Výpis všech autorů

Ladislav Kesner

Doc. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Studoval na Filozofické fakultě UK v Praze , Ph.D. na Masarykově univerzitě v Brně . V letech 1986-98 pracoval v Národní galerii v Praze jako kurátor, ředitel sbírky asijského umění a náměstek generálního ředitele pro odbornou činnost. Přednášel na VŠUP v Praze , Filozofické fakultě UK v Praze , University of Chicago a Fakultě humanitních studií UK . Od roku 2006 přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 1989-90 Fulbrightovo stipendium na University of California v Berkeley; 1992 Getty postdoctoral fellowship; 1993-94 Smithsonian Postdoctoral fellowship v Arthur M. Sackler a Freer Gallery ve Washingtonu; 2002 visiting scholar v Getty Research Center Los Angeles; 2006-07 senior fellow v Internationales Forschungszentrum Kulturwissenschaften ve Vídni; 2007- 08 guest-fellow ve Wissenschaftskolleg zu Berlin. V roce 1995 mu College Art Association of America udělila cenu Arthura Kingsley Portera a v roce 1998 získal Cenu Josefa Krásy, udělovanou českou Uměleckohistorickou společností. Ladislav Kesner je autorem několika knih, katalogů a několika desítek odborných studií z oblasti čínského umění, teorie umění, muzeologie a kulturní politiky. Jako autor, kurátor či project manager se podílel na přípravě řady výstavních projektů a multimediálních edukačních programů .

Kosuke

Japonská autorka manga komiksů.

Kei Koga

Japonský scenárista manga komiksů.

Kateřina Knůrová

Mgr., učitelka přídodopisu, zeměpisu a angličtiny na základní škole, autorka pracovních sešitů z přírodopisu pro základní školy.

Karel Kuča

Karel Kuča je český architekt, historik urbanismu, výtvarník a publicista. Vystudoval fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně, mezi lety 1986 a 1991 pracoval v pobočkách Státního ústavu památkové péče v Brně a Českých Budějovicích. Od roku 1991 působí ve vlastním ateliéru R2 COMP. Kuča je autorem mnoha knih z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu. Je místostarostou Společnosti přátel starožitností.

Karel Kopřiva

Karel Kašparovský

Narozen 13. 5. 1937 v Ivančicích. Středoškolský pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce zeměpisu.

Josef Kudela

Josef Kudela byl legionářský spisovatel a pedagog. Josef Kudela se narodil v Horní Lhotě rodině šafáře Františka Kudely a jeho manželky Františky, rozené Žebrákové. Po maturitě se odstěhoval do Prahy, kde vystudoval klasickou filologii. Před válkou byl činný v realistické straně a navštěvoval přednášky Tomáše Garrigua Masaryka na universitě. Po absolvování univerzity se vrátil do rodného kraje, kde učil na gymnáziích v Moravské Ostravě, Přerově, Orlové, Kyjově a Strážnici. V průběhu první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a 23. září 1915 byl na ruské frontě u Lucka zajat. Ještě před tím, než se doslechl o československém odboji a dobrovolnických jednotkách, začal v zajateckém táboře agitovat ve prospěch české nezávislosti, jak o tom sám napsal: „Měl jsem tam přednášku o historickém vývoji českého národa. … Výklad měl dvě hlavní vůdčí myšlenky; jedna byla založena na slovech Palackého, že smysl našich dějin je v boji s němectvím a že tedy i v této válce docela ve shodě s celým svým dějinným vývojem postavil se národ svým smýšlením na stranu nepřátel Německa, druhá pak ukazovala, že náš národ ve světových srážkách pokroku a reakce stál vždy na straně pokroku, tak tomu bylo za válek husitských, tak tomu bylo za války třicetileté.“ 8. června 1916 podal přihlášku do československého vojska, kam byl přijat v hodnosti podporučíka. Ještě v roce 1916 se výrazně angažoval po boku J. Patejdla proti aktivitám J. Düricha v Rusku ve jménu jednoty odboje pod Masarykovým vedením. Poté pracoval v redakci deníku Čechoslovan v Kyjevě. Již v této době byl znám zapisováním záznamů ze schůzí, kterých se zúčastnil, do objemného sešitu, které si pořizoval pro budoucí použití a který byl marně hledán po jeho smrti. Participoval na zřízení Masarykovi podřízené Odbočky Čs. Národní rady v Rusku , do které byl zvolen do výboru pro propagační činnost 4. srpna 1918 a pot...

Josef Kubeš

Publikace z oboru strojnictví a stavebnictví.

Josef Kuba

Josef Kuba byl český kožešník a interbrigadista. Josef Kuba se narodil v Zámostí v Třebíči, vyučil se ve Vídni kožešníkem a následně začal pracovat na Slovensku. Tam pracoval i ve třicátých letech 20. století. V roce 1936 odjel bojovat do španělské občanské války; měl tam dorazit již na Vánoce téhož roku. Dne 3. března roku 1937 už působil na frontě v Jaramě v Žižkově rotě jako kulometčík. V téže rotě bojoval i Leopold Pokorný. Po návratu ze španělské občanské války žil v Třebíči u svých rodičů. Po začátku druhé světové války byl zatčen gestapem a zemřel v roce 1944 v koncentračním táboru Dachau. Jeho osudy se zabýval Stanislav Motl v knize Peklo pod španělským nebem, následně i natočil stejnojmenný dokumentární film.

Josef Knotek

Narozen 23.11.1899 v Holině u Slivence. Autor loutkových her.

Josef Klenka

Josef Klenka byl český středoškolský učitel tělocviku, funkcionář Sokola a propagátor sportovních her. Zakládal a jako první náčelník vedl podbělohorskou sokolskou župu. Organizoval II. všesokolský slet r. 1891. Založil Spolek pro pěstování her mládeže a Svaz spolků a přátel pro hry. Byl autorem příruček pro cvičitele a dalších publikací v oblasti tělesné výchovy. Narodil se 1. dubna 1853 ve Vilémově u Golčova Jeníkova. Navštěvoval obecnou školu v Čáslavi, reálku v Jihlavě a učitelský ústav v Hradci Králové. Jeho první zaměstnání bylo jako učitel v Kutné Hoře, kde rovněž vstoupil do Sokola. V roce 1875 složil ve Vídni zkoušky z tělocviku pro střední školy a přestěhoval se do Prahy, kde přijal místo asistenta v Malýpetrově tělocvičném ústavu. V Praze se znovu zapojil do sokolského života. Byl dlouholetým náčelníkem organizace na Malé Straně. Účastnil se výpravy do Paříže r. 1889 a zájezdů na Moravu a do Lvova. Zakládal Podbělohorskou župu a rovněž se stal jejím prvním náčelníkem. Roku 1891 organizoval II. všesokolský slet; za jeho zdařilý průběh uspořádali další sokolští představitelé slavnostní večer na Klenkovu počest. V 90. letech založil Spolek pro pěstování her mládeže a Svaz spolků a přátel pro hry. Mimo jiné upravil pravidla pro házenou . Po úmrtí dcery odešel z veřejného života a nadále se věnoval jen výuce tělocviku. Roku 1911 byl jmenován zemským inspektorem tělesné výchovy pro střední školy. Do důchodu odešel v roce 1924. Ve své činnosti usiloval o rovnováhu tělesné a duševní přípravy školní mládeže. Do vysokého věku si zachoval obratnost a pružnost. Současníci si ho vážili pro pevný charakter, jemné chování ve společnosti a skromnost. S úctou na něj vzpomínali i bývalí žáci, např. na staroměstské reálce. Zemřel 19. července 1932 v Praze, pohřben byl na Vinohradském hřbitově za účasti sportovních a sokolských představitel...

Josef Kautzner

Narozen 9.11.1957 ve Vlašimi. Lékař - kardiolog.

John F Kennedy

Jiří Kracík

Narozen 14.4.1929, zemřel 20.7.1992. Profesor na katedře fyziky Elektrotechnické fakulty ČVUT, publikace a překlady z oboru fyziky.

Jiří Klobouk

Prozaik, básník, autor rozhlasových her Vyrůstal v rodině finančního úředníka. Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti , z něhož byl v septimě pro kázeňský přestupek vyloučen. Rok pracoval jako dělník a středoškolské vzdělání dokončil na dvanáctileté střední škole v Gottwaldově . Působil jako pianista v různých jazzových kapelách. Po dvouleté vojenské službě v Opavě začal studovat na Hygienické a Lékařské fakultě v Brně a Praze , pak vystřídal několik zaměstnání . Od 1959 pracoval jako osvětlovač v Čs. televizi, 1961–63 absolvoval dvouletou večerní školu FAMU a 1963 se stal televizním kameramanem. Stejné povolání vykonával i v kanadském exilu, do něhož odešel v říjnu 1968. Žije v Ottawě, kde od 1979 spolupracuje s místní televizí a rozhlasem a věnuje se literární činnosti.

Jiří Kašpar

Dr., CSc., docent katedry cestovního ruchu a veřejného stravování, publikace z oboru.

Jiří Kamen

Jiří Kamen je český spisovatel a rozhlasový redaktor. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kolíně a českou literaturu, divadlo a film na Filozofická fakultě Univerzity Palackého. Studium zakončil roku 1976 prací o českém avantgardním umělci Emilu Arturu Longenovi, ke kterému se vrátil ve své románové prvotině. Mezitím krátce pracoval jako asistent režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. První svoji báseň publikoval v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji. Od roku 1975 pracuje v Československém, dnes Českém rozhlase. Nejprve v redakci zábavy, od roku 1989 jako šéfredaktor redakce dramatického a literárního vysílání, v letech 1992–1993 jako šéfredaktor a poté jako redaktor stanice Vltava. Jeho kniha Báječný svět hub byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 .

Jef Kratochvil

Josef Kratochvil, pseudonym Jef Kratochvil, byl český fotograf. Když se vrátil ze základní vojenské služby, začal se okamžitě zajímat o fotografické kurzy. Kolem roku 1971 vznikl jeho pseudonym Jef a to, když pod jednou fotografií v tisku omylem vypadla dvě písmena ze jména Josef. Roku 1989 nastoupil do Městského divadla Brno nový ředitel Stanislav Moša. Roku 1995 vznikl divadelní časopis Dokořán, který měl ze začátku pouze šest stran a tiskl se černobíle. V časopise byla možnost prezentovat své fotografie z představení a rozhovory s herci, režiséry ale i scénografy, kostyméry a všemi, kteří se věnovali vzniku představení. Tedy se stal šéfredaktorem tohoto časopisu a zároveň dvorním fotografem Městského divadla Brno. Roku 1999 byl dokonce nominován na cenu Alfréda Radoka za divadelní fotografii. Po roce 1989 se otevřela nová možnost fotografování – společně s několika přáteli vytvořil první erotický časopis v Československu s názvem Lucky Boy. Stále fotografoval portréty hercům i politikům. Podílel se na vzniku několika tiskovin, pracoval jako šéfredaktor časopisu Dokořán, přispíval a fotografoval snímky na titulní strany pro časopis Colosseum a publikoval v kulturních novinách New Express. Jeho stálým zaměstnáním byla práce fotografa v Městském divadle v Brně. V jeho příbuzenstvu lze nalézt řadu významných osobností. Jeho otcem je pedagog Josef Kratochvil, jeho bratrem spisovatel Jiří Kratochvil, jeho strýcem bývalý předseda exilového Pen klubu Antonín Kratochvil.

Jaroslav Košťák

Narozen 30.12.1906 v Psinici, zemřel 21.4.1978. Učitel, učebnice z oboru vlastivědy a češtiny.

Jaroslav Kašpar

Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...

Jára Kohout

Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout byl český filmový herec a zpěvák. Za svůj život hrát asi v 54 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po druhé světové válce do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce 1. československé republiky, i v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také nakonec i zemřel. Narodil se v dobře situované rodině, od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích, což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. A...

Jánuš Kubíček

Jánuš Kubíček byl český malíř a výtvarník, představitel generace 60. let. Pocházel z umělecké rodiny - jeho otec i strýc byli známými sochaři . V roce 1924 přesídlila rodina do Brna, které se natrvalo stalo Kubíčkovým domovem a hlavním uměleckým působištěm. Po maturitě na gymnáziu v Králově Poli studuje na brněnské Škole uměleckých řemesel, v roce 1950 je přijat do svazu Československých výtvarných umělců. Jeho výtvarný názor, krystalizující postupně do osobité, imaginativní abstrakce, ovlivnila výrazně rodinná sbírka děl českého moderního umění. Významné bylo jeho celoživotní přátelství s Bohumírem Matalem, s nímž a několika dalšími brněnskými výtvarníky zakládá roku 1957 tvůrčí skupinu Brno 57. Dílo Jánuše Kubíčka bylo prezentováno na desítkách samostatných i společných výstav, je zastoupeno ve všech významných galerijních sbírkách v České republice včetně Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně či Muzea města Brna.

Jana Kocianová

Jana Kocianová byla slovenská zpěvačka, která se prosadila na hudební scéně své země zejména v 70. a 80. letech 20. století. Byla známá svým všestranným hlasem a schopností vystupovat v různých žánrech, včetně popu, rocku a tradiční slovenské hudby. Během své kariéry vydala Kocianová několik alb, na kterých předvedla svůj pěvecký talent a interpretační schopnosti. Její album "Ej, Srdénko Moje" je jedním z děl, která přispěla k její popularitě, a obsahuje písně, které rezonovaly u mnoha posluchačů. Kromě toho prokázala svůj rozsah, když se ponořila do romské hudby na albu "Káli Rosita - Slavné cikánské písně zpívané Jana Kocianová ," kde interpretovala cikánské písně, čímž ještě více zdůraznila svou přizpůsobivost jako umělkyně. Přínos Kocianové pro slovenskou hudbu zanechal trvalý odkaz a je připomínána jako jedna z významných osobností kulturní historie země.

Jan Miroslav Květ

Narozen 22.2.1887 v Lenešicích u Loun, zemřel 23.6.1961 v Praze. Hudební historik, autor monografií o českých skladatelích, překladatel z angličtiny.

Jan Kudláček

Jan Kudláček je český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1945 až 1949 studoval u profesora Petra Dillingera a Karla Müllera na Státní grafické škole v Praze, v letech 1949 až 1950 dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlastimila Rady a Vratislava Nechleby. Jeho umělecký záběr je široký – kresba, ilustrace, grafika, animovaný film. Významné jsou ilustrace dětských knih, kde používá širokou škálu technik. Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea v Praze a také v zahraničí. Patří k ilustrátorům, kteří výrazně přispěli k světové ilustraci pro děti. Obdržel mnoho domácích a zahraničních ocenění. Autorsky se také podílel s Jindřichem Wielgusem na abstraktní vertikální plastice z epoxidové pryskyřice "Stéla", která je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Jan Knaisl

Jan Klusák

Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges , je český hudební skladatel. Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Se svou předchozí druhou manželkou Janou Klusákovou má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb. Napsal množství scénické hudby , Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech , Jan Němec; Sedmikrásky , Věra Chytilová; Mučedníci lásky , Jan Němec; Valerie a týden divů , Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc , Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozón , Jan Schmidt. V normalizační době našel své místo v Divadle Járy ...

Jan Klíma

Narozen 5.11.1938 v Praze. RNDr., CSc., fyzik, přednášející na katedře teoretické fyziky na matematicko-fyzikální fakultě, práce z oboru, beletrista, překladatel z angličtiny.

Jan Klabal

Autor příručky o stavbě elektronických přijímačů.

Jan Kamrla

Mgr., autor pracovních sešitů pro výuku vlastivědy na základní škole.

J Korejčík

Ivana Knaislová

Ivan Krejčí

Narozen r. 1946, projektant dopravních staveb, manažer. Autor humorných příběhů.

Iva Křesťanová

Mgr., autorka učebnice zaměřené na ošetřovatelství, též pedagožka na zdravotnické střední škole.

Irena Košíková

Irena Kosíková je česká skladatelka a varhanice. Česká varhanice a skladatelka Irena Kosíková se narodila v Praze. Studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně , absolventkou HAMU v Praze. Její skladby byly hrány v České republice, Alžírsku, Belgii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Izraeli, Německu, Polsku, Rusku, Turecku, Švédsku a Velké Británii. Projekt "Praha - Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia", konaný pod záštitou Václava Havla, Petra Pitharta a primátora města Brna Richarda Svobody, představuje skladby pro sólové violoncello renomovaných českých skladatelů .

Ian Kershaw

Ian Kershaw je anglický historik, odborník na téma nacismu, autor ceněné dvoudílné biografie Adolfa Hitlera. Vystudoval historii na liverpoolské a oxfordské univerzitě. Na Manchesterské univerzitě byl odborným asistentem středověkých, později moderních dějin. V letech 1983–1984 byl hostujícím profesorem moderních dějin na univerzitě Ruhr v Bochumi, v západním Německu. Od roku 1987 do roku 1989 byl profesorem moderních dějin na univerzitě v Nottinghamu, a od roku 1989 na Sheffieldské univerzitě. Je členem Britské akademie, Královské historické společnosti, Wissenschaftskolleg zu Berlin a Alexander von Humboldt-Stiftung v Bonnu. Úzce spolupracuje s BBC, byl odborným konzultantem řady jejích historických dokumentárních seriálů na téma nacismu, mimo jiné i The Nazis: A Warning from History, který získal cenu BAFTA.

Henry Kissinger

Henry Alfred Kissinger, celým jménem Heinz Alfred Kissinger je americký diplomat, historik, mediální komentátor, politik a politolog německého a židovského původu. Působil jako poradce pro národní bezpečnost a později jako ministr zahraničních věcí v administrativě prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda. Za spoluúčast při diplomatických jednáních ohledně války ve Vietnamu získal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír, která vzbuzovala mnohé kontroverze, jelikož Kissinger mimo jiné také rozhodoval o intenzivním bombardování severního Vietnamu, které mělo zemi přimět k ukončení války. Jako podporovatel realistů sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice Spojených států amerických. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a Sovětským svazem, zajistil otevřenější vztahy s Čínskou lidovou republikou a v roce 1973 vyjednal Pařížské dohody, kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby CIA v Chile, nebo na podporu Pákistánců, kteří během Bangladéšské války za nezávislost v roce 1971 páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy. Kissinger je také zakladatelem newyorské vlivné konzultační společnosti Kissinger Associates, Inc. a významným autorem politických a historických literárních děl. Kissinger se narodil jako Heinz Alfred Kissinger v bavorském městě Fürth do židovské rodiny. Jeho otec Louis Kissinger byl gymnaziální učitel a jeho matka Paula byla žena v domácnosti. Henry měl také mladšího bratra Waltera. Příjmení Kissinger bylo rodinou, konkrétně prapradědou Meyerem Löbem, převzato již v roce 1817. Löb se inspiroval lázeňským městem Bad Kissingen. Jako mladý hrál Henry fotbal za mládežnický oddíl klubu SpVgg Fürth, který byl ve své době v Německu velmi uznávaný. Roku 1938 uprchla celá rodina ...

Hana Kolářová

Narozena 9.7.1961 v Olomouci. Doc. RNDr., CSc., práce z oboru lékařské biofyziky.

Franz Kurowski

Německý vojenský historik, zabývá se zejména druhou světovou válkou. Píše i pro mládež. Pod pseudonimem Karl Alman psal knihy o válečné Kriegsmarine.

František Krupička

doc. PhDr. František Krupička byl český anglista, překladatel a také autor jazykových učebnic angličtiny. Zdroje: a) www.databaze-prekladu.cz b) aleph.nkp.cz c) prijmeni.cz

František Krasl

František Krasl byl český fotograf. Vyučil se fotografem, provozoval rodinný fotoateliér. Pak působil jako divadelní fotograf v Ostravě, zabýval se krajinářskou fotografií a fotografoval prostředí těžkého průmyslu a dolů Ostravska v duchu socialistického realismu.

František Kaucký

Publikoval převážně literaturu faktu. Byl znám jako novinář z reportáží ve Večerní Praze. V období normalizace nesměl psát a pracoval většinou jako řidič u stavebního podniku. Z jeho pera často vycházela pod pseudonymem František Kavan četné story z prostředí našich letců na Západě, zejména v časopisech Hlas revoluce a Letectví a Kosmonautika.

Ferenc Körmendi

Maďarský prozaik.

Evžen Kůs

Narozen 1954. RNDr., pracovník pražské ZOO, zaměřený na koně Převalského, autor publikací o zvířatech a činnosti zoologické zahrady.

Evžen Kellner

Ing., překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny, portugalštiny a italštiny.

Ernest Kolowrat

Ernest Kolowrat se narodil v roce 1935 jako druhé z pěti dětí hraběte Jindřicha Kolowrata-Krakovského a Marie Klimtové. Po únoru 1948 odešel s rodiči do USA, kde vystudoval univerzitu v Yale. V rámci vojenské služby působil jako námořní důstojník v Pacifiku, později pracoval v USA a v západní Evropě jako redaktor, televizní režisér a v oblasti PR. Trvale žije ve Spojených státech s ženou Barbarou.

Erich Kuby

Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského

Erazim Kohák

Erazim Kohák byl český filozof a publicista, zabývající se často ekologickými tématy. V letech 1948–1989 žil v exilu. Rodiče za války patřili k nekomunistickému odboji a byli vězněni gestapem. Po válce byl Kohák členem 118. skautského oddílu, kde získal přezdívku Jezevec. Kohákův otec spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, a tak rodina po únoru 1948 emigrovala. Strávili půldruhého roku po uprchlických táborech, než mohli vstoupit do USA, kde zastávali dělnické profese. Kohák při zaměstnání absolvoval první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státě New York . Díky Danforthovu stipendiu mohl pokračovat ve studiu na filozofické a teologické fakultě Yale University v New Haven, kde dosáhl titulů magistra v roce 1957 a doktora v roce 1958, a to v oborech filozofie a religionistiky. Téhož roku nastoupil na akademickou dráhu jako asistent a o rok později jako odborný asistent na Gustavus Adolphus College ve státě Minnesota. Mezitím působil rovněž jako evangelický farář v Kasotě a spoluvedl skautský oddíl, do nějž chodily jeho dcery. Za rok nastoupil na katedru filozofie FF Boston University ve státě Massachusetts, kde byl roku 1970 habilitován jako docent a roku 1977 získal titul profesora. Oženil se s Američankou a měli tři dcery; po rozpadu manželství v roce 1976 odešel do státu New Hampshire, kde si postavil na lesní mýtině dům. Dne 31. ledna roku 1999 se v Křižlicích podruhé oženil, jeho nová manželka se jmenovala Dorothy. Do Československa mohl na krátkou dobu zavítat až v roce 1969. Ihned po sametové revoluci přicestoval do vlasti, učil střídavě na Karlově univerzitě a na Boston University . V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze a jako publicista. Od roku 2006 pracoval v Centru globálních studií Filosofického ústavu A...

E Klimnetová

Andrej Georgijevič Kasatkin

Ruský autor publikací z oblasti chemické technologie.

Andrea Králíková

Narozena 24. 7. 1982 ve Slavičíně. Mgr., Ph.D., bohemistka, metodička pro český jazyk a literaturu, zaměřuje se na teorii literatury a na současnou českou literaturu, též autorka básní.

Alex Koenigsmark

Alex Koenigsmark byl český spisovatel, dramatik a scenárista, syn spisovatele Josefa Koenigsmarka. a malířky Aleny Koenigsmarkové. Učil se kameníkem, vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích, na vojně u silničního vojska dosáhl hodnosti desátníka. V roce 1972 absolvoval obor dramaturgie na FAMU u prof. Milana Kundery, krátce pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg, dále ve svobodném povolání. Napsal řadu televizních scénářů, většinou pro Slovenskou televizi. Ze svých děl měl osobně rád například Mário a kouzelník nebo Nebezpečné známosti, z těch pro Českou televizi Jasnovidec , z filmových scénářů například Přezůvky Štěstěny . Napsal několik divadelních her . Bylo mu vydáno několik knih, kupř. fejetony Jak se stal Rockefeller miliardářem, novelu Chlast aneb Cesta sekčního šéfa k moři a román Siromacha . Poslední roky svého života strávil v Dobřichovicích u Prahy. V Monte Carlu byl roku 1978 oceněn Zlatou nymfou za scénář pro televizní inscenaci Mário a kouzelník. Byl nositelem ceny Evropský fejeton roku. Zemřel roku 2013 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Zoša Kinkorová

V astrologii velmi uznávaná expertka, zabývá se osudy lidí a národů, tajemnými proroctvími z dávné minulosti a jejich interpretací. Publikuje v časop., píše knihy.

Zdenka Kovářová

Narozena 23. 5. 1946. Překladatelka z bulharštiny a francouzštiny. Autorka prací z oboru jazykovědy, masmédií, audiovize a psychologie.

Zdeněk Kudělka

Moravský historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V 50.–60. letech 20. století byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakladatelem a členem tvůrčí skupiny Brno 57. V letech 1945-1949 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, během studií zde úůsobil jako asistent a později jako odborný asistent semináře dějin umění, v roce 1949 dosáhl titulu PhDr., 1965 CSc., roku 1969 se stal docentem a v roce 1990 byl jmenován profesorem. Během totalitního režimu byl nucen opustit akademickou půdu. V letech 1964-1969 se vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého a poté zpět do Brna, kde působil až do roku 1992. Více o něm také v článku historika umění Jiřího Kroupy ke Kudělkovu životnímu jubileu zde: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110917/F_HistoriaeArtium_40-1996-1_10.pdf?sequence=1

Zdeněk Kropáč

Narozen 17.1.1925 v Líském, zemřel 21.10.2005. Novinář, reportér, reportáže z cest.

Zdeněk Koudelka

Zdeněk Koudelka je moravský právník, vysokoškolský pedagog a politik, jenž se hlásí k moravské národnosti, v letech 1998 až 2006 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, bývalý člen ČSSD. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde působí jako docent na Katedře ústavního práva a politologie. Rovněž působil v letech 1994–1995 jako odborný asistent Katedry sociálních věd Fakulty letectva a protivzdušné obrany Vojenské akademie a účastnil se počátků činnosti Mezinárodního politologického ústavu v Brně a byl členem redakčních rad jeho periodik – Budování států a Politologický časopis . Vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru právo absolvoval stejně jako doktorské vzdělání na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. O docenturu se nejprve ucházel také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, nicméně hodnotící komise dospěla k závěru, že předložená práce nesplňuje předpoklady vyžadované pro úspěšnou habilitaci. Habilitační práci nakonec obhájil a docentem byl jmenován na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1990–1998 byl členem zastupitelstva, 1990–1991 radním a 1991 a 1992–1994 místostarostou v Brně-Jundrově, spoluautorem jeho znaku a vlajky z roku 1991. V letech 1993–1996 byl advokátní koncipient advokáta Petra Mrkývky a 1996–2006 advokát. Do zastupitelstva Brna-Jundrova byl opětovně zvolen v komunálních volbách roku 1994, 2012, 2018. Neúspěšně sem kandidoval v komunálních volbách roku 1998 a komunálních volbách roku 2002. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Byl členem sněmovního ústavněprávního výboru a v letech 1998–2000 i členem výboru mandátového a imunitního. Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2002. V tomto funkčním období byl místopředsedou sněmovního ústavněprávního výboru a v letech 2002–2003 rovněž členem mandát...

Zdeněk Kotek

Narozen 12. 6. 1924 v Nučicích, zemřel 14. 10. 2004 v Praze. Elektroinženýr, vědec a vysokoškolský učitel Katedry měření FEL ČVUT . Průkopník technické kybernetiky v ČR, přispěl k založení a rozvoji výzkumu v oblastech automatického řízení, rozpoznávání, robotiky, počítačového vidění, umělé inteligence, znalostního inženýrství, adaptivních a učících se systémů. Publikace v oboru.

Zdeněk Kirschner

Narozen 30. 6. 1928 v Praze. PhDr., historik literatury a fotografie, překladatel z angličtiny, publicista.