4321–4380 z 153263 Autoři
Jana Rečková (15)
Jana Rečková byla spisovatelka fantasy, science fiction a v malé míře i hororu, od přelomu století rovněž překladatelka SF z angličtiny. Pracovala jako lékařka-neuroložka. Publikovala na 25 románů a přes 150 povídek, zejména v časopisech Ikarie a jeho nástupci XB-1, Pevnost a v řadě fanzinů. Třikrát vyhrála soutěž Ikaros časopisu Ikarie, dvakrát románovou soutěž Trifid nakladatelství Triton a sedmkrát první místo v soutěži Cena Karla Čapka . Ivan Adamovič v Kronice české science fiction označil Rečkovou za „klíčovou autorku devadesátých až nultých let Po stránce autorského stylu převyšuje většinu svých kolegů, což se nutně nedá říci o konstrukci jejích příběhů často s prvky pohádky nebo romance, ne-li přímo červené knihovny. Má pochopení pro trpící a minoritní hrdiny, jejím ústředním tématem je příběh o pomoci, o nápravě věcí. Uvnitř jejích nemocných, pochmurných světů svítí plamen naděje.“ Seznam jednotlivých povídek není úplný , číslování je pouze pro hrubou orientaci:
Více od autora
Jana Florentýna Zatloukalová (12)
Narozena 1975. Autorka kuchařských knih, též blogerka a autorka článků v kuchařských časopisech.
Více od autora
Jan Vyšín (18)
Jan Vyšín byl český matematik a učitel. Jan Vyšín vystudoval reálné gymnázium v Praze. Pak byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1931 získal aprobaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie. V důsledku dopadů hospodářské krize ve 30. letech nemohl získat místo odpovídající jeho učitelskému vzdělání a tak byl nucen setrvat i po absolvování povinné vojenské služby v pracovním poměru u armády. Ale už od roku 1938 pracoval postupně na středních školách v Brandýse nad Labem, Úpici, Jilemnici, Berouně a v Praze. Z podnětu Františka Vyčichla nastoupil v roce 1946 jako asistent na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a zde pracoval až do roku 1953. V tomto roce byl jmenován docentem a stal se vedoucím matematiky na Vysoké škole pedagogické. V letech 1946 až 1953 působil jako docent matematiky na Pedagogické fakultě, později na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde v letech 1953 až 1959 vedl katedru matematiky. Po jejím zrušení přešel na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a zde působil do roku 1972, kdy se stal vedoucím Kabinetu pro modernizaci vyučování matematikce v Matematickém ústavu Československé akademie věd. Publikační činnost Jana Vyšína je bohatá a svědčí o hlubokých znalostech elementární školské geometrie, axiomatiky geometrie, problematiky školské matematiky a didaktiky matematiky. Jan Vyšín je autorem vysokoškolských skript, učebnic matematiky pro základní a střední školy a mnoha článků. Tento článek obsahuje text ze stránky Jan Vyšín z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Pavel Šišma.
Více od autora
Jan Spurný (11)
Narozen 18. 12. 1909 v Plzni-Liticích, zemřel 22. 2. 1988 v Praze. PhDr., historik umění a kritik, profesor, rektor Vysoké školy umělecko-průmyslové, monografie umělců, práce z oboru.
Více od autora
Jan Pelc (12)
Jan Pelc je český spisovatel, představitel českého literárního undergroundu. Většinu 80. let 20. století strávil v emigraci. Jeho styl je typický syrovostí, krutostí a explicitou, s níž popisuje zejména dekadentní život a ubíjející svět maloměstské revoltující mládeže a lidí z okraje společnosti za normalizace. Jeho nejznámějším dílem je kontroverzní třídílný román ...a bude hůř, který byl i zfilmován. Jan Pelc vyrůstal v Klášterci nad Ohří. V letech 1972–74 studoval střední školu v Mladé Boleslavi, odkud byl ale vyhozen, načež roku 1977 absolvoval učební obor strojní zámečník v učilišti podniku ZKL Klášterec. Tomuto řemeslu se ostatně učil i Olin, hlavní postava Pelcova stěžejního románu ...a bude hůř. Po dvouleté vojenské službě Pelc pracoval v prunéřovské elektrárně. Roku 1981 Pelc emigroval přes Jugoslávii, Itálii a Rakousko do Francie, což je trasa, kterou kopíruje putování Olina v poslední, třetí části románu. Po několikaměsíčním pobytu v Marseille se Pelc usadil v Paříži, kde v letech 1982 až 1990 pracoval v redakci čtvrtletníku Svědectví, jehož šéfredaktorem byl Pavel Tigrid a v němž byla otištěna ukázka Dětí ráje, prostředního dílu románu ...a bude hůř. V Paříži Pelc v roce 1983 řídil také knižní edici Světlík. Paralelně s tím vydával Kus řeči, které vyšlo v pěti číslech. V době své emigrace se také podílel na programu rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Po Sametové revoluci se Pelc vrátil a žil v Praze, ale rád se vracel do Paříže, kde v polovině devadesátých let necelý rok i pracoval na českém velvyslanectví. Později se přestěhoval do Břeclavi, odkud pochází jeho žena. Pelc přispíval do mnichovské Národní politiky, římských Listů, vídeňského Paternosteru nebo do samizdatového časopisu Vokno. Je také autorem rozsáhlého rozhovoru s Mejlou Hlavsou - Bez ohňů je underground. Jeho trojromán ...a bude hůř vznikal tak, že jako první byl napsán druhý díl, následně třetí a poté první. Pelc se snaží ...
Více od autora
Ján Lenčo (14)
Ján Lenčo je slovenský spisovatel, literární kritik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a učitelky a své vzdělání získával v Žilině a v Bratislavě kde v letech 1952-1957 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského slovenský jazyk, literaturu a dějiny. Pracoval jako redaktor vydavatelství Slovenský spisovateľ. V roce 1959 se vrátil do rodné Žiliny. Zde se stal nejprve redaktorem deníku Pravda , kde byl zodpovědný za regionální kulturu. Později se stal učitelem na střední škole v Žilině a úředníkem v knižním podniku. Od roku 1976 do roku 1988, kdy odešel do penze, pracoval v kině Úsvit jako správce. Od roku 1988 byl v důchodu. Psát začal už v 50. letech, kdy začal uveřejňovat své recenze a kritiky. Zde se věnoval dílům a problémům současné slovenské literatury, ale i německým originálním a přeloženým dílům. Prózu začal publikovat v časopisech Mladá tvorba, Kultúrny život či Slovenské pohľady, vícerá dílka mu vyšla i v humoristicko-satirickém časopise Roháč. Ve svých dílech nastoluje mnohé otázky lidského bytí a existence - otázky života, smrti, pravdy, spravedlnosti, moci, myšlení, lidských tužeb a citů, prostě všeho, co člověku pomáhá, ale i brání v seberealizaci. Při psaní využívá mnohé literární formy, jako legendy, podobenství, bajky, grotesky až absurditu. Pro jeho tvorbu je také příznačná intelektuálská epika, zaměřená proti nelidskosti, bezpráví, diktátu, útlaku a nesvobodě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Lenčo na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Jan Grmela (16)
Narozen 29.4.1895 v Praze, zemřel 14.3.1957 v Praze. PhDr., knihovník, básník, prozaik, překladatel z němčiny, redaktor sborníků, práce pro děti, odborné knihovnické práce.
Více od autora
Jan Čáp (13)
Jan Čáp se intenzivně zabýval pedagogickou psychologií, styly učení, pedagogickou, sociální a lékařskou psychologií...
Více od autora
Jakub Honner (11)
Jakub Honner byl učitel, spisovatel pro mládež, vlastivědný pracovník, redaktor Pocházel z jižních Čech, narozen roku 1899 ve vsi Třebín v nezámožné venkovské rodině. Po absolvování učitelského ústavu se stal učitelem na Českobrodsku. Ve dvacátých a třicátých letech působil jako učitel na Benešovsku . Poté se stal ředitelem měšťanské školy v Kácově. Po 2. světové válce byl školním inspektorem soudního okresu uhlířskojanovického a předsedou MNV v Uhlířských Janovicích na Kutnohorsku. Od 1946 působil jako redaktor hlavní redakce časopisů a dětské literatury v Státním nakladatelství v Praze. Zemřel v roce 1966 v Praze. Jakub Honner se věnoval i práci vlastivědné. Psal o důležitých událostech z historie Podblanicka, o významných osobnostech a o historických památkách. Své články publikoval v regionálním tisku - ve vlastivědném časopise Pod Blaníkem, který byl určen především dětem a mládeži. V tomto časopise, který téměř deset let redigoval, vycházely i jeho básně a beletristické práce. Obětavě se věnoval též veřejné činnosti, především v oblasti vzdělávací.
Více od autora
Ivo Fencl (13)
Narozen 16. 4. 1964 v Plzni. Textař, spisovatel, básník a publicista, autor komiksů, věnuje se i teoretické tvorbě věnované dětské literatuře.
Více od autora
Ina Brandt (9)
Německá autorka literatury pro děti, bývalá lektorka. Vystudovala germanistiku.
Více od autora
Iginio Straffi (14)
Iginio Straffi je italský výtvarník a tvůrce animovaného seriálu Winx Club. Začínal jako tvůrce komiksů. Roku 1995 založil vlastní studio animovaného filmu Rainbow. Jeho prvním vlastním produktem byl seriál Tommy a Oscar. Roku 2004 ve studiu vznikl jeho nejúspěšnější produkt, animovaný seriál Winx Club, který dosáhl světového věhlasu, byl vysílán ve 130 zemích, včetně České republiky . Winx Club, pojednávající o skupině víl -teenagerek, které chrání magický vesmír, se dočkal i tří celovečerních filmů. K dalším Staffiho seriálům patří Prezzy a Monster Allergy. Stal se též koproducent dalšího světoznámého animovaného seriálu Huntik.Jeho novým seriálem bude od roku 2016 seriál Regal academy ve kterém bude hlavní postavou popelka rose
Více od autora
Hugh Walpole (12)
Hugh Walpole byl anglický prozaik, který se narodil na Novém Zélandu. Byl synem anglického kněze a právě v jeho stopách měl jít. Místo toho si však vybral psaní. Mezi ty, kteří ho v této činnosti podporovali, byli tací autoři jako Henry James a Arnold Bennett. Jeho dovednosti v barvitém vykreslování prostředí a děje, společně s pověstí uznávaného přednášejícího, mu přinesly velkou čtenářskou obec nejenom v jeho domovině, ale i v Severní Americe. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století byl jedním z nejprodávanějších autorů. Po jeho smrti však upadl v zapomnění.
Více od autora
Henri Matisse (10)
Henri-Émile-Benoit Matisse byl francouzský malíř, sochař a grafik, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním. Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem patří k výtvarníkům, kteří nejvíce ovlivnili vývoj umění v 2. polovině 20. století. Narodil se na statku svého dědečka v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. Jeho rodiče byli obchodníci, měli drogerii a obchod s kořením a semeny ve městě Bohain-en-Vermandois v Pikardii v departementu Aisne. Zde také Henri vyrůstal spolu s o tři roky mladším bratrem Pierrem. V letech 1882–1887 navštěvoval lyceum v Saint-Quentinu. Rodiče chtěli, aby Henri jednou převzal rodinný obchod, ale to nedovolil jeho zdravotní stav, a tak mu otec vybral novou budoucnost, práva. Matisse je studoval dva roky v Paříži. Domů se vrátil s diplomem a roku 1889 nastoupil v Bohainu v advokátní kanceláři jako koncipient. Následující rok byl ale dlouhodobě připoután na lůžko kvůli zánětu slepého střeva. Během rekonvalescence začal na radu souseda kreslit, aby zahnal nudu; přišlo náhlé poznání, že je to dobrý způsob jak se vymanit z pout fádního života advokáta na malém městě. Po uzdravení se v Saint-Quentinu zapsal na ranní kurzy kreslení ve škole, která nesla název tamního rodáka Quentina de La Toura. Tehdy Matisse pochopil své poslání, rozhodl se pro uměleckou dráhu a odjel studovat malířství do Paříže. V říjnu 1891 se zapsal na soukromou Julianovu akademii, aby se zde u Williama Bouguereaua připravil na přijímací zkoušky na École des beaux-arts. Zkoušky, konané v lednu 1892, ale Matisse nesložil úspěšně. Z Julianovy akademie odešel a zapsal se do večerních kurzů na École des Arts Décorativs. Zde navázal celoživotní přátelství s malířem Albertem Marquetem, později rovněž členem skupiny fauvistů. V té době Matisse často navštěvoval Louvre a kopíroval tam díla starých mistrů. Od roku 1893 navštěvoval neoficiálně ateliér Gustava Moreau na Écol...
Více od autora
Hanns Kneifel (13)
* 11.07.1936 Hanns Kneifel patří k nejúspěšnějším soudobým západoněmeckým autorům science fiction. Napsal už mnoho desítek povídek a novel a je také autorem románového zpracování oblíbeného televizního seriálu, který pod názvem Raumpatrouille vysílala Bavaria-televize. Fantastická a vzrušující dobrodružství vesmírného korábu Orion tvoří samostatné příběhy navzájem spjaté osobami Cliffa McLanea a jeho posádky. Z bohaté tvorby Hanse Kneifla jsme vybrali dvě povídky o setkání lidí s nejpodivuhodnějšími formami života na vzdálených vesmírných světech, jako například oné oblasti sci-fi literatury, která se neomezuje v rozvíjení fantastických příběhů třeba jen náznakem jakékoli autenticity vědeckých či technických předpokladů, ale usiluje pouze o vytvoření někdy i pikoreskního, až pohádkového světa, v němž všechno je možné a přípustné a kde jde především o bohatý a překvapivý děj. Hans Kneifel žije v Mnichově a v uplynulém roce vydal bohatě dokumentovanou knihu o dobytí Měsíce, určenou mládeži.
Více od autora
Guðmundur Kamban (9)
Gudmundur Kamban, vlastním jménem Guðmundur Jónsson byl islandský dramatik, romanopisec a filmový režisér, autor známého historického románu Skálholt. Kamban patřil k těm islandským spisovatelům, kteří odešli ze země do blízké ciziny, aby se tam pokusili literárně prorazit v přístupnějších jazycích, než je islandština. Roku 1908 si zvolil příjmení Kamban. Příležitostí se pro něj stalo kodaňské divadlo, neboť Dánsko tehdy nemělo významnějšího dramatika. Po vzoru svého předchůdce Jóhanna Sigurjónssona psal Kamban nejprve novoromantická dramata z islandského prostředí, ale brzy přešel k realističtějšímu stylu a začal se zabývat společenskými otázkami. Za ženu si vzal herečku Agnete Egeberg a měli spolu dceru, která se narodila roku 1921. Za pobytu v New Yorku ho zaujala psychologie zločinu a problematika zločinu. Zabýval se jím ve svých dalších dramatech a to z univerzálního pohledu, takže dramata byla určena mezinárodnímu publiku. Dramatem My vrazi pak zahájil sérii her o manželských problémech. Druhým Kambanovým žánrem se stal román. I v nich se nejprve zabýval univerzální tematikou zločinu. Pak se ale pro náměty vrátil na Island. V románu Třicátá generace například s nadšením vylíčil tehdejší rozvoj Reykjavíku. Nejvíce ho však proslavily romány z islandské historie. Do této kategorie patří románová adaptace staroislandských ság o objevení Grónska a amerického kontinentu, které dal název Vidím krásnou širou zemi z roku 1936. Druhým zásadním dílem je čtyřdílný román Skálholt týkající se nejprve tématu zakázané lásky dcery biskupa Brynjólfa Sveinssona Ragnheidy ke knězi a pak zachycuje poslední biskupovy roky a společenské změny, kterými Island v té doby procházel. V letech 1935–1938 žil Gudmundur Kamban v Berlíně, poté se vrátil do Kodaně, kde zemřel. Během německé okupace Dánska byl zavražděn dánskými vlastenci, kteří ho považovali za kolaboranta. Stalo se tak v restauraci za přítomnost...
Více od autora
Gerald Messadié (15)
Narozen 1931 v Egyptě, francouzský historik, esejista a spisovatel se širokým záběrem, autor historických románů i četných děl o kulturách náboženstvích. Proslavil se především tetralogii „Člověk, který se stal Bohem“.
Více od autora
George Harrison (7)
George Harrison byl anglický hudebník, zpěvák, skladatel, hudební a filmový producent, který se mezinárodně proslavil jako kytarista skupiny Beatles. Harrison, často označovaný jako "tichý Beatle", se hlásil k indické kultuře a pomohl rozšířit záběr populární hudby tím, že do tvorby Beatles začlenil indické nástroje a hinduistickou spiritualitu. Po rozpadu skupiny v roce 1970 se věnoval úspěšné sólové kariéře a vydal několik uznávaných alb. Jeho trojalbum "All Things Must Pass" z roku 1970, které obsahovalo hitový singl "My Sweet Lord", je všeobecně považováno za jeho mistrovské dílo a potvrdilo jeho status sólového umělce. Harrisonova další alba, jako například "Living In The Material World" a "Dark Horse", dále ukázala jeho duchovní a humanitární zájmy a také jeho hudební a skladatelský růst. Kromě sólové kariéry Harrison v roce 1971 uspořádal Koncert pro Bangladéš, jeden z prvních velkých charitativních koncertů. Hudbě se věnoval až do své smrti v roce 2001 a zanechal po sobě odkaz, který ho upevnil jako jednoho z nejuznávanějších a nejvlivnějších umělců v historii populární hudby.
Více od autora
George Adamson (3)
George Adamson zvaný „Otec lvů“ byl britský ochránce přírody a spisovatel. On a jeho žena Joy Adamsonová jsou nejvíce známi díky knize a filmu Volání divočiny , které popisují příběh lvice Elsy. George Alexander Graham Adamson se narodil 3. února 1906 v Etawahu, v tehdejší Britské Indii anglickým rodičům. Vzdělání získal v Dean Close School . Poprvé navštívil Keňu v roce 1924. Vystřídal několik zaměstnání, například hledač zlata, obchodník s kozami a profesionální lovec na safari. V roce 1938 začal pracovat v keňském Oddělení pro zvěř a stal se správcem hranice Severního okrsku. O šest let později si vzal za ženu Friederiku Victorii Gessner zvanou „Joy“. V roce 1956 spolu začali vychovávat malou lví samičku pojmenovanou Elsa. O pět let později o ní vznikla kniha a v roce 1966 i film „Volání divočiny“ . Adamson ukončil v roce 1961 své zaměstnání správce Severního okrsku a plně se začal věnovat svým mnoha lvům. V roce 1970 se přesunul do Národního parku Kora v severní Keni, kde se snažil pokračovat ve své činnosti reintrodukce lvů a dalších velkých koček do divočiny. Ve stejném roce se de facto rozešel s Joy, s níž nicméně trávil až do její smrti v roce 1980 vánoční svátky. 20. srpna 1989 byl George Adamson zavražděn nedaleko svého tábora somálskými bandity. Když jel ve svém terénním voze zachránit svého asistenta a mladého evropského turistu do parku Kora, banditi auto rozstříleli a jeho zasáhli mnoha kulkami. Bylo mu 83 let. Je pohřben v parku poblíž svého bratra Terrance a u svých oblíbených lvů Super Cub a Boy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Adamson na anglické Wikipedii.
Více od autora
Gayle Callen (12)
Gayle Callen je americká autorka historických romancí, která začala s psaním příběhů již ve třinácti letech. Na starém psacím stroji tvořila své první příběhy z oblasti science fiction a také krátké novely o zamilovaných teenagerech. Ale jednou na střední škole se jí do ruky dostala kniha od Kathleen E. Woodiwiss Shanna a z Gayle se stala milovnice tohoto žánru a rovněž se zrodil sen být spisovatelkou tohoto žánru. Na vysoké škole sice studovala inženýrství, ale k psaní ji to táhlo o poznání víc, a tak Gayle školu nedostudovala, ale radši se vdala, porodila tři děti a znovu zasedla k psacímu stroji, tentokrát již s jasnou představou - psát historické romance. No a za třináct let a po třech rukopisech Avon Books koupil její knihu The Darkest Knight. To bylo v roce 1998. Od té doby Gayle napsala dalších třináct romancí, ať už z období středověku, tak i z Anglie 19. století. Gayle s manželem a dětmi žije v New Yorku. Kromě psaní Gayle ráda čte, zpívá, háčkuje, nebo cestuje.
Více od autora
František Šupka (17)
Narozen 17.5.1877 v Říčanech u Brna. zemřel 1.2.1951 tamtéž. Učitel, katolický spisovatel, redaktor a nakladatel. Autor založil a provozoval nakladatelství v Hradci Králové v 1. polovině 20. století. Specializoval se na tzv. lidovou četbu, část vydaných knih v této edici sám napsal.
Více od autora
František Pilař (13)
František Pilař byl český spisovatel, autor knih pro mládež a publicista. Narodil se v rodině soudce. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Příbrami roku 1922 začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zde ale absolvoval pouze tři semestry. Pak roku 1926 absolvoval jednoroční abiturientský kurz při obchodní akademii v Praze a v letech 1926-1927 angličtinu na English University College. Po skončení studia začal pracovat jako pomocný účetní u anglické dopravní společnosti Royal Mail Line a od roku 1928 pracoval jako úředník v Státním statistickém úřadě. Psát začal pod vlivem spisovatele Václava Řezáče a své verše, fejetony, sloupky, povídky i delší prózy zpočátku publikoval výhradně v novinách a časopisech. Roku 1950 se stal scenáristou Československého státního filmu, roku 1952 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Vedle svého povolání se zajímal o techniku a velice rád cestoval . Roku 1963 byl nucen odejít do invalidního důchodu. Zemřel v lednu roku 1980 v Praze.
Více od autora
František Nemec (11)
František Němec byl básník wolkerovské generace, publicista, fejetonista a prozaik, který považoval soudničku jako osobitý žánr humoristicko - satirické literatury . František Němec se narodil na Žižkově v rodině krejčovského tovaryše. Vystudoval šest tříd gymnázia, ale pro předstírané oběšení musel se svým spoluviníkem Jaroslavem Seifertem školu opustit. Začal se věnovat žurnalistice, krátce působil v redakci Svobody na Kladně, poté se uplatnil jako soudní zpravodaj v Tribuně. Nakonec v letech 1923 - 43 zakotvil v listech Melantricha. František Němec psal do Českého slova a deníku A - Zet. Po 2. světové válce pracoval v kulturní rubrice Práce. Byl rovněž zpravodajem z norimberských procesů s hlavními válečnými zločinci. V roce 1959 odešel do invalidního důchodu.
Více od autora
František Kuřina (19)
Narozen 16.6.1932 v Pivkovicích-Chrástu. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský učitel, matematik, práce z oboru.
Více od autora
Ferdinand Herčík (14)
MUDr., RNDr., vynikající badatel v oboru radiobiologie a biofyziky. Byl synem akademického malíře Ferdinanda Herčíka Po maturitě se zapsal na Přírodovědeckou Fakultu MU . Již jako septimán začal pracovat v ústavu rostlinné fyziologie PřF pod vedením V. Úlehly; ten ho uvedl do biofyzikálního výzkumu na rostlinných modelech. Z této problematiky již v r. 1925 vytěžil svou první samostatnou publikaci. Doktorátu na LF MU dosáhl r. 1932. V l. 1928–31 působil jako asistent zmíněného ústavu na PřF MU, kde se r. 1932 habilitoval z obecné fyziologie. R. 1931 přešel na radiologickou stanici LF MU, kde pak působil v oboru radiační biofyziky do r. 1937. R. 1935 se na LF MU habilitoval z právě vzniknuvší lékařské biofyziky monografií Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin. Své znalosti biofyziky prohloubil studijním pobytem na biologické stanici ve Villefranche , v Pasteurově ústavu v Paříži, v oddělení pro molekulární biofyziku Lecomta du Noüy , a v Rockefellerově ústavu v New Yorku, v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa . Od studia změn povrchového napětí, které vznikají v biologických soustavách vlivem světla , od r. 1932 postupně přešel k širokému spektru experimentálních studií radiobiologických. Studoval biologické účinky všech druhů krátkovlnného záření, zejména pronikavého elektromagnetického i korpuskulárního , na živé buňky. Doklady pro zásahovou teorii, jež získal, ho postupně vedly k teorii kvantové biologie. Stal se průkopníkem čs. biofyziky a zakladatelem čs. radiobiologie. R. 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie a byl povolán do čela biologického ústavu LF MU, do jehož rámce převedl i radiologickou stanici. Řádným profesorem obecné biologie byl jmenován r. 1946, se zpětnou účinností od r. 1941. Mezitím byl zaměstnán v Zemském radioléčebném ústavu v Brně, kde se věnoval radioterapii a potají p...
Více od autora
Euripidés (6)
Eurípidés byl starořecký dramatik, klasik tragédie, básník a filozof, pocházel z bohaté rodiny. Zpracoval tradiční mýty originálním způsobem, s vynikající znalostí psychologie, čímž je odkrýván duševní svět hrdinů, hlavně žen. Jejich emoce nakonec hlavní postavu zcela pohltí. Ve své tvorbě byl dost inovativní, kritizoval aktuální problémy v Athénách – postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám, za témata her mu sloužily politika, kultura atd. Podle raného antického životopisu jeho otci prorokovala věštba, že syn zvítězí v závodech, a tak ho směroval k atletice. Eurípidés jako mladík prý poměrně úspěšně zápasil, ale nakonec se rozhodl pro soutěže dramatické, navzdory tomu, že jeho literární pokusy v soutěžích nedocházely dobrého ohlasu. S nepřízní kritiky a svých současníků zápasil do konce života – jeho velkým oponentem byl Sofoklés, vždy mnohem úspěšnější u kritiky i publika, Aristofanés ho ve svých hrách přímo zesměšňoval . Oblíbeným terčem žertů byl jeho soukromý život: dvakrát se oženil a obě ženy mu prý byly nevěrné. I to byl asi důvod, proč byl považován za misogyna, ba misantropa. Žil v ústraní, vyhledával samotu, zejména ve své oblíbené jeskyni na Salamíně. Zde napsal většinu svých tragédií. Ústrky a posměch ho prý přiměly v závěru života odejít z Athén a přijmout pozvání makedonského krále Archeláa, aby působil na jeho dvoře. Zde však zemřel za kuriózních okolností: když se vracel z hostiny u krále, napadli ho psi a roztrhali ho. Podle mínění Makedonců šlo o řízený útok z Athén od jeho nepřátel, a proto také do Athén nevydali jeho mrtvé tělo a pohřbili ho v Makedonii. Údaje z tohoto životopisu ovšem mnozí zpochybnili. Podle alternativních údajů se v mládí nevěnoval atletice, ale tanci. Jeho učitelem měl být Anaxagorás. Se Sofoklem nebyli prý zdaleka takoví ...
Více od autora
Erica Jong (12)
Erica Jongová, rodným jménem Erica Mannová , je americká spisovatelka. Její knihy jsou autobiografické, eroticky otevřené, feministicky zakotvené a mapují typická dilemata ženského života v různých jeho fázích. Narodila se v židovské rodině. Vystudovala anglickou literaturu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Poté vyučovala angličtinu na City College v New Yorku a jeden čas i v německém Heidelbergu, kde žila s druhým manželem. Právě v Německu začala psát. Nejprve vydala sbírku básní Ovoce a zelenina a pak román, jímž se rychle proslavila: Strach vzlétnout . Kniha se stala bestsellerem, celosvětově se jí prodalo 20 milionů výtisků. Biografii věnovala svému příteli Henry Millerovi, nazvala ji Démon zblízka .
Více od autora
Emilijan Stanev (11)
Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...
Více od autora
Eloisa James (16)
Vlastním jménem Mary Bly. Velmi úspěšná autorka historickývh románů publikovaných s velkým úspěchem. Její romány se opakovaně objevují na best-seller seznamu. Po absolvování Havardské university se stala profesorkou a přednáší na universitě,píše pro několik časopisů. V současné době je docentem a ředitelem pro postgraduální studium v anglickém oddělení na Fordham University v New Yorku. Je matkou dvou dětí a je provdána za pravého italského rytíře.
Více od autora
Eleonóra Gašparová (16)
Narodila sa 31. augusta 1925 v Opatovciach nad Žitavou v remeselníckej rodine. Do ľudovej školy a gymnázia chodila v Zlatých Moravciach. V rokoch 1945-1950 študovala slovenčinu a francúzštinu na FF UK v Bratislave a zároveň spev na Štátnom konzervatóriu. Po skončení vysokoškolských štúdií sa stala redaktorkou vydavateľstva Smena, odkiaľ roku 1953 prešla za redaktorku Slovenského nakladateľstva detskej knihy, roku 1956 premenovaného na Mladé letá. Tu s menšími tvorivými prestávkami pracovala až do roku 1979. Potom sa stala spisovateľkou v slobodnom povolaní. Po počiatočnej publicistickej činnosti sa sústredila na tvorbu pre deti a mládež. Debutovala knihou drobných príbehov zo života malého chlapca Jurkove obrázky , ktorá v rozšírenej podobe vyšla v ďalších dvoch vydaniach . Personifikovanou autorskou rozprávkou je kniha Ceruzky a góly . Najmladším školákom sú určené aj knihy Ahoj, prvá trieda a Prázdniny s rozprávkou . Súborom príbehov zo života druháka Paľka a jeho psa Bruta je kniha Poklad na Zvonovej hore . V nasledujúcom období sa venovala písaniu širšie koncipovaných kníh pre starších čitateľov. Prvou z nich je súbor próz Slávna ľavačka , v ktorom poukázala na detskú túžbu po hrdinstve a vyniknutí, ale i na potrebu húževnatosti a vytrvalosti. Podobný charakter má a podobné ciele sleduje aj ďalšia kniha motivicky prepojených próz pre deti Stopa na asfalte , v ktorej do popredia vystupujú aj dievčenské hrdinky. V dievčenskom románe Spievajúce drevo Helena vyrozprávala príbeh talentovaného dievčaťa, ktoré chce byť speváčkou, no narazí na nepochopenie práve zo strany najbližších. Nepatetickým svedectvom o prvom rozlete mladosti je ďalší dievčenský román Fontána pre Zuzanu , ktorý sa stal literárnou predlohou rovnomenného filmu režiséra Dušana Rapoša. Do života stredoškolákov školy umeleckého zamerania tematicky siahla v ďalšom románe Koncert bez ruží . K tvorbe pre najmladších čitateľov sa...
Více od autora
Eileen Wilks (16)
žije v Texasu, odkud pocházejí její předkové. Její rodiče procestovali během prvnich dvaceti let manželství devět měst ve třech amerických státech spolu s dvěma dětmi - jedním z nich byla Eileen - a blíže neurčeným počtem psů a koček. Kočovný způsob života zanechal stopy i na Eileenině profesionální kariéře, kdy prošla řadou nejrůznějších povolání, mimo jiné pracovala také na ranči. Mezitím stihla vychovat dvě děti a, stejně jako její rodiče, se starala o bezpočet psů a koček. Teprve když začala psát, tak se ostatních činností vzdala - protože psaní bylo a je přesně to, čemu se chce věnovat nejvíce.
Více od autora
Eduard Hončík (10)
* 10. 11. 1914, Trmice † 2. 4. 1988, Ústí nad Labem Prozaik Pocházel z pěti sourozenců; po smrti otce, sklářského dělníka , musel už jako dítě pomáhat matce živit rodinu. Vychodil měšťanskou školu a vyučil se soustružníkem kovů . Za hospodářské krize střídal rok příležitostné práce , od 1932 pracoval v dolech v Trmicích a od 1934 byl zámečníkem v Ústí nad Labem. 1936 nastoupil základní vojenskou službu v Litoměřicích; po návratu do civilu a záboru pohraničí se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde pracoval nejprve jako umývač lahví, později jako brusič a frézař v automobilce . V Ústí nad Labem, kam se s rodinou po osvobození vrátil, byl vedoucím výchovy učňů. 1948 však onemocněl dětskou obrnou. 1950 se jako zdravotně těžce postižený stal technickým úředníkem v Severočeských tukových závodech, zároveň zde 1953–56 redigoval závodní časopis Budovatel. Koncem 1961 odešel do invalidního důchodu. Přispíval do novin a časopisů: Dikobraz , Rudé právo , Průboj , Kulturní tvorba, Dialog, Květy, Plamen, Svět práce, Revue Teplicka, Pravda, Literární měsíčník aj. Od 1953 spolupracoval s Čs. rozhlasem, který vysílal dramatizace jeho povídek . Podle románu Spanilá jízda byl 1974 natočen televizní film Kolečkáři . Pro časopis Průboj překládal z němčiny detektivní povídky pod pseudonymem Petr Vápeníček. Hončík knižně debutoval na sklonku 50. let. Opíraje se o vlastní zážitek bídy a hladové stávky v Trmicích, jakož i o předválečnou zkušenost se sudetskými Němci, napsal román s kolektivním dělnickým hrdinou Třicet šest pod zemí. Sociální a nacionální konflikty na severu Čech v 30. letech zachytil rovněž v další próze Spanilá jízda. Obě prózy jsou psány v duchu budovatelské poetiky: zvýrazňují kladné povahové rysy dělnick...
Více od autora
Dylan Thomas (10)
Dylan Marlais Thomas byl britský básník a spisovatel velšského původu, píšící anglicky. Narodil se ve waleském pobřežním městě Swansea, v domě čp. 5 na Cwmdonkin Drive, v rodině učitele Davida Thomase a Florence Hannah Thomasové. Po školní docházce se v roce 1930 stal reportérem místního listu. Poesii se věnoval již od dětství a v roce 1934 publikoval sbírku básní 18 Poems. Ačkoliv byl často řazen mezi britské surrealisty, spíše vytvořil vlastní vysoce poetický básnický styl, založený na bohaté obrazivosti a využití tradic velšských národních bardů, ačkoliv jeho tvorba využívala i postupů modernismu. Thomas byl známý i svou expresívní recitací, kterou předjímal moderní postupy recitace poezie, takže kromě tradičních sbírek básní se zachovaly i nahrávky jeho vlastního přednesu básní. V roce 1946, kdy vyšla sbírka básní Deaths and Entrances překročil Dylan význam pouze pro oblast Velké Británie, kde již od roku 1934 zaujímal jedno z nejdůležitějších míst mezi básníky, a stal se celosvětově významným anglickojazyčným básníkem. Podnikl až do své smrti několik turné do USA, kde recitoval svou poesii. Na jednom z nich v roce 1953 zemřel. Dylan Thomas se v roce 1937 oženil s tanečnicí irského původu Caitlin McNamarovou, a měl s ní několik dětí - syny Llewelyna a Colum Garana a dceru Aeronwy . Život rodiny nebyl příliš šťastný kvůli hádkám a sporům mezi manželi, jakožto i kvůli Dylanovu notorickému alkoholismu. Velšský hudebník John Cale během své kariéry zhudebnil několik jeho básní; čtyři z nich vydal na svém albu Words for the Dying z roku 1989. Jde o básně „There Was a Saviour“, „On a Wedding Anniversary“, „Lie Still, Sleep Becalmed“ a „Do Not Go Gentle Into That Good Night“. Thomasovým dílem je rovněž inspirována jeho píseň „Child's Christmas in Wales“ vydaná na albu Paris 1919 z roku 1973. V roce 1999 při koncertě v Edinburghu představil tři další zhudebněné básně Dylana Thomase: „If I Were Tickled by th...
Více od autora
David Vávra (13)
David Vávra je český architekt, herec a spisovatel. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Pochází z Prahy-Braníku, kde vyrůstal a kde dodnes bydlí. K tomuto místu se vztahuje celý jeho život. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze. Jako architekt působil především v Praze a okolí. Je znám též jako spoluautor a zasvěcený průvodce úspěšného televizního seriálu Šumná města. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech. Měl blízko k monarchismu a v roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia spisovatele Petra Placáka. V roce 2013 podpořil též založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. Naopak v rozhovoru z roku 2020 se proti označení za monarchistu ohradil a řekl, že je „typický sociální demokrat první republiky.“ Jako architekt se věnuje především obnovám budov, v menší míře i navrhování nových budov, a to budov pro bydlení. Vítězný návrh nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického označil za vizionářskou stavbu s velkým potenciálem pro význam české architektury. Podle Davida Vávry je kvalitní architektura hodna být v kontextu se starší architekturou. Moderní může koexistovat se starým. V jeho dílech je v pozadí cítit inspiraci z období moderních proudů architektury ze začátku dvacátého století. Nenásilně a harmonicky působí například prvky kubistické prvky osvětlení ve vstupním foyer Švandovo divadla a interiér baru kulturního domu Dobeška navržen v decentním retro-stylu. Založil vlastní alternativní divadlo Sklep. Jako herec účinkoval v desítkách filmů. V televizi ho proslavila role Egona v rámci jazykových kurzů Alles Gute satirického pořadu Česká soda. Oblibu si získal také jako průvodce v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o moderní české a moravské architektuře. Netradičním, spíše poetickým než odborným pří...
Více od autora
David Lewis (10)
Sv. David Lewis, S.J. byl velšský katolický jezuitský kněz, a mučedník který byl také znám jako Charles Baker. Narodil se roku 1616 v Abergavenny, jako nejmladší z devíti dětí protestantského reverenda Morgana Lewise, který byl ředitel školy, a katoličce Margaret Pritchardové. Když mu bylo 16 let, při návštěvě Paříže, konvertoval ke katolictví a následně odešel studovat do Říma, kde byl roku 1642 vysvěcen na kněze. Po třech letech vstoupil k Tovaryšstvu Ježíšovu. Byl zatčen 17. listopadu 1678 v Kostele Svatého Michaela, Llantarnamu. V březnu 1679 odsouzen v Assize v Monmouth, jako katolický kněz a za rozšiřování katolické víry. Stejně jako John Wall a John Kemble, byl poslán do Londýna, kde se jím zabýval Titus Oates a další. Dne 16. března 1679 byl přiveden k soudnímu řízení v Assize . Byl přiveden jako tvůrce velezrady - za to že se stal katolickým knězem a zůstal v Anglii. Hájil se že nevinný ale svědkové tvrdili že jej viděli na mši provádět kněžské povinnosti. Otec Lewis byl Sirem Robertem Atkinsonem prohlášen vinným. Poté byl s Johnem Kemblem přiveden do vězení Newgate v Londýně a pokládali mu otázky ohledně spiknutí. Oates, William Bedloe, Dugdale a Prace nebyly schopny prokázat něco proti němu. Lord Shaftesbury mu poradil aby mu dal důkazy o spiknutí nebo aby se vzdal katolické víry, zato že bude ušetřen a velmi hodně odměněn. Poté byl přiveden do Usku, k jeho popravě Johnem Arnoldem z Monmouthshire. Dne 27. srpna 1679 byl oběšen a pak rozčtvrcen. Po záležitosti Tita Oatese , byl zbytek velšsky mluvících katolických duchovních buď popraveni nebo deportováni. Lewis byl do roku 2001 poslední velšský jezuita. Patří do skupiny 40 mučedníků Anglie a Walesu. Tento proces probíhal v arcidiecézi Westminster. Dekret o mučednictví byl vydán 8. prosince 1929. Blahořečen byl 15. prosince 1929. Poté po 40 letech dne 4. května 1970 byl vydán dekret o zázraku na pří...
Více od autora
David Levithan (15)
Benjamin David Levithan je americký spisovatel a editor, autor mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Ve jeho tvorbě se často vyskytují homosexuální vztahy.
Více od autora
David Jan Žák (11)
David Jan Žák je český básník, spisovatel a novinář. V současnosti vyučuje výtvarnou výchovu a tvůrčí psaní na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity. Vystřídal řadu pracovních pozic, pracoval mimo jiné v Československém rozhlase , v Rádiu Faktor , v TV Nova a v Českém rozhlase .. V roce 2002 získal místo na středním odborném učilišti v Soběslavi, kde vyučoval 4 roky. V roce 2006 založil spolu s Jiřím Hájíčkem Českobudějovickou literární buňku, volné sdružení prozaiků a básníků. Žák se zpočátku věnoval hlavně poezii, kterou vydává ve sbírkách od roku 1991. První prozaické dílo, novela Axe Africa, vyšlo v roce 2006. V roce 2009 se na pultech objevuje krimithriller Ticho z prostředí Šumavy. V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Žák má zkušenosti i s řadou jiných uměleckých oborů, věnoval se dramatické činnosti, v semináři Film – video natočil v letech 1993 a 1994 i dva krátké hrané filmy. V roce 2009 pomohl odhalit vtip svého přítele Jana Cempírka, který zvítězil v soutěži Literární cena Knižního klubu, když svou knihu Bílej kůň, žlutej drak vydával za dílo 19leté Vietnamky Lan Pham Thi. Žákova kniha Ticho skončila v této soutěži na druhém místě. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za TOP 09 v obvodu č. 10 – Český Krumlov. Jeho kandidaturu podporovalo také hnutí STAN. Se ziskem 9,86 % hlasů skončil na 4. místě a do druhého kola nepostoupil. V krajských volbách v roce 2016 kandidoval jako nestraník za TOP 09 na kandidátce subjektu "PRO JIŽNÍ ČECHY" do Zastupitelstva Jihočeského kraje, ale neuspěl.
Více od autora
Danielle Dušková (8)
Danielle Dušková je prozaička střední generace. Danielle Dušková je dcera melantrišského sportovního novináře, autora detektivního románu a povídek ze sportovního prostředí. Když její otec nesměl publikovat, pracoval jako frézař. Matka Danielle Duškové Hana Golová byla literárně činná. Po ní zvolila Dušková pseudonym Danuše Golová pro svou druhou knihu. Používala také pseudonym Marcela Adamová. Danielle Dušková maturovala na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze, na univezitu však nebyla přijata. Pracovala v několika továrnách. V letech 1964 - 72 byla zaměstnána v projektovém ústavu, od roku 1972 se věnuje vlastní literární tvorbě. Přispěla též do sborníků Konfrontace v roce 1967 a Cesta v roce 1974.
Více od autora
Cornell Woolrich (5)
William Irish Cornell je tvůrcem mnoha thrillerů. Používal tři pseudonymy: William Irrish, Cornell Woolrich a George Hopley. Někteří ho přezdívali Edgarem Allanem Poem dvacátého století. V jeho pracích stále číhá smrt, zoufalství je častým společníkem jeho hrdinů na okraji noční můry. William Irish Cornell se narodil Georgi Hopley Woolrichovi 4. 12. 1903 v New Yorku. Jeho otec byl stavební inženýr, jeho matka byla pianistka. Rodiče se brzy rozvedli a Cornell se ocitl sám s matkou. Dětství prožil v Mexiku a do New Yorku se vrátil ve věku 15 let. Během studií na Kolumbijské univerzitě, využil nemoci, kdy se nemohl hýbat, k psaní literatury. Jeho první román byl vydán v roce 1926 a je velmi inspirován světem Scotta F. Fitzgeralda. V roce 1930 se oženil s dcerou továrníka, ale manželství bylo zrušeno po několika týdnech a tak žil nadále jen se svojí matkou. Cornell pak prošel hubeným obdobím, redakce odmítaly všechny jeho rukopisy. Nakonec se však situace obrátila a od roku 1934 do roku 1940 publikoval více než 350 povídek a posléze pak román Nevěsta byla v černém. Po plodném období se však odmlčel, pravděpodobně v souvislosti s nemocí jeho matky, která zemřela v roce 1957. Po smrti své matky, spisovatel, sužován alkoholismem a diabetes, ztratil inspiraci. Posledních jedenáct let svého života strávil v samotě svého hotelu. Musela mu být amputována noha a 25. září 1968 zemřel. Cornell Woolrich publikoval svůj první román roku 1926, aby po celá následující čtyři desetiletí jeho próza bezkonkurenčně poutala čtenářskou veřejnost svou záhadností, napětím a hrůzou. Nejpopulárnější krvavá periodika Ameriky - Dime Detective, Black Mask a Detective Fiction Weekly - vydávala stovky jeho povídek. Diváky kin mrazilo z adaptací jeho děl, z Hitchcockova filmu Okno do dvora, Truffautova Nevěsta byla v černém a Mořská panna z Mississippi, Tournierova Černé alibi a Siodmakova Dáma fantóm, a z další desítky filmů. A romány jako Nejpozději do úsvitu, Schůzka v černém a Sm...
Více od autora
Citron (5)
Citron je česká rocková skupina, která vznikla koncem 70. let 20. století v Ostravě v Československu. Během své kariéry byla známá svým hardrockovým a heavy metalovým zvukem, díky němuž si získala značnou oblibu ve své zemi i mezi rockovými nadšenci ve východní Evropě. Kapela v průběhu let prošla několika změnami v sestavě, ale dokázala si udržet stálou pozici na české hudební scéně.
Více od autora
Chris Rea (17)
Chris Rea je uznávaný britský zpěvák, skladatel a kytarista, známý svým charakteristickým chraplavým hlasem a kariérou trvající již několik desetiletí. Rea se narodil 4. března 1951 v anglickém Middlesbrough a svou profesionální hudební kariéru zahájil v 70. letech 20. století. Průlom v jeho kariéře přišel s hitem "Fool " z roku 1978, který mu vynesl nominaci na cenu Grammy a připravil půdu pro řadu úspěšných alb.
Více od autora
Catherine Mann (15)
získala za svou tvorbu opakovaně řadu literárních i čtenářských ocenění. Patří k nejlépe prodávaným autorkám několika řad nakladatelství Harlequin. Po té, co se provdala za svého hrdinu - příslušníka leteckých sil, se jejími nejoblíbenějšími hlavními aktéry příběhů stali příslušníci vojenských jednotek. Catherine získala bakalářský titul na College of Charleston v oboru divadlo a pokračovala v magisterském studiu na univerzitě v Greensboro. Nyní společně se svými čtyřmi dětmi následuje svého „létajícího“ manžela po celém světě a sbírá všemožnou inspiraci i různé klípky k napsání svých dalších povídek.
Více od autora
Catherine Doyle (10)
Catherine Doyle vyrostla na západě Irska, v současnosti žije v Dublinu. Získala bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z vydavatelské činnosti. Je autorkou trilogie Krev za krev, jež je popisována jako Romeo a Julie ve světě Kmotra. Příběh se odehrává v současném Chicagu, kde vyrůstala její matka. Už jako dítě měla Catherine bujnou představivost a pokládá za štěstí, že našla rozumný způsob, jak svou tendenci k vymýšlení příběhů ventilovat. Kromě sledování filmů, běhání a cestování si Catherine dle svých slov ráda dělá legraci ze svých dlouholetých přátel a žije převážně v noci.
Více od autora
Carl Sandburg (7)
Carl Sandburg byl americký básník, novinář, spisovatel, hudebník a historik. Třikrát obdržel Pulitzerovu cenu , dvakrát za dílo literární, jednou za životopis Abrahama Lincolna. Jeho rodina pocházela ze Švédska. Ve třinácti letech odešel ze školy i domova a začal se toulat. Živil se rozvážením mléka, příležitostnou zedničinou, jako portýr či sluha v hotelu nebo prací na farmách. Poté dostal příležitost psát pro deník Chicago Daily News, a tím začala jeho literární kariéra. Chicago, nejprůmyslovější a nejvíce se rozvíjející město Ameriky té doby, ho silně ovlivnilo a jemu je také věnována značná část jeho básnického díla, jedna z nejslavnějších sbírek nese dokonce název Chicago Poems. Své první verše publikoval pod jménem Charles Sandburg. Fascinovala ho postava Abrahama Lincolna a věnoval jí několik biografických knih. Dalším předmětem jeho publicistického zájmu byl fotograf Edward Steichen. Známé jsou též jeho knihy pohádek Rootabaga Stories, Rootabaga Pigeons a Potato Face, kde tradiční pohádkové hrdiny a rekvizity byly nahrazeny předměty moderního velkoměsta, například vlaky, mrakodrapy nebo preclíky. Své verše rovněž zhudebňoval a zpíval. Sbíral také americkou lidovou poezii a popěvky, které shromáždil ve třech sbírkách, z nichž zdaleka nejpopulárnější se stala kniha The American Songbag. Politicky byl vlevo, byl člen Socialist Party of America a podporoval hnutí za práva černochů, především organizaci National Association for the Advancement of Colored People. Režisér Steven Spielberg uvedl, že Sandburgova tvář byla jedním ze vzorů pro vytvoření tváře E.T. mimozemšťana.
Více od autora
Carl Hiaasen (10)
Carl Hiaasen je americký spisovatel a novinář norského a irského původu. V roce 1974 absolvoval studium žurnalistiky na University of Florida, pracoval v deníku Miami Herald. Knihy psal zpočátku s Williamem Montalbanem a od roku 1986 samostatně. Také skládal texty pro zpěváka protestsongů Warrena Zevona. Jeho romány vycházejí z prostředí rodné Floridy a spojují detektivní zápletky se satirou na turistický průmysl a jeho neblahé dopady na životní prostředí. Podle knihy Striptýz natočil roku 1996 Andrew Bergman stejnojmenný film s Demi Moore v hlavní roli. Hiaasen vydal také dětskou dobrodružnou knihu Soví houkání, která byla rovněž zfilmována. Hiaasenovy knihy patří k americkým bestsellerům a byly přeloženy do 34 jazyků. V roce 1992 získal literární cenu Dilys Award. Hiaasen je známý také jako „objevitel“ Christophera Paoliniho.
Více od autora