Všichni Autoři a témata

Milan Hein (7)

Milan Hein je český divadelní publicista, herec, moderátor a divadelní podnikatel, bratr moderátorky Marty Skarlandtové-Heinové, majitel a provozovatel pražského Divadla Ungelt. Koncem 60. let studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě, svá studia však nedokončil. v letech 1970 až 1973 pracoval jako herec v Divadle v Českém Těšíně. Od roku 1973 pak působil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1984 spolupracoval na autorských divadelních představeních v pražské Redutě se svojí sestrou, moderátorkou a tlumočnicí Martou Skarlandtovou-Heinovou. S moderováním a konferováním začínal už v 60. letech, později spolupracoval při uvádění různých pořadů Československé televize. Během sametové revoluce působil v Československé televizi jako televizní reportér. Na počátku 90. let uváděl v České televizi pořad Nedělní ráno. V roce 1993 natočil televizní triptych rozprav s Milošem Kopeckým, nazvaný Co za to stálo... V roce 1994 vyšlo i knižně. Od roku 1995 je majitelem, dramaturgem a provozovatelem pražského Divadla Ungelt . Byl jednou z osobností, o které byl natočen v roce 2008 pořad 13. komnata České televize, kde otevřeně mluví kromě jiného o své sexuální orientaci. Dne 12. srpna 2016 u příležitosti svých 70. narozenin slavnostním obřadem stvrdil svůj osmiletý vztah s partnerem Martinem Šimkem.

Michal Stehlík (13)

Narozen 13.4.1976 v Třebíči. PhDr., historik, slovakista, muzejní pracovník, autor prací o dačickém regionu a česko-slovenských vztazích, vysokoškolský pedagog a děkan FF UK .

Michaela Hajduková, (16)

Maxim E Matkin (13)

Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa

Max Walther (16)

Kreslíř, designér a ilustrátor dětských knih.

Max Allan Collins (12)

Spisovatel, hudebník a filmař Max Allan Collins získal za své historické thrillery dosud nevídaných jedenáct nominací na cenu Shamus organizace Private Eye Writers of America a dvakrát vyhrál se svými romány ze série s Nathanem Hellerem - True Detective a Stolen Away . A protože byly jeho knihy nominovány na prestižní cenu Edgar společnosti Mystery Writers of America jak v kategorii próza, tak i literatura faktu, je Collins označován jako "renesanční muž detektivní literatury". Jeho zájmy jdou však ještě mnohem dál, vždyť kromě pěti sérií thrillerů, několika filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám, nespočtu povídek a písňových textů se věnuje filmové kritice a v neposlední řadě píše také romány podle úspěšných filmových a televizních scénářů. Z těch známějších jmenujme alespoň bestseller deníku New York Times Zachraňte vojína Ryana podle slavného filmu s Tomem Hanksem, romány Maverick, Vodní svět, Ponorka U-571, Miluju trable anebo třeba knižní podoby dobrodružných filmů Mumie, Mumie se vrací a Král Škorpion. V letech 1977 až 1993 psal Max Allan Collins scénáře ke komiksu Dick Tracy a Batman, ten vycházel nejprve na pokračování v novinách a posléze byl vydán i knižně. Jeho úspěšný "kreslený román" Road to Perdition zfilmoval režisér Sam Mendes s Tomem Hanksem a Paulem Newmanem v hlavních rolích. Jako tvůrce nezávislých filmů ve své rodné Iowě napsal a režíroval napínavý film Mommy a jeho pokračování Mommy's Day , v němž hlavní roli ztvárnila Patty McCormacková. Collins je rovněž dlouholetým rockovým hudebníkem - v poslední době nahrává a vystupuje se dvěma kapelami. Max Allan Collins žije v Musticanu ve státu Iowa se svojí manželkou - spisovatelkou Barbarou Collinsovou, s níž už napsal řadu povídek a nyní jim právě vychází jejich první společný román - a se svým dospívajícím synem Nathanem....

Matěj Barták (11)

Narozen 6. 3. 1975 v Praze. Redaktor, publicista a překladatel.

Martina Novotná (14)

Narodila se v roce 1983 v Karlových Varech. Později se přestěhovala do Prahy, kde vystudovala česko-španělské gymnázium a následně absolvovala Policejní akademii obor Bezpečnostně-právní studia a kriminalistika. Rok působila na katedře kriminalistiky jako odborný asistent. Věnuje se výuce cizích jazyků, především angličtiny a španělštiny. Ve svých příbězích využívá zkušenosti nejen z kriminalistiky, ale také z dalších oborů, kterými se zabývá. Její tvorbu ovlivňuje především zájem o historii a historický šerm, jemuž se aktivně věnuje, a studium psychologie se zaměřením na negativní jevy ve společnosti. Stranou jejího zájmu nezůstávají ani tzv. „věci mezi nebem a zemí“. Díky tomu se v knihách můžeme setkávat i s prvky fantasy, které dokreslují detektivní zápletky z doby vlády Václava II. Mezi její další záliby patří především jízda na koni, výroba šperků a psaní recenzí na knihy, kde se zaměřuje na oblast historických románů a detektivek. Pravidelně tak přispívá např. na server databázeknih.cz. Do podvědomí čtenářů se autorka dostala svou prvotinou Vražda nepočestné panny, která vyšla na jaře roku 2020. V současné době žije v Praze, kde spolu s manželem vychovává tři syny.

Martin Rázus (16)

Martin Rázus byl slovenský básník, prozaik, dramatik, publicista a politik a evangelický farář. Narodil se v rolnické rodině. Vzdělání získal v Liptovském Mikuláši, Kežmarku a později na teologickém semináři v Bratislavě. Působil jako evangelický farář v Modré, ale za krátkou dobu pokračoval v teologickém studiu ve skotském Edinburghu. Po jeho dokončení pokračoval v působení v Modré, později v Pribylině, kde s v roce 1913 oženil se svou manželkou Elenou, a Moravském Lieskovém. Od roku 1930 působil jako farář v Brezně. Pohřbený je v Banské Bystrici. Jako politik byl členem Slovenské národní strany a zastáncem slovenského autonomismu. V lednu roku 1920 vystoupil z SNS, která se před volbami spojila s Národní republikánskou stranou rolnickou. Zpět do SNS se vrátil, až když se v programu SNS z roku 1922 opět objevil požadavek administrativní a kulturní autonomie Slovenska. Stal se významnou osobností své strany a snažil se program strany zaměřit na sociální a hospodářské problémy své země a na prosazování národní a politické autonomie Slovenska. Od roku 1929 až do své smrti byl předsedou SNS. Jeho zásluhou a díky dohodě s Československou národní demokracií získala SNS v roce 1929 první poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění, poslancem byl Rázus až do roku 1937. Pod jeho vedením začalo sbližování SNS s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Tyto strany spolu vytvořily takzvaný Autonomistický blok. Své první verše napsal už na základní škole, ale uveřejňovat je začal až od roku 1911. Publikoval např. v časopisech Dennica, Prúdy, Živena, Stráž na Sione či Národnie noviny. Psal poezii, prózu, ale je též autorem dvou divadelních her.

Martin Nekola (15)

Vystudoval Politologii na Filozofické fakultě v Praze, věnuje se především období nacismu v Německu a zbytku světa, dějinam totalitních režimů a československému exilu po roce 1948. Mimoto působí také jako publicista, dopisovatel několika časopisů a asistent ve Stálé komisi Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí.

Marta Vencovská (11)

Autorka česko-ruského slovníku.

Marta Brtníková (12)

Narozena 1931 v Ostravě, zemřela 2007. MUDr., práce o manželství a výchově dítěte.

Marilyn Diamond (6)

Americká spisovatelka, knihy o zdravém způsobu života.

Marie Tichá (12)

malířka a ilustrátorka Vystudovala Vyšší školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor ilustrace a knižní grafika u prof. Petra Dillingera a Karla Müllera. Věnuje se ilustrační tvorbě pro děti, spolupracuje s nakladatelstvími Albatros, Alter, Knižní klub, Sid a Nero, Fragment a Egmont. Je členkou Klubu ilustrátorů dětské knih.

Marie Mžyková (10)

Narozena 21. 12. 1945 v Olomouci. PhDr.,CSc.,Historička umění, narozená ve vile Primavesi v Univerzitní ulici v Olomouci. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu , dále studovala na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . Studia ukončila v roce 1970 doktorátem s rigorózní prací na téma „Geneze abstraktní formy“. Od roku 1970 začala pracovat v oboru památkové péče, od roku 1972 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze v oddělení hradů a zámků, v letech 1990-1997 jako vedoucí tohoto oddělení, externě pracovala v redakcích Orbisu a Obelisku . V roce 1991 získala kandidaturu věd při Ústavu dějin umění ČSAV. Od 1990 přednáší na katedře dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . V letech 1990-1995 zastupovala Českou republiku v týmu specialistů pro historické interiéry a movité památky v Radě Evropy ve Štrasburku, roku 1993 působila jako poradkyně ministra kultury atd. V roce 1992 ve Státním ústavu památkové péče založila bulletin Hrady a zámky v Čechách a na Moravě, zaměřený pro potřeby památkové péče. Od roku 1998 vydává kulturně historickou revue Cour d´honneur/ hrady, zámky, paláce . V roce 2001 získala docenturu na Univerzitě Palackého v Olomouci, od roku 2004 přednáší v Ústavu křesťanských dějin umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Mžyková připravila řadu výstav a sympozií , publikovala řadu odborných článků, katalogů a publikací . Zorganizovala mezinárodní sympozium na téma „Novogotika“, spojené s ...

Marie Kšajtová (13)

Marie Kšajtová je česká redaktorka, scenáristka, televizní dramaturgyně a spisovatelka knih pro děti. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1972 působila v redakcích různých časopisů. Poté pracovala do roku 2002 v Československé, resp. České televizi jako dramaturgyně večerníčků. Je autorkou řady scénářů, především k animovaným seriálům a textů k několika komiksům v časopise Čtyřlístek. Její knižní tvorba je orientována především na pohádkové příběhy pro menší děti.

Marie Kozlová (15)

Marie Mladá je sestrou Sekulárního institutu Schönstattských sester Mariiných. Ke společenství sester se připojila v roce 1952, tedy v době, kdy už jejich veřejná činnost byla znemožněna. Pokud jde o náboženství, bylo vlastně navenek dovoleno snad jen "chodit do kostela", a to ještě pod kontrolou. Sestra Mlada tedy pracovala v kanceláři a po "úředních" hodinách byla k dispozici své farnosti: večery po mši sv. práce v kostele, odpoledne s dětmi a mládeží. Občas to sice bylo malé "dobrodružství", ale kromě několika výslechů a sledování postižena osobně nebyla. Začátkem roku 1990 byl O. biskup Karel Otčenášek intronizován jako královéhradecký biskup a po svém návratu ke katedrále Ducha Svatého svěřil sestře Mladě, která tehdy už byla důchodkyní, svou soukromou korespondenci. Tuto práci mu zařizuje dodnes.

Marcela Mrázová-Schusterová (8)

Malířka, ilustrátorka, historička umění a kurátorka. Vystudovala Univerzitu Karlovu, aktivně vystavovala a publikovala. Zpočátku se zabývala raně barokní architekturou v Čechách , potom jako galerijní a muzejní pracovnice českým uměním přelomu 19. a 20, století, zvláště dílem Františka Bílka a Josefa Váchala. Psala poezii, vlastním nákladem vydala dvě drobné básnické sbírky . Je zastoupena v antologii české duchovní lyriky XX. století Krajiny milosti . – Výtvarné tvorbě se věnuje od roku 1992. První obraz olejovými barvami namalovala po smrti matky v roce 1996. O dva roky později se začala zabývat i dřevořezbou.

Marcel Ihnačák (8)

Slovenský šéfkuchař, autor kuchařských knih.

Ludmila Konopková (16)

Narozena 3. 9, 197 ve Vysokém nad Jizerou. Filoložka, vysokoškolská pedagožka, odborná publicistka. Autorka učebnic a metodických příruček z českého jazyka pro ZŠ.

Ludmila Karlíková (5)

Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.

Lucie Lukačovičová (14)

Lucie Lukačovičová je česká spisovatelka a překladatelka. Je autorkou řady povídek a článků, převážně z žánru fantasy nebo sci-fi. Narodila se v roce 1980 v Praze, kde žije dodnes. Vystudovala antropologii a knihovnictví na FF UK. Dlouhodobě vede kurzy tvůrčího psaní v rámci Dětské mensy a DDM na Praze 8. Je aktivní členkou občanského sdružení Prague by Night, kde se podílí na organizaci mnoha společenských akcí, mj. také letních pobytových akcí pro děti. Její první povídka vyšla v roce 1997 a od roku 1999 vychází její povídky každoročně v řadě časopisů, sborníků a antologií. Ráda spolupracuje s jinými autory buď na vzniku povídkových románů , nebo na konkrétních povídkách. Nejčastěji tvoří společně se svojí sestrou, Petrou Lukačovičovou. Jako patronka soutěže O loutnu barda Marigolda byla editorkou sborníků vítězných povídek v letech 2005–2010, ve kterých měla hostující povídky stejného jména: Stíny věcí, Stíny lidí, Stíny moře, Stíny věží, Stíny snů, Stíny popela. Stala se vítězkou Ceny Karla Čapka v kategorii krátká povídka v letech 2001 a 2007. Mnohokrát se umístila mezi publikovanými díly v soutěži O rukavici lorda Trollslayera a stala se lady fantasy a nositelkou meče za vítězství v soutěži O nejlepší fantasy 2007. V roce 2007 dostala Cenu Evropského fandomu Encouragement Award.

Lubomír Martínek (10)

Narozen 9. 5. 1954 v Českých Budějovicích. Prozaik, esejista a překladatel.

Libor Pešek (10)

Libor Pešek je uznávaný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl Antonína Dvořáka. Pešek se narodil 22. června 1933 v Praze a má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. V letech 1987-1997 působil jako šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, kde se významně zasloužil o jeho mezinárodní renomé. Jeho působení v orchestru se vyznačovalo četnými nahrávkami a turné, které se setkaly s velkým ohlasem kritiky.

Leonid Nikolajevič Andrejev (16)

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Leonardo da Vinci (5)

Leonardo da Vinci, rodným jménem Leonardo di ser Piero byl italský malíř, čelný představitel renesanční malby, mimo jiné autor nejslavnějšího obrazu všech dob, portrétu zvaného Mona Lisa . Proslul také jako všestranná renesanční osobnost: vedle malířství byl i sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Nemalou měrou se podílel také na zdůrazňování práv zvířat, s čímž pravděpodobně souvisel i jeho možný vegetariánský jídelníček. Byl nemanželským synem notáře Piera a venkovanky Cathariny; ze jména otce je odvozeno jeho rodné jméno Leonardo di ser Piero . Narodil se dne 15. dubna 1452 ve 22.30 hod. v horské vesnici Anchiano u města Vinci. Byl pokřtěn za přítomnosti deseti kmotrů. Jeho matka se o rok později provdala za muže jménem Accattabrigo, zatímco otec o čtyři měsíce dříve uzavřel sňatek s dcerou notáře z Florencie. Otec Leonarda uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy, a tak se o jeho mladických letech můžeme pouze dohadovat. O mladém Leonardovi se ví jen tolik, že byl příjemného vzhledu a oplýval tak neobyčejnou sílou, že dokázal ohýbat železné pruty. Leonardo byl nadaný v mnoha různých oborech, počínaje malířstvím přes sochařství, stavitelství, hraní na loutnu, a v neposlední řadě byl také výborný vynálezce. Jako vědec předznamenal činnost Galilea Galileie, Francise Bacona, Isaaca Newtona a dalších. Měl správnou představu o pohybu planet, gravitaci, vlnění, hoření, o koloběhu krve atd. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitníku a závitnice, tkacího stroje a mnoha dalších. Nakreslil spoustu různých skic, plánů či vynálezů, které se realizovaly až v 19. ...

Leonard Cohen (7)

Leonard Cohen byl kanadský písničkář, básník a spisovatel, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Cohen se narodil 21. září 1934 ve Westmountu v Quebecu a předtím, než se začal věnovat hudbě, působil jako básník a spisovatel. Jeho první album "Songs of Leonard Cohen ," vyšlo v roce 1967 a zavedlo jeho směs folkové hudby s poetickými texty. Cohenův hluboký barytonový hlas a promyšlené, sugestivní písňové texty mu vynesly uznání kritiky a oddané příznivce. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se zabýval tématy lásky, náboženství, politiky, izolace, sexuality a osobních vztahů.

Lenka Špillarová (12)

Autorka cestopisných publikací, Ing.

le (14)

Lawrence Sanders (11)

Lawrence Sanders se narodil v Brooklynu. V letech 1943–1946 byl v americkém námořnictvu. První román napsal ve svých téměř padesáti letech. Napsal více než dvacet knih. Psaním byl doslova posedlý, neměl žádné koníčky a dokonce ani auto. Říkal, že když píše, je pro něj jeho fantazie důležitější než osobní život.

Larry Collins (7)

Korespondent na Středním východě a poté šéf pařížské agentury Newsweeku. Spolupracoval od šedesátých let s Dominiquem Lapierrem a vydali spolu mnoho knih.

Ladislav Ptáček (15)

Spisovatel, lékař v Českém Krumlově. V prostředí vojenského tábora na Šumavě se odehrává povídka Město pod stany. Autor řady románů, např. V klopě růži , S andělem v náručí atd. Otec byl železničním kovářem. První manželka Olga Macháčková byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná je rusistkou a překladatelkou. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. 1934–36 pracoval jako medik v ordinaci Praporů práce hl. města Prahy. 1936 nastoupil základní vojenskou službu, 1938–45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. 1945–47 byl ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, 1947 dostudoval Lékařskou fakultu . Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, od 1949 v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od 1955 v Českém Krumlově a 1960–69 v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku. Počínaje 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis , Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy , Oheň , Země, Právo lidu, Čin , Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět , Ahoj , České slovo , Svět práce, Jihočeská pravda , Stráž severu aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry . Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné 1920–30 a knižnici Nová cesta . 1947–48 naps...

Katrin Unterreiner (9)

Kathrin Unterreiner studovala dějiny uměí a historii na Vídeňské univerzitě. V letech 2000-2007 byla vědeckou ředitelkou císařského apartmá ve vídeňském Hofburgu a kurátorkou Muzea císařovny Sisi, otevřeného roku 2004. Je kurátorkou řady výstav a autorkou publikací o c. a k. monarchii.

Kateřina Lachmanová (14)

Studovala postgraduálně v Římě na Papežském institutu Teresianum, specializaci v oborech spirituální teologie a teologická antropologie - doktorát z teologie obhájila r. 2003. Na Gregoriánské univerzitě absolvovala licenciátní studia psychologie . Od r. 2005 pracuje v Pastoračním středisku při Arcibiskupství pražském, věnuje se pastoračně psychologickému poradenství a přednáškové a exerciční činnosti. Externě vyučuje na KTF v Praze a v Olomouci. Je autorkou několika knih z oblasti křesťanské spirituality

Katerina Janouch (14)

Katerina Janouch, rozená Kateřina Janouchová je švédsky publikující spisovatelka a novinářka česko-ruského původu, autorka literatury se sexuologickou tematikou. V lednu 2008 byla hostem pořadu "Uvolněte se, prosím" moderátora Jana Krause. Dcera disidenta Františka Janoucha, jaderného fyzika a pozdějšího zakladatele Nadace Charty 77, a jeho ženy, bioložky Ady Kolmanové. Žije od svých deseti let ve Stockholmu, kde se její otec usadil po vypovězení z Československa v roce 1974. Jako redaktorka, nebo samostatná novinářka pracovala a pracuje pro Mitt Livs Novell, Vecko-Revyn, švédské vydání Elle a další. Populární je její stálá rubrika o otázkách sexu v Expressen. Její knihy, psané a vydané ve švédštině, vyšly i v jiných jazycích. Překládá také z češtiny. Je podruhé rozvedená. S manželem Robertem Bohmanem, scénografem, vychovávají pět dětí . Problémy s jeho závislostí na alkoholu a kokainu, a jak z ní společně hledali cestu ven, publicisticky zpracovala mj. ve dvou ze svých knih. Od roku 2008 je členkou poradního výboru organizace Sector3, zabývající se úlohou neziskových organizací a jejich přínosem pro společnost.

Karl Jaspers (11)

Karl Jaspers byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů existencialismu. Narodil se v dolnosaském Oldenburgu v rodině zámožného bankovního ředitele. Na otcovo přání studoval nejprve práva , po třech letech přešel na medicínu, poté se věnoval psychiatrii. Promoval roku 1908 v Heidelbergu, kde strávil podstatnou část života. Roku 1901 u něj lékaři zjistili nevyléčitelné onemocnění srdce a plic, což jej donutilo ke zdravé životosprávě a lázeňským léčením; nemoc však měla kladný vliv na jeho porozumění psychologickým problémům. Roku 1910 se oženil s Gertrudou Mayer, která se stala jeho celoživotní družkou a zemřela 5 let po Jaspersovi roku 1974. Od roku 1909 Jaspers působil v psychiatrické léčebně na univerzitě v Heidelbergu. Praxi opustil roku 1913 ; tehdy obhájil u Wilhelma Windlebanda svou práci Všeobecná psychopatologie a začal přednášet. Ve své psychopatologii rozlišuje srozumitelné a nesrozumitelné souvislosti. Ke každému z těchto dvou druhů souvislostí je nutno přistupovat s jinými metodami. Roku 1916 byl jmenován mimořádným profesorem. Roku 1920 se seznámil s Martinem Heideggerem . Od r. 1922 se Jaspers podílel na vedení katedry s Heinrichem Rickertem, novokantovcem, s nímž se však názorově rozcházel. Tehdy se již začal cele věnovat filosofii. Na universitě působil zde až do roku 1937, kdy byl vyloučen ze správy univerzity kvůli svým antifašistickým názorům a kvůli židovskému původu své ženy. Roku 1938 mu byla zakázána publikační činnost. Během 2. světové války byli oba manželé pronásledováni; pro případ, že by se měli dostat do rukou nacistům, nosili u sebe cyankali, aby raději zahynuli sami; jeho použití byli naštěstí ušetřeni. Roku 1948 Jaspers a ...

Karin Krausová (11)

Narodila sa v Košiciach, vyštudovala Prírodovedeckú fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, odbor biológia. Krátko po ukončení štúdia ju zlákal svet farieb a ostala mu verná dodnes. Venuje sa interiérovému textilnému dizajnu. K literatúre ju priviedla mama, ktorej za to patrí srdečná vďaka. Keď Karin vyšli dve poviedky v knihe Poviedky o nevere, jej mama konštatovala: Hm, ako malá si čítala, ako veľká píšeš... Karin je vydatá a má dve deti.

Karel Vladislav Zap (16)

Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...

Karel Tůma (16)

Karel Tůma byl novinář, spisovatel, politik, autor sentimentálních politických písní. Po absolvování gymnázií v Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a Písku, studoval na polytechnice v Praze, ale toto studium nedokončil. Pak se rozhodl být novinářem a spisovatelem, stal se r.1862 redaktorem Národních listů a zůstal jím 45 let, až do své smrti. Psal politické úvodníky a za ně byl několikrát souzen a na 17 měsíců v období let uvězněn. Přítel J. Grégra, K. Sladkovského, J. Baráka. Přispíval do časopisů Svoboda, Květy, Hlas, Osvěta, Humoristické listy. Vstoupil na politickou dráhu, byl deset let poslancem strany mladočeské v období 1883–1893 a horlivě se zúčastnil politických bojů proti staročechům. Svými články informoval veřejnost o dění v Belgii, Irsku, USA, o významných světových politicích. Ze studentských prázdninových pobytů u strýce mlynáře v Zadní Třebáni získal dobrý přehled o tamní společnosti Pánů otců, krajánků, mlynářské chase, lesníků a vesnické honoraci a také to zpracoval ve svých knížkách. Patřily k oblíbené lehké četbě, byly později upraveny pro divadlo i zfilmovány. Je pohřben v Praze na Olšanech. Karel Tůma byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Marií Čelakovskou , dcerou Františka Ladislava Čelakovského, se kterou měl čtyři syny. Podruhé se oženil roku 1895. Druhá manželka Žofie byla dcera slánského vlastence Tomáše Rubeše. Karel Tůma se proslavil především veselými historkami z mlynářského prostředí Z českých mlýnů. Celkem osm dílů vycházelo opakovaně v letech 1886–1948, novodobých vydání se kniha dočkala v 90. ĺetech 20. století.

Karel T Neumann (8)

Narozen 9.11.1888 v Přemyšlení u Prahy, zemřel 8.3.1966 v Praze. Sochař, malíř, ilustrátor, prozaik.

Karel Rataj (8)

Botanik, pracoval v Botanickém ústavu v Praze, publikoval v odborných časopisech, zabýval se entomologií, rybami a vodními rostlinami. Na svých četných cestách sbíral tento „materiál“. V současnosti spolu se svým synem Karlem Ratajem ml. vlastní pěstírnu a prodejnu akvarijních rostlin a potřeb v Šumperku.

Karel Erben (15)

Narozen 1932. MUDr., specializuje se na prevenci civilizačních chorob, práce o homocysteinu.

Karel Dobeš (8)

Karel Dobeš je vládní zmocněnec pro spolupráci s Evropskou agenturou pro družicovou navigaci GSA a od 30. října 2019 předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků . Je ženatý a má dvě děti, Coru a Carolinu . V roce 1961 vystudoval obor mechanik frekvenčních zařízení na Učňovském středisku TESLA Rožnov/Brno, v roce 1964 vystudoval obor měřící a řídící technika na Střední průmyslové škole elektrotechnické ve Frenštátu pod Radhoštěm. Mezi lety 1967 a 1969 studoval obor sdělovací technika na ČVUT Praha a mezi lety 1970 a 1975 vystudoval obor počítačové technologie a informatika na Technické universitě Mnichov. V letech 1975 nastoupil na studium a praktika v USA, Japonsku a Velké Británii. V roce 2002 absolvoval DGQ-Kurs „Quallity Management Systems and internal Audit“, DGQ v Kolíně nad Rýnem. Mezi lety 1975 a 2003 pracoval ve vlastní kanceláři a působil v Německu, spolupracoval na mnohých projektech například s Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku DLR a Německým střediskem pro pozorování Země DFD v Oberpfaffenhofenu u Mnichova, společností Siemens v Mnichově, Steuma Refractometer Systems, Hohenbercha u Mnichova, s automobilkou BMW v Mnichově. V oblasti kosmických aktivit a informačních systémů v rámci jeho zaměstnání proběhly systémové analýzy a návrhy, implementace SW a HW, poradenství a management kvality. Mezi lety 2000 a 2006 pracoval pro společnost Büro Qualitas v Německu, působil jako jednatel a majitel. V roce 1991 byl jednatelem společnosti Dofra a mezi lety 1992 a 1994 byl poradcem generálního ředitele TATRA Kopřivnice. Mezi lety 1992 a 2001 by poradcem presidenta a representant pro EU v rámci Svazu průmyslu a dopravy ČR a v roce 2006 se usnesením vlády stal vládním zmocněncem pro kandidaturu ČR na sídlo Evropské Agentury pro navigační systémy GSA . V roce 2008 spoluorganizoval vstup ČR do Evropské kosmické agentury ESA a čl...

Jurij Michajlovič Korol'kov (7)

Ruský spisovatel.

Judith Michael (9)

Judith Michael je pseudonymem, který vznikl kombinací křestních jmen manželů Judith a Michaela Fainových. Manželé v současné době žijí a píšou střídavě v Chicagu a v Aspeně, ve státe Colorado

Joseph A Altsheler (9)

Americký reportér, editor a autor knih pro mládež.

Josef Tomeš (13)

Josef Tomeš je český historik, který se zaměřuje především na novodobé české dějiny. Josef Tomeš je absolventem historie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1973–78. Mezi lety 1978 a 1993 byl zaměstnancem Encyklopedického institutu ČSAV. Později pracoval jako šéfredaktor encyklopedické sekce nakladatelství Paseka a od roku 2001 je zaměstnán v Masarykově ústavu AV ČR. Josef Tomeš je též předsedou Společnosti Viktora Dyka. V jeho pracích převažují texty encyklopedického charakteru a monografie a sborníky o osobnostech českých a československých dějin. Působí v pořadu České televize Historie.cs. Vystupuje také na kulturních podvečerech , které pořádá Masarykovo demokratické hnutí.

Josef Švarc (10)

Josef Švarc byl český sklářský výtvarník. Švarcův otec byl brusičem skla ve Světlé nad Sázavou ve firmě ing. Karla Bačíka v Karlově. V této firmě se v letech 1942 až 1945 i Josef Švarc vyučil brusičem skla. Jako brusič byl zdatný, proto byl po ukončení druhé světové války v roce 1945 vybrán na střední uměleckoprůmyslovou školu v Kamenickém Šenově. Navštěvoval ateliér pana Ratha a pracoval pod vedením prof. Havlase. Po studiích nastoupil v Borocrystalu jako domácí výtvarník. Jeho nejvýznamnější dílo z této doby je váza Potopa. Vytvořil jí v letech 1950 až 1951 podle návrhu akademického malíře Otakara Pursche. Po základní vojenské službě byl Švarc přijat jako rytec skla do n. p. Sklárny Bohemia Františkodol u Světlé nad Sázavou. Tam vytvořil pro Expo 1958 v Bruselu rytou vázu J. A. Komenského. Měl velký smysl pro detail a uměl to přenést do svých návrhů. U většiny návrhů vycházel z pozorování přírody živé i neživé. Na výstavu Expo 1967 v Montreálu připravil novinku. Jedná se o soubor silnostěnného olovnatého křišťálu. Čiré sklo je hranované a uvnitř je uspořádáno nad sebou několik vzduchových prstenců. Tvorba Josefa Švarce je v mnoha světových muzeích a vystavoval na mnoha světových výstavách. Například spolupracoval s Cornig muzeem v USA, zastoupení má ve firmě Meiwa v Osace a Tokiu, Qality Crystal v Torontu. Josef Švarc odešel v roce 1989 do důchodu, stále však studentům sklářských oborů pomáhal odbornou konzultací a přípravou na závěrečné zkoušky.

Josef Štolba (17)

Josef Štolba v Matrice křestní Joseph byl český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel. Rodiče Josefa byli František Štolba a Maria Štolbová-Klarnerová. Měl dva starší bratry: Františka a Antonína . Za manželku měl Hedviku Cerychovou, se kterou měl tři dcery: Otilii , Marii a Zdenku . Nejdříve začal se studiem na gymnáziu v rodném Hradci Králové, dokončil jej v Praze na Akademickém gymnáziu. V Praze také vystudoval práva. Roku 1869 debutoval jako autor divadelních her v Prozatímním divadle. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Arthurem Desfours-Walderode podnikl roku 1873 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie a ve společnosti cestovatele Kořenského až za polární kruh. Poté, co se vrátil domů, působil v Národním divadle a také získal roku 1874 doktorát práv. Vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a časem i notářem v Nechanicích, Pardubicích a v Královských Vinohradech. V Pardubicích se angažoval roku 1880 ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Hlavním oborem jeho spisovatelské činnosti byly fejetony a dramatická tvorba. Ve svých cestopisech uměl barvitě vylíčit své zážitky ze zahraničních cest. Podílel se na založení časopisu Paleček. Dramatická tvorba se týkala hlavně veseloher, ale zkusil i jiné žánry. Debutoval s nimi v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. JUDr. Josef Štolba napsal i svou autobiografii.

Josef Šimon (10)

Narozen 8. 9. 1948 v Cejřově u Chrudimi, zemřel 2. 10. 2018 v Praze. Básník, šéfredaktor v několika nakladatelstvích, majitel nakladatelství Český klub.

Josef Sadil (11)

Narozen 19. 3. 1919 v Praze, zemřel 19. 1. 1971 tamtéž. Nakladatelský pracovník, astronom, publikace z oboru astronomie a přírodních věd. Podle vlastních slov příklad vědeckého „dimorfismu“, neboť byl astronomem a současně myrmekologem.

Josef Píč (12)

Zemřel 21.1.1983 v Praze. Ing., DrSc., profesor Českého vysokého učení technického v Praze. Spoluautor technického spisu.

Josef Palivec (10)

Josef Palivec byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny . Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž . Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR. Rytíř Řádu čestné legie . Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje . Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, al...

Josef Kalenský (16)

vlastním jménem Josef Urbánek Josef Kalenský, vlastním jménem Urbánek, se narodil 12. 7. 1860 v Moravských Budějovicích a zemřel 14. 2. 1951 v Praze. Byl spisovatelem pro mládež, tvůrcem a upravovatelem pohádek, autorem říkadel, překladatelem a adaptátorem dobrodružné literatury, pořadatelem zpěvníků, tiskárenským a nakladatelským pracovníkem. Psal též pod pseudonymem Klatovský Boleslav. Mezi jeho dílo patří zejména adaptace těchto románů: Mezi piráty, V zemi Apačů , Lovci v amerických pralesích., Šelmobijec , Chaloupka strýčka Toma , Zemí divých mužů, Stopař lesů amerických , Poslední Mohykán , Jim, zálesák americký , Lapač divé zvěře , Orlí oko , Petr, bílý ďábel , V pustinách divoké Ameriky , Zlaté údolí a U táborového ohně v Údolí lovce jelenů (J. F. Cooper a P. Moritz, G. Ferry aj.

Josef Doleček (9)

Učebnice z oboru strojnictví.

Josef Beránek (13)

Narozen 18.7.1968 v Praze, Mgr., vystudoval obor Biofyzika a chemická fyzika, postgraduální studium na Institu Roberta Schumana v Bruselu, redaktor, publicista.

John Weisman (5)

John Weisman je velmi úspěšný autor a bývalý novinář. Narodil se v roce 1942 v New York City. Studoval na The Birch Wathen School a na Bard College. Jeho příběhy z prostředí CIA byly vybrány dvakrát jako Best American Mystery Stories. Žije s manželkou a jejich psy v Blue Ridge Mountains ve Virginii.

John Gwynne, (12)

Johannes Vilhelm Jensen (10)

Johannes Vilhelm Jensen byl dánský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1944. Bývá považován za jednu z ústředních postav dánské literatury 20. století. Jedna z jeho sester, Thit Jensenová, byla také známá spisovatelka. Jensen se narodil roku 1873 jako druhý syn zvěrolékaře v malé vesnici v Himmerlandu v severním Jutsku. Do jedenácti let byl vzděláván svou matkou, poté navštěvoval střední školu ve Viborgu a od roku 1893 studoval lékařství na universitě v Kodani. Již během studia si pod pseudonymem Ivar Lykke přivydělával sepisováním komerčních detektivních románů na pokračování. Prosadil se až románem Dánové napsaným v duchu dekadentního novoromantického sebezpytování. Jensen studia na univerzitě nedokončil. Roku 1896 odjel do USA a od roku 1898 se plně věnoval literatuře a žurnalistice. Své první tvůrčí období uzavřel historickým románem Králův pád o králi Kristiánovi II., který je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl. Jako novinář procestoval Jensen celou Evropu, Egypt a Palestinu a roku 1903 navštívil znovu USA. Po této cestě definitivně uvěřil v technický pokrok a v moderní civilizaci a stal se propagátorem sociálního darwinismu. V letech 1912–1913 navštívil Jensen Dálný východ a v letech opět 1925–1926 Severní Ameriku. Během této doby pracoval na svém vrcholném díle, šestidílném románovém cyklu Dlouhá cesta , ve kterém popsal vývoj severských národů od doby ledové do 15. století. V tomto cyklu Jensen vytvořil nevědecký a poněkud naivní mýtus o tom, že sever Evropy je kolébkou evropské kultury. Umělecky je to však dílo silné a z tohoto hlediska sklidilo zasloužený úspěch. Po obsazení Dánska německou armádou roku 1940 vyjadřoval Jensen dosti kritické názory na fašismus a antisemitismus. Když mu byla roku 1944 udělena Nobelova cena za literaturu za "ojedinělou intenzitu a produktivitu jeho básnické imaginace ve spojení s bohatým intelektem a odvážným, no...

Joanna Chmielewska (5)

Joanna Chmielewska se narodila roku 1932 ve Varšavě, vystudovala architekturu , ale již dlouhá léta se živí psaním románů a divadelních her a patří k nejpopulárnějším polským spisovatelkám.