Všichni Autoři a témata

Josef Hausmann (8)

Josef Hausmann je český biofyzik, tlumočník a spisovatel, autor knih kritizujících feminismus. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2012 kandidoval jako nezávislý v obvodu č. 35 – Jablonec nad Nisou. Se ziskem 9,85 % hlasů skončil na 7. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval jako nestraník za ND v obvodu č. 30 – Kladno. Se ziskem 1,74 % hlasů skončil na předposledním 9. místě a opět tak nepostoupil ani do druhého kola. Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako nestraník za ND na 20. místě kandidátky subjektu s názvem „ROZUMNÍ a Národní demokracie - STOP MIGRACI - NECHCEME EURO“, ale nebyl zvolen. Josef Hausmann je rozvedený a má dvě dcery.

Josef Grumlík (5)

Dr.Josef Grumlík se po studiích na Univerzitě Karlově v praze věnoval publicistické a literární činnosti. Jako redaktor Ahoje na sobotu se poprvé dostal k horoskopům, které tento časopis v zábavné formě otiskuje. Zájem čtenářů o horoskopy jej přivedl ke studiu astrologie. V Amsterodamu se seznámil s psychologizujícím pojetím astrologie.Na jaře roku 1989 získal povolení ONV k astrologické činnosti.

Josef Fuka (7)

Prof. RNDr., PaedDr., Josef Fuka se narodil 10.12. 1907 v Ratajích u Bechyně, zemřel 19.11. 1992 v Olomouci. Byl profesorem, fyzikem i pedagogem. Literatura a učebnice z oboru.

Josef Fryš (8)

Narozen 10.1.1944 v Praze. Ing., pedagog, spisovatel, redaktor Quido magazinu.

Josef Fleissig (4)

Vystudoval Obchodní akademii v Berouně, po roce 1945 se stal redaktorem nakladatelství Práce, následně v časopisu Nová Praha, po roce 1968 měl zákaz novinářské činnosti, přesto však publikoval pod pseudonymem Bernarda Bartáková převážně v Mladé Frontě povídky žánru SF. Po roce 1990 pracoval jako zahraniční zpravodaj Expresu.

Josef Daněček (7)

Narozen 21.11.1946 ve Znojmě. Doc., RNDr.,CSc., matematik a vysokoškolský pedagog, odborné práce ze základní matematiky, specializace na parciální a diferenciální rovnice.

Josef Čermák (7)

literární historik, překladatel z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací dějiny literatur, které zakončil 1952 doktorátem filozofie. O téhož roku působil téměř čtyři desetiletí, do 1990, v nakladatelství Odeon jako redaktor, vedoucí redaktor, šéfredaktor a hlavní lektor. 1956-69 zároveň externě přednášel dějiny světových literatur na Pedagogické, později na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1968-69 na katedře srovnávacích dějin literatury vedené Václavem Černým. 1990-91 působil jako šéfredaktor v nakladatelství Zahraniční literatura, 1991-92 v téže funkci v nakladatelství Aventinum, 1992-97 nejprve jako šéfredaktor, pak jako ředitel nakladatelství Grafoprint Neubert. Od 1997 vedl autorský tým desetisvazkové encyklopedie Universum v nakladatelství Euromedia. Je jedním ze zakládajících členů Společnosti Franze Kafky a dlouholetým členem jejího výboru. Jako historik literatury se zejména v posledním letech specializuje na pražskou německou literaturu , její recepci v české kultuře a na česko-německé literární vztahy. Je autorem knihy Kafka und Prag, vydané 1971 paralelně německy ve Stuttgartu a pod názvem Kafka and Prague anglicky v New Yorku z politických důvodů pod pseudonymem Johann Bauer. Je vydavatelem v Praze nalezených Kafkových Dopisů rodičům z let 1922/1924 , francouzsky, holandsky, španělsky, švédsky, italsky, finsky a japonsky). S Aloysem Skoumalem a Bohuslavem Ilkem je spolupořadatelem a editorem sborníku translatologických studií Překlad literárního díla a pořadatelem a editorem literárněvědného odkazu Vojtěcha Jiráta Portréty a studie a Otokara Fischera . Je autorem několika desítek studií o autorech německé, rakouské, francouzské, španělské, i...

Josef Čelůstka (3)

Narozen 13.5.1928 ve Zlíně, zemřel 27.7.1993 v Praze. Autor loveckých povídek, povoláním myslivec.

Josef Braniš (7)

Josef Braniš byl český středoškolský profesor, historik umění, archeolog a spisovatel. V letech 1862–1865 navštěvoval reálku v Brandýse nad Labem. V letech 1865–1873 absolvoval akademické gymnasium v Praze a v letech 1873–1876 obor historie na filosofické fakultě v Praze. Pedagogickou dráhu zahájil jako zastupující profesor na reálce v Kutné Hoře . V době studií se již zabýval archeologií a procestoval celé Čechy. Pracovní roky v Kutné Hoře jeho vztah k památkám jen utužily a poskytly mu také studijní materiál pro řadu publikací. V dalších letech za památkami cestoval i v alpských zemích, v celém Německu i v Itálii. Shromážděné poznatky se staly základem velkých Dějin středověkého umění v Čechách a Katechismu dějin umění, kterým významně přispěl k obecnému přehledu o hodnotách uměleckého odkazu minulosti. Od roku 1886 vyučoval na české reálce v Českých Budějovicích a působil zde také jako konzervátor c. a k. Centrální komise pro zkoumání, soupis a ochranu památek pro okresy České Budějovice, Český Krumlov, Kaplice, Prachatice a Sušice a okresy Kladno a Strakonice . V letech 1893-1908 přednášel dějiny umění v biskupském semináři v Českých Budějovicích. V letech 1908–1911 byl ředitelem kladenského gymnázia, od roku 1910 dopisujícím členem 1. třídy ČAVU. Byl nositelem Rytířského kříže Řádu Františka Josefa. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Josef Bor (6)

Původním jménem Josef Bondy. Vystudoval české gymnázium v Ostravě a Právnickou fakultu MU v Brně . Poté působil jako advokát a obhájce v Ostravě. Od roku 1942 byl z rasových důvodů vězněn v Terezíně a Buchenwaldu . Po roce 1945 zaměstnán na ministerstvu národní obrany a od roku 1952 v Hutním projektu v Praze až do roku 1966, kdy odešel do důchodu.

Josef Beneš (8)

Narozen 1. 3. 1917 ve Vlčnově u Uherského Hradiště, zemřel 2. 10. 2005 v Praze. PhDr. CSc., etnograf, etnolog, muzeolog, zaměřený na oblast Vlčnova a obecněji Slovácka, grafik, vysokoškolský pedagog.

Josef Bachtík (8)

Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.

Josef Alois Novotný (6)

Narozen 23. 3. 1918 v Kladně, zemřel 2005 v Praze. Filmový scénárista, dramatik, loutkářský dramaturg.

Jörn Pinske (9)

Zahradník, autor literatury o zahradách, zejména o pěstování orchidejí a budování skleníků.

Jón Sveinsson (10)

Islandský římskokatolický teolog, jezuita, spisovatel knih pro mládež.

Johnson Rebecca (12)

John Montana (10)

Německý autor sešitových westernů.

Johann Strauss (10)

Narodil se jako jeden ze tří synů Johanna Strausse st. a Emílie Trampuschové. Jeho otec byl v době jeho narození vlastníkem orchestru, který zřídil 1. září 1825 po hádce s maestrem orchestru. Otec chtěl, aby se vyučil bankovním úředníkem. Na housle se musel učit potají od prvního houslisty otcova orchestru. Byl však silně podporován matkou, což vedlo k řadě hádek a stalo později i jedním z důvodů, proč otec rodinu opustil. Mladý Johann se poté začal hudbě věnovat naplno. V roce 1844 si zažádal na vídeňském magistrátu o licenci, a ač neplnoletý, si založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Velmi významným rokem byl jak pro celou Evropu, tak pro rodinu Straussových revoluční rok 1848. Zatímco Johann Strauss starší se stavěl silně za císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů. Žádnému z nich to však štěstí nepřineslo. Otce přestalo mít rádo publikum za téměř stranění císaři, poté opustil Vídeň, rok na to onemocněl a zemřel. Syna zase neustále kontrolovala rakouská policie. Po otcově smrti získal Johann Strauss mladší otcův orchestr, který hned poté sloučil se svým. Ve vedení tohoto nového orchestru však nebyl pouze Johann, střídal se se svým mladším bratrem Josefem , který sám složit na 300 tanečních skladeb. V pozdějších dobách vedl koncerty také Johannův nejmladší bratr Eduard , který nebyl však psychicky příliš vyrovnaný. Roku 1907 spálil celý notový archiv rodiny Straussových, jenž čítal na tisíc skladeb, naštěstí jich většina existovala v opisech. Johann nebyl spjat pouze s orchestrem, ale také s divadlem „Na Vídeňce“, kde mívaly jeho operety premiéru. Na rozdíl od otce nerad cestoval, přesto vystupoval téměř v celé Evropě a Americe. V New Yorku a Bostonu dirigoval roku 1872 na Světové slavnosti míru, své valčíky před třiceti tisíci diváky, největší úspěch sklidil valčík „Na krásném modrém Dunaji“. Co se týče jeho koncertování po Evropě, úspěchy byly fenomenální. Johann jezdil spolu s orchestrem a konce...

Joe Alex (8)

Maciej Słomczyński byl polský prozaik, dramatik, překladatel a scenárista. Pod pseudonymy Joe Alex a Kazimierz Kwaśniewski psal populární detektivní romány. Narodil se jako syn amerického vojenského pilota a důstojníka, filmového režiséra a producenta Meriana C. Coopera. Jeho matka Marjorie Crosbyová se později provdala za Alexandra Slomczynského, jehož příjmení převzal. Na gymnáziu maturoval roku 1939. Za druhé světové války byl od roku 1941 členem polského odboje, roku 1943 vstoupil do Zemské armády . V roce 1944 byl zatčen a vězněn ve věznici Pawiak ve Varšavě, odkud se mu podařilo prchnout. Do roku 1947 sloužil v americké armádě a pak se vrátil do Polska, kde byl zpočátku sledován jako potenciální britský špión. Od roku 1954 žil v Krakově. Debutoval roku 1946 verši otištěnými v lodžském časopise Tydzień. Hojně překládal z angličtiny . Je autorem řady divadelních her a próz pro dospělé i mládež. Jako Kazimierz Kwaśniewski vydal pět detektivek. Roku 1959 vyšla pod pseudonymem Joe Alex první z jeho osmidílné řady detektivních románů se stejnojmenným hlavním hrdinou, které byly přeloženy do třinácti jazyků. Za zásluhy o rozvoj polské kultury obdržel roku 1997 Řád znovuzrozeného Polska .

Jody Revenson (9)

Americká filmová publicistika, scenáristika, editorka a autorka komiksů.

Joan Palmer (5)

Anglická zooložka.

Jitka Snížková (4)

Jitka Snížková, provdaná Škrhová byla česká muzikoložka, skladatelka, klavíristka a cembalistka. Vystudovala reálné gymnázium a po maturitě byla totálně nasazena v továrně na výrobu kondenzátorů Roederstein v Berlíně. Po skončení války vstoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studovala hudební vědu a estetiku. Z osobních důvodů však školu nedokončila. Od dětství hrála na klavír. Později na Pražské konzervatoři pokračovala u Albína Šímy a Oldřicha Kredby a na Mistrovské škole konzervatoře u Josefa Hermana a Karla Hoffmeistera. Vedle toho studovala i hudební teorii a skladbu u Františka Spilky a Aloise Háby. Po absolvování konzervatoře a Mistrovské školy se stala korepetitorkou v Československém státním souboru písní a tanců a vystupovala jako klavírní sólistka. Od roku 1962 učila na konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Stala se předsedkyní výboru Mozartovy obce v Praze a v této funkci proslula svým statečným bojem proti zestátnění vily Bertramka, kde za svého pražského pobytu bydlel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě toho byla členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů. Stala se významnou muzikoložkou. Centrem její pozornosti byla renesanční hudba. Na toto téma připravila několik edic a publikovala řadu odborných prací. Její skladatelské dílo je rovněž rozsáhlé. Zkomponovala cca 260 skladeb.

Jitka Rákosníková (7)

Redaktorka časopisu o vaření, spoluautorka cestopisu se zaměřením na národní kuchyně.

Jiřina Šiklová (9)

Jiřina Šiklová, rozená Heroldová je česká socioložka, publicistka, spisovatelka známá angažovaností v gender studies a politice. Mezi lety 1956 a 1969 byla členkou KSČ, kde působila v reformním křídle. Podepsala Chartu 77 a za svoji práci pro český disent byla vězněna. Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Po maturitě na gymnáziu vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Patřila mezi zakládající členy katedry sociologie na Filozofické fakultě UK . Disertační práci, v níž se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí, rozšířila ve studii o tehdejším hnutí západních rebelů . Od roku 1956 byla členkou KSČ. Angažovala se např. na podzim roku 1967 po zastavení vydávání Literárních novin, kdy přemlouvala kolegy, aby zůstali ve straně a podpořili rodící se reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině „Červení proti“. V roce 1969 ze strany vystoupila. Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem, a kde se zapojila do disentu. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Podepsala Chartu 77. V normalizačních letech byla perzekvována a od 8. května 1981 vězněna za pašování nelegální literatury; byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím. Na svobo...

Jiřina Salačová (1)

Czech vocalist.

Jiří Zeman (7)

Jiří Zeman, celým jménem Jiří Antonín Michael Zeman je český spisovatel . Jeho otec R. V. Zeman byl herec, tenorista a režisér, matka Anna Magdalena Gravčaková-Zemanová byla malířka. Žije střídavě v Praze, Vídni, Římě, Berlíně a Paříži. Původně výtvarník, od roku 1989 se živí pouze jako spisovatel a dramatik. Je příbuzný se spisovateli Ivanem Olbrachtem , Antalem Staškem a Adolfem Zemanem. Do poloviny devadesátých let měl galerii ve Vídni a v Praze. Zároveň se živil příležitostnými pracemi. Poté se profesionálně věnoval literatuře. Má čtyři děti: Barboru Harsovou Kovandovou, Daniela Srbu, Kateřinu Michajlovovou a Valentinu Zemanovou Tesařovou. Každoročně spolupořádá expedice Přežití – Survival. Na těch se živí jen tím, co si nasbírá a uloví s minimem vybavení. Propagoval je v časopise Mladý svět od konce 80. let 20. století. V letech 1996–1999 redigoval v nakladatelství Ivo Železný v časopisu RODOKAPS seriál „Dokážeš Přežít?“ Jeho články o přežití si lze rovněž přečíst v časopisech Koktejl nebo 21. století. O Přežití měl další pořady v rozhlase a televizi. Pro uměleckou agenturu SKKS vytvořil třídílný komponovaný pořad „SOS Robinzon“. Začínal jako básník. První verše a povídky mu vyšly v časopise Předvoj. Dobrodružné povídky mu tiskl časopis Tramp a četly se v relaci Pionýrská jitřenka Československého rozhlasu. Napsal přes čtyřicet knih a dvacet divadelních her pro dospělé, mládež a děti, z nichž většina měla premiéru a hraje se v zahraničí. Věnuje se i turistické literatuře. Pro nakladatelství Akcent napsal tituly Praha a okolí, Krkonoše, Křivoklátsko, Český kras, Brdy, Lužické hory, České Středohoří, Polabí a Orlické hory. Pro totéž nakladatelství napsal vodácký průvodce po Berounce a jejich přítocích. Knihy Hoj ty štědrý večere a Hody hody doprovody popisují, jak se slavily vánoční a velikonoční svátky ve Staré Praze. Praha – největší...

Jiří Valja (6)

Jiří Valja byl český spisovatel a překladatel především z angličtiny a ruštiny. V roce 1938 vystudoval na Univerzitě Karlově práva, poté se stal redaktorem. V roce 1944 byl totálně nasazen. Po válce pracoval na ministerstvu informací a jako novinový redaktor, od roku 1956 se věnoval výhradně překládání a vlastní literární práci. Vydával básnické sbírky a psychologické romány a povídky. Psal také rozhlasové hry a dramatisace. Publikoval také za války v díle Jarní almanach básnický 1940. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou překlady, převážně z angličtiny. K nejvýznamnějším patří jeho překlady básníRoberta Burnse, Thomase Stearnse Eliota a Langstona Hughese. Překládal také moderní prózu, např. Grahama Greena a Williama Faulknera: Překládal také z ruštiny , výjimečně z francouzštiny a slovenštiny . Společně s manželkou Dr. Libuší Bubeníkovou přeložili román Dva divoši .

Jiří T Kotalík (8)

Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc., je český historik umění. Narodil se 14. února 1951 v Praze do rodiny historika umění Jiřího Kotalíka, jenž patřil k největším českým odborníkům na moderní výtvarné umění a který přednášel na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění. Studia dějiny umění-historie na MU v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1969–1974 doktorát filozofie – FF UK Praha, 1975 kandidatura – FF UK Praha, 1986 doktorát filozofie získal tamtéž v roce 1975 a kandidaturu v roce 1986, dále pak docenturu na AVU v roce 1990 docentura – AVU, 1990 Zaměstnání Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody FF UK v Praze od 1. 1. 1984 jako asistent katedry dějin umění na Akademii výtvarných umění, externě ale již od roku 1980 na katedře architektury vedené tenkrát doc. Bělohradským v letech 2003–2004 generální ředitel Národního památkového ústavu od roku 2003 vedoucí katedry teorie dějin umění na AVU v období 1997–2003 a 2010–2014 rektor Akademie výtvarných umění v Praze Publikace Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří T. Kotalík Je autorem nebo spoluautorem například těchto publikací: Josef Gočár, spoluautor, Praha : Titanic, 2010, ISBN 978-80-86652-44-3 – část Josef Gočár a výtvarní umělci Socha domu Jiřího Kaloče, Praha : Argus, 2008, ISBN 978-80-254-3280-8 Obrazy z dějin české architektury, spolu s Davidem Vávrou, Praha : Titanic : Grada, 2003, ISBN 80-85909-94-4 Letem českým světem, spoluautor textů, Lomnice nad Popelkou : Studio JB, 1999, ISBN 80-900903-6-2 Jaroslav Fragner : náčrty a plány, úvodní stať, Praha : Galerie Jaroslava Fragnera, 1999 Toskánský palác v Praze : historie a rekonstrukce stavby, spoluautor, Praha : Ministerstvo zahraničních věcí České republiky : Architektonický ateliér Pavla Kupky : Sdružení umění a řemesla, 19...

Jiří Strnad (5)

Czech vocalist.

Jiří Šonka (8)

Narozen 28.12.1920 v Praze, zemřel 9.3.2005. MUDr., DrSc., docent interní kliniky, práce z oboru dietetiky.

Jiří Šebánek (9)

Jiří Šebánek byl český scenárista, spisovatel, komik a jeden ze zakladatelů cimrmanologie. Se Zdeňkem Svěrákem připravoval rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka, kde se postava Járy Cimrmana poprvé objevila, a roku 1966 přišel s myšlenkou založit Cimrmanovo divadlo. Zde působil jako spoluautor a herec, ovšem už roku 1969 po uměleckých neshodách z divadla odešel. Později založil paralelní cimrmanologický badatelský tým Salón Cimrman a s dalším legendárním cimrmanologem Karlem Velebným vydal zvukové album Jazzman Cimrman . Mezi jeho další úspěšné projekty patřil večerníček Bob a Bobek nebo televizní pořad Chcete mě? . V Hospodě na Mýtince měl zastat roli Hostinského, ale kvůli odchodu ze souboru se této role nedočkal. Místo něj tuto roli ztvárnil Jan Klusák.

Jiří Pražák (4)

Narozen 16.12.1926 v Praze, zemřel 25.11.2002. PhDr., archivář, práce z oboru, publikace a překlad z oboru vojenství.

Jiří Osolsobě (2)

Jiří Osolsobě byl československý vojenský letec. Za druhé světové války sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF. Nejprve nalétal více než 200 operačních hodin jako radiotelegrafista na dvoumotorových bombardérech Vickers Wellington, po absolvování pilotního výcviku v Kanadě se k peruti vrátil jako druhý pilot čtyřmotorových bombardérů Consolidated B-24 Liberator. V závěru války se stal kapitánem osádky. Po únorovém puči emigroval do USA a v New Yorku pracoval jako bankovní úředník. V únoru roku 1940 se neúspěšně snažil přejít hranici z Vorarlberska do Švýcarska nebo Lichtenštejnska. Po návratu do Protektorátu se mu podařilo koupit dva bulharské pasy, na které společně s Jiřím Roztočilem odjeli vlakem do Bratislavy. Dostali se až do Cařihradu, kde se na francouzském zastupitelství přihlásili do Cizinecké legie. Ve Francii byl přidělen k telegrafnímu praporu 1. československé divize, který dostal 9. června rozkaz k odjezdu na frontu. 10. června dorazil vlakem do Dijonu, odkud pokračoval jako motospojka do Bar-sur-Seine. 11. června se přesunul do Mossonu. 14. června byl vydán rozkaz k ústupu, 20. června odplul na lodi Ville de Liège z Le Verdon-sur-Mer do Liverpoolu. Po přijetí do britského Královského letectva a absolvování radiotelegrafického a střeleckého výcviku zahájil operační výcvik jako přední střelec v osádce Miroslava Plecitého. Po třech týden byl přeřazen na pozici radiotelegrafisty v nově se tvořící osádce Františka Bulise. 3. října 1941 odstartoval na svůj první operační let, kterým byl nálet na doky v Dunkerque. Při čtvrtém operačním letu na byl letoun po ohození pum na přístav v Brémách zasažen protiletadlovou palbou a musel většinu cesty zpět letět na jeden motor, operace tak trvala dlouhých sedm hodin deset minut. Z náletu na seřaďovací nádraží v Berlíně se vrátil se střepinou nad levým spánkem. Wellington napadly nad Zuiderským ...

Jiří Olič (6)

Jiří Olič je český básník, prozaik, esejista a literární kritik. Od roku 1976 žije v Bratislavě, po roce 1995 střídavě také v Dlouhé Loučce na Olomoucku. Středoškolské vzdělání získal na Střední zemědělsko-technické škole v Olomouci, poté pokračoval studiem na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, kde získal roku 1973 titul Ing. Do roku 1989 pracoval jako agronom, poté jako redaktor v časopisech Fragment K a Kultúrny život. Působil také v nakladatelstvích Paseka a Votobia a v olomouckém Muzeu umění . Je držitelem ceny Toma Stopparda a rytířem Řádu zelené berušky. V 70. a 80. letech přispíval do samizdatových časopisů Koruna, Kontakt, Vokno, Revolver Revue, Pražská komunikace, Střední Evropa, Doutník, Listopad, Někdo něco, Výběr zajímavostí z domova i ciziny. Po roce 1989 publikoval ve Fragmentu, Architektu, Slovenských pohľadech, Proglasu, Literárních novinách, Výtvarném umění, Profilu, Respektu, Souvislostech, Boxu, Kurzu, Ateliéru, Umění a řemeslech, Kritické Příloze Revolver Revue, Mladé frontě Dnes, v Lidových novinách atd. V současné době přispívá do dvouměsíčníku Listy. Počátek Oličovy tvorby charakterizuje především tvorba básnická. Později se Olič profiluje také jako demlolog a váchalolog , jako výtvarný kritik, a nakonec také jako prozaik. Na počátku devadesátých let se začal plně věnovat žánru, který je mu nejbližší, a sice ironickému komentáři. Mezi Oličova nejvýznamnější díla patří soubor Marná snaha , který obsahuje kritické glosy, eseje a parodickou prózu a vyznačuje se naivismem a tematickým zaujetím banalismem, populární kulturou a kýčem. Další osobitou knihou je Molitan , ve které autor polemizuje s moderní „televizní“ kulturou formou aforismů a miniesejů. Sbírka Velký strážce se vyznačuje úmyslnou rezignací na ...

Jiří Mrázek (5)

doc. Jiří Mrázek, Th.D se narodil v Brně v roce 1960. Studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a teologické fakultě university v Halle . Pět let působil jako evangelický farář v Kostelci nad Orlicí. Od roku 1990 učí na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na katedře Nového zákona a v Centru biblických studií AV a UK v Praze. Zabývá se zejména podobenstvími, teologií synoptických evangelií, Apokalypsou a obecnými epištolami.

Jiří Morava (5)

Jiří Morava , vlastním jménem Jiří Vlk, používal také pseudonym Georg J. Morava byl český literární historik, básník a prozaik žijící od roku 1968 v exilu v rakouském Innsbrucku. Narodil se v továrnické rodině spolumajitele firmy Alpa. Maturoval roku 1951 na gymnáziu v Králově Poli v Brně, na FF MU studoval literární vědu, češtinu a ruštinu.Vzhledem ke svému sociálnímu původu a svému kritickému postoji k socialismu byl nucen řadu let pracovat jako horník a dřevorubec. Teprve na konci padesátých let mohl krátce pracovat jako archivář. Ale jž v roce 1962 byl soudem odsouzen za urážku komunistické strany a musel opustit místo archiváře. V roce l968 byl obžalován okresní prokuraturou za urážku prezidenta Novotného. Po vpádu sovětských vojsk v roce 1968 emigroval do Rakouska. Zde obdržel několikaleté stipendium na vídeňské univerzitě. Po absolutoriu nastoupil jako redaktor a historik do nakladatelství v Innsbrucku. Souběžně si doplňoval vzdělání na zdejší univerzitě a získal titul magistra filozofie. V roce 1976 založil v Innsbrucku spolek Tchechische Geselschaft fur Literatur, Wissenschaft und Kultur-Comenius, jehož prostřednictvím vyšla zde díla Hrabala, Švandrlíka, Škutiny a dalších v Čechách zakázaných autorů. Svými články a povídkami se prosadil v řadě známých tiskovin jako Le Monde, Suddeueutsche Zeitung, Wiener Journal, Tiroles Tages Zeitung aj. Velký ohlas měly i jeho kulturně-politické pořady v rakouském a italském rozhlase. Když v tyrolských archivech objevil neznámé dokklady o Karlu Havlíčku Borovském, rozhodl se je zpracovat knižně. Prosadil se i dalšími historickými pracemi o Boženě Němcové a Františku Palackém. Velkým úspěchem bylo i jeho knižní zpracování receptů Magdaleny Rettigové, které vyšlo opakovaně pod názvem Altbohmische Kochkunst. Státní bezpečnost monitorovala Moravovu činnost v Rakousku řadu let jako protistátní a protisocialistickou. Angažoval se i politic...

Jiří Kulhánek (7)

Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...

Jiří Krofta (10)

Narozen 9.3.1906. Ing. architekt, CSc., docent, publikace z oboru stavebnictví.

Jiří Kolbaba (6)

Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.

Jiří Kejř (4)

Jiří Kejř byl český právní historik specializující se na dějiny středověku, zejména se zabýval kanonickým právem, vznikem městského zřízení a husitstvím. Vychován byl v českobratrské tradici. Po maturitě vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, práci s prameny se učil i na filozofické fakultě. Působil na Ústavu státu a práva Československé akademie věd. V 80. letech 20. století přednášel na Cambridge University. Z právnického a historického hlediska se zabýval studiem české reformace ve spojitosti s pražskou středověkou univerzitou, která byla ve středu změn; právní kultuře českých měst a heuristice církevně právních středověkých rukopisů. Zasloužil se o vydání některých Husových spisů a jako znalec jeho názorů střízlivě posoudil Husovo odvolání ke Kristu. Kejř se z právnického hlediska věnoval kostnickému soudu, který oproti akademickým rozpravám, což Hus nedomyslel, musel vynést rozsudek. Průlomový závěr byl, že soudci jednali podle pravidel a ne proradně. Katolická odezva byla významná. Jiří Kejř, člen Husovské komise, zřízené kardinálem Vlkem v Praze, byl roku 1999 jmenován komturem řádu sv. Silvestra, papeže, což bylo pro českého protestanta velice čestné. Od roku 1998 byl členem Učené společnosti ČR. Zhruba do třiceti let působil jako člen Českého pěveckého sboru.

Jiří Kadleček (11)

Narozen 1951. Fyzikální chemik, informatik, práce z oboru.

Jiří Kadlec (6)

Publikace v oboru Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika.

Jiří Jírovec (7)

Narozen 31. 12. 1941 v Praze. Analytický chemik, publicista.

Jiří Doležal (9)

Dřevařský odborník, práce z oboru.

Jiří Chvála (7)

Jiří Chvála je český dirigent, známý především díky své práci s vokálním souborem Schola Gregoriana Pragensis, který založil v roce 1987. Soubor se zaměřuje na gregoriánský chorál, středověkou polyfonii a starou hudbu a snaží se interpretovat tyto staré hudební formy s historickou přesností a živým smyslem pro interpretaci. Pod Chválovým vedením si Schola Gregoriana Pragensis získala mezinárodní uznání, vystupuje na koncertech a festivalech po celé Evropě a natočila několik alb, na nichž prezentuje své odborné znalosti duchovní hudby středověku.

Jiří Čermák (9)

Jiří Čermák byl cestovatel, zeměpisec a kartograf. Autor horolezecké, legionářské a zeměpisné literatury. Před první světovou válkou se věnoval horolezectví a stál u zrodu prvního českého horolezeckého spolku. Kromě hor také cestoval. Po absolvování vysokoškolských studií v Praze a Grenoblu se těsně před první světovou válkou zabýval geologii a paleontologií. První světová válka jej zavedla na srbskou frontu a do řad československých legií v Rusku. Po první světové válce se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a těsně před Mnichovem pak byl ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Tuto funkci zastával i během prvního roku protektorátu prakticky do svého zatčení na počátku února 1940. Spolu s několika klíčovými pracovníky z řad zaměstnanců ústavu se mu v tomto období podařilo před Němci zatajit strategicky důležité geografické materiály. V následném procesu byl za tyto činy obžalován, suspendován ze své funkce, odsouzen a uvězněn. Po skončení druhé světové války se v květnu 1945 nakrátko účastnil poválečné obnovy Vojenského zeměpisného ústavu, ale již v roce 1946 odešel z aktivní vojenské služby. Mezi světovými válkami byl členem mnoha československých vědeckých, badatelských, zeměpisných a geografických společností. V tomto svém zaměření pokračoval i po druhé světové válce prakticky až do svého skonu. Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě v rodině spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny Bohuslava Čermáka. Jako pětiletý se s rodiči přestěhoval na Smíchov. Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy. Tady jej zaujaly především masivy Triglavu a Razoru . Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo"...

Jiří Bárta (8)

Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.

Jiří Babica (8)

Jiří Babica je český kuchař. Vyučil se v pražských hotelích Palace a Ambassador. Mezi lety 2008–2014 moderoval pořad Babicovy dobroty na TV Nova a v letech 2015–2016 pořad Babica vs. Sapík na TV Barrandov. Vedle svého působení v televizních pořadech provozuje v Praze SKI servis a půjčovnu lyží. Od konce 80. let působil v Německu v Kolíně nad Rýnem. V důsledku pandemie covidu-19 si v roce 2020 založil YouTube kanál s názvem „Babicova televize“, kde publikuje videa s recepty a zábavným obsahem. Babica hraje fotbal za tým celebrit Real Top Praha a je vášnivým cestovatelem.

Jiří Andreska (8)

Jiří Andreska byl český lesník, myslivecký historik, muzejník, etnograf, autor článků, knih a monografií. Narodil se v Kyjích u Prahy. Dětství prožil v Nepomuku. Od 15 let pracoval jako lesní praktikant na lesní správě Hartmanice na Šumavě, poté čtyři roky studoval na lesnické škole v Písku. V letech 1955-1983 působil v Zemědělském muzeu v Praze, na Konopišti a na loveckém zámku Ohrada na Hluboké, jako odborný a vědecký pracovník. Lesnickou fakultu VŠZ v Praze ukončil r. 1964, studium etnografie r. 1980 jako kandidát historických věd. Věnoval se badatelské činnosti, zejména studoval dějiny lesnictví, myslivosti, rybářství a vývoje jihočeské krajiny. Mnohé výsledky jeho práce jsou dodnes přístupné v muzejních expozicích zámku Ohrada. Po roce 1983 střídal různá zaměstnání, ponejvíce se v tomto období věnoval spisovatelské činnosti. Od roku 1961 pravidelně spolupracoval s Jihočeským rozhlasem, s Českou televizí a filmovými studii na pořadech o přírodě, zejména ptactvu a zvěři. Pro českobudějovické studio Českého rozhlasu připravil jako externí spolupracovník těžko uvěřitelných 3 000 příspěvků. Ačkoli vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, za své nejvýznamnější učitele pokládal celý život zoology prof. Julia Komárka a zejména Doc. Waltra Černého z Přírodovědecké fakulty v Praze. Zájem o zoologii, myslivost a historii zůstal i po jeho smrti nadále v rodině a ve svém synovi Janu Andreskovi má dodnes velmi schopného pokračovatele.

Jiří Anderle (9)

Jiří Anderle je český akademický malíř a grafik. Roku 1961 vystudoval AVU . Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle, se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec. Známý, zejména v zahraničí, začal být v polovině 60. let. V letech 1969–73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky. V desítkách grafických a obrazových cyklů Anderle naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní , tak i obecnou, nadčasovou . V poslední době se od těchto výstražných až tragických témat posouvá a blíží se k abstrakci. Podle svých slov měla na jeho život i tvorbu zásadní vliv zkušenost s psychedelickou látkou LSD, kterou podstoupil v 60. letech. Počet Anderleho samostatných výstav v  celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru. Jako všestranně múzický člověk je kupříkladu také bubeníkem kapely Grafičanka. Od roku 1997 je autorem, hercem i hudebním redaktorem oblíbeného rozhlasového pořadu Láska za lásku vysílaného na Dvojce Českého rozhlasu. V roce 2006 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně a obdržel Čestné občanství Prahy 6. Samostatné výstavy:

Jiří A Svoboda (5)

Profesor, PhDr., DrSc., profesor antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a vedoucí Střediska pro paleolit a paleoetnologii při Archeologickém ústavu Akademie věd ČR Brno v Dolních Věstonicích, kde pokračuje v práci vynikajících badatelů – Karla Absolona a Bohuslava Klímy. Z uvedeného střediska učinil badatelské pracoviště vyhledávané našimi i zahraničními odborníky. Zabývá se problematikou paleolitu v celé šíři, zejména moravským paleolitem. Navázal na terénní výzkumy svých předchůdců v areálu Dolní Věstonice-Pavlov-Milovice, v Předmostí u Přerova, v Petřkovicích u Ostravy a v jeskyních Moravského krasu a Malých Karpat, nové výzkumy otevřel na Stránské skále v Brně a v pískovcových převisech severních Čech. Zúčastnil se paleoantropologických, archeologických a etnoarcheologických expedicí a studijních cest v zahraničí, směrovaných především na Saharu, na Sibiř, do Ohňové země, aj. Výsledky těchto výzkumů se promítly ve více než 350 statích v našich i zahraničních časopisech, včetně časopisů impaktovaných , a v řadě vědeckých monografií.

Jinny Johnson (10)

Autorka dětských knih o zvířatech a lidském těle.

Jindřich Procházka (10)

Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .

Jindřich Novák (5)

RNDr. Jindřich Novák je zoolog, vysokoškolský pedagog a šéfredaktor časopisu Akvárium terárium. Tropické ryby chová třicet let. Publikoval na dvě stě článků z oblasti systematiky, ekologie a etologie ryb a akvaristiky, zabýval se i exportem a importem akvarijních i hospodářských ryb. Je spoluautorem několika knih.

Jindřich Klůfa (9)

RNDr. doc. Jindřich Klůfa , matematik, práce z oboru.

Jindřich Bauer (8)

Český dirigent a vedoucí dechového orchestru. Narozen 13. července 1907 v Jemnici u Dačic na Moravě - zemřel 5. prosince 1987.

Jim V Humble (5)

Léčitel, vynálezce a propagátor zázračného minerálního doplňku MMS .

Jill Hucklesby (8)

Britská autorka publikací pro děti a mládež.

Jennifer Lewis (11)

Americká autorka milostných příběhů.

Jelena Svitko (11)

Jelena Svitko je zkušená ukrajinská lékařka a léčitelka, naturopatka a fytoterapeutka. V krvi jí koluje krev ukrajinských molfárů - duchovních léčitelů. Vystudovala medicínu a mikrobiologii, zabývá se přírodní léčbou. V mládí se zabývala jógou, studovala Avicennu a různá odvětví východní a západní medicíny. Pobývala v Indii, USA, Kanadě, Řecku, Slovensku, Rakousku a Izraeli, učila se u tibetských lámů a japonských léčitelů, zná jejich tajemství i zapomenuté receptury ukrajinských národních léčitelů. Pracovala ve známé newyorkské naturopatické klinice a na alergologické klinice v Kanadě. Zbavuje lidi těžkých zdravotních problémů. V současné době provozuje svou praxi v Kyjevě.