901–960 z 145342 Autoři
Aleš Česal (31)
Aleš Česal je český spisovatel. Zajímá se o historii a archeologii. Vystudoval archeologii na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracoval jako vedoucí Oddělení historie a společenských věd v Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech a také v Centru pro prezentaci kulturního dědictví při Národním muzeu. Autor několika výstav. V současné době žije dlouhodobě mimo Českou republiku. Ve svých knihách se zaměřuje na zajímavé historické fenomény, historii krajiny, české pověsti a legendy. Svoje články a projekty pravidelně zveřejňuje na svém webu.
Více od autora
Zdeněk Kalista (33)
Zdeněk Kalista byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel. Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii, byl žákem Josefa Pekaře, Jaroslava Bidla a Hynka Vysockého. Pod Pekařovým vedením napsal dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic. Obhájil ji roku 1923. V roce 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 1924–1939 a 1945–1948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. Stal se jednou z obětí politických procesů – v roce 1951 byl zatčen a 4. července 1952 v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik . Jako autor hesel se podílel i na Masarykově slovník...
Více od autora
Stephenie Meyer (28)
Stephenie Meyerová je americká spisovatelka. Vyrůstala ve Phoenixu se svými pěti sourozenci. Je vdaná a má tři syny. Sama psala již jako matka třech ještě ani ne desetiletých kluků. K první knize Stmívání získala inspiraci ze snu. 6. května 2008 vydala román pro dospělé Hostitel. Stephenie Meyerová se narodila v Hartfordu Stephenovi a Candy Morganovým. Vyrostla ve Phoenixu s pěti sourozenci: Sethem, Emily, Jacobem, Paulem a Heidi . Navštěvovala střední školu ve Scottsdale a v Provo . Získala bakaláře svobodných umění v roce 1995. Stephenie potkala svého manžela, přezdívaného „Pancho“, když vyrůstala v Arizoně. Vzali se roku 1994 a mají spolu tři syny: Gabeho, Setha a Eliho. Stephanie Meyerová se proslavila velmi úspěšnou sérií Stmívání . Je to fantasy romance určená pro dospívající mládež. Příběh je o 17leté dívce Isabelle Swanové, která se zamiluje do svého spolužáka upíra Edwarda Cullena. Dílo je psáno z pohledu hlavní hrdinky Belly Swanové. Série Stmívání byla přeložena do 37 různých jazyků a prodalo se více než 25 milionů výtisků po celém světě. Stephenie řekla, že na myšlenku Stmívání přišla ve snu 2. června 2003. Sen byl o lidské dívce a upírovi, kteří se do sebe zamilovali, ale velice toužil po její krvi. Na základě tohoto snu Meyerová napsala záznam, který je teď v knize 13. kapitolou. Navzdory tomu, že měla se psaním velice málo zkušeností, proměnila svůj sen během tří měsíců v kompletní bestselerový román. Po napsání a vydání románu podepsala dohodu se společností na 750 tisíc dolarů. Kniha vyšla v roce 2005. Následoval úspěch knihy a Stephenie rozšířila sérii o další tři knihy: Nový měsíc, Zatmění a Rozbřesk. Při dokončení Rozbřesku Meyerová naznačila, že by kniha měla být poslední část vyprávěná z pohledu Belly. Mi...
Více od autora
Robert B Parker (35)
Robert Brown Parker , jeden z komerčně nejúspěšnějších spisovatelů detektivního žánru. Jeho nejslavnějšími díly bylo 40 románů o soukromém detektivovi Spenserovi. Na kontě má kromě desítek vlastních knih i dokončený poslední román klasika Raymonda Chandlera Případ z Poodle Springs. Parker byl ve své tvorbě ovlivněn především autory tzv. drsné školy, kromě zmíněného Raymonda Chandlera také Dashiellem Hammetem a Rossem Macdonaldem. Další postavou, kterou Parker vytvořil, byl Jesse Stone, bývalý detektiv, který začíná novou kariéru jako policejní šéf v malém městě New England. V letech 1997 až 2010 napsal o něm devět románů, z nichž čtyři byly upraveny jako seriál televizních filmů CBS, kde hraje Tom Selleck jako Jesse Stone. Na žádost herečky Helen Huntové vytvořil Parker detektivku Sunny Randallovou. Napsal první knihu a filmová verze byla naplánována na rok 2000, ale nikdy se nerealizovala. Nicméně na přání vydavatele pokračoval v sérii, napsal šest románů založených na postavě Sunny Randallové. Jeho knihy byly často nominovány na různé ceny a on získal mnoho ocenění. Zemřel náhle na srdeční záchvat ve svém domě v Cambridge dne 18. ledna 2010; byl objeven manželkou ve své pracovně u rozepsaného románu.
Více od autora
Richard Konkolski (19)
Richard Konkolski je český mořeplavec a vítěz řady námořních závodů, třikrát obeplul sám zeměkouli. Richard Konkolski se vyučil zedníkem a vystudoval stavební průmyslovku. Už od mládí se věnoval jachtingu, začínal v TJ ŽD Bohumín. V letech 1959 až 1966 se účastnil řady jachtařských závodů, stal se mistrem severní Moravy. V roce 1972 se účastnil závodů osamělých mořeplavců OSTAR přes Atlantik z anglického Plymouthu do Newportu. Vzhledem ke zlomenému stěžni a dalším problémům se mu podařilo připlout na celkovém 41. místě. Po ukončení závodu pokračoval na vlastnoručně vyrobené jachtě Niké I v cestě kolem světa. Po 342 dnech ukončil plavbu v roce 1975 v Plymouthu a později v polském Svinoústí a Štětíně. Stal se prvním Čechoslovákem, který obeplul zeměkouli a Niké I druhým nejmenším plavidlem. Byl oceněn mimo jiné tituly zasloužilý mistr sportu , sportovec roku severomoravského kraje , ocenění za sportovní úspěchy ÚV ČSTV , jachtař roku , mistr sportu . Řadu ocenění získal také v Polsku. Emigroval v červnu 1982. Během výjimečného stavu v Polsku odplul s manželkou Miroslavou a synem Richardem ze Štětína, kde měl loď Niké II. Přistál v naprostém pořádku až v Newportu v americkém státě Rhode Island. Zde řadu let žil a do Česka se vrátil až v roce 2016 . Po sametové revoluci v roce 1999 udělil Richardu Konkolskému Český svaz jachtingu čestné členství jako ocenění za propagaci českého jachtingu u nás a v zahraničí. Konkolski je autorem několika knih, filmů a televizních dokumentů. V současnosti vlastní multimediální studio, kde se věnuje výrobě filmů a propagačních materiálů. V roce 2013 byl Richard Konkolski oceněn medailí za zásluhy o stát v oblasti sportu....
Více od autora
Petr Novák (28)
Petr Novák byl český rockový hudebník a písničkář, který se proslavil v 60. a 70. letech 20. století. Narodil se 6. září 1945 v Praze a proslavil se svými soft rockovými baladami a popovými hity. Novák byl zpěvákem skupiny George and Beatovens, kterou založil v polovině 60. let. Skupina sklidila úspěch s řadou hitů a přispěla k rozkvětu tehdejší československé hudební scény.
Více od autora
Pavel Bělina (38)
Pavel Bělina je český historik. Specializuje se především na dějiny českých zemí a habsburské monarchie v 16.–19. století. V letech 1967–1972 vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil obhajobou diplomové a rigorózní práce Hradec Králové v době předhusitské a ziskem titulu PhDr. Poté krátce pracoval jako archivář ve Vojenském historickém ústavu a od roku 1974 byl zaměstnán v Ústavu československých a světových dějin ČSAV Praha. V letech 1991–1997 působil jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1994–2002 byl zaměstnán v Historickém ústavu Armády ČR. Mezi léty 2002–2006 byl osobou samostatně výdělečně činnou. Od roku 2006 pracuje jako vedoucí redaktor v nakladatelství Paseka a od roku 2007 působí jako odborný asistent na FF UK.
Více od autora
Noah Gordon (32)
Noah Gordon je americký spisovatel. Světový úspěch si získal hlavně trilogií o lékařské dynastii Coleů . Noah Gordon se svou ženou žijí na lesní farmě v Berkshirských vrších v západním Massachusetts. Manželka je vydavatelkou místních novin, on je lékařský technik na jejich pohotovostní stanici. Mají tři odrostlé děti, Lízu, Jamie a Michaela. Při psaní trilogie se pro hodnověrnost děje nechal zaměstnat v nemocnici, studoval dějiny lékařství i různé chirurgické postupy v minulosti.
Více od autora
Maurice Leblanc (23)
Marie Émile Maurice Leblanc byl francouzský spisovatel známý především jako autor detektivních románů a povídek, ve kterých vystupuje lupič-gentleman Arsène Lupin. Maurice Leblanc se narodil roku 1864 v Rouenu v Normandii v rodině rejdaře. Vzdělával se nejprve na Lycée Corneille a poté začal studovat práva. Studia však nedokončil, protože se chtěl věnovat literatuře. Přestěhoval se do Paříže a stal se novinářem. Velmi ho ovlivnil Gustav Flaubert, Guy de Maupassant a Paul Bourget, takže jeho první díla byly psychologické romány napsané v jejich duchu. Kritikou byly sice přijímané, ale komerčně nebyly příliš úspěšné. Roku 1907 vydal Leblanc knihu detektivních povídek Arsène Lupin, gentleman-cambrioleur s hlavním hrdinou Arsènem Lupinem, geniálním lupičem-gentlemanem. Díky velikému úspěchu napsal pak Leblanc o Lupinovi v letech 1908-1939 ještě dalších devatenáct knih, které shrnul do cyklu Les aventures extraordinaires d'Arsène Lupin . Lupina pospal jako vášnivého dobrodruha a nenapravitelného svůdce, který své zločiny chápe jako hru s detektivem a svým mistrovstvím v oboru zločinu ohromuje přátele, nepřátele i oběti. Les aventures extraordinaires d'Arsène Lupin je cyklus dvaceti knih o lupiči-gentlemanovi Arsènovi Lupinovi, který se skládá z těchto knih: K cyklu se váže roku 2012 vydaný román z pozůstalosti Le Dernier Amour d'Arsène Lupin . U některých českých vydání se nepodařilo zjistit název originálu.
Více od autora
Ludvík Kundera (33)
Ludvík Kundera byl český básník, dramatik, prozaik, překladatel z němčiny, editor, literární historik, člen 'Sdružení Q'. Byl synovcem klavíristy a hudebního vědce Ludvíka Kundery a bratrancem známějšího spisovatele Milana Kundery. Ludvík Kundera byl spjatý s avantgardními směry, především surrealismem. Po maturitě na litoměřickém gymnáziu se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale přešel do Brna. Tam ho zastihlo uzavření vysokých škol, a proto studium na FF MU, obor bohemistika a germanistika, dokončil až v roce 1946. Za války byl totálně nasazen v Německu ve Špandavě. Po válce se stal jedním ze zakladatelů postsurrealistké Skupiny Ra. V letech 1968–70 byl dramaturgem Mahenovy činohry v Brně, odkud byl normalizací vypuzen a žil bez stálého zaměstnání, avšak při pokračující literární činnosti, v Kunštátu. Bylo mu zakázáno publikovat, přesto se literatuře věnoval i nadále . Jako historik se zaměřoval zejména na Františka Halase, Hanse Arpa a Bertolta Brechta. Ve svých rozhlasových hrách usiloval o antiiluzívní divadlo. Po roce 1989 začal přednášet, v letech 1991–2004 přednášel na katedře germanistiky FF UP. Zemřel v roce 2010 v Boskovicích. Pohřeb se konal v krematoriu v Brně, urna s ostatky pak byla pohřbena do hrobu v Kunštátě. V roce 1994 byl jmenován čestným občanem města Brna. 1. června 2000 byl jmenován čestným občanem města Litoměřice, mimo jiné jako student litoměřického gymnázia. V červnu 2000 převzal v Bratislavě Cenu Jána Smreka za celoživotní dílo - z rukou Smrekova syna I. Čieteka a prvního laureáta Ceny J. Smreka švédského básníka T. Tranströmera. V roce 2002 převzal na lipském mezinárodním knižním veletrhu 'Cenu za celoživotní dílo' oceňující přínos ke zprostředkovávání české a německé literatury. V den státního svátku 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Státní vyznamená...
Více od autora
Louis Armstrong (21)
Louis Armstrong , důvěrně známý jako "Satchmo" nebo "Pops", byl výraznou osobností světového jazzu a jedním z nejvlivnějších umělců v historii této hudby. Armstrong se narodil 4. srpna 1901 v New Orleans v Louisianě a jeho kariéra trvala pět desetiletí, od 20. do 60. let 20. století. Byl trumpetistou, skladatelem, zpěvákem a příležitostným hercem, známým pro svůj charismatický pódiový projev a hlas stejně jako pro svou hru na trubku.
Více od autora
Josef Polišenský (29)
Josef Polišenský byl přední český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí, Evropy a dějiny Latinské Ameriky. Josef Polišenský v letech 1935–1939 vystudoval historii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přestože uzavřel studium svou doktorskou prací už v roce 1939, z důvodu uzavření českých vysokých škol mohl být promován až po skončení druhé světové války. Současně se studiem univerzity navštěvoval Státní archivní školu, kterou absolvoval roku 1940. V roce 1947 se habilitoval v oboru obecná historie, 1951 byl jmenován státním docentem, 1957 jmenován profesorem obecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v témže roce dosáhl titulu doktora historických věd. V 60. letech 20. století působil krátce jako hostující profesor na Universidad de Chile. V této době pracovně navštívil také Uruguay, Brazílii, Kolumbii, Mexiko a Kubu. Na konci 60. let se stal spoluzakladatelem Střediska Iberoamerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jehož byl v letech 1967–1981 prvním vedoucím. V roce 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Byl členem Rakouské akademie věd a Nizozemské královské akademie věd. Publikační aktivita Josefa Polišenského zahrnuje více než 120 knižních titulů vydaných kromě češtiny ve stěžejních světových jazycích a kolem jednoho a půl tisíce odborných pojednání publikovaných v prestižních světových historických časopisech.
Více od autora
Josef Hanzlík (25)
Josef Hanzlík byl český básník a autor knih pro děti. Věnoval se také překládání děl jugoslávských a amerických básníků a byl spoluautorem několika scénářů . Josef Hanzlík se narodil v Neratovicích, nejranější dětství však prožil v Táboře a od roku 1946 pobýval v Nejdku u Karlových Varů. V roce 1963 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě v Praze. V letech 1964 až 1969 byl redaktorem měsíčníku Plamen. Pak změnil zaměstnání, ve Filmovém studiu na Barrandově se stal členem tvůrčí skupiny filmů pro děti a mládež. První básně publikoval roku 1959 v časopise Kultura. Začal básnickými sbírkami, pak i tvorbou pro děti. Napsal také řadu povídek, z nichž několik nese prvky do science fiction. Věnoval se též filmové a televizní tvorbě, zvláště pohádkové. Od roku 1991 se věnoval již pouze literatuře a překladatelství. Jeho věhlas však upadal a dožil téměř v zapomnění. Hanzlíkova pohřbu se účastnily přibližně jen tři desítky lidí. Hanzlík byl vedle Ivana Wernische a Antonína Brouska jedním z nejvýraznějších představitelů generace mladých básníků 60. let, kteří na sebe upozornili poezií v almanachu Mladé víno. Tito básníci nevytvořili homogenní, programově ucelený celek, jejich dílo bylo zprvu spíše nevyhraněné, mnohdy eklektické. Patrná je však jejich reakce na básníky starší generace. Zatímco jejich poezie byla jakousi antitezí díla básníků všedního dne , mnohou inspiraci nacházeli třeba v poezii Oldřicha Mikuláška. Hanzlíkovo dílo je silně emotivní, protknuté fantaskními a pohádkovými motivy. Mnohdy popisuje boj polarit dobra a zla. Hanzlíkovy básně jsou typické jakousi dobrotivostí nejbližšího okolí uprostřed mnohdy nevyzpytatelného a potenciálně ubližujícího okolního světa, pocitem jistoty v bezpečném mikrokosmu uprostřed nebezpečného makrokosmu. Taková motivika je nejsilnější...
Více od autora
Jiří Pernes (29)
Jiří Pernes je moravský historik, politika v květnu až dubnu 2010 též ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Vystudoval v letech 1966 až 1972 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně a v letech 1978 až 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. V roce 1996 získal vědecký titul Dr. a v roce 2008 se habilitoval s prací Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a stal se docentem pro obor Historie se zaměřením na české a československé dějiny. Od roku 1977 pracoval v několika muzeích , v letech 1990–1992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 je zaměstnán v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a mezi lety 2003 až 2017 byl vedoucím jeho brněnské pobočky. Je též externím vyučujícím na Masarykově univerzitě, působí mimo jiné i na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Mezi lety 2008 až 2010 zastával post předsedy Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V únoru 2010 byl Jiří Pernes zvolen na místo ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, kde od 1. dubna téhož roku nahradil Pavla Žáčka. Dne 12. května 2010 byl pro podezření z plagiátorství Radou ústavu z pozice ředitele ke dni 13. května 2010 odvolán. Jako historik se odborně zaměřuje zejména na moravské, české, československé a středoevropské moderní a soudobé dějiny. Mezi předměty jeho zájmu patří zejména dějiny pozdního období existence habsburské monarchie a Rakousko-Uherska, dějiny osobností z řad Habsburků a z oblasti soudobých dějin pak zejména dějiny Československa 50. a 60. let a dějiny jeho politických elit. Zabýval se také dějinami čs. exilu po roce 1948. Známým se stal také jako host, odborný poradce a spolutvůrce dokumentárních pořadů a jako autor velkéh...
Více od autora
Jaroslav Pokorný (40)
* 30.08.1899 † 09.02.1940 Devátý syn z dělnické rodiny. Vystudoval obchodní akademii , poté pracoval jako bankovní úředník v Praze. Po ukončení vysokoškolského studia na VŠ obchodní vyučoval jako suplent na školách ve Vysokém Mýtě, Mladé Boleslavi, Kutné Hoře, Hradci Králové a v Praze. Již v době sudií na VŠ vydal své první sbírky básní ve stylu Jiřího Wolkera a Fráni Šrámka . V roce 1926 opustil učitelské zaměstnání a věnoval se jen literatuře, jeho literární produkce postupně vystoupala až na desítky svazků ročně. Převážně se jednalo i populární prózu pod velkým množstvím pseudonymů: Charles Patterson White, James Lewington, J. Chotěbořská, J.W.Warren, Pavla Dvořáková, Petr Kalina, Ralph Kennedy, Rex Carrey, Axel Johanson, John Waren, M. Waren. V pouhých čtyřiceti letech podlehl tuberkulóze. Jeho osud vyvolal pozornost kulturní veřejnosti a diskuzi o sociálních podmínkách literátů a nakladatelských praktikách.
Více od autora
Jana Štroblová (35)
Jana Štroblová je česká básnířka, prozaička, esejistka, autorka knížek pro děti a mládež a překladatelka z ruštiny i dalších jazyků. V letech 1954 až 1959 studovala obory čeština a ruština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně pracovala ve Státním nakladatelství dětské knihy . Od roku 1990 do roku 1993 působila jako redaktorka literárního vysílání Československého rozhlasu. V roce 1994 začala spolupracovat s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa. Za své básnické dílo obdržela v Bratislavě v roce 2011 Cenu Jána Smreka a v Praze Cenu Františka Hrubína . Překládala především z ruštiny a slovenštiny , podílela se však za jazykové spolupráce odborníků i na překladech arabské, čínské, tibetské maďarské poezie. Jádro její překladatelské práce tvoří překlady poezie Mariny Cvetajevové.
Více od autora
Jan Halada (25)
Jan Halada je český historik, novinář, redaktor a spisovatel, autor knih literatury faktu. V letech 1963–1968 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor filozofie–historie. Na téže fakultě získal v roce 1971 titul PhDr. Po studiu začal pracovat jako redaktor nakladatelství Mladá fronta. V roce 1975 se stal vedoucím redakce společenskovědní literatury a od roku 1981 pak zástupcem šéfredaktora nebeletristického úseku nakladatelství. Zde působil až do roku 1988, kdy se stal šéfredaktorem Lidového nakladatelství. Od roku 1990 působí na katedry žurnalistiky nově vzniklé Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Přednášel i na Filozofické fakultě UK, VŠE, ČVUT, Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, Vyšší odborné škole publicistiky v Praze, aj. V roce 1990 získal na FF UK vědeckou hodnost kandidáta věd . V roce 1996 byl jmenován docentem. Je autorem či spoluautorem asi čtyřiceti knih, mnoha článků a statí v četných periodikách. Je předsedou literární soutěže Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu. V roce 2012 obdržel Cenu M. Ivanova za celoživotní dílo a v roce 2013 obdržel slovenskou Cenu V. Zamarovského za literaturu faktu.
Více od autora
Ivana Peroutková (43)
Ivana Peroutková je spisovatelka, redaktorka, překladatelka, vdova po předčasně zesnulém bubeníkovi skupiny Olympic Milanu Peroutkovi . V letech 1978 – 1982 vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor divadelní a filmová věda. Po škole publikovala divadelní recenze, krátce pracovala v Čs. televizi a pak jako redaktorka nakladatelství Panorama, odkud odešla na mateřskou dovolenou. V roce 1992 jí vyšla prvotina Na vahách života , následovaly převyprávěné Staré pověsti české a v roce 2000 novela Dům s vůní zmoklé psí srsti . V dalších letech napsala několik dětských knížek: Anička a její kamarádky, Anička ve městě, Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem , a Modrý kocourek . Publikovala dva romány: Nad ledem, pod ledem a Drama Hedviky P. . Je scenáristkou komiksové verze Foglarovy knihy Hoši od bobří řeky . V roce 2009 jí v nakladatelství Artur vycházejí čtyři knížky pro dospívající dívky: Denisa mezi skleněnými střepy, Denisa a její podzimní můra, Denisa ve víru vloček, Denisa maluje lásku. Živí se psaním a překládáním. Žije v Praze. Má dceru a dva syny.
Více od autora
Dixie Browning (40)
Pod pseudonymem Bronwyn Williams se skrývají dvě sestry Dixie Browning a Mary Williams. Dnes jsou obě na odpočinku, ale ve svých historických romancích se vrátily do dětství, které strávily na pobřeží v Severní Karolíně, kde byl jejich dědeček námořním kapitánem. Tam také většinou situují děje svých historických příběhů, které spolu vymýšlejí od roku 1988. Dixie Browning sama je autorkou téměř sedmdesáti romancí ze současnosti.
Více od autora
Chris Ryan (36)
Chris Ryan se narodil roku 1961 nedaleko Newcastlu. V šestnácti nastoupil jako dobrovolník k letce C 23. pluku Special Air Service. Následovala léta výcviků a akcí s 22. pravidelným plukem SAS. Účast na mnoha protiteroristických a bojových akcí jako člen přepadových komand a odstřelovač. Bývalý člen britské vojenské speciální jednostky SAS a veterán Války v zálivu Chris Ryan vešel ve známost v roce 1994, kdy se krátce po opuštění SAS stal autorem několika knih. Kromě knih o přežití a SAS, kde čerpal ze svých bohatých zkušeností, napsal sérii beletristických knih z prostředí britských speciálních sil. Své zážitky z první války v Perském zálivu zachytil v románu Jediný unikl, který byl i zfilmován. Chris Ryan v současné době pracuje jako odborník na problematiku osobní ochrany ve Spojených státech.
Více od autora
Barbara Delinsky (30)
Barbara Delinsky vyrůstala na předměstí Bostonu a v tomto městě také vystudovala psychologii a sociologii. Nějaký čas pak pracovala v Massachusettské společnosti pro prevenci násilí na dětech, a když v sobě po narození prvního syna objevila talent k fotografování, přispívala svými fotografiemi a krátkými reportážemi do časopisu Belmont Herald. Záhy si uvědomila, že má přirozené nadáni pro vyjadřování se slovem a že ji psaní baví a uspokojuje. Protože ale pocházela z prostředí, kde literární sklony nebyly běžné, ani ji nenapadlo, že by se mohla psaním knih doopravdy živit. Teprve když zůstala doma, aby se starala o děti, rozhodla se zkusit štěstí s psaním ženských románů. Roku 1981 tak vyšla její první kniha, a protože se u čtenářů setkala s úspěchem, brzy následovaly další. Do dnešního dne vydala Barbara Delinsky přes sedmdesát románů a mnohé z nich byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Příběhy Barbary Delinsky jsou studiemi mezilidských vztahů, ať už jde o manželství, přátelství, vztahy rodičů a dětí či sourozenců navzájem. "Psaní," říká autorka, "se pro mě stalo formou sebevyjádření, prostředkem, jak sdílet hluboké zážitky, které mi přinesl život. Zároveň ale vycházím z každodenní zkušenosti a snažim se, aby moje postavy byly čtenářům blízké." Právě proto jsou pro autorku nejčastějším zdrojem inspirace skutečné situace a události. Důležitou roli při jejich uměleckém zpracování pak hraje zevrubná znalost prostředí. Například při psaní knihy Léto odhodlání se Delinsky musela obeznámit s chovem angorských králíků a lovem humrů, obory, o kterých do té doby neměla sebemenší představu. "Informace hledám na internetu i u odborníků," říká spisovatelka. "Ověřila jsem si, že věrohodnost prostředí je pro příběh skoro stejně důležitá jako plastické vykreslení postav."
Více od autora
Zdeněk Durek (27)
MUDr. Zdeněk Durek je lékař, antropolog, filolog, básník a cestovatel. Narodil se v Havlíčkově Brodě v srpnu 1939. Absolvoval fakultu všeobecného lékařství v Praze a spolu s medicínou se věnoval studiu hindštiny, perštiny a urdštiny na Ústavu orientálních jazyků. Později svůj zájem přenesl na další jazykové oblasti, do austronéské zejména. Po studiích pracoval v nemocnici na Vinohradech, na interní klinice prof. Syllaby. V létě 1966 emigroval do Itálie, kde krátkodobě přijal nabídku firmy Rizzoli v Milánu jako obchodní zástupce. V následujícím roce odešel do Spojených států. Žil zpočátku v Kalifornii, za čas si otevřel lékařskou praxi a usadil se trvale v Chicagu. Dnes tam žije se ženou a třemi dětmi. Jako lékař a specialista na tropické choroby se účastnil vědeckých výprav do různých částí světa. Přechodně pobýval v mnoha zemích, do kterých ho vedl soukromý zájem o jazyk a kulturu. Na Papui-Nové Guinei téměř zemřel na zápal mozkových blan. Odtamtud pochází jeho první anglicky psaná sbírka básní Dark Rainbows . Z četných cest sestavil pod názvem Jsi krásnější než krásná knížku překladů z tvorby anonymních básníků Oceánie a Orientu. Vyšla v r. 1993 u nás jako jeho debut. V současné době Zdeněk Durek pracuje na slovnících a učebnicích fidžijštiny, havajštiny a tahitštiny. Cesty a proměny napsal v zahraničí zanedlouho po emigraci. Zároveň s nimi vycházejí v Čechách dvě další knihy jeho poezie: Těžké hodiny a Čekání na čas. Ve Spojených státech vyjdou do konce roku dvě sbírky psané anglicky: Vertical Stages a Unsure Loves a jedna španělsky: La Jaula de Amor . Dr. Zdeněk Durek je členem Rotaryklubu a řady amerických a mezinárodních lékařských společností. Zastával funkci prezidenta Mezinárodního klubu lékařů a v roce 1980 byl zvolen doživotním členem Světového lékařského sdružení....
Více od autora
Vi Keeland (33)
Vi Keeland žije šťastně v New Yorku se svým manželem, kterého zná od svých šesti let a s jejich třemi dětmi. Je autorkou více než 1,5 milionů prodaných knih pro ženy. Její knihy se objevily ve více než osmdesáti bestsellerových seznamech a v současné době jsou přeloženy do šestnácti jazyků.
Více od autora
Sam Taplin (45)
Britský spisovatel beletristických i populárně-naučných knih pro děti a mládež.
Více od autora
Prague Chamber Orchestra (34)
Prague Chamber Orchestra je renomované české hudební těleso, které je známé svou výjimečnou muzikálností a všestranností. Orchestr byl založen v roce 1951 a vybudoval si pověst díky svému osobitému přístupu k interpretaci, kdy často hraje bez dirigenta, což vyžaduje mimořádnou míru soudržnosti a vzájemného porozumění mezi jeho členy. Repertoár souboru sahá od baroka až po současnou hudbu a je oceňován za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Mozart, Haydn a Dvořák.
Více od autora
Pierre Boulle (22)
Pierre François Marie Louis Boulle byl francouzský spisovatel ovlivněný druhou světovou válkou; píšící válečné, špionážní a sci-fi romány. Narodil se ve francouzském Avignonu. Vystudoval elektrotechniku a roku 1936 byl jako inženýr vyslán gumárenskou společností do Malajsie. Po vypuknutí druhé světové války vstoupil do francouzské armády v Indočíně a po obsazení Francie nacisty se připojil ke Francouzským svobodným vojskům. Sloužil jako tajný agent v Číně, Barmě a Indočíně. Roku 1943 byl na řece Mekong zajat francouzskými vichistickými oddíly a odveden na nucené práce. Roku 1944 se mu podařilo uprchnout, později byl vyznamenán válečným křížem. Po skončení války se vrátil ke kaučukovému průmyslu, ale po nějaké době se přestěhoval do Paříže, kde začal s psaním. Stal se významným spisovatelem, ve svých románech často využíval svých zkušeností z války. Jeho díla Most přes řeku Kwai a Planeta opic byla zfilmována. Pierre Boulle zemřel v Paříži.
Více od autora
Petr Prouza (29)
Petr Prouza je český spisovatel a novinář. Maturoval v roce 1960 a poté vystudoval práva . Do roku 1968 se věnoval právu, poté se stal postupně redaktorem několika časopisů, přičemž mezi jednotlivými redaktorskými zaměstnáními byl spisovatelem z povolání. V letech 1970–1977 byl redaktorem týdeníku Mladý svět, kde umožnil tehdy již zakázanému spisovateli Milanu Kunderovi pod pseudonymem Emil Werner publikovat seriál astrologických statí. Tím se ocitl v hledáčku StB, byl vyhozen z redakce a další roky byl bez zaměstnání. V letech 1989–1990 byl tajemníkem Sdružení československých spisovatelů. Později působil jako jednatel česko-německo-rakouské Nadace Bernarda Bolzana. Po odtajnění agentů StB bylo uvedeno, že byl agentem s krycím jménem Brňák. Že je v seznamech StB evidován neoprávněně potvrdilo soudní jednání v r. 1999, soud posléze nařídil také výmaz z oficiálního registru MV ČR. Je členem Penklubu a Klubu českých spisovatelů.
Více od autora
Josef Vágner (15)
Narodil se 26. 5. 1928 ve Ždírnici v okrese Trutnov. Po vystudování průmyslové školy chemicko-textilní ve Dvoře Králové nad Labem vystudoval Vyšší lesnickou školu v Trutnově a Vysokou školu zemědělskou lesnickou v Praze. Vzdělávání přijal za své po celý život a proto pokračoval v postgraduálním studiu tropického lesnictví a v roce 1974 obhájil kandidaturu zemědělsko-lesních věd. Domluvil se rusky, německy, anglicky, francouzsky a svahilsky. S manželkou Zdenkou vychovali tři syny a dvě dcery. Rodina mu vždy byla svatyní a manželka oporou. Do prvního zaměstnání nastoupil jako náčelník Správy vojenských lesů v Mirošově , působil jako učitel na lesnickém učilišti ve Svobodě nad Úpou , v roce 1965 se stal ředitelem ve VČ ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Toto významné postavení přijal především pro uskutečnění svého klukovského snu – poznat Afriku. Současně v něm uzrála i velká myšlenka – ZOO Safari se specializací na africkou zvířenu. Tomuto snu podřídil i celých 18 let nejproduktivnějšího života. Založil ZOO Safari ve Dvoře Králové nad Labem a v sedmi velkých a dvou malých expedicích do Afriky a Asie přivezl do ČR téměř 2000 kusů zvířat. Při těchto výpravách byl šestnáctkrát zraněn, z toho dvakrát těžce. Několikrát onemocněl malárií a následky zanechala i hepatitida a bilharióza. Při své práci se neustále vzdělával a stal se uznávaným vědcem a zoologem. Pracoval v Ugandě, Súdánu, Keni, Tanzánii, Zambii, Kamerunu, Mosambiku, Egyptě, JAR, Namibii, Indii, Srí Lance. Jeho aktivity nebyly zaměřeny pouze na realizaci projektu ZOO Safari ve Dvoře Králové. Byl spoluautorem projektu ZOO v Košicích, pro Keňu vypracoval projekt osídlení levého břehu řeky Tana a pro indickou vládu vypracoval projekt záchrany indických nosorožců pancéřových v Asuánu v NP na řece Brahmaputře. Jako lektor a člen vědeckých symposií přednášel v Polsku, Maďarsku, Rusku, Nizozemí, Rakousku, Německu, Belgii, Francii, ve Švédsku, v Dánsku, Anglii a Itálii....
Více od autora
Jiřina Bohdalová (16)
Jiřina Bohdalová je česká herečka. Narodila se do rodiny truhláře Františka Bohdala a jeho manželky Marie, rozené Brunnerové. Matka pracovala jako služebná a věnovala se ochotnickému divadlu. Otec byl v roce 1954 odsouzen na 15 let odnětí svobody za napomáhání k velezradě, když pomáhal někdejšímu ministru Ladislavovi Karlovi Feierabendovi k emigraci. Ve Valdické věznici strávil 7 let a v roce 2016 obdržel in memoriam od ministerstva obrany osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji. Po obecné škole v Praze-Žižkově absolvovala dívčí reálné gymnázium a po maturitě v roce 1949 nastoupila na tři roky jako učitelka na základní škole v Ostravě. Od dětských let ji lákalo divadlo; vliv mělo matčino působení v ochotnickém divadelním souboru, přihláška do baletní školy a také do filmového komparsu. Ve svých šesti letech zažila svůj filmový debut v němém filmu Pižla a Žižla na cestách ; další dětské role potom ve filmech Zlatý člověk a Madla zpívá Evropě . Přihlásila se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění , ale přijata byla až na třetí pokus. Studium z rodinných důvodů krátce přerušila a po návratu DAMU řádně absolvovala a ukončila rolí v absolventském představení Josefina. Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC a posléze v Městských divadlech pražských. Právě kvůli osobě Jana Wericha kontaktovala Jiřinu Bohdalovou Státní bezpečnost, Bohdalová však informace o Werichovi odmítla předávat. Přesto Státní bezpečnost Bohdalovou od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně. V letech 1967–2004 byla členkou Divadla na Vinohradech. V srpnu 1968 emigrovala mladší sestra Jaroslava Henzelová i s rodinou do Rakouska a pak do Švédska. V roce 1970 Jiřina Bohdalová svědčila na svatbě spisovatele Pavla Kohouta a scenáristky Jeleny Mašínové. Z těchto důvodů pak v polovině 70. let dostávala méně rolí ve filmech...
Více od autora
Jiří Slíva (29)
Jiří Slíva je český výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci. Kromě toho píše i verše pro děti a je autorem mnoha českých poštovních známek. V roce 1966 odešel z rodné Plzně do Prahy studovat VŠE. Po dokončení studia v roce 1971 už v Praze zůstal a nastoupil jako odborný pracovník Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. V roce 1979 se začal živit pouze kreslením, později také technice litografie. První písňové texty začal psát už během středoškolských studií, první kresby mu publikovala Mladá fronta v roce 1972. Od té doby mu byla věnována řada samostatných výstav v Česku i ve světě, vyšla mu řada samostatných knih a přes dvě desítky dalších ilustroval. Psal také verše pro dětský časopis Mateřídouška a jedna kniha veršů mu vyšla v roce 1987. Slívův kreslený humor je obvykle postaven na paradoxu – postavení jinak seriózních a běžných námětů do nečekaných kontrastů. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, v jeho kapele Grafičanka hraje na kytaru.
Více od autora
Ivo Pejčoch (36)
Ivo Pejčoch byl český vojenský historik. Vystudoval katedru českých dějin na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako šéfredaktor historického měsíčníku Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 byl vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu. Je autorem několika desítek knih literatury faktu, zabývajících se především vojenskou technikou. Narodil se 18. března 1962 v Praze. Jeho otcem je spisovatel a historik Slavomír Pejčoch-Ravik. V letech 1977–1981 vystudoval Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze. Pracoval nejprve jako technik v Konstruktivě Praha a později jako spojový technik v SPT Telecom. Od mládí se zajímal o vojenskou historii a techniku, po roce 1989 se této zálibě začal věnovat naplno. V roce 1990 spoluzaložil časopis Historie a plastikové modelářství a po řadu let byl jeho šéfredaktorem. Ve stejné době se mimo jiné zapojil do tvorby série publikací Válečné lodě. V letech 2001–2005 vystudoval historii na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 zde obhájil dizertační práci s názvem Československá těžká vojenská technika. Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918–1956. V roce 2007 se stal vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu, kde se věnoval celé řadě historických témat. Přispíval mj. do časopisu Historie a vojenství. V červenci 2018 jej na cyklovýletu postihl infarkt, po kterém zůstal dlouhodobě upoutaný na lůžku. Dne 20. července 2019 zemřel. Výběr:
Více od autora
Howard Fast (35)
Howard Melvin Fast byl americký spisovatel, scenárista a publicista. Narodil se v chudé židovské rodině . Od dětství cestoval po Americe a živil se různými nekvalifikovanými profesemi, v osmnácti letech vydal svůj první román Two Valleys a stal se profesionálním spisovatelem. Věnoval se především námětům z americké historie: napsal životopis Thomase Paina nebo knihu Freedom Road, v niž se zabýval osudy černých otroků osvobozených po občanské válce. Psal také komerční literaturu pod pseudonymy E. V. Cunningham a Walter Ericson. Za druhé světové války pracoval pro Office of War Information. V roce 1943 vstoupil do Komunistické strany Spojených států amerických a psal pro její noviny Daily Worker. V roce 1950 byl vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost a když odmítl vypovídat, byl odsouzen k tříměsíčnímu vězení. Velká nakladatelství s ním přestala spolupracovat, založil proto v roce 1952 vlastní firmu Blue Heron Press, kde vydal svůj nejúspěšnější román Spartakus. V roce 1952 neúspěšně kandidoval do Kongresu za American Labor Party. Byla mu udělena Stalinova cena míru. Ve druhé polovině 50. let se od komunismu odklonil, což vysvětlil rozčarováním z odhalení Stalinových zločinů a ze sovětské intervence v Maďarsku. Poté, co byl v roce 1960 zrušen zákaz působení komunistů v americkém filmovém průmyslu, odešel Fast do Hollywoodu a stal se scenáristou. Podle jeho námětů vznikly filmy Spartakus, Podzim Čejenů, Man In the Middle, Přelud, Jednadvacet hodin v Mnichově, The Immigrants a Dubnové ráno a seriály The Lives of Benjamin Franklin a How the West Was Won. Svůj život popsal v autobiografii Being Red . Spisovatelem se stal i jeho syn Jonathan Fast.
Více od autora
Hadžime Isajama (32)
Hajime Isayama se narodil 29. srpna 1986. Je japonský manga umělec, který se proslavil díky jeho první a zatím jediné sérii Útok titánů . Jeho manga se stala jednou z nejprodávanějších s 86 miliony kopiemi v oběhu v říjnu 2018. Isayama se narodil v Ojama v Japonsku. Na střední škole, Hita Rinko Senior High School, se zúčastnil soutěžích s mangami. Poté, co odmaturoval, se odstěhoval do Tokia, kde začal pracovat na svých manga pracích. V roce 2006 se přihlásil do časopisu Grand Prix, známého také jako MGP, který propaguje společnost Kodansha Ltd., a za svou práci Attack on Titan získal ocenění Fine Work. Původně nabízel svou práci oddělení Týdenní Shōnen Jump v Shueisha, kde mu bylo doporučeno upravit svůj styl a příběh tak, aby byl vhodnější. Odmítl a rozhodl se vzít nabízené místo v oddělení Weekly Shōnen Magazine v Kodansha Ltd. V roce 2008 se přihlásil do 80. týdne časopisu Shōnen Magazine Freshman Manga Award, kde za svou práci Heart Break One získal cenu Special Encouragement Award. Jeho další dílo, orz, bylo vybráno jako vybrané dílo v 81. týdenním časopisu Shōnen Magazine Freshman Manga Award. V roce 2009 se jeho první sériové dílo Attack on Titan objevilo v měsíčníku Bessatsu Shōnen Magazine. V roce 2011 získal Attack on Titan 35. cenu Kodansha Manga v kategorii Shōnen. Manga získala velkou popularitu zejména poté, co se začala od dubna do září 2013 vysílat její stejnojmenná 25-ti dílná anime adaptace z dílny studií Production I.G a Wit Studio. 31. prosince 2018 Isayama ve svém blogu odhalil, že se toho roku oženil. Potvrdil, že zvěsti o tom, že Yamamoto Arisa je jeho manželkou, byly nepravdivé, a také prohlásil, že v roce 2019 bude i nadále kreslit mangu.
Více od autora
Edita Plicková (32)
Narozena 1940 v Praze. Edita Plicková je výtvarnice - malířka, ilustrátorka, graička, obrázkové práce pro děti, na jejíchž ilustracích vyrostlo už několik generací dětí. Je autorkou mnoha ilustrací ke knihám pro děti, k edukativním materiálům. Ilustrace připravila mimojiné např. i k večerníčku. Mnozí z nás dostali při odchodu od lékaře například didaktické kartičky, jiní vyrůstali na omalovánkách či knížkách plné jejích ilustrací. Má zkrátka široký umělecký záběr. Získala Cenu Noci s Andersenem za ilustrace ke knize Dagmar Lhotová a Zdeněk K. Slabý: Pohádky, které přinesl vítr. Spolupracovala na více než 45 knížkách a 25 leporel. Má dvě dcery.
Více od autora
Dashiell Hammett (21)
Samuel Dashiell Hammett byl americký spisovatel a zakladatel tzv. Hard-Boiled School . Narodil se v Saint Mary's County v Marylandu a prožil dětství v okolí New Orleans . Hammettova rodina byla francouzského původu – rodné jméno spisovatele je zkomolenina francouzského příjmení d'Chiel – a byla to rodina dobrodruhů a profesionálních vojáků. Hammett sám opustil ve třinácti letech školu a vystřídal řadu povolání: byl kamelotem, dělníkem na dráze, poslíčkem, přístavním nosičem, reklamním agentem, až konečně přijal zaměstnání v roce 1915 u slavného Pinkertonova detektivního sboru v Chicagu a pracoval tam jako detektiv osm let. Byl velmi úspěšný a možná by zůstal detektivem až do smrti, nebýt první světové války. Sloužil v hodnosti četaře u motorizované ambulance, na frontě onemocněl tuberkulózou a v nemocnici se zamiloval do ošetřovatelky Josefiny Dolan, kterou si později vzal a měl s ní dvě dcery, Mary Jane a Josefinu . Když se vrátil ze sanatoria, stal se recenzentem detektivních románů pro list New York Evening Post. Sám Hammett začal psát do časopisu Black Mask detektivní povídky. Vytvořil směr zvaný Hard-Boiled School . V roce 1930 Dashiell prožil vztah s Nell Martin, autorkou krátkých povídek. Věnoval jí román Skleněný klíč a ona jemu na oplátku povídku Milenci se musí vzít . Již téhož roku však navázal vztah s dramatičkou Lillian Hellman, který trval třicet let, do jeho smrti. Aktivně se věnoval politice v různých levicových organizacích. V době tzv. mccarthismu byl pro tuto činnost zatčen a uvězněn. Jeho romány se staly častým námětem filmařů – nejslavnější zůstává Maltézský sokol v hlavní roli s Humphrey Bogartem, který brilantně ztvárnil detektiva Sama Spadea. Film byl nominován na Oscara za nejlepší film r...
Více od autora
Bohumil Mathesius (27)
Bohumil Mathesius byl český básník, překladatel, editor, publicista a literární vědec , bratranec jazykovědce Viléma Mathesia. V letech 1898–1906 navštěvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, v letech 1906–1912 studoval na Univerzitě Karlově obory čeština a francouzština. V roce 1909 debutoval v almanachu Kniha mladých povídkou Hans Plum v divadle. Po jednoleté vojenské službě učil na gymnáziu v Praze-Smíchově. Roku 1914 byl mobilizován a na srbské a italské frontě, kde byl celou I. světovou válku byl dvakrát raněn. 1919 odešel jako vojenský dobrovolník na Slovensko, kde po demobilizaci působil jako úředník. Do Prahy se vrátil v roce 1921. V roce 1925 byl členem výboru Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s Novým Ruskem. V letech 1926–1927 redigoval spolu s Františkem Xaverem Šaldou a Juliem Fučíkem časopis Tvorba. V roce 1927 spoluzakládal Literární noviny a v letech 1934–36 byl jejich šéfredaktorem. Od roku 1945 byl profesorem Univerzity Karlovy pro ruskou a sovětskou literaturu. Zemřel na rakovinu a je pohřben v Praze-Strašnicích. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Jako literární vědec se specializoval na ruskou literaturu, ze které přeložil řadu děl. Překládal však též z němčiny, francouzštiny, norštiny a latiny. Velmi uznávanými se staly jeho parafráze a volné překlady staré čínské poezie , které velmi ovlivnily celou následující básnickou generaci . Později publikoval i antologii japonských básní tanka pod názvem Verše psané na vodu . Také přispěl do Ottova slovníku naučného statěmi z ruské literatury...
Více od autora
Aleksandr Ivanovič Kuprin (29)
Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.
Více od autora
Zdeněk Matěj Kuděj (30)
Zdeněk Matěj Kuděj, vlastním jménem Zdenek Marian Kuděj , byl český novinář, cestovatel, překladatel a spisovatel. Byl přítelem Jaroslava Haška. Zdenek Marian Kuděj se narodil se v rodině stavebního inženýra na stavbě železnice Jana Kuděje a jeho manželky Boženy, rozené Fibigrové. Studium na gymnáziu v Příbrami nedokončil. Pracoval jako lékárnický praktikant v Pacově a Sadské, pak se rozhodl cestovat. V roce 1903 vyhrál v Hamburku lodní lístek a odjel do USA, kde pracoval jako dělník, laborant, umývač nádobí, zemědělec, plavčík, kovboj i zlatokop, jako tramp procestoval část USA a Kanady. Po návratu pracoval v Praze jako zednický přidavač a své zážitky začal literárně zpracovávat – brzy se stal členem svobodomyslné pražské bohémy a přítelem spisovatele Jaroslava Haška, malíře Josefa Lady a dalších. V roce 1912 podnikl cestu do Ruska , poté se s Haškem a jinými toulal po Čechách. Do 1. světové války narukoval až v roce 1917, ale brzy byl z armády propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. Po válce byl několik měsíců – jedinkrát v životě – zaměstnán, poté se věnoval volné novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech 20. století žil několik let na Podkarpatské Rusi, od let druhé světové války si oblíbil Českomoravskou vrchovinu a žil v kraji kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde patřil k rázovitým a všeobecně známým postavičkám. Roku 1952 se přestěhoval do Litomyšle, kde 8. srpna 1955 zemřel a je tam i pohřben. Z Kudějova díla jsou dodnes cenné jeho reportážní črty a fejetony z cest a jeho vzpomínky na přítele Haška a dění kolem něj; úspěšné byly i jeho humoristické a parodické prózy. Zážitky ze svých cest vepsal do řady povídek a reportáží, které vycházely jak v USA, tak především po jeho návratu v Česku. Podle mnoha dobových svědectví Hašek jeho přátelství zneužíval. Kuděj překládal z angličtiny, např. ...
Více od autora
Wilhelm Hauff (21)
Wilhelm Hauff byl německý romantický spisovatel, jehož tři almanachy autorských pohádek z let 1825–1827 patří k trvalým hodnotám světové literatury. Wilhelm Hauff se narodil roku 1802 ve Stuttgartu. Po smrti svého otce roku 1809 žil se svou matkou a třemi sourozenci u svého dědečka v Tübingenu, kde se samovzdělával v jeho knihovně. Od roku 1817 studoval na klášterní škole v Blaubeurenu a od roku 1820 teologii a filozofii na tübingenské univerzitě, kde byl členem studentského nacionalistického spolku Tübinger Burschenschaft Germania. Roku 1824 se stal ve Stuttgartu domácím učitelem v rodině württemberského ministra války Ernsta Eugena Freiherra von Hügela. V té době začal psát fantastické povídky a pohádky, jejichž náměty nacházel ve starých bájích, pověstech a v orientálních Pohádkách tisíce a jedné noci, které pak vydal ve třech svazcích Pohádkového almanachu pro syny a dcery vzdělaných stavů. V každém almanachu jsou pohádky pospojovány pomocí tzv. rámcového příběhu v jeden celek a almanachy jsou také podle tohoto příběhu pojmenovány – Karavana , Šejk z Alexandrie a jeho otroci a Hospoda ve Spessartu . Po návratu z velké studijní cesty po Francii, Flandrech a Německu roku 1826 začal Hauff pracovat jako vedoucí redaktor beletristických částí novin Morgenblatt für gebildete Stände. Roku 1827 se oženil se svou sestřenicí Luise a těsně před smrtí se dočkal narození dcery Wilhelmine. Wilhelm Hauff zemřel roku 1827 ve Stuttgartu v pětadvaceti letech na tyfus.
Více od autora
Voltaire (29)
Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet , byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Je po něm pojmenován kráter Voltaire na Deimu, měsíci planety Mars. Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody Filipa II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. . Už jeho první drama Oidipus se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným s...
Více od autora
Vladimír Pazourek (34)
Narodil se v rodině obuvníka. Po studiu na učitelském ústavu v rodišti působil na obecné škole v Dolních Kounicích a od 1928 v Brně. Současně se zapsal na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, studium však ze zdravotních důvodů nedokončil. 1932–39 byl v Brně učitelem na Státní pedagogické akademii, poté se opět vrátil na obecnou školu. Souběžně ve 40. letech působil i v brněnském rozhlase a od osvobození do konce roku 1945 zde vedl literárně dramatický úsek. 1946 byl jmenován přednostou oddělení divadla pro mládež brněnské pobočky Výzkumného ústavu pedagogického, na konci 1948 mu byl přiznán invalidní důchod a odešel do výslužby. 1942–49 spolupracoval rovněž jako redaktor s nakladatelstvím Václava Petra. Byl členem Kola moravských spisovatelů, v Syndikátu českých spisovatelů působil od roku 1948 až do jeho likvidace v roce 1949 jako tajemník a jednatel akčního výboru moravské pobočky. Ve funkci tajemníka přešel rovněž do brněnské pobočky nově založeného Svazu československých spisovatelů, v 60. letech zde byl místopředsedou. 1971 se stal místopředsedou přípravného výboru Svazu českých spisovatelů a v ustaveném normalizačním svazu působil od 1972 jako místopředseda a člen předsednictva. První básnické příspěvky, recenze a úvahy otiskoval od 1928 v Prácheňských novinách . Dále publikoval v periodikách Lidové noviny , Úhor, Středisko, Kritický měsíčník a Čteme. Po 1945 otiskoval prozaické práce, recenze věnované dětské literatuře a kulturně politické články v novinách a časopisech: Zemědělské noviny, Mladá fronta, Amerikán , Český život, Štěpnice, Národní osvobození, Obrana lidu, Lidová demokracie a Svobodné slovo , Dětská kniha, Literární noviny, Věda a život, Rolnické hlasy, Vinařství, Host do domu, Zlatý máj, Literární měsíčník aj. Na motivy Pazourkovy prózy Ústup z hranice napsal Ladislav Bublík divadelní hru Roz...
Více od autora
Truman Capote (24)
Truman Capote byl americký spisovatel, herec a novinář. Po rozvodu rodičů o něj od jeho čtyř let pečovali příbuzní, což také velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Již během školní docházky vytvořil první literární dílka, v deseti letech se zúčastnil literární soutěže. Přesto jeho cesta k tomu, aby byl profesionálním spisovatelem, vedla přes práci tanečníka, pomocné síly v redakci časopisu, herce, atd. Proslavil se rychle svými prvními romány Snídaně u Tiffanyho a Chladnokrevně. Poté svůj talent utopil v alkoholu a drogách. Truman Capote byl homosexuál, mezi jeho milence patřil i Andy Warhol. Truman Capote se narodil v New Orleansu v Louisianě sedmnáctileté Lillie Mae Faulkové a obchodníku Archelausu Personsovi. Když mu byly čtyři roky, rodiče se rozvedli a svěřili ho do péče příbuzným z matčiny strany, kteří žili v Monroeville v Alabamě. Vychovávala ho vzdálená příbuzná, Nanny Rumbley Faulková. V Monroeville se seznámil a spřátelil s pozdější kolegyní spisovatelkou, Harper Leeovou. Kromě těchto dvou spřízněných duší se Capote s mnoha lidmi nestýkal. Byl samotářské dítě, ještě před nástupem do školy se sám naučil číst i psát a většinu času trávil s knížkou a poznámkovým blokem. V deseti letech začal s prvními literárními pokusy. Tou dobou si také vysloužil přezdívku „Buldok“, nejspíše proto, že „Buldok Truman“ nápadně připomínalo jméno tehdy oblíbené filmové postavy, detektiva Bulldoga Drummonda. Roku 1933 se přestěhoval do New Yorku za svou matkou a jejím druhým manželem Josephem Capotem, kubánským obchodníkem s textilem, který ho adoptoval. Od té doby používá jméno Truman García Capote. Slibná budoucnost rodiny se ocitla v troskách, když vyšlo najevo, že Joseph Capote je defraudant, načež paní Capoteová spáchala sebevraždu - předávkovala se p...
Více od autora
Tomáš Novák (42)
Tomáš Novák je český poradenský psycholog, specializující se zejména na otázky související s manželstvím. V letech 1964 až 1969 vystudoval psychologii na filosofické fakultě tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Titul PhDr. získal v roce 1971 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Již za studií začal pracovat na Psychologické výchovné klinice v Brně. Poradenství se věnuje po celou svoji odbornou praxi. Prvních deset let se věnoval poradenství pedagogicko-psychologickému u dětí, mládeže a jejich rodičů, další desetiletí od roku 1979 pak výběru žadatelů i dětí pro náhradní rodinnou péči – osvojení a péče pěstounská. V rámci svého působení v Krajské manželské a předmanželské poradně Brno psychologicky vyšetřil více než polovinu z celkového počtu vážných zájemců o osvojení či pěstounskou péči u dítěte. Problémy běžného manželského konfliktu se zabýval převážně externě v manželské poradně tehdejšího MÚNZ Brno. Od roku 1989 se věnuje převážně manželskému a rozvodovému poradenství. Od roku 1990 externě učí na Masarykově univerzitě v Brně. Do roku 2012 v Manželské a rodinné poradně a po té jako soukromý psycholog. V současnosti se zaměřuje na poradenství rozvíjející u klienta vlídnou asertivitu, tj. protiklad jak primitivního prosazování se jakož i naučené bezmocnosti. obě publikace vydány opakovaně
Více od autora
Robert Harris (35)
Robert Dennis Harris je anglický spisovatel, autor románů. Působil také jako novinář a televizní reportér na veřejnoprávní stanici BBC. Narodil se roku 1957 v Nottinghamu. Ambice stát se spisovatelem pochází z mládí, kdy navštěvoval místní tiskárnu, ve které byl jeho otec zaměstnán. Nejdříve nastoupil na střední školu Belvoir High School v Bottesfordu, odkud přestoupil na školu krále Eduarda VII. v Melton Mowbray, ve které byla po něm pojmenována posluchárna. Tam začal s psaním divadelních her a vydáváním školního časopisu. Poté pokračoval studiem oboru anglická literatura na Selwyn College cambridžské univerzity, na které se stal prezidentem univerzitní debatní společnosti Cambridge Union a také zde editoval studentské noviny Varsity. Harris žije na bývalé berkshirské faře poblíž Newbury, spolu s manželkou Gill Hornbyovou, která je také spisovatelkou a sestrou romanopisce Nicka Hornbyho. Mají čtyři děti. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“. Po ukončení Cambridge nastoupil do BBC, kde pracoval v sekci aktuálního zpravodajství a podílel se na vysílání programů typu Panorama a Newsnight. V roce 1987, ve třiceti letech, se stal politickým vydavatelem časopisu The Observer. Později pravidelně přispíval sloupky do periodik The Sunday Times a The Daily Telegraph. První kniha A Higher Form Of Killing vyšla v roce 1982. Jejím předmětem je popis chemické a biologické formy války. Napsal ji s kolegou z BBC a blízkým přítelem Jeremy Paxmanem. Následovaly další díla Gotcha, the Media, the Government and the Falklands Crisis , The Making of Neil Kinnock , Selling Hitler , o vyšetřování skandálu Hitlerových deníků a Good and Faithful Servant , věnující se Bernardu Inghamovi, tiskovému mluvčí Margaret Thatcherové. Prvním románem s miliónem prodaných výtisků se v roce 1992 stal Otčina , využívající alternativní historii. Autor nastín...
Více od autora
Peter Nagy (14)
Peter Nagy je významný slovenský zpěvák, skladatel a hudebník, známý svým významným přínosem pro slovenskou hudební scénu. Narodil se 9. dubna 1959 ve východoslovenském Prešově a výraznou osobností se stal v 80. letech 20. století. Jeho kariéra začala účastí ve skupině Indigo, která byla základem jeho raného úspěchu. Jako sólový umělec se Peter Nagy dočkal bohaté kariéry a vydal řadu alb, která měla u posluchačů velký ohlas.
Více od autora
Peter Mayle (30)
Peter Mayle byl britský spisovatel humoristických románů, cestopisů a naučné literatury. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí v Anglii, ale rodina se brzy přestěhovala na Barbados, kde byl otec koloniálním úředníkem a Peter tam v 16 letech ukončil školu. Kariéru začal roku 1955 jako číšník a řidič autobusu, od roku 1957 byl zaměstnán v londýnské kanceláři společnosti Shell Oil a dále ve společnosti Papert Koenig, jako manažer a textař v jejich reklamních pobočkách v USA a v Londýně. V 70. letech začal psát první populárně vzdělávací knihy pro mládež i pro dospělé, přispíval svými fejetony a povídkami do časopisů a přestěhoval se do Devonu. V roce 1985 se vzdal svého zaměstnání a v roce 1987 se přestěhoval do Provence, kde si dal zrekonstruovat starý statek v Ménerbes a začal tam psát knihy o životě, kultuře a mentalitě obyvatel jižní Francie. Zvláštní pozornost věnoval oslavě krajiny jižní Francie . Napsal 42 románů a novel, převážně humoristických, cestopisných a gastronomických a autobiografickými prvky, někdy s kriminální zápletkou. Jeho práce byly přeloženy do více než 20 jazyků, z nich dvě nejúspěšnější byly tak populární a adresné popisem vesnic v departementu Vaucluse , že autor před návštěvami dotěrných čtenářů v roce 1997 uprchl a odstěhoval se na Long Island v New Yorku. Po kratší době se však vrátil zpět na jih Francie. Zemřel v nemocnici nedaleko svého domu.. Ze dvou manželství měl tři syny a dvě dcery. V článku byly použity údaje z anglické a německé wikipedie.
Více od autora
Pavel Váňa (12)
Pavel Váňa byl český bylinkář , původně vyučený zahradník. Žil převážně v Novém Bydžově, kde pracoval 37 let jako listonoš. Botanice a léčivým rostlinám se věnoval od mládí, později složil zkoušky na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, absolvoval též roční stáž na Lékařské fakultě MU v Brně. Psal do časopisů Receptář, Regenerace, Xantypa, vystupoval též v televizním pořadu Sama doma, na ČRo2 a v regionálních rádiích Regina, Region, Pardubice a dalších.
Více od autora
Otakar Haering (24)
Otakar Haering byl český spisovatel řady společenských románů, především pro ženy a dívky, a také autor knížek pro děti. Otakar Haering vytvořil postavu Marbulínka, což byl malý nezbedný čertík. Kromě toho psal básně, jako učitel se také zajímal o sportovní zájmy dětí. Byl známý i jako překladatel z francouzštiny. Otakar Haering se narodil 26. listopadu 1892 v Praze–Vysočanech v rodině Maxmiliána Haeringa a Františky Haeringové jako nejmladší ze tří dětí. Otakarův otec Maxmilián se narodil na Křivoklátsku v rodině mistra ovčáka na dvoře Karlov v blízkosti Roztok. Maxmilián byl poté zaměstnán jako kreslič v kladenských hutích. Oženil se s Aloisií Pracnou, měli spolu tři děti, které však všechny zemřely buď při porodu, nebo hned v prvních letech života. Nedlouho po porodu posledního dítěte pak zemřela i matka Aloisie. Vdovec Maxmilián se oženil s Františkou Boudníkovou, přestěhoval se do Prahy a přijal zaměstnání v 1. Českomoravské továrně na stroje ve Vysočanech. Rodina, v níž se narodil a byl vychováván Otakar Haering, patřila mezi vzdělané pražské vrstvy. Např. jeho strýc František Adolf Hering byl ředitelem a prokuristou Ringhofferových závodů na Smíchově. I Otakarův otec Maxmilián měl ve vysočanské Českomoravské továrně na stroje dobré postavení. Otakarův starší bratr Julius Haering byl vrchním technickým radou Elektrických podniků hl. m. Prahy. Rodina měla aktivní vztah k dobročinným organizacím. Otec Maxmilián byl např. ředitelem chudinského ústavu v Bubenči, bratr Julius byl místopředsedou ústředí známého spolku Komenský. Otakar Haering vystudoval C.K. Český ústav ku vzdělávání učitelů v Praze, který ukončil s vyznamenáním 9. 7. 1912. Měl oprávnění působit jako učitel na veřejných obecných školách s českým vyučovacím jazykem. Nejprve působil od 13. 10. 1912 do 31. 8. 1914 jako pomocný učitel v obecných školách na okrese Brandýs n. L. . Od 1. 9. 19...
Více od autora
Maurice Maeterlinck (35)
Maurice Polydore-Marie-Bernard Maeterlinck byl belgický dramatik, básník a esejista píšící francouzsky, představitel symbolismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1911. Pocházel z finančně dobře zabezpečené rodiny, vystudoval práva na univerzitě v Gentu a stal se advokátem. Ale již roku 1895 se po přestěhování do Paříže svého povolání vzdal a zcela se věnoval literatuře. Jeho pocity životní osamělosti silně ovlivnily jeho básnickou prvotinu, sbírku veršů Serres chaudes , která je plná zvláštní duševní tesknoty. Jako dramatik Maeterlinck již ve své první divadelní hře, pohádkovém dramatu La Princesse Maleine , prokázal, že mu nejde ani o kresbu charakterů, ani o konflikty vášní či o psychologicky podrobné a popisné vystižení duševních procesů, ale především o básnické a mystické zobrazení hrůzy, temnoty a osudovosti života a bezmocnosti člověka ve vztahu k lásce a ke smrti. Podobného rázu jsou i jeho další dramatické práce, z nichž nejznámější je Pelléas et Mélisande a L'Oiseau Bleu . Vedle básnických a dramatických prací jsou významné i jeho filosofické eseje, ve kterých se snažil vypořádat se s absurditou světa. Roku 1911 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… za jeho mnohostrannou literární činnost a zejména za jeho dramatické práce, které se vyznačují bohatou fantazií a poetickým idealismem a které občas v závoji pohádkové podoby odhalují hlubokou inspiraci a tajemně oslovují lidský cit a imaginaci“ . Roku 1932 mu belgický král Albert I. udělil titul hraběte. Během druhé světové války žil ve Spojených státech. Po jejím skončení se vrátil na svůj zámeček v Nice, který koupil roku 1930, a zde roku 1949 zemřel na srdeční záchvat. Hlásil se k vegetariánství, svůj přístup eticky a filosoficky zdůvodnil v knize Pohřbený chrám. Katolická c...
Více od autora
Markéta Harasimová (31)
Markéta Harasimová je česká spisovatelka a scenáristka, publikuje také články na webových portálech Psychologie.cz či zeny.iPrima.cz. Je členkou české sekce AIEP, asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Pochází ze severomoravského Krnova. Je absolventkou obchodní akademie a romány začala vydávat již během studií. Po maturitě pracovala nějaký čas v oblasti obchodu, brzy tuto dráhu opustila a nyní se věnuje pouze literární tvorbě. V současné době žije na jižní Moravě, v Hustopečích u Brna. Tento kraj si zamilovala už v útlém mládí. První autorčiny romány byly určeny dívkám, později přidávala erotické motivy a přeorientovala se na knížky pro ženy. Její aktuální tvorba je spíš detektivní, pohybuje se na hranici thrilleru. Na motivy jejího románu Sametová kůže aktuálně vzniká scénář k stejnojmennému filmu.. Markéta Harasimová je členkou české sekce AIEP, asociace detektivní a dobrodružné literatury. Potrpí si na pádné dialogy, emoce a napětí. V roce 2018 vydala prvotinu pro děti, interaktivní knížku Z deníku kočičky Ťapičky , pravidelně vystupuje se svým kulturním programem na různých scénách, spolupracuje s řadou známých umělců, a v roce 2017 založila nakladatelství MaHa, kde vychází díla českých autorů. Je také scenáristkou a publicistkou. Pro web www.vimvic.cz připravila online kurz o tom, jak napsat knihu. Pustila se i do tvorby divadelních her – v prosinci 2017 měla premiéru její hra Fronta na vánočního kapra a na jaře 2018 další divadelní hra Rozbité demižony. V roce 2020 byla premiéra třetí hry Já jsem ty, miláčku. Fronta na vánočního kapra Rozbité demižony Já jsem ty, miláčku
Více od autora
Marie Janků-Sandtnerová (22)
Marie Janků-Sandtnerová, křtěná Marie Theresie Emerica, rozená Sandtnerová byla česká učitelka, autorka kuchařských příruček a propagátorka zdravé výživy. Její kuchařky se dočkaly mnoha vydání a jsou známy pod lidovým názvem „Sandtnerka“. Narodila se v Praze na Novém Městě v rodině litografa Otty Sandtnera a jeho ženy Josefy roz. Novoveské. Vyučovala na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici v Praze, v letech 1916–1918 byla pověřena Magistrátem hl. m. Prahy, aby vedla vývařovnu pro chudé, strádající obyvatelstvo a válečné invalidy.
Více od autora
Lincoln Child (34)
Lincoln Child je americký spisovatel. Začínal jako knižní redaktor a systémový analytik. Je autorem celé řady duchařských historek a příběhů s nadpřirozenou tematikou. Spolu s Douglasem Prestonem jsou podepsáni pod takové knihy jako např. Dračí hora, Relikviář, Kabinet kuriozit a Zátiší s vránami. Ve více jejich dílech vystupuje extravagantní zvláštní agent FBI Pendergast.
Více od autora
Lars Kepler (24)
Lars Kepler je pseudonym autorské dvojice Alexandra Ahndorila a jeho manželky Alexandry Coelho Ahndorilové , kteří se jako švédští spisovatelé zaměřují na kriminální románovou tvorbu. Křestní jméno pseudonymu odkazuje ke švédskému spisovateli Stiegu Larssonovi, autoru trilogie Millennium, jemuž se dvojice chtěla přiblížit žánrově i kvalitou děl. Příjmení Kepler je odkazem na astronoma Jana Keplera, s nímž je spojeno nové objevování. Stejně tak měli spisovatelé v plánu použít netradiční zápletky a nechat se ovlivnit filmovou tvorbou. Pod uměleckým pseudonymem Lars Kepler se manželé Ahndorilovi rozhodli uvést detektivní román, aby je čtenáři skrze známá jména nespojovali s jejich předchozí tvorbou. Přesto byla identita autorů odhalena po vydání první knihy. Pro náklonnost obou spisovatelů k napětí a kriminálním příběhům píší pod pseudonymem díla s detektivní zápletkou. Žijí ve Stockholmu a mají tři dcery. Jejich autorská prvotina Hypnotisören , která se stala bestsellerem, vyšla roku 2009. Práva na knihu byla prodána do více než třiceti zemí. Poprvé se v ní objevila hlavní postava švédského vyšetřovatele s finskými předky Joony Linny, která prochází i dalšími příběhy. Záhadnou osobou je samotný kriminalista. Rodné jméno Joona je upravené biblické jméno Jonáš. Všechna díla byla vydána také jako audioknihy v nakladatelství OneHotBook. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alexander Ahndoril na anglické Wikipedii a Lars Kepler na německé Wikipedii.
Více od autora
Ladislav Dvorský (22)
Ladislav Dvorský byl český spisovatel, autor knih pro děti a mládež, básník, prozaik, dramatik, publicista, jazykovědec a překladatel.
Více od autora
Karel Svolinský (38)
Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...
Více od autora
Johnny Cash (17)
Johnny Cash , narozený 26. února 1932 jako J. R. Cash, byl americký zpěvák, skladatel, kytarista, herec a spisovatel. Je jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob, celosvětově prodal více než 90 milionů desek. Jeho žánrově pestré písně a zvuk zahrnovaly country, rock and roll, rockabilly, blues, folk i gospel. Cash byl známý svým hlubokým, klidným basbarytonovým hlasem, charakteristickým zvukem své doprovodné kapely Tennessee Three, který se vyznačoval vlakově znějícími kytarovými rytmy, rebelstvím spojeným se stále pochmurnějším a pokornějším chováním, bezplatnými vězeňskými koncerty a charakteristickým vzhledem, který mu vynesl přezdívku "Muž v černém".
Více od autora
Jiří Gruša (30)
Jiří Gruša byl český básník, prozaik, překladatel, literární kritik, diplomat a politik. Od června 1997 do ledna 1998 zastával post ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve druhé Klausově vládě . V letech 2003 až 2009 byl prezidentem mezinárodního centra PEN klubu. Pro jednu ze svých knih použil pseudonym Samuel Lewis. Narodil se v Pardubicích. Jeho otec byl technickým úředníkem, který byl po válce nucen se přihlásit do dolu v rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v Pardubicích byl Gruša, nyní pocházející z dělnické rodiny, přijat na Karlovu univerzitu, aniž by musel vstoupit do komunistické strany. Nejprve studoval český jazyk a historii, po roce přešel na Filozofickou fakultu studovat obory filozofie a historie. Během studia se u něho začal projevovat organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v různých literárních časopisech. Svou poezii pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů. Vysokou školu ukončil v roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka Torna. V tomto roce také nastoupil základní vojenskou službu. Dále se věnoval básnické tvorbě. V roce 1963 byla v pražských novinách zveřejněna část jeho práce, která byla vytržena z kontextu. V této práci byly zmíněna i osoba Fidela Castra. Díky tomu byl pozván do Dobříše, kde se setkal s celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu, proto zorganizoval vše potřebné a ještě během jeho vojenské služby vznikl časopis Tvář, s odkazem na Františka Halase, jehož se stal redaktorem. Po měsíci působení v časopise Tvář, se objevil v tisku článek jeho přítele z Pardubic Vladimíra Medka, pojednávající o tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez stalinských ve...
Více od autora
Jaroslav Kvapil (41)
Jaroslav Kvapil byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér. Byl syn lékaře v Chudenicích u Klatov, kde též vychodil obecnou školu. Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, studia však nedokončil. V letech 1891 až 1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. V letech 1888–1902 přispíval pod pseudonymem Olaf do humoristického časopisu Švanda dudák. Jeho první žena Hana Kvapilová , herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. S Hanou jej seznámil začátkem roku 1890 J. V. Frič. Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, herečka Národního divadla. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu. V roce 1898 založil spolu s Janem Vávrou, Gustavem Schmoranzem a členy spolku Máj v Praze divadlo Uranie, umístěné u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství zprvu na pražském Výstavišti, později přenesené do pivovarské zahrady v Holešovicích. Celý svůj další život pak věnoval divadlu, působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení. Za první světové války se účastnil prvního odboje. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii z ní vzniklou. Za druhé světové války byl spoluzakladatelem odbojové organizace Prozatímní revoluční národní výbor. Po odhalení skupiny byl uvězněn a do doby osvobození rep...
Více od autora
Jaroslav Kmenta (23)
Jaroslav Kmenta je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér. Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES. Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města. V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě. Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů. Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích. V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto. Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci. V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance. V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice. V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse , který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4...
Více od autora