii povídka Plachty z rudé perleti a Jsem jenom veš, odpustkáři ; vítězství v soutěži O nejlepší fantasy s povídkami Sbohem, jezero a Oči pro Dračí panenku ; ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší povídky za Květen, stejně jako loni , Sekyry na Viole a Anděl posledního soudu . Později se přeorientoval na romány, které jsou čtenářsky velmi úspěšné; Prokletí přízračných hřebců navíc získalo cenu ASFFH pro nejlepší domácí román. Jeho dílo se vyznačuje akcí, krutým prostředím a drsným a strhujícím dějem. Typické jsou prudké zvraty v osudech hrdinů a jejich špatný konec . U ranějších povídek byl rovněž pozorovatelný stereotyp „sympatický, ale při bližším pohledu ne doopravdy kladný drsňák ve vágně postkatastrofickém prostředí se dostane do potíží a překoná je pouze za cenu obětování jednoho ze svých mála zbývajících morálních principů nebo náhodných společníků“. Mosteckého knihy jsou charakteristické též svým filosofickým, respektive světonázorovým založením. Některými čtenáři byla jeho díla kritizována jako zaujatá proti ženám (až na výjimky neobsahují kladnou...

Jaroslav Moravec (7)

Narozen 30.9.1900 v Praze, zemřel 31.10.1974 tamtéž. Nakladatel v Praze, beletrista, překladatel z němčiny a francouzštiny.

Jaroslav Mareš (6)

Narozen 28. 12. 1937 v Brně, zemřel 5. 5. 2021 v Praze. Spisovatel, cestovatel, zoolog, entomolog, záhadolog a kryptozoolog, autor cestopisů a populárních článků o přírodě.

Jaroslav Kratochvíl (9)

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaroslav Kalužík (12)

Mgr., spoluautor učebnic literatury pro střední školy.

Jaroslav Kadrnožka (6)

Narozen 6.3.1938 v Rešici. Prof., Ing., CSc., strojní inženýr, práce v oboru tepelné energetiky a tepelně energetických strojních zařízení.

Jaroslav Hubálek (10)

Vystudoval lesnickou školu v Písku, po první světové válce zaměstnán na lesní správě na Podkarpatské Rusi, odkud v r. 1938 musel odejít a byl jmenován radou na lesní správě v Bystrém. V roce 1943 se přestěhoval do jižních Čech a později do Lanškrouna. Autor řady knih o přírodě a zvířatech , Ostrovid , Srub U žulové skály a dalších). O životě lesních a polních zvířat se zde vypráví buďto z jejich vlastního personifikovaného hlediska, nebo formou autobiografických příhod lesníka a myslivce ... dějištěm jsou nejprve divoké lesy Podkarpatské Rusi, později různá místa v českých zemích - jeho deník Stezkou života zavádí čtenáře do opuštěných krajů Ruska a Polska.

Jaroslav Bárta (9)

Narozen 31. 5. 1948 v Hradci Králové. Fotograf, výtvarník, galerista, nakladatel.

Jaroslav Baloun (7)

Narozen 20.4.1923 v Praze. PhDr. ing. CSc., odborný asistent němčiny na pedagogické a filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Jaromír Uždil (11)

Jaromír Uždil, křtěný Jaromír Václav byl český pedagog, básník a malíř. Patřil k předním osobnostem české výtvarné výchovy a České sekce INSEA . Prof. PhDr. Jaromír Uždil, DrSc., se narodil v roce 1915 v Náchodě v rodině učitele Františka Uždila a jeho ženy Anny roz. Řezníčkové. Na Českém vysokém učení technickém v Praze vystudoval architekturu a později získal profesuru kreslení, jež byla dobovou obdobou dnešní vysokoškolské přípravy výtvarných pedagogů. Byl posluchačem filozofické fakulty v Praze a v Brně a během studia se specializoval na dějiny umění, pedagogiku a estetiku. V letech 1945–1947 studoval jako stipendista na pařížské Sorbonně a na École Nationale Superieure des Arts Décoratifs u François Desnoyera. Po válce spolupracoval pod přímým vedením Otokara Chlupa na zakládání pedagogických fakult v Československu. Odborné působení profesora Uždila bylo spojeno s pražskými vysokoškolskými pracovišti, kde byl po čtyři desetiletí významnou akademickou osobností. Působil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, na Akademii výtvarného umění a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přednášel převážně dějiny umění, teorii výtvarné výchovy a nauku o barvě. K odkazu Jaromíra Uždila se hlásí rovněž Česká sekce INSEA, národní sekce mezinárodní organizace, již Jaromír Uždil založil a vedl. Předsedou Československého komitétu INSEA, který uvedl v život, byl od počátku po tři volební období, tedy v letech 1967 až 1984. Založení tehdejšího Československého komitétu INSEA předcházela celosvětová výstava výtvarného projevu dětí v Praze , již v roce 1964 Uždil připravil a jež měla velký mezinárodní ohlas. Po tomto úspěchu Uždil v Praze zorganizoval světový kongres INSEA , akci, jež je svým významem pro obor výtvarná výchova dosud nepřekonaná. V roce 1990 byl Jaromír Uždil vyznamenán světovou cenou The Edwin Zieglfeld Award za zásluhy o výt...

Jaromír Horáček (4)

Jaromír Horáček byl český regionální spisovatel a vlastivědný pracovník, jehož hlavním objektem zájmu byl region západních Krkonoš okolo Jilemnice. Jaromír Horáček se narodil v rodině jilemnického obuvníka Rudolfa Horáčka a jeho manželky Emilie Kiesewettervé. Maturoval na jilemnickém reálném gymnáziu roku 1919 a následující dva roky působil jako učitel v blízkých Horních Štěpanicích, kde se zapojil do organizování místních kulturních akcí, zejména ochotnického divadla. Začátkem 20. let krátce působil na školách ve Slezsku. Brzy se však vrátil do Jilemnice a zde se opět věnoval učitelství a kulturní osvětě. V letech 1940–1942 byl vězněn gestapem, po návratu mu byla zakázána pedagogická činnost a proto se věnoval své oblíbené kulturně-osvětové činnosti v místním regionálním muzeu ; o rozšíření jilemnického muzea usiloval jako jeho jednatel již v minulosti. Vedle toho po několik let vedl kroniku města Jilemnice. Horáčkova kronika Jilemnice z let 1914–1919 vyšla knižně. Po skončení druhé světové války byl J. Horáček povolán k obnově české školy v Jablonci nad Jizerou, po roce byl jmenován ředitelem dívčí obecné školy v Jilemnici a nakonec povýšil až na úroveň okresního školského inspektora. V roce 1961 byl oceněn titulem Zasloužilý školský pracovník. V této době dokázal sesbírat několik desítek místních příhod, v krkonošském nářečí zvaných poudačky, a přetavil je do dvou knih. Pochován je na katolickém hřbitově v Jilemnici. Dne 18. srpna 1923 se v Praze–Libni oženil s Marií Boženou Fejfarovou . V době sňatku byl učitelem ve slezských Bludovicích. Jeho syn, Jaromír Horáček ml. byl pedagog, vedoucí amatérských studentských souborů, postižený v období normalizace....

Jaromír Doležal (7)

Jaromír Doležal byl český literární historik, překladatel a diplomat. Narodil se v rodině Cyrila Doležala , učitele na národní škole v Hostákově, a jeho manželky Kateřiny, rozené Všetečkové . Matka byla též učitelka, Jaromír Doležal měl bratra a tři sestry. Gymnázium absolvoval v Třebíči a v Pelhřimově, kde maturoval v roce 1903. V Praze začal studovat klasickou filologii, ale pražská studia přerušil, protože v roce 1904 odešel do Vídně. Zde pracoval jako knihovník a úředník a současně pokračoval ve studiu, když na vídeňské univerzitě studoval slavistiku. Zapojil se do vídeňského kulturního života, kde mezi jeho známé patřili Josef Svatopluk Machar, Helena Malířová a Ivan Olbracht. V roce 1919 byl na vídeňské univerzitě promován doktorem filozofie. Po vzniku Československa pracoval v diplomatických službách nového státu, když se stal nejprve ve Vídni legačním tajemníkem a následně konzulem ve Vídni , Splitu a Poznani . V letech 1929–1931 a 1935–1939 pracoval na pražském ministerstvu zahraničních věcí. Po zániku Československa odešel na vlastní žádost do důchodu. Po 15. březnu 1939 se věnoval aktivně literatuře, psal povídky s náměty z loveckého života a fejetony pro rozhlas o životě zvířat. Byl pohřben v Náměšti nad Oslavou. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Též fotografoval, jeho fotografie zveřejňoval tisk. Námětem příspěvků Jaromíra Doležala v tisku byla především příroda. Publikoval pod řadou pseudonymů a šifer jako Cyrill Pavlíček, ing. Roman Pistorius aj.

Jarmila Marešová (6)

Narozena 18.2.1953 v Praze. Ilustrátorka, volná grafika, malba.

Jarmila Frejtichová (11)

Absolventka Filozofické fakulty UK, přes 20 let působí v oblasti veřejných medií.

Jarmila Drábková (5)

Narozena 14.3.1934 v Praze. MUDr., CSc., lékařka, specialistka v oboru anesteziologie a resuscitace, práce z oboru.

Janek Kroupa (6)

Jan „Janek“ Kroupa je český investigativní novinář, vystupující často po boku svého staršího kolegy, novináře Josefa Klímy. Od roku 1996 pracoval v TV Nova, a to v pořadech Občanské judo, od roku 1997 Na vlastní oči a Natvrdo etc. Jeho reportáže rovněž vysílá Česká televize a otiskuje deník Mladá fronta DNES. Od roku 2014 pracuje jako investigativní reportér pro Český rozhlas. Je znám svými investigativními reportážemi o kauzách Berdychova gangu, Zdeňka Doležela „Pět na stole v českých“ – Budišov, poslance Jana Moravy, nevěstince Miloslava Mrštiny, vládního nákupu transportérů Pandur II, či podvodných pražských směnáren. Janek Kroupa je držitelem ceny Elsa , Novinářské křepelky a ceny vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za válečné reportáže. V roce 2014 získal společně s polskými kolegy Bertoldem Kittelem a Jaroslawem Jabrzykem polskou novinářskou cenu Grand Press v kategorii investigativní žurnalistika. Oceněná reportáž natočená pro pořad Superwizjer polské televize TVN a pro Radiožurnál se zabývá pašováním zbraní z Česka na východní Ukrajinu. Janek Kroupa, který se vydával za českého obchodníka se zbraněmi, kontaktoval polského překupníka Andreje Izdebského a domlouval s ním prodej zbraní proruským povstalcům. Schůzky byly nahrávány skrytou kamerou. Novinářská práce Janka Kroupy vyvolala i kontroverze. Roku 2006 se Janek Kroupa v pořadu Na vlastní oči Televize Nova věnoval tzv. kauze Budišov, kde mělo jít o korupci a dotační podvod při rekonstrukci budišovského zámku. Den před odvysíláním reportáže policie zatkla skupinu, kterou podezírala z vydírání a manipulace s dotacemi. Ve skupině je mimo jiné starosta Budišova Ladislav Péťa a Zdeněk Doležel. Tehdejší náměstkyně Věra Jourová mezi nimi není, protože byla na služební cestě v zahraničí. Policie ji zatkla až při návratu přímo na letišti. Kauzu od počátku dozoroval státní zástupce, o vazbách rozhodl soud. Dne 11. 10. 2006 večer vysílá ...

Jane Courtier (6)

Práce o zahradničení.

Jana Šrámková (9)

Jana Šrámková je česká spisovatelka. Vystudovala Evangelikální teologický seminář, v roce 2009 dokončila studium tvůrčího psaní a redakční práce na Literární akademii. Významně na sebe upozornila svou prvotinou, novelou Hruškadóttir , za niž sklidila pozitivní kritiku a získala za ni Cenu Jiřího Ortena. Ocenění se dočkala zvláště rafinovaná práce s kompozicí, schopnost udržet v textu zároveň několik časových vrstev a získat sílu příběhu z pnutí mezi nimi. V roce 2010 vydala knížku pro děti Putování žabáka Filemona o cestě tří přátel, plyšového žabáčka a dvou oveček, do Podkrkonoší, aby objevili továrnu na hračky, z níž Filemon, eponymní hrdina, pochází. Jana Šrámková publikuje recenze v Respektu či A2, její fejetony vycházejí v časopisech Brána, Život víry aj. Český rozhlas Plus v rámci ranního vysílání pravidelně vysílá její glosy. Je dcerou českého evangelikálního kazatele a teologa Pavla Černého. Jednou povídkou je zastoupena v antologii evropských povídek pro děti Aarhus 39

Jana Součková (2)

Narozena 11.9.1944 v Táboře. Vystudovala klínopis a prehistorii, zabývá se literaturou starověkého Předního Východu, překladatelka z chetitštiny a akkadštiny, publikace uměleckohistorické a archeologické, překlady spisů V. Lipkové a B. Brentjese.

Jana Koubková (9)

Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.

Jana Havlíčková (10)

Autorka dětských knížek říkadel zaměřených na procvičování výslovnosti.

Jana Burešová (11)

Narozena 1. 3. 1959 ve Šternberku. Prof., PhDr., CSc., historička, věnuje se dějinám 20. století, zejména zemědělské problematice v době komunistických režimů a postavení žen ve společnosti, zabývá se i regionální historií.

Jana Brabcová (9)

Narozena 14.8.1965 v Klatovech. Mgr., pedagožka, autorka odborných prací z oblasti komunikační strategie, též autorka ilustračních fotografií odborných publikací.

Jana Berdychová (10)

Narozena 17. 2. 1909 v Kojetíně, zemřela 21. 4. 2007 v Praze. Dr. CSc., docentka tělovýchovy na pedagogické fakultě University Karlovy, práce o tělovýchově a hry pro děti.

Jan-Uwe Rogge (9)

Jan-Uwe Rogge je rodinný a komunikační poradce a autor. Přednášel a vedl semináře v tuzemsku i zahraničí.

Jan Žák (11)

ŽIVOTOPIS AUTORA Jan Žák se narodil 17.dubna 1937 v jihočeském Mříčí. Jeho školní vysvědčení ze základní školy a z Vyšší průmyslové školy strojnické nezná jinou známku než jedničku, Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni vystudoval při zaměstnání v Českých závodech motocyklových ve Strakonicích, kde jako konstruktér získal osm československých patentů a v roce 1973 titul nejlepšího zlepšovatele. Od mládí sportoval, v běhu na lyžích a v biatlonu byl členem státního reprezentačního družstva. Sportu se věnoval i jako trenér a funkcionář, jeho rukama prošla celá řada reprezentantů v čele s Kateřinou Neumannovou. Pracoval i v zahraničí, byl prvním trenérem slovinské lyžařky Vesny Fabjan, která na Zimních olympijských hrách v Soči získala bronzovou medaili ve sprintu. Své bohaté sportovní zkušenosti nyní uplatňuje jako trenér mládeže ve Strakonicích. Rád cestuje, tři pobyty v Americe a dva za Severním polárním kruhem vnímá jako bohatou inspiraci. Aktivní přístup ke všem problémům jej katapultoval na krátkou dobu i do politiky, jako místostarosta Strakonic kandidoval do historicky prvních voleb do Senátu České republiky. Literární prvotinu Jana Žáka lze situovat už do let jeho zaměstnání, kdy podnikový časopis „Naše noviny“ otiskl několik jeho článků, a nikdo z širokého okruhu jeho přátel neslavil žádné své výročí bez jeho básničky nebo říkanky, kterých napsal přes devadesát. Téměř profesionální autorské ostruhy si vydobyl jako člen městského zastupitelstva v letech 1994–1998, kdy pro Český rozhlas v Č.Budějovicích zpracoval 103 rozhlasových relací. Do publikačního světa se zařadil svými pětačtyřiceti odbornými články v prestižním lyžařském časopisu NORDICmag, kde byl i členem redakčního kolektivu. V roce 2014 vyšla v nakladatelství GRADA jeho knížka „Rekonstrukce chalupy“, kde chalupáři, chataři a kutilové najdou 145 nápadů jak se realizovat, a v roce 2015 vydalo rodinné nakladatelství KLIKA publikaci „Život na lyžích“ s podtitulem Lyžování pod drobnohledem....

Jan Vrabec (13)

Slovenský knižní ilustrátor, autor knih pro děti.

Jan Řehounek (11)

Jan Pokorný (8)

Jan Pokorný je český novinář, publicista, rozhlasový redaktor a televizní moderátor. Po ukončení gymnázia v Hořovicích pokračoval studiem Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, poté začal v roce 1984 pracovat v Československém rozhlase jako redaktor zpravodajství. Od roku 1986 byl moderátorem na stanici Praha. Po roce 1989 pracoval jako parlamentní zpravodaj ve Federálním shromáždění, začal také externě spolupracovat s Českou televizí, kde moderuje různé publicistické a politicky zaměřené pořady. V roce 2002 získal Cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2000. Několik let působil jako moderátor v Ranním Radiožurnálu. V roce 2010 byl zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu v Paříži. Od roku 2005 do roku 2008 působil ve funkci šéfredaktora zpravodajství a pověřeného ředitele stanice ČRo1 Radiožurnál. Od června 2012 byl znovu šéfredaktorem, tentokrát celého Radiožurnálu. Od března 2016 se stal ředitelem zpravodajství ČRo. Od 6. dubna 2016 je také moderátor pořadu Souvislosti Jana Pokorného, který vysílá druhý program České televize. V květnu 2013 se stal společně s Lucií Výbornou držitelem českého rekordu v nepřetržité sérii rozhovorů. Od 18. 5. 20:15 do 20. 5. 20:15 společně udělali interview s 90 osobnostmi před zraky lidí na pražském Václavském náměstí. O rok později svůj rekord překonali, na stejném místě udělali sérii 100 rozhovorů. Je podruhé ženatý, má tři syny .

Jan Pilát (6)

Jan Pilát byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V roce 1948 se uvádí jako zedník a předseda okresního národního výboru, Týn nad Vltavou. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji České Budějovice. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Josef Smrkovský. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.

Jan Munzar (4)

RNDr. Jan Munzar, CSc. - vědecký pracovník v oboru klimatologie, absolvoval meteorologii na Karlově univerzitě v Praze. Ve volném čase se zabývá historií a popularizací meteorologie. S jeho příspěvky se setkávají řadu let čtenáři časopisů Věda a život, Lidé a země i rozhlasoví posluchači.

Jan Mühlfeit (6)

Jan Mühlfeit je český manažer, globální stratég, kouč a mentor. Téměř 22 let působil ve firmě Microsoft, z toho posledních 15 let v nejužším vedení. Jeho poslední rolí před odchodem v roce 2014 byla pozice prezidenta Microsoft Corporation pro Evropu , kterou zastával od roku 2007. Je poradcem pro řadu vládních a mezinárodních organizací, jako AIESEC, Světové ekonomické fórum, Evropská komise, či OECD. V roce 1986 Jan Mühlfeit vystudoval obor informační technologie na fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. V době ČSSR před sametovou revolucí působil ve vědeckotechnické rozvědce a používal krycí jméno Masopust. V červenci 1989 byl povýšen do funkce staršího referenta. V roce 1990 řádně prošel hodnocením prověrkových komisí a jako bezúhonný člověk byl doporučen k další službě u ministerstva vnitra. Tehdejší ministr Ján Langoš Mühlfeita v roce 1991 povýšil do hodnosti nadporučíka. Poté roku 1991 odešel do české softwarové společnosti Software602, kde zastával pozici ředitele mezinárodního obchodu a marketingu. Do společnosti Microsoft nastoupil v roce 1993 na pozici marketingového ředitele. Od 1. února 1998 do roku 2000 ve společnosti Microsoft s.r.o. působil jako jednatel a generální ředitel české pobočky. Kontroverzním případem z doby jeho působení je kauza Mironet vs. Microsoft, která se týká porušování autorských práv. Podle vedení Mironetu měl údajně Jan Mühlfeit společně s obchodním ředitelem českého Microsoftu Vladimírem Smutným ovlivňovat vyšetřování, které souviselo se snahou Mironetu nabízet v roce 1999 k prodeji počítače bez předinstalovaného operačního systému Microsoft Windows 98. Od roku 2000 společnost Mironet neposkytla v této věci žádné důkazy. Roku 2000 se Jan Mühlfeit stal díky výborným obchodním výsledkům ředitelem celého regionu střední a východní Evropy a členem nejvyššího celosvětovéh...

Jan Lellák (3)

Narozen 16. 1. 1926 v Helcmanovicích u Gelnice , zemřel 31. 7. 1993. Prof., RNDr., CSc.,biolog, vysokoškolský pedagog, specializace na hydrobiologii, práce v oboru.

Jan Kloboučník (9)

Jan Kloboučník byl nakladatel, redaktor a spisovatel. Je autorem libreta komiksu pro děti Cour a Courek, které psal do své smrti. Byl šéfredaktorem časopisu Sluníčko. Původním povoláním byl učitel, později se stal filmovým dramaturgem a redaktorem různých časopisů. Působil v různých periodikách, např.: Autor námětu a scénáře filmu Žízeň

Jan Klíma (9)

Narozen 8. 12. 1943 ve Vysokém Mýtě. PhDr., vysokoškolský pedagog, historik a polyglot, bývalý diplomat v Angole , specialista zejména na dějiny portugalsky mluvících zemí v Africe, Americe i Asii a na problematiku koloniálních říší. Autor prací z oboru iberoamerikanistiky a afrikanistiky, překlady z portugalštiny, také autor "Zpěvníku pro mateřské školy".

Jan Kameníček (9)

Jan Kameníček je český spisovatel, dramatik a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu. Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy, ilustroval i některé své knihy. Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let , Zrání , Interview , Variace na Paganiniho téma , Kontrapunkty , Z mého života , Hodiny u Bachů , Podzim v Novém světě aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově. V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkov...

Jan John (11)

Středoškolský učitel a popularizátor přírodních věd. Jan John se narodil v Žimuticích u Týna nad Vltavou 13. června 1850. Střední školu studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích a potom studoval filozofii v Praze. Po studiích nastoupil jako profesor na c.k. reálku v Praze na Starém městě, kde vyučoval až do roku 1905. V roce 1906 nastoupil jako ředitel na c.k. reálce v Táboře. Později byl profesorem c.k. českého ústavu ku vzdělávání učitelů v Soběslavi. V roce 1916 ho jmenovali c.k. vládním radou. Již během svého studia získával John vědomosti a zkušenosti u profesora Antonína Friče v zoologickém oddělení Českého muzea. Od roku 1873 John již vedl Klub přírodovědecký v Praze. Jako pedagog se věnoval přírodopisu a to hlavně botanice a entomologii, kde se soustředil především na motýly, tak aby své poznatky mohl využít ku prospěchu školství a svojí pedagogické práci. Od roku 1897 začal publikovat svá přírodopisná díla u nakladatele I. L. Kobera. Zvláště oblíbené byly jeho Rostlinopis z roku 1897 a Atlas motýlů střední Evropy z roku 1900. Jan John zemřel 28. března 1920 v Táboře. Dílo : Jan John - Atlas motýlů Jan John: "Rostlinopis: Vlastnosti a soustavný popis rostlin se zvláštním zřetelem k výjevům životním", I. L. Kober, 1897 Jan John: "Přírodopisný atlas rostlin", 2 svazky, I. L. Kober, 1899 Jan John: "Atlas motýlů střední Evropy", I. L. Kober, 1900 Jan John: "Přírodopis hub: s četnými barevnými, umělecky věrně podle přírody provedenými obrazy nejhojněji se vyskytujících jedlých, podezřelých i jedovatých hub", I. L. Kober, 1907

Jan Janák (7)

Narozen 28. 6. 1932 v Brně, zemřel 14. 8. 2008 tamtéž. PhDr., CSc., odborný asistent katedry české a obecné historie a archivnictví, práce v oboru.

Jan Hudson (9)

Jan Hudson, rodilá Texasanka žije v Austinu. Byla jedináček a je už mnoho let vdaná za muže , kterého potkala na schůzce naslepo. Její syn je, po krátké kariéře rockového bubeníka, také spisovatelem a má jednoho vnuka. V posledních letech se její knihy rutinně objevují na žebříčcích romantických bestsellerů a byly přeloženy do mnoha cizích jazyků. Je držitelkou cen RITA a Zlaté srdce také několika regionálních ocenění. Dr. Janece Oliver Hudson je diplomovaná psycholožka a univerzitní učitelka psychologie. Pořádá semináře, objevuje se v rádiu a v televizi. Je také hypnotizérkou a expertkou na sny. I když jí psaní nechává málo času na koníčky, ve svém volnu ráda čte, zjišťuje novinky na burze, tráví čas s rodinou a přáteli, cestuje a luští křížovky.

Jan Evangelista Purkyně (9)

Jan Evangelista Purkyně , křtěn Jan Josef – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům , ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob , lékař Johann Nepomuk Rust , vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze , přírodovědec Karl Asmund Rudolphi a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi , dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi . Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel se stal přírodovědcem, mladší syn Karel vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil....

Jan Dvořák (9)

Narozen 30. 1. 1951 v Praze. Doc., PhDr., divadelní teoretik a kritik, práce a redakční činnost v oboru. Také editor publikace o výtvarníkovi Jaroslavu Rónovi.

Jan Czech (9)

PhDr. Jan Czech, CSc. - psychoterapie, duchovní život, umění. *24. 2. 1951 v Praze, dramatik, publicista, další. Po střední všeobecně vzdělávací škole v Praze pracoval jako sazeč ve Středočeských tiskárnách. V l. 1974–1978 vystudoval dálkově na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filosofie a divadelní věda. Po krátkém působení v Československém rozhlasu přešel na interní vědeckou aspiranturu na FF UK a po jejím ukončení nastoupil do Československého rozhlasu jako dramaturg zábavy, později v oddělení divadelních her pro děti a mládež, kde pracoval až do listopadu 1989. Zároveň působil jako externí redaktor čtrnáctideníku Scéna, předseda komise teorie a kritiky Svazu českých dramatických umělců a přednášel teorii rozhlasu na katedře divadelní a filmové vědy na FF UK. V prosinci 1989 byl jmenován ředitelem Československého rozhlasu . V r. 1991 byl spoluzakladatelem a ředitelem jedné z prvních soukromých rozhlasových stanic u nás, Rádia Golem, kde působil až do roku 1996. Současně byl v l. 1993–1997 dramaturgem zábavných pořadů TV Nova a v r. 1999 byl šéfredaktorem České nezávislé televizní společnosti. V l. 1999–2002 vedl Sanatorium pro neurózy ve Veselé u Pelhřimova, v r. 2002 otevřel v Praze Centrum psychoterapeutických služeb. Publikoval v revui Dramatické umění , čtrnáctidenících Scéna, Divadelní noviny, v revui Komik a v odborných psychologických časopisech Psychologie dnes a Konfrontace. Knižně vydal teoretické studie O rozhlasové hře , Filozofie dramatu , Znění ticha – filosofické eseje o umění , Nostalgie umění a Psychoterapie a víra . V 80. letech napsal pro Československý rozhlas řadu rozhlasových her, dramatizací a adaptací (např. Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr, Platon – Obrana Sokrato...