Všichni Autoři a témata

Michail Tombak (7)

Michail Borisovič Tombak , je ruský středoškolský učitel biologie a chemie. Je v Polsku autorem čtyři bestsellerů na téma zdravého životního stylu a samoléčby. Vystudoval v letech 1971 až 1976 Státním pedagogickém institutu v Kaluze. Během studií cestoval také do Tibetu, kde se setkal s tradiční čínskou a tibetskou medicínou a napsal tři knihy z oboru. V červenci 1976 ukončil studium jako středoškolski učitel biologie a chemie. Od roku 1980 učil jako odborný asistent na Univerzitě v Moskvě, kde byl v roce 1985 jmenován ředitelem Vědeckého centra pro zdraví. Od roce 1990 až 1993 byl v Moskvě ředitelem sovětsko-nizozemské spolki „Ramaks“ a koncernu „Ramaks-Elektronik“. Certifikát hypnotizéra získal v roku 1993. Titul Kandidát věd získal v červnu 1996 a titul Doktor věd v dubnu 1997 v Moskvě. Od roku 1998 působí na „volné noze“. V roce 1999 se přestěhoval do Polska, a žije s manželkou Bogumilou v Lodži. Polské občanství získal v roce 2004. Zabývá se šířením samoléčby a přírodních léčitelských metod. Je autorem knih v polštině, věnované zdravému, aktivnímu a dlouhému životu. Jeho knihy byly přeloženy do 12 jazyků.

Michaela Hajduková, (15)

Michaela Burdová (12)

Michaela Burdová , občanským jménem Michaela Prošková, je česká spisovatelka, která napsala fantasy trilogii Poselství jednorožců, tetralogii Křišťály moci a dilogie Syn pekel a Volání sirény. Vystupuje občas také pod pseudonymem Nelien. V roce 2020 se provdala, nicméně knihy nadále hodlá publikovat pod svým dívčím jménem. Vyrostla v Sestrouni u Příbrami, absolvovala Střední ekonomickou školu v Sedlčanech. Kromě psaní se také věnuje kreslení a malbě. Miluje zvířata, ráda čte a to především fantasy literaturu. První dílo Poselství jednorožců začala psát už v 16 letech. Její tvorba se vyznačuje typickými prvky fantasy literatury: fiktivními světy, fantazijními bytostmi a kouzly. Kvůli jejímu vegetariánskému přesvědčení se v jejích knihách objevují také i vegetariánské podtexty. Koncem roku 2010 vyšel první díl trilogie Poselství jednorožců v srbském nakladatelství Evro Giunti.

Michael Swan (16)

Michael Swanwick patří mezi největší talenty osmdesátých let. Prosadil se mnohovrstevnatými povídkami plnými narážek, jež prozrazují vliv literární postmoderny stejně jako tradiční sci-fi a fantasy. Nejlepší povídky vyšly ve sbírkách Gravity‚s Angels a Tales of Old Earth . Druhá jmenovaná kniha obsahuje Hugem oceněnou povídku The Very Pulse of the Machine . Coby romanopisec je stejný novátor, má záběr od kyberpunku po hrdinskou fantasy a zaměřuje se na vliv střetu moderní techniky se starými společenskými strukturami na formování civilizace i jedince. Jeho první román In the Drift se odehrává v Americe, kde jaderná katastrofa roztříští společnost. Vacuum Flowers , Griffin‘s Egg a Stations of the Tide , vyznamenaná Nebulou, zkoumají dopad kataklyzmatických přírodních katastrof a sociopolitických událostí na lidské kolonie ve vesmíru, civilizačně odtržené od mateřské planety. Swanwick napsal rovněž román Jack Faust , moderní variaci na faustovské téma, a The Iron Dragon's Daughter , dobrodružnou technologickou fantasy. Rovněž vydal vícero provokativních a kontroverzních esejů o psaní science fiction a fantasy. Některé vyšly ve sbírkách A Geography of Unknown Lands a The Postmodern Archipelago . Swanwick je rovněž nositelem Ceny Theodora Sturgeona.

Michael Borovička (13)

působí v současné době jako nezávislý publicista a překladatel. Specializuje se na české dějiny 19. století. Je autorem knih Kauza Karel Havlíček Borovský , Pearl Harbor 1941. Ze zákulisí jednoho zákeřného přepadu a Tajné dějiny zednářských lóží . Jako spolautor se podílel na vícedílné publikaci Galerie nesmrtelných a dvoudílné knize Drsný střed Evropy . Je kmenovým autorem zeměpisného a cestopisného měsíčníku Lidé a země, kde publikuje cestopisné reportáže a třetím rokem již historický seriál o cestovatelích, polárnících a mořeplavcích. Spolupracuje také s měsíčníkem Dějiny a současnost a deníkem Lidové noviny. Absolvent Fakulty žurnalistiky se zaměřením na studium dějin. V letech 2002-2003 působil v Historickém ústavu armády ČR. PhDr.

Metoděj Pleský (8)

Metoděj Pleský se narodil 22. dubna 1891 v Domášově u Brna. Studoval na české reálce v Brně a na odborné sochařské škole; po jejím absolvování se živil jako sochař. V říjnu 1912 byl odveden do armády a po vypuknutí světové války odjel s c. k. pěším plukem 8 na ruskou frontu do Haliče. V květnu 1915 se mu podařilo přeběhnout k Rusům, přihlásil se do čsl. legií a v dubnu 1916 byl zařazen do 1. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se mnoha rozvědek a bitvy u Zborova. V říjnu 1917 byl zařazen do 4. čs. stř. pluku, kde byl ustanoven velitelem jízdního průzkumného oddílu; do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána. Zůstal v činné službě, absolvoval školu gen. štábu a v roce 1923 také II. ročník Válečné školy. Jako major gšt. sloužil u p. pl. 47 v Turnově. V září 1927 byl přemístěn jako náčelník štábu k 5. divizi do Č. Budějovic, v prosinci 1927 byl povýšen na pplk. gen. štábu. Od ledna 1930 byl převelen k horskému praporu 5 do Ružomberoku. Od října 1931 sloužil u p. pl. 46 v Chomutově, v říjnu 1934 byl přeložen k p. pl. 47 do Mladé Boleslavi. V dubnu 1937 byl přeložen do výslužby, ale v září 1938 byl aktivován a určen velitelem p. pl. 205 na Vltavské linii, kde byl po vládní kapitulaci zatčen pro pokus o převrat. V rozjitřeném období II. republiky byl jeho případ tiše smeten ze stolu. Metoděj Pleský byl literárně činný – v roce 1927 vydal Dějiny 4. střeleckého pluku, v roce 1931 vydal knihu věnovanou památce zesnulého gen. Čečka s názvem Bratr generál, v roce 1936 legionářskou pentalogii Velezrádci a v roce 1938 dvoudílný román Srdce ze zlata a ocele, přibližující osud tzv. Kornilovců, roty čsl. dobrovolníků v ruské armádě. Za okupace se Pleský zapojil do odbojového hnutí, podařilo se mu uprchnout z protektorátu a přes Bělehrad dorazil v lednu 1940 do tábora čsl. zahraničního vojska ve francouzském Agde. Byl jmenován velitelem I. praporu p. pl. 1, s nímž se v červnu 1940 účastnil ústupových bojů proti němec...

Melita Denková (14)

Melita Denková je česká spisovatelka, scenáristka, režisérka, překladatelka a redaktorka. Psát začala až před čtyřicítkou, v době, kdy pracovala jako asistentka režie v České, resp. Československé televizi. Jako autorka dětské literatury debutovala v Československém rozhlase sérií pohádek na dobrou noc v pohádkovém cyklu Hajaja. Její svébytná poetika, smysl pro detail a živý dialog se projevily také v pozdější tvorbě, kdy překročila hranice žánru pohádky. V posledních letech píše též čtivou pohádku historickou, romány z období posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. Každý rok připravuje k vydání novou knihu, zároveň pracuje jako redaktorka na volné noze. Žije střídavě v Praze a ve starobylém domě na Českomoravské vysočině. Dále např.: Putování do země Laskominy, Loudavý vlak, Pohádky ze země vysoké trávy, Zuzka Všetečná, řečená Knoflík, Pohádky z růží, Motýl ze skleněnky, Aprílová pohádka, Opice z Jahodové ulice, Pohádky zblízka i zdálky To nejlepší z Hajaji , Albatros 2005

Maxim E Matkin (13)

Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa

Maurice Jarre (17)

Maurice Jarre byl uznávaný francouzský skladatel a dirigent, známý především díky své práci na filmové hudbě. Jarre se narodil 13. září 1924 ve francouzském Lyonu a nejprve studoval inženýrství, poté se začal věnovat hudbě. Navštěvoval Pařížskou konzervatoř, kde se vzdělával pod vedením Josepha Martenota, vynálezce Ondes Martenot, raného elektronického hudebního nástroje. Jarreho kariéra v oblasti filmové hudby začala koncem 50. let, kdy začal skládat hudbu ke krátkým filmům.

Mary Jo Putney (8)

Je americkou autorkou, vystudovala anglickou literaturu a průmyslový design. Ačkoliv být romanopiscem byl její dávný sen, realizovala ho až ve chvíli, kdy se jí do rukou dostal počítač. A od té doby už jen samá pozitiva. Teď píše na plný úvazek. Kromě historických romancí píše ještě fantasy příběhy a o paranormálních jevech, a objevilo se i několik románů ze současnosti.

Martin Rázus (16)

Martin Rázus byl slovenský básník, prozaik, dramatik, publicista a politik a evangelický farář. Narodil se v rolnické rodině. Vzdělání získal v Liptovském Mikuláši, Kežmarku a později na teologickém semináři v Bratislavě. Působil jako evangelický farář v Modré, ale za krátkou dobu pokračoval v teologickém studiu ve skotském Edinburghu. Po jeho dokončení pokračoval v působení v Modré, později v Pribylině, kde s v roce 1913 oženil se svou manželkou Elenou, a Moravském Lieskovém. Od roku 1930 působil jako farář v Brezně. Pohřbený je v Banské Bystrici. Jako politik byl členem Slovenské národní strany a zastáncem slovenského autonomismu. V lednu roku 1920 vystoupil z SNS, která se před volbami spojila s Národní republikánskou stranou rolnickou. Zpět do SNS se vrátil, až když se v programu SNS z roku 1922 opět objevil požadavek administrativní a kulturní autonomie Slovenska. Stal se významnou osobností své strany a snažil se program strany zaměřit na sociální a hospodářské problémy své země a na prosazování národní a politické autonomie Slovenska. Od roku 1929 až do své smrti byl předsedou SNS. Jeho zásluhou a díky dohodě s Československou národní demokracií získala SNS v roce 1929 první poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění, poslancem byl Rázus až do roku 1937. Pod jeho vedením začalo sbližování SNS s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Tyto strany spolu vytvořily takzvaný Autonomistický blok. Své první verše napsal už na základní škole, ale uveřejňovat je začal až od roku 1911. Publikoval např. v časopisech Dennica, Prúdy, Živena, Stráž na Sione či Národnie noviny. Psal poezii, prózu, ale je též autorem dvou divadelních her.

Martin Buber (14)

Martin Buber byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele. Martin Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. U něho ve Lvově strávil Martin Buber dětství a studoval zde na polském gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel. Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu. V tomtéž roce se oženil a pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů. Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii. Po druhé světové válce se ...

Markus Zusak (11)

Markus Frank Zusak je australský spisovatel. Mezi jeho nejznámější díla patří Zlodějka knih a Posel - obě knihy se staly mezinárodními bestsellery. Za svůj přínos v oblasti literatury pro mládež obdržel Zusak v roce 2014 cenu Margaret Edwardsové. Zusak se narodil v australském Sydney. Jeho rodiče tam emigrovali na konci padesátých let - matka Lisa pochází z Německa a otec Helmut z Rakouska. Zusak má dvě sestry a jednoho bratra, ze sourozenců je nejmladší. Na University of New South Wales vystudoval anglický jazyk a dějepis. Zusak napsal pět knih. První tři, Roky pod psa, Smečka rváčů a Když psi pláčou vycházely v letech 1999 až 2001 a byly přeloženy do cizích jazyků včetně češtiny. Všechny získaly řadu ocenění. Roky pod psa se Zusak snažil vydat celých 7 let. Posel, jenž se na trh dostal v roce 2002, získal od CBC cenu za knihu roku 2003, a premiér Nového Jižního Walesu mu dokonce udělil cenu Ethel Turnerové. Kniha se také dostala do užšího výběru při udílení prestižní Printzovy ceny. Zlodějka knih vyšla v roce 2005 a byla přeložena do více než 30 jazyků. Kromě mnoha cen, které vyhrála v Austrálii i ve světě, se kniha dlouho držela na prvním místě žebříčku Amazon.com a na seznamu bestsellerů New York Times; stala se také bestsellerem v Brazílii, v Irsku a na Tchaj-wanu. Mezi prvními 5 nejprodávanějšími knihami se umístila ve Velké Británii, ve Španělsku, v Izraeli a v Jižní Koreji, a plánují se i další překlady. V roce 2018 vyšel Zusakův román Clayův most. Zlodějka knih byla v roce 2013 zfilmována . V roce 2014 získal Zusak od Americké asociace knihoven cenu Margaret Edwardsové. Tato cena je udělována za konkrétní knihu, která představuje zásadní přínos v oblasti literatury pro mládež. V roce 2006 Zusak obdržel cenu mladého australského romanopisce roku, kterou každoročně uděluje deník Sydney Morning Herald. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Markus Zusak na anglické Wikipedii....

Mariusz Szczygieł (9)

Mariusz Szczygieł je polský novinář a spisovatel, čechofil propagující ve své vlasti současnou českou kulturu i zvyky. Vystudoval Ekonomické lyceum Štefana Žeromského v Legnici a politické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě . Jako šestnáctiletý se stal dopisovatelem skautského týdeníku Na przełaj. Přes komunistickou cenzuru měl magazín poměrně značnou svobodu ve volbě témat, kterými se zabýval. Výsledkem toho byly na svou dobu šokující Szczygiełovy reportáže o životě náctiletých gayů, pronásledovaných a neakceptovaných svým okolím. Cyklus se jmenoval „Rozhřešení“ a vyvolal tak velkou odezvu čtenářské obce, že se Na przełaj stalo v letech 1986–1987 jedním z nejčtenějších polských týdeníků pro mládež. Obrovskou vlnu odporu polských katolických kruhů zdvihl v roce 1993 reportáží „Polský onanismus“, kterou otiskla Gazeta Wyborcza ve svátečním vydání mezi esejí Czeslawa Milosze a rozhovorem s Václavem Havlem. Popsal v ní sexualitu polské mládeže jinak, než byla prezentována v příručkách Ministerstva školství a tělovýchovy. Tato reportáž nebyla jen provokací, ale především první vlaštovkou sexuální revoluce, jejíž šíření nebylo v Polsku pro komunistickou minulost země a její silnou katolickou tradici tak rychlé jako v jiných evropských zemích. Szcygiełova reportáž vedla k rozsáhlé polemice na stránkách katolického tisku a někteří čtenáři na protest odesílali redakci výtisky sváteční přílohy zpět. Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podz...

Marilyn Diamond (6)

Americká spisovatelka, knihy o zdravém způsobu života.

Marie Kyzlinková (15)

Marie Kyzlinková, rozená Tesařová , byla česká publicistka a spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, manželka železničního úředníka, později inspektora státních drah, působícího v Litoměřicích. Její beletristické činnosti předcházela činnost publicistická . Později se však začala plně věnovat tzv. ženskému románu a publikovala hlavně v Červené knihovně a v Modré knihovně. Její díla však neřeší skutečnou problematiku prostředí, ve kterém se odehrávají , ale stereotypně zobrazují na citovou složku redukované postavy v rámci zkonvencionalizovaného milostného příběhu , jehož hlavním smyslem je šťastné rozuzlení. Po komunistickém převratu byly její knihy zařazeny na cenzurní index a vyřazeny z knihoven. Autorce bylo znemožněno publikovat a musela se za své literární hříchy „kát“: „Jakmile byly mé knihy označeny za brak a vyřazeny z knihoven, přestala jsem úplně psát. Nyní se snažím na své literární hříchy zapomenout.“ .

Marie Holková (16)

Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.

Margaret Weis (16)

Margaret Weis se narodila 16.3.1948 v In­dependence, Missouri, kde také vyrůstala. Studovala na University of Missouri, Columbia, kterou ukončila roku 1970 s titulem bakalář tvůrčího psaní. Pracovala třináct let v Herald Publishing House v Independence, kde začínala jako korektor a vypracovala se na ředitele obchodního oddělení. Její první knihou byl životopis Franka a Jesse Jamesových, publikovaný v roce 1981. V roce 1983 se přestěhovala do Lake Geneva, Wisconsin, kde začala pracovat pro TSR, Inc., vydavatele DUNGEONS & DRAGONS, role-playing games. V TSR, se M.Weis stala součástí designerského týmu DRAGONLANCE, který vznikal na základě položeném Tracy Hickmanem a stal se revolucí v RPG. Knih z řady Dragonlance se prodalo více než dvanáct milionů kopií, a v její vlastní serii galactické fantasy, Star of the Guardian již vyšel pátý díl. Společně s T. Hickmanem nyní dokončila sedmidílný cyklus Death Gate knihou The Seventh Gate vydaný v srpnu 1994. Pokračuje dále na velkolepém projektu Dragonlance a na nové serii Sovereign Stone . Poslední její prací je serie Dragonvarld . Margaret Weis žije s manželem Donem Perrinem, dvěma koliemi a kočkami v přestavěné stodole ve Wisconsinu.

Marcel Ihnačák (8)

Slovenský šéfkuchař, autor kuchařských knih.

Magda Szabó (12)

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.

Maeve Binchy (13)

Maeve Binchyová byla irská spisovatelka. Její díla byla přeložena do 37 jazyků a dosáhla souhrnného nákladu 40 milionů výtisků. Většinou se odehrávala na irském maloměstě a vyznačovala se laskavým humorem, ona sama svou literaturu označovala za „únikovou“. Od roku 1969 pravidelně přispívala svými vtipnými sloupky do deníku The Irish Times. Do literatury vstoupila jako dramatička, svůj první román vydala roku 1982 . Její manžel Gordon Snell byl spisovatelem knih pro děti.

Ludvík Mucha (9)

Ludvík Mucha byl český kartograf, historik kartografie, vexilolog a vysokoškolský pedagog. V letech 1946–1950 studoval na Přírodovědecké fakultě UK u Karla Kuchaře zeměpis a dějepis. Od roku 1952–1993 působil na své alma mater jako pedagog . Narodil se sice v Ervěnicích , ovšem jeho rodina měla kořeny v Ivančicích a tam také strávil většinu svého mládí. Gymnázium absolvoval roku 1946 v Praze. Poté začal studovat obor zeměpis a dějepis na Přírodovědeckou fakultu UK. Po dokončení studií působil jako učitel na gymnáziu v Horním Jiřetíně a současně jako odborný redaktor v  nakladatelství Orbis. V roce 1952 se vrátil na svoji fakultu jako odborný asistent. V průběhu svého působení na škole získal v roce 1969 titul RNDr., v roce 1972 obhájil svoji kandidátskou práci. Habilitoval se jako docent kartografie teprve v roce 1983. V roce 1993 odešel do penze, nicméně i poté jako externista přednášel. Jeho ženou byla RNDr. Marie Muchová, rozená Richtrová . Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově v Jenišovicích u Jablonce nad Nisou. Zabýval se dějinami kartografie 19. století, zvláštní pozornost věnoval výrobě glóbů, školních map. Publikoval práce o kartografech: Václav Merklas, Josef Brunclík, Jan Felkl, František Kreibich, Blasius Kozenn. V 80. letech inicioval soupis slunečních hodin. Jeho vexilologické a filatelistické zájmy ho přivedly ke spolupráci na větších atlasech a přehledových příruček . Ludvík Mucha byl zakladatelem a dlouholetým předsedou Vexilologického klubu, později se stal čestným předsedou nástupnické České vexilologické společnosti. V roce 2014 uzavřela Mapová sbírka PřF Uk v Praze licenční smlouvu s dědici a bude proto zveřejňovat dílo autora on-line....

Ludmila Karlíková (4)

Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.

Luděk Faustus (3)

Luděk Faustus byl český botanik, vysokoškolský pedagog a spisovatel v oboru botaniky. Během druhé světové války jako student střední školy musel odejít ze školy, protože vyjádřil odpor vůči výuce německého jazyka a v 15 letech začal pracovat jako lesní dělník na šluknovsku. Zde začal jeho zájem o dřeviny. Maturitu složil až po skončení druhé světové války a následně začal studovat na přírodovědecké fakultě UK. Když skončil svá studia na přírodovědecké fakultě začal působit na ruském gymnáziu. Doktorandské studium absolvovat také na Karlově univerzitě prací na téma: nahosemenné rostliny a fyziologie rostlin. Poté kdy získal doktorát začal vyučovat jako odborný asistent na pedagogické fakultě UK v oboru: botanika. V roce 1945 stice vstoupil do KSČ, ale krátce po únoru 1948 své členství zase zrušil. To však mělo vliv na jeho další profesní kariéru. Přesto publikoval v odborných časopisech. Od 80. let 20. století působil v ÚÚVPP až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. Mimo profesní činnost působil aktivně v kynologickém klubu jako mezinárodní rozhodčí na kynologických výstavách, a byl hlavním poradcem chovu plemene Airedale terrier . V 60. a 70. letech 20. století se stal členem Wartburg klubu a účastnil se závodů „Modrá stuha“ a závodů do vrchu. V roce 1977 s rodinou zakoupil dům se zahradou ve vesničce v Českém středohoří pod chráněným vrchem Boreč. Zahradu osázel sazenicemi cenných dřevin s ideou malého arboreta, několik druhů jedlí, borovic, smrků, ale i listnatých dřevin se sortimentem druhu Lonicera. Zároveň sepsal klíč k určování druhu Lonicera, který již vzhledem k onemocnění nepublikoval. K jeho nejznámějšímu dílu v oboru botaniky patřil: Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin, který byl pomocnou knihou pro žáky základních a středních škol. Faustus navázal na dílo Františka Polívky, kdy upravil a dop...

Lubor Hájek (13)

Lubor Hájek byl český historik orientálního, čínského a japonského umění. Byl zakladatelem a budovatelem Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze. Vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy indologi u Vincence Lesného a srovnávací vědy náboženské u Otakara Pertolda. V letech 1945–1952 byl zakládajícím členem a odpovědným redaktorem časopisu Nový Orient. Při pracovních cestách navštívil Čínu, Mongolsko, Indii, Barmu, Indonésii, Írán, Afghánistán a Japonsko. V roce 1952 založil Sbírku orientálního umění Národní galerie v Praze, kterou vedl až do roku 1986. V letech 1964–1969 byla sbírka asijského umění umístěna v Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí. Expoice byla ale při požáru v roce 1969 značně poničena. V roce 1972 byla sbírka přemístěna do Zbraslavského zámku. Tam byla v roce 1998 otevřena nová stálá expozice orientálního umění. Je autorem asi 40 výstav, 15 knižních publikací a asi 120 odborných článků v časopisech. Psal rovněž předmluvy či doslovy k publikacím jiných autorů.

Lubomír Lipský (6)

Lisa Scottoline (9)

Narodila se ve Philadelphii, vystudovala práva na Pennsylvánské univerzitě. Pracovala jako advokát v prestižní právnické firmě, ale během mateřské se pustila úspěšně do psaní „právnických detektivek“ a ke své praxi se již nevrátila. Dodnes napsala více než tucet detektivních románů, roku 1995 získala cenu Edgar za román Final Appeal .

Leo Pavlát (10)

Leo Pavlát je novinář, spisovatel a diplomat, první a současný ředitel Židovského muzea v Praze od jeho navrácení české a moravské židovské komunitě . Leo Pavlát po válce vyrůstal s matkou, která jako jediná z rodiny přežila šoa - věznění v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau i dalších lágrech. Po základní devítileté škole a Střední všeobecně vzdělávací škole vystudoval fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy . Od konce 70. let se začal angažovat v neoficiálních strukturách kolem Židovské obce v Praze. Po roční vojenské službě byl v letech 1975-1990 odborným redaktorem umělecko-naučné redakce nakladatelství Albatros. V letech 1990-1994 působil na československém/českém velvyslanectví v Izraeli v Tel Avivu. Od roku 1994 je ředitelem Židovského muzea v Praze. Jeho první díla tvořily překlady náboženských úvah a textů židovských autorů a děl s židovskou tematikou pro Věstník Rady židovských náboženských obcí a Ročenku Rady židovských náboženských obcí, později začal psát vlastní knihy. Od konce roku 1994 připravuje rozhlasový pořad pražské židovské obce Šalom alejchem a i jinak spolupracuje s Českým rozhlasem při tvorbě naučných pořadů o židovských tradicích, zvycích a kultuře, dříve psal pravidelně fejetony pro českou redakci BBC a Rádio Česko . Z francouzštiny přeložil úvahy náboženského myslitele Ješajahu Leibowitze „Úvahy nad Tórou“ . Na téma antisemitismus a židovské tradice publikuje v novinách , vystupuje v rozhlase a televizi a přednáší na různých fórech, výsledky této činnosti lze nalézt i v některých sbornících. Od roku 1995 pracuje ve volených orgánech Židovské obce v Praze i Federace židovských obcí. Od roku 1997 j...

Lenka Izáková (12)

Ilustrátorka.

Lauren Roberts (17)

Lauren Blakely (12)

Americká spisovatelka románů pro ženy. Pod jménem Whitney, Daisy píše knihy pro mládež.

Laura Walden (10)

Spisovatelka pochází z Německa, narodila se v roce 1964. Po studiu práv strávila jako právní čekatelka řadu měsíců na Novém Zélandu. Zdejší prostředí ji natolik uchvátilo, že po návratu začala psát barvité reportáže.. Od nich nebylo daleko k nápadu, aby se Nový Zéland stal místem děje jejího románu. Po nějaké době se vzdala původně vysněné advokátní profese, stala se novinářkou a autorkou scénářů. Pokud nyní Laura Waldenová nepobývá na Novém Zélandu, žije s rodinou v Hamburku

Laura Thalassa (14)

Americká spisovatelka.

Ladislav Ptáček (15)

Spisovatel, lékař v Českém Krumlově. V prostředí vojenského tábora na Šumavě se odehrává povídka Město pod stany. Autor řady románů, např. V klopě růži , S andělem v náručí atd. Otec byl železničním kovářem. První manželka Olga Macháčková byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná je rusistkou a překladatelkou. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. 1934–36 pracoval jako medik v ordinaci Praporů práce hl. města Prahy. 1936 nastoupil základní vojenskou službu, 1938–45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. 1945–47 byl ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, 1947 dostudoval Lékařskou fakultu . Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, od 1949 v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od 1955 v Českém Krumlově a 1960–69 v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku. Počínaje 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis , Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy , Oheň , Země, Právo lidu, Čin , Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět , Ahoj , České slovo , Svět práce, Jihočeská pravda , Stráž severu aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry . Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné 1920–30 a knižnici Nová cesta . 1947–48 naps...

Ladislav Pešek (7)

Ladislav Pešek , vlastním jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog. Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, roz. Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na Konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. Byl pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze dvakrát v letech 1928 a 1929. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky. Na přelomu padesátých a šedesátých let podával vynikající výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici...

Ladislav Dvořák (15)

Básník a prozaik.Jeho věcné arytmické básně jsou protipolem budovatelské lyriky. Narodil se 1.12.1920 v Krásněvsi u Velkého Meziříčí, zemřel 22.6.1983 v Rokycanech. Pochází z početné rodiny vesnického kováře. Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty zde studoval jako privatista. Maturoval 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe a do 1945 v továrně Avia Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách 1948 byl ze studia vyloučen. 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce a do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ musel vrátit do továrny a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. 1956–66 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do 1968 v propagaci nakladatelství Orbis, jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie a konečně jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze . Po podepsání Charty 77 byl propuštěn. Živil se jako dělník v závodě na protetické přístroje a v papírnách, v Ústavu sér a očkovacích látek, byl korektorem v deníku Mladá fronta. První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko a v Kytici . Sazba jeho první sbírky byla 1948 rozmetána a některé její básně vyšly 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci. Dvořák přispíval do časopisů: Kritický měsíčník, Akord, od 1956 Červený...

Ladislav Deneš (13)

Slovenský fotograf, fotografické publikace ze Slovenska.

Krista Pokorná (8)

Výtvarnice.

Kosmas (10)

Kosmas byl první známý český kronikář, autor Kroniky české a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známy, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, sám se nazval osmdesátiletým starcem. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno autentické, jsou jím podepsány předmluvy a je uvedeno v připisku Kosmovy kroniky o smrti jejího autora. Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. asi v roce 1045 nebo kolem tohoto roku, zřejmě do zámožné kněžské rodiny, snad z okruhu pražské kapituly. Někdy je však uváděn i pozdější rok narození. Datum narození je odvozeno z informace, že se v roce 1125 sám nazval octogenario. S tím se zdá být poněkud v rozporu, co píše Kosmas k roku 1074. Tehdy by mu mělo být asi 29 let, ale měl být v Praze na škole a poutníkem k hrobu sv. Vojtěcha oslovován „chlapče“ . Proto už Dobner předpokládal pozdější narození, uvažován byl zvláště rok 1054, v roce 1074 by mu pak bylo asi 20 let a 1125 asi 71 let, octogenario by pak znamenalo vstupující do osmého desetiletí věku . Dušan Třeštík narození kolem roku 1045 vysvětluje tím, že ve věku 28–29 let bylo studium běžné a oslovení puer v souladu s dobovým chápáním významu latinského slova. Jiným sporným údajem je Kosmův údajný polský původ, založený na jeho zmínce, že s Břetislavem I. z výpravy do Hnězdna roku 1039 přišel „můj předek“ . Tato informace se zdá být pozdějším doplňkem opisovačů, který se vyskytuje pouze ve dvou rukopisech . S informací se zdá být v rozporu i Kosmovo protipolské zaměření a použitý výraz za předpokladu jeho narození kolem roku 1045. Pokud by se Kosmas narodil jen několik málo let po příchodu této osoby do Prahy, muselo by se jednat o jeho otce a je nepravděpodobné, že by syn svého otce nazýval neurčitým ...

Kocian Quartet (3)

Kocian Quartet je renomované české smyčcové kvarteto, které se významně zapsalo do světa komorní hudby. Kvarteto bylo založeno v roce 1972 a nese jméno slavného českého houslisty Jaroslava Kociana. Soubor si rychle získal uznání pro svou technickou zdatnost a hlubokou muzikálnost a provádí široký repertoár, který sahá od klasických až po soudobá díla.

Kendare Blake (9)

Původem z Jižní Korey, nyní žije s rodiči v USA. Rodiče pochází z Kavkazu. Získala bakalářský titul v oboru podnikání z Ithaca College a magisterského studia v psaní z Middlesex University v Londýně. Má ráda řeckou mytologii, červené maso a veganství.

Kathryn Taylor (13)

Kathryn Taylor začala psát už jako dítě. Když jí bylo jedenáct, tak byl vydán její první příběh. Od té doby věděla, že se chce živit jako spisovatelka. Její profesionální i soukromý život jí však přichystal řadu překážek. Nakonec se jí však její sen splnil, když napsala velmi úspěšnou sérii určenou převážně ženám - BARVY LÁSKY.

Karl Herloßsohn (16)

Karl Herloßsohn, vlastním jménem Borromäus Sebastian Georg Karl Reginald Herloß, v českém prostředí známý více jako Karel Herloš byl německy píšící novinář a spisovatel, pocházející z Prahy a úzce spjatý s českým prostředím tematikou svých historických románů, které byly oblíbené i u českých čtenářů. Narodil se v německé rodině v Praze na Malé Straně, otec byl krejčím. Jako rok jeho narození je mnohdy chybně uváděn rok 1804 Po studiu na malostranském gymnáziu studoval na pražské univerzitě filosofii a po krátkém pobytu ve Vídni se vrátil do Prahy. Soukromě studoval práva a pracoval jako vychovatel. V Praze napsal i své první novely, Treue bis in den Tod a Eine Nacht in den Appeninen. V roce 1822 publikoval první verše v Dresdner Abend-Zeitung. V roce 1825 se odstěhoval do Lipska, pravděpodobně kvůli tomu, že v rakouské monarchii byla přísnější cenzura; zde se trvale usadil a věnoval se novinářské a literární činnosti. Byl spolupracovníkem listu Brockhaus’schen Literarischen Conversationsblatt, působil jako překladatel a psal pro různé, hlavně beletristické listy. V roce 1826 publikoval první historický román Die Fünfhundert vom Blanik. V roce 1830 založil časopis Der Komet , který patřil ve své době k nejúspěšnějším literárně-kritickým listům. Časopis redigoval 19 let, až do roku 1848. V roce 1839 podnikl cestu po Slezsku a Krkonoších, při níž se zastavil též v Praze . V roce 1848 převzal redakci Spindlerova almanachu Vergiss mein nicht. Připravoval se k návratu do Prahy, ale vážná nemoc mu v tom zabránila. Zemřel chudý, v nemocnici sv. Jakuba v Lipsku. Jednu stránku jeho díla představuje tvorba publicistická a satirická a účast na dílech encyklopedického charakteru. Kromě vlastního časopisu Der Komet , který vycházel v letech 1830-1848, publikoval v roce 1832 ve spolupráci s Johannem Peterem Lyserem ...

Karin Michaëlis (13)

Dánská spisovatelka, manželka spisovatele Sophuse Michaëlise, posléze diplomata Charlese Emila Stangelanda. Jako antifašistka strávila druhou světovou válku v USA. Nejznámější jsou její knížky pro děti s hrdinkou Bibi, kterých napsala celkem 9. Skandální úspěch z jejích 36 románů pro dospělé zaznamenala kniha Den farlige alder a její pokračování Elsie Lindtner , které vzbudily pohoršení otevřeným konstatováním, že i žena může pociťovat sexuální touhu. Napsala i románovou autobiografickou trilogii vydávanou pod společným jménem Træet på Godt og Ondt a ve 40. letech další autobiografie Little Troll a Vidunderlige Verden .

Karen Robards (11)

Americká spisovateľka Karen Robardsová je autorkou štyroch desiatok románov, medzi ktorými nájdeme tak historické, ako aj súčasné romance s dobrodružnou zápletkou. Za svoje diela získala mnoho literárnych ocenení a jej diela boli preložené do jedenástich jazykov.

Karel Šebesta (17)

Narozen 10. 10. 1948 v Českých Budějovicích. Prof. PhDr., CSc., bohemista. Překladatel ze švédského jazyka.

Karel Novák (10)

Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák se narodil 8. prosince 1890 v Benešově v rodině chudého pekaře, jehož osud inspiroval V. Vančuru k románu "Pekař Jan Marhoul". Studoval na benešovském gymnáziu; spolužákem ve třetím a čtvrtém ročníku mu byl V. Vančura, s kterým se po celý život přátelil. Střední školu nedokončil, rozhodl se pro dráhu žurnalisty. Nejdříve nějaký čas přispíval do novin, od roku 1912 pracoval v redakci Českého slova. Za války narukoval, podařilo se mu dezertovat, pracoval ve Vídeňském deníku, první léta po válce opět v Českém slově. Jako novinář spolupracoval s levicově orientovanou inteligencí, zajímal se o sociální otázky, psal proti fašismu a blížícímu se válečnému nebezpečí. V období okupace neušel vězení, v r. 1944 byl v klečinském koncentračním táboře v Horním Slezsku. Po osvobození byl krátce redaktorem v Svobodném slově, dále pracoval v redakci armádního deníku Svobodné Československo a v deníku Práce; v letech 1952 - 56 byl šéfredaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Zemřel 23. listopadu 1980 v Praze.

Karel Hartl (6)

Karel Hartl je český kynolog a šlechtitel. Spolu s Františkem Horákem je jedním z nejznámějších českých kynologů a šlechtitelů psů. Ze sedmi českých národních plemen: přispěl ke šlechtění dvou, částečně k šlechtění chodského psa a významně k vyšlechtění československého vlčáka . Šlechtění československého vlčáka začalo jako vědecký experiment křížením karpatského vlka s německým ovčákem u pohraniční stráže ČSSR ale rychle dospělo ke standardnímu plemeni určeného původně ke služebním účelům. Jeho výjimečné povahové a exteriérové rysy a fyzické vlastnosti, z něj udělaly ve světě možná nejznámější české plemeno. Od roku 1989 je uznáno FCI. Prvního psa dostal v sedmi letech a staral se o něj čtrnáct let. Prožil s ním dobu války a naučil ho, aby se bál střelby a díky tomu neprošel povinnými odvody do německé armády Byl členem skupiny mladých lidí, z okolí Blatné, které učil cvičit psy jistý četnický psovod, jenž vlastnil erdlteriéra. Ve druhé polovině 40. let 20. stol pracoval jako psovod SNB. V roce 1947 absolvoval psovodský kurz pro policejní psovody v Pyšelích. První služební pes Kala Hartla, německý ovčák, se jmenoval Ajax. V roce 1951 byla podle vzoru sovětských Pohraničních vojsk zřízena nová ozbrojená složka určená k ochraně státních hranic: Pohraniční stráž. do které vstoupil i Karel Hartl. Kariéru ukončil s hodností plukovníka. Počátkem 50. ket byl jmenován velitelem výcvikového střediska psovodů v Doupově na Karlovarsku a byl vyslán do kynologického kurzu ve školícím zařízení Pohraničních vojsk SSSR v Alma-Atě , kde mu byl přidělen služební pes, německý ovčák Kazbek. Kynologie v Sovětském svazu díky objevům vědců Krušinského a Andrejova navazujíce na poznatky Fyziologie vyšší nervové činnosti psů, jejímž zakladatelem byl Ivan Petrovič Pavlov se snažila pochopit, jak se pes učí a jak uvažuje a využít toho jako nástroje výcvi...

Karel Dobeš (8)

Karel Dobeš je vládní zmocněnec pro spolupráci s Evropskou agenturou pro družicovou navigaci GSA a od 30. října 2019 předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků . Je ženatý a má dvě děti, Coru a Carolinu . V roce 1961 vystudoval obor mechanik frekvenčních zařízení na Učňovském středisku TESLA Rožnov/Brno, v roce 1964 vystudoval obor měřící a řídící technika na Střední průmyslové škole elektrotechnické ve Frenštátu pod Radhoštěm. Mezi lety 1967 a 1969 studoval obor sdělovací technika na ČVUT Praha a mezi lety 1970 a 1975 vystudoval obor počítačové technologie a informatika na Technické universitě Mnichov. V letech 1975 nastoupil na studium a praktika v USA, Japonsku a Velké Británii. V roce 2002 absolvoval DGQ-Kurs „Quallity Management Systems and internal Audit“, DGQ v Kolíně nad Rýnem. Mezi lety 1975 a 2003 pracoval ve vlastní kanceláři a působil v Německu, spolupracoval na mnohých projektech například s Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku DLR a Německým střediskem pro pozorování Země DFD v Oberpfaffenhofenu u Mnichova, společností Siemens v Mnichově, Steuma Refractometer Systems, Hohenbercha u Mnichova, s automobilkou BMW v Mnichově. V oblasti kosmických aktivit a informačních systémů v rámci jeho zaměstnání proběhly systémové analýzy a návrhy, implementace SW a HW, poradenství a management kvality. Mezi lety 2000 a 2006 pracoval pro společnost Büro Qualitas v Německu, působil jako jednatel a majitel. V roce 1991 byl jednatelem společnosti Dofra a mezi lety 1992 a 1994 byl poradcem generálního ředitele TATRA Kopřivnice. Mezi lety 1992 a 2001 by poradcem presidenta a representant pro EU v rámci Svazu průmyslu a dopravy ČR a v roce 2006 se usnesením vlády stal vládním zmocněncem pro kandidaturu ČR na sídlo Evropské Agentury pro navigační systémy GSA . V roce 2008 spoluorganizoval vstup ČR do Evropské kosmické agentury ESA a čl...

Karel Bečka (11)

MUDr. Karel Bečka, dětský lékař, osvětové práce z oboru.

Karel Bartošek (7)

Karel Bartošek byl český a po emigraci francouzský historik a publicista, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu. Karel Bartošek pocházel z dělnické rodiny, v mládi vstoupil do KSČ a napsal několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se zde profesorem a v letech 1960 až 1970 byl členem Československé akademie věd. Ve své odborné práci se zaměřoval především na novodobé české dějiny. S ortodoxním komunismem se ale postupně rozešel. Významně se angažoval v pražském jaru 1968, byl z KSČ vyloučen, pracoval jako pomocný dělník u Vodních staveb a v roce 1972 byl šest měsíců vězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Roku 1982 poté, co StB poslala jeho rodině domů rakev s tím, že je mrtev, emigroval do Francie, kde se připojil k CNRS. Následující rok byl zbaven československého občanství. Ve Francii byl do roku 1996 vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny v Paříži. Roku 1999 se podílel jako jeden ze spoluautorů na vydání Černé knihy komunismu, která se pokouší shrnout rozličné zločiny , jejichž pachatelem jsou orgány komunistických států.

Julien Green (8)

Julien Green byl americko-francouzský spisovatel proslulý svými psychologickými romány. Ceněno je též osmnáct svazků jeho deníků a úvah. Psal je od roku 1926 až do smrti. Narodil se ve Francii americkým rodičům , kteří oba pocházeli z amerického Jihu . Ve Francii prožil většinu života, sžil se s francouzským kulturním prostředím a svá díla psal ve francouzštině. Přesto si až do smrti ponechal americké občanství, pod vlivem své matky se označoval za Jižana a hlásil se k odkazu jižanské Konfederace. Dětství prožil ve Francii. Za první světové války sloužil ve francouzské armádě, po válce studoval na University of Virginia, kde potom krátce učil. Roku 1922 se vrátil do Francie, ale za druhé světové války sloužil v americké armádě a po válce zůstal ve Francii. Psal romány, také z předválečného amerického jihu. dále eseje, divadelní hru a deset svazků velmi ceněných deníků. Roku 1970 získal literární cenu Francouzské akademie a o rok později byl zvolen jejím členem jako první Američan po rodičích. Sebrané spisy vyšly v letech 1954–1965 v desíti svazcích. Pocházel z episkopalistické rodiny, ale roku 1916 konvertoval ke katolictví. Později se vrátil k protestantství, ale roku 1939 znovu přestoupil na katolictví. Celý život vnitřně bojoval se svou homosexualitou. Kvůli své náboženské víře se nakonec rozhodl pro celibát. Zemřel v Paříži, na vlastní přání však byl pohřben v kostele sv. Jiljí v rakouském Klagenfurtu, a to kvůli nedaleké soše Panny Marie, k níž měl osobní vztah.

Judith Michael (9)

Judith Michael je pseudonymem, který vznikl kombinací křestních jmen manželů Judith a Michaela Fainových. Manželé v současné době žijí a píšou střídavě v Chicagu a v Aspeně, ve státe Colorado

Judith Arnold (10)

Judith Arnold vdaná dvě děti /chlapci/ žije v Massachusetts nedaleko Bostonu. Její první román vyšel v říjnu 1983, stejně jako narození prvního syna. Od té doby napsala více než 90 románů, které vydala v Silhouette, Second Chance at Love a Harlequin nakladatelství.

Jørgen Clevin (10)

Hans Jorgen Clevin se narodil 24. dubna 1920 ve Frederiksbergu v Dánsku. Byl pedagog, učitel a autor dětských knih. Známým se stal díky svým obrázkovým knihám i své televizní kariéře. Autor je známý svou jednoduchostí, ze které je patrná touha po komunikaci s dětmi, nikoliv umělecké ambice. Clavin dokázal ovládnout dánskou tvorbu pro děti po desetiletí.

Joshua Williamson (19)

Americký autor komiksů. Mezi jeho díla patří např. některá čísla série Flash nebo série Ghosted.

Josephine Tey (5)

Josephine Teyová, vlastním jménem Elizabeth MacKintoshová byla skotská spisovatelka. Vystudovala Anstey College of Physical Education v Birminghamu a pracovala jako učitelka tělocviku. V roce 1923 se vrátila do rodného Invernessu, aby pečovala o staré rodiče, a stala se profesionální spisovatelkou. Psala divadelní hry s historickými náměty pod pseudonymem Gordon Daviot a detektivní romány s hlavní postavou inspektora Alana Granta pod pseudonymem Josephine Teyová. Žila v ústraní a odmítala veškerou publicitu. Její nejznámější knihou je Vrah či oběť? . Děj se odehrává v nemocnici, kde se detektiv Alan Grant zotavuje po zranění utrpěném při výkonu služby. Čas si krátí tím, že se s pomocí moderních kriminalistických metod snaží vyřešit záhadné zmizení následníka anglického trůnu Eduarda V. a jeho bratra Richarda. Kritickým rozborem dobových pramenů pak vyvrací obecně sdílené přesvědčení, že oba chlapce nechal zlikvidovat jejich strýc Richard III. Kniha v roce 1990 zvítězila v anketě 100 nejlepších detektivních románů všech dob.

Josef Zrzavý (9)

Josef Zrzavý se narodil dne 7. března 1909 v Krucemburku u Chotěboře, okr. Havlíčkův Brod na české straně Českomoravské vysočiny, v rodině zemědělce, jako nejmladší ze tří dětí. Absolvoval státní reálné gymnázium v Chotěboři, kde maturoval v červnu 1929. Po maturitě se zapsal na českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v té době působila též německá lékařská fakulta. Ke studiu medicíny ho přivedlo středoškolské studium, kde si oblíbil přírodovědné předměty.

Josef Šubrt (6)

Narozen 20.2.1929, zemřel 29.8.1976 v Praze. Nakladatelský redaktor, publikace pro mládež.

Josef Štolba (17)

Josef Štolba v Matrice křestní Joseph byl český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel. Rodiče Josefa byli František Štolba a Maria Štolbová-Klarnerová. Měl dva starší bratry: Františka a Antonína . Za manželku měl Hedviku Cerychovou, se kterou měl tři dcery: Otilii , Marii a Zdenku . Nejdříve začal se studiem na gymnáziu v rodném Hradci Králové, dokončil jej v Praze na Akademickém gymnáziu. V Praze také vystudoval práva. Roku 1869 debutoval jako autor divadelních her v Prozatímním divadle. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Arthurem Desfours-Walderode podnikl roku 1873 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského až za polární kruh. Poté, co se vrátil domů, působil v Národním divadle a také získal roku 1874 doktorát práv. Vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a časem i notářem v Nechanicích, Pardubicích a v Královských Vinohradech. V Pardubicích se angažoval roku 1880 ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Hlavním oborem jeho spisovatelské činnosti byly fejetony a dramatická tvorba. Ve svých cestopisech uměl barvitě vylíčit své zážitky ze zahraničních cest. Podílel se na založení časopisu Paleček. Dramatická tvorba se týkala hlavně veseloher, ale zkusil i jiné žánry. Debutoval s nimi v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. JUDr. Josef Štolba napsal i svou autobiografii.