Výpis všech autorů

Josef Hloužek

Josef Hlouška

Ing., dr.techn., docent zootechniky drobného zvířectva, literatura z oboru.

Josef Havlíček

Josef Havlíček byl český funkcionalistický architekt, vůdčí reprezentant české meziválečné avantgardy, člen Devětsilu. Nejznámější stavbou, kterou postavil spolu s Karlem Honzíkem, je budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově. Narozen 5. května 1899 v Praze Josefu Havlíčkovi , pozdějšímu radovi ministerstva veřejných prací, a Kamile Havlíčkové, rozené Hübschmannové , jež byla sestrou architekta Bohumila Hübschmanna. Studium architektury na ČVUT v Praze a na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Josefa Gočára, v jehož ateliéru pak pracuje do roku 1928. V letech 1928-1936 projektuje a píše spolu s Karlem Honzíkem , později spolupracuje zejména s K. Neumannem. Byl členem Devětsilu, Levé fronty, SVU Mánes , předsedou redakční rady časopisu Architekt SIA. Úzce spolupracuje s výtvarnými umělci a designéry, je členem družstva Artěl. Od roku 1929 působí v CIAM , v l. 1945-47 členem Světové rady této mezinárodní organizace. V roce 1948 se stává prvním ředitelem pražského Stavoprojektu. Jeho manželkou byla sochařka Marta Jirásková–Havlíčková, se kterou se oženil 29. srpna 1931. 6. října začal studovat jako mimořádný posluchač na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Závěr jeho života poznamenává chronická nemoc, umírá 30. 12. 1961 v Praze. Roku 1963 se koná v Praze souborná posmrtná výstava jeho díla. V meziválečném období bylo známé jeho přátelství s Aloisem Wachsmanem. Při studiích na ČVUT ve 20. letech se svým excentrickým stylem zařadili mezi tzv. pražské figurky - jejich módní, intelektuální a řečnické obraty se staly vzorem dvojice Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Po druhé světové válce se přímo účastnil návrhu sídla OSN v New Yorku ve skupi...

Josef Haken

Narozen 20.5.1880 v Markvarticích u Sobotky, zemřel 3.5.1949 v Praze. Učitel, redaktor, politik.

Jolana Hanusová

Spoluautorka učebnic Hravá čeština.

Johnny Hallyday

Johnny Hallyday , narozený 15. června 1943 jako Jean-Philippe Léo Smet, byl francouzský rokenrolový a popový zpěvák a herec, často označovaný jako "francouzský Elvis". Byl jedním z nejoblíbenějších francouzských interpretů, jehož kariéra trvala více než půl století. Hallydayova hudba byla silně ovlivněna americkým rock'n'rollem a on dokázal tento žánr přizpůsobit francouzskému publiku a mnoho svých písní zpíval ve francouzštině. Během své kariéry vydal více než 50 studiových alb a řadu živých alb a prodal více než 110 milionů desek po celém světě.

John-Henri Holmberg

Spisovatel, překladatel, editor antologií, časopisecký a knižní redaktor i vydavatel. Napsal několik knih o sci-fi , psychologických thrillerech a fantasy literatuře pro dospělé. Více než patnáct let psal recenze pro největší deník jižního Švédska, za svou práci získal cenu kritiky a byl zvolen do Švédské akademie detektivní literatury. Holmberg je spoluautorem knihy Tajemství dívky s dračím tetováním o trilogii Milénium a jejím autorovi Stiegu Larssonovi, který byl jeho blízkým přítelem.

John M Hull

Narodil se 22. dubna 1935 v Corryongu na severovýchodě australského státu Victoria a dnes je emeritním profesorem náboženské výchovy na Birminghamské univerzitě v Anglii. Potíže se zrakem měl již od útlého dětství a registrovaným nevidomým se stal v roce 1980. Jeho čtenářsky velmi úspěšný deník o zkušenostech se slepotou vyšel již v roce 1990 pod názvem „Dotýkat se kamene: zkušenost se slepotou“ .

John Lee Hooker

John Lee Hooker byl vlivný americký bluesový zpěvák, kytarista a skladatel, který se narodil 22. srpna 1917 v Coahoma County ve státě Mississippi. Proslavil se svým jedinečným stylem blues, který se vyznačoval hlubokým mluveným bluesovým nádechem a rytmickým stylem boogie, jenž se stal synonymem jeho jména. Hookerova hudební kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž vytvořil rozsáhlé dílo, které zahrnovalo hity jako "Boogie Chillen'", "I'm in the Mood" a "Crawling King Snake".

John Heseltine

Britský fotograf, specializující se na Itálii.

Johannes Höhne

Autor zahrádkářských příruček.

Johann Nepomuk Hummel

Johann Nepomuk Hummel byl proslulý rakouský skladatel, klavírní virtuos a pedagog, který působil v období klasicismu a romantismu. Narodil se v Prešpurku a hudební talent projevil již ve velmi mladém věku. Hummel studoval dva roky u Wolfganga Amadea Mozarta ve Vídni, kam se jeho rodiče přestěhovali, aby mohli pokračovat v jeho hudebním vzdělávání. Později studoval u dalších významných učitelů, jako byli Joseph Haydn a Antonio Salieri.

Johan Huizinga

Johan Huizinga byl nizozemský kulturní historik, autor knihy Homo ludens. Huizinga se narodil v rodině univerzitního profesora lékařství, po maturitě studoval jazyky, historii a antropologii v Groningenu a roku 1895 složil státní zkoušku pro učitele nizozemštiny a dějepisu. Po krátkém pobytu v Lipsku promoval roku 1896 v Groningenu prací o komické postavě Vidušaky ve starém indickém divadle. Od roku 1897 učil historii v Haarlemu a od roku 1903 přednášel starou indickou literaturu v Amsterdamu. Od roku 1905 přednášel historii v Groningen a od roku 1915 byl profesorem obecné historie v Leidenu, a to až do zavření univerzity nacisty v roce 1942. Od roku 1916 byl vedle toho členem Nizozemské akademie věd a redaktorem kulturního časopisu De gids. Roku 1919 vyšla jeho kniha Podzim středověku, která ho proslavila. Roku 1926 podnikl cestu po USA, v letech 1927–1931 byl děkanem fakulty a roku 1933 rektorem Leidenské univerzity. Přednášel v mnoha zemích a získal čestné doktoráty v Tübingen a v Oxfordu. Roku 1938 vyšla jeho druhá slavná kniha, Homo ludens, základní kulturně-antropologické pojednání o kulturním významu hry. Jako rektor univerzity vyloučil 1933 ze studentské konference německého nacistického studenta pro jeho antisemitský článek, což vyvolalo diplomatický protest z německé strany a přivodilo Huizingovi zákaz publikací v Německu. Po obsazení Nizozemska Německem byl roku 1942 nejprve internován, ale na základě lékařského dobrozdání propuštěn do domácího vězení v obci De Steeg, kde roku 1945 zemřel. Huizinga napsal řadu historických prací o dějinách Nizozemska v 15. a 16. století a o různých tématech kulturních dějin, životopis Erasma Rotterdamského a mnoho jiných; jeho sebrané spisy mají 9 svazků V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Huizinga na německé Wikipedii. ...

Jitka Henryková

Autorka studovala filmovou dramaturgii v Praze, pracovala nějaký čas jako dramaturg, psala divadelní a rozhlasové hry později romány s útočným humorem zaměřené proti diktaruře, proti materialismu, násilí a válce. Patřila k tak zvaným „šuplatovým“ autorům. Jediné honoráře byly výslechy. Teprve od roku 1965 mohla díky politické oblevě začít vydávat. Její hry vysílal pražský, bavorský a hamburský rozhlas, její romány byly za pár dní rozebrané. Po sovětské okupaci emigrovala do Švýcarska, nejdřív do Curychu, potom do Lugána. Tam zjistila, že má schopnost léčit energií a otevřela si bio-energetickou praxi. Napsala devět románů a vyléčila řadu případů s kterými si universitní medicína nevěděla rady

Jitka Halasová

Pedagožka, autorka učebnic pro ZŠ i publikací pro předškolní výchovu.

Jiřina Hanušová

Jiřina Hanušová, více známá pod přezdívkou Sally, byla česká publicistka a psychoterapeutka, jedna ze zakladatelek psychologického poradenství v Československu. Narodila se 5. srpna 1939. V roce 1968 založila v časopise Mladý svět rubriku „Dopisy pro Sally“, ve které odpovídala na dotazy čtenářů týkající se řešení jejich životních situací, a vedla ji až do roku 1991. Během třiadvaceti let, kdy rubrika fungovala, dostávala Sally stovky a tísíce dopisů týkající se citových a osobních problémů mladých lidí a pečlivě na ně odpovídala. Hanušová také spoustu let spolupracovala s Manželskou a předmanželskou poradnou Praha-západ. Po roce 1989 se Hanušová podílela na založení občanského sdružení AIDS pomoc, od roku 1993 pracovala pro Český rozhlas v pozici vedoucí vzdělávací publicistiky. V roce 1998 stála Hanušová u zrodu projektu Pomozte dětem, který provozuje Česká televize.Od roku 1993 pracovala v Českém rozhlase jako vedoucí vzdělávací publicistiky. Zemřela 22. října 1999.

Jiří Hulák

Narozen 26.4.1970. Teoretik a historik výtvarného umění a architektury, vysokoškolský pedagog.

Jiří Hronek

Jiří Hronek, vlastním jménem Jiří Langstein byl český novinář, publicista, dramatik a prozaik. Pocházel z novinářské rodiny redaktora Isidora Langsteina a matky Růženy, rozené Pickové . Měl mladší sestru Růženu ; rodina žila na Žižkově, od roku 1907 na Královských Vinohradech. Rodiče i sestra se v roce 1942 stali oběťmi holocaustu. Po nedokončených studiích na gymnáziu se věnoval žurnalistice, V letech 1925–1936 byl redaktorem Central European Radio, od roku 1936 vídeňským a po připojení Rakouska k nacistickému Německu pařížským dopisovatelem listů nakladatelství Melantrich. Po okupaci Francie uprchl do Londýna, kde v letech 1940–1945 pracoval na československém ministerstvu zahraničí. Od roku 1945 pracoval v různých funkcích. Působil na ministerstvu informací, byl šéfredaktorem Československého rozhlasu a šéfredaktorem ČTK pověřeným vedením agentury Pragopress. V letech 1946–1951 byl generálním sekretářem Mezinárodní asociace novinářů. Také hodně cestoval. Roku 1970 odešel do důchodu. Publicistické dílo Jiřího Hronka bylo zaměřené na světové politické dění a bylo dosti poplatné soudobé komunistické propagandě. Z beletrie psal především historické romány a knihy pro mládež.

Jiří Hřebejk

Narozen 19.4.1955 v Praze. JUDr., odborný asistent katedry ústavního práva, práce z oboru.

Jiří Hrabě

Narozen 1980. Básník, publicista.

Jiří Hrabánek

Narozen roku 1984. Právník, Bc. v oboru veřejná správa, autor publikace Film z hlediska autorského práva. Je kvalifikovaným trenérem III. třídy Českého volejbalového svazu.

Jiří Hornát

Překladatel z angličtiny.

Jiří Hon

Autor učebnic psychologie.

Jiří Holub

Jiří Holub je český spisovatel, cestovatel a průvodce. Vystudoval Hotelovou školu a školu cestovního ruchu v Žatci. V průběhu studia začal pracovat na zámku Červená Lhota, tak se díky povinné praxi dostal k současné profesi kastelána. V roce 1999 se stal kastelánem na vodním hradě Švihov v západních Čechách, později pracoval na Karlštejně a zámku Humprecht v Českém ráji. V průběhu let 2004–2009 studoval na Literární akademii Josefa Škvoreckého, kde navštěvoval semináře Daniely Fischerové, Jiřího Dědečka, Ivony Březinové a Arnošta Goldflama. Jeho diplomová práce byla vydána v roce 2011 pod názvem Zádušní mše za hraběnku. Po ukončení studia začal pracovat jako kastelán na státním zámku Hrubý Rohozec, kde v současné době působí, píše a pracuje. V zimním období jezdí jako průvodce pro cestovní kancelář do Latinské Ameriky, Afriky a dalších destinací, které považuje za inspirativní. Je jedním ze zakladatelů tvůrčí skupiny Hlava nehlava a spoluautorem několika úspěšných sborníků této skupiny. V almanachu Povídka roku 2006 publikoval svou vítěznou povídku Čas jít a čas jít domů. Ve stejném roce zvítězil s povídkou Ta Čtvrtá na Pražském festivalu spisovatelů a cenu za ni si odvezl i ze zlínského Literárního května. V roce 2010 vydal u nakladatelství XYZ dětskou knihu Vzpoura strašidel, která se po třech měsících na trhu dočkala dotisku. Zajímavostí je, že všechny jeho texty byly dokončeny na zahraničních cestách – první kniha na Rapa Nui, druhá v Mexiku, třetí v Chile a poslední čtvrtá , která čeká na vydání, v Egyptě.

Jiří Hejl

Matematik, emeritní vysokoškolský pedagog, zaměřený především na výuku geometrie a metody řešení matematických úloh. Spoluautor učebnic matematiky.

Jiří Hejdánek

Jiří Hejda

Jiří Hejda byl český spisovatel a publicista, československý politik a národohospodář, účastník protinacistického odboje. V obnoveném Československu se stal významným představitelem Československé strany národně socialistické. Byl členem Ústřední plánovací komise, která připravovala plán dvouletky pro léta 1947–1948. Po únorovém převratu byl zařazen do politického procesu s Miladou Horákovou a spol. a v roce 1950 odsouzen na doživotí . Začal studovat práva, narukoval do první světové války a poté dokončil studium práv. Měl manželku Luisu, dcery Jitku, Šárku a syna Neklana. S Peroutkovou revue Přítomnost spolupracoval od roku 1926, přičemž se staral o rubriky „Národní hospodářství“ a „Aktuální otázky“. V roce 1929 ve svém článku jako první předpověděl příchod hospodářské deprese do Československa. V letech 1928–30 psal o národohospodářství do Lidových novin. Léta 1930–35 strávil v redakci Českého slova. V roce 1937 se stal generálním tajemníkem podniku ČKD. Krátce před německou okupací odešel z vedoucí funkce ČKD a založil vlastní továrnu na kuchyňská zařízení. Za německé okupace se zapojil se do protinacistického odboje v organizacích Politické ústředí a Ústřední vedení odboje domácího . V obnoveném Československu se stal významným představitelem Československé strany národně socialistické. Byl členem Ústřední plánovací komise, která připravovala plán dvouletky. Za ČSNS ho v komisi doplňovali ještě ekonom Emanuel Šlechta a stavebník Štěpán Ješ. Nadále se také věnoval publicistice pro noviny Svobodné slovo a týdeník Dnešek. Po převratu v únoru 1948 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů, přičemž i sama ČSNS byla zbavena svých demokraticky orientovaných představitelů a „obrozena“ jako tzv. Československá strana socialistická. Společně se s řadou bývalých funkcionářů ČSNS, v druhé polovině roku 1948 a v ilegalitě, podílel na tvorbě národněsocialistického p...

Jiří Hauber

Narozen 22.10.1963 Šumperk, básník, vydavatel.

Jiří Halberštát

Narozen 22.7.1943 v Hradci Králové. Původní povolání učitel, prozaik, režisér divadla hrající pro děti, pracovník nakladatelství Krigl.

Jiří Hájek

Narozen 6. 6. 1913 v Krhanicích u Benešova, zemřel zemřel 22. 10. 1993 v Praze. JUDr. DrSc., právník, politolog, historik, profesor dějin dělnického hnutí, politik a diplomat, práce z oboru.

Jindřich Hradecký

Autor českých loutkových her. Jan Josef Foršt . Pracoval jako účetní městského úřadu na Smíchově. V 90. letech 19. století se zapojil do řady kulturně osvětových akcí vlasteneckého charakteru. Byl aktivním členem Národní jednoty pošumavské, která podporovala českou menšinu v pohraničí. 1904 místní obecní výbor NJP zřídil z Forštova podnětu Loutkové divadlo NJP, které mělo výchovně působit na mládež a z výtěžku vstupného podporovat vlasteneckou a charitativní činnost Jednoty. V tomto divadle, které mělo sídlo v restauraci na Židovském ostrově , byl hlavním organizátorem, hercem i režisérem. Od 1909 divadlo získalo sál v restauračním pavilonu v Kinského sadech. Forštovou snahou bylo zřídit v Praze stálou scénu na odpovídající umělecké úrovni. Všestranně podporoval založení Českého svazu přátel loutkového divadla , který si tento cíl vytkl mezi své priority. Foršt se stal jeho jednatelem. Nadále působil v divadle v Kinského sadech, které přešlo pod správu Českého svazu přátel loutkového divadla. Zde hrál se svými syny a blízkými přáteli.

Jindřich Halík

Narozen 5.1.1933 v Plzni, zemřel 7.8.1989 v Praze. Loutkář a loutkoherec, režisér, dramaturg, kritik a teoretik, překladatel, publicista, práce z oboru loutkářství.

Jessa Hastings

Jenni Hendriks

Filmová scenáristka, tvůrkyně feministických komiksů, spoluautorka románu pro mládež.

Jean Hougron

Jean Hougron se narodil v roce 1923 v Caen. Po studiu práv pracoval v Indočíně, procestoval Ameriku a Afriku, poté působil v Paříži. Je autorem řady románů, z nichž nejznámější jsou La Nuit indochinoise, Soleil an ventre a La Terre du Barbare.

Jaroslava Hausenblasová

Historička PhDr. Jaroslava Hausenblasová, PhD., se věnuje kulturním a sociálním dějinám raného novověku. Pracovala v Ústavu československých dějin AV ČR a Ústavu dějin umění AV ČR, v současnosti působí v Ústavu českých dějin FF UK.

Jaroslav Hyan

Narodil se 27. 12. 1927 v Praze, zemřel 7. 1. 2013 tamtéž. Stavební inženýr a také odborník v oblasti výpočetní techniky, počítačových zařízení, digitální fotografie a digitálních fotoaparátů. Je synem Jana Hyana a je otcem Tomáše Hyana . Publikace v oboru.

Jaroslav Hruška

H. Uden, vlastním jménem Jaroslav Hruška , byl český lékař, politik, spisovatel a dlouholetý starosta města Kladna. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a lékařskou fakultu v Praze, kde promoval v roce 1872 a stal se doktorem medicíny a chirurgie. Působil jako lékař na Kladně u „Pražské železářské průmyslové společnosti“. Roku 1889 se stal starostou Kladna, poté co během událostí Krvavého Božího těla v Kladně 20. června utekli z města ředitel hutí Gottfried Bacher i starosta Josef Hrabě, v místním zastupitelstvu vystupoval za stranu Staročechů, v letech 1895–1898 se do funkce vrátil Josef Hrabě, ale Hruška byl znovu zvolen v letech 1898–1918 a tuto funkci zastával nejdéle ze všech kladenských starostů. Od roku 1899 byl starostou okresního zastupitelstva. Byl absolutně oddaný Habsburskému trůnu a panoval názor, že touží po povýšení do rytířského stavu. V roce 1918 byl nucen z funkce odstoupit z důvodu změny státního uspořádání, kdy v nové republice bylo vše rakouské špatné a tak byly na čas rychle zapomenuty i Hruškovo zásluhy o rozvoj města, tehdy odjel na čas ke své sestře, než se do Kladna opět vrátil. Obdobně špatně jako rakousko-uherským úředníkům se poté na Kladně dařilo i církvi a jejím představitelům, s nimiž se Hruška také přátelil, což mu bylo také vytýkáno. V posledních letech se mu zhoršilo zdraví, nemohl chodit a ztrácel paměť, mezi jeho přátele pařili děkan Josef Skála a doktor Bohuslav Niederle. Hruškovo zásluhy o město byly znovu vyzdviženy až při jeho úmrtí, kdy se s ním mimo jiné loučili představitelé města i kladenští lékaři. Byl autorem básní, dramat a článků zveřejňovaných v časopisech . Zasloužil se o výstavbu kladenské nemocnice , zakládající akt připomíná deska z červeného mramoru se zlaceným písmem, zrestaurovaná v roce 1989. Byl jednou z osob, které se zasloužily o postavení divadla na Kladně, při jeho otevření v roce 1913 s...

Jaroslav Horák

Po vysoké škole pracoval u tehdejších ČSD jako energetik. Potom odešel do Střední odborné školy pro pracující v České Třebové, jako učitel odborných předmětů elektrotechnických. Po 5 letech se stal zástupcem ředitele. Ve vedoucí funkci se naučil řízení kolektivu. Ve škole se postupně začal zabývat výukou práce s osobními počítači. Ty také administroval a spravoval. Od roku 1999 pracuje ve firmě zabývající se servisem a prodejem PC, jako specialista na počítačové sítě.

Jaroslav Horáček

Jaroslav Horáček byl český operní pěvec a pedagog na Pražské konzervatoři. Narodil se v Děhylově do rodiny železničáře, a protože železničáři byli státními zaměstnanci, museli se podle potřeby dráhy různě přemisťovat. Když bydleli v Chronicích, začal jako malý za pomoci místního šumaře přehrávat zpaměti jednoduché písničky na housle. Po přestěhování zpátky do Děhylova se učil na housle u děhylovského poštmistra. V letech 1937 až 1941 studoval na gymnáziu v Hlučíně, odkud z kvarty přestoupil na obchodní akademii v Ostravě. Když v roce 1942 na tuto školu nastoupil, nacisté ji uzavřeli a musel jít pracovat. V lednu 1943 požádal o přijetí do ostravské opery jako tenor. Po zazpívaní písně Lásko bože lásko ho Jaroslav Vogel angažoval jako druhý bas; vypomáhal též v činohře a baletu a hrál na triangl v divadelním orchestru. Soukromě se vzdělával u barytonisty Eduarda Hrubeše, později Rudolfa Vaška, tenoristy Valentina Šindlera a Petara Burji. Při práci v divadle si si přivydělával jako horník na šachtě. V září 1945 přešel jako IV. bas do nově otevřeného divadla v Opavě, kde se prvně představil v roli Kecala při zahajovacím představení Smetanovy Prodané nevěsty. V roce 1950 opět hostoval v Ostravě, o rok později se vrátil do Ostravy do stálého angažmá. Dne 24. května 1952 se představil v pražském Národním divadle v roli v roli Kecala v Prodané nevěstě a od 1. září následujícího roku zde získal stálé angažmá. Zúčastnil se mezinárodní pěvecké soutěže v rámci Pražského jara 1954 a obsadil v ní třetí místo a získal titul laureáta. Od roku 1961 začal učit na Pražské konzervatoři. Vystupoval kromě českých divadlech i v zahraničí, a to v SSSR a NDR, Bulharsku, Finsku, Belgii, Rakousku, Řecku, Velké Británii a Španělsku. V cizině i režíroval, a to na malé scéně Piccola Scala milánské La Scaly, kde připravil v roce 1966 společně s italským dirigentem Ninem Sanzogem Mozartovou La clemenza di Tito, v letech 1972 až 1977 Sm...

Jaroslav Hercík

Autor publikace z oboru počítačové grafiky.

Jarmila Häringová

Narozena 15. prosince 1933 v Praze. V odborné sinologické práci se věnuje čínské literatuře , komparatistickým studiím a překládá . Rovněž se zajímá o ženskou otázku; v tomto směru publikovala v samizdatu a později i v tisku své obecněji zaměřené úvahy. Je autorkou vlastní poezie.

Jarel Havlíček

Jane Heller

Americká spisovatelka, autorka románů pro ženy i literatury faktu.

Jana Honsová

Narozena 1951. Česká amatérská jachtařka. Ve spolupráci s manželem napsala cestopisnou knihu, též autorka doprovodných fotografií.

Jana Hlavová

Jana Hašplová

Mgr. Jana Hašplová je vedoucí a lektorkou Školy vědomého rodičovství v Praze na Barrandově, kde také vede vlastní kurzy masáží dětí a kojenců. S jejími kurzy se můžete setkat i na jiných místech republiky. Kromě masáží vyučuje též aromaterapii, holistickou masáž a cranio-sacrální terapii. Je autorkou knihy „Masáže dětí a kojenců“ a koncepce aromaterapeutické kosmetiky Ellinor , členkou KMC Barrandov, Mezinárodní společnosti masáží dětí a kojenců, Asociace českých aromaterapeutů a Československé SinoBiologické společnosti. Zajímá se o fytoterapii, muzikoterapii a čínskou medicínu.

Jana Hamanová

Mgr., analytička sociologických výzkumů.

Jan Karel Hraše

Jan Karel Hraše byl český pedagog – ředitel škol, archeolog, spisovatel, historik, zakladatel muzea v Náchodě. Narodil se v rodině mlynáře, absolvoval hlavní školu v Českém Krumlově, potom gymnázium v Písku a Filozofickou fakultu – historii v Praze . Od mládí se zajímal o archeologii, již v roce 1864 zkoumal mimo jiné také pohanská pohřebiště okolo jihočeské říčky Smutné, v Bechyni na zámku uspořádal archeologickou sbírku . Velký vliv na něho měly přednášky Jana Erazima Vocela. Po absolvování pražské filozofické fakulty učil na reálkách v Litoměřicích a pak v Náchodě a od roku 1871. Zde byl ředitelem měšťanských škol, v letech 1873–1890 okresním školním inspektorem. V Náchodě založil městské muzeum , pro něž nastřádal mnoho movitých památek, a dále uspořádal městský archiv. Byl dlouholetým c. a k. konzervátorem památkové péče hradeckého, chrudimského a čáslavského kraje. V roce 1885 byl jmenován dopisujícím členem c. a k. ústřední komise pro zachování památek a členem Archeologického sboru Českého musea. Do Národního muzea rovněž daroval několik pozoruhodných památek z oborů archeologie a uměleckého řemesla z východních či severních Čech. Jan Karel Hraše již v mládí psal do časopisů a brzy se stal významným spisovatelem a uznávaným historikem; psal také pod pseudonymem Jan Smutný . Je též autorem příruček a přehledů pro školy. Dodnes jsou vydávána některá jeho díla. V Náchodě se konal k 100. výročí úmrtí „Slavnostní literárně hudební večer k poctě Jana Karla Hraše“, ve škole byla odhalena pamětní deska, v muzeu byla uspořádána výstava jeho archeologické a sběratelské činnosti. V lesíku Na Homoli, jižně od obce Rataje, objevil historik a spisovatel Jan Karel Hraše desítky mohyl. Nejen pohanské hroby lákají až do současnosti ke vsi archeology, kteří chtějí sto...

Ján Hvozdík

Slovenský psycholog a pedagog.

Jan Houkal

ThLic., Th.D., římskokatolický farář, též vysokoškolský pedagog.

Jan Horský

Narozen 1963. PhDr., historik, zabývá se historickou demografií, filosofií dějin a vztahy mezi historiografií, sociologií a historickou antropologií, práce z oboru.

Ján Horecký

prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. bol slovenský jazykovedec . Od roku 1943 po skončení vysokoškolských štúdií začal pracovať vo vtedajšom Jazykovednom ústave Slovenskej akadémie vied a umení v Bratislave.

Jan Hísek

Jan Hísek je význačný česky malíř, grafik, kreslíř a ilustrátor. Po studiu na pražském Gymnáziu Nad Turbovou absolvoval v letech 1984–90 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, Praha, ateliér knižní kultury a písma . Samostatně vystavoval od roku 1992, zpočátku v České republice, posléze i ve Spojených státech a Velké Británii. V současnosti žije a pracuje v Praze. Knižně vyšlo několik katalogů z jeho výstav a monografií o výtvarném umění. Kromě toho ilustroval mnoho knih a bibliofilských edicí, jež vyšly v nakladatelství Aulos v nákladech pod sto kusů – J.R.R. Tolkien: Kovář z Velké Lesné, Thomas Mann: Smrt v Benátkách, K.J. Erben: Kytice, aj.

Jan Herzer

Jan Herzer byl český středoškolský profesor, filolog-romanista a propagátor francouzské kultury. V letech 1876–1901 vyučoval na gymnáziu v Praze. Byl autorem učebnic, slovníků a překladů z francouzštiny, v menší míře se ale také věnoval němčině a italštině. Narodil se 13. listopadu 1850 v Josefově jako syn soustružníka. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a roku 1871 ukončil studia klasických a románských jazyků na pražské univerzitě. V letech 1871 a 1878 studoval rovněž v Paříži a roku 1872 v Lipsku. Roku 1879 získal titul doktora filozofie. V roce 1872 nastoupil jako suplent na reálce v Hustopečích u Brna, odkud byl o rok později přeložen do Kroměříže a roku 1876 na první české státní reálné gymnázium v Praze, které sídlilo nejprve ve Spálené, později v Křemencově ulici. Několik let působil souběžně jako lektor francouzštiny na pražské technice. V roce 1885 byl také jmenován přísežným tlumočníkem francouzštiny při c. k. zemském soudu v Praze. Byl výborným pedagogem a propagátorem francouzského jazyka a literatury. Jeden ze životopisů ho charakterizoval slovy „zosobněný typ francouzské duše na české půdě“. Věnoval se studiu novofrancouzské literatury, tvorbou učebnic a slovníků i překlady uměleckých děl. Zabýval se ale také němčinou a italštinou. Za jeho nejvýznamnější prací byl považován francouzsko-český slovník, který sestavil společně s Čeňkem Iblem. Viz též sekci Dílo. 1. srpna 1901 odešel na vlastní žádost do penze kvůli vleklé plicní chorobě. Zemřel 13. dubna 1903 ve svém bytě v Praze-Novém Městě čp. 572-II na tuberkulózu. Pohřben byl na Olšanech. Byl autorem např. těchto knižně vydaných prací: Překlady a úpravy: Ve výročních zprávách středních škol u...

Ján Hencovský

Jan Hejda

Jan Hejda je bývalý český profesionální hokejový obránce. Svoji extraligovou kariéru zahájil v roce 1997 v týmu HC Slavia Praha, v roce 2003 přestoupil do ruské ligy do týmu CSKA Moskva. V letech 2006–2015 hrál v NHL. Pravidelně nastupoval za českou hokejovou reprezentaci. V roce 2010 reprezentoval Českou republiku na ZOH ve Vancouveru. Je ženatý s manželkou Terezou Hejdovou, se kterou má dvě děti, dceru Natálii a syna Matyáše. Jeho o 19 let mladší bratr Tadeáš je rovněž hokejistou.

Jan Hartman

Jmenuju se Honza Hartman a \"su\" rodák z Uherského Hradiště , momentálně ale žiju v Praze. V osobním životě sice pracuju ve službách na manažerské pozici, ale ve volných chvílích jsem spisovatel. Pokud by vás zajímalo, čemu se věnuju vedle psaní , pak mám rád archeo-astronautiku a také se s oblibou rekreačně potápím V mé tvorbě pro mě byla inspirací Brownova Pavučina lží , Crichtonův Jurský park nebo Pokud přijde zítřek od S. Sheldona. To jsou čistokrevné akční thrillery, při jejichž čtení jsem zapomínal dýchat. A to je umění, které bych se rád naučil. O čem píšu? Začínal jsem jako autor krimi příběhů s trochu naivní debutovou prvotinou z prostředí italské mafie Zabiju tě bezbolestně , kterou jsem sepsal už v 19 letech na psacím stroji, knižně vyšla o sedm let později, a tím se splnil můj velký dětský sen. V jedné z mých posledních knih s titulem Bohové a stvůry se mi podařilo říznout žánr krimi prvky sci-fi. Do příběhu jsem začlenil poznatky právě z archeo-astronautiky. Tato kniha sklidila úspěch u nejednoho čtenáře a kladné reakce mě motivovaly, abych vydal další thrillery, z nichž ten poslední, Krev ve stopách , boří ty nejznámější mýty evropské historie. V současné době zůstávám věrný mystery thrillerům, ale aby mí čtenáři poznali mou tvorbu ještě blíže, pravidelně pro ně publikuju kapitoly do svého internetového románu Cizinka ve tvojí zemi.

Jan Hanč

Jan Hanč byl český básník a prozaik, představitel Skupiny 42. V mládí se věnoval závodně lehké atletice, zejména běhu na 200 m. V roce 1935 absolvoval obchodní akademii, pracoval jako nákupčí Pragofructu a od roku 1948 jako plánovač v ČKD, vedle se věnoval práci atletického trenéra, zejména sprinterů. Od roku 1961 byl v invalidním důchodu. Byl bratrem chemika a rychlobruslaře Oldřicha Hanče. Jeho literární dílo představují básně a deníkové zápisky které byly vydány po jeho smrti. První básně publikoval v roce 1946, poté ještě v katalogu výstavy Václava Bartovského a Kamila Lhotáka. V roce 1948 publikoval literární odbor Umělecké besedy vedený Jiřím Kolářem sbírku veršů a próz Události. Pod stejným názvem vyšlo ještě několik souborů posmrtně, výrazně rozšířených o materiály z pozůstalosti . Jako pozoruhodný literární fenomén ho objevil posmrtně kritik Jan Lopatka. Ke stému výročí narození byla u Masných krámů v Křižíkových sadech v Plzni odhalena Cesta Jana Hanče. Skládá se ze sedmi reliéfů od Viktora Karlíka s texty z básnických sbírek a próz Události od Jana Hanče, které jsou umístěny přímo v chodníku.

Jan Hajšman

Narozen 7. 4. v Plzni 1970. Ing., člen Klubu Augusta Sedláčka, autor článku z oblasti regionální historie.