Jaromír Horáček byl český regionální spisovatel a vlastivědný pracovník, jehož hlavním objektem zájmu byl region západních Krkonoš okolo Jilemnice. Jaromír Horáček se narodil v rodině jilemnického obuvníka Rudolfa Horáčka a jeho manželky Emilie Kiesewettervé. Maturoval na jilemnickém reálném gymnáziu roku 1919 a následující dva roky působil jako učitel v blízkých Horních Štěpanicích, kde se zapojil do organizování místních kulturních akcí, zejména ochotnického divadla. Začátkem 20. let krátce působil na školách ve Slezsku. Brzy se však vrátil do Jilemnice a zde se opět věnoval učitelství a kulturní osvětě. V letech 1940–1942 byl vězněn gestapem, po návratu mu byla zakázána pedagogická činnost a proto se věnoval své oblíbené kulturně-osvětové činnosti v místním regionálním muzeu ; o rozšíření jilemnického muzea usiloval jako jeho jednatel již v minulosti. Vedle toho po několik let vedl kroniku města Jilemnice. Horáčkova kronika Jilemnice z let 1914–1919 vyšla knižně. Po skončení druhé světové války byl J. Horáček povolán k obnově české školy v Jablonci nad Jizerou, po roce byl jmenován ředitelem dívčí obecné školy v Jilemnici a nakonec povýšil až na úroveň okresního školského inspektora. V roce 1961 byl oceněn titulem Zasloužilý školský pracovník. V této době dokázal sesbírat několik desítek místních příhod, v krkonošském nářečí zvaných poudačky, a přetavil je do dvou knih. Pochován je na katolickém hřbitově v Jilemnici. Dne 18. srpna 1923 se v Praze–Libni oženil s Marií Boženou Fejfarovou . V době sňatku byl učitelem ve slezských Bludovicích. Jeho syn, Jaromír Horáček ml. byl pedagog, vedoucí amatérských studentských souborů, postižený v období normalizace.... Zdroj: wikipedia.org