14041–14100 z 153276 Autoři
Cecílie Jílková (5)
Narozena 23. 8. 1981. Spisovatelka, scénáristka, publicistka a grafička. Dcera spisovatele Ludvíka Vaculíka a spisovatelky Lenky Procházkové.
Více od autora
Carmen Korn (4)
Německá žurnalistka, redaktorka, esejistka a spisovatelka, autorka románů i knih pro děti a mládež. Některé vycházejí jako audioknihy, mnohé z nich načetla sama autorka. Podle jejího románu Töchter einer neuen Zeit byl natočen film.
Více od autora
C Wright Mills (2)
Charles Wright Mills byl americký sociolog. Mills byl radikál, a měl velmi kritické názory vůči sociologické komunitě. Byl propagátorem liberalismu a levicového myšlení. Přinesl do americké sociologie myšlení Maxe Webera a na konci 40. let vydal výbor z Weberových esejů Eseje pro sociologii. Pochopit biografii a historii současně umožňuje právě sociologie, která nám dodává potřebné informace a znalosti, které nám umožňují podívat se na život kompletně a z nadhledu. Tyto schopnosti nazývá sociologickou imaginací. Kniha publikovaná roku 1959 v USA, se stala 2. nejvýznamnější knihou sociologie, hned za Weberovou knihou Hospodářství a společnost. Sociologická imaginace se svým konceptem vrací k myšlence toho, že sociologie by neměla být hodnotově neutrální, ale musí se vztahovat k osobním záležitostem a problémům individuí v průběhu historie. Sociologie podle něj nemůže fungovat jako organizovaná přírodní věda, ale je potřeba probudit v sobě svou vlastní sociologickou imaginaci. Sociologickou imaginaci lze zjednodušeně vysvětlit větou "Každý si buď svým teoretikem, každý si buď svým sociologem." Součástí knihy je kritika klasiků, jako je například Talcott Parsons, kterému vytýká, že si pouze hraje s pojmy a snaží se vytvořit umělý sociologický jazyk, která nemá vůbec žádný vztah k realitě a k lidem. Mills ve svém díle převážně kritizuje, ale nenastiňuje žádný koncept toho, jak by měla sociologie vypadat, ale popisuje, jak by měl vypadat ideální sociolog: Ačkoliv jsou jeho myšlenky kontroverzní, jeho přínos je značný, hlavně díky konceptu sociologické imaginace, ale jeho dílo zatím nebylo systematicky rozvíjeno.
Více od autora
Buddha (5)
Buddha a pálí: buddha, v tibetštině: sanggjä , překlad probuzený, osvícený) je výraz, který v buddhismu popisuje bytost, která dosáhla dokonalé realizace, tzv. osvícení, a tak definitivně ukončila koloběh neustálého zrozování . Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří jedů mysli a od připoutaností poutajících bytosti v samsáře. Jsou tak osvobozeny od utrpení a neustálého znovuzrozování, plně chápou pravou podstatu bytí a jsou naplněny soucitem ke všem bytostem. Původně se jednalo spíše o titul než o označení jedné konkrétní osoby, avšak slovo buddha je běžně používáno pro označení historického Buddhy, vlastním jménem Siddhártha Gautama. Buddha také tvoří jeden ze tří klenotů. Většina soch ho zobrazuje s protáhlými ušními lalůčky, které symbolizují jeho schopnost dokonalého vnímání . V českém jazyce se často píše „Budha“, pak se ale zaměňuje se staroindickým božstvem a názvem planety Merkur. Též je často zvykem psát slovo Buddha s velkým počátečním písmenem, jestliže označuje tzv. historického Buddhu – Siddhárthu Gautama, případně je-li slovem Buddha míněn jeden ze tří klenotů, a s malým počátečním písmenem, jestliže je tímto pojmem označována jakákoli osvícená bytost. V jednotlivých školách je však výraz buddha používán i v jiných významech, následující popis podává stručný výklad těch nejzákladnějších pojetí tohoto pojmu v buddhismu. Provést obecnou typologii buddhů je obtížné vzhledem k množství buddhistických škol. Přesto z textů jednotlivých škol lze vyvodit níže uvedené základní členění, které vychází z toho, jakým způsobem lze dosáhnout probuzení. Co se týče osvícení – prožitku nirvány, podle starších škol není mezi jednotlivými typy buddhů žádný rozdíl, odlišnosti jsou pouze v okolnostech, za jakých dosáhli osvícení, v nadpřiro...
Více od autora
Bridget Asher (4)
Kritikou oceňovaná americká autorka bestsellerů Julianna Baggottová – píšící také pod pseudonymy Bridget Asherová a N. E. Bode – vydala již sedmnáct knih, romány pro dospělé, pro mládež i sbírky poezie. Její román, Čistý, je prvním dílem trilogie, na niž zakoupila společnost Fox 2000 filmová práva. Její romány se dočkaly již více než padesáti zahraničních vydání. Je profesorkou tvůrčího psaní na Floridské státní univerzitě a zakladatelkou neziskové organizace Kids in Need – Books in Deed. Začala publikovat ve dvaadvaceti letech, poté co dokončila studia na univerzitě v Greensboro. Julianna Baggottová žije se svým mužem Davidem G. W. Scottem, který je shodou okolností také spisovatel, a čtyřmi dětmi na Floridě. Velice ráda provádí literární průzkumy v Provenci.
Více od autora
Brianna Wiest (7)
Americká autorka esejů o sebeuvědomění, spiritualitě a sebezdokonalování, též autorka poezie.
Více od autora
Břetislav Modr (6)
Narozen 1946, zemřel 7. 5. 2014. Ing, vydavatel časopisu ŠACH INFO. organizátor Rychnovského šachového festivalu seniorů.
Více od autora
Břetislav Koudela (4)
Narozen 22.12.1925, zemřel 13.10.1973. Bohemista, publikace z oboru jazykovědy.
Více od autora
Břetislav Hartl (6)
Břetislav Hartl byl český spisovatel, autor próz, populárně naučných publikací a pořadatel sbírky přísloví. Břetislav Hartl se narodil roku 1927 v Olomouci. Přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zabýval se ekonomií a historií, a jejich vzájemnému působení a vývoji. Napsal několik knih různého zaměření – od naučných pohádek pro děti, přes knihy zábavné až po vědecké pro velmi úzký okruh fundovaných odborníků. Zejména poslední knize s názvem Prométheus se věnoval prakticky celý život. Neustále pátral po podkladech v archivech, literatuře atd., neustále připravovaný text vylepšoval, doplňoval, zpřesňoval. Tak vznikl obrovský soubor textů na toto téma, které ve světě nemá obdobu. Vydal jí ve vlastním nákladu v počtu cca 100 kusů. Při psaní všech knih spolupracoval s význačnými grafiky a ilustrátory, především pak s Adolfem Bornem. Zemřel roku 2010 a jeho ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě v Olomouci.
Více od autora
Božena Trilecová (7)
Obč. m. Moravčíková. R. 1964 – 68 študovala na Strednej umeleckopriemyselnej škole v Bratislave. Od r. 1970 pôsobila ako arteterapeutka v psychiatrickej liečebni vo Veľkých Levároch, od 1972 redaktorka Mladých liet v Bratislave, v súčasnosti v slobodnom povolaní. Začiatkom 70. rokov písala rozprávky pre deti, knižne debutovala zbierkou ľúbostnej lyriky Rozmarín , nasledovala zbierka Láskoslovie , rozprávkové knihy pre deti Skorocélia, princezná času , Ako si kvety šijú sukničky , Prišlo leto na zelenom vozíčku , leporelá Detský kalendár , Čo kto robí, keď ja spinkám, čo kto robí, keď je deň ; spoluautorka populárnej príručky pre deti Urob si z handričiek . Venuje sa aj prekladateľskej činnosti.
Více od autora
Božena Pacáková-Hošťálková (4)
Božena Pacáková-Hošťálková je česká odbornice v oblasti zahradní architektury a publicistka. Absolvovala Vysokou školu zemědělskou v Brně, na které v Lednici studovala zahradnický obor. Ve své odborné praxi se věnuje zahradní architektuře a úpravám krajiny. Působila v Bratislavě v tamní památkové péči. Zde také sepsala své první dílo nazvané Bratislavské parky. Následně přešla do projekce v Brně a roku 1976 do Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, ve kterém pracovala v oddělení ochrany přírody do roku 1998. Publikovala ve sborníku Staletá Praha, v němž byla také členkou redakční rady. Oblastí jejího působení se staly památkově chráněné pražské zahrady a parky. K roku 1999 pracovala ve Státním ústavu památkové péče v Praze.
Více od autora
Boris Rösner (4)
Prof. Boris Rösner byl český herec a divadelní pedagog. Jeho maminkou byla Jarmila Horská a otcem Mirko Čech . Boris Rösner pocházel z umělecké rodiny. Matka byla herečka a otec hudebník. Manželství se však brzy rozpadlo a malý Boris již zůstal s matkou, se kterou se následně kvůli jejímu angažmá odstěhoval do Čech. Ve škole prospíval ve všem kromě matematiky, a proto když se hlásil na střední školu, tak bylo pro jeho talent předem rozhodnuto Vystudoval DAMU v roce 1973. Poté měl postupně angažmá v divadlech F. X. Šaldy v Liberci , v Městských divadlech pražských a na konec v Národním divadle v Praze . Jeho postava a výraz ho předem určovali pro záporné role. V reálném životě však byl známý svým chováním gentlemana. V sedmdesátých letech měl kvůli své matce drobné politické problémy, protože nesouhlasila se vstupem vojsk varšavské smlouvy do Československa. Stejně tak nevstoupil ani do komunistické strany ač mu to bylo na DAMU jen tak mimochodem na schodišti nabízeno. Mnoho let vedle divadla a filmu působil i jako pedagog. Poslední větší role na divadelních prknech byla hlavní role v Molierově Lakomci. Druhou úspěšnou sezónu však již ani nedohrál. Podlehl zákeřné formě rakoviny plic, vyvolanou silným a dlouhodobým kouřením. Zemřel ve věku pouhých 55 let v kladenské nemocnici. Od mládí neviděl na levé oko, to s jeho vizáží mu dodávalo předurčení pro záporné role.
Více od autora
Boleslav Polívka (4)
Narozen 31.7.1949 ve Vizovicích. Herec, mim, komik, režisér, autor kabaretních výstupů a her.
Více od autora
Boleslav Jablonský (6)
Boleslav Jablonský, vlastním jménem Karel Tupý, řádovým jménem Karel Eugen Tupý, byl český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel. Proslul hluboce procítěnými milostnými a vlasteneckými básněmi a jeho dílo patří k počátkům romantismu v české literatuře. Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval filosofii v Praze. Na filosofických studiích přilnul k českým literárním vlastencům soustředěným kolem Josefa Kajetána Tyla a podílel se na jejich činnosti v Kajetánském divadle. Vstoupil do Strahovského kláštera, kde přijal svůj literární pseudonym. Po vysvěcení na kněze působil v letech 1843–1847 jako kaplan v Radonicích nad Ohří. V té době vydal řadu básní, které byly publikovány ve sbírkách Písně milosti a Moudrost otcovská a které ve své době však patřily k vrcholům česky psané lyrické poezie. V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poezii. V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera Zwierzyniec blízko Krakova v Polsku, kde se později stal proboštem. V Polsku byl také pohřben, později byly jeho ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov do Prahy.
Více od autora
Boleslav Hanzelka (4)
Boleslav Hanzelka se narodil 6. června 1890 v Kopřivnici. Byl vlastně pohrobkem, neboť dva dny před jeho narozením mu zemřel otec na zápal plic. Jeho matka se starala o něj a bratra Emila zcela sama. Bohuslav Hanzelka pracoval ve Wikovce až do svých sedmašedesáti let, kdy odešel na odpočinek. Zemřel v Prostějově 3. dubna roku 1961.
Více od autora
Bohuslav Řehák (7)
Bohuslav Řehák – Sláva byl učitel, zemský školní inspektor, dlouholetý skautský činovník, jeden z nejbližších spolupracovníků A. B. Svojsíka, před druhou světovou válkou náčelník Junáka. Narodil se v roce 1895 do rodiny cestmistra v Jičíně. Měl o rok mladší sestru Marii. Se skautingem se seznámil v roce 1912 na přednášce, kterou v Jičíně pořádal A. B. Svojsík. Ještě při studiích na jičínském gymnáziu založil skautskou družinu a stal se jejím rádcem. V Praze studoval učitelství přírodopisu a zeměpisu. V roce 1915 byl odveden do první světové války, kde strávil 28 měsíců v poli. Po skončení války v roce 1920 dostudoval a vrátil se do Jičína jako učitel a vedoucí jednoho z prvních mimopražských skautských oddílů. Od roku 1922 byl místonáčelníkem Svazu skautů. Vedl Tábory slovanských skautů pořádané v Praze roku 1931 a výpravy na světové jamboree 1933 v Maďarsku a II. slovanské jamboree 1935 v Polsku. V roce 1937 založil a vedl II. českou lesní školu a působil na mnoha skautských vzdělávacích akcích. V roce 1931 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka. Na konci třicátých let se jako vedoucí Švehlových junáků snažil o rozšíření skautingu na venkově, členem agrární strany se však nikdy nestal. V prosinci 1924 se oženil s Růženou Šmídovou, s níž měl syny Jiřího a Vratislava . Oba synové se později stali významnými skautskými činovníky; Růžena byla v letech 1968–1970 členkou Ústřední rady Junáka. Na ustavujícím sněmu Junáka v lednu 1939 byl zvolen jeho náčelníkem, po rezignaci Václava Vlčka pak byl jmenován i velitelem . 1. září 1939 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Buchenwald, kde strávil celou válku; vrátil se s podlomeným zdravím a na II. sněmu v roce 1946 tak už své funkce neobhajoval; byl následně zvolen čestným velitelem. Jeho funkci po dobu nepřítomnosti vykonával místonáčelník Rudolf ...
Více od autora
Bohuslav Fott (5)
Prof., RNDr., DrSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, svoji vědeckou činnost soustředil na výzkum morfologie, taxonomie a ekologie řas a sinic.
Více od autora
Bohumír Prokůpek (4)
Narozen 13. 10. 1954 v Humpolci, zemřel 19. 11. 2008. Fotograf, spoluzakladatel skupiny Český dřevák. Věnuje se krajinářské, dokumentární, reklamní a živé fotografii, spoluautor expozic v Památníku Lidice a v Památníku Ležáky.
Více od autora
Bohumil Švarc (5)
Narozen 29.6.1897 v Kožlanech, zemřel 8.1.1976. Dr.ing., architekt, profesor stavební fakulty, publikace z oboru.
Více od autora
Bohumil Havel (8)
Narozen 1975. JUDr., vysokoškolský pedagog, zaměřen na obchodní a smluvní právo.
Více od autora
Bohumil Gregor (6)
Bohumil Gregor byl český dirigent známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl skladatelů jako Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Během své kariéry Gregor spolupracoval s různými orchestry a byl uznáván pro své znalosti českého repertoáru. Jeho nahrávky Dvořákových "Slovanských tanců" a "Slovanských rapsodií" a Janáčkovy opery "Její pastorkyňa" dokládají jeho hluboké porozumění a pochopení děl těchto skladatelů. Gregorův podíl na nahrávání české klasické hudby pomohl přiblížit tyto skladby širšímu mezinárodnímu publiku a zachovat a propagovat bohaté hudební dědictví jeho vlasti. Na jeho albech se často objevuje spolupráce s významnými orchestry a sólisty, což odráží jeho schopnost dostat z hudebníků, které dirigoval, to nejlepší.
Více od autora
Bohumil Geist (5)
Středoškolské studium započal na Slovensku v Ružomberoku na Státním reál. gymnáziu, které musil po vzniku Slovenského štátu a vypovězení Čechů přerušit a navázal na měšťan. škole ve Studené, poté na reál. gymnáziu O. Březiny v Telči, po jeho zrušení studoval 2 roky na reál.gymnáziu v Třebíči a skončil opět v Telči, kde maturoval v r. 1946. Jeho otec byl za protektorátu a německé okupace zatčen gestapem pro odbojovou činnost a vězněn až do konce války postupně v různých nacistických věznicích, z čehož byly i proti němu vyvozovány důsledky, kdy se stěží udržel na škole. Situace rodiny byla v té době velmi svízelná. Po maturitě studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu a estetiku u Jos. Huttera a Jana Mukařovského a filozofii, psychologii a sociologii u Krále, Kozáka, Patočky, Stavěla, Doležala a Machotky. Promoval v r. 1950. Osobně zakusil „kádrové“ problémy s dostudováním vzhledem ke svým společenským názorům a postojům k současné politické situaci po r. 1948. Navíc byl jeho otec po únorovém puči v r. 1948 znovu uvězněn, větší část si odseděl v Plzni na Borech, později byl v plném rozsahu rehabilitován. Po absolvování vojenské služby a krátkých přechodných pracovních poměrech, kdy nemohl uplatnit své znalosti v oboru sociologie, která byla v té době považována za nepřátelskou „buržoazní pavědu“, byl v letech 1953 – 1960 zaměstnán jako lektor pro instrumentální hudbu v Poradně lidové umělecké tvořivosti, v letech 1960 – 1968 jako vedoucí archivu a knihovny Pražské konzervatoře, kde rovněž vyučoval a byl redaktorem české části projektu Fontes artis musicae , členem International Folk Music Council , později Internationale Carl Maria von Weber Gesellschaft . Za svou práci „Původ hudby“ získal cenu nakladatelství Supraphon; původní dílo nakladatelství rozdělilo ve 2 díly, avšak 2. díl nikdy nevyšel a rukopis se pak během časových průtahů a různých změn ztratil. Od r. 1968 až do svého odchodu do důchodu praco...
Více od autora
Bohdan Lacina (3)
Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.
Více od autora
Bohdan Klimeš (7)
Doc. Ing. Dr.tech. Bohdan Klimeš, CSc. Autor publikací z oboru fyziky; učebnice.
Více od autora
Bogomil Rajnov (5)
Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.
Více od autora
Blanka Rozkošná (6)
Absolventka gymnázia v Liberci a Filozofické fakulty v Praze, oboru historie a ruský jazyk. Nejprve působila jako historička na zámku Sychrov. V l. 1993-1995 ředitelka muzea v Novém Strašecí, v l. 1995-2000 jako soukromá badatelka. Od r. 1996 přednáší jako odborný lektor v Židovském muzeu v Praze. Od r. 2000 pracuje ve správě nemovitostí Židovské obce v Praze , kde zajišťuje obnovu židovských památek. - Zajímá se o židovské památky a kulturu Židů v Čechách. Je autorkou publikací s tématikou historie židovských komunit v Čechách . Žije v Brandýse nad Labem.
Více od autora
Blanka Puškárová (3)
Blanka Kovačovičová-Puškárová patrí k zakladajúcim osobnostiam moderných dejín ochrany pamiatok na Slovensku. Naše kultúrne dedičstvo ju naplňovalo nielen pracovne, ale bolo zmyslom celého jej života.Väčšina jej výskumných prác sa odrazila aj na bohatej publikačnej činnosti. Napísala viac ako 70 odborných štúdií a článkov, vydala 10 publikácií , z ktorých zaujmú najmä monografie venované mestským pamiatkovým rezerváciám a dielo o drevených kostoloch východného obradu, ktoré vyšlo v ukrajinskom jazyku
Více od autora
Blanka Fišerová (5)
Narozena 26. 12. 1977 v Třebíči. Divadelní publicistka, dramaturgyně, scénaristka, režisérka. Také odborná asistentka pro divadelní vědu na opavské univerzitě.
Více od autora
Blahoslav Braun (3)
Narozen v červnu 1928. Promovaný filozof, novinář, redaktor Rudého práva, účastník horolezeckých expedic, autor zápisků z cest.
Více od autora
Bix Beiderbecke (2)
Bix Beiderbecke byl významný jazzový kornetista, klavírista a skladatel 20. let 20. století, který se zasloužil o rozvoj jazzu jako umělecké formy. Narodil se jako Leon Bismark Beiderbecke 10. března 1903 v Davenportu ve státě Iowa a patřil k nejvlivnějším jazzovým sólistům své doby. I přes svou krátkou kariéru, kterou přerušila jeho předčasná smrt v roce 1931 ve věku 28 let, měl Beiderbecke na jazz hluboký vliv.
Více od autora
Bill Wyman (3)
Bill Wyman, rodným jménem William George Perks, je anglický hudebník a multiinstrumentalista, známý především jako dlouholetý člen rock and rollové skupiny The Rolling Stones, v níž v roce 1962 nahradil Dicka Taylora. Skupinu opustil po třiceti letech, v roce 1993. Nahradil jej Darryl Jones. V roce 2012 se skupinou vystupoval jako host při několika koncertech. Roku 2013 uvedl, že kdyby měl možnost stát se znovu plnohodnotným členem kapely, neměl by zájem. Od deseti do třinácti let věku dostával lekce hry na klavír. V roce 1960 si koupil kytaru a následně přešel k baskytaře. Své první sólové album Monkey Grip vydal v roce 1974 a stal se tak vůbec prvním členem The Rolling Stones, který vydal sólové album. Později následovalo několik dalších. V osmdesátých letech složil hudbu k několika filmům. Od roku 1997 působí ve skupině Bill Wyman's Rhythm Kings. V roce 1959 se oženil s Diane Cory, s níž měl syna . Přestali spolu žít v roce 1967, rozvod proběhl roku 1969. Dne 2. června 1989, ve věku 52 let, se oženil s osmnáctiletou Mandy Smith. Začali spolu chodit již o pět let dříve, když bylo Wymanovi 52 a Smith třináct. Sexuální vztah začali mít podle Smith v době, kdy jí bylo čtrnáct let. V roce 1991 se manželství rozpadlo, přičemž rozvod se konal roku 1993. Roku 1993 se Wyman oženil s Suzanne Accosta, s níž má tři dcery. Roku 2016 mu byl diagnostikován karcinom prostaty.
Více od autora
Bianca Pitzorno (3)
Italská spisovatelka, knihy pro děti, dětské televizní programy, kreslené příběhy.
Více od autora
Bertrand Vergely (4)
Bertrand Vergely absolvoval vysokoškolská studia filozofie a přednáší filozofii na pařížském Ústavu politických věd. Je autorem řady publikací o filozofii.
Více od autora
Bert Hellinger (6)
Bert Hellinger byl německý psychoterapeut a autor. Mnoho let strávil jako vedoucí katolické misijní školy v Jižní Africe. Proslavil se jako tvůrce originální psychoterapeutické metody nazývané Rodinné konstelace a Systemické konstelace. V posledních letech pracoval i s dalším formátem označovaným jako „Pohyby duše". Hellinger ovlivnil tisíce terapeutů na celém světě, kteří jeho metody uplatňují na širokou škálu osobních, pracovních i společenských problémů. Je autorem a spoluautorem více než 30 knih přeložených do mnoha světových jazyků. Narodil se jako Anton Hellinger roku 1925 v katolické rodině v Německu. Vyrůstal v Kolíně nad Rýnem, kde absolvoval katolickou klášterní školu. Odmítl se nechat naverbovat do místní organizace Hitlerjugend a byl proto označen za „nepřítele lidu". Na začátku války byl Hellinger povolán do armády. Zúčastnil se bojů na západní frontě. Byl však zajat spojeneckými vojsky a následně deportován do zajateckého tábora v Belgii, odkud utekl. Po válce vstoupil do katolického misionářského řádu a dostal církevní jméno Suitbert, zkráceně „Bert". Tato přezdívka mu zůstala i po opuštění řádu v roce 1971. V rámci své kněžské přípravy studoval na univerzitě ve Würzburgu filozofii, katolickou teologii a pedagogiku. V roce 1952 byl vysvěcen na kněze. Působil v Jižní Africe jako vedoucí katolické misie a misionářské školy až do roku 1968. Naučil se plynule jazyk kmene Zulu, podílel se na jejich rituálech a získal respekt k jejich odlišnému chápání světa. Prvním impulzem k jeho pozdějšímu přechodu od kněžství k psychologii byla série ekumenických školení zaměřených na skupinovou dynamiku, vedená anglikánskými duchovními při jeho pobytu v Jižní Africe . Tato cvičení vycházela z fenomenologického přístupu. Cvičení byla zaměřena na rozpoznání podstatného v rozmanitosti přítomnosti, bez záměru, beze strachu, bez předsudků, zaměřená jen na to, co se objeví. Helling...
Více od autora
Bernd Perplies (6)
Bernd Perplies, narozen 1977 ve Wiesbadenu v Německu, studoval film a němčinu v Mainz. Souběžně s prácí na německém filmovém institutu ve Frankfurtu nad Mohanem, začal se psaním. Dnes pracuje jako spisovatel, překladatel a novinář. Je editor webových stránek Ringbote.de Corona Magazine a je součástí překladatelského týmu na "Star Trek" románů Cross Cult. V srpnu 2008 přišel jeho první román, "Tarean - Sohn des Fluchbringers " na trh, následován dalšími pracemi.
Více od autora
Bernard Stonehouse (3)
Byl populární badatel působící ve Scottově arktickém výzkumném ústavu v Cambridgi. Vzdělání získal mimo jiné na University College London. Se psím spřežením projel Antarktidu a napsal mnoho knih pro děti i pro dospělé.
Více od autora