Všichni Autoři a témata

Billy Joel (17)

Billy Joel je kultovní americký zpěvák, skladatel a klavírista, jehož kariéra trvá již několik desetiletí od počátku 70. let. Je široce uznáván pro svůj přínos popové a rockové hudbě, jeho katalog zahrnuje řadu hitů a kritikou oceňovaných alb. Joelovo průlomové album "Piano Man", vydané v roce 1973, obsahovalo dnes již klasickou titulní skladbu, která pomohla upevnit jeho pověst talentovaného vypravěče a hudebníka. Jeho album "The Stranger" z roku 1977 je často považováno za jedno z jeho nejlepších děl a obsahuje hity jako "Just the Way You Are", "Movin' Out " a "She's Always a Woman". V průběhu let získal Billy Joel řadu ocenění, včetně několika cen Grammy, a byl uveden do Síně slávy písničkářů i do Rock and Rollové síně slávy. O jeho neutuchající popularitě svědčí i kompilační album "The Ultimate Collection", které vyšlo v roce 2000 a na kterém jsou představeny některé z jeho nejoblíbenějších písní. S více než 150 miliony prodaných desek po celém světě je Billy Joel jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob.

Bill Jeffers (16)

Pseudonym pod kterým nakladatelství Ivo Železný vydávalo v letech 1992 až 1993 německou sérii špionážních příběhů Callgirl 2000 . Německý originál vycházel v Hamburku v nakladatelství Hans Müller Verlag v letech 1975 až 1978.

Bill Bryson (13)

Bill Bryson, plným jménem William McGuire Bryson , je americko-britský autor knih o cestování, angličtině, vědě a dalších tématech literatury faktu. Narodil se ve Spojených státech a po většinu svého dospělého života žil v Británii. V letech 1995 až 2003 se vrátil do Spojených států a má dvojí americké a britské občanství. Od roku 2005 do roku 2011 působil jako kancléř Durhamské univerzity. Bryson se ve Spojeném království proslavil vydáním Poznámek z malého ostrova , práce o Velké Británii, a doprovodnými televizními seriály. Znovu získal uznání vydáním knihy Krátká historie téměř všeho , chválené za její přístupnou popularizaci vědy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bill Bryson na anglické Wikipedii.

Bernhard Grzimek (6)

Bernhard Klemens Maria Hofbauer Pius Grzimek byl německý přírodovědec, spisovatel a filmař. Vystudoval veterinární lékařství na Humboldtově univerzitě a pracoval na německém ministerstvu zemědělství, v letech 1945 až 1974 byl ředitelem frankfurtské zoologické zahrady. Angažoval se v ochraně zvířat v africkém národním parku Serengeti, kde natočil dokumentární film Ráj divokých zvířat, který získal v roce 1960 Oscara. Do češtiny byly přeloženy také jeho knihy Serengeti nesmí zemřít, Letadlem do země šimpanzů a Čtvernozí Australané. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl syn Michael Grzimek, který zahynul v roce 1959 při leteckém neštěstí.

Bella Swift (15)

Bella Swift je autorka dětských knih, která napsala úspěšnou sérii dětských knih. Bydlí v Londýně se svým manželem, svými dvěma dcerami a kočkou - ale sní o získání psa!

Banket (5)

Banket byla slovenská new wave/popová skupina působící především v 80. letech 20. století. Skupina vznikla v roce 1983 v Bratislavě, která byla tehdy součástí Československa. Skupinu tvořili Maťo Ďurinda , Pavol Habera a bratři Dušan a Ivan Antalíkovi. Banket se rychle stala jednou z průkopnických kapel na slovenské hudební scéně, známá svou syntézou popové hudby s experimentálnějšími elektronickými zvuky, což bylo v té době poměrně inovativní.

Axel Berger (17)

Narodil se 11.března 1908 v Brémách, kde také prožil svůj život a 19.března 1974 zemřel. Původní profesí stavitel lodí a ředitel rodinné firmy Burmester Werft. Je autorem okolo 500 westernů, dobrodružných a kriminálních románů, z nichž byla celá řada přeložena.

Astrud Gilberto (14)

Astrud Gilberto je brazilská zpěvačka, která je známá především díky svému hladkému a okouzlujícímu vokálnímu stylu, který se v 60. letech 20. století stal synonymem pro žánr bossa nova. Mezinárodní slávu jí přineslo provedení písně "The Girl from Ipanema" na albu "Getz/Gilberto", které získalo cenu Grammy a které nahrála se svým tehdejším manželem João Gilbertem, saxofonistou Stanem Getzem a pianistou Antôniem Carlosem Jobimem. Tato píseň nejen zpopularizovala bossa novu po celém světě, ale také z Astrud udělala ikonický hlas tohoto žánru.

Arnošt Denis (10)

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Anuše Mittenhubrová (12)

Anuše Mittenhubrová, v matrice Anna Josefa, pseudonym Jarmila Bělská, byla česká spisovatelka, překladatelka a redaktorka. Jejím otcem byl kupec Josef Mittenhuber a matkou Anna Mittenhubrová-Treybalová , svatbu měli 21. 11. 1870. Jejími sourozenci byli František Mittenhuber , Marie Antonie Mittenhubrová , Růžena Veronika Mittenhubrová , Maxmilian Josef Rudolf Mittenhuber emigroval r. 1920 do USA a Jindřich Mittenhuber . Anuše měla vadu řeči, která ji provázela celý život. Kvůli onemocnění nedokončila školní docházku. Aby dosáhla alespoň nějakého vzdělání, poslali ji rodiče do Prahy, kde bydlela u spisovatelky Ludmily Grossmanové-Brodské. Tam se setkala s Josefem Ladislavem Turnovským, který uveřejnil její povídku „Facír“ v Pražském kalendáři a dalšímu setkání došlo v roce 1899 s Eliškou Krásnohorskou, která ji pobízela k psaní. V Praze navštěvovala Ženský výrobní spolek jako mimořádná žákyně. Ke studiu se přihlásila kvůli své vadě jen do čtyř předmětů: vychovatelství, francouzština, ruština a ruční práce. Dokončila pouze ruční práce. Chtěla se stát odbornou učitelkou ručních prací, ale nedostala povolení. Od roku 1902 trvale žila u své provdané sestry Růženy v Kroměříži. Roku 1911 přijala nabídku Karla Vačlena v Mladé Boleslavi k řízení časopisu „Módní svět“, jenž vycházel jako příloha Lady. Zde také pracovala na překladech románů spisovatelky Nataly Eschstruth. To jí zabralo hodně času, takže se téměř nevěnovala vlastnímu psaní. Její první román „Domov“ přijala redaktorka Pavla Maternová , spoluzakladatelka dívčího gymnázia Minerva. Po první světové válce přispívala do nově vzniklých ženských časopisů: List paní a dívek a Hvězda. Roku 1920 se stala členkou Syndikátu českých spisovatelů. Ve stejném roce získala druhou cenu v soutěži Zemské komise pro ochranu m...

Antonín Veselý (10)

Narozen 27.3.1888 v Moravských Křižánkách, zemřel 3.10.1945 v Praze. PhDr., překladatel, redaktor.

Antonín Robek (11)

Narozen 31.8.1931 v Zeměchách u Kralup, zemřel 2008. PhDr., CSc., docent etnografie, publikace z oboru.

Antonín Přidal (12)

Narozen 13. 10. 1935 v Prostějově, zemřel 7. 2. 2017 v Brně. Spisovatel, publicista, básník, autor populárně naučných cyklů pro rozhlas, rozhlasových a divadelních her. Překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny.

Antonie S Urbanová (9)

Narozena 6.10.1905 v Praze, zemřela 31.8.1987. Sochařka, prózy.

Anne Rooney (12)

Anne Rooney je britská spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, též učitelka anglického jazyka a literatury. Studovala a získala doktorát na Trinity College Univerzity v Cambridgi. Poté vyučovala angličtinu a středověkou francouzskou literaturu. Jako spisovatelka pro děti i dospělé píše knihy o historii, filozofii vědy a z oblasti vědy a techniky. Žije v Cambridge v Anglii spolu s dcerami a zvířaty. Je členkou Royal Society of Arts.

Anna Horynová (11)

Anna Horynová byla česká vědkyně, pedagožka a spisovatelka. Rodiče Anny byli: Josef Horyna správce statku Lichtensteinů a Františka Horynová-Kolihová , svatbu měli 7. 11. 1896. Měla dvě sestry: Jiřinu Novotnou-Horynovou a Jarmilu Bylinskou-Horynovou . Anna Horynová byla inženýrka a doktorka zemědělských věd, ředitelka dívčí zahradnické školy v Praze-Krči, jediné v ČSR. Roku 1950 byla zvolena do Masarykovy akademie práce nejmladší vědecké společnosti, spolu s Boženou Krchovou . MAP byla zrušena roku 1952 vznikem Československé akademie věd. Přispívala do časopisů: Zahradní listy, Ovocný rozhlad, Pestrý týden, Čsl. zemědělec. V Praze XIV Krč bydlela v dívčí zahradnické škole.

Anna Geislerová (8)

Jedna z nejobsazovanějších českých hereček Anna Geislerová se narodila 17. 4. 1976 v Praze. Má dvě sestry: Lenku a Ester, která je taktéž herečka. Dva roky docházela na konzervatoř Jaroslava Ježka. poté ale studia zanechala. Věnovala se také úspěšně modelingu. V roce 1999 získala Českého Lva v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za film Návrat idiota a za svou roli Elišky ve filmu Želary si odnesla Českého Lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Z dalších filmů jmenujme např. Pějme píseň dohola, Requiem pro panenku, Jízda, Válka barev, Výchova dívek v Čechách, Kuře melancholik, Štěstí od Bohdany Slámy a Kráska v nesnázích Jana Hřebejka. Ve filmu Sklapni a zastřel mě... si zahrála špatně naloženou Líbu Zemanovou, manželku Pavla Zemana , která má slabost pro nakupování. Aňa Geislerová účinkovala rovněž v řadě televizních inscenací a seriálů, mj. Přítelkyně z domu smutku nebo Prima sezóna, Soukromé pasti . Má tři děti. Syna Bruna Fidélia, dceru Stellu Ginger a nejmladšího syna Maxe. Je vdaná za divadelního režiséra Zdeňka Janáčka.

Anna DePalo (13)

Americká autorka milostných románů.

Andrej Platonovič Platonov (9)

Ruský prozaik a dramatik.

André Theuriet (15)

Adhemar Claude Andre Theuriet, narozený v Marly-le-Roi na 8 říjnu 1833 a zemřel v Bourg-la-Reine na 23 dubnu 1907 , je francouzský básník, prozaik a dramatik.

Alžběta Šerberová (9)

Narodila se 23. 8. 1946 v Příbrami, od roku 1949 žila rodina v Mostě; otec byl typograf, matka v domácnosti. Protože nebyla z kádrových důvodů přijata na jedenáctiletou střední školu , nastoupila na střední odborné učiliště v Chomutově , kde se učila jemnou mechaničkou. Po roce přešla tamtéž na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou , kterou dokončila v Praze . Poté pracovala jako myčka vagonů, mechanička šicích strojů, pokojská, uklízečka, listonoška, provozářka Obvodního podniku bytového hospodářství, korektorka zvuku v Divadle hudby, knihovnice v Obvodní knihovně v Praze-Žižkově. Od roku 1967 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a historii . Od roku 1972 byla redaktorkou kulturní rubriky časopisu Sedmička pionýrů, poté si zvolila svobodné povolání. V letech 1984–88 pracovala jako vedoucí oddělení dopisů v redakci Svobodného slova, 1990–92 jako redaktorka Týdeníku Rozhlas, od února 1993 do zániku časopisu v roce 1997 byla redaktorkou týdeníku Ahoj na sobotu, poté opět ve svobodném povolání. 1998–2003 byla šéfredaktorkou interního periodika Kriminalistického ústavu Kriminalistický sborník.

Altea Villa (13)

Alois Adalbert Hoch (9)

* 3. 8. 1888 Stará Dobev † 19. 9. 1978 Praha Syn učitele, maturoval poblíž rodiště na reálném gymnáziu v Písku v r. 1906. Po studiu na pražské a brněnské technice dosáhl titulu inženýra. V r. 1908 se ještě jako student oděný v čamaře účastnil pohřbu Sv. Čecha . V r. 1909 se stal členem Federace českých anarchistů. Sblížil se s kladenskými dělníky a mosteckými horníky. Seznámil se s anarchistickou literaturou a začal publikovat v Zádruze, Mladém průkopníku, Kalendáři anarchistů, překládal zvláště z francouzské anarchistické literatury. Společně s S. K. Neumannem a jeho anarchokomunistickými skupinami se účastnil v r. 1921 zakládání KSČ. Stal se knihovníkem ministerstva veřejných prací , dopravy , techniky a nakonec stavebnictví . Práce ve státních službách ho přiměla používat řady pseudonymů a značek , pod kterými se významně podílel na vzdělávacím a uvědomovacím programu KSČ. Rozsáhlé použití pseudonymů v bohaté překladatelské i původní publicistice způsobilo, že podstatná část jeho tvorby s ním nebyla spojována, a zkreslovalo tak intelektuální význam jeho osobnosti v dějinách české kultury. Skrývalo také jeho vyhraněnou marxistickou filozofickou orientaci v pojetí dějin techniky i vědeckotechnické revoluce. H. byl mimořádně sečtělý a znalý několika jazyků. To mu umožnilo přístup k původní francouzské, německé, ruské, angloamerické beletrii i odborné literatuře, se kterou seznamoval čtenáře v Červnu, Proletkultu, Kmenu, Komunistické revui, Panoramě aj., a to v ukázkách, komentářích i samostatných článcích. Napsal řadu původních knih nejen z dějin techniky, ale i z českých a světových dějin. Historie technické revoluce od 70. let 18. století až po první generace počítačů 20. století a historie revolučních zápasů o společenské osvobození (od vzpoury Spartakovy přes husitství, Pařížskou komunu 1871 až po Říjnovou revoluci a SSSR...

Alfonz Bednár (12)

Alfonz Bednár , okres Trenčín – †9. listopadu 1989, Bratislava), byl slovenský prozaik, scenárista a překladatel anglické a americké literatury, který použil novátorské tvůrčí postupy při zobrazování společenské situace po druhé světové válce. Obohatil též literární zpracování Slovenského národního povstání. Je autorem scénáře jednoho z nejuznávanějších snímků slovenské kinematografie Slnko v sieti. Alfonz Bednár se narodil v početné rolnické rodině. Na univerzitách v Praze a v Bratislavě vystudoval klasickou filologii, češtinu a slovenštinu. Poté krátce vyučoval na středních školách, ale nakonec působil jako novinář a do roku 1980 jako dramaturg Čs. státního filmu v Bratislavě. V druhé polovině šedesátých let se začal Bednár orientovat na současnost. Svými knihami kladl nepříjemné otázky socialistické přítomnosti. Satiricky a ironicky pranýřoval nedostatky každodenní hovorové slovenštiny, nevhodná slova, zažité slovní mechanismy, nesmyslné slogany a zvláště významovou prázdnotu šlágrových textů. Zvolil si formu alegorie a satiry. Jeho knihy z toho období jsou kritikou lidí moderní doby, kterým chybí pozitivní vnitřní síly a citové rodinné vazby. Napsal také cestopis a je autorem několika televizních a filmových scénářů. V roce 1963 pořídil Alfonz Bednár první svazek Dějin slovenské literatury, vysokoškolské učebnice, v níž uplatnil osobitý pohled na problematiku a novou koncepci literárních dějin.

Alfons Mucha (12)

Alfons Maria Mucha byl český malíř, grafik a designér období secese. Narodil se v Ivančicích na Moravě do rodiny soudního zaměstnance jako čtvrté ze šesti dětí. Studoval v Mnichově a Paříži, kde se následně roku 1887 usadil a pracoval jako ilustrátor a grafik. Na přelomu let 1894 a 1895 se mu naskytla možnost vytvořit plakát k divadelní hře Gismonda se Sarah Bernhardtovou v hlavní roli, který mu téměř přes noc vynesl celosvětový věhlas a díky němuž se jeho jméno dostalo do popředí francouzské společnosti. Herečka později s Muchou uzavřela smlouvu o spolupráci na dalších šest let a on pro ni a její divadlo vypravoval hry, navrhoval kostýmy a další plakáty. Koncem století se Mucha stal významným a průkopnickým secesním umělcem. Navrhoval a zveřejňoval reklamní plakáty, bohaté ilustrace a řadu dekorativních panelů, tematicky založených na zobrazování přírody. Vytvořil velké množství kreseb, pastelových či akvarelových studií a designových návrhů pro interiéry, užitkové předměty a šperky. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval téměř osmnáct let. Muchův styl byl velmi výrazně ovlivněn symbolismem, sociálními aspekty hnutí Arts and Crafts a vývojem designu v Anglii. Snažil se zpřístupnit krásu umění pro každou společenskou třídu a vyzdvihovat symboly a dekorativní prvky ve svých dílech. Vyvinul vlastní estetické ideály a originální styl, který je dnes znám jako „styl Mucha“. Jeho práce jsou typické zobrazováním ideálů ženské krásy, Mucha je často vyobrazoval v neurčitých neoklasických róbách obklopených květinami, které někdy vytvářely halové kruhy nad jejich hlavami. Typické je též jeho používání bledých pastelově zbarvených barev. Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích na jižní Moravě. Jeho otec Ondřej Mucha pocházel z rodiny vinařů, avšak sám pracoval jako soudní zaměstnanec. S Muchovou matkou Amálií se seznámil na radu j...

Alexandra Ivy (10)

Nejsem si úplně jistá, když jsem se zamiloval do knih. Vzpomínám si, že jsem byla sotva dost stará na to, abych přešla přes ulici sama, když jsem nalezla potěšení z místní knihovny. Během let jsem si zamilovala například Victorii Holt, Jane Austen, Agathu Christie, a JRR Tolkiena. Četla jsem poezii, eseje, biografie, a hry. Autorka je dodnes vášnivou čtenářkou.

Alena Vandová (2)

Geografka, práce z oboru.

Alena Breuerová (14)

Narozena 1962. Překládá z anglického jazyka zejména práce s vojenskou tematikou.

Aleksandr Serafimovič Serafimovič (8)

Ruský spisovatel.

Alain Robbe-Grillet (5)

Alain Robbe-Grillet byl francouzský spisovatel a literární teoretik a filmový režisér, jeden ze zakladatelů nového románu. Robbe-Grillet střední školu vystudoval v Brestu. Během druhé světové války pracoval v německé továrně na tanky. Po válce studoval v Paříži vysokou zemědělskou školu se zaměřením na tropické a subtropické zemědělství, po jejím absolvování pracoval v národním statistickém a ekonomickém ústavu, kde se zabýval výzkumem hormonů. Působil rovněž na Martiniquu a v Západní Indii, kde se věnoval kultivaci banánu, čehož později využil ve své literární kariéře. Od roku 1955 působil jako poradce prestižní francouzské knižní edice Les Editions de Minuit. Od té doby se věnuje literatuře a filmu, při této činnosti ještě přednášel na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i v USA. Svůj první román, Un régiside, napsal Robbe-Grillet už na konce 40. let, ale kniha byla publikována až v roce 1949. Jeho první vydanou knihou byl detektivní román Les Gommes z roku 1953, který jej okamžitě zařadil mezi vůdčí osobnosti tzv. nového románu. Ve stejném duchu vznikly i jeho další práce, romány La Jalousie z roku 1957, který Vladimir Nabokov nazval nejlepším románem století, a Dans le Labyrinte z roku 1959. V roce 1963 vydal teoretickou stať o umění románu Pour un Nouveau Roman . Přestože La Jalousie znamenala pro francouzského nakladatele značný finanční neúspěch, byla v brzké době přeložena do řady cizích jazyků. Robbe-Grillet napsal několik filmových scénářů. Nejznámějším z nich je L'Année dernière à Marienbad natočený v roce 1961. V roce 1975 vytvořil spolu s malířem René Magrittem knihu La Belle captive, ve které se propojuje Robbe-Grilletův text a Magrittovy kresby. Poslední knihou Alaina Robbe-Grilleta je detektivní román se špionážní zápletkou La Reprise, odehrávající se v poválečném Berlín...

Adamo (15)

Salvatore Adamo , známý jednoduše jako Adamo , je belgicko-italský zpěvák a skladatel, který od 60. let 20. století prožívá plodnou kariéru. Narodil se 1. listopadu 1943 v Comisu na Sicílii v Itálii a v mládí se s rodinou přestěhoval do Belgie. Adamo se proslavil svými romantickými baladami ve stylu francouzského šansonu a stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších zpěváků v Evropě i mimo ni.

A.  J Šťastný (3)

Zsigmond Móricz (12)

Studoval teologii,práva,filozofii a současně neustále stoupal jeho spisovatelský věhlas.Podstatnými rysy Móriczova vypravěčského umění i nazírání je souvztažnost biologických a sociálních motivů jako projevů životní síly,jeho epická vyprávění jsou protkána lyrickými emocemi i dramatickým napětím.Řada jeho děl zachycuje tragicky marnou vzpouru výjimečného jedince proti netečnému prostředí.

Zdeněk Veselý (10)

Zdeněk Veselý byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studia: 1947–1950 OŠK Teplice 1953–1962 AVU Praha . Věnoval se malbě, volné a užité grafice, knižní tvorbě a ilustracím, kresbě. V letech 1970–1989 spolupracoval na několika ineditních sbornících s Emilem Julišem, Ludvíkem Kunderou a Vítězslavem Gardavským. V 60. letech člen skupiny Objekt, člen SČUG HOLLAR. V roce 2007 z rodinných důvodů definitivně skončil s výtvarnou tvorbou. Zastoupen v soukromých sbírkách a galeriích v Čechách i ve světě . Česká republika: Česká Lípa / Železná Ruda / Lipno / Úštěk zahraničí: Séguret, Ečka, Sozopol, Kazanlak, Stražica / 1987 – Bienále grafiky, Berlín Francie, Itálie, Libanon, Maďarsko, Monako, Německo, Rakousko, Rusko, Sýrie, Švýcarsko

Zdeněk Spilka (13)

Narozen 1.1.1903 ve Slatiňanech u Chrudimi, zemřel 16.1.1987 v Brně. Básník, prozaik, rozhlasový dramatik, literární kritik, redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny.

Zdeněk Pokorný (7)

Zdeněk Pokorný byl český astronom a popularizátor tohoto oboru. Působil na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně, v posledních letech života jako ředitel.

Zdeněk Kárník (14)

Zdeněk Kárník byl český historik a pedagog. Narodil se v rodině východočeského obchodníka Františka Kárníka. V mládí jej ovlivnil mj. starší bratr František, předčasně zemřelý v osmatřiceti letech, asistent a později docent Vysoké školy politických a hospodářských věd , silně vlastenecky orientovaný a za války podporující protinacistický odboj. Zdeněk Kárník vystudoval Reálné gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1950 Fakultu společenských nauk Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, od roku 1952 sloučené s Filozoficko-historickou fakultou Univerzity Karlovy, od roku 1954 na témže ústavu vyučoval, v roce 1965 se stal docentem moderních československých dějin. Roku 1968 se angažoval v obrodném procesu na fakultě i mimo ni, po rozpuštění tamní stranické organizace se odmítl znovu do komunistické strany přihlásit a žádat o přijetí. V roce 1969 musel z politických důvodů ukončit pedagogickou činnost na vysoké škole, o rok později byl donucen fakultu opustit; vrátit se mohl roku 1990 . 1970–90 pracoval ve Středisku státní památkové péče Středočeského kraje. Řadě dalších perzekvovaných historiků pomohl z pozice referenta k obživě zadáváním odborných úkolů pod svými či cizími jmény. Publi­koval v samizdatu nebo pod cizími jmé­ny . Působil na Univerzitě Karlově v Praze, Akademii věd České republiky a rovněž na vysokých školách v rodném regionu, Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, Fakultě humanitních studií, později Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. V letech 1968–1969 a 1990–1992 byl členem rehabilitační komise FF UK, 1989...

Zdeněk Hrdlička (10)

Narozen 12. 7. 1919 v Praze, zemřel 22. 3. 1999 tamtéž. PhDr., sinolog, japanolog, vědecký pracovník, diplomat, spisovatel, práce a překlady z oboru kulturních dějin Číny a Japonska. Zabýval se také problematikou čínských a japonských zahrad a možnostmi jejich uplatnění v českém prostředí.

Zdeněk Fierlinger (10)

Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945–1946 . Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948. Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece . U Zborova byl velitelem 9. roty. Po Zborovu se měl stát velitelem praporu , byl však odeslán odbočkou Československé národní rady s Emanuelem Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii. Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany. Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD. V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské smlouvy. Těsně před koncem války se stal v exilu předsedou československé vlády a zůstal jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stal vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usilovalo o co nejtěsnějš...

Zdeněk Birner (6)

Zdeněk BIRNER se narodil 13.3.1927. Jeho trvalým bydlištěm byla Plzeň.. Rodiče ho přivedli ke skautingu a to byl hlavní pramen k pozdější práci v turistice. Byl zaměstnán v hornobřízských keramických závodech, kde zastával náročné technické funkce a přesto dokázal věnovat mnoho energie právě turistice. Stal se členem a také jedním ze zakladatelů odboru turistiky při plzeňské tělovýchovné jednotě Prazdroj. Byl typem vzdělaného a přemýšlivého tělovýchovného funkcionáře, metodika. Jako představitel turistiky, v tomto případě Českého svazu turistů a později Svazu turistiky ČSTV kdy vykonával funkci předsedy Městského výboru ST ČSTV, zastupoval turistiku i ve vyšších orgánech ČSTV. V roce 1961 byl vedoucím autorského kolektivu turistického průvodce PLZEŇSKEM a BRDY ve sportovním a turistickém nakladatelství v Praze. V roce1966 pak vedl kolektiv ZÁPADOČESKÁ LÁZEŇSKÁ OBLAST ve stejném nakladatelství..Jako modernější představitel turistiky usiloval v roce 1967 – 1968 o obnovu JUNÁKA a těsnou spolupráci s Junákem, především v oblasti mládeže. V letech 1970 – 1974 byl předsedou Českého svazu turistů. Vždy se osvědčil jako výborný organizátor turistických akcí. Je autorem myšlenky etapového pochodu „OD KONEČNÉ KE KONEČNÉ“, který přilákal mnoho turistů. Kromě organizační činnosti byla velmi významná i jeho publikační činnost. Přispíval do časopisu TURISTA i do denního tisku články o turistice. Největší význam mají jeho turistické průvodce a texty na mapách..Velkou pozornost věnoval ve svých publikacích historii a uměleckým památkám. Za tuto výjimečnou turistickou činnost byl oceněn Čestným uznáním I.stupně, dále získal státní vyznamenání „ZA VYNIKAJÍCÍ PRÁCI“, a Vzorný cvičitel. 13.10.1985 náhle umírá což znamenalo velkou ztrátu pro turistickou veřejnost. Uveden do Síně slávy české turistiky Plzeňského kraje dne 6.2. 2010....

Yvetta Frydryšková (14)

Mgr., středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice ekonomiky.

Yves Montand (13)

Yves Montand , narozený 13. října 1921 v italském městě Monsummano Terme jako Ivo Livi, byl slavný francouzsko-italský herec a zpěvák, který se stal ikonou francouzského zábavního průmyslu. Montandova kariéra začala naplno po druhé světové válce, kdy se objevil jako populární šansoniér. Jeho jemný hlas a charismatický projev na jevišti si rychle získal fanoušky po celé Francii i mimo ni. Proslavil se interpretací francouzských klasických písní, jako jsou "Les Feuilles Mortes" a "C'est si bon", které pomohly definovat žánr šansonu.

Yma Sumac (3)

Yma Sumac byla peruánská sopranistka známá svým mimořádným hlasovým rozsahem, který údajně přesahoval čtyři oktávy. Narodila se jako Zoila Augusta Emperatriz Chávarri del Castillo v roce 1922 a přijala umělecké jméno Yma Sumac , které bylo stylizací jejího rodného jména a zároveň naznačovalo spojení s inckou královskou rodinou. Její exotická postava a jedinečný hlas upoutaly v 50. letech 20. století pozornost posluchačů po celém světě.

Wolfgang Hensel (10)

Biolog, spisovatel a překladatel. Studoval biologii a zeměpis na univerzitě v Bonnu. Rozhodl se nikoliv pro povolání učitele, které vystudoval, ale pro vědecký biologický výzkum. Po promoci, habilitaci a přednáškové činnosti na univerzitách v Bonnu, Münsteru a Kolíně n. Rýnem opět změnil povolání. Od té doby nahlíží v knihách, článcích a překladech na svůj obor ze širšího hlediska.

William R Forstchen (14)

William R. Forstchen je americký historik a spisovatel. V roce 1972 získal bakalářský titul na Rider College, magisterský pak v roce 1991 na Purdue University a o tři roky později i doktorát z Amerických dějin. Disertační práce byla na téma „The 28th USCTs: Indiana\'s African Americans Go to War, 1863–1865“. William R. Forstchen je asistentem na katedře historie a vzdělávání na Montreat-Anderson College a zaměřuje se na archeologii a dějiny americké občanské války. Publikoval řadu knih v žánru SF i fantasy, z nichž některé spadají do sérií Magic či Wing Commander. Sám je tvůrcem ságy Lost Regiment a společně s R. E. Feistem napsal první část Legend trhlinové války, román Čestný nepřítel. Knihy ze série Star Trek - Nová generace obohatil titulem The Forgotten War . Forsten žije v Black Moutain v Severní Karolíně s manželkou Sharon a dcerou Megan. Knihu Hvězdná akademie napsal pro svou dceru Megan Marii Forstchenovou, narozenou 28. července 1993 s tímto věnováním: \"Ať se některé ze snů v této knize stanou skutečností ve světě, v němž jednou budeš žít.\"

William Eastlake (11)

Americký romanopisec, žurnalista a rančer. Studoval dva roky v Paříži, kam se dobrovolně vrátil během druhé světové války jako člen spojeneckých vojsk. Odsoudil americkou invazi ve Vietnamu, kde působil jako novinář. Jakožto humanista s demokratickým cítěním se zastával menšinových kultur . Na několika univerzitách přednášel literaturu.

Willi Meinck (4)

Willi Meinck byl německý spisovatel, autor dobrodružných knih a cestopisů zejména pro mládež. Willi Meinck se narodil v dělnické rodině a vyučil se sazečem a byl aktivní dělnickém sportovním hnutí. Po uchopení moci nacisty a po zatčení několika členů jeho rodiny odjel roku 1933 do Francie, kde pracoval jako dělník v docích a zpíval na ulicích. Roku 1934 se vrátil do vlasti a vykonával různé pomocné práce. Roku 1936 odjel do Maďarska, aby se vyhnul vojenské službě, byl však vrácen do Německa a roku 1938 se stal sanitářem wehrmachtu. Za druhé světové války se dostal do amerického zajetí. Roku 1946 se vrátil do vlasti a usadil se v sovětské okupační zóně , kde působil jako učitel a později ředitel učitelského ústavu. Od roku 1955 byl spisovatelem na volné noze a žil v Berlíně a později v Žitavě. Krátce po roce 1950 se zúčastnil archeologické výpravy do Mezopotámie a v šedesátých letech cestoval po Indii a Číně. Těžiště jeho literárního díla je v knihách pro děti a mládež, napsaných často na historické náměty. Kritika velmi ocenila jeho dvoudílnou práci o Marcu Polovi. Kromě toho napsal dva autobiografické romány a reportáže ze svých cest. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willi Meinck na německé Wikipedii.

Wilhelm Bölsche (10)

Bölsche se narodil v Kolíně nad Rýnem . Studoval 1883-1885 filozofie, historie umění a archeologie v Bonnu a přestěhoval 1885 do Berlína . V Berlíně-Friedrichshagen se stal ústřední postavou v " Friedrichshagener Dichterkreis ", což je básníků společnosti. Přestože většina z jeho práce na fyzické historických tématech, Boelsche nebyl přírodovědec, ale člověk, který popularizoval přírodní záležitost

Warren P Gratias (8)

Petr Gratias se narodil 1. března 1955 v Brně. V období prvního manželství vystupoval pod jménem Petr Dorňák a v devadesátých letech 20. stol. publikoval dobrodružnou beletrii z amerického prostředí pod pseudonymem Warren P. Gratias. Absolvoval střední polygrafickou školu. Působí jako kulturní a reklamní redaktor, korektor a publicista, hudebník, kulturní recenzent a historik rocku. V sedmdesátých letech 20. stol. uváděl hudební rockotéky na vinylových nosičích. V osmdesátých letech 20. stol. uváděl poslechové audiovizuální pořady poslechové hudby.

Waldemar Bonsels (11)

Spisovatel.

Waldemar A Olga (3)

České vokální duo.

W. E. B Griffin (10)

William Edmund Butterworth III, známější pod svým pseudonymem W. E. B. Griffin, byl americký spisovatel vojenské a detektivní fikce s 59 romány v sedmi sériích publikovaných pod tímto jménem. Dvacet jedna z těchto knih bylo napsáno společně s jeho synem Williamem E Butterworthem IV.

Vojtěch Bernatský (9)

Narozen 13.3.1975 v Ostravě. Vystudoval katedru filmové a televizní tvorby, sportovní redaktor.

Vojen Ložek (11)

Vojen Ložek byl český přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru , zoolog-malakolog, dlouholetý ochránce přírody, spisovatel-publicista a pedagog. Jednalo se o vědce a odborníka světového významu, o němž jeho student Václav Cílek prohlásil: „Vojen Ložek není jeden člověk, ale tým specialistů“. Je držitelem zlaté medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, v roce 2005 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém a později v kvartérním oddělení Geologického ústavu AV ČR a také v Českém ústavu ochrany přírody. Žil v Praze-Stodůlkách. Ochraně přírody se věnuje také jeho syn, Ing. Vojen Ložek ml., který pracoval jako referent Správy CHKO Český kras pro plány péče CHÚ, management, program péče o krajinu, naučné stezky a sport. Bibliografie Vojena Ložka zahrnovala v roce 2005 celkem 1200 publikací. Mezi jeho nejznámější publikace patří Příroda ve čtvrtohorách či Zrcadlo minulosti .

Vlastimil Milota (9)

Vlastimil Milota -†25.11.1993, Hustopeče u Brna), československý důstojník, prozaik a básník. Vlastimil Milota pocházel ze smíšeného slovensko - českého manželství. Otec byl úředníkem, matka, Slovenka, dělnicí v továrně. Až do roku 1939 žili na Slovensku, potom v Rakovníku. Tam Vlastimil maturoval na obchodní akademii. Poté byl až do roku 1945 nasazen na nucené práce v hitlerovském Německu. Po osvobození sloužil Vlastimil Milota v armádě jako důstojník z povolání. Od roku 1963 pracoval v psychiatrické léčebně v Kroměříži jako vedoucí dokumentačního střediska a knihovny. V roce 1976 se stal spisovatelem z povolání.

Vlado Ríša (14)

Vlado Ríša je česky píšící překladatel a spisovatel především žánru fantasy původem ze Slovenska. Téměř polovinu svých knih vydal pod pseudonymem Richard D. Evans. Pracoval v nakladatelství Mladá fronta. V roce 2010 se stal šéfredaktorem časopisu XB-1. Vlado Ríša se narodil roku 1949 na Slovensku v Rožňavě, ale většinu života prožil v Čechách. Roku 1973 ukončil v Praze studium na VŠCHT a na škole působil do roku 1974 jako odborný asistent. V letech 1975 až 1987 pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži jako vědecký pracovník výroby a výzkumu radiofarmak a současně učil na střední škole. Od roku 1987 od roku 1990 se věnoval postgraduálnímu studiu pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde opět pracoval jako odborný asistent. Roku 1987 vydal odbornou vysokoškolskou učebnici Teorie a metodika ochrany proti zbraním hromadného ničení. Protože rád četl i sci-fi příběhy a jezdil na setkání jejich příznivců , v roce 1990 založil Vlado Ríša nakladatelství Golem Ríša zaměřené na vydávání sci-fi a fantasy literatury. Od roku 1991 byl zaměstnán v nakladatelství Mladá fronta, nejprve jako redaktor a od roku 1993 jako šéfredaktor časopisu Ikarie . Ikarii převzal od Ondřeje Neffa. Po zániku Ikarie začal jakožto šéfredaktor spolu s dalšími redaktory vydávat od prosince 2010 nástupnický časopis XB-1. Vlado Ríša debutoval roku 1982 povídkou Světlé koridory, vydanou v časopise Technický týdeník. Svůj první fantasy román Gooka a dračí lidé napsal roku 1991 společně s Evou Hauserovou a Ondřejem Neffem a vydal pod pseudonymem Richard D. Evans. V současnosti je kromě čtrnácti povídek vydaných jen časopisecky nebo v různých antologiích autorem zatím osmnácti knih , z nichž velká část je vydána pod pseudonymem. Kromě toho působí jako překladatel z ruštiny, je editorem několika antologií fantasy a sci-fi povídek a pravidelně se jako porotc...

Vladimíra Staňková (10)

Narozena 1987 v Havířově. Bohemistka a literární vědkyně. Redaktorka ve společnosti Knihy Dobrovský. Korektorka, editorka, lektorka češtiny pro cizince. Autorka překladu dětské knihy z italštiny.

Vladimír Tesař (5)

Vladimír Tesař byl český malíř, ilustrátor, grafik, typograf a scénograf. V letech 1940–1944 studoval na Státní grafické škole. Ve studiích pokračoval v letech 1945–1950 na Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky Vladimíra Pukla. Poté v letech 1950–1954 pokračoval ve studiu scénografie na téže škole v ateliéru Františka Tröstera. V letech 1954–1959 pak na Akademii působil jako asistent grafické speciálky. Byl členem Skupiny M 57 a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ilustroval desítky knih. Mezi nejznámější tituly patří Goethův Faust, vydaný k 150. výročí úmrtí autora a Babička Boženy Němcové . Dlouhodobě spolupracoval s nakladatelstvím Československý spisovatel. Dále pracoval pro časopisy: Typografie, Literární noviny, Tvar, Výtvarná práce, Listy klubu přátel poezie a další. Navrhoval divadelní a filmové plakáty.

Vladimír Šmejkal (12)

Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M. Univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes 20 let působí jako soudní znalec v oborech ekonomika, kybernetika, kriminalistika - ochrana dat a autorské právo. Podílel se na vyšetřování mnoha závažných trestných činů spáchaných v oblasti ekonomiky a financí a v souvislosti s moderními informačními technologiemi. Je členem vědeckých rad vysokých škol, autorem či spoluautorem řady knih a mnoha článků z oblasti informatiky, práva, organizace a řízení, veřejné správy a e-governmentu. Podílí se také na legislativních pracích v ČR a je členem Legislativní rady vlády. Působí na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a ve své kanceláři soudního znalce v Praze.

Vladimír Konopka (12)

Autor publikací s protifašistickou tématikou. Činný v letech 1953-1978.