Všichni Autoři a témata

Pierre Clostermann (2)

Pierre Henri Clostermann je považován za nejúspěšnějšího francouzského stíhacího pilota, letecké eso ve druhé světové válce. V listopadu 1937 získal licenci sportovního pilota. Po vypuknutí války se chtěl dostat do francouzského letectva jako bojový pilot, pro nízký věk však přijat nebyl. V březnu 1942 zahajuje zdokonalovací výcvik ve Velké Británii, již jako příslušník Letectva Svobodné Francie. V lednu 1943 je přeřazen k francouzské 341. peruti RAF Alsasko, vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire. 27. července 1943 Clostermann vybojoval svá první vzdušná vítězství - sestřelil hned dva stíhací Focke-Wulf Fw 190. 28. září 1943 odešel k 602. peruti - spekulovalo se o tom, že se nechal přeřadit kvůli sporům s ostatními piloty, kteří mu údajně kladli za vinu smrt svého velitele René Jean Mouchotta , Clostermann byl na osudném letu Mouchottovým číslem, avšak během boje ho opustil - sám Clostermann ve svých vzpomínkách uvádí, že Mouchottova poslední slova byla I'm Alone - jsem sám... S 602. se účastnil mnoha bojových akcí, mnohdy proti pozemním cílům, a dosáhl i několika dalších sestřelů. 7. července 1944 pak od perutě odchází a po dovolené nastupuje do štábní funkce na velitelství Letectva Svobodné Francie. Kancelářský život se mu však nelíbil, a proto se snažil dostat zpět k bojové jednotce - to se mu podařilo a v lednu 1945 je poslán do Holandska k 274. peruti létající na letounech Hawker Tempest. Později byl převelen k 56. peruti již jako velitel letky. 8. dubna je opět přeřazen, tentokrát ke 3. peruti., kde rovněž převzal velení letky. 27. srpna 1945 pak byl demobilizován. O celkovém počtu jím dosažených sestřelů se dodnes vedou spory - sám Clostermann uvádí 32 vítězství, existují však rozpory mezi popisem průběhu bojových akcí od něho samotného a jejich popisem v záznamech perutí - u některých sestřelů je uváděno, že šlo o letouny zničené na zemi apod. Podle Tomáše Poláka[...

Petr Eben (17)

Petr Eben byl významný český skladatel, varhaník a pedagog, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců varhanního repertoáru 20. století. Narodil se 22. ledna 1929 v Žamberku v Československu a vystudoval pražskou Akademii múzických umění. Jeho skladby zahrnují celou řadu žánrů, včetně sborové, komorní a orchestrální tvorby, proslulý je však zejména svou varhanní tvorbou.

Petr Čepek (19)

Narozen 26. 11. 1960 v Jičíně. Právník zaměřený na obchodní a korporátní právo. Vedoucí Oddělení majetkových práv Městské části Praha 4. Spisovatel, autor románů, povídek, logopedických říkadel a příběhů pro děti.

Peter Krupka (16)

Narozen 2. 6. 1965 v Brně. RNDr., Ph.D., matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog.

Peter Jaroš (16)

22. január 1940, Hybe) je slovenský prozaik, dramatik a filmový a televízny scenárista. Narodil sa ako prvorodený syn v robotníckej rodine a vzdelanie získaval na Základnej škole v Hybiach, na Gymnáziu v Liptovskom Hrádku a neskôr i v Bratislave, kde študoval na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského odbor slovenčina a ruština. Po ukončení štúdia bol veľmi krátky čas redaktorom vydavateľstva Mladé letá, v rokoch 1965 - 1965 bol redaktorom týždenníka Kultúrny život, neskôr pracoval až do roku 1971 v literárnej redakcii Československého rozhlasu. V rokoch 1972 - 1977 pracoval ako scenárista, v rokoch 1977 - 1980 ako ústredný dramaturg. V rokoch 1992 - 1994 bol poslancom NR SR a tiež korešpondentom redakčnej skupiny anglickej encyklopédie Who is who. V súčasnosti je umeleckým riaditeľom Trigon Production. Žije v Bratislave. Svoje literárne diela začal uverejňovať už počas stredoškolských štúdií v časopisoch Mladá tvorba a Slovenské pohľady. Spočiatku písal poéziu i prózu, no napokon sa sústredil len na písanie prózy a na filmové a televízne scenáre. Vo svojich dielach sa sústreďuje najmä na bežný život, jeho drobné detaily a fakty, cez ktoré prechádza ku vzťahom , no tiež k otázkam a problémom života a smrti. Jeho diela sa vyznačujú tiež sklonom k sentimentalizmu, groteske a sarkastickým postojom k ustáleným hodnotám a vzťahom, sú ovplyvnené existencializmom a antirománmi.

Peter Fiebag (9)

Peter Fiebag je německý spisovatel, autor literatury faktu v oblasti okrajové vědy.

Peter Benchley (13)

Po absolvování Harvardu se stal reportérem Washington Post, týdeníku Newsweek a poté sepisoval projevy pro Bílý dům. V roce 1974 vydal román Jaws a rázem bylo rozhodnuto - následovaly další bestsellery Hlubina, Bestie, Bílý žralok a Ostrov. Tři jeho romány byly zfilmovány. Přispíval také jako autor do prestižního časopisu National Geographic a napsal a namluvil mnoho komentářů k dokumentárním filmům.

Pete Johnson (15)

Anglický spisovatel, bývalý učitel a filmový kritik, autor knih pro děti a mládež.

Pavel Radosta (12)

Absolvoval lesnickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, nedokončil Institut výtvarné fotografie. V minulosti redaktor, noční hlídač – psovod, vědecký pracovník, vedoucí výzkumné stanice, vládní konzultant, stážista francouzského ministerstva školství, vědy a výzkumu, PR poradce a marketingový ředitel, kurátor, vedoucí kartografického nakladatelství. V současnosti fotografuje a píše převážně pro časopis Moje země.

Pavel Kolář (11)

Docent Pavel Kolář je . Doc. PaedDr. Pavel Kolář je český fyzioterapeut a bez nadsázky jeden z nejuznávanějších fyzioterapeutů na světě. Zaměřuje se především na pohybovou patologii dětí. Mezi laickou veřejností je znám díky své fyzioterapeutické péči o vrcholové české sportovce nebo zpěváky Helenu Vondráčkovou či Jiřího Korna. Od roku 1998 byl členem lékařského konsilia, které pečovalo o tehdejšího prezidenta Václava Havla. Od roku 2000 je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství Univerzity Karlovy 2. lékařské fakulty a fakultní nemocnice Motol. V současnosti je proděkanem 2. LF UK. Navíc pedagogicky působí na českých i zahraničních univerzitách. Je ženatý a s manželkou vychovávají tři děti Bývá hostem televizních pořadů . Patří mezi lidi trpící Bechtěrevovou chorobou, o čemž vyprávěl i v pořadu České televize 13. komnata Pavla Koláře.

Pavel Kohout (15)

Narozen 1. 7. 1962 v Praze. Doc. MUDr., Ph.D., gastroenterolog, nutricionista .

Pavel Červinka (14)

Narozen 18. 4. 1959 v Novém Městě na Moravě. RNDr., PaedDr., Ph.D., vysokoškolský pedagog na katedře fyzické geografie a geoekologie přírodovědecké fakulty UK, práce z oboru a z didaktiky zeměpisu, též spisovatel a trenér atletiky.

Paul Oliver (4)

Paul Oliver nebyl nahrávajícím umělcem ani skladatelem v tradičním slova smyslu, ale spíše významným britským vědcem a spisovatelem zabývajícím se blues a dalšími formami afroamerické hudby. Narodil se v roce 1927 a byl jednou z nejuznávanějších autorit v oblasti historie a vývoje žánru blues. Jako autor a historik se významně podílel na dokumentaci a analýze kulturních a společenských souvislostí bluesové hudby.

Paul Hindemith (12)

Paul Hindemith byl plodný německý skladatel, violista, houslista, pedagog a dirigent, který významně přispěl k hudbě 20. století. Hindemith se narodil 16. listopadu 1895 v Hanau nedaleko Frankfurtu nad Mohanem a měl velký vliv na vývoj moderní hudby. Jeho kariéra se protáhla přes bouřlivé období obou světových válek, během nichž sloužil v německé armádě, ale nadále komponoval.

Paul Christopher (11)

Autor, píšící pod pseudonymem Paul Christopher, je Kanaďan, vlastním jménem Christopher Hyde.

Paul Anka (14)

Paul Anka je známý kanadsko-americký zpěvák, skladatel a herec, jehož kariéra trvá již několik desetiletí od konce 50. let 20. století, kdy se poprvé proslavil. Anka se narodil 30. července 1941 v Ottawě v kanadském Ontariu a proslavil se jako idol teenagerů hity jako "Diana", "Lonely Boy" a "Put Your Head on My Shoulder". Jeho raný úspěch se vyznačoval schopností oslovit tehdy se rozvíjející teenagerské publikum.

Oskar Nedbal (15)

Oskar Nedbal byl český skladatel, dirigent a violista. Byl významnou osobností české hudební scény na přelomu 19. a 20. století. Nedbal byl jedním ze zakládajících členů České filharmonie a působil jako její zástupce pod vedením Antonína Dvořáka. Ačkoli není příliš známý produkcí alb, protože jeho kariéra předcházela modernímu nahrávacímu průmyslu, Nedbalovy skladby byly nahrány posmrtně.

Olga Tokarczuk (15)

Olga Nawoja Tokarczuk je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů. V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018. Od roku 1998 žije Olga Tokarczuk v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“. V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT. Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic. Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených. Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě. Olga Tokarczuk bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům . Olga Tokarczuk je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike. V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni . Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host. V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.

Olga Čelišová (8)

Mgr., spoluautorka učebnice českého jazyka.

Oldřich Sládek (6)

Narozen 14. 12. 1937 v Horažďovicích, zemřel 5. 3. 2018 ve Strakonicích. PhDr. CSc., archivář, historik, v letech 1960-1964 vedoucí Sdruženého podnikového archivu při Českých závodech motocyklových Strakonice, od r. 1964 pracovník archivní správy ministerstva vnitra, ředitel archivní správy ministerstva vnitra . Autor prací z oboru archivnictví a z českých dějin období 1938-1945.

Oldřich Petránek (13)

RNDr. Autor učebnic matematiky.

Oldřich Kulhánek (7)

Oldřich Kulhánek byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Stal se autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek. Za grafiky, jimiž údajně hanobil představitele bývalých socialistických zemí, byl za minulého režimu perzekvován. Od roku 1968 stíhán a v březnu roku 1971 zatčen StB a uvězněn. Tehdy byl obviněn z toho, že svými grafickými listy s tváří Stalina hanobí představitele komunistických zemí. Na celkem jedenácti grafikách, které režim označil za tzv. ideově nebezpečné, byl totiž deformovaný Stalinův obličej, perforované pěticípé hvězdy či budovatelsky radostné obličeje změněné v ohavný škleb. Ve vykonstruované kauze zvané Kulhánek a spol. byl společně s ním souzen také jeho kolega a přítel Krejčí. Poté strávil měsíc ve vězení a musel pravidelně chodit k výslechům. Případ ukončilo líčení u obvodního soudu pro Prahu 10 , kde bylo jeho 11 grafických listů odsouzeno k likvidaci. Jeho rodině a přátelům se ale podařilo až do roku 1989 skrývat matrice k těmto listům, takže počátkem 90. let z nich byla vytištěna limitovaná edice, nazvaná Prohibita. Původní grafiky nakonec údajně zničeny nebyly, soudci je měli před spálením rozkrást. Roku 1958 byl přijat na VŠUP Praha do ateliéru grafiky prof. Karla Svolinského . Studia dokončil v roce 1964. Profesionální dráhu začal svojí diplomovou prací, ilustracemi knihy veršů Vladimíra Holana Sen. První samostatnou výstavu měl roku 1968 v Galerii mladých v Praze společně s malířem Janem Krejčím. Novou bankovku navrhl poprvé již v roce 1971, kdy jeho desetikoruna vyhrála anonymní konkurz. Bankovka s tématem Mistr Pavel z Levoče se ale do tiskárny se nakonec nedostala. Celá sedmdesátá léta měl zákaz výstav, zákaz spolupráce s nakladatelstvími a zákaz publicity. Přesto se ilegálně podařilo dostat některá jeho díla za železnou oponu – například v roce 1971 se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastn...

Oldřich Jurman (12)

Narozen 27. 6. 1940, zemřel v červenci 2021. Ing. ekonomie, ředitel nakladatelství, spisovatel. Zajímal se o oblast military 20. století, autor příběhů ze zákulisí tajných služeb.

Norman Wardhaugh Walker (6)

Americký vědecký pracovník v oblasti výživy. Publikace o zdravém způsobu života, zakladatel laboratoře Norwall.

Neoton Família (8)

Neoton Família , na některých trzích známá také jako Newton Family, byla maďarská popová skupina, která dosáhla významného úspěchu na konci 70. a v 80. letech 20. století. Skupina vznikla na konci 60. let a prošla několika změnami názvu, než se ustálila na Neoton Família . Stali se široce populární v Maďarsku a v celém východním bloku a jejich sláva se rozšířila i do dalších částí Evropy a Asie. Jejich hudba zahrnovala různé styly, včetně diska, popu a rocku.

Nena (10)

Nena je německá zpěvačka a herečka, která se mezinárodně proslavila v 80. letech 20. století jako zpěvačka skupiny Nena , což byl také název skupiny. Debutové album skupiny s vlastním názvem " Nena " vyšlo v roce 1983 a obsahovalo singl "99 Luftballons", píseň, která se stala celosvětovým hitem a v mnoha zemích se dostala na první místo. Anglická verze "99 Red Balloons" zaznamenala rovněž značný mezinárodní úspěch. Po rozpadu skupiny v roce 1987 pokračovala Nena v kariéře sólové umělkyně, která vydala řadu alb a udržovala se v hudebním průmyslu.

Neal Shusterman (15)

Neal Shusterman vyrostl v Brooklynu. Je autorem mnoha knih pro mládež včetně románů Everlost a Downsiders, za který byl nominován na dvanáct státních čtenářských cen a který byl vyhlášen nejlepší knihou pro mládež a tipem pro nerozhodné mladé čtenáře podle Americké knihovnické asociace . V roce 2015 získal National Book Award za literaturu pro děti a mládež. Píše také scénáře k filmům a televizním programům, jako jsou Animorphs a Husí kůže . Neal je otcem čtyř dětí a žije v jižní Kalifornii.

Nazareth (15)

Nazareth je skotská rocková skupina založená v roce 1968 v Dunfermline ve Skotsku. Mezinárodní slávu si skupina získala v 70. letech 20. století svým hardrockovým zvukem, jehož příkladem je šesté studiové album "Hair of the Dog" vydané v roce 1975. Toto album obsahovalo jeden z jejich nejznámějších hitů, titulní skladbu "Hair of the Dog", a také jejich coververzi balady "Love Hurts", která se stala samostatným hitem a základem rockové balady 70. let.

Nataša Velenská (10)

Narozena 8. listopadu 1959, chovatelka exotické zvěře v pražské ZOO, autorka chovatelských příruček a knih s cestovatelským a přírodovědným zaměřením, též překladatelka odborné literatury z angličtiny.

Nagabe (11)

Japonský tvůrce komiksů.

Myrtil Frída (10)

Myrtil Frída byl český filmový archivář, historik a publicista. Neobvyklé křestní jméno dostal podle jedné z postav divadelní hry Hippodamie, jejímž autorem byl jeho prastrýc Jaroslav Vrchlický . V roce 1945 začal spolupracovat s Jindřichem Brichtou, zakladatelem filmových sbírek Národního technického muzea a vedoucím Filmového archivu. Myrtil Frída pak pracoval ve filmovém archivu třicet let. Byl znalcem českého němého filmu a amerických němých grotesek, komedií a muzikálů. Byl autorem článků a publikací s filmovou tematikou, scenáristou a spoluautorem televizních seriálů . Po okupaci Československa v srpnu 1968 ukryl ve filmovém archivu zakázané dokumentární filmy. V roce 1978 přijal čestné členství v ineditním spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Ten od května 1976 do prosince 1988 SIE vydával v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. M.F. v SIE, jejímiž zakládajícími členy byli i jeho dcera Eva a zeť, filmový historik Jiří Cieslar, přednášel a v AI též publikoval. Zahrál si také ve filmech Stopa vede do Liptákova a Adéla ještě nevečeřela .

Monika Zgustová (11)

Monika Zgustová je česká spisovatelka a překladatelka z češtiny do španělštiny a katalánštiny. Je dcerou českých emigrantů a žije v Barceloně. Pražská rodačka se ocitla v 16 letech v USA, když se její rodiče v roce 1973 rozhodli emigrovat. Studovala zde indologii, hindštinu, kurdštinu a kašmírštinu, k čemuž si přidala katalánštinu. Na Universitě Illinois získala doktorát v oboru srovnávací literatury. Po kratším pobytu v Paříži se odstěhovala do Barcelony, kde získala místo na univerzitě a začala překládat. Od konce 90. let se věnuje i vlastní tvorbě. Píše také články a úvodníky do španělských periodik El País a La Vanguardia a do Lidových novin. Jejím prvním překladem byly Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy. Mimořádný úspěch měl Haškův Švejk, na jehož překladu do katalánštiny pracovala deset let. Do katalánštiny i do španělštiny přeložila také díla Bohumila Hrabala, Jaroslava Seiferta, Václava Havla, Milana Kundery. Překládala i z ruštiny . Bohumilu Hrabalovi, jehož osobně poznala, věnovala biografickou knihu, román-esej, V rajské zahradě trpkých plodů. Kromě povídkové knihy Grave cantabile napsala několik románů. Získala více než 10 různých ocenění a její díla byla přeložena do 9 různých jazyků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monika Zgustová na anglické Wikipedii.

Miroslav Váša (6)

Miroslav Váša byl český malíř, grafik a ilustrátor. Věnoval se především knižním ilustracím a návrhům knižních obálek a také užité a propagační grafice.

Miroslav Náplava (11)

Spisovatel, dokumentarista, editor, autor desítek cestopisných reportáží a dokumentárních filmů. Společně s Petrem Horkým napsali pět knih: Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let , Honba za obřím červem, bestseller Cuba Libre, oceněný mj. Cenou Egona Erwina Kische a Albánie - kráska se špatnou pověstí. Ve dvou vydáních vyšla jeho kniha Plavby „sebevrahů“. Jako editor se podílel na vydání dvousvazkového výboru z díla cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Legenda H+Z: Fenomén českého cestopisu. Je též spoluautorem knihy Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků . Nyní pracuje na „travelpunkovém“ cestopisu po stopách renesančního cestovatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

Miroslav Kukačka (13)

Autor publikací z oblasti slovenských hor.

Miroslav Hucek (13)

Miroslav Hucek, vlastním jménem Miroslav Hocek byl český fotograf. Věnoval se dokumentární a reklamní fotografii. Fotografoval od roku 1953. V roce 1957 začal studovat filmovou fotografii na FAMU, ale po roce studia zanechal. Pak do roku 1962 pracoval jako asistent kamery v Československé televizi. V letech 1960–1975 byl fotoreportérem časopisu Mladý svět. Po nuceném odchodu z redakce časopisu se stal fotografem na volné noze. Věnoval se reklamní fotografii a volné tvorbě zaměřené na člověka a výjevy ze života v cyklech Takoví jsme byli, Vesnice, Jak chutná polibek, Všude žijí lidé, U nás ve Zbraslavi, Cesta za snem, z nichž některé byly vydány knižně. Tvorbu Miroslava Hucka ovlivnila Steichenova Lidská rodina a fotografie Cartiera-Bressona a Eugene Smitha. Miroslav Hucek vystavoval od roku 1959, jeho fotografie jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách.

Mirka van Gils Slavíková (11)

Mirka van Gils Slavíková je česká cukrářka, která je držitelkou francouzského titulu Professeur en Sucre d'Art a v roce 2002 zvítězila ve Velké ceně Paříže v přípravě svatebního dortu Croquembouche. Začínala jako cukrářka v Praze, v roce 1984 nastoupila do restaurace Moskva a poté do hotelu Alcron. Před revolucí v roce 1989 emigrovala do Německa a odtud do Jihoafrické republiky. V Johannesburgu vedla místní cukrárnu a připravovala národní dezerty Koeksister. Zatoužila po návratu do České republiky a tak se vydala autem přes Afriku zpět do Česka. Po návratu se rozhodla znovu cestovat. Tentokrát zamířila do Spojených států a v San José v Kalifornii si založila cukrárnu specializovanou na perníčky. Po narození dvou synů se vrátila zpět do Evropy a studovala ve Švýcarsku na International Professional School v Zürichu. V roce 2002 studovala na Národní vysoké škole cukrářské Ecole Nationale Supérieure de Pâtisserie ve Francii. Zde získala nejvyšší cukrářský titul Professeur en Sucre d'Art. V České republice vytvářela dorty pro Karla Gotta, Daniela Craiga, kancléřku Angelu Merkelovou a také pro americkou političku Condoleezzu Riceovou. Nyní žije v Holandsku, kde pracuje na svých knihách a občas vyráží na světové soutěže. V roce 2013 získala zlatou medaili v Basileji za karamelovou panenku, kterou věnovala své mamince. Má dva syny Matěje a Clarka a velmi často se vrací do České republiky. Stala se hlavní porotkyní v novém pořadu České televize Peče celá země. Tento pořad je pod licencí pořadu od BBC – The Great British Bake Off

Miloslav Ryšán (9)

Publikace o pěstování zahradních a pokojových rostlin.

Milan Pohunek (13)

Narozen 17. 4. 1929 v Praze, zemřel 2007. MUDr., CSc., asistent katedry infekce a epidemiologie, publikace z oboru a publikace z oboru rybářství.

Milada Motlová (13)

Milada Motlová je česká spisovatelka, autorka knih pro děti, redaktorka, skušená nakladatelská redaktorka , editorka a etnografka. Žije v Praze a v současnosti pracuje v redakcii nakladatelství Karolinum. V Odeon se věnovala výtvarnému umění . Tuto skušenost potom uplatnila při práci na katalogu s Pavlou Pečinková: Obrazy Josefa Lady k poslední výstavě ilustrátora v Jezdárně Pražského hradu. K tvorbě pro děti ji zřejmě přivedlo studium češtiny, etnografia a též krátké působení ve funkcii šéfredaktorky Albatrosu . K hravosti a smyslu pro skratku, které čerpá z lidové slovesnosti, přidává vtip a živou jurisdikci moderního jazyka.

Miki Volek (8)

Miki Volek byl významný český rokenrolový zpěvák a hudebník, známý svým výrazným hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu. Byl frontmanem skupiny Olympic, jedné z nejpopulárnějších a nejvlivnějších rockových skupin v Československu v 60. a 70. letech 20. století. Volekova kariéra byla poznamenána jeho přínosem pro českou hudební scénu, zejména v žánru rock and rollu, kde zanechal trvalý odkaz. Jeho vystoupení se vyznačovala energií a charismatem, díky nimž byl mezi fanoušky oblíbený. Během své kariéry Miki Volek spolupracoval s různými umělci a kapelami a zanechal po sobě katalog hudby, který dodnes oceňují nadšenci české rockové scény.

Miep Diekmann (9)

Maria Hendrika Jozina Diekmann byla nizozemská spisovatelka a překladatelka, jedna z nejznámějších autorek knih pro děti. Část svého dětství prožila ve Willemstadu na ostrově Curaçao v Nizozemských Antilách. kde byl její otec velitelem vojenské policie. V Nizozemsku vystudovala gymnázium a pak žurnalistiku, pracovala pro tisk, psala recenze na dětskou literaturu a začala také psát vlastní knihy pro děti. Debutovala roku 1947 jako autorka dívčích knih bez větší umělecké hloubky, za své pozdější knihy obdržela celou řadu literárních cen. V jejím díle se výrazně projevila léta strávená v dětství v Západní Indii. Knihy s touto tematikou řeší závažná historická i aktuální témata. Jejich hrdiny jsou mladí lidé prožívající těžké období dospívání, ve kterém jsou konfrontováni s diskriminací, politikou, sebevraždou, sexualitu, násilím i znásilněním. Je také autorkou poučných i pohádkových knih pro začínající čtenáře, publikace o výtvarném umění 17. století a redaktorkou několika antologií. Staral se rovněž o začínající autory a posuzovala jejich díla. Napsala více než sedmdesát knih, z nichž mnohé byly přeloženy do cizích jazyků. V době komunistického režimu v Československu pomáhala českým disidentům a díky ní byla v Nizozemsku vydána celá řada českých knih. Roku 1980 vydala ve spolupráci s českou spisovatelkou a básnířkou Dagmar Hilarovou příběh o životě a dospívání v koncentračním táboře Terezín Nemám žádné jméno . Kniha, o jejímž autorství se vedou spory, získala tři významné literární ceny. Roku 2006 se stala čestnou členkou IBBY . Za své knihy obdržela autorka celkem čtrnáct významných cen, například:

Michal Stehlík (15)

Narozen 13.4.1976 v Třebíči. PhDr., historik, slovakista, muzejní pracovník, autor prací o dačickém regionu a česko-slovenských vztazích, vysokoškolský pedagog a děkan FF UK .

Michail Tombak (7)

Michail Borisovič Tombak , je ruský středoškolský učitel biologie a chemie. Je v Polsku autorem čtyři bestsellerů na téma zdravého životního stylu a samoléčby. Vystudoval v letech 1971 až 1976 Státním pedagogickém institutu v Kaluze. Během studií cestoval také do Tibetu, kde se setkal s tradiční čínskou a tibetskou medicínou a napsal tři knihy z oboru. V červenci 1976 ukončil studium jako středoškolski učitel biologie a chemie. Od roku 1980 učil jako odborný asistent na Univerzitě v Moskvě, kde byl v roce 1985 jmenován ředitelem Vědeckého centra pro zdraví. Od roce 1990 až 1993 byl v Moskvě ředitelem sovětsko-nizozemské spolki „Ramaks“ a koncernu „Ramaks-Elektronik“. Certifikát hypnotizéra získal v roku 1993. Titul Kandidát věd získal v červnu 1996 a titul Doktor věd v dubnu 1997 v Moskvě. Od roku 1998 působí na „volné noze“. V roce 1999 se přestěhoval do Polska, a žije s manželkou Bogumilou v Lodži. Polské občanství získal v roce 2004. Zabývá se šířením samoléčby a přírodních léčitelských metod. Je autorem knih v polštině, věnované zdravému, aktivnímu a dlouhému životu. Jeho knihy byly přeloženy do 12 jazyků.

Michaela Hajduková, (15)

Michaela Burdová (12)

Michaela Burdová , občanským jménem Michaela Prošková, je česká spisovatelka, která napsala fantasy trilogii Poselství jednorožců, tetralogii Křišťály moci a dilogie Syn pekel a Volání sirény. Vystupuje občas také pod pseudonymem Nelien. V roce 2020 se provdala, nicméně knihy nadále hodlá publikovat pod svým dívčím jménem. Vyrostla v Sestrouni u Příbrami, absolvovala Střední ekonomickou školu v Sedlčanech. Kromě psaní se také věnuje kreslení a malbě. Miluje zvířata, ráda čte a to především fantasy literaturu. První dílo Poselství jednorožců začala psát už v 16 letech. Její tvorba se vyznačuje typickými prvky fantasy literatury: fiktivními světy, fantazijními bytostmi a kouzly. Kvůli jejímu vegetariánskému přesvědčení se v jejích knihách objevují také i vegetariánské podtexty. Koncem roku 2010 vyšel první díl trilogie Poselství jednorožců v srbském nakladatelství Evro Giunti.

Michael Swan (16)

Michael Swanwick patří mezi největší talenty osmdesátých let. Prosadil se mnohovrstevnatými povídkami plnými narážek, jež prozrazují vliv literární postmoderny stejně jako tradiční sci-fi a fantasy. Nejlepší povídky vyšly ve sbírkách Gravity‚s Angels a Tales of Old Earth . Druhá jmenovaná kniha obsahuje Hugem oceněnou povídku The Very Pulse of the Machine . Coby romanopisec je stejný novátor, má záběr od kyberpunku po hrdinskou fantasy a zaměřuje se na vliv střetu moderní techniky se starými společenskými strukturami na formování civilizace i jedince. Jeho první román In the Drift se odehrává v Americe, kde jaderná katastrofa roztříští společnost. Vacuum Flowers , Griffin‘s Egg a Stations of the Tide , vyznamenaná Nebulou, zkoumají dopad kataklyzmatických přírodních katastrof a sociopolitických událostí na lidské kolonie ve vesmíru, civilizačně odtržené od mateřské planety. Swanwick napsal rovněž román Jack Faust , moderní variaci na faustovské téma, a The Iron Dragon's Daughter , dobrodružnou technologickou fantasy. Rovněž vydal vícero provokativních a kontroverzních esejů o psaní science fiction a fantasy. Některé vyšly ve sbírkách A Geography of Unknown Lands a The Postmodern Archipelago . Swanwick je rovněž nositelem Ceny Theodora Sturgeona.

Michael Borovička (13)

působí v současné době jako nezávislý publicista a překladatel. Specializuje se na české dějiny 19. století. Je autorem knih Kauza Karel Havlíček Borovský , Pearl Harbor 1941. Ze zákulisí jednoho zákeřného přepadu a Tajné dějiny zednářských lóží . Jako spolautor se podílel na vícedílné publikaci Galerie nesmrtelných a dvoudílné knize Drsný střed Evropy . Je kmenovým autorem zeměpisného a cestopisného měsíčníku Lidé a země, kde publikuje cestopisné reportáže a třetím rokem již historický seriál o cestovatelích, polárnících a mořeplavcích. Spolupracuje také s měsíčníkem Dějiny a současnost a deníkem Lidové noviny. Absolvent Fakulty žurnalistiky se zaměřením na studium dějin. V letech 2002-2003 působil v Historickém ústavu armády ČR. PhDr.

Metoděj Pleský (8)

Metoděj Pleský se narodil 22. dubna 1891 v Domášově u Brna. Studoval na české reálce v Brně a na odborné sochařské škole; po jejím absolvování se živil jako sochař. V říjnu 1912 byl odveden do armády a po vypuknutí světové války odjel s c. k. pěším plukem 8 na ruskou frontu do Haliče. V květnu 1915 se mu podařilo přeběhnout k Rusům, přihlásil se do čsl. legií a v dubnu 1916 byl zařazen do 1. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se mnoha rozvědek a bitvy u Zborova. V říjnu 1917 byl zařazen do 4. čs. stř. pluku, kde byl ustanoven velitelem jízdního průzkumného oddílu; do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána. Zůstal v činné službě, absolvoval školu gen. štábu a v roce 1923 také II. ročník Válečné školy. Jako major gšt. sloužil u p. pl. 47 v Turnově. V září 1927 byl přemístěn jako náčelník štábu k 5. divizi do Č. Budějovic, v prosinci 1927 byl povýšen na pplk. gen. štábu. Od ledna 1930 byl převelen k horskému praporu 5 do Ružomberoku. Od října 1931 sloužil u p. pl. 46 v Chomutově, v říjnu 1934 byl přeložen k p. pl. 47 do Mladé Boleslavi. V dubnu 1937 byl přeložen do výslužby, ale v září 1938 byl aktivován a určen velitelem p. pl. 205 na Vltavské linii, kde byl po vládní kapitulaci zatčen pro pokus o převrat. V rozjitřeném období II. republiky byl jeho případ tiše smeten ze stolu. Metoděj Pleský byl literárně činný – v roce 1927 vydal Dějiny 4. střeleckého pluku, v roce 1931 vydal knihu věnovanou památce zesnulého gen. Čečka s názvem Bratr generál, v roce 1936 legionářskou pentalogii Velezrádci a v roce 1938 dvoudílný román Srdce ze zlata a ocele, přibližující osud tzv. Kornilovců, roty čsl. dobrovolníků v ruské armádě. Za okupace se Pleský zapojil do odbojového hnutí, podařilo se mu uprchnout z protektorátu a přes Bělehrad dorazil v lednu 1940 do tábora čsl. zahraničního vojska ve francouzském Agde. Byl jmenován velitelem I. praporu p. pl. 1, s nímž se v červnu 1940 účastnil ústupových bojů proti němec...

Melita Denková (14)

Melita Denková je česká spisovatelka, scenáristka, režisérka, překladatelka a redaktorka. Psát začala až před čtyřicítkou, v době, kdy pracovala jako asistentka režie v České, resp. Československé televizi. Jako autorka dětské literatury debutovala v Československém rozhlase sérií pohádek na dobrou noc v pohádkovém cyklu Hajaja. Její svébytná poetika, smysl pro detail a živý dialog se projevily také v pozdější tvorbě, kdy překročila hranice žánru pohádky. V posledních letech píše též čtivou pohádku historickou, romány z období posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. Každý rok připravuje k vydání novou knihu, zároveň pracuje jako redaktorka na volné noze. Žije střídavě v Praze a ve starobylém domě na Českomoravské vysočině. Dále např.: Putování do země Laskominy, Loudavý vlak, Pohádky ze země vysoké trávy, Zuzka Všetečná, řečená Knoflík, Pohádky z růží, Motýl ze skleněnky, Aprílová pohádka, Opice z Jahodové ulice, Pohádky zblízka i zdálky To nejlepší z Hajaji , Albatros 2005

Maxim E Matkin (13)

Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa

Maurice Jarre (17)

Maurice Jarre byl uznávaný francouzský skladatel a dirigent, známý především díky své práci na filmové hudbě. Jarre se narodil 13. září 1924 ve francouzském Lyonu a nejprve studoval inženýrství, poté se začal věnovat hudbě. Navštěvoval Pařížskou konzervatoř, kde se vzdělával pod vedením Josepha Martenota, vynálezce Ondes Martenot, raného elektronického hudebního nástroje. Jarreho kariéra v oblasti filmové hudby začala koncem 50. let, kdy začal skládat hudbu ke krátkým filmům.

Mary Jo Putney (8)

Je americkou autorkou, vystudovala anglickou literaturu a průmyslový design. Ačkoliv být romanopiscem byl její dávný sen, realizovala ho až ve chvíli, kdy se jí do rukou dostal počítač. A od té doby už jen samá pozitiva. Teď píše na plný úvazek. Kromě historických romancí píše ještě fantasy příběhy a o paranormálních jevech, a objevilo se i několik románů ze současnosti.

Mary Bard (7)

Mary Bard Jensen byla americká spisovatelka, nejstarší z pěti dětí důlního inženýra Darsieho Campella Barda a jeho ženy Elsie Thalimer, rozené Sandersonové . Rodiče měli holandské a irské předky. Její mladší sestrou byla spisovatelka Betty MacDonaldová . Rodina se kvůli otcově profesi často stěhovala, Mary často střídala nejprve školy a později povolání. V roce 1934 se vdala za patologa Clyda R. Jensena. Psala převážně humorné a dívčí romány, někdy s autobiografickými rysy, které vyšly ve vícero jazycích včetně češtiny.

Martin Rázus (16)

Martin Rázus byl slovenský básník, prozaik, dramatik, publicista a politik a evangelický farář. Narodil se v rolnické rodině. Vzdělání získal v Liptovském Mikuláši, Kežmarku a později na teologickém semináři v Bratislavě. Působil jako evangelický farář v Modré, ale za krátkou dobu pokračoval v teologickém studiu ve skotském Edinburghu. Po jeho dokončení pokračoval v působení v Modré, později v Pribylině, kde s v roce 1913 oženil se svou manželkou Elenou, a Moravském Lieskovém. Od roku 1930 působil jako farář v Brezně. Pohřbený je v Banské Bystrici. Jako politik byl členem Slovenské národní strany a zastáncem slovenského autonomismu. V lednu roku 1920 vystoupil z SNS, která se před volbami spojila s Národní republikánskou stranou rolnickou. Zpět do SNS se vrátil, až když se v programu SNS z roku 1922 opět objevil požadavek administrativní a kulturní autonomie Slovenska. Stal se významnou osobností své strany a snažil se program strany zaměřit na sociální a hospodářské problémy své země a na prosazování národní a politické autonomie Slovenska. Od roku 1929 až do své smrti byl předsedou SNS. Jeho zásluhou a díky dohodě s Československou národní demokracií získala SNS v roce 1929 první poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění, poslancem byl Rázus až do roku 1937. Pod jeho vedením začalo sbližování SNS s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Tyto strany spolu vytvořily takzvaný Autonomistický blok. Své první verše napsal už na základní škole, ale uveřejňovat je začal až od roku 1911. Publikoval např. v časopisech Dennica, Prúdy, Živena, Stráž na Sione či Národnie noviny. Psal poezii, prózu, ale je též autorem dvou divadelních her.

Mariusz Szczygieł (9)

Mariusz Szczygieł je polský novinář a spisovatel, čechofil propagující ve své vlasti současnou českou kulturu i zvyky. Vystudoval Ekonomické lyceum Štefana Žeromského v Legnici a politické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě . Jako šestnáctiletý se stal dopisovatelem skautského týdeníku Na przełaj. Přes komunistickou cenzuru měl magazín poměrně značnou svobodu ve volbě témat, kterými se zabýval. Výsledkem toho byly na svou dobu šokující Szczygiełovy reportáže o životě náctiletých gayů, pronásledovaných a neakceptovaných svým okolím. Cyklus se jmenoval „Rozhřešení“ a vyvolal tak velkou odezvu čtenářské obce, že se Na przełaj stalo v letech 1986–1987 jedním z nejčtenějších polských týdeníků pro mládež. Obrovskou vlnu odporu polských katolických kruhů zdvihl v roce 1993 reportáží „Polský onanismus“, kterou otiskla Gazeta Wyborcza ve svátečním vydání mezi esejí Czeslawa Milosze a rozhovorem s Václavem Havlem. Popsal v ní sexualitu polské mládeže jinak, než byla prezentována v příručkách Ministerstva školství a tělovýchovy. Tato reportáž nebyla jen provokací, ale především první vlaštovkou sexuální revoluce, jejíž šíření nebylo v Polsku pro komunistickou minulost země a její silnou katolickou tradici tak rychlé jako v jiných evropských zemích. Szcygiełova reportáž vedla k rozsáhlé polemice na stránkách katolického tisku a někteří čtenáři na protest odesílali redakci výtisky sváteční přílohy zpět. Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podz...

Marie Kornelová (9)

Marie Kornelová je literární pseudonym PhDr. Marie Hrubešové , české spisovatelky a překladatelky. Narodila se v Chrudimi, její otec byl vrchní soudní rada Josef Hrubeš . Bratr, JUDr. Josef Hrubeš , byl za okupace popraven. V Chrudimi vystudovala nejprve dívčí lyceum , na které navázala studiem na místním reálném gymnáziu. Středoškolské studium ukončila v roce 1927 a pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr získala v roce 1935. Její dizertační práci Máchovy výrazové prostředky k charakteristice osob v románu Cikání vydala svým nákladem filosofická fakulta Karlovy university. Po vystudování se uplatnila jako středoškolská profesorka, nejprve na reálném gymnáziu v Praze; v roce 1935 přešla na obchodní akademii v Chrudimi, kde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1947. Mimo svoje povolání se v Chrudimi věnovala ochotnickému divadlu a recitaci. Regionální tisk zaznamenal řadu jejích veřejných vystoupení. Dopisovala si se spisovateli Jaromírem Johnem, Karlem Novým, Helenou Šmahelovou, Vladislavem Vančurou. Zemřela v Chrudimi a byla pochována na místním evangelickém hřbitově. Osobní fond Marie Hrubešové-Kornelové je uložen v Památníku národního písemnictví. Pro své dílo používala pseudonym Kornelová, odvozený od jména chrudimského rodáka Viktorina Kornela ze Všehrd. Marie Kornelová překládala z němčiny, angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a lužickosrbštiny. Mezi významnější překlady patří : Obdiv k dílu Marie Kornelové se objevil i v korespondenci dvou osobností české literatury – Jaromíra Johna a Vladislava Vančury – z ledna 1942.

Marie Holková (16)

Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.

Margaret Weis (16)

Margaret Weis se narodila 16.3.1948 v In­dependence, Missouri, kde také vyrůstala. Studovala na University of Missouri, Columbia, kterou ukončila roku 1970 s titulem bakalář tvůrčího psaní. Pracovala třináct let v Herald Publishing House v Independence, kde začínala jako korektor a vypracovala se na ředitele obchodního oddělení. Její první knihou byl životopis Franka a Jesse Jamesových, publikovaný v roce 1981. V roce 1983 se přestěhovala do Lake Geneva, Wisconsin, kde začala pracovat pro TSR, Inc., vydavatele DUNGEONS & DRAGONS, role-playing games. V TSR, se M.Weis stala součástí designerského týmu DRAGONLANCE, který vznikal na základě položeném Tracy Hickmanem a stal se revolucí v RPG. Knih z řady Dragonlance se prodalo více než dvanáct milionů kopií, a v její vlastní serii galactické fantasy, Star of the Guardian již vyšel pátý díl. Společně s T. Hickmanem nyní dokončila sedmidílný cyklus Death Gate knihou The Seventh Gate vydaný v srpnu 1994. Pokračuje dále na velkolepém projektu Dragonlance a na nové serii Sovereign Stone . Poslední její prací je serie Dragonvarld . Margaret Weis žije s manželem Donem Perrinem, dvěma koliemi a kočkami v přestavěné stodole ve Wisconsinu.

Marcello Argilli (6)

Marcello Argilli byl italským právníkem, novinářem, spisovatelem a autorem dětských knih i komiksů. Studoval práva, po úspěšném absolvování studií nejprve pracoval jako právní zástupce a následně jako žurnalista.