Všichni Autoři a témata

Rudolf Luskač (31)

Rudolf Luskač byl český spisovatel, romanopisec a povídkář. Rudolf Luskač se narodil v Rájci nad Svitavou jako syn Rudolfa Luskače, úředníka v lihovaru v sousedním Jestřebí. V rodišti vychodil obecnou školu a roku 1909 se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde navštěvoval reálné gymnázium a poté v letech 1917–1918 studoval na lesnické akademii v Zákupech. Vojenskou službu vykonával na Slovensku, kde po porážce Maďarské republiky rad pomáhal při útěcích komunistů a byl proto roku 1921 zatčen. Po propuštění emigroval do Saska a vystudoval tam Vysokou lesnickou školu . Roku 1927 odjel do Sovětského svazu. Nejprve zde pracoval jako inženýr-mechanizátor lesního průmyslu v Karélii a od roku 1932 jako vedoucí Leningradského státního trustu lesního hospodářství. V souvislosti se svou profesí procestoval Střední Asii, ruský Dálný východ, černomořskou oblast, Kavkaz, Turkmenistán, Kazachstán, Ukrajinu i sibiřskou tajgu. Roku 1941 vstoupil do 1. československého armádního sboru Ludvíka Svobody a s ním přišel roku 1945 do Prahy jako velitel autokolony, přičemž i po válce zůstal do roku 1950 ve svazku s armádou. Roku 1950 byl v souvislosti s politickými procesy v Československu zatčen, devět měsíců vězněn, ale naštěstí pro něho byla obvinění prohlášena za falešná. Po propuštění začal pracovat v redakci Světa sovětů, v letech 1951–1960 byl zaměstnán v oddělení sovětských poradců na Ministerstvu lesů a dřevařského průmyslu a od roku 1960 v oddělení přidružené výroby a myslivosti Správy lesního hospodářství ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Působil také jako odborný tlumočník Rady vzájemné hospodářské pomoci, kde využíval vynikající znalost ruštiny a němčiny. Roku 1963 se stal spisovatelem z povolání. Luskač začal publikovat od poloviny 20. let 20. století lovecké příběhy a fejetony v německých časopisech (napříkl...

Louise L Hay (61)

Louise L. Hay, duchovní učitelka a autorka mezinárodního bestselleru MILUJ SVŮJ ŽiVOT , Můžete uzdravit svůj život a Uzdravte své tělo pomohla tisícům lidí při objevování a využívání jejích potencíálu tvůrčích schopností. Učí nás odstraňovat překážky, které nám brání naplno žít a dosáhnout toho. Knihy L. Hay vycházejí na celém světě a byly přeloženy do 20 jazyků. Louise L. Hay je mezinárodně uznávanou představitelkou hnutí New Age. Její základní poselství: \"Pokud jsme ochotni vykonat potřebnou mentální práci, může být uzdraveno takřka vše,\" bylo pro mnohé povzbuzením k hledání zdravějšího a šťastnějšího života. 30.8.2017 ráno zemřela tato velká žena.

Jiri Hanus (53)

prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. je český historik a editor. Zabývá se dějinami 19. století, dějinami historiografie a církevními dějinami. Učí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, je pracovníkem jejího Historického ústavu. Zároveň působí jako jednatel v Centru pro studium demokracie a kultury, kde také rediguje časopis Proglas. Dne 30. dubna 2010 byl jmenován profesorem. Je editorem knih s historickou a náboženskou tématikou vydávaných Centrem pro studium demokracie a kultury, je šéfredaktorem časopisu Církevní dějiny.

Jaroslav Malina (55)

Malina, Jaroslav A. , český sociokulturní antropolog, archeolog a spisovatel; profesor antropologie a ředitel Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Malina měl už od dětství velkou zálibu v archeologii a antropologii. Po dokončení střední školy se přihlásil ke studiu archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde také promoval v roce 1967. V roce 1969 provedl se svými kolegy první archeologický experiment. Tímto experimentem a svou následující prací a iniciativou v experimentální archelogii se stal zakladatelem této vědecké disciplíny v tehdejším Československu. Právě díky své práci s experimentem postupně přesouval své zájmy k výzkumu v antropologii. Díky své práci v oblasti experimentální archeologie se Jaroslav Malina důkladně seznámil a ocenil komplexnost lidské přirozenosti a zaměřil své výzkumné a badatelské zájmy k antropologii. Na začátku devadesátých let minulého století znovu-založil, společně s Janem Benešem a Vladimírem Novotným, Katedru antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Katedra přímo navazovala na Sukův Antropologický ústav, který byl v letech 1948 – 19891 z ideologických důvodů striktně omezen a redukován. Malina, stejně jako jeho kolegové, silně podporoval koncept antropologie jako celostního, integrálního vědeckého oboru, který zkoumá člověka ze všech myslitelných úhlů pohledu. Jaroslav Malina se stal ředitelem1 Katedry antropologie po úmrtí jejího prvního ředitele Jana Beneše

J. M Troska (39)

Původním jménem Jan Matzal, od r. 1947 úředně přejmenován na Jan Troska. Mládí strávil ve Vyškově na Moravě a v Brně, kde absolvoval obchodní školu. Působil jako úředník v plzeňské Škodovce, později v Mladé Boleslavi. Během první světové války působil jako disponent továrny Suchý na stroje a slévárny v Peckách. V roce 1917 se zastal dělníků, kterým byly z moci úřední sníženy dávky potravin, a byl za to poslán na italskou frontu. V roce 1921 byl vyslán do Srbska, kde působil pět let v Smedrevu a v Bělehradě jako ředitel strojíren. Po návratu do Čech se stal účetním v továrně na izolátory v Lounech a později v továrně na elektrická zařízení Ježek v Hradci Králové. Koncem 20. let odešel do invalidního důchodu a od r. 1931 se začal věnovat psaní.; Jedna z nejvýznamnějších osobností meziválečné české science fiction a jako jeden z mála dodnes čtený.

František Ladislav Čelakovský (73)

František Ladislav Čelakovský byl český básník národního obrození, kritik a překladatel; v mimořádných případech používal pseudonym Marcián Hromotluk. Několik básní podepsal také jménem Žofie Jandová. Byl synem strakonického tesaře Vojtěcha Čelakovského a jeho ženy Anny, rozené Štefflové. Ve Strakonicích vychodil čtyřletou hlavní školu . Od roku 1812 studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, kde se spřátelil s J. V. Kamarýtem, poté přestoupil na gymnázium v Písku. Po jeho absolvování studoval filozofii v Praze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen . Pokračoval pak ve studiu na lyceu v Linci a od roku 1820 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Z profesorů mu imponoval Bernard Bolzano. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; při závěrečných univerzitních zkouškách v roce 1822 propadl z logiky, a tak studia nedokončil. Živil se kondicemi , jako soukromý vychovatel a na přímluvu K. A. Vinařického mu pražská arcibiskupská konzistoř zadala překlad spisu Aurelia Augustina De Civitate Dei. Roku 1830 dostal nabídku z Ruska, aby spolu s Pavlem Josefem Šafaříkem a Václavem Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale z nabídky sešlo patrně přičiněním Václava Hanky. František Palacký mu proto zařídil alespoň podporu knížete Rudolfa Kinského. V letech 1829–1842 byl korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo. Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil na týdeník Česká Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z něm...

Egon Erwin Kisch (54)

Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér . Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. Narodil se jako druhý z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische a jeho druhé manželky Ernestiny , rozené Kuhové, v tradiční židovské rodině, v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici. První školní léta absolvoval u privátních učitelů a v Seidlově škole v budově zrušeného kláštera servitů v Michalské ulici na Starém Městě. Od roku 1892 začal navštěvovat novoměstské gymnázium piaristů v Panské ulici, odkud přestoupil na První německou státní reálku v Mikulandské ulici. Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil. Na profesi novináře se však připravoval: naučil se stenografovat, ovládal několik jazyků, navštěvoval archívy a knihovny. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, jako byla např. aféra plukovníka Redla v roce 1913. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni, kde se stal v r. 1918 prvním velitelem Revolučních gard. Roku 1919 vstoupil do Komunistické strany Rakouska ; během práce deníku Der neue Tag' se spřátelil s Josephem Rothem. Byl odsouzen a roku 1920 vypovězen do Prahy, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Právě s J. Haškem se scházel v pražské kavárně Montmartre, jinak také nazývané Dům ...

Alena Bezděková (84)

Překladatelka z němčiny.

Zdeněk Stříbrný (34)

Prof. PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc., dr. h. c. University of Leicester byl český vysokoškolský učitel, bývalý emeritní profesor anglické literatury, přednášející na FF UK v Praze. K jeho publikacím patří mimo jiné Shakespearovy historické hry , Shakespeare , Shakespearovi předchůdci , The Genesis of Double Time in Pre-Shakespearean and Shakespearean Drama , Dějiny anglické literatury , Shakespeare and Eastern Europe , Proud času , The Whirligig of Time . Spolupracoval na publikaci Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales . Je členem redakční rady Litteraria Pragensia a akademických sdružení Czech Modern Language Association , Deutsche Shakespeare Gesellschaft , International Shakespeare Association, ESSE. Primárně se věnuje především dílu Williama Shakespeara. Zdroje: a) https://www.ff.cuni.cz/2014/12/zemrel-predni-cesky-anglista-prof-zdenek-stribrny/ b) http://ualk.ff.cuni.cz/staff/zdenek-stribrny c) aleph.nkp.cz

Václav Černý (68)

Václav Černý byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof. Po maturitě na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 . Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře. Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus. Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se ovšem označoval za radikálního socialistu, měl ovšem výhrady ke komunismu a marxismus z fil...

Plavci (42)

Plavci , v angličtině známá také jako The Rangers, je česká country a folková hudební skupina, která vznikla v roce 1964. Skupinu původně založili Milan Dufek a Antonín Hájek se zaměřením na bluegrassovou hudbu, která byla v tehdejším Československu zcela ojedinělá. Během své kariéry si Plavci získali popularitu díky svérázné směsi americké folkové a country hudby s českými texty. Jsou známí svými coververzemi světových hitů i původními skladbami. V průběhu let prošla kapela několika změnami v sestavě a pokračovala v koncertování a nahrávání hudby. Jejich vliv na českou country a folkovou scénu byl významný a přispěl k popularizaci těchto žánrů v České republice.

Fešáci (25)

Fešáci , významná česká country a folková skupina, je nedílnou součástí české hudební scény od svého vzniku v roce 1969. Název kapely, který v překladu do češtiny znamená "předváděčky", odráží jejich živý a poutavý styl vystupování. Po celou dobu své kariéry jsou Fešáci známí svou směsí tradiční country hudby s prvky folku, bluegrassu, a dokonce i popu, což jim umožnilo oslovit široké publikum. Ve své tvorbě byli plodní a v průběhu let vydali řadu alb a singlů. Kapela prošla různými změnami v sestavě, ale dokázala si udržet svou popularitu a význam v českém hudebním průmyslu. Jejich přínos žánru jim zajistil oddanou fanouškovskou základnu a respektované místo v české kulturní historii.

Viktor Faktor (59)

Český publicista a překladatel. Překlady z angličtiny, autor kuchařek, spoluzakladatel Reguly Pragensis. V letech 1967-73 žil v exilu. Zemřel 30. 1. 2017 v Indii

Václav Budínský (83)

PhDr., spisovatel a publicista, básník a filozof, bavič a humorolog, univerzálně zaměřený odborník i umělec, vydává populární knihy z různých oborů - gastronomie, sexuologie. Je autorem řady zábavných i naučných publikací, které začal vydávat po listopadu 1989. Již od doby svého studia a pedagogického působení na filozofické fakultě UK se zabývá problematikou způsobu života se se zvláštním zaměřením na čtyři základní oblasti: humor, erotiku, gastronomii a společensky akceptované drogy. Těmto tématům je převážně věnována i jeho současná literární tvorba, v některých publikačních projektech se dokonce podařilo obě oblasti spojit , jindy převládá vědeckopopulární zaměření . Vydal několik speciálních kuchařek , řadu knih věnovaných zkvalitňování pohlavního života , publikaci 10 osvědčených způsobů jak přestat kouřit a mnoho textů věnovaných humoru, zábavě a moudrosti ..

Upton Sinclair (68)

Upton Beall Sinclair, Jr. byl americký spisovatel, publicista a levicový politik. V roce 1943 získal Pulitzerovu cenu za román Dračí zuby . Jeho dílo bylo velmi populární zejména v první polovině 20. století. Napsal asi 90 knih, z nichž nejznámější je román Džungle z roku 1906 o poměrech na jatkách v Chicagu. Sinclair byl otevřeným stoupencem socialistických idejí, byl členem Socialistické strany, za kterou neúspěšně kandidoval do Kongresu. Byl také kandidátem Demokratické strany na guvernéra státu Kalifornie v období velké hospodářské krize v roce 1934, ale ve volbách neuspěl. Narodil se ve středostavovské rodině, jejíž předci přišli do USA z Anglie. Otec obchodoval s alkoholem a také hodně pil. Matka, která pocházela z bohaté baltimorské rodiny, byla členkou episkopální církve a od svého syna vyžadovala poslušnost a dodržování stanovených pravidel. Sinclair k ní neměl nikdy blízký vztah a v dospělosti se téměř nestýkali. Často pobýval u svých prarodičů a mohl tak porovnat život dvou sociálních vrstev na konci 19. století. Výrazně to ovlivnilo jeho pozdější literární tvorbu i politické názory. Sinclair už od pěti let rád četl, ale do školy začal chodit až v deseti letech, když se rodina přestěhovala do Queensu, kde jeho otec začal podnikat. Ve čtrnácti letech vstoupil na City College v New Yorku. Při studiu psal vtipy a články do časopisů nebo krátké příběhy, aby mohl zaplatit školné. V sedmnácti letech se odstěhoval od rodičů a osamostatnil se. Od roku 1897 studoval určitý čas na Kolumbijské univerzitě právo, ale měl řadu jiných zájmů. Učil se jazyky, psal, prodával nápady karikaturistům. Po odchodu z univerzity vystřídal několik zaměstnání a nakonec se uchytil v novinách. Při každodenních dlouhých cestách do zaměstnání psal své první knihy. Během čtyř let vydal čtyři nepříliš úspěšné romány, které však kritika vcelku dobře přijala: King Midas , Prince Hagen , The Journal of Arthu...

Stanislaw Lem (43)

Stanisław Herman Lem byl polský spisovatel, filozof, lékař, futurolog a satirik, světoznámý autor sci-fi. Jeho knihy byly přeloženy do 40 jazyků a prodalo se přes 27 milionů výtisků. Jeho dílo ovlivnilo nejen polskou, ale i světovou vědecko-fantastickou literaturu. Stanisław Lem byl jediným synem zámožného lvovského lékaře otorhinolaryngologa Samuela Lema a Sabiny Lemové . Malý Stanisław byl velmi bystrým dítětem, číst se naučil již ve svých 4 letech. Rád si prohlížel otcovy anatomické atlasy a později četl knihy známých autorů jako Karl May, Jules Verne a Rudyard Kipling. Do roku 1931 navštěvoval základní školu Stanisława Zołkiewského a poté přešel na gymnázium Karla Szajnochy. Stanisław Lem byl spíše samotář. Měl silnější postavu, což souviselo s jeho náklonností k cukroví - za bonbony utrácel většinu peněz, které příležitostně dostal. Později si začal kupovat různá mechanická a elektrická zařízení a rozvinula se u něj vášeň pro konstruktérství. V tom jej podporoval i otcův starší bratr, advokát, jenž mu půjčoval technické encyklopedie. Ve 12 letech dostal od otce psací stroj, na němž později napsal svá první literární díla. Zároveň dostal originální nápad - vytvářet si legitimace. Začal si vyrábět všelijaké průkazy a doklady, opatřoval je razítky a pečetěmi a vytvořil si tak svůj fiktivní svět. Zjistil, že je možné vymýšlet neexistující skutečnosti a události, v tomto momentě lze spatřovat počátky jeho vědeckofantastické tvorby. Na gymnáziu dobře prospíval v rodném jazyce . Potíže mu činila matematika, kterou tu krátce učil i známý filosof Roman Ingarden. V 17 letech začal psát verše, avšak během okupace o ně přišel. Jeho oblíbenými básníky byli Bolesław Leśmian a Rainer Maria Rilke. V Sověty okupovaném Lvově se zkoušel dostat na lvovskou polytechniku, ale přestože složil přijímací zkoušky, nebyl přijat kvůli svému buržoaznímu původu. Díky otcovým známostem se mu...

Per Wahlöö (32)

Per Wahlöö byl švédský spisovatel a novinář. Dosáhl světové proslulosti hlavně sérií románů o zločinu. Těchto deset volně navazujících románů z prostředí stockholmské kriminálky napsal společně se svou životní partnerkou, kterou byla švédská spisovatelka Maj Sjöwallová. Jejich osobní i pracovní vztah trval celkem 13 let až do roku 1975, kdy Per Wahlöö ve 48 letech zemřel. Hlavní postavou celé série je komisař Martin Beck. Během deseti let, ve kterých romány odehrávají, se z řadového detektiva na oddělení vražd policie ve Stockholmu vypracuje až na jeho šéfa. Případy, kterými se Beck a jeho kolegové zabývají, jsou povětšinou velmi závažné, např. hledání sériového vraha nezletilých dívek v třetím románu Muž na balkóně, nebo postřílení osmi cestujících samopalem v autobuse městské hromadné dopravy ve čtvrté knize Noční autobus. Jak však oba autoři zdůrazňují, nejedná se o klasické detektivky, ale o skutečné romány se snahou o důkladné vykreslení charakterů jednotlivých postav, ať už detektivů, pachatelů ale často i obětí. V neposlední řadě mají knihy i silný sociální podtext. Sjöwallová i Wahlöö byli přesvědčenými marxisty a tento jejich politický postoj je v románech značně patrný v ostré kritice švédské společnosti 60. a 70. let 20. století. Partneři psali skutečně společně u jednoho stolu, každý jednu kapitolu, které si po napsání vyměnili k vzájemné revizi. Jejich souznění bylo tak hluboké a jejich literární styl tak podobný, že po nějaké době ani sami nedokázali rozeznat, kdo z nich byl autorem které kapitoly.

Ondřej Müller (70)

Narozen 1. 1. 1966 v Praze. Nakladatel, překladatel z němčiny a angličtiny, editor, autor komentářů ke sci-fi literatuře, články a recenze v čas. Kmen, Zlatý máj, Tvar, Labyrint, Nemesis. Zájem o dobrou svět. lit., k níž samozřejmě patří i SF a F. Do r. 93 šéfred. nakl. Winston Smith. Zájmy: elektronická hudba, multimédia, futurologie.

Olga Davidová (41)

Autorka kuchařských knih. Autorka fotografií v kuchařských knihách.

Martina Drijverová (66)

Martina Drijverová je česká spisovatelka knih pro děti, překladatelka a autorka televizních pořadů, rozhlasových her, seriálů či divadelních her. Její otec je nizozemský inženýr. Vyrůstala se sestrou v dvojjazyčném prostředí, otec rodinu brzy opustil. Po maturitě studovala rok dějiny umění na pařížské Sorbonně, od roku 1974 produkci na pražské FAMU. V 80. letech pracovala v dětské redakci Československého rozhlasu v Praze. Později přispívala do různých dětských časopisů, jako je ABC, Mateřídouška, Sedmička a Sluníčko. V roce 1987 se stala spisovatelkou z povolání, dodnes vydala takřka tři desítky knih. Po studiích začala Martina Drijverová překládat, mimo jiné pohádky z francouzštiny. Pohádky se jí nelíbily, a tak se rozhodla zkusit napsat lepší. I přes počáteční nezdary se jí podařilo dosáhnout úspěchu a její pohádky jsou dnes oblíbené.

Julia Quinn (55)

Julia Quinn je americká autorka románů o rodině Bridgertonových. Podle její první knihy Duke and I byl natočen seriál Bridgertonovi na streamovací platformě Netflix. V seriálu a románech se děj zasazený do let 1813 až 1827 točí kolem 8 dětí vdovy Bridgertonové a světa vysoké londýnské smetánky.

Daniela Fischerová (71)

Daniela Fischerová je česká spisovatelka, dramatička, scenáristka, publicistka a autorka knih pro děti a mládež, dále také autorka několika školních učebnic a pedagožka, dcera hudebního skladatele Jana Fischera a překladatelky Olgy Frankové Po maturitě na SVVŠ absolvovala roční praxi v terapeutické komunitě na zámku Lobeč. Po studiích oboru dramaturgie a scenáristiky na pražské FAMU pracovala ve Filmovém studiu Barrandov, později působila jako redaktorka nakladatelství Orbis, od roku 1974 ve svobodném povolání. Vyučuje obor tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. V 80. letech patřila k okruhu disidentů kolem Václava Havla, v 90. letech pak mezi jeho poradce.

Charlotte Brontë (61)

Charlotte Brontëová byla anglická spisovatelka, třetí nejstarší z pěti sester Brontëových. Její romány se, stejně jako romány jejích mladších sester Emily a Anne, počítají ke romantickým dílům anglické literatury. Narodila se ve vsi Thornton poblíž Bradfordu v rodině anglikánského kněze Patricka Brontëho. V roce 1820 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde byl Patrick Brontë jmenován vikářem. V roce 1824 byla se svými čtyřmi sestrami poslána do dívčí školy v Cowan Bridge v Lancashire . Chudé poměry, v nichž tam žila, ovlivnily její zdraví a psychický vývoj a uspíšily smrt jejích dvou starších sester, Mary a Elizabeth, které obě zemřely v roce 1825 na tuberkulózu. Vrátila se tedy domů na faru v Haworthu, kde začala spolu se sestrami Emily a Anne a bratrem, básníkem Branwellem Brontëm, popisovat životy a potíže obyvatel svých imaginárních království. Charlotte a Branwell psali povídky o své zemi Anglii a Emily a Anne články a básně o své – Gondalu. Příběhy byly velmi propracované a vzájemně spjaté – část rukopisů se dochovala dodnes. Tento zájem je upoutal po dobu jejich dětství a dospívání a připravil je pro jejich pozdější literární život. Charlotte pokračovala ve studiu na škole v Mirfieldu v letech 1831–1832. Zde potkala mnoho svých celoživotních přátel. V roce 1833 publikovala pod pseudonymem Wellesley relativně bezvýznamnou novelu The Green Dwarf , později se živila jako učitelka a guvernantka v mnoha rodinách po celém Yorkshire. V roce 1842 Charlotte a Emily odcestovaly do Bruselu, kde se chtěly nechat zaměstnat v penzionátu – Charlotte učila angličtinu, Emily hudbu. V říjnu 1842 Charlotte odjela zpět do Anglie, nicméně v lednu 1843 se do penzionátu vrátila. Druhý pobyt ale byl velmi nešťastný, stýskalo se jí po domově. V lednu 1844 se tedy vrátila do Haworthu. Zkušenosti z penzionátu zúročila v románech ...

autorů kolektiv (106)

Václav Cibula (36)

Václav Cibula byl český spisovatel a překladatel z francouzštiny a španělštiny. Po maturitě na gymnáziu ve Slaném studoval v letech 1945 až 1949 srovnávací dějiny literatury u Václava Černého na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kde také roku 1950 získal titul PhDr. Od roku 1953 pracoval jako redaktor literární rubriky v deníku Lidová demokracie, odkud přešel roku 1964 do literární redakce Československého rozhlasu, kde pracoval až do důchodu v roce 1990. Václav Cibula je autorem řady i v zahraničí uvedených rozhlasových her a dramatizací, jako prozaik je významný svými převyprávěními českých i světových pohádek, bájí, legend, pověstí, středověké hrdinské epiky a taškářských příběhů určených dětem a mládeži. Ke svým adaptacím často připojuje spojovací texty a komentáře, které zasazují skladby do literárních a historických souvislostí.

Paulo Coelho (74)

Paulo Coelho je populární brazilský spisovatel. Paulo Coelho se narodil v brazilské středostavovské rodině katolického vyznání. Navštěvoval jezuitské gymnázium, které v 17 letech opustil. Jeho touhu psát rodiče neschvalovali, celkem třikrát ho poslali do psychiatrické léčebny, kde se musel podrobit elektrošokové terapii. Ve dvaceti letech začal studovat práva, ale školu opustil. V 60. letech se přidal ke hnutí hippies, koketoval s drogami, magií Aleistera Crowleye. Živil se jako dramatik, novinář, televizní scenárista a písňový textař brazilských zpěváků. V roce 1996 byl jmenován zvláštním poradcem programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami. Je podruhé ženatý. V 80. letech se přiklonil ke katolicismu, vykonal tisícikilometrovou pouť do Santiaga de Compostela a zážitky z ní zužitkoval ve své první úspěšné knize Poutník - Mágův deník. Celosvětovou proslulost mu přineslo pohádkové podobenství Alchymista vydané v roce 1988, které se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob. Ve svých knihách, jejichž hrdiny jsou převážně lidé hledající změnu v životním stereotypu, nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu. Píše také fejetony uveřejňované v mnoha světových novinách. V roce 1995 francouzský ministr kultury jmenoval Coelha rytířem Řádu umění a literatury. V roce 1999 byl oceněn prestižní cenou Crystal Award a téhož roku mu francouzská vláda udělila řád Čestné legie. Dalšími cenami, které Coelho získal, byly německá cena Bambi 2001, cena Club of Budapest Planetary Arts Award 2002 a Corine Award 2002. Byl zvolen do prestižní brazilské akademie ALB. Je držitelem řady dalších ocenění. Silně jej ovlivnila pouť do Santiaga de Compostela. V roce 1998 podnikl Coelho úspěšné turné po Asii a Evropě. V květnu roku 2000 přijel Coelho do Íránu a stal se tak prvním nemuslimským spisovatelem, který tuto zemi oficiálně navštívil. Procestoval také řadu dalších zemí. V...

Ovidius (46)

Publius Ovidius Naso byl římský, latinsky píšící básník. Proslavil se především díly Proměny a Umění milovat. Ovidius pocházel z bohatého rodu, který patřil k jezdeckému stavu. Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku. Studia však zanedbával a projevoval se spíše jako básník. Po ukončení studia v Římě byl poslán do řeckých Athén, kde ve studiu pokračoval a následně cestoval po Malé Asii a prošel též Sicílii. Po návratu do Říma krátce zastával několik nižších úřadů, ale pak, zhruba v letech 29–25 př. n. l., se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře, ke zjevné nelibosti svého otce. K jeho přátelům a spolupracovníkům v Římě patřili Albius Tibullus, Quintus Horatius Flaccus nebo Sextus Propertius. Jeho mecenášem byl Marcus Valerius Messalla Corvinus. Třikrát se oženil, potřetí s příbuznou císaře Augusta. Roku 8 Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se ve městě Thomis, jež leží v dnešním Rumunsku a nazývá se v současnosti Konstanca. Své vyhnanství nesl velmi těžce – prosil Augusta , aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa . Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě. Proč byl poslán do vyhnanství, není známo. Soudí se, že se pravděpodobně stal spolupachatelem cizoložství Augustovy vnučky Julie, která byla z Říma vyhnána ve stejné době jako Ovidius. Logiku by to dávalo i vzhledem k tomu, že Augustus byl velkým zastáncem monogamie a vydal k jejímu posílení speciální zákon, který cizoložství trestal tvrději než dříve. Prakticky jisté je, že se nejednalo o politický čin, ale o něco v souvislosti s Augustovou rodinou. Často se jako možný důvod vyhnání udává, že svými knihami Ars Amatoria narušil mravní výchovu mláde...

Joseph Heller (38)

Joseph Heller byl americký spisovatel. Psal satirická díla, zejména novely a dramata. J. Heller pocházel z Brooklynu v New Yorku, jeho rodiče byli židovští přistěhovalci z Ruska. Ve druhé světové válce sloužil u amerického bombardovacího letectva na Korsice. V letech 1948–1949 studoval Columbijskou univerzitu v New Yorku, poté studoval v Anglii v Oxfordu. Po ukončení studií pracoval v několika reklamních agenturách a věnoval se psaní. Roku 1975 se stal mimořádným profesorem literatury City College v New Yorku. Joseph Heller se narodil 1. května roku 1923 v New Yorku. Oba jeho rodiče byli ruští židé. Jeho otec, Isaac Donald Heller, už byl jednou ženatý, a měl dvě děti, Leeho a Sylvii. Když jeho manželka zemřela, vzal si Lenu, Hellerovu matku, a s celou rodinou emigrovali z Ruska do Ameriky, kde se jim následně narodil Joseph. Isaac Heller zemřel, když bylo Josephovi pět let, a tak nechal už tak chudou domácnost pouze na matce a na starších sourozencích. Joseph Heller měl sklony k psaní už od dětství. Povídky začal psát ještě na základní škole, a psal je na psacím stroji sousedů. Svou první povídku poslal do New York Daily News, kde byla odmítnuta. To Hellera vůbec neodradilo a na střední škole chodil na psaní na psacím stroji. Po střední škole šel rovnou pracovat. Jednu dobu byl poslíček, chvíli pracoval v továrně, a v devatenácti se přihlásil do války. Později se Joseph Heller zmiňuje, že válka pro něj a jeho vrstevníky byla záchrana. Většina z nich nevěděla, co se životem, a válka to vyřešila. Přidal se k letectvu a poslali ho na italskou frontu, kde si odlétal 60 letů jako bombometčík. Sebral tam také několik motivů a zápletek do jeho známé knihy Hlava XXII. Joseph Heller se z války vrátil jako hrdina. Svou budoucí manželku, Shirley Held, potkal na prázdninách. Vzali se roku 1945, a následně odjeli do Kalifornie, na Jihokalifornskou univerzitu, kam byl díky své vojenské službě přijat. Zároveň mu také vyšla jeho první povídka...

Jiří Svoboda (42)

Ing. Jiří Svoboda pracoval jako matematik ve výpočetním středisku Elektromontážních závodů v Praze. O problematiku klimatu se zajímá od 70. let. Je autorem několika publikací o kolísání klimatu v historii lidstva a o vlivu podnebí na vývoj společnosti. Odmítá názor o antropogenní příčině klimatických změn. Připouští sice, že emise skleníkových plynů světové klima ovlivňují, mnohem větší váhu však přisuzuje přírodním faktorům, nyní hlavně změnám sluneční aktivity, která je v posledních letech nízká. Neobává se proto oteplování, naopak, očeká pokles průměrných globálních teplot o 1 až 1,5 stupně Celsia. Chladná fáze prý potrvá do roku 2030 až 2040. Kvůli svým názorům bývá příležitostně terčem kritiky ze strany vystudovaných klimatologů. Jiří Svoboda je autorem těchto knih: Jak to bylo s Atlantidou , Velká kniha o klimatu Zemí koruny české , Utajené dějiny podnebí , Amerika - záhada dvou tisíciletí , Utajené dějiny podnebí .

Jan Masaryk (50)

Jan Masaryk byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Byl mimo jiné vyslancem v Londýně , ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí. V Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Narodil se 14. září 1886 ve Vlčkově vile „Osvěta“ nad Nuselským údolím na Královských Vinohradech. Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském reálném gymnáziu se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na Akademické gymnázium. V roce 1906 se nedostavil k maturitě a odcestoval do USA. Zde jej podporovaly matčiny sestry a filantrop Charles R. Crane, přítel T. G. Masaryka a zastánce československé samostatnosti. Jan nejprve žil v New Yorku a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od roku 1907 pracoval ve Craneově slévárně v Bridgeportu ve státě Connecticut. Jeho pracovní morálka však byla špatná. Po večerech hrával na klavír. Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována hebefrenie . V roce 1913 se vrátil do Čech. V letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu u 34. pěší divize rakousko-uherské armády v Haliči a v Uhrách a později v Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy. Po vzniku Československa byl po nějakou dobu „čímsi mezi ceremoniářem a otcovým prostředníkem“. 1. března 1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí.[8...

Jan Čep (68)

Jan Čep byl český spisovatel, esejista a překladatel katolické orientace. V letech 1922–1926 studoval na FF UK češtinu, francouzštinu a angličtinu,studia však nedokončil. Během studií napsal své první literární dílo nazvané Anglické dojmy. Stal se spisovatelem a překladatelem z povolání, pracoval také jako nakladatelský lektor a publikoval v řadě časopisů a revuí . Osobně znal spisovatele, jako byli František Halas nebo Egon Hostovský. Blízké přátelství jej pojilo mj. s Janem Zahradníčkem či Bedřichem Fučíkem. V roce 1938 se stal kmotrem pozdějšího hudebníka Petra Skoumala. Dne 26. února 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu 1948 emigroval přes Aš do Francie , kde i zemřel a byl pochován. Domů se již nikdy nevrátil. V letech 1951–1954 žil v Mnichově, kde působil v rádiu Svobodná Evropa, po roce 1954 se vrátil do Paříže, pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj a autor kulturní rubriky Mimo svoji vlast se necítil šťastný, protože k ní měl velmi silný vztah. Několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem, ale nakonec se roku 1954 oženil. Roku 1965 prodělal mozkovou mrtvici, což mu znemožnilo další veřejnou činnost. Jako prozaik se prosadil zejména povídkami. Byl F. X. Šaldou hodnocen jako výborný povídkář „jitřního zraku“, čímž mínil pohled zacílený k podstatě věcí, k neviditelné skutečnosti, zároveň ale dětský . Jan Čep nepatří mezi ruralisty, neboť základním akcentem jeho próz není pro tento proud typické vyvyšování venkovského prostředí nad městské a řád jako ideová maxima, nýbrž existenciální napětí v duších jeho hrdinů. Nelze ho však zařadit ani mezi autory psychologických próz, protože hlavním dějištěm povídek je duchovní, nikoli je...

Ivan Milan Jedlička (50)

Ivan Milan Jedlička je český novinář, redaktor Zemědělských novin, reportér, beletrista, autor literatury faktu. Jeho tvorba úzce souvisí s novinářskou profesí a zahrnuje literaturu o odboji , cestopisnou a kriminální. Dle cbdb.cz též tajný spolupracovník-agent StB, ev. č. 4780, 47 8088, krycí jméno IVO, důvěrník StB, ev. č . 4780, krycí jméno IVO. Studia a povolání: • Reálné gymnázium, Pedagogická fakulta UK • Reportér Mladé fronty • zakladatel a první šéfredaktor časopisu Věda a technika mládeži • redaktor nakladatelství Albatros • redaktor deníku Zemědělské noviny • redaktor deníku Zemské noviny Členství v literárních organizacích: KALF, Obec spisovatelů, Syndikát novinářů ČR

Erich Kastner (49)

Erich Kästner byl německý novinář a spisovatel. Šlo o levicově a pacifisticky zaměřeného tvůrce a jednoho z nejznámějších německých spisovatelů 20. století. Světovou proslulost získal zejména prostřednictvím svých děl z oblasti literatury pro děti, za která získal v roce 1960 Cenu Hanse Christiana Andersena. Mimoto se zabýval i poezií a pracoval pro rozhlas a televizi.

Soňa Tobiášová (66)

Překladatelka z angličtiny.

Nicholas Sparks (55)

Nicholas Charles Sparks je jeden z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti. Jedná se o autora řady celosvětové úspěšných románů, z nichž 8 bylo použito jako předloha k neméně úspěšným filmům, devátý právě přichází do kin. V jeho díle zaujímají významné místo témata jako je křesťanství, láska, tragédie a osud. Do dnešního dne vydal 18 románů, které mají často romantickou formu a hlavní postavy se v nich obvykle nedočkají happy endu v běžném slova smyslu. Narodil se v Omaze v Nebrasce jako prostřední ze tří dětí profesora Patricka Michala Sparkse a jeho ženy Jill Emmy Marie Sparksové. Před ním se narodil bratr Michael Earl a po něm sestra Danielle , která byla inspirací pro hlavní postavu románu Nezapomenutelná cesta. V mládí se rodina často stěhovala ze státu do státu. Studoval na Bella Vista High School, kterou ukončil na jako primus ročníku. Poté se stal studentem katolické University of Notre Dame . Hodně se zabýval sportem, konkrétně atletikou, v roce 1985 jeho tým vytvořil dosud platný rekord školy ve štafetě na 4 x 800 metrů. Studoval finančnictví a své studium zakončil s vynikajícím prospěchem v roce 1988. V roce 1988 se během jarních prázdnin setkal s Cathy Cole z New Hampshire, v červenci 1989 se vzali a poté žili v Sacramentu v Kalifornii. V následujících letech Sparks vyzkoušel řadu povolání, v roce 1993 se rodina přestěhovala do New Bernu. Zde napsal svůj první publikovaný román, The Notebook . V současné době stále žije v New Bernu s manželkou a pěti dětmi: třemi syny a dvěma dcerami-dvojčaty . Přispívá do národní a místní charity a podílí se na programu kreativního psaní University of Notre Dame. Svůj první, nikdy nepublikovaný román, The Passing, napsal v roce 1985, během studia na Notre Dame. Druhý román, The Royal Murders, napsal v roce 1989. V ...

Lenka Filipová (23)

Lenka Filipová je známá česká zpěvačka, kytaristka a skladatelka, která je široce uznávaná za svůj přínos české hudební scéně. Svou hudební kariéru zahájila v 70. letech 20. století a prosadila se v 80. letech svým výrazným hlasem a zručnou hrou na kytaru. V hudbě Filipové se často mísí prvky folku, popu a jazzu, což ukazuje její všestrannost jako umělkyně. V průběhu let vydala řadu alb, která upevnila její postavení jedné z předních osobností české hudby. Její tvorba si získala oddané fanoušky i uznání kritiky, která ji oceňuje jak za její pěvecké výkony, tak za instrumentální mistrovství.

Julie Garwood (50)

Julie Garwood se narodila v roce 1946 v Kansas City, Missouri, USA, kde také vyrůstala spolu se svými šesti sestrami a jedním bratrem. V šesti letech absolvovala operaci mandlí, což způsobilo její následné vleklé zdravotní potíže, díky nimž se naučila číst až v jedenácti letech. Během studií objevil Juliin literární talent jeden její učitel a doporučil jí, aby absolvovala roční kurs psaní. Výsledkem tohoto ročního snažení byla knížka pro děti a první historická novela Gentle Warrior. Ačkoli Julie ráda píše, nikdy neměla v úmyslu stát se autorkou na plný úvazek. Avšak její agent, poté co prodal její knížky pro děti a i historickou novelu a vydavatel požadoval další romance, byl osud Julie zpečetěn:-) Jen do roku 2000, měla Julie na kontě 15 bestsellerů - historických romancí s více jak 30miliony prodaných kopií. Po tomto úspěchu se Julie rozhodla, že teď se bude věnovat psaní románů ze současnosti. Zajímavostí je, že Julie sama odmítá číst romantické novely jiných autorek, protože si nechce dělat starosti s případným neúmyslným plagiátorstvím. A tak zatím čte jiné žánry a těší se na dobu, kdy bude v autorském důchodu a bude moci sáhnout po romantických příbězích ostatních autorek:-) Julie se vdala za Gerryho Garwooda a mají spolu tři děti. Rodina žije v Leawoodu v Kansasu.

Václav Neumann (78)

Václav Neumann byl významný český dirigent, houslista a violista, známý především jako šéfdirigent České filharmonie, kterou zastával v letech 1968-1990. Narodil se 29. září 1920 v Praze a po celou druhou polovinu 20. století byl výraznou osobností české klasické hudební scény. Neumann byl také jedním ze zakládajících členů Smetanova kvarteta, s nímž hrál v letech 1945 až 1956.

Václav Klaus (75)

Václav Klaus je český ekonom a politik, spoluzakladatel Občanské demokratické strany a mezi roky 1991–2002 její první předseda. V letech 1992–1998 působil jako předseda vlády svého prvního a druhého kabinetu. Poté se na čtyřleté období stal předsedou dolní komory parlamentu a v letech 2003–2013 zastával úřad prezidenta České republiky. Před vstupem do politiky působil jako bankovní úředník a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí ČSSR ve vládách národního porozumění a později národní oběti, v níž zastával i post vicepremiéra. V roce 1991 inicioval založení Občanské demokratické strany. V letech 1992–1997 byl předsedou vlády a od ledna až do února roku 1993 vykonával z titulu své funkce premiéra některé pravomoci prezidenta republiky. Po pádu jím vedené vlády na podzim roku 1997 nakrátko ztratil rozhodující politický vliv, ale do vysoké politiky se vrátil již po volbách na jaře 1998, kdy se stal předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky . Po parlamentních volbách roku 2002, které ODS prohrála, se opět na krátký čas stáhl z vrcholné politiky. V únoru 2003 zvítězil v prezidentské volbě poprvé a na druhé pětileté období byl znovuzvolen prezidentem České republiky v roce 2008. Po svém odchodu z prezidentského úřadu v březnu 2013 opustil Klaus aktivní politiku. Nadále se však vyjadřuje k otázkám vnitřní i zahraniční politiky, například k problémům v Evropské unii či k Evropské migrační krizi a kritizuje omezování lidské svobody ve jménu různých ideologií, např. liberální demokracie. Zúčastňuje se také často mezinárodních konferencí a seminářů na různá témata po celém světě. Rod Klausů pochází ze západočeské obce Mileč. Otec Václava Klause Václav byl povoláním účetní. Jeho matka Marie rozená Kailová pracovala jako pokladní a průvodkyně turistů a byla také příležitostnou autorkou básní. Rodina byla duchovně spřízněna s Církví československou husitskou. Václav Kl...

Pavel Štecha (57)

Pavel Štecha byl český fotograf. Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. V období let 1970–1972 vytvářel cyklus Majitelé chat, ke kterému se vrátil znovu po deseti letech, aby fotografoval stejná místa a zachytil změny. V letech 1974–1994 učil fotografii na FAMU. V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V roce 1992 byl obrazovým redaktorem deníku Prostor. Ve stejném roce obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika. V devadesátých letech se věnoval fotografování architektury. Od roku 1993 učil na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde založil ateliér fotografie. Spolupracoval také na natáčení dokumentárních filmů, např. Viktora Polesného a Heleny Třeštíkové.

Oldřich Mikulášek (50)

Oldřich Mikulášek byl moravský básník, autor lyrických a lyricko-epických sbírek básní s charakteristickým rytmizováním a vnitřní dynamikou verše. Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově 26. května 1910 jako syn železničáře. Po měšťanské škole v Přerově absolvoval roku 1927 gremiální obchodní školu. Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, do roku 1930 měl jen krátkodobá zaměstnání např. v továrně na cukrovinky, v cihelně, jako vozopísař u drah či jako akvizitér v inzerci. V letech 1930–1933 pracoval jako tiskárenský leptač a litograf ve Zlíně. Od roku 1933 pracoval jako sportovní redaktor přerovského časopisu Obzor a mj. také v Československém rozhlase. Roku 1937 se oženil a natrvalo přestěhoval do Brna, kde se stal redaktorem Lidových novin. Po válce působil v redakci deníku Rovnost , dále v tehdejších Svobodných novinách, později přejmenovaných opět na Lidové noviny , v literárním oddělení Československého rozhlasu a v redakci časopisu Host do domu . Mezitím se v roce 1952 podruhé oženil, a to s redaktorkou Československého rozhlasu Věrou , která se později stala dramaturgyní a ředitelkou brněnského studia České televize. Roku 1953 se jim narodil syn Ondřej, divadelní herec. Roku 1965 nastoupil Oldřich Mikulášek pětiletou tvůrčí dovolenou . O dva roky později se těžce zranil, se zlomeninou nohy ležel 20 měsíců v nemocnici a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem, když jej v letech 1971–1980 postihl zákaz publikování. Byl členem skupiny Q. K jeho nejbližším přátelům mezi spisovateli patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde a další. Po smrti v roce 1985 byla urna s Mikuláškovým popelem uložena na Ústředním hřbitově v Brně. ...

Moravanka (46)

Moravanka je tradiční moravská lidová hudební skupina z České republiky, kterou v roce 1976 založil vynikající akordeonista a skladatel Jan Slabák. Soubor je proslulý autentickou interpretací moravské lidové hudby, která se vyznačuje živými melodiemi, bohatou instrumentací a regionálními kulturními vlivy. Během své kariéry vydal Moravanka řadu alb, která oslavují tradiční zvuk Moravy a do svého repertoáru často zařazují charakteristické lidové tance a písně tohoto regionu. Kapela se těší popularitě nejen ve své vlasti, ale i na mezinárodní scéně, kde vystupuje na různých festivalech a akcích, na nichž prezentuje živé lidové tradice Moravy. Jejich hudba významně přispívá k zachování a propagaci regionální české kultury a dědictví.

Josef Věromír Pleva (62)

Josef Věromír Pleva byl český spisovatel pro děti a mládež. Patrně jeho nejznámějším dílem je román Malý Bobeš. Josef Věromír Pleva se narodil jako nejstarší z osmi děti 12. srpna 1899 v Moravské Svratce rodičům Josefu Plevovi a Antonii, rozené Zástěrové. Otec, který pocházel ze Skrýšova, pracoval jako úpravčí trati na stavbě železnice ze Žďáru do Havlíčkova Brodu. Pak se stal vechtrem, takže se rodina s osmi dětmi často stěhovala. Josef se nejprve vyučil ve Svratce knihařem a v roce 1915 se stal tovaryšem. Za války práce v oboru nebyla, proto pracoval jako posunovač na dráze. V roce 1917 byl jako osmnáctiletý odveden a poslán do Korutanských Alp na italskou frontu, odkud dezertoval, ale byl chycen a po vězení eskortován zpět. Po první světové válce dělal knihaře v Novém Městě na Moravě i jinde a během roku složil všechny zkoušky, takže se mohl vydat do Čáslavi, kde v roce 1924 vystudoval učitelský ústav. Jako mladý učitel často střídal malé školy po celé Vysočině , což mu umožnilo důkladné poznání venkovského života. Pracoval také jako knihvazač v Moravských Budějovicích. Jeho levicová orientace ho přivedla v roce 1927 do řad komunistů a téhož roku založil skupinu dělnických autorů Slavděl , která byla polemicky zaměřená proti intelektuálně náročné tvorbě skupiny Devětsilu, ale v roce 1930 bez výsledku zanikla. Od téhož roku byl předsedou akademického spolku Horák v Novém Městě. Od roku 1931 už bydlel v podnájmu v Brně–Masarykově čtvrti, kde v letech 1939 – 1941 učil na obecné škole smíšené. Jeho učitelství skončilo s těžkou vadou sluchu. Již předtím v letech 1937–1939 pracoval v brněnském rozhlase, kam se po válce vrátil jako ředitel zdejší stanice Československého rozhlasu . Potom působil v celostátním vysílání pro děti a mládež. Pracoval v Syndikátu spisovatelů, v Československém rozhlasov...

Jan Havlasa (65)

Jan Havlasa, vlastním jménem Jan Klecanda byl český spisovatel, autor dobrodružných a fantastických příběhů. V matrice narozených byl zapsán jako Johann Ladislaus Klecanda, syn Johanna Klecandy , ředitele soukromé české školy v Teplicích a matky Matyldy, rozené Maškové . Byl nejstarší z pěti dětí . Nejpozději od roku 1887 již celá rodina žila v Praze. Otec byl menšinový pracovník, redaktor a autor děl pro mládež . Bratr Jiří Klecanda emigroval po začátku první světové války do Ruska, kde se významně podílel na přípravě československé samostatnosti a na zakládání Československých legií v Rusku. Další bratr, Vladimír Klecanda byl profesorem pomocných věd historických na Univerzitě Komenského v Bratislavě, za okupace v exilu; po válce se stal poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Jan Klecanda studoval na gymnáziu v Žitné ulici. Po maturitě v roce 1902 studoval na na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V mládí cestoval , do roku 1913 žil v zahraničí, zejména v USA. S manželkou Elsie strávil Jan Havlasa v letech 1912-1913 rok v Japonsku, popisy pobytu s fotografiemi později zveřejňoval v českém tisku. Po cestě do Japonska navštívili manželé Tahiti , na cestě do Evropy další asijské země jako Čínu, Singapur, Indii. Cestovatelské zkušenosti využíval Jan Havlasa jako náměty ke sevé literární tvorbě. S budoucí manželkou se seznámil při svém pobytu v USA. Elsie Hermanová byla vnučkou českého emigranta Jana Heřmana, přítele Karla Havlíčka Borovského. V českém prostředí byla pod jménem Elsie Havlasová známá nejen jako manželka Jana Havlasy, ale i jako překladatelka do a z angličtiny....

Jan Černý (48)

Narozen 10. 9. 1919 v Praze, zemřel 19. 3. 1997 tamtéž. Malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista.

Jack Canfield (63)

Jack Canfield - americký motivační řečník a autor . Nejlépe je známý jako spolutvůrce série knih Slepičí polévka pro duši, která má v současné době téměř 200 titulů a 112 milionů výtisků ve více než 40 jazycích. Podle USA Today , Kuřecí polévka pro duši a několik z řady titulů od Canfield a jeho spoluautora Mark Victor Hansen , byla mezi 150 top nejprodávanějšími knihami posledních 15 let . V červenci 2004, Jack Canfield založil TLC-transformačního leadershipu radu- skupinu myšlenkových vůdců, autorů, trenérů, výzkumných pracovníků, konzultantů a dalších vůdců v oblasti osobního a profesního rozvoje. Členové TLC schází dvakrát ročně a vyměňují si své zkušenosti. Inými slovami povedané - svetová jednotka v oblasti osobného rozvoja, najvplyvnejší svetový motivátor, korporátny tréner, uznávaný success coach, ktorý školí top manažérov najväčších svetových značiek, podnikateľ, autor bestsellerov, držiteľ dvoch Guinessových rekordov!

Ivan Klíma (56)

Ivan Klíma, rodným jménem Ivan Kauders , je český spisovatel a dramatik s židovskými kořeny, syn vynálezce a světového odborníka na silnoproudé motory Viléma Klímy. V současné době je spolu s Milanem Kunderou a Patrikem Ouředníkem nejpřekládanějším žijícím českým autorem. Narodil se v Praze a za druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, ze kterého se dostal jako čtrnáctiletý. Jeho rodiče byli židovského původu. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Literárních novin, Literárních listů , do časopisů Květen, Plamen a Orientace. Vstoupil do KSČ v roce 1953, v roce 1967 byl ze strany vyloučen. V roce 1968 zrušila KSČ jeho vyloučení, a ačkoli byl oficiálně ve straně, neúčastnil se žádných stranických aktivit. Z KSČ ho definitivně vyloučili v roce 1970. V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi. Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: próza, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti. V roce 2013 podpořil založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za celoživotní dílo a knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a dílu Karla Čapka. V roce 2010 mu byla, v kategorii literatura faktu, udělena cena Magnesia Litera za paměti Moje šílené století. Společně s Jiřím Peňásem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2013.

Dagmar Steinová (53)

Překladatelka Dagmar Steinová se narodila ve Vídni. Dětství prožila v Dačicích. V Praze studovala reálné gymnázium, studia však nedokončila. V březnu 1939 odešla do Velké Británie, kde žila pět let a mj. studovala přírodní vědy. V roce 1944 odjela do Moskvy pracovat na tamější československé vyslanectví a posléze i jako dopisovatelka ČTK. Do Prahy se vrátila v roce 1946. Prošla několik zaměstnání, v letech 1952–68 pracovala v redakci Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se věnuje překladu a tlumočení. V roce 1952 se provdala za spisovatele a scenáristu Jiřího Frieda . Žije v Praze.

Cassandra Clare (90)

Judith Rumeltová, nepřechýleně Judith Rumelt je americká spisovatelka. Knihy vydává pod pseudonymem Cassandra Clare. Proslavila se fantasy hexalogií Nástroje smrti. Judith se narodila v Teheránu. Její rodiče Elizabeth a Richard Rumeltovi ale byli Američané. V současné době žije v Amherst, Massachusetts, se svým manželem a třemi kočkami. Nejdříve začala psát pod pseudonymem Cassandra Clairová Fanfiction na Harryho Pottera a Pána prstenů. Jmenují se The Draco Trilogy a The Very Secret Diaries. Později začala psát trilogii Nástroje smrti už pod upraveným pseudonym Cassandra Clareová. Tato trilogie se pak rozrostla celkem na 6 dílů. Ve svém vytvořeném světě zůstala a přišla s trilogií Pekelné stroje a vydala první dva díly trilogie Dark Artifices. Jedna z věcí typických pro Cassandru Clareovou je boření tabu. Ve světě, který zahrnuje Kroniky lovců stínů a k nim přidružené knihy, existují určitá pravidla a věci, které Spolek netoleruje nebo velice špatně snáší. Jedná se například o vztahy mezi lovci stínů a podsvěťany nebo homosexualitu. Dalo by se říci, že to, co Spolek toleruje a netoleruje, má být jakási alegorie na chování společnosti ve skutečném světě. Připravovaná trilogie. Připravovaná trilogie. Připravovaná trilogie. V roce 2012 byl vydán první díl série Nástroje smrti. Hlavními hrdiny jsou Lily Collins , Jamie Campbell Bower a Robert Sheehan . Film vešel do kin v roce 2013. Bylo oznámeno, že druhý dil bude natočený pod taktovkou stejného režiséra Heralda Zwarta. Produkce měl začít v roce 2013, poté byla odložena na rok 2014. Natáčení bylo zrušeno kvůli vysokému rozpočtu. 12. dubna 2014 bylo oznámeno, že kniha bude adaptována do televizního seriálu. Epizody budou jednu hodinu dlouhé. V únoru 2015 bylo oznámeno, že seriál se bude jmenovat Shadowhunters a ne The Mortal Instruments . Seriál bude vysílán stanicí ABC Family. Katherine McNamara byla obsazena do hlavní rol...

Karel Hvízd'ala (63)

Karel Hvížďala je český novinář, dramatik a spisovatel. V Praze vyrůstal, maturoval a studoval Strojní fakultu ČVUT . Později studoval politické vědy v Moskvě a němčinu a německou literaturu v SRN . V letech 1966–1970 pracoval jako redaktor v časopisu Mladý svět, v období po začátku tzv. normalizace 1971–1974 byl redaktorem v nakladatelství Albatros. Založil a řídil edici Objektiv. V letech 1978–1990 byl v exilu v Západním Německu, kde žil v Bonnu, pracoval v nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a spolupracoval jako žurnalista s rozhlasovými stanicemi RFE , Deutschlandfunk, Deutsche Welle, BBC, psal rozhlasové hry a přispíval do exilových časopisů. Od roku 1990 šéfreportérem Mladé fronty / MF Dnes a předsedou představenstva společnosti MAFRA, v roce 1993 šéfredaktorem Mladého světa, v letech 1994–1999 šéfredaktor a spoluvydavatel zpravodajského týdeníku Týden, který spoluzaložil. Od roku 1999 je svobodným žurnalistou a spisovatelem. Spolupracuje mj. s deníky MF Dnes a Lidové noviny, s časopisem Xantypa, s týdeníky Respekt), Reflex, Euro a dalšími periodiky. V České televizi moderoval týdenní rozhovory v pořadech Press a Přesčas, pravidelně komentuje domácí a zahraniční politické dění a také dění na mediální scéně v Českém rozhlase 6. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí, V 60. letech psal básně. Je autorem dvou až tří desítek knih rozhovorů , románů, novel , knížek pro děti a více než dvou desítek rozhlasových her . Za rozhlasové hry obdržel dvě ceny v Rakousku, za Dálkový výslech Václava Havla řadu cen v zahraničí a jednu doma, za povídku Eule beim Augenarzt cenu Goethe-Institutu a naposled za Rozhovory na přelomu tisíciletí , obdržel Cenu Egona Erwina Kische.[4...

W. F Waller (55)

Narozen 1. 4. 1878 v Praze, zemřel 15. 5. 1956 tamtéž. Překladatel dobrodružné literatury z němčiny, angličtiny a španělštiny.

The Prague Symphony Orchestra (57)

The Prague Symphony Orchestra , známý také pod českým názvem Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, je orchestr klasické hudby se sídlem v Praze, hlavním městě České republiky. Orchestr byl založen v roce 1934 dirigentem Rudolfem Pekárkem a etabloval se jako jeden z předních symfonických orchestrů v zemi. Původně vznikl pro potřeby Československého rozhlasu, postupem času rozšířil své aktivity o pravidelné koncertní řady, zahraniční turné a nahrávací projekty.

Otakar Kořínek (86)

Slovenský překladatel, překlady z angličtiny do slovenštiny.

Lisa Kleypas (66)

Lisa Kleypas je americká autorka milostných románů z historie i současnosti. Vystudovala sice politologii na Wellesley College, ale hned po absolutoriu se začala věnovat výhradně psaní. Svůj první román uveřejnila v 21 letech Where Passion Leads . Její knihy se staly bestsellery s miliony výtisků prodanými po celém světě a byly přeloženy do 14 jazyků . Kleypas čerpá inspiraci z mnoha zdrojů: klasické literatury, historických knih i z osobních zkušeností. Říká, že píše romány, které sama ráda čte - kombinaci romantického příběhu a smyslné erotiky, to vše zasazeno do zajímavého prostředí. Přestože proslula zejména svými historickými romancemi, Kleypas vydala v r. 2006 prohlášení, v němž oznámila úmysl věnovat se v nejbližší budoucnosti zejména psaní romancí ze současnosti. Lisa Kleypas žije s manželem Gregorym a jejich dvěma dětmi ve Washingtonu . Mnoho z jejích knih je uspořádáno do sérií, přičemž i rozdílné série často sdílí společné prvky, jako např. Westcliffovi, "čekanky", herna u Jennera, paní Bradshawová , Mathilda a další.

Jiří Voskovec (50)

Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann , byl česko-americký herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle. Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Wachsmanna a Jiřiny Wachsmannové, rozené Pinkasové . Matka se narodila ve Francii. Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb. Dva starší sourozenci Jiřího Voskovce Prokop a Olga vyrůstali v Rusku. Vilém Wachsmann vstoupil během 1. sv. války v Rusku do čs. legií, po návratu v r. 1920 si nechal změnit jméno na Václav Voskovec. Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921–1924. Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň „Mal du Pays“. V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka. Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA . Vrátili se do Československa v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Ja...

Dana Melanová (57)

Narozena 18. 3. 1950. Filoložka, anglistka a romanistka. Překladatelka z angličtiny a francouzštiny.

Betty MacDonald (40)

Betty MacDonaldová, rodným jménem Anne Elizabeth Campbell Bard , byla americká spisovatelka, autorka memoárových románů, vesměs autobiografických. Její sestrou je americká spisovatelka Mary Bardová. Humoristický žánr obohatila čtyřmi romány, které otevřeně a volně vypovídají o době, ve které žila. Svou bezprostředností, upřímností si získaly její romány velkou oblibu. Tuto oblibu zahájila vydáním knihy Vejce a já z roku 1945. Náměty čerpala z vlastního života – nesčetné množství lidí, dobrých i zlých příhod atd. Nikdy beznadějně nepropadá sebelítosti a pesimismu, ale předkládá nezdolnou naději. Mezi jejích pět sourozenců patří také neméně úspěšná spisovatelka Mary Bardová. Její otec byl důlní inženýr. Sourozenci: Mary Bard Jensenová , Sydney Cleveland Bard, Dorothea “Dede” Bard Goldsmithová, Alison Bard Burnettová . Sestra Sylvia, kterou autorka ve svém díle nezmiňuje, zemřela v dětství. V trilogii Co život dal a vzal je uváděna i další osoba, která do rodiny přibyla až v dospělosti – Madge Baldwinová, kterou spisovatelka označuje za adoptivní sestru. Prvním manželem Betty MacDonaldové byl Robert Eugene Heskett . Manželství uzavřeli v roce 1927 a vzešly z něj dvě dcery, Anne „Anka“ MacDonald Canhamová a Joan „Janka“ MacDonald Keilová . V roce 1931 Betty MacDonaldová manžela opustila a vrátila se zpět k své rodině do Seattlu. Manželství bylo oficiálně ukončeno roku 1935. Zkušenosti z prvního manželství, které trávila na slepičí farmě blízko Port Townsend ve státě Washington, zúročila spisovatelka ve svém románu Vejce a já. Spisovatelka se v dalším období svého života usadila v Seattlu, kde v době světové hospodářské krize vystřídala mnoho zaměstnání. V období 1937–1938, kdy onemocněla tuberkulózou, pobývala v plicním sanatoriu – Firland Sanatorium. Zkušenosti a zážitky ze sanatoria naplno zužitkovala v románu Morová rána ....

Zdeněk Urbánek (40)

Zdeněk Urbánek byl český spisovatel, překladatel, vysokoškolský pedagog a disident-signatář Charty 77. Po maturitě studoval na filosofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol se stal redaktorem nakladatelství Evropský literární klub. V roce 1945 se stal redaktorem ve Svobodném slově, a poté pracoval na ministerstvu informací. Od roku 1949 pracoval v Československém státním filmu jako lektor a brzy jako dramaturgický tajemník umělecké rady. Od roku 1957 se zabýval především překlady a přispíval do různých časopisů o divadle, po roce 1968 se stal zakázaným spisovatelem. Z toho důvodu jeho překlady v této době vycházely pod jmény jeho přátel. Po roce 1972 přispíval do samizdatových a exilových literárně zaměřených periodik. Po roce 1989 psal do několika novin a byl krátce rektorem AMU. Zdeněk Urbánek již od konce 30. let sbíral umění a od počátky války se pohyboval v okruhu Jiřího Koláře, skupiny Sedm v říjnu a Skupiny 42. Základ jeho sbírky tvořila díla Jiřího Fuky a Libora Fáry , dále díla Jiřího Koláře, Václava Hejny a Kamila Lhotáka. Počátkem normalizace odprodal díla politických oportunistů Arnošta Paderlíka a Františka Jiroudka. Byl dlouholetým přítelem bývalého českého prezidenta Václava Havla. Ten mu v jedné své politické úvaze vysekl poklonu: „Po desetiletí jsem své texty dával před jejich zveřejněním k posouzení svému celoživotnímu příteli spisovateli Zdeňku Urbánkovi. Zdeněk před časem umřel. Bude-li vám to, co jsem tu napsal, připadat naivní, ne-li přímo hloupé, pak vězte, že za to může ten, kdo Zdeňka povolal do ráje a mne nechal ve světě bez Zdeňka.“ Stát Izrael mu v listopadu 1992 udělil titul Spravedlivý mezi národy. Překládal především klasická díla britských a amerických autorů ....

Roald Dahl (68)

Roald Dahl byl britský romanopisec, povídkář a scenárista norského původu , který se do popředí dostal ve čtyřicátých letech 20. století a stal se jedním z nejprodávanějších autorů na světě. Mezi jeho nejpopulárnější díla patří Karlík a továrna na čokoládu, Jakub a obří broskev, Matylda a Čarodějnice. Narodil v roce 1916 ve čtvrti Llandaffu norským rodičům, Haraldovi Dahlovi a Sofii Magdaleně Dahlové. Dahlova rodina se přestěhovala z Norska a usadila se v Cardiffu v osmdesátých letech 19. století. Roald byl pojmenován po polárním badateli Roaldovi Amundsenovi, tehdejším národním hrdinovi Norska. Doma mluvil s rodiči a sestrami norsky. V roce 1920, když mu byly čtyři roky, zemřela jeho sedmiletá sestra Astri na apendicitidu. Asi o měsíc později zemřel ve věku 57 let na zápal plic i jeho otec. Jeho matka se přesto rozhodla nevrátit se do Norska za svými příbuznými, ale zůstala ve Walesu, protože její manžel si přál, aby děti studovaly na anglických školách. Nejdříve navštěvoval Cathedral School v Llandaffu, poté studoval na několika internátních školách v Anglii. Byl vysoký, v dospělosti měřil bezmála dva metry , a byl velmi dobrý sportovec – stal se kapitánem školního squashového týmu a hrál i za školní fotbalový tým. Zajímal se také o fotografování. Během let, kdy navštěvoval Rapton School, čokoládová společnost Cadbury příležitostně do této školy posílala krabice s novými čokoládami za účelem testování žáky. Zřejmě snil o stvoření nové čokolády, za kterou by ho pochválil sám pan Cadbury, což ho později inspirovalo k napsání své třetí dětské knihy Karlík a továrna na čokoládu. Během dětských let trávil letní prázdniny v Norsku – rodné zemi jeho rodičů –, kde si užíval převážně fjordů. Jeho dětství je námětem autobiografické knihy Boy: Tales of Childhood . Po dokončení školy nastoupil v roce 1934 u firmy Shell a stal se jedním z obchodních zástupců pro oblast východn...

Ludvík Aškenazy (47)

Ludvík Aškenazy byl český spisovatel, reportér a rozhlasový pracovník, který polovinu svého života prožil v emigraci. Pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně a jeho tvorbu to později významně ovlivnilo. Zaměstnání Ludvíkova otce celou rodinu přivedlo do Polska. Maturitu Ludvík složil roku 1939 v haličské Stanislavi , , tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii. Počátkem druhé světové války byl Aškenázy evakuován do Kazachstánu, kde učil na střední škole dějepis do doby, než v Sovětském svazu v roce 1942 vstoupil do 1. československého armádního sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou. Bojoval i u Sokolova. Za svoji statečnost v boji dostal po válce sovětské i československé vyznamenání. S československým vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Carlu Henriettou Mariou Leonií Mann, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Carla Henrietta Maria Leonie Mann, manželka Ludvíka Aškenazyho, byla jediné dítě, které vzešlo z čtrnáctiletého manželství pražské herečky Marie Khan a Heinricha Manna. Heinrich Mann a Leonina matka "Mimi" se v roce 1928 rozvedli. Marie Khan s dcerou Leonií zůstaly v Praze, neboť nestačily utéct před nacisty, ale válku přežily. Matka Leonie Marie Khan však zemřela necelé dva roky po válce na následky pobytu v terezínském táboře, Ludvíkovi Aškenazymu a Leonii Mannové se narodili dva synové: ještě před svatbou Jindřich Mann ; po svatbě pak Ludwig Mann . Oba synové se v dospělosti stali režiséry. Po druhé světové válce, po roce 1945, Ludvík Aškenázy pracoval až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně polit...