Všichni Autoři a témata

Aleš Doubrava (4)

Narozen 28.1.1935 v Hradci Králové, zemřel 21.2.1993. Historik, regionální historická literatura.

Alena Winnerová (8)

Autorka beletrie pro děti i dospělé, kuchařek a odborných publikací o papoušcích. Původní profesí socioložka, pracuje v rodinném nakladatelství DONA.

Alena Vlčková (6)

Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.

Alena Vančurová (9)

Narozena 5. 5. 1957 v Čáslavi. Prof., Ing., Ph.D., ekonomka a vysokoškolská pedagožka, specializace na oblast veřejných financí a daňový systém, publikace z oboru.

Alena Šubrtová (3)

Narozena 12. 8. 1935 ve Dvoře Králové nad Labem. Dr., CSc., historička, archivářka, demografka, dlouholetá pracovnice Národního muzea v Praze. Autorka publikací z oboru historie a demografie.

Alena Šafránková (6)

Narozena 1959. Mgr., publikace z oboru ošetřovatelské péče.

Alena Nouzová (2)

MUDr., neuroložka, zabývá se netradičními způsoby léčby neurologických onemocnění. Práce z oboru.

Alena Maxová (1)

Alena Maxová byla rozhlasová redaktorka a překladatelka z angličtiny a bulharštiny. Mimo jiné stála u zrodu rozhlasového pořadu Kolotoč a jako překladatelka do českého prostředí uvedla amerického autora detektivních románů Eda McBaina. Narodila se v roce 1920 v holandském Haagu. Jejím otcem byl legionář, prvorepublikový politik a diplomat Prokop Maxa. Měla tři bratry. V letech 1931–38 žila s rodinou v bulharské Sofii, kde byl její otec velvyslancem. Vychodila tam českou měšťanku, naučila se místní jazyk a později se stala jeho přední překladatelkou do češtiny. Celý pobyt v Bulharsku považovala za jedno z nejhezčích období svého života, což dokládá např. i krátký rozhlasový dokument Malé pásmo o Bulharsku z cyklu Zvukový atlas. Ve středoškolských studiích pokračovala na Drtinově reformním reálném gymnáziu v Praze. Roku 1939 emigrovala s rodiči do Francie a později do Spojeného království. V letech 1942–1945 byla učitelkou a ředitelkou československých jeslí v Londýně získala jazykové osvědčení Cambridge Certificate. Po návratu do Československa studovala v letech 1945–1948 angličtinu, češtinu a bulharštinu na Univerzitě Karlově, v posledním ročníku také vyučovala na Dívčím gymnáziu Charlotty Masarykové v Praze 7. V letech 1948–1970 působila v Československém rozhlasu v Praze. První dva roky byla redaktorkou v zahraniční redakci, poté pracovala do roku 1955 jako lektorka v tzv. učebním oddělení a byla redaktorkou literárních pořadů. V roce 1956 se stala redaktorkou a později vedoucí nově vytvořené redakce Aktualit a zajímavostí, zkráceně A-Zet. V době, kdy televizní vysílání bylo stále ve svých počátcích, prožíval rozhlas i v takové zemi, jakou bylo tehdejší Československo, svůj zlatý věk. Výrazným způsobem se podílel na formování životního stylu. Jeho masovému rozšíření napomohl i vynález tranzistorového přijímače. Došlo ale i k jiným změnám. Uvolněnější 60. léta přinesla...

Alena Macková (8)

Narozena 18.3.1963 v Liberci. JUDr., občanské právo. Publikace z oboru.

Alena Damijo (6)

Pokřtěna a odkojena Otavou, vysokoškolsky vzdělaná Moravou. Už od dětství milovala knížky a nesnášela matematiku a cizí jazyky, a tak vystudovala na FF UP český jazyk a literaturu. Hned poté odjela v roce 2002 před původně plánovanou výukou bohemistiky na ruské univerzitě do Londýna; roční aupairský pobyt se však protáhl na patnáct let a obohatil se o jednoho manžela, dvě holčičky, tři zlaté rybičky, nespočet cizojazyčných přátel a v neposlední řadě i učitelský postgraduál se specializací na první stupeň. Autorka teď dříve pohrdanou angličtinu nejen učí a miluje, ještě navíc v londýnské základní škole kraluje – působí ve vedení školy, koordinuje několik předmětů, organizuje kulturní a společenské akce a je okresním poradcem pro vzdělávání žáků mladšího věku. Lásku k dříve vystudované češtině pěstuje už jen u dětí vlastních a po večerech ji spřádá do veselých fejetonů o životě za Malou louží.

Alena Braunová (2)

Spis o keramice a porcelánu.

Aleksej Michajlovič Laptev (8)

Ruský humorista, básník, též grafik a ilustrátor. Autor literatury pro děti.

Alba de Cèspedes (6)

Alba de Céspedes y Bertini byla kubánsko-italská spisovatelka.

Alan Caddy (3)

Alan Caddy byl anglický kytarista, aranžér a hudební producent, známý především svou tvorbou v 60. letech 20. století. Byl členem instrumentální skupiny Tornados, která v roce 1962 získala hit "Telstar", jenž se stal první nahrávkou britské skupiny, která se dostala na první místo v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Caddy působil také v další instrumentální skupině The Five Dimensions. Po skončení působení v Tornados se stal plodným sessionovým hudebníkem a aranžérem. V sedmdesátých letech se Alan Caddy podílel na produkci levných alb coververzí současných hitů, často vydávaných na značkách Avenue a Hallmark. Tato alba měla veřejnosti nabídnout levnější verze populárních písní a byla rychle nahrána se session hudebníky. Jeho práce přispěla ke zpřístupnění hudby v době, kdy byl nákup originálních alb dražší.

Alan Bradley (8)

Alan Bradley se narodil v Torontu a vyrůstal v Cobourgu v Ontariu. Než odešel v roce 1994 do předčasného důchodu, aby se mohl plně věnovat psaní, působil 25 let jako ředitel oddělení televizní techniky v mediálním centru Saskatchewanské university. Mnohotvárnost jeho talentu mu vynesla četné ceny za dětské knížky, jeho povídky se dočkaly rozhlasových zpracování. Je také spoluautorem knihy Ms.Holmes of Baker Street, která vyvolala značný poprask svou teorií, že Velký detektiv je žena. Nyní žije Bradley na ostrově Gozo v souostroví Malta s manželkou a dvěma kočkami. Za Koláč s kapkou jedu získal v roce 2007 cenu Debut Dagger Award.

Akira Toriyama (9)

Adrienne Young (9)

Adrienne Youngová je autorka New York Times bestselleru KLAN. Rodilá Texasanka a gurmán se zálibou v historii a cestování ráda navštěvuje antikvariáty a hledá staré knihy. Pokud zrovna nepíše, tak cvičí jódu, pije víno nebo se prochází oblíbeným muzeem. Žije se svým manželem, režisérem dokumentárních filmů, a se svými čtyřmi dětmi na Západním pobřeží.

Adria Locke Langley (4)

Americká spisovatelka a pedagožka.

Adolf Vacek (5)

Publikace z oboru matematika.

Adolf Srb (8)

Adolf Srb byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal podrobné české politické dějiny, které ve třech dílech zahrnují období let 1861 až 1907. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů. Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech v rodině Františka Srba kontrolora při c. k. berním úřadu a Emilie Skopcové ze Spáleného Poříčí. Měl 5 bratrů: Františka , Benedikta , Josefa báňského inženýra, Eduarda autora publikací z oboru práva a samosprávy a Karla . Byl ženatý s Johanou Janečkovou . Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik, kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského. Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese. V letech 1876–1879 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do pražského deníku Politik, při němž roku 1883 založil přílohu Česká politika a převedl ji na samostatný deník Národní politika. Jako její šéfredaktor působil v letech 1883–1893, dále v německé Politik až do jejího přejmenování na Union roku 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta. Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské. Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro...

Adolf Mützelburg (5)

Německý spisovatel, autor historických románů, tvůrce volného pokračování Dumasova románu Hrabě Monte Christo.

Adolf Melezinek (7)

Prof. Ing. Adolf Melezinek , rakousko-český elektroinženýr a pedagog, zakladatel inženýrské pedagogiky a autor odborných středoškolských učebnic z oboru elektrotechniky, radiotechniky a teorie vzdělávání. Adolf Melezinek je absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, zasloužil se především o založení a rozvoj inženýrské pedagogiky, je zakladatelem mezinárodní organizace IGIP, od roku 1970 působil jako vysokoškolský učitel na univerzitě v Klagenfurtu, Rakousko.

Adolf J Alex (8)

Narozen 25.4.1890 v Strmilově u Jindřichova Hradce, zemřel 2.9.1957 v Praze. Malíř, ilustrátor, prozaik.

Adolf Gajdoš (6)

Adolf Gajdoš byl český spisovatel, překladatel a redaktor. Narodil se svobodné matce Anežce Gajdošové v Moravských Prusech . Roku 1890 se přestěhoval do Brna, kde od roku 1894 studoval na reálce. Studium v roce 1901 předčasně ukončil a absolvoval obchodní kurs. Poté krátce pracoval jako pomocný úředník záložny. V roce 1902 nastoupil do vojenské služby, ve které setrval i po vzniku Československa. Za první světové války vedl hospodářskou službu v několika vojenských nemocnicích. V československé armádě pracoval jako důstojník hospodářské služby z povolání, v roce 1924 v hodnosti kapitána. Poté do roku 1942 pracoval ve vydavatelských podnicích Novina a od roku 1942 se živil jako spisovatel na volné noze. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Dne 13. ledna 1908 se v Bochni oženil s Františkou Slizowskou. Manželé Gajdošovi měli syny Tadeáše, Zbislava a Kazimíra a dceru Drahomíru . Psal pod vlastním jménem a pod pseudonymy Pavel Javor, Jakub Laval a dalšími. V počátcích byl inspirován proletářskou poezií a poetismem, později se přiklonil k náboženským tématům. Byl též autorem protiválečných próz a knih pro děti. Sbírka veršů Perníkové srdce se dočkala v Rozpravách Aventina příkré kritiky pro formální nedokonalost. Příspěvky Adolfa Gajdoše se objevovaly zejména v revue pro katolickou kulturu Archa, v deníku Moravská orlice a v dalších periodikách.

Adolf Felix (6)

Narozen 4. června 1904 v Praze, zemřel 13. června 1987 tamtéž. Po maturitě na Jiráskově gymnáziu v Praze studoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1925-26 na univerzitě v Římě; roku 1928 získal doktorát. Roku 1929 se stal redaktorem Československé tiskové kanceláře, 1950-54 byl technickým překladatelem v podniku Škoda v Praze a 1958-64 v Motorletu Jinonice. Věnoval se publicistice, psal výtvarné kritiky, je autorem divadelních her pro mládež a próz pro dospělé . Od sklonku 20. let překládal především poezii i prózu z italštiny, v 50. letech literaturu faktu z ruštiny, dále překládal z angličtiny a němčiny. Jako překladatel rovněž spolupracoval s Československým státním filmem. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Adam Blade (7)

Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.

AC/DC (8)

AC/DC je kultovní australská rocková skupina, kterou založili bratři Malcolm a Angus Youngovi v Sydney v roce 1973. Jejich hudba se vyznačuje hardrockovým/bluesrockovým zvukem a jsou považováni za průkopníky heavy metalu, ačkoli svou hudbu vždy označovali jednoduše jako "rock and roll". AC/DC prošel několika změnami v sestavě, než v roce 1975 vydal své první album "High Voltage". Kariéru kapely poznamenal úspěch alb "Highway to Hell" v roce 1979 a "Back in Black" v roce 1980, přičemž druhé jmenované album bylo poctou jejich bývalému zpěvákovi Bonu Scottovi, který v tom roce zemřel a nahradil ho Brian Johnson. "Back in Black" se stalo jedním z nejprodávanějších alb všech dob. Legendární jsou živá vystoupení kapely, která zachycují jejich syrovou energii a elektrizující pódiovou přítomnost, jež byla dále zvěčněna na živém albu "Live" vydaném v roce 1992. AC/DC Díky své neutuchající popularitě se kapela stala jednou z nejvýdělečnějších kapel všech dob a její kariéra trvá již více než čtyři desetiletí a zahrnuje řadu ocenění a vyznamenání. Jejich vliv na rockovou hudbu je nepopiratelný a jejich odkaz stále inspiruje nové generace hudebníků i fanoušků.

A. M Clevely (4)

Narozen 1945. Anglický zahradník.

A Zapletal (9)

Zvonimír Šupich (4)

Zvonimír Šupich byl český sportovní novinář působící v 60.–80. letech 20. století. Narodil se v roce 1930 v Červeném Kostelci na Náchodsku. V padesátých letech se stal redaktorem sportovní rubriky Mladé fronty, v šedesátých až sedmdesátých letech vedl sportovní rubriku Rudého práva. Od konce sedmdesátých let do roku 1991 formoval jako šéfredaktor sportovní týdeník Stadión. Básně začal psát v 8 letech, později svoji poezii pravidelně publikoval v Mladé frontě a dalším periodickém tisku. Svůj básnický styl a cit pro jazyk si přenesl s noblesou do své novinářské sportovní tvorby. Často byl charakterizován jako český sportovní básník. Byl si velmi blízký s Emilem Zátopkem, hercem Martinem Růžkem nebo spisovatelem Otou Pavlem. Publikoval tisíce sportovních článků a komentářů. Napsal několik stovek básní a poetických zamyšlení. Vydal několik knih. V období dospívání vedl 1. skautský oddíl v Červeném Kostelci až do zákazu skautingu v roce 1948. http://sites.google.com/site/zvonimirsupich/home/zivotopis

Zuzana Švabinská (3)

Zuzana Švabinská, roz. Vejrychová byla dokumentátorka a kulturní pracovnice. Zuzana byla dcerou Rudolfa Vejrycha a Anny Vejrychové, roz. Procházkové. a adoptivní dcerou Maxe Švabinského. Je autorkou několika odborných publikací o práci svého nevlastního otce a také životopisného románu Světla paměti. Zasloužila se o zachování a rekonstrukci chaloupky Maxe Švabinského v Kozlově u České Třebové.

Zuzana Huláková (7)

Narozena 22. 9. 1930 v Praze. Překladatelka z ruštiny a němčiny, redaktorka.

Zuzana Burešová (3)

Narozena v roce 1965. Televizní a rozhlasová moderátorka, publicistka.

Zuzana Brabcová (8)

Zuzana Brabcová, provdaná Mirošovská , byla česká spisovatelka. Narodila se v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později nemohla vykonávat ani tuto profesi a pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu, po pádu komunistického režimu pracovala na Ministerstvu zahraničí, pak se stala nakladatelskou redaktorkou. Působila v nakladatelstvích Český spisovatel, Hynek a Garamond. V roce 2001 při prezentaci svého „lesbického románu“ Rok perel uvedla, že žije s dcerou, manželem a přítelkyní v Praze. Za román Daleko od stromu obdržela roku 1987 jakožto vůbec první laureátka Cenu Jiřího Ortena, za román Stropy roku 2013 cenu Magnesia Litera a za poslední, posmrtně vydaný román Voliéry Cenu Josefa Škvoreckého.

Zuska Kepplová (4)

Slovenská dramaturgyně, scénáristka, spisovatelka.

Zinovij Samojlovič Davydov (3)

Ruský spisovatel.

Zig Ziglar (3)

Zig Ziglar byl americký spisovatel. Živil se nejprve jako prodejce, později se stal motivačním řečníkem. Ziglar se narodil jako desátý z 12 sourozenců. Když mu bylo šest let, během tří dnů mu zemřel otec a mladší sestra. Během druhé světové války sloužil u amerického námořnictva. Poté studoval na univerzitě v Jižní Karolíně. V roce 1944 se seznámil se svou budoucí manželkou Jean, vzali se v závěru roku 1946. Měli spolu čtyři děti. Ziglar pracoval jako prodejce pro řadu společností. V roce 1968 se stal viceprezidentem Automotive performance company a přestěhoval se do Dallasu v Texasu. Řadu let se zabýval motivací a účastnil se seminářů na související témata. V roce 2007 spadl ze schodů a poté trpěl problémy s krátkodobou pamětí. Ještě v roce 2010 však stále cestoval a účastnil se motivačních seminářů. Byl příznivcem Republikánské strany, z jeho práce bylo také zřejmé jeho křesťanské přesvědčení .

Zeno Dostál (7)

Zeno Dostál byl český spisovatel a režisér. Narodil se jako druhorozený syn konického advokáta, starosty, malíře a hudebníka JUDr. Mojmíra Dostála a Charloty, rozené Bock-Löwové. Oba rodiče byli za války vězněni v koncentračních táborech, synům poskytly dočasný asyl na venkově dvě z otcových sester. Rodiče přežili, ale krátce po návratu přišli při epidemii tyfu o staršího syna Igora. Zeno vystudoval klasické gymnázium v Prostějově, po neúspěšné přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze, začal studovat matematiku a výtvarnou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. V důsledku otcova nového, tentokrát komunistického uvěznění, byl z kádrových důvodů ze studia vyloučen. V letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu ve východoslovenském Trebišově a poté vystřídal řadu dělnických profesí , byl skladníkem, obchodním zástupcem, truhlářem a od roku 1959 topičem a poté strojvůdcem parní lokomotivy v kladenských hutích. V letech 1960–1991 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde se vypracoval od pomocného rekvizitáře, asistenta režie a pomocného režiséra k II. režisérovi. Spolupracoval s Otakarem Vávrou, Ladislavem Helgem, Jiřím Krejčíkem, Josefem Machem, Jaromilem Jirešem, Jurajem Herzem, Karlem Kachyňou. V roce 1969 se chystal debutovat jako režisér , z politických důvodů k tomu však nedošlo, k samostatné práci se dostal až v roce 1990 . Od roku 1961 publikoval příspěvky ve filmovém časopise Záběr , fejetony a povídky v Rudém právu, v Československém rozhlase, scenáristicky se prosadil v ostravské televizi . Do literatury vstoupil v roce 1981 triptychem Býk, Beran a Váhy, kterým zahájil cyklus inspirovaný znameními zvěrokruhu. V 90. letech se věnoval psaní, filmové režii a působil jako předseda Židovské obce v Pra...

Želmíra Gašparíková (4)

Dr. Želmíra Gašparíková byla slovenská jazykovědkyně, knihovnice a bibliografka. Narodila se v rodině uvědomělého vlastence Jozefa Gašparíka-Leštinského a jeho manželky Anny, rozené Jankovičové. Vzdělaní získávala v Martině, Prešově a v letech 1920-1925 studovala slovenskou filologii a srovnávací jazykovědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, v letech 1925-1926 na pařížské Sorbonně. Její starší sestrou byla Anna Horáková-Gašparíková, osobní archivářka prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Zedong Mao (5)

Mao Ce-tung byl od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální titul Velký kormidelník . Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům historie, připisuje se mu několik desítek milionů obětí, přesto se však dosud v Číně těší úctě; je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.

Zdenka Strnadová (8)

Autorka učebnic angličtiny, nezaměňovat s anglistkou a hispanistkou Zdenkou Strnadlovou.

Zdenka Procházková (4)

Zdenka Procházková pochází z rodiny komerčního právníka, matka byla klavíristkou. Díky ní také měla Zdenka od dětství podporu ve svých uměleckých sklonech, hrála na klavír, zpívala a tančila. V době gymnaziálních studií začala hrát ochotnické divadlo a sporadicky pohostinsky vystupovala i na stálých scénách, například ve Vinohradském divadle , ale prošla také důkladnou jazykovou průpravou, která se jí později velmi hodila. Po maturitě nastoupila na Státní konzervatoř v Praze, po jejím uzavření okupačním režimem byla totálně nasazena. Po válce pokračovala ve studiích, ale musela přejít na konzervatoř do Brna, protože přes zákaz pražských pedagogů hrála ve dvou filmech. V letech 1946-1948 zároveň pohostinsky vystupovala ve Slezském národním divadle v Opavě a konzervatoř dokončila v roce 1948. Následně se vrátila do Prahy, kde působila v Divadle státního filmu a vynikla například ve hře Morálka paní Dulské. V letech 1952-1968 byla pak angažována v Městských divadlech pražských, kde zaujala svými výkony v představeních Pygmalion, Hra lásky a náhody, Slečna Maličevská nebo Othello. Hostovala také v Národním divadle . Jevištní využití Zdenky Procházkové využívalo především jejího oduševnělého výrazu ve tváři, sama herečka pak kladla důraz na kvalitu mluveného slova, díky baletní průpravě proslula i mimořádnou pohybovou kulturou. Vytvářela složité charakterní role v komediálním i dramatickém repertoáru, svým postavám dokázala vdechnout širokou škálu odstínů. Kromě práce na jevišti pořádala také zájezdová představení s literárními pořady, v roce 1958 se díky jazykovým znalostem uplatnila také jako konferenciérka Laterny Magiky na výstavě Expo 58 v Bruselu. Dokonalá znalost němčiny jí pak umožnila po roce 1968 dlouhodobě účinkovat na divadelních jevištích v Rakousku a Německu . Její odchod do zahraničí byl podmíněn nabídkou stálého angažmá ve Vídni a také následováním druhého manžela,...

Zdeňka Michalová (8)

Narozena 24.1.1961 v Berouně. Mgr., odborná asistentka katedry speciální pedagogiky.

Zdenka Bergrová (6)

Zdenka Bergrová, rozená Vovsová, byla česká básnířka, překladatelka ruské, ukrajinské, francouzské a anglické literatury, psala také hry pro děti, pohádky, epigramy, recenze a literárněvědné články. Otec byl typograf. Maturovala 1942 na reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské, pak absolvovala střední knihovnickou školu v Praze v Klementinu a do konce války byla nasazena v Rudolfinu při stěhování knih do krytu. Má osvědčení o odboji podle zákona 255 a z května 1945 medaili pankráckých barikádníků s nízkým číslem 419. Ve druhé polovině války byla ve skupině Jindřicha Honzla, je proto 1945 v seznamu Studia ND. Od letního semestru 1945 studovala na FF UK obor česká a ruská literatura. V roce 1949 jí nebyla uznána disertační práce, protože odmítla o Vladimiru Galaktionoviči Korolenkovi změnit názor, oceňovala jeho nestrannost v revoluci a pomoc všem potřebným. Dostala rehabilitační doktorát 1990. V červenci 1945 jí vyšla první básnička v deníku Mladá fronta, v roce 1945 dostala v soutěži mládeže první cenu za hru Perníková chaloupka ve verších pro maňáskové divadlo, na scénu uvedl hru Václav Vaňátko a 1946 vyšla v nakladatelství J. R. Vilímek. Od roku 1949 publikovala překlady Puškina, Lermontova, Někrasova, Ševčenka, Jesenina, Pasternaka, s jazykovou konzultací také Verlaina. Otištěných přeložených veršů není méně než 70 000. První vlastní nevelkou sbírku "Duha zvířetníku" vydala v roce 1975, pak vydala ještě několik básnických sbírek a knih pohádek. Ocenění: Medaile a diplom Evropského kruhu Franz Kafka, Praha 1999. Je uvedena v Kdo je kdo v Československu ČTK 1969, v Ukrajinské literární encyklopedii, Kyjev 1988, v encyklopedii Who's Who in the World, Edition 2000, Marquis, USA, v ČR v encyklopedii Diderot, dále v encyklopedii 2000 Outstanding People, Cambridge, England. Zemřela 22. května 2008 v Praze. Pohřbena byla na Vyšehradském hřbitově....

Zdeněk Zizius (2)

Narozen 12. 4. 1910 v Plzni, zemřel 1. 1. 2002 v Praze. JUDr., spisovatel, novinář, malíř, konstruktér malých lodních plavidel, propagátor jachtingu.

Zdeněk Volf (7)

Narozen 30. června 1957 ve Valašském Meziříčí. Absolvoval SZTŠ v Kroměříži. Pracuje jako soukromý inseminátor krav v okolí Mohyly míru. Po letech strávených na žíněnce v judu, oddán józe, meditacím a makrobiotice přistoupil na počátku 90. let k obnově křtu z dětství. Se ženou a čtyřmi dcerami žije v ústraní v Brně-Tuřanech.

Zdeněk Svátek (7)

Autor je právník a publicista zabývající se dopravou a souvisejícími zákony.

Zdeněk Štipl (8)

Narozen 28. 5. 1976 v Příbrami. Indolog a vysokoškolský pedagog. Průvodce po Indii, Nepálu a Tibetu.

Zdeněk Souček (7)

Prof., JUDr., DrSc., MBA, odborník v oboru strategického řízení, ekonomických modelů, strukturálního bilancování, spoluzakladatel Moravské vysoké školy v Olomouci.

Zdeněk Šos (4)

Narozen 25. 9. 1951. Rehabilitační lékař.

Zdenek R Nespor (7)

Narozen 23. 6. 1976 v Praze, prof., PhDr., PhD. historik, antropolog, sociolog, religionista; vedoucí oddělení ekonomické sociologie v Sociologickém ústavu AV ČR, vysokoškolský učitel na Fakultě humanitních studií UK , vedoucí oboru Evropské kulturní a duchovní dějiny tamtéž; speciallizuje se na dějiny české religiozity, evangelické církevní dějiny 18.-20. století, populární kulturu 20. století, dějiny české sociologie a společenských věd, ekonomickou sociologii; manžel socioložky a sociální antropoložky Olgy Nešporové .

Zdeněk Půlpán (8)

Narozen 1942. Práce z oboru pedagogiky a metodiky výuky přírodních věd.

Zdenek Primus (6)

Narozen 1952 v Brně. PhDr., historik a teoretik umění.

Zdeněk Pinc (6)

Narozen 10.2.1945 v Příbrami.PhDr., doc v oboru filozofie a sociologie, ředitel Institutu základů vzdělanosti, práce z oboru ústavního práva, filozofie a pedagogiky.

Zdeněk Patzelt (4)

Narozen 1960. RNDr., přírodovědec, ekolog, publicista, práce o Národním parku České Švýcarsko. Též fotogra, specializace na fotografie přírody.

Zdeněk Patrick (5)

Vlastním jménem Zdeněk Šmitmajer, narozen 16. 7. 1946 v Praze 2. Do roku 1986: údržbář, do 1989 vedoucí metodického oddělení. Od 1989 středoškolský učitel. Vystudoval PFUK v Praze. Jazyková výbava, sám autor uvádí ovládá též sanskrt, chaldejský klínopis...

Zdeněk Maria Zenger (3)

Zdeněk Maria Zenger , často uváděný i jako Zdeněk M. Zenger a publikující pod zkratkou zmz, byl český památkář, redaktor, grafik, fotograf a heraldik. Narodil se v Mladé Boleslavi a v dětství byl s rodiči několik let ve Vídni, ale většinu života prožil v Praze, kde v roce 1932 absolvoval Arcibiskupské gymnasium . Později studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity. Jeho zájmy a přátelství s heraldikem a architektem Břetislavem Štormem ho ale v budoucnu vedly jinam. V letech 1937–1939 absolvoval školení v kresbě a malbě u Emanuela Frinty. Po válce se stal roce 1945 výtvarným referentem Zemského národního výboru v Praze a v letech 1948–1951 působil jako právník Národní kulturní komise, kterou vedl Zdeněk Wirth. Tam byl začátek jeho propagační a publikační činnosti v oblasti památkové péče, které se od roku 1951 věnoval nejprve jako redaktor v Čedoku a v časopisu Turista, později jako vedoucí propagace v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody , kde pracoval až do roku 1976. Jako redaktor a pracovník PSPPOP připravil k vydání množství turistických brožur, památkářských sborníků a knih; řadu článků a průvodců také sám napsal a ilustroval. Jako externí redaktor kulturní rubriky Lidových listů a později Lidové demokracie publikoval i mnoho článků a recenzí o výstavách a výtvarných umělcích. V jeho další mnohostranné činnosti je nutné zmínit tři oblasti: heraldiku, exlibris a portrétní fotografii. Byl předsedou Heraldické sekce Klubu vojenské historie při Vojenském historickém ústavu v Praze. Je autorem stále ceněných knih: Heraldika a Česká heraldika . Tvorbě exlibris se více věnoval od roku 1974, vytvořil asi 127 exlibris charakteristických skloubením stylového písma s grafickým motivem kresleným jednoduchou...

Zdeněk Král (6)

Zdeněk Král je český klavírista a hudební skladatel. Je držitelem ceny Classic Prague Awards za nejlepší skladbu vážné hudby za rok 2019. http://classicpragueawards.eu/vitezove-2019/ Zdeněk Král je autorem hudby k osmi desítkám divadelních, filmových a rozhlasových projektů, autorem desítky komorních skladeb , symfonických a sborových skladeb, písní i šansonů. Natočil 4 sólová klavírní alba, asi 50 alb s různými interprety, napsal scénickou hudbu k 70 představením, hudbu k filmům Velkofilm a Jako nikdy. S Martinem Krajíčkem tvořil duo KK Band. Je členem divadla Komediograf, členem seskupení Inspektor Kluzó. Napsal dětské představení Edison , knížku pohádek pro děti Tři drakouni, sborník logopedických písniček Žvaní žabák u louže. Dále zpěvníky úprav lidových písní . V roce 2015 obdržel Cenu komediantů za scénickou hudbu k inscenaci Deník Anne Frankové Slováckého divadla v Uherském Hradišti. V roce 2017 se stal finalistou v mezinárodní skladatelské soutěži The UK Songwriting Contest 2017 v kategorii instrumentální skladby. Ve stejném roce se stal finalistou mezinárodní soutěže Pianista roku 2017. S duem KK Band získal cenu Krteček. Je držitelem ceny Classic Prague Awards za skladbu Magnificat pro smíšený sbor a varhany a držitelem ceny Osa za nejhranějšího skladatele vážné hudby za rok 2018.

Zdeněk Kašťák (8)

Zdeněk Jizera Vonásek (6)