7501–7560 z 155179 Autoři
Artur Lundkvist (7)
Artur Lundkvist byl švédský spisovatel, básník a literární kritik. V roce 1929 byl jedním z autorů antologie Fem unga. Od roku 1968 byl členem Švédské akademie. Napsal asi 80 knih. Jeho díla byla přeložena do asi 30 jazyků. On sám rovněž přeložil mnoho děl ze španělštiny a francouzštiny do švédštiny. Někteří autoři, které překládal, později dostali Nobelovu cenu za literaturu.
Více od autora
Aretha Franklin (12)
Aretha Franklin , často označovaná jako "Královna soulu", byla kultovní americká zpěvačka, skladatelka a klavíristka, jejíž kariéra trvala několik desetiletí od konce 50. let 20. století. Narodila se 25. března 1942 v Memphisu ve státě Tennessee, vyrůstala v Detroitu ve státě Michigan, kde začala zpívat gospelovou hudbu v kostele svého otce. Franklinová si svým silným hlasem a emotivním projevem rychle získala pozornost a v roce 1961 podepsala smlouvu s nahrávací společností Columbia Records.
Více od autora
Anuše Mittenhubrová (11)
Anuše Mittenhubrová, v matrice Anna Josefa, pseudonym Jarmila Bělská, byla česká spisovatelka, překladatelka a redaktorka. Jejím otcem byl kupec Josef Mittenhuber a matkou Anna Mittenhubrová-Treybalová , svatbu měli 21. 11. 1870. Jejími sourozenci byli František Mittenhuber , Marie Antonie Mittenhubrová , Růžena Veronika Mittenhubrová , Maxmilian Josef Rudolf Mittenhuber emigroval r. 1920 do USA a Jindřich Mittenhuber . Anuše měla vadu řeči, která ji provázela celý život. Kvůli onemocnění nedokončila školní docházku. Aby dosáhla alespoň nějakého vzdělání, poslali ji rodiče do Prahy, kde bydlela u spisovatelky Ludmily Grossmanové-Brodské. Tam se setkala s Josefem Ladislavem Turnovským, který uveřejnil její povídku „Facír“ v Pražském kalendáři a dalšímu setkání došlo v roce 1899 s Eliškou Krásnohorskou, která ji pobízela k psaní. V Praze navštěvovala Ženský výrobní spolek jako mimořádná žákyně. Ke studiu se přihlásila kvůli své vadě jen do čtyř předmětů: vychovatelství, francouzština, ruština a ruční práce. Dokončila pouze ruční práce. Chtěla se stát odbornou učitelkou ručních prací, ale nedostala povolení. Od roku 1902 trvale žila u své provdané sestry Růženy v Kroměříži. Roku 1911 přijala nabídku Karla Vačlena v Mladé Boleslavi k řízení časopisu „Módní svět“, jenž vycházel jako příloha Lady. Zde také pracovala na překladech románů spisovatelky Nataly Eschstruth. To jí zabralo hodně času, takže se téměř nevěnovala vlastnímu psaní. Její první román „Domov“ přijala redaktorka Pavla Maternová , spoluzakladatelka dívčího gymnázia Minerva. Po první světové válce přispívala do nově vzniklých ženských časopisů: List paní a dívek a Hvězda. Roku 1920 se stala členkou Syndikátu českých spisovatelů. Ve stejném roce získala druhou cenu v soutěži Zemské komise pro ochranu m...
Více od autora
Antonín Jakeš (8)
Narozen 27.12.1935 v Nové Vsi u Českého Krumlova. Novinář, autor cestopisů.
Více od autora
Antonín Cekota (14)
Narozen 13.1.1899 v Napajedlech, zemřel 17.10.1995 v Kanadě. Redaktor ve Zlíně, autor publikací o Baťových podnicích.
Více od autora
Anne Brontë (8)
Anne Brontëová byla anglická spisovatelka, nejmladší z pěti sester Brontëových. Ve svých dílech se zaměřila především na zobrazování strastiplných osudů žen. Anne Brontëová se narodila v Thorntonu v Yorkshire poblíž Bradfordu v rodině kněze Patricka Brontëho jako poslední z jeho šesti dětí. Její dvě starší sestry, Charlotte Brontëová a Emily Brontëová, se také staly spisovatelkami, bratr Patrick Branwell Brontë byl malíř a básník. Matka jim zemřela rok po Annině narození. Dvě nejstarší sestry, jedenáctiletá Maria a desetiletá Alžběta zemřely roku 1825 na plicní tuberkulózu, kterou se nakazily údajně během svého pobytu na dívčí škole Clergy Daughters' boarding school v Cowan Bridge v Lancashire. Vrozenou dispozici k plicním nemocem měly ovšem všechny Brontëovy děti, a žádné z nich se nedožilo ani 40. roku života. Úmrtí blízkých členů rodiny měla nesporný vliv na pochmurné ladění literární tvorby sester Brontëových. Úmrtí obou nejstarších dcer vedla otce Brontëa k rozhodnutí vzít děti ze školy do domácího učení. Učily se kromě běžných předmětů domácí práce , kreslit, malovat , hrát na klavír je učil místní regenschori, literaturu je vyučoval otec především pomocí své bohaté knihovny klasických románů a her, psát se děti učily samy. Domácí škola pro sourozence měla jedinou nevýhodu - stranily se společnosti a měly problémy navazovat kontakty. Anne navštěvovala ještě krátce školu Miss Wooler's school v Huddersfielde a v letech 1839-1845 pracovala jako guvernantka v rodině reverenda v Thorp Green nedaleko Yorku. Oblíbila si cesty do Yorku a Scarborough. Svůj volný čas však především věnovala psaní, se kterým začala již v dětství společně se svými dvěma sestrami Charlottou a Emily a jejichž společná sbírka básní vyšla pod pseudonymem roku 1846. Následující rok Anne dokončila...
Více od autora
Anne Ashley (9)
Anne Ashley se narodila v Leicester, Anglii kde se i vzdělávala. Žila po dlouhou dobu ve Skotsku, nyní žije v západní zemi Anglie s manželem, dvěma syny a dvěma kočkami. Píše historické romance pro Mills & Boon od roku 1997.
Více od autora
Anna Geislerová (7)
Jedna z nejobsazovanějších českých hereček Anna Geislerová se narodila 17. 4. 1976 v Praze. Má dvě sestry: Lenku a Ester, která je taktéž herečka. Dva roky docházela na konzervatoř Jaroslava Ježka. poté ale studia zanechala. Věnovala se také úspěšně modelingu. V roce 1999 získala Českého Lva v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za film Návrat idiota a za svou roli Elišky ve filmu Želary si odnesla Českého Lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Z dalších filmů jmenujme např. Pějme píseň dohola, Requiem pro panenku, Jízda, Válka barev, Výchova dívek v Čechách, Kuře melancholik, Štěstí od Bohdany Slámy a Kráska v nesnázích Jana Hřebejka. Ve filmu Sklapni a zastřel mě... si zahrála špatně naloženou Líbu Zemanovou, manželku Pavla Zemana , která má slabost pro nakupování. Aňa Geislerová účinkovala rovněž v řadě televizních inscenací a seriálů, mj. Přítelkyně z domu smutku nebo Prima sezóna, Soukromé pasti . Má tři děti. Syna Bruna Fidélia, dceru Stellu Ginger a nejmladšího syna Maxe. Je vdaná za divadelního režiséra Zdeňka Janáčka.
Více od autora
Andy Riley (7)
Autor komiksových bestsellerů o Králíčkových sebevraždách, pravidelného týdenního komiksu pro časopis The Observer Magazine. Scénárista. Spolu s Kevinem Cecilem jsou autory scénáře k britskému sitcomu Black Books. Dále k seriálům The Great Outdoors a Hyperdrive na BBC a Slacker Cats pro ABC Family Channel.
Více od autora
Andrej Andrejevič Voznesenskij (5)
Andrej Andrejevič Vozněsenskij byl ruský básník, okrajově též prozaik, občanským povoláním architekt. Vozněsenskij má kratičkou roli v oceňovaném filmu Moskva slzám nevěří – hraje sám sebe při pouliční básnické recitaci. Snažil se zachytit dobu od konce 50. do počátku 60. let. Debutoval roku 1958. Jeho básně byly vícekrát dramatizovány a zhudebněny, zpívali je mj. i Alla Pugačova a Vladimir Vysockij. Sbírky: Vedle státních vyznamenání byl oceněn tím, že po něm byla r. 1976 pojmenována planetka Voznesenskij.
Více od autora
Ana Galán (11)
Španělská veterinární lékařka a spisovatelka zaměřená na knihy pro děti.
Více od autora
Alice Munro (14)
Alice Ann Munroová, , rodným jménem Laidlawová je kanadská spisovatelka, proslulá především svými povídkami. Třikrát získala nejprestižnější kanadské literární ocenění Governor General's Award a roku 2009 i Mezinárodní Man Bookerovou cenou. Většina jejích próz se odehrává v její rodné provincii Ontariu. Její povídka The Bear Came Over the Mountain byla roku 2006 zfilmována režisérkou Sarah Polleyovou pod názvem Away from Her. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší adaptovaný scénář. V roce 2013 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu, přičemž byla označena za „mistryni současné povídky“ s výjimečně vyvinutým pozorovacím talentem a stylově se blížící k ruskému prozaikovi Čechovovi. Stala se tak vůbec první Kanaďankou, která obdržela Nobelovu cenu, a třináctou ženou oceněnou za literaturu. Alice Munroová se narodila v městečku Wingham na západě kanadské provincie Ontario v roce 1931. Sama toto místo svého dětství popisuje spíše jako ghetto plné pašeráků a prostituce. Její otec provozoval liščí a norčí farmu, matka byla učitelkou. Alice má ještě 2 sestry. Počátkem 30. let se ani její rodině nevyhnula velká hospodářská krize. I proto matka chtěla ze svých dcer vychovat uhlazené a vznešené dámy, které by se mohly dobře provdat. V této době je možné nalézt zárodek jejího feminismu, zrod vzdoru proti konvenci. Jiné okolnosti jejího dětství nebývají zmiňovány, nicméně Munroová otevřeně přiznává, že se do díla promítají. Příkladem je například povídka The Bear Came Over the Mountain, tematizující Alzheimerovu chorobu, kterou koncem 40. let začala trpět její matka. Zfilmována jako Away from Her v roce 2006, v českém překladu vyšla ve sbírce Nepřítel, přítel, manžel, milenec. Po střední škole nastoupila studium žurnalis...
Více od autora
Alice Clayton (9)
Před zahájením své spisovatelské dráhy pracovala Alice Clayton několik let v kosmetickém průmyslu jako maskérka, kosmetička a školitelka. Psát začala až ve třiatřiceti a v roce 2010 vyšel její románový debut The Unidentified Redhead , jehož pokračování The Redhead Revealed se dostalo na pulty ještě tentýž rok. V roce 2012 vydala Alice svou v pořadí třetí knihu Wallbanger, první díl zbrusu nové série. Jeho český překlad se očekává v roce 2014. Alice žije v St Louis ve Spojených státech.
Více od autora
Alfred de Vigny (11)
Alfred Victor, hrabě de Vigny byl francouzský romantický spisovatel, básník a dramatik. Do francouzské literatury vnesl tón romantického pesimismu a úzkosti z „Boží nepřítomnosti“. Pocházel ze šlechtické rodiny, do jejichž osudů zasáhla revoluce. Svoje dětství a rané mládí strávil v Paříži, zčásti v nynějším Elysejském paláci, který byl tehdy nájemním domem. Navštěvoval Lycée Bonaparte a snil o vojenské kariéře. V roce 1814 vstoupil do služeb Ludvíka XVIII., vracejícího se do Francie z anglického exilu, a následoval ho do Bruselu, když na sto dní na sebe strhl vládu Napoleon Bonaparte . Po Napoleonově definitivní porážce vystřídal řadu posádek, kde pokračoval v budování své vojenské kariéry, často se ale zdržoval v Paříži. První básně uveřejňuje v roce 1817 a o pět let později vychází jeho první básnická sbírka Poèmes. V roce 1825 se žení s bohatou Angličankou a nechává se odeslat na dovolenou, aby se mohl cele věnovat básnické tvorbě. Vojenskou službu opouští definitivně v roce 1827. V roce 1826 vydává svazek Poèmes antiques et modernes s básní Le Cor , která líčí Rolandovu hrdinnou smrt. Téhož roku mu vychází historický román „Cinq Mars“. V letech 1827–1829 pracuje na překladech Shakespearových děl Romeo a Julie, Othello a Kupec benátský.
Více od autora
Aleš Ulm (12)
Narozen 1.1.1947 v Praze. PhDr., scénárista, televizní dramaturg a dokumentarista.
Více od autora
Alena Nevěčná (13)
Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.
Více od autora
Alena Breuerová (13)
Narozena 1962. Překládá z anglického jazyka zejména práce s vojenskou tematikou.
Více od autora
Albius Tibullus (4)
Albius Tibullus byl římský básník. Pocházel z bohaté rytířské rodiny, ale o větší část majetku přišli v r. 41 př. n. l. při Octavianově přerozdělování půdy válečným vysloužilcům. Tibullovi přesto zůstal majetek umožňující mu nebýt závislý na podpoře sponzorů. Tibullus bývá považován za jednoho z nejlepších elektiků. Zachovaly se od něho 4 elegie . V prvních dvou popisuje své lásky Delii a Nemesis. Ve třetí je také popisována básníkova láska Lugdamus. Čtvrtá elegie obsahuje 14, většinou milostných , básní.
Více od autora
Alain Robbe-Grillet (5)
Alain Robbe-Grillet byl francouzský spisovatel a literární teoretik a filmový režisér, jeden ze zakladatelů nového románu. Robbe-Grillet střední školu vystudoval v Brestu. Během druhé světové války pracoval v německé továrně na tanky. Po válce studoval v Paříži vysokou zemědělskou školu se zaměřením na tropické a subtropické zemědělství, po jejím absolvování pracoval v národním statistickém a ekonomickém ústavu, kde se zabýval výzkumem hormonů. Působil rovněž na Martiniquu a v Západní Indii, kde se věnoval kultivaci banánu, čehož později využil ve své literární kariéře. Od roku 1955 působil jako poradce prestižní francouzské knižní edice Les Editions de Minuit. Od té doby se věnuje literatuře a filmu, při této činnosti ještě přednášel na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i v USA. Svůj první román, Un régiside, napsal Robbe-Grillet už na konce 40. let, ale kniha byla publikována až v roce 1949. Jeho první vydanou knihou byl detektivní román Les Gommes z roku 1953, který jej okamžitě zařadil mezi vůdčí osobnosti tzv. nového románu. Ve stejném duchu vznikly i jeho další práce, romány La Jalousie z roku 1957, který Vladimir Nabokov nazval nejlepším románem století, a Dans le Labyrinte z roku 1959. V roce 1963 vydal teoretickou stať o umění románu Pour un Nouveau Roman . Přestože La Jalousie znamenala pro francouzského nakladatele značný finanční neúspěch, byla v brzké době přeložena do řady cizích jazyků. Robbe-Grillet napsal několik filmových scénářů. Nejznámějším z nich je L'Année dernière à Marienbad natočený v roce 1961. V roce 1975 vytvořil spolu s malířem René Magrittem knihu La Belle captive, ve které se propojuje Robbe-Grilletův text a Magrittovy kresby. Poslední knihou Alaina Robbe-Grilleta je detektivní román se špionážní zápletkou La Reprise, odehrávající se v poválečném Berlín...
Více od autora
Adamo (14)
Salvatore Adamo , známý jednoduše jako Adamo , je belgicko-italský zpěvák a skladatel, který od 60. let 20. století prožívá plodnou kariéru. Narodil se 1. listopadu 1943 v Comisu na Sicílii v Itálii a v mládí se s rodinou přestěhoval do Belgie. Adamo se proslavil svými romantickými baladami ve stylu francouzského šansonu a stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších zpěváků v Evropě i mimo ni.
Více od autora
Zikmund Skyba (12)
Pocházel z rodiny zedníka. Dětství a mládí prožil ve Slušovicích. 1924–25 pracoval na stavbách u Brna, Žiliny a jinde, pak studoval Stavební průmyslovou školu v Brně . 1929–37 byl stavitelským asistentem v projekční kanceláři v Praze. 1931–35 byl činný jako autor, herec i recitátor v Recidaku . Od 1938 byl redaktorem Práva lidu, za německé okupace kladenské filiálky Národní práce. 1945 se vrátil do Práva lidu, 1947–48 byl odpovědným redaktorem jeho Večerníku. 1948–52 pracoval v Lidových novinách, 1952–57 v měsíčníku Klub, vydávaným pro závodní kluby Ústřední radou odborů. Od roku 1931 přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Právo lidu, Večerník Práva lidu, České slovo, Národní práce, Kolo, Lidové noviny, Klub, Literární noviny, Kritický měsíčník, Nový život, Čti, Kulturní politika, Práce a Dikobraz. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem rozhlasových her Slunce v kaluži , Píšťalka , Radost z lásky , Krev a cyklu pásem Chléb náš vezdejší . Po roce 1945 často přispíval do rozhlasového pořadu Živá slova. Redigoval knižnice Sedmihran a Jihočeská lidová knihovna . Užíval pseudonymů a šifer Jan E. Baruch, Jiří Klaus; Z. S., zs, zsa. Pro Skybovu básnickou tvorbu, usilující ve svých počátcích o návaznost na básnickou dikci Františka Halase, je charakteristické silné sociální ladění a smysl pro přírodní krásy. Prožitek neradostného dětství ovlivnil jeho pohled na skutečnost, v němž je těžký sociální úděl člověka vyvažován jedině harmonizující mocí přírody. Básnicky nejživotnější jsou písňově prosté, krátké básně ze Skybovy válečné tvorby, oslavně tematizující práci i všední věci každodenního života . – Poválečná poezie Zikmunda Skyby vítá nový čas jako definitivní vítězství nad chudobou. Převažují v ní oslavné příležitostné verše symbolicky promítaj...
Více od autora
Zdeňka Krausová (13)
Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.
Více od autora
Zdeněk Žurman (7)
Autor knih mapujících sportovní mezníky, sportovních biografií a detektivek.
Více od autora
Zdeněk Kluzák (3)
Zdeněk Kluzák byl český pedagog, mykolog a spisovatel, který působil především v Českých Budějovicích. Během své profesní kariéry se mimo jiné od 70. let 20. století intenzivně věnoval studiu nových lokalit květnatce Archeova na území Československa, v roce 1971 publikoval v časopisu Živa vůbec první barevné fotografie této houby nalezené na území Čech. Byl objevitelem nového druhu hřibovité houby – než byl hřib platně popsán, autor zemřel a v jeho práci pokračovali mykologové Pavel Špinar a Josef Šutara, kteří tuto houbu na jeho počest pojmenovali hřib Kluzákův.
Více od autora
Zdeněk Horský (6)
Narozen 11.3.1929 v Praze, zemřel 8.5.1988 ve Dvoře Králové nad Labem. RNDr., PhDr., CSc., pracovník astronomického a historického ústavu, práce z oboru, studie o Keplerovi a o Komenském.
Více od autora
Zdeněk Hořínek (10)
Zdeněk Hořínek byl český divadelní teoretik, redaktor, kritik, dramaturg, dramatik, herec, divadelní publicista a pedagog. Po absolutoriu studia divadelní vědy na pražské DAMU dlouhodobě působí jako divadelní kritik a teoretik. Dalším oborem jeho činnosti je praktická divadelní dramaturgie. Jako dramaturg působil v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a v Divadle E. F. Buriana v Praze. Jako redaktor pracoval v letech 1968–1971 v časopisu Divadlo. Byl členem redakční rady časopisů Divadelní revue a Svět a divadlo. Teorii dramatu také pravidelně přednášel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl řádně habilitován. Coby externí pedagog vyučoval na pražské DAMU a FAMU. Byl autorem velkého množství studií a článků věnovaných dramatu a divadlu, vydal také řadu knih. Coby aktivní účinkující spolupracoval zejména s pražským Studiem Y, kde působil nejen jako autor, ale i herec/neherec a především jako dramaturg tohoto divadla
Více od autora
Zbyněk Vybíral (11)
Zbyněk Vybíral je českým psychologem a pedagogem Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kterou v letech 2005–2017 rovněž vedl. Po vědecké stránce se zabývá psychoterapií, slovní komunikací a kritickou psychologií. Zbyněk Vybíral vyučuje zejména v oblastech psychoterapie, kritické psychologie, základní i aplikované sociální psychologie a poradenské psychologie . Kromě toho v letech 2002 až 2010 koordinoval českou část mezinárodního projektu e-learningového vzdělávání v teorii psychoterapie SEPTIMUS a zabýval se výzkumy v oblasti internetové komunikace. Zbyněk Vybíral kromě toho kriticky vystupuje proti porušování etického kodexu psychology a psychoterapeuty, je členem Society for Psychotherapy Research. Zasluhuje se také o popularizaci psychologie v České republice, kromě publikace popularizačních knih spolupracuje např. s nakladatelstvím Nová beseda, do jehož edice Co je nového přispěl svým titulem Co je nového v psychologii. Kromě toho působil mezi roky 1990–2006 jako šéfredaktor a později i jako vydavatel časopisu pro psychoterapii Konfrontace, v letech 2007–2010 byl šéfredaktorem časopisu Psychoterapie, nyní je v jeho redakční radě. Píše i prózu.
Více od autora
Yotam Ottolenghi (14)
Britský kuchař izraelského původu, majitel restaurace, spoluautor kuchařek.
Více od autora
Xavier Crement (7)
Autor, “původně urolog a nyní psychiatr” píšící pod pseudonymem Xavier Crement, s výraznou nadsázkou a ironií, mnohdy pomocí bonmotů a fiktivních citací odhaluje typické destruktivní chování sebestředných, sobeckých a plytkých individuí, které nazývá kokoty.
Více od autora
Wolfgang Hensel (10)
Biolog, spisovatel a překladatel. Studoval biologii a zeměpis na univerzitě v Bonnu. Rozhodl se nikoliv pro povolání učitele, které vystudoval, ale pro vědecký biologický výzkum. Po promoci, habilitaci a přednáškové činnosti na univerzitách v Bonnu, Münsteru a Kolíně n. Rýnem opět změnil povolání. Od té doby nahlíží v knihách, článcích a překladech na svůj obor ze širšího hlediska.
Více od autora
Wim Hof (8)
Wim Hof , známý jako the Iceman, je Nizozemec, který se věnuje extrémním sportům a je známý svou odolností na extrémní chlad, je držitelem několika rekordů v této oblasti. Pojednává o něm kniha Co tě nezabije: Jak ledová voda, extrémní nadmořská výška a okolní podmínky obnoví naši zašlou sílu od Scotta Carneye. Je vynálezcem tzv. Wim Hofovy metody , která spočívá převážně v dechových cvičeních, meditaci a otužování ledovou vodou a má vést mj. k zlepšení odolnosti na chlad a celkové imunity. Některá Wim Hofova tvrzení ohledně jeho metody jsou ovšem terčem kritiky a dle některých balancují na hranici šarlatánství. V České republice vzbudilo kontroverzi zejména jeho vystoupení na festivalu Colours of Ostrava 2022, kde zpochybnil moderní medicínské metody a naznačil, že jeho metoda může být efektivní např. i pro léčbu rakoviny. Wim Hof byl držitelem Guinnesova světového rekordu v nejrychleji zaběhnutém půlmaratonu bos na sněhu/ledu, který zaběhl s časem 02:16:34 v roce 2007 ve finském Oulu. Tento rekord překonal v roce v lednu 2021, padesátiletý otužilec a učitel duchovních nauk Josef Šálek z jihočeských Vodňan, který zaběhl půlmaraton na sněhu a v pětistupňovém mraze v čase jedna hodina, 36 minut a 21 vteřin. 11. září 2004 se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů v přímém styku celého těla s ledem s časem 1 hodina 8 minut, který získal při natáčení Guinness World Records: 50 let, 50 rekordů v Londýně. 4. února 2006 ho ale překonal Brazilec Gilberto da Silva Cruz s časem 1 hodina 9 minut při příležitosti natáčení Funniest Video Awards v Tokiu. K jeho nejznámějším činům patří například:
Více od autora
William Kent Krueger (6)
Toužil se stát spisovatelem od třetí třídy ZŠ. Prošel řadou nejrůznějších zaměstnání, ale nakonec se nevzdal. Stvořil Corka O'Connora a stal se spisovatelem na celý úvazek. Kruegerovy romány se často točí kolem nějakého sociálního tématu.
Více od autora
Whitney Gracia Williams (8)
Whitney G. se narodila 16.10.1988 v Memphisu v Tennessee. Říká o sobě, že je optimistka posedlá cestováním, má ráda sladkosti, miluje čaj a skvělou kávu. V roce 2014 jí vyšla erotická trilogie Reasonable Doubt, jež se vyšplhala na žebříčky bestsellerů New York Times a USA Today. Napsala new adult romanci Sincerely, Carter, romantickou sérii Steamy Coffee Collection a několik dalších románů ze současnosti. S Nicole London založila blog The Indie Tea pro nezávislé autorky romancí. Pokud si zrovna nepovídá se čtenáři na své facebookové stránce, můžete ji najít na instagramu nebo na její webové stránce, a když není ani tam, pravděpodobně je zamčená a pracuje na dalším šíleném příběhu.
Více od autora
Vojtěch Holeček (11)
Vojtěch Holeček byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Národní sjednocení. Angažoval se v Československých legiích v Rusku. Zde se setkal se svou pozdější manželkou Boženou Seidlovou, rovněž členkou legií. Měl hodnost majora. Profesí byl šéfredaktorem Národních listů. Spolu s Rudolfem Medkem sestavil, sepsal a vydal reprezentativní čtyřdílnou vekou obrázkovou kroniku československých legií, z níž jej proslavil zejména druhý díl nazvaný Pod vedením T. G. Masaryka, zachycující období bojů a budování československých legií na Rusi od Zborovské bitvy až do odjezdu profesora Masaryka transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. V roce 1918 patřil mezi významné politiky České státoprávní demokracie , v níž představoval elity českého kulturního a společenského života. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze. V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen do Národního shromáždění za Národní sjednocení. Mandát si oficiálně podržel do zrušení parlamentu 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty.
Více od autora
Vlasta Blumentrittová (13)
Narozena 1941. Pedagožka, autorka prací k výuce českého jazyka a matematiky na prvním stupni základních škol.
Více od autora
Vladimír Zemánek (5)
Sportovní redaktor, dlouholetý reportér deníku Sport, v roce 2009 pracoval jako tiskový mluvčí MS v klasickém lyžování v liberci.
Více od autora
Vladimir Vysockij (3)
Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...
Více od autora
Vladimír Šmejkal (12)
Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M. Univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes 20 let působí jako soudní znalec v oborech ekonomika, kybernetika, kriminalistika - ochrana dat a autorské právo. Podílel se na vyšetřování mnoha závažných trestných činů spáchaných v oblasti ekonomiky a financí a v souvislosti s moderními informačními technologiemi. Je členem vědeckých rad vysokých škol, autorem či spoluautorem řady knih a mnoha článků z oblasti informatiky, práva, organizace a řízení, veřejné správy a e-governmentu. Podílí se také na legislativních pracích v ČR a je členem Legislativní rady vlády. Působí na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a ve své kanceláři soudního znalce v Praze.
Více od autora
Vladimír Ruda (8)
Narozen 1.9.1922 v Sobotce, zemřel 15.12.1990 v Liberci. Historik, archivář, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Rejzek (12)
Odborný asistent na katedře romanistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Vladimír Pelc (15)
PhDr. Vladimír Pelc je ekonomickým poradcem s daňovou specializací, renomovaným autorem daňových publikací. Absolvent Univerzity Karlovy v oborech filozofie a ekonomie, prošel profesemi publicista, ekonom; nyní je podnikatelem a ekonomickým poradcem s daňovou specializací. Publikoval pětašedesát odborných knih, převážně z oboru daní a účetnictví, množství článků v různých časopisech.
Více od autora
Vladimír Jochmann (11)
Narozen 13. 9. 1923 v Lovčicích, zemřel 12. 9. 2008 v Olomouci. Doc., PhDr., sociolog, zabýval se vzděláváním dospělých a distančním vzděláváním. Překladatel odborné literatury z francouzštiny a němčiny, překlady spisů teologa A. de Tocquevilla.
Více od autora
Vladimír Javorek (6)
Celé generace entomologů, především těch, kteří se zabývají brouky, získávaly první informace z knížek, jež napsal a zároveň i ilustroval Vladimír Javorek. Tato osobnost se velkou měrou zasloužila o popularizaci výzkumu hmyzu v celém někdejším Československu. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem 18. května 1914 manželům Františkovi a Štěpánce Javorkovým, jeho tatínek byl mistr stolař. V průběhu let 1929-33 vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde obdržel vysvědčení učitelské dospělosti a začal učit v obecné škole ve Všechovicích. Po dvouleté praxi složil s vyznamenáním požadované zkoušky a 25. listopadu 1935 dostal vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Krátce učil také v Býškovicích, během války pracoval ve škole v Osíčku a po jejím skončení v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1941 a 1942 s vynikajícím prospěchem složil státní zkoušky pro měšťanské školy na obory přírodopis, chemie, fyzika a matematika. Ve Všechovicích se seznámil se svoji životní láskou Marií Marákovou, která na této škole rovněž učila. Vzali se 2. srpna 1938. V následujícím roce se jim narodila dcera, která však tři dny po porodu zemřela. Za tři roky 25. května 1941 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1943 do jejich rodiny přibyl ještě Jaroslav. Po únoru 1948 jako aktivní člen Sokola neprožíval zrovna lehké období. Komunisté členům této organizace nemohli zapomenout jejich odvážný demonstrativní odpor, který novému režimu projevili během XI. všesokolského sletu v Praze. Navíc odmítl nabídku vstupu do strany a vše završilo nepravdivé udání žáků ze třídy, kterou ani neučil. Za trest byl poslán učit na Slovácko do Velkého Ořechova. Po prošetření se mu dostalo satisfakce a mohl se do Bystřice vrátit. Ovšem sám si raději vybral Vizovice, kde od roku 1949 na měšťanské škole a posléze, od roku 1954, na tehdejší obdobě gymnázia učil biologii, fyziku a hudební výchovu. Neměl aprobaci pro střední školy, a když na něj pak vedení školy a krajští inspektoři apelovali, ...
Více od autora
Vladimír Hynek (4)
Inženýr, autor článků a knih s vojenskohistorickou tématikou. Zemřel náhle 29. 9. 1985 ve věku 57 let.
Více od autora
Vladimír Hyhlík (8)
Vladimír Hyhlík, fotograf - nar. 12. 8. 1925 v Banské Bystrici. Přes čtyřicet let se profesionálně věnuje fotografické dokumentaci památek. Studoval fotografické oddělení Grafické školy v Praze u profesorů J. Ehma, .1. Funkeho a R. Skopce. Poté absolvoval mistrovskou školu fotografickou při Státní grafické škole u prof. Ehma a Drtikola. V roce 1946 nastoupil jako fotograf u Státního fotoměřického ústavu, který se v r. 1953 stal součásti Státní památkové správy a v r. 1958 Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde až do odchodu na důchod vedl fotografický ateliér Svými fotografiemi vybavil slovky odborných a populárních článků řady uménovedných časopisů, desítky brožur o hradech, zámcích a historických městech a pořídil tisíce snímků pro pohlednice. Podílel se jako spoluautor na řadě publikací.
Více od autora
Vilma Lesková (6)
Narozena 9.2.1917 v Brně, zemřela 31.12.2000 tamtéž. Malířka, kreslířka, grafička, působila ve výtvarných oborech jako pedagog.
Více od autora
Vilém Pospíšil (8)
Narozen 19.7.1911 v Praze, zemřel 19.9.1988 tamtéž. JUDr., hudební kritik, redaktor, muzikologická literatura.
Více od autora
Vilém Němec (13)
Narozen 18. 5. 1857 v Praze, zemřel 23. 2. 1942 v Praze. PhMr. Cestovatel, vůdce loveckých výprav, obchodník s africkými zvířaty, lékárník, preparátor, ředitel pštrosí farmy, projektant plicního sanatoria, lovec lebek, balzamátor nebožtíků, úředník v paláci egyptského panovníka, zvěrolékař, etnograf, autor odborných článků a úspěšných knih, majitel soukromé zoologické zahrady, dobrodruh a dobrý člověk. Jeho první cesta do zahraničí vedla do Sofie, kde vedl lékárnu vojenského lékaře Dr. Nádherného. Po návratu studoval zoologii na UK v Praze a arabštinu, aby získal odborné znalosti pro své další cestování. V l. 1886-1910 uskutečnil řadu loveckých výprav do východní Afriky a Přední Asie. Studoval africkou přírodu a sbíral národopisné doklady o životě obyvatel afrických pouští. Část jeho přírodovědeckých sbírek je dnes v Národním muzeu v Praze. Po návratu do vlasti žil v Benešově, ve vile nazvané "El Kahýra", která byla plná loveckých trofejí. - Autor řady cestopisných knih a pamfletu na poměry v konopišťském panství.
Více od autora
Viktor Viktorovič Koneckij (9)
Viktor Viktorovič Koněckij, rusky: Виктор Викторович Конецкий byl sovětský a ruský spsovatel, filmový scénárista a námořní kapitán. Narodil se v Leningradě, jeho otec pocházel z rodiny křesťanských Židů, matka byla ruská měšťanka. Vystudoval Leningradskou vejnskou námořní školu a navigátorskou fakultu Baltické vojenské mořské vysoké školy . Sloužil u záchranné služby Severní flotily. V březnu 1955 byl demobilizován a v květnu téhož roku se v hodnosti kapitána účastnil plavby po Severní mořské cestě z Petrozavodsku do Petropavlovsku-Čamčatskogo, což byla první linková plavba malých lodí v arktických podmínkách v historii. Pro své novely, povídky a romány těží látku z drsného prostředí Arktidy a života námořníků . Je autorem zápisků z cest Slaný led a Mezi útesy a mýty.
Více od autora
Viktor Nekrasov (11)
Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...
Více od autora