5761–5820 z 153232 Autoři
Jiří Jobánek (8)
Jiří Jobánek byl český středoškolský učitel a spisovatel. V roce 1942 absolvoval v Brně klasické gymnázium. Pak byl totálně nasazen v místní zbrojovce. V letech 1945–1948 vystudoval obory historie a filozofie na brněnské filozofické fakultě a začal učit na venkovských školách v Kunštátě a Tvarožné . V roce 1948 se oženil s Věrou Sládkovou. V roce 1961 PhDr. Jiří Jobánek získal místo středoškolského učitele na gymnáziu v Brně, kde učil mj. Miroslava Donutila. Psát začal od roku 1959, science fiction od roku 1962. Napsal 10 velkých prací. Zajímal se o řečtinu, latinu, němčinu, umění, historii obecně. Vyučoval externě na JAMU v letech 1965–1969. Rozvedl se roku 1965. Do důchodu odešel roku 1984. V letech 1990–1991 pracoval v Kabinetu společenských věd jako odborný asistent. Byl aktivním ve Společnosti pro Moravu a Slezsko, v Helsinském sdružení, Československém fandomu a dalších organizacích. V roce 1990 kandidoval do Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR na kandidátce Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko. Zúčastnil se řady Parconů. Zemřel v Brně ve svých téměř 80 letech, v červenci 2002.
Více od autora
Jiří Elman (11)
ekonom, lexikograf, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny. Je autorem více než 100 vědecko - výzkumných a studijních prací z oblasti ekonomiky palivoenergetických zdrojů. Zaměřil se na odborný překlad, zabýval se jeho teorií i praxí, publikoval řadu článků s touto problematikou a ve stejné oblasti působil jako lektor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Působí rovněž jako soudní znalec písma. Je autorem cizojazyčných technických slovníků. Uměleckou literaturu překládá angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny, odborné texty z angličtiny, němčiny, ruštiny, španělštiny, francouzštiny, italštiny a polštiny.
Více od autora
Jiří Datel Novotný (5)
Jiří Datel Novotný byl český herec, publicista, scenárista a režisér dokumentárních filmů. Významnou část své profesní kariéry strávil po boku Jiřího Suchého v divadle Semafor.
Více od autora
Jiří Cvekl (7)
Jiří Cvekl byl český filozof a germanista. Po 2. světové válce se angažoval v sociální demokracii, po roce 1948 vstoupil do KSČ. Roku 1956 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté pracoval ve Filozofickém ústavu ČSAV. Roku 1968 byl vyloučen z KSČ a roku 1970 byl převeden do Encyklopedického ústavu ČSAV. . Roku 1977, po vzniku Charty 77, Cvekl využil situace a Chartu veřejně kritizoval - poté mohl opět pracovat ve Filozofickém ústavu. Cvekl byl výrazným představitelem pokusu učinit z marxismu znovu filozofii, a nikoli ho chápat jako ideologii. V tomto smyslu byl jednou z klíčových osobností tzv. obrodného procesu 60. let v Československu. Výrazně ovlivnil též vnímání psychoanalýzy v Československu a na politické levici - roku 1965 vydal knihu Sigmund Freud, jejímž cílem bylo "aby výrazy freudismus a psychoanalýza přestaly být v rámci marxismu chápány jako pejorativní označení“. Posléze se věnoval filozofii času a časovosti.
Více od autora
Jiří Cingroš (8)
Jiří Cingroš se narodil 1.května 1941. Jako tlumočník a překladatel často pobýval v Rusku a ve Střední Asii, odkud přivezl materiál pro svou první knihu o léčitelství Sám sobě doktorem, která byla a zatím stále je velice úspěšná na knižním trhu. Po r. 1989 pracoval jako 1. tajemník pro kulturu na čs.velvyslanectví v Moskvě.Zde se seznámil s další v Rusku a na východě vůbec velice rozšířenou metodou-urinoterapií nebo-li léčením močí.
Více od autora
Jiří Chalupa (11)
Jiří Chalupa je dramaturg a scenárista České televize a v minulosti Československé televize. Je známý jako moderátor původního Studia Kamarád, kde působil společně s Lenkou Vavrinčíkovou. Je autorem scénářů k osmi pohádkám a jako dramaturg se podílel na téměř 50 filmech, z nichž většinu tvoří také pohádky.
Více od autora
Jiří Březina (9)
Narozen v Českých Budějovicích. Stál u zrodu českého vydání populárně naučné knihy Manuál . V roce 2013 debutoval detektivním románem Na kopci, který obdržel Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. Následovala prozatím čtyřdílná detektivní série s mladým policistou Tomášem Volfem: Polednice, Promlčení, Vzplanutí, Mizení, díky které se stal jedním z nejznámějších českých krimi autorů. Za Vzplanutí obdržel Březina druhou Cenu Jiřího Marka.
Více od autora
Jiří Beneš (14)
Jiří Beneš je český teolog, biblista a starozákonník. V roce 1986 absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, v r. 1988 Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Praze a roku 1997 získal titul doktora teologie na Evangelické teologické fakultě UK v Praze za práci "Exodus 28 a 39. Příspěvek k exegezi kultických látek." V současnosti je vedoucím katedry biblistiky na Husitské teologické fakultě. Jiří Beneš je žákem prof. Jana Hellera . Spolu s ním i publikoval knihu "Poutní písně", která obsahuje výklad Žalmů 120 až 134. Jiří Beneš přednáší, publikuje v různých periodikách a popularizuje Starý zákon na Českém rozhlase.
Více od autora
Jindřich Pokorný (8)
Jindřich Pokorný byl český překladatel , editor a spisovatel. Překládal také z italštiny, latiny a vlámštiny, podílel se na překladech z maďarštiny. Je znám především pro svůj překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu. Spolu s literárním historikem Bedřichem Fučíkem napsal knihu vysvětlující původ a význam různých rčení a přísloví s názvem Zakopaný pes . V roce 2009 vydal knihu Parsifal , k jejímuž napsání se odhodlal podle vlastních slov převážně proto, že historikové se této oblasti nevěnují, jak by podle něj měli. V letech 1946–50 studoval souběžně Právnickou a Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1950 zakončil studia práv doktorátem , dokončit Filosofickou fakultu mu nebylo z politických důvodů umožněno, pokračoval soukromě v bytových seminářích u Jana Patočky. Za svoji překladatelskou práci obdržel roku 1998 Státní cenu za překladatelské dílo, v roce 2014 pak ještě francouzský Řád akademických palem. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .
Více od autora
Jindřich Bek (8)
Jindřich Bek byl přední československý železniční odborník, technik a později úředník Služby 12 lokomotivního hospodářství Ministerstva dopravy a také dlouholetý spolupracovník Národního technického muzea a ideový tvůrce jeho železniční sbírky. Narodil se v rodině Václava a Anny Bekových, měl mladší sestru Hanu. V roce 1951 uzavřel sňatek s Marií Vopatovou, z manželství se narodili dva synové Jindřich a Zdeněk. Obecnou školu absolvoval v letech 1933–1938 v Polubném, dnešním Kořenově. Na měšťanskou školu začal chodit na podzim 1938 v Tanvaldu, ale po zabrání pohraničí nacistickým Německem v říjnu 1938 následkem Mnichovské dohody, byl společně s rodinou odsunut do Hradce Králové. Zde absolvoval jeden rok měšťanské školy, kterou dokončil v České Třebové, kam se rodina přesunula. Na podzim 1943 nastoupil na obchodní akademii v Chocni, avšak od srpna 1944 do května 1945 byl nuceně nasazen ve výtopně v České Třebové. Studium obchodní akademie dokončil v červnu 1948 maturitou. V letech 1959 až 1960 studoval na Fakultě dopravní ČVUT v Praze. Po jejím přemístění do Žiliny absolvoval v letech 1960 až 1965 obor elektrická trakce a energetika v dopravě na zdejší Vysoké škole dopravní. Jazyková znalost: němčina, ruština, srbochorvatština, pasivně francouzština. V období od srpna 1944 do května 1945 pracoval ve výtopně v České Třebové, v rámci totálního nasazení, jako pomocný dělník. Po maturitě v červnu 1948 nastoupil do Hospodářského družstva v Lanškrouně, kde pracoval v administrativě do svého nástupu na základní vojenskou službu, kterou absolvoval v letech 1949 až 1951. V letech 1951 až 1959 byl zaměstnán v administrativě Severočeských tukových závodů n. p. se sídlem v Ústí nad Labem. Od 1. července 1959 začal pracovat v lokomotivním depu Děčín jako technik, po složení zkoušek, jako technik provozu a školař lokomotivních čet. Od začátku roku 1961 byl přeložen k Železniční škole práce v Ústí nad Labem. V obv...
Více od autora
Jevgenij Aleksandrovič Jevtušenko (6)
Ruský spisovatel a básník, režisér a scénárista, publicista a herec.
Více od autora
Jasmuheen (8)
Jasmuheen, občanským jménem Ellen Greve je Australanka s norskými kořeny, spisovatelka, která aktivně prosazuje životní styl breathariánství. Je autorkou publikací převážně zaměřených na ezoterická témata a pránickou výživu. Prána podle jejího tvrzení dostatečně zajišťuje tělesnou výživu a nahrazuje tak základní příjem potravin. Podle Jasmuheen je omylem, že člověk potřebuje k životu jídlo a pití a učí, že dusík, oxid uhličitý, kyslík a vodík obsažený ve vzduchu mohou udržet tělo člověka naživu. Od roku 1993 prý nepřijímá žádnou potravu ani nápoje. Kritika činnosti Jasmuheen je zaměřena nejen na její učení a výroky, ve kterých například prohlašuje, že její DNA není tvořena dvěma ale dvanácti řetězci nukleotidů, či že díky channelingu je v kontaktu s Nanebevzatými Mistry. Kritizován bývá i její vliv na její následovníky, z nichž několik zemřelo během 21 denního zasvěcovacího obřadu, který je základním iniciačním krokem následovníků této učitelky. Ta se k těmto nešťastným případům vyjadřuje ve smyslu nedostatečného naladění se zasvěcovaných. Jasmuheen souhlasila s nabídkou australské televizní stanice a strávila týden v hotelovém pokoji pod neustálým dohledem kamer s lékařkou a ženami, které ji měly pozorovat. Tak měla dokázat, že skutečně žije již několik let pouze ze vzduchu. Již třetí den bez příjmu potravy a tekutin se její mluva zpomalila, rozšířily se jí zorničky, projevovala známky dehydratace a zvýšil se její krevní tlak. Den čtvrtý její váha poklesla o sedm kilogramů, krevní tlak se snížil a dehydratace činila více než 10%. Na příkaz lékařky byl tento pokus čtvrtého dne ukončen. Jasmuheen vysvětlovala svoji slabost nedaleko přítomnou rušnou silnicí, která omezovala přísun čerstvého vzduchu.
Více od autora
Jaroslav Staněk (8)
Jaroslav Staněk byl radioamatér, fyziolog, lékařský fyzik a pedagog. Narodil se jako druhé dítě Josefa Staňka a Františky Marie Mohaplové. Jeho sestry byly Blažena Zlámalová-Staňková a Libuše Trnkalová-Staňková . V letech 1923–1928 navštěvoval pětitřídní Obecnou školu chlapeckou v Brně-Židenicích. Správcem školy byl Josef Kraus, třídním Josef Kraus, Olga Černohubá, Klement Budil. V letech 1928–1936 studoval na Státním reálném gymnáziu v Brně, nyní Gymnázium ve Vídeňské ulici, zde byli jeho spolužáky Jaromír Svoboda a Jan Šprincl. Na tomto gymnáziu maturoval 19. června 1936. Od roku 1936 pokračoval studiem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dne 23. března 1939 dokončil I. lékařské rigorosum a získal titul Medicinae Universae Candidatus . Po 17. listopadu 1939, kdy byly uzavřeny vysoké školy, nastoupil do zaměstnání v radiotechnické továrně REL. Dne 7. prosince 1939 byl pro odbojovou činnost, kdy působil jako radioamatér a vysílatel na krátkých vlnách), zatčen a do 23. ledna 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po návratu z koncentračního tábora byl krátce kresličem u pana Svobody v Brně . Do konce druhé světové války pak pracoval jako rentgenový laborant v Lize proti TBC . Ve studiu pokračoval od roku 1945. II. lékařské rigorosum ukončil 8. května 1947. Dne 30. června 1946 se oženil s Dagmar Imramovskou . III. lékařské rigorosum dokončil 25. června 1948 a 30. června 1948 dosáhl promocí titulu doktor medicíny. Po válce pracoval jako výpomocný asistent fysiologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy university na úseku elektrofyziologie . Od 1. července 1948 se stal odborným asistentem fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Od 3. ledna 1949 byl na pět měsíců povolán k základnímu voje...
Více od autora
Jaroslav Sekera (11)
Narodil se 27. srpna 1929 v Ostravě-Zábřehu. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem. Od roku 1946 pracoval jako čalounický dělník, a potom navštěvoval mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze . V r. 1950 byl přijat do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy a pak vystudoval rusistiku na FF Palackého univerzity v Olomouci . Po absolutoriu vyučoval na různých typech škol a to až do roku 1977. Esejista a prozaik; jako teoretik a historik literatury se zabýval především zjevy moderní ruské i české prózy a zákonitostmi tvůrčího procesu; jako beletrista navazuje na psychologickou linii prózy zobrazující vnitřní konflikty obyčejných lidí.
Více od autora
Jaroslav Rosendorfský (10)
Narozen 26.1.1907 v Dubňanech, zemřel 2002. PhDr., CSc., docent katedry romanistiky, publikace a překlady z oboru.
Více od autora
Jaroslav Řešátko (8)
PhDr.Jaroslav Řešátko je mistr kuchař, který graduoval při zaměstnání na Karlově univerzitě. Vařil v předních českých hotelích - např.PUPP v Karlových Varech, Savoy v Krkonoších a i v řadě pražských hotelích. Pracoval také v zahraničí, například v Kanadě - v rámci světové výstavy v Montreálu vařil například pro Jacquelin a Roberta Kennedyovi, ale i herce Jacka Lemmona či prezidenta Indie - a později ve Spolkové republice Německo. Mezitím za trest pracoval na různých stavbách a stal se živou „předlohou“ pro seriál J.Dietla: „Trampoty kuchaře Kuřátka“. Nyní učí na střední hotelové škole a občas ho vídáme i v televizi. Publikoval na 1 000 článků a receptů, dále skripta a učebnice, mj. s L.Nodlem, a různé práce o specialitách světových kuchyní.
Více od autora
Jaroslav Pokorný (9)
Narozen 13.11.1920 v Praze, zemřel 23.9.1983 tamtéž. PhDr., profesor dramaturgie, dramatik, divadelní kritik, teatrologická literatura, překlady z řečtiny, italštiny, němčiny.
Více od autora
Jaroslav Moravec (9)
Jaroslav Moravec byl český knihkupec, redaktor, spisovatel, překladatel z němčiny a francouzštiny a jeden ze zakladatelů nakladatelství Toužimský & Moravec. Mladého Jaroslava přivedla láska k tištěnému slovu do učení na knihkupce u Františka Bačkovského. Po tříletém vyučení zde ještě dva roky pracoval jako účetní a právě v této době se pokusil o vlastní nakladatelskou činnost. Založil si nakladatelství Saturn a zaměřil se na knížky dobrodružství a tajemna. Vydával autory jako E. A. Poe, Jack London, R. L. Stevenson, A. J. Dawson, H. H. Ewers, atd. Jeho činnost přerušila dvouletá přestávka vyplněná vojenskou službou. Po návratu přijal zaměstnání v renomovaném nakladatelství J. R. Vilímka v Praze. Zde pracoval jako redaktor až do roku 1933. Již v učení se setkal s jistým Janem Toužimským, obdobným milovníkem knih, jako byl on sám. Jejich osud se spojil v době, kdy zjistil, že práva na vydávání děl Karla Maye jsou volná. Netrvalo dlouho a oba pánové si je zakoupili a následně založili nakladatelství Toužimský a Moravec se sídlem v pražských Vršovicích. Značnou roli při zrodu nakladatelství sehrál i fakt, že se Moravec při své redakční práci u J. R. Vilímka, seznámil s jistým Zdeňkem Burianem. Tento geniální malíř obohacoval jimi vydávané knihy a po šestnáct let se nakladatelská činnost rozrostla a bylo vydáno přes 600 titulů. Nakladatelství prosperovalo a kromě knih Karla Maye vydávalo i příběhy o Pánu opic, Tarzanovi, britském letci, Bigglesovi a mnoho dalších zajímavých děl v edicích S puškou a lasem, Povídky o zvířatech, Romány, které napsal život, Východ a západ, Polnice a další. Záslužnou práci vykonalo nakladatelství vydáváním Knih českých cestovatelů, Josefa Kořenského, Enrique Stanko Vráze, Alberto Vojtěcha Friče, Emila Holuba a dalších. Kmenovým autorem firmy se stal Eduard Štorch, který dokázal mistrně spojit poznávání historie a předhistorie s dobrodružstvím. Významným činem bylo vydání výpravn...
Více od autora
Jaroslav Kolář (12)
Jaroslav Kolár se narodil roku 1929 v Praze, vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval vědeckou aspiranturu a jako vědecký pracovník v letech 1953–1991 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, později Akademie věd České republiky. Jeho ústředním zájmem je starší česká literatura. Podílel se na řadě výzkumných úkolů a na pracích encyklopedické povahy, vydával staročeské literární památky, zabýval se metodologií literárního studia starších období a jeho historií. Věnuje se problémům editologie, vlivu staré literatury na dobu národního obrození a vztahům mezi literaturou a folklorem. V roce 1991 se habilitoval jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy souborem studií o starší české literatuře. Od počátku devadesátých let zde vyučuje jako externí pedagog.
Více od autora
Jaroslav Kletečka (10)
Ing. Jaroslav Kletečka po studiích na SPŠS a VUT Brno působí jako technolog v podniku ŽĎAS. Od roku 1983 vyučuje na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou předměty zaměřené na oblast technické dokumentace a počítačovou podporu konstruování. Je rovněž vedoucí střediska Autodesk Training Center, později Autodesk Academia, a autorem učebnic a článků mapujících tvorbu technické dokumentace a problematiku počítačového navrhování s využitím 2D a 3D aplikací. Od roku 1994 úzce spolupracuje s firmami v oblasti počítačové podpory předvýrobních etap. Je autorem vzdělávacího modulu CAD projektu SIPVZ
Více od autora
Jaroslav Kadlec (11)
Jaroslav Kadlec byl český katolický kněz a historik specializující se na české církevní dějiny. Absolvoval Jirsíkovo státní gymnasium v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1929. Ke kněžství se připravoval na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích v letech 1930–1934. V roce 1934 byl vysvěcen na kněze a začal působit v pastoraci. Ve studiu dále pokračoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a získal zde, po předložení disertační práce s názvem Vzkříšení z mrtvých ve Starém a Novém Zákoně, doktorát teologie. Promován byl 16. února 1938. Od 1. července 1941 do 30. dubna 1947 byl profesorem církevních dějin na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích. 12. dubna 1947 byl jmenován na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze asistentem, s účinností od 1. května 1947 do 30. dubna 1949. Jeho jmenování asistentem se pak opakovalo 19. května 1949, kdy byl jmenován pro období od 1. května 1949 do 30. dubna 1951. Byl pověřen přednáškami československých církevních dějin. 16. května 1947 habilitoval pro obor českých církevních dějin spisem Ponížení Svaté Koruny. Spis byl schválen Ministerstvem školství 4. září 1947. Dne 17. prosince 1949 byl navržen na jmenování mimořádným profesorem pro obor československých církevních dějin, na základě spisu Dějiny kláštera Svaté Koruny. Ke jmenování však již nedošlo. Jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze bylo ukončeno 30. září 1950. Po působení na univerzitě odešel tedy zpět do pastorace, v níž působil v letech 1950–1952. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kam se z Prahy fakulta přestěhovala, byl jako kaplan, na základě smlouvy o dílo, a soukromě působil v letech 1952–1955. V roce 1955 přišel o státní souhlas a nastoupil do dělnické profese. Další smlouvu o dílo uzavřel v Československé akademii věd, kde působil v letech 1955–1957. Pro své kněžské aktivity byl komunistick...
Více od autora
Jaroslav Bičovský (11)
Narozen 28.6.1910 v Praze, zemřel 3.6.1996. JUDr., CSc., stati z oboru občanského práva.
Více od autora
Jaromír Tláskal (14)
Narozen 31.1.1921 v Nemošicích u Pardubic. Asistent katedry západní filologie, učebnice francouzštiny.
Více od autora
Jaromír Bosák (10)
Jaromír Bosák je český sportovní komentátor a novinář. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Bydlí v Šestajovicích u Prahy. Se svou novinářskou kariérou začínal v rádiu Bonton. Psal také články o fotbalu do časopisu Gól, hlavně o německé Bundeslize. Ve sportovně-žurnalistických kruzích se o něm mluví jako o velkém odborníkovi na německý fotbal. Od roku 1994 komentuje fotbalové přenosy pro Českou televizi. V letech 2000 až 2002 byl šéfredaktorem redakce sportu. Momentálně kromě činnosti v České televizi publikuje své články na serveru ČTK – sportovní noviny. Je to v současnosti jeden z nejpopulárnějších komentátorů v Česku. Často své komentáře prokládá vtipem. Kromě fotbalu je také milovníkem golfu, který v současnosti také komentuje. Je šéfredaktorem golfových časopisů Golf Vacations a GolfPunk. Jaromír Bosák také spolu s kolegou Svěceným propůjčil svůj hlas namluvení PC hry FIFA. V roce 2008 se společně s profesionální tanečnicí Evou Krejčířovou zúčastnil třetí řady taneční soutěže a mediální show Star Dance. Ačkoliv nikdy předtím netancoval, měl vysokou podporu televizního publika a úspěšně absolvoval sedm kol soutěže, skončil tedy na pomyslném třetím místě. Je členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí. Do roku 2016 se věnoval velkému fotbalu na amatérské úrovni ve fotbalovém klubu FK Union Strašnice.
Více od autora
Jarmila Hamplová-Šusterová (14)
Narozena 27.2.1904 v Praze,zemřela 1992. PhDr., středoškolská profesorka, práce z francouzštiny.
Více od autora
Jana Stará (11)
Narozena 5.5.1967 v Praze. PhDr., pedagožka, práce z občanské výchovy, též metodické materiály pro výuku prvouky na ZŠ.
Více od autora
Jana Brnušáková (9)
Narozena 1969 v Kladně. Autorka básní, prózy, amatérská fotografka a malířka.
Více od autora
Jan Kristofori (11)
Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...
Více od autora
Ján K Maliarik (12)
Narozen 8. 11. 1869 v Myjavě, zemřel 14. 7. 1946 v Brně, mystik, teosof, původně farář evangelické církve augsburského vyznání , pacifista, kulturní a náboženský publicista, spisovatel.
Více od autora
Jan Hůla (11)
Narozen 11.5.1945 v Rudné. Publicista, novinář, autor rozhlasových dokumentárních a zábavých pořadů, detektivky a publicistické knihy, rozhovory a biografie slavných lidí.
Více od autora
Jan Dungel (11)
Jan Dungel je český přírodovědec, malíř, grafik a ilustrátor. Dětství prožil ve Vracově na jižní Moravě. Vystudoval gymnázium v Kyjově a pak biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, krátce působil také v Biofyzikálním ústavu Akademie věd, v současné době působí již jako umělec na volné noze. V minulosti ilustroval dětské knihy i beletrii. Několikrát navštívil jihoamerické pralesy , kde zachycuje živočichy v jejich přirozeném prostředí . V jihoamerických pralesích cestuje také se svou manželkou Radanou Dungelovou, fotografkou, jež přispívá do jeho publikací. Ilustroval publikace K pramenům Orinoka, Chováme se jako zvířata, Atlas ptáků České a Slovenské republiky, Atlas savců České a Slovenské republiky, Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky, Kniha Konga a dalších populárně-naučných a dětských knížek . Knihy s jeho ilustracemi vyšly i v zahraničí – Německu, Holandsku, Spojeném království, Francii nebo Polsku. Kniha Chováme se jako zvířata, kterou napsal Zdeněk Veselovský, byla oceněna titulem „Nejkrásnější kniha roku 1992“. Atlas ptáků České a Slovenské republiky byl v roce 2002 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii populárně-naučné literatury.
Více od autora
James Krüss (7)
James Krüss byl německý básník a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejsvéraznějších poválečných autorů knih pro děti a mládež. Narodil se na Helgolandu, zemřel na Gran Canarii, pohřben byl do moře u Helgolandu. Po dokončení střední školy v roce 1943 začal studovat učitelství. Už během studií napsal v roce 1946 svoji první knihu – Der goldene Faben. Studium vysoké školy dokončil v roce 1948 – i když jako učitel později nikdy nepracoval. Od roku 1956 se zabýval psaním rozhlasových her pro děti. V témže roce publikoval knihu Maják na Humřím útesu. Slavným se stal po roce 1960 vydáním knihy Můj pradědeček a já . V roce 1962 vyšla jeho možná nejslavnější kniha Tim Tolar a zvonivý smích. Je po něm pojmenováno sedm škol, z toho jedna na Helgolandu. V roce 1968 se mu dostalo nejvyššího literárního ocenění udělovaného autorům dětské literatury, Ceny Hanse Christiana Andersena.
Více od autora
James Grippando (9)
Narodil se v roce 1958 a prvních osmnáct let života strávil s rodiči a čtyřmi sourozenci v americkém státě Iliinois. Tam také začal studovat na univerzitě. Později se rodina přestěhovala na Floridu a Grippando pokračoval ve vysokoškolských studiích na University of Florida. Kromě toho, že byl příkladným studentem, působil také jako redaktor odborného školního časopisu. Po dokončení studia pracoval u soudu, ale zároveň se ve volném čase věnoval psaní. Nakonec zvítězila literatura a z Jamese Grippanda se stal spisovatel na plný úvazek. V českém překladu vyšly tituli Mimo podezření, Prosba o milost, Nalezené peníze, Výkupné a Informátor.
Více od autora
James Dashner (8)
James Smith Dashner je americký spisovatel spekulativní beletrie, především pro děti nebo mládež. Dashner se narodil 26. listopadu 1972 ve městě Austell v Georgii v USA. Je jedním ze šesti dětí, absolventem Duluth High School a Brigham Young University v Utahu, kde získal magisterský titul v účetnictví. Dashner a jeho manželka Lynette mají čtyři děti. Dashnerovy knihy jsou psány převážně pro mládež. Jeho práce jsou obvykle o dobrodružství, přežití a obsahují prvky sci-fi. Nejprodávanější knihou je Labyrint: útěk, kterou deník The New York Times zařadil mezi bestsellery pro děti. Sága Jimmyho Finchera: Série The 13th Reality: Série Labyrint: Série The Infinity Ring: The Mortality Doctrine: V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Dashner na anglické Wikipedii.
Více od autora
Ivo Fleischmann (11)
Ivo Fleischmann byl lyrický básník a překladatel z francouzštiny. Ivo Fleischmann se narodil v rodině advokáta. Vystudoval francouzské a reálné gymnázium v Praze, maturoval v roce 1940. Za 2. světové války pracoval Ivo Fleischmann v truhlářské dílně a byl zapojen do protifašistického odboje. V květnu roku 1945 byl spoluzakladatelem deníku Mladá fronta a podílel se i na založení stejnojmenného nakladatelství. Od roku 1946 byl Ivo Fleischmann kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Paříži, v dalších letech působil na ministerstvu kultury v Praze , jako redaktor Lidových novin, publikoval v řadě novin a časopisů. Od roku 1964 vykonával Ivo Fleischmann funkci kulturního rady v Paříži, kde v roce 1969 požádal o politický azyl.
Více od autora
Ivana Svobodová (11)
Ivana Svobodová je česká bohemistka, která se věnuje jazykovému poradenství a současné češtině. Působí v oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR. Známá je především tím, že odpovídá na e-mailové dotazy v jazykové poradně ústavu, takže její názory na jazykové jevy v češtině bývají často vnímány jako oficiální kodifikace jazyka. Je také řešitelem projektu internetové příručky českého jazyka v rámci jazykové poradny a autorkou nebo spoluautorkou několika publikací zabývajících se jazykovou pedagogikou a osvětou. Napsala mnoho popularizačních a poradenských článků a podílela se na několika popularizačních příručkách čerpajících ze zkušeností v jazykové poradně: Ze zkušeností jazykové poradny , Čeština jak ji znáte i neznáte . Píše knihy o češtině pro malé děti , působila jako editorka sborníků a v 90. letech se jako spoluautorka podílela na metodických návodech Miloslava Synka, jak psát odborné práce . Je jedním z téměř 20 členů redakční rady odborného časopisu Český jazyk a literatura, který vydává SPN, a členkou patnáctičlenné odborné rady časopisu Naše řeč. Na Katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd UK externě vede semináře Současný český jazyk.
Více od autora
Ivan Blatný (13)
Ivan Blatný byl český básník, člen Skupiny 42, překladatel a esperantista. Byl synem českého literáta Lva Blatného. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starali prarodiče z matčiny strany Anna Klíčníková a Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval. V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština – němčina . V roce 1935 zdědil po smrti svého dědečka Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži. Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil – v BBC oznámil, že se domů do Československa nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem. Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Život v emigraci byl pro něj obtížný, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale s...
Více od autora
Imrich Lečko (5)
Narozen 28.2.1915 v Považské Bystrici, zemřel 19.7.1974 v Bratislavě. Slovenský pedagog, matematik.
Více od autora
Ike & Tina Turner (9)
Ike & Tina Turner bylo průkopnické duo R&B a soulu, které se proslavilo v 60. a 70. letech. Ike Turner, multiinstrumentalista, skladatel a producent, se koncem 50. let seznámil se zpěvačkou Annou Mae Bullock, která později přijala umělecké jméno Tina Turner. Společně založili skupinu Ike & Tina Turner Revue, která se proslavila svými dynamickými živými vystoupeními a energickým vystupováním na pódiu. Jejich hudba byla silnou kombinací soulu, rocku a funku.
Více od autora
Igor' Dmitrijevič Novikov (2)
Ruský astronom a astrofyzik, zabývá se problematikou teorie černých děr a relativistické kosmologie.
Více od autora
Honza Vojtko (12)
Narozen 1975. Mgr., psycholog a terapeut, zaměřený na vzdělávání dospělých, párovou a individuální terapii, též autor pohádek.
Více od autora
Herbert Slavík (11)
Herbert Slavík je český fotograf, držitel řady tuzemských i zahraničních ocenění, autor a spoluautor řady fotografických publikací. V letech 1986 až 1990 působil jako fotoreportér pro Mladou frontu a od roku 1990 do roku 2002 působil jako vedoucí fotografického oddělení ve zmíněném deníku. Od roku 2001 se věnuje převážně fotografování portrétů, od roku 2003 je fotografem na volné noze. S manželkou Terezou Brodskou mají syna Samuela, který se narodil v roce 1996. Počátkem února 2013 fotografoval oficiální portréty prezidenta Miloše Zemana. Výstava Plzeňské ikony je volně spojena s jeho úspěšnou sérií Tváře/Faces, která byla poprvé představena nejen české veřejnosti v roce 2003 a byla doprovázena stejnojmennou fotografickou publikací. V roce 2008 vyšla publikace Tváře/Faces : CZ , která byla vydána při příležitosti českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009; soubor portrétů byl vystaven v Bruselu. V roce 2010 byla vydána publikace Hrdost a odvaha : tváře české armády – H. Slavík je autorem projektu a fotografií, autory textů jsou Barbora Potůčková a Eduard Stehlík.
Více od autora
Henri Seroka (4)
Henri Seroka je belgický skladatel, textař a producent, který se narodil 9. května 1949. Jeho kariéra v hudebním průmyslu trvá již několik desetiletí. Seroka je známý svou tvorbou napříč různými žánry, včetně popu, vážné a filmové hudby. Skládal hudbu k filmům a televizním seriálům, což mu vyneslo uznání i mimo oblast tradičních alb. Jeho talent sahá až k psaní znělek pro reklamy a vytváření hudebních motivů pro mezinárodní akce. Podílí se také na produkci hudby pro jiné umělce, což přispívá k jeho pověsti všestranného hudebníka.
Více od autora
Helena Longinová (13)
Benešov u Černovic a Kamenice nad Lipou jsou místy, kde prožila dětství literárně plodná a mezi čtenáři přeúspěšná Helena Longinová, jindřichohradecká rodačka. Když devatenáctiletá složila maturitní zkoušku na gymnáziu v rodném městě, natrvalo přesídlila do Prahy. Po promoci na FF UK , kde studovala obor germanistika - čeština, přijala místo profesorky němčiny na pražské Jazykové škole. Působila zde plných třiatřicet let! Pro životopis Heleny Longinové je příznačné, že na literární scénu vstoupila až ve zralém věku, v neobvyklých jednapadesáti letech: časopisecký debut zveřejnil ženský týdeník Vlasta. Na debut knižní vzpomíná Longinová takto: "na mé tvorbě je určitě nejzajímavější skutečnost, že můj první román vyšel v Československém spisovateli v roce, kdy mi bylo rovných padesát sedm let. Není to obvyklé, ale stalo se to. Od toho dne mi vyšlo všechno, co jsem napsala a poslala do nějaké redakce. Můj vlastní osud číhal ukryt za rohem a čekal, kdy konečně doklopýtám na konečnou. Pak na mne vyskočil a já, zahlcena štěstím, jsem se stala spisovatelkou." . Šlo tehdy o román Proč umírá sánská koza a Československá spisovatelka po něm vydal ještě dva: Křehké jistoty a Koncert pod kaštany .
Více od autora