16741–16800 z 153226 Autoři
Angelo Scarano (6)
Angelo Scarano se narodil na jihu Itálie, v dětství se ale přestěhoval do Čech, kde dochodil základní školu a vystudoval gymnázium. Do rodné Itálie se znovu vrátil během svých studií biblistiky na Papežském biblickém institutu v Římě. Od roku 2003 působí jako odborný asistent na Katedře biblických věd KTF UK v Praze. V roce 2004 obhájil a publikoval svou doktorskou práci. Je knězem pražské arcidiecéze a v současnosti působí ve farnosti Praha - Stodůlky.
Více od autora
Angelika Kipp (6)
Sociální pracovnice, spisovatelka, autorka publikací zaměřených na ruční práce.
Více od autora
Angelika Hanauerová (5)
Angelika Hanauerová absolvovala režii hraného filmu na FÁMU roku 1968. Po několika dokumentárních filmech pro Československou televizi a Krátký film Praha se od roku 1971 zaměřila na scenáristickou a literární tvorbu pro děti, především pro Slovenskou televíziu Bratislava. Po podpisu Charty 77 jí byl roku 1982 nabídnut vystěhovalecký pas výměnou za informace z kruhů amerických exulantů. Po této nezdvořilosti se plně věnovala práci mezi invalidními a umírajícími lidmi v Praze. Překládala také undergroundovou a teologickou literaturu. Koncem roku 1989 se na výzvu vrátila ke své profesi. Natočila pro českou televizi řadu dokumentů jak z oblasti disentu , tak ve spolupráci s ÚDV a z prostředí římskokatolické církve . Ale i drobnější třicetiminutové dokumenty a filmy z cyklu Lapidária atd. Získala festivalová uznání i Trilobita. V současné době je zaměstnána jako dramaturgyně duchovního vysílání České televize. Vyznává tvorbu, která je srozumitelná co nejširšímu okruhu diváků televize veřejné služby, výlety pod širák, profesionalitu, poustevnictví a přímou komunikaci mezi lidmi.
Více od autora
Angela Gair (3)
Angela Gair je malířka, učitelka výtvarné výchovy a autorka mnoha příruček o výtvarném umění. Pravidelně přispívá do výtvarně-naučných publikací. Žije v Anglii.
Více od autora
Anežka Čermáková-Sluková (6)
Anežka Čermáková Sluková v matrice Aneška – 7. března 1947 Praha) byla česká učitelka, spisovatelka, překladatelka a etnografka. Rodiče Anežky Čermákové Slukové byli Jan Sluka – „chaloupník“ v Pasekách – a Josefa Sluková Mužáková. Sourozenci: Maria , Josefa , Ludmila , Jan Nep. Cyril , Johanna , Petr , Karolina a Božena V dětském věku ji v roce 1877, po úmrtí otce, vzala k sobě do Prahy teta – spisovatelka Karolína Světlá . V Praze navštěvovala školu Ženského výrobního spolku českého a složila zkoušky na učitelku ručních prací. V roce 1901 se provdala za Josefa Čermáka. Už v mládí se zapojila do pražského literárního dění. V 90. letech spolupracovala s Eliškou Krásnohorskou, se kterou vydala řadu pohádkových knih. Naučila se polsky a překládala. Karolině Světlé se stala společnicí, pak tajemnicí a sekretářkou. Dělala korektury, jazykově upravovala a zapisovala díla, která jí Karolina Světlá v době své oční choroby diktovala. Po smrti spisovatelky se stala dědičkou jejího literárního odkazu. Památku tety uchovávala vydáváním korespondence, vzpomínek, i uspořádáním a úpravou jejích souborných spisů v Ottově nakladatelství. Zasloužila se o zachování literární pozůstalosti spisovatelky v celistvosti a nechala ho uložit do Podještědského muzea v Českém Dubu. Sama plodně přispívala prozaickými črtami či povídkami do časopisů. Tematicky čerpala hlavně ze života rodného Podještědska.
Více od autora
Andrzej Zbych (6)
pseudonym, pod kterým publikuje Andrzej Szypulski někdy spolu s Zbigniewem Safjanem.
Více od autora
Andrej Babiš (2)
Andrej Babiš je český politik a podnikatel slovenského původu, od prosince 2017 předseda vlády České republiky. Od října 2013 je poslancem Parlamentu České republiky a v letech 2014–2017 působil jako první místopředseda vlády a ministr financí v kabinetu Bohuslava Sobotky. Je zakladatelem velkého koncernu Agrofert. Kvůli využívání své značné ekonomické, politické a mediální moci ve svůj prospěch bývá označován za oligarchu. Kvůli čerpání dotací z veřejných zdrojů a státním zakázkám je obviňován ze střetu zájmů. V souvislosti s postavením svého otce strávil Babiš část svého dětství a mládí ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích na tehdejší bratislavské Vysoké škole ekonomické začal pracovat v podniku zahraničního obchodu Chemapol. V roce 1980 se stal členem Komunistické strany Československa . V roce 1985 byl vyslán jako zahraniční delegát do Maroka, kde strávil šest let. V roce 1980 jej začala Státní bezpečnost evidovat jako svého důvěrníka a od roku 1982 jako agenta s krycím jménem „Bureš“. Babiš jakoukoli vědomou spolupráci s StB popírá, ale v roce 2021 objevená karta agenta Bureše dokazuje, že s StB spolupracoval dobrovolně. Po rozpadu ČSFR pobýval v Praze, kde založil Agrofert jako dceřinou firmu slovenského Petrimexu, v němž předtím pracoval. V květnu 1995 Agrofert za nejasných okolností převzal prostřednictvím nedlouho předtím založené švýcarské společnosti O.F.I. Z Agrofertu se pod jeho vedením postupně stal významný agrochemický holding, do něhož se zařadilo kolem 250 firem. V červnu 2013 se součástí holdingu stal i mediální dům MAFRA, vydávající mimo jiné celostátní deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny. Babiš Agrofert vlastnil až do 3. února 2017, kdy své firmy převedl do svěřenského fondu. Celé jeho jmění bylo v prosinci 2018 odhadováno v přepočtu na 82 miliardy korun, což z něj činilo 456. nejbohatšího člověka světa, druhého nejbohatšího českého občana[17...
Více od autora
Andrea Jarošová (5)
Narozena 14. 8. 1989 v Novém Městě na Moravě. Spisovatelka, scenáristka, dramaturgyně. Dcera horolezce Radka Jaroše.
Více od autora
Amy Tintera (3)
Amy Tintera je spisovatelkou YA románů. Vyrostla v Austinu v Texasu a vystudovala Texas A & M University s titulem v oboru žurnalistiky. Po obdržení magisterského titulu v oboru film na Emerson Collegese přestěhovala do Los Angeles, kde zjistila, že ji pracovat ve filmovém průmyslu nebaví a vrátila se ke své první lásce, psaní.
Více od autora
Ambrose Bierce (5)
Ambrose Gwinnett Bierce byl americký povídkář, esejista a novinář. Ambrose Bierce se narodil v selské rodině jako desátý ze třinácti dětí. Surová „výchova“ jeho otce jej navždy poznamenala životní zatrpklostí. Již v patnácti letech proto odešel z domova pracovat do tiskárny. V sedmnácti letech začal studovat na Kentuckém vojenském institutu, ale po roce školu opustil a živil se příležitostnými pracemi jako dělník nebo číšník. Během americké občanské války bojoval na straně severu u 9. pěšího pluku z Indiany a roku 1864 byl těžce zraněn do hlavy . Zpočátku byl poddůstojníkem, ale armádu opustil v hodnosti majora., přičemž odmítl nahromaděný zvýšený plat, protože to byla podle jeho názoru odměna za to, že byl „vrahem pro svou vlast“. Po válce se Bierce usadil v San Franciscu, kde se postupně vypracoval jako redaktor a kritik. Pracoval pro noviny San Francisco News-Letter and California Advertiser seznámil se s Markem Twainem a Bretem Hartem a od roku 1871 začal publikovat povídky vyznačující se neúprosnou satirou a chmurným humorem, ale také temnou fantastikou a atmosférou hrůzy. V prosinci roku 1871 se oženil a v letech 1872 až 1876 žil se svou manželkou v Anglii, kde svůj literární styl doplnil o eleganci a jedovatě vybroušený vtip. Ten bohatě využil po návratu do vlasti při psaní novinového sloupku Prattler , který byl velmi oblíbený. V osobním životě však Bierce příliš šťastný nebyl. Roku 1888 se rozvedl se svou manželkou, roku 1889 zemřel v sedmnácti letech jeho první syn a roku 1901 ve věku dvaceti sedmi let druhý. Roku 1896 Bierce přesídlil do Washingtonu, kde působil jako vyhledávaný publicista. Sám pořádal své Sebrané spisy, které vyšly ve dvanácti svazích v letech 1909 až 1912. V říjnu roku 1913 ...
Více od autora
Alojz Lorenc (2)
Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...
Více od autora
Alois Zlatník (3)
Alois Zlatník byl český profesor lesnické botaniky a fytocenologie, dendrologie, fytopatologie, anatomie rostlin, vědec, lesník a ochránce přírody. Stal se zakladatelem a propagátorem geobiocenologie. Již jako mladý v sobě objevil touhu po zkoumání přírody s potřebou jí chránit a už na gymnáziu snil o tom, že bude přírodovědcem. Jeho kroky vedly na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, krátce také studoval i ve Švýcarsku a Francii. Během dvacátých let odešel do Brna a v roce 1928 se stal asistentem na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské a svůj obzor si rozšířil o lesní inženýrství. V roce 1941 přebral po Augustu Bayerovi vedení dendrologického ústavu. Po válce byl jmenován profesorem a v letech 1949–1950 byl děkanem lesnického odboru a jeho vědecké rady. Vedl také katedru lesnické botaniky a fytocenologie. V letech 1956–1971 byl ředitelem Vědecké laboratoře geobiocenologie a typologie, kterou sám založil. Byl též místopředsedou Botanické společnosti při Československé akademii věd. Ochraně přírody se Zlatník věnoval i mimo akademickou půdu, byl totiž členem Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku. Od roku 1942 byl posledním předsedou svazu, začátkem 50. let jej totiž komunisté zrušili. Stejný osud zažil o čtvrt století později, kdy jako politicky nespolehlivou organizaci zlikvidovali komunisté TIS – svaz pro ochranu přírody a krajiny, jehož byl Zlatník posledním úřadujícím místopředsedou. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Základy geobiocenologie začal profesor Zlatník budovat už ve dvacátých letech. Tehdy poprvé zavítal do pralesovitých lesů Podkarpatské Rusi, které navštěvoval až do okupace. Během protektorátu mapoval území Moravy a Slezska, po válce se vrátil do karpatských lesů alespoň na Slovensko. Díky dalším výzkumům piloval svoji lesnickou typologii, která umožňuje stanovit i v člověkem pozměněných lesích původní dřevinnou skladbu. Jeho typolo...
Více od autora
Alois Till (4)
Narozen 22.2.1869 v Poličce, zemřel 3.4.1932. Středoškolský profesor, publikace z oboru dějepisu a zeměpisu.
Více od autora
Alois Havel (4)
Alois Havel byl český autokrosař. Byl prvním českým autokrosařem, který vyhrál závod série Mistrovství Evropy. Stalo se tak roku 1981 na okruhu v Nové Pace. Celkem třikrát skončil na druhém místě v mistrovství Evropy jednotlivců v divizi III – vždy ho porazil jeho největší soupeř, 1979–1985 sedminásobný mistr Evropy Němec Willi Rösel . Jeden ročník rozhodla o druhém místě pouze problematická diskvalifikace za údajné zkrácení trati v závodě v Rakousku, kde přišel o dvacet bodů, na konci sezóny mu chybělo na vítěze bodů šestnáct. Druhý za Röselem skončil v letech 1980, 81, 83 a 84. Celkem třikrát vyhrál evropský titul reprezentačních družstev . Mistrem republiky v autokrosu se stal v letech 1978 a 1984. Závodil s vozy vlastní konstrukce s motorem Tatra.
Více od autora
Alois Hajn (7)
Alois Hajn byl český novinář, publicista, překladatel a politik; bratr novináře, politika a nakladatele Antonína Hajna . Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Studoval filozofii na české univerzitě v Praze a na univerzitě ve Vídni, studia však nedokončil. Byl jedním z vůdců pokrokářského hnutí. V roce 1896 vystoupil z katolické církve. V období 1894–97 vydával časopisy Lid a Ruch, 1897–1914 a 1919–1920 časopis Osvěta lidu . V letech 1897–1903 byl členem vedení radikálně pokrokové strany, roku 1903 se s ní pro svůj kritický postoj k nacionalismu a důraz na sociální otázku rozešel. V letech 1903–1905 byl předsedou Občanského klubu pro Pardubicko a Chrudimsko, který v roce 1905 převedl do Masarykovy realistické strany. Za první světové války organizoval domácí odboj ve východních Čechách . Po likvidaci realistické strany vstoupil v roce 1919 do sociálně demokratické strany, jejímž členem zůstal až do roku 1948. Od roku 1921 do penzionování v roce 1938 měl na starosti tiskovou službu ministerstva zahraničních věcí a redigoval revui Zahraniční politika. Je autorem několika publikací: Proces s tzv. Omladinou , České strany politické , Novomalthusianism , Odluka církve od státu aj. V knize Život novinářův uveřejnil vzpomínky na Solnici a gymnazijní studia v Rychnově nad Kněžnou.
Více od autora
Alois Gregor (7)
Narozen 14.12.1888 v Kožušicích, zemřel 8.9.1971 v Letovicích. PhDr., filolog - bohemista a slovakista, práce z oboru, literární historik, sběratel lidových písní.
Více od autora
Alois Chvála (7)
typograf, pedagog v oblasti knihtisku, redaktor typografických časopisů, Vydavatel vzácných tisků, příležitostných a osobních vydání, typograficky vyzdobil množství vydané literatury prakticky od počátku 20. století.
Více od autora
Allan Kardec (6)
Allan Kardec, vlastním jménem Hippolyte Léon Denizard Rivail , byl francouzský pedagog známý jako tvůrce systému spiritismu a propagátor této nauky. Byl vychován jako katolík, učil přírodní vědy a francouzštinu v Paříži. Roku 1855 navštívil spiritistickou seanci a na základě tohoto zážitku se stal přesvědčeným spiritistou. Rozhodl se spiritistické fenomény systematicky prozkoumat a popsat. Své práce o spiritismu publikoval pod jménem Allan Kardec, jelikož mu prý duch jménem Zefiro sdělil, že se tak jmenoval v jedné své předchozí inkarnaci.
Více od autora
Alison Moyet (5)
Alison Moyet je anglická zpěvačka, skladatelka a interpretka známá svým bluesovým kontraaltovým hlasem. Poprvé se proslavila jako polovina synth-popového dua Yazoo po boku Vince Clarkea. Po rozpadu dua v roce 1983 se Moyet vydala na velmi úspěšnou sólovou kariéru. Její debutové sólové album "Alf", vydané v roce 1984, bylo kriticky i komerčně úspěšné, dostalo se na vrchol UK Albums Chart a přineslo několik hitů včetně "Love Resurrection" a "All Cried Out".
Více od autora
Alison Cole (4)
Alison Coleová: -absolvovala s vyznamenáním Leicesterskou univerzitu,obor dějin umění -získala titul Magistra Filozofie - specializovala se na renesanční umění -novinářka,redaktorka- přispívala do širokého okruhu publikací - slavní malíři,slavní skladatelé -v současné době píše knihu o renesanční krajinomalbě
Více od autora
Alice Lyttkens (3)
Debutovala jako autorka v roce 1932 románem Synkopy.Psala zejména o ženách a jejich problémech a touhách.Během své kariéry napsala celkem 54 knih.Byla vdaná za právníka Lyttkense se kterým měla tři děti. Byla jedním z nejpopulárnějších švédských autorů a dlouhou dobu byla nejvíce půjčovaným autorem ve švédských knihovnách.
Více od autora
Alice Kohoutová (7)
Mgr., pedagožka, učebnice a metodické materiály k výuce zeměpisu.
Více od autora
Alfred Kubin (4)
Alfred Kubin byl rakouský expresionistický grafik, ilustrátor a spisovatel narozený v Čechách. Narodil se v severočeských Litoměřicích. Jeho otec Friedrich Kubin , bývalý vojenský důstojník, pracoval jako zeměměřič, jeho matka Johanna, rozená Kletzl , byla pianistka. V letech 1879–1882 žila rodina v Salcburku. V roce 1882 se přestěhovali do Zell am See. V roce 1887 zemřela Kubinovi matka, ve stejném roce začal studovat na gymnáziu v Salcburku. Nebyl ale úspěšný a příští rok se vrátil zpět do Zell am See na obecnou školu. Ve školním roce 1891–1892 studoval na uměleckoprůmyslové škole v Salcburku. V letech 1892–1896 se učil fotografem u svého strýce Aloise Beera v Klagenfurtu. V roce 1898 nastoupil jako dobrovolník vojenskou službu, byl odvelen do Lublaně. Po nervovém zhroucení byl hospitalizován a propuštěn z armády. Po rekonvalescenci v otcově domě v Zell am See odešel do Mnichova studovat kresbu na soukromé škole Ludwiga Schmidta-Reutteho, později pokračoval na mnichovské Akademii výtvarných umění v kreslířské třídě Nikolause Gysise. V roce 1903 mu vyšlo tiskem první album reprodukcí kreseb. V roce 1904 se oženil s Hedvikou Gründlerovou, rozenou Schmitzovou. V Lipsku se setkal s Maxem Klingerem. Následujícího roku navštívil Paříž, kde se setkal s Odilonem Redonem. V roce 1906 manželé Kubinovi přesídlili do Zwickledtu u Wernsteinu v Horních Rakousích. V roce 1908 napsal Kubin román Die andere Seite , který vyšel následujícího roku tiskem. V roce 1909 se stal členem sdružení Neue Künstlervereinigung München , jehož předsedou byl Vasilij Kandinskij. Seznámil se s Franzem Marcem, Hansem Carossou a Paulem Klee. Po rozpuštění sdružení Neue Künstlervereinigung München se Kubin stal členem skupiny Der Blaue Reiter . V roce 1912 ...
Více od autora
Alfred Edward Woodley Mason (5)
Alfred Edward Woodley Mason , narozen v Dulwichi, odchovanec Oxfordu, jedna z největších postav prvního raného podoylovského období. Napsal řadu vážných historických románů, byl hercem, poslancem za Coventry a za první světové války šéfem anglické námořní špionáže. Je autorem celkem pěti detektivních románů, v nichž vystupuje VD Hanaud, člen pařížské Súreté, a jeho watson, piják vína pan Ricardo. Romány se vyznačují výbornou atmosférou, psychologickým ponorem a vůbec značnou literární úrovní; Hanaud, jakési znovuvtělení Gaboriauova Lecoqa, je bystrý tlouštík, značně ješitný na svou slávu a výborný znalec lidské psychologie; pátrá v knihách Tajemství vily Rose , Dům šipu , Žádný jiný tygr a Zajatec v opálu .
Více od autora
Alfred Amenda (3)
Alfred Amenda je pseudonym Alfeda Karrasche, německého publicisty a spisovatele, který se narodil 24. 4. 1893 v Královci, dnešním Kaliningradu, a zemřel 3. 6. 1973 během lázeňského pobytu v Kühlungsbornu na baltském pobřeží NDR. Alfred Karrasch pocházel z učitelské rodiny v někdejším východním Prusku. Po maturitě v rodném Královci začal studovat nejprve medicínu a potom humanitní obory na univerzitách v Královci a Freiburgu. První světovou válku prožil jako sanitář ve vojenském lazaretu, studia již nedokončil a věnoval se plně žurnalistice a publicistice. 1920 se s manželskou přestěhoval do Berlína, kde pracoval v redakcích několika novin, nejdéle v hodně rozšířeném deníku "Berliner Lokalanzeiger", a upozornil na sebe hlavně vtipnými fejetony a povídkami. Začátkem třicátých let mu vyšly první romány - "Winke, bunter Wimpel" a "Stein gib Brot", líčící tvrdý život baltských rybářů. Úspěšné byly i některé jeho rozhlasové hry - zejména později zfilmovaná hra "Heimweh" - a další románové prózy věnované zajímavým osobnostem současnosti i minulosti. Sem patří životopisný román o Koperníkovi a novely "Die Sternengeiger" a "Kleine Nachtmusik in Mittenwald", čerpající svůj námět z tradic houslařských rodin v hornobavorském Mittenwaldu, kam se Karrasch po roce 1945 přestěhoval. Ovšem největší, vpravdě životní úspěch mu přinesl již pod pseudonymem Amenda napsaný životopisný román o Beethovenovi "Appassionata", který od svého prvního vydání v NDR v roce 1958 dosáhl jen v němčině téměř dvousettisícového nákladu a byl přeložen do mnoha jazyků, mezi jiným i do češtiny a slovenštiny. Přátelské styky a spolupráce s významnými pokrokovými a antifašistickými osobnostmi, jmenujme za všechny vdovu po známém antifašistickém publicistovi Carlu von Ossietzkym, umožnily Alfredu Karraschovi po roce 1945 obrat k mírovým a pokrokovým silám reprezentovaným NDR. Román o Alfredu Nobelovi se stal druhou nejčtenější knihou Karraschovou a představuje úspěšné dovršení jeho románové tvorby....
Více od autora
Alfons Jindra (4)
Narozen 28. 7. 1908 v Čechovicích, zemřel 19. 12. 1978 v Praze. Klarinetista, saxofonista, houslista, aranžér a skladatel populární a taneční hudby.
Více od autora
Alfons Breska (5)
Alfons Breska byl český básník a překladatel. Používal pseudonym Otto Elexhauser. Překládal převážně poezii z francouzštiny, němčiny, italštiny a španělštiny. Zabýval se také japonskou poezií. Vystudoval gymnázium v Praze, pak pracoval jako poštovní úředník na Žižkové a později na ředitelství pošt , současně pracoval jako knihovník Umělecké besedy. V roce 1911 se oženil s Beatrix Dřevíkovskou Mařákovou. Byl funkcionářem literárního odboru Umělecké besedy, Kruhu českých spisovatelů a Spolku českých spisovatelů Máj. Byl rovněž členem Balzacovy společnosti v Paříži. Byl jedním z novoromantických autorů z okruhu kolem časopisu Moderní revue. Jeho básnické dílo je pod vlivem Jaroslava Vrchlického. Jeho prozaické práce jsou ovlivněny dílem Jiřího Karáska ze Lvovic. Významnější než jeho vlastní tvorba je jeho činnost překladatelská. Překládal především z němčiny a francouzštiny, ale též z italštiny a španělštiny. Vedle poesie a prózy překládal i divadelní hry pro Vinohradské divadlo, Švandovo divadlo na Smíchově, Stavovské divadlo a pro Městské divadlo v Plzni.
Více od autora
Alexandra Pavelková (6)
Alexandra Pavelková je slovenskou spisovatelkou fantasy, filmovou i knižní recenzentkou a pravidelnou navštěvovatelkou fantasy conů. A. Pavelková za svoji literární činnost obdržela několik ocenění:
Více od autora
Alexandra Antošová (3)
Pedagožka, spisovatelka, vlastním jménem Procházková. Po vysoké škole pracovala jako učitelka, později jako redaktorka Západočeského nakladatelství a Plzeňského deníku.
Více od autora
Alexander Lange Kielland (5)
Alexander Lange Kielland byl norský spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů norského literárního realismu 19. století. Společně s Henrikem Ibsenem, Bjørnstjernem Bjørnsonem a Jonasem Liem patří k tzv. „Velké čtyřce“ norských spisovatelů.
Více od autora
Alexander Halvoník (5)
Dátum a miesto narodenia: 22. 03. 1945 Nová Bystrica Oblasti záujmu: próza, literárna veda, publicistika, preklad Životopis autora: Narodil sa 22. marca 1945 v Novej Bystrici. Základnú školu vychodil v Oščadnici. Študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Čadci . Roku 1968 abolvoval štúdium francúzštiny a slovenčiny na FF UK v Bratislave. Potom pracoval ako redaktor v Československej tlačovej kancelárii, neskôr pôsobil v Ústrednej knižnici SAV. V rokoch 1969 – 1979 bol zástupcom riaditeľa Strediska vedeckotechnických informácií, 1980 – 1981 zástupcom šéfredaktora vydavateľstva Veda, 1981 – 1992 vedúcim literárno-dramatického oddelenia a riaditeľom odboru knižnej kultúry na MK SR. V rokoch 1992 – 1996 bol šéfredaktorom časopisov Knižná revue a Literika, súčasne zástupcom šéfredaktora Slovenských pohľadov. Krátko bol aj redaktorom Literárneho týždenníka. Od roku 1997 do roku 2002 bol riaditeľom Vydavateľstva Spolku slovenských spisovateľov. Od jesene roku 2002 je riaditeľom Literárneho informačného centra v Bratislave. Literárna tvorba – próza: Rozprávky z tisíc a jednej noci , Svrbenie krvi Literárna tvorba – publicistika: Premeny. Slovenská próza na rozhraní storočí Literárna tvorba – preklad: Preložil pätnásť knižných titulov z francúzštiny . Gidel, Henry: Picasso , Rio, Michel: Mysliace džungle a Pohľad do priepasti Charakteristika tvorby: Alexander Halvoník ako prozaik knižne debutoval až po päťdesiatke novelou Svrbenie krvi . Napriek tomu je už po desaťročia trvalo prítomný v slovenskej literatúre ako jej komentátor, kritik a interpret. Jeho analýzy ročnej literárnej produkcie i jednotlivé kritiky či úvahy o čiastkových problémoch tvorby a vydavateľskej praxe, jeho sústavné rozhlasové hodinovky o aktualitách literárneho...
Více od autora
Alexander Frický (4)
Mgr. Alexander Frický, CSc., dlhoročný pracovník Pamiatkového ústavu, bol jedným zo zakladateľskej generácie profesionálnej a inštitucionálnej pamiatkovej starostlivosti na Slovensku. S odstupom času možno tiež konštatovať, že bol bezpochyby zakladateľom koncepčnej a systematickej pamiatkovej starostlivosti o hnuteľné pamiatky, diela výtvarného umenia a umeleckého remesla. Keď v r. 1953 začal pracovať pre Šarišské múzeum v Bardejove, začal sa budovať jeho trvalý a pevný vzťah k umeleckým dielam a pamiatkam. Osobitne blízke mu bolo ikonopisné maliarstvo východného Slovenska, ktorému sa venoval celý profesionálny život, a to vo svojej práci muzejníka, pamiatkára, aj vo svojom teoretickom diele. Počas 10 rokov pôsobenia v múzeách v Bardejove a Prešove sa vykryštalizoval ako kvalifikovaný odborník múzejník. Vo funkcii riaditeľa Šarišského múzea napr. zmodernizoval jeho koncepciu aj expozície, vypracoval návrh na zriadenie prvého múzea ľudovej architektúry na Slovensku a vykonal tiež výskum a súpis ikonopisných diel východného Slovenska. Stal sa tiež znalcom pamiatkovej problematiky, od r. 1963 pracoval vo vtedajšom Slovenskom ústave pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody. Stal sa spolutvorcom prvého Súpisu pamiatok na Slovensku, a to hlavne v oblasti súpisu hnuteľných pamiatok. Externe vyštudoval dejiny umenia na FFUK Bratislava a na Umenovednom ústave SAV ukončil externú ašpirantúru prácou „Ikonopisné pamiatky na východnom Slovensku od 16. do 18. storočia“. Na pamiatkovom ústave pracoval vyše 25 rokov, predovšetkým ako metodik a vedecký pracovník pre oblasť hnuteľných a výtvarných pamiatok, ktorým zasvätil v podstate celý svoj aktívny život. Vďaka znalostiam práva však pracoval aj na organizačno-právnom útvare a venoval sa príprave rôznych legislatívnych noriem pre ochranu, zabezpečenie, sprístupnenie a kultúrno-spoločenské uplatnenie pamiatok. Publikoval desiatky článkov, štúdií a správ, ako aj viacero samostatných knižných publikácií. Zanechal po sebe rozsia...
Více od autora
Alexander Dubček (4)
Alexander Dubček byl československý politik slovenské národnosti, hlavní osobnost pražského jara 1968. Narodil se roku 1921 v Uhrovci v místní škole – ve stejném domě jako Ľudovít Štúr. Jeho otec Štefan Dubček byl vyučený tesař, který několik let pracoval v USA, kde se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. V roce 1925 odjel malý Alexander Dubček se svými silně levicově zaměřenými rodiči, zakládajícími členy družstva Interhelpo, do města Biškek v sovětské Kyrgyzii. Později se Dubčekovi přestěhovali do města Gorkij a v roce 1938 se vrátili na Slovensko, protože podle nových směrnic by museli přijmout jediné sovětské občanství. Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v Dubnici nad Váhom a v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska. Měl tři syny. V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, v němž byl zraněn a jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích v Trenčíně a Banské Bystrici. Absolvoval Vysokou školu politickou ústředního výboru KSČ a získal akademický titul doktora sociálně-politických věd . Protože z dětství velmi dobře ovládal ruský jazyk, byl vyslán do Moskvy, kde v letech 1955–1958 studoval politické vědy, současně s Michailem Gorbačovem. Po roce 1989 mu byly uděleny čestné doktoráty řady světových univerzit, např. v Itálii, Španělsku či USA. Od roku 1958 byl stranickým tajemníkem v Bratislavě a členem Ústředního výboru KSS. V této funkci se poprvé střetl s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným kvůli připravované změně Ústavy, s níž Dubček nesouhlasil. Roku 1959 se stal tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl. Protože v Moskvě zažil rehabilitace Stalinových obětí, prosazoval rehabilitaci slovenských komunistů pronásledovaných v letech 1951–53 a po konfliktu s Novotným byl opět přesunut na Slovensko. Brzy se však do ÚV vrátil a dosáhl ustavení takzvané Kolderovy komise. Od roku 1962 zastával funkci vedoucíh...
Více od autora
Alex Haley (5)
Alexander Murray Palmer Haley publikující pod jménem Alex Haley byl americký spisovatel a novinář, jeden z nejúspěšnějších černošských spisovatelů v USA. Proslul zejména svou ságou o dějinách jednoho černošského rodu Roots , podle níž vznikl i úspěšný televizní seriál, a za níž získal Pulitzerovu cenu . Kniha i seriál rozpoutaly v USA novou vlnu diskusí o otrokářské minulosti a rasismu. Jako novinář pracoval pro časopisy Reader's Digest, Saturday Evening Post a Playboy, pro nějž připravil v 60. letech sérii slavných rozhovorů . Byl spoluautorem autobiografie černošského aktivisty Malcolma X.
Více od autora
Alex Garland (3)
Alex Garland je anglický romanopisec, scenárista a režisér. Vystudoval dějiny umění na Manchesterské univerzitě. V prvním románu Pláž , který se brzy stal kultovním, čerpal Garland ze svých zážitků, kdy jako batůžkář cestoval po světě. Román byl zfilmovaný, stejně jako i další kniha Tesseract . Napsal scénář například k filmům 28 dní poté , Sunshine , Neopouštěj mě , Dredd nebo Ex Machina , který i režíroval, stejně jako film Annihilation .
Více od autora
