Všichni Autoři a témata

Josef Haubelt (13)

*27. 7. 1932 Olšovec, okr. Přerov. †11. 3. 2013. PhDr. Josef Haubelt, CSc., historik. Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd LF Univerzity Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent . V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. , v r. 1987 titul DrSc. . Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union. Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o "svatém" Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, ...

John Jakes (22)

John Jakes celým jménem John William Jakes, je americký spisovatel.

John Fowles (12)

John Robert Fowles byl britský spisovatel a esejista. Mnozí kritici řadí jeho díla na rozmezí modernismu a postmodernismu. Lze jej však považovat za prvního postmodernistického autora v tom smyslu, že se mu jako prvnímu podařilo propojit vysokou a nižší literaturu. Proslavil se především trojicí prvních románů Sběratel, Mág a Francouzova milenka. Všechny tři byly zfilmovány, k Mágovi dokonce Fowles napsal vlastní scénář. Odmítá být zaškatulkován povrchní nálepkou „romanopisec J. F.“ a svůj názor hájí v knize poznámek a myšlenek Aristos, jako jeden z mnoha motivů se tento vzdor mihne i metarománem Mantisa. John Fowles se narodil v Leigh-on-Sea v Jihovýchodní Anglii v hrabství Essex do středostavovské rodiny Gladys May Richardsové a Roberta Johna Fowlese. Fowles prožil dětství ve společnosti matky a o osmnáct let starší sestřenice Peggy Fowlesové, jež byla jeho vychovatelkou a blízkou společnicí po deset let. Fowles nastoupil na soukromou základní školu Alleyn Court Preparatory School. V té době měl v oblibě knihy Richarda Jefferiese, především pak ty o dětském hrdinovi Bevisovi. Do svých 16 let byl Fowles jedináček. V roce 1939 Fowles získal umístění na státní Bedford School vzdálené dvě hodiny cesty vlakem od jeho domova. Bedford navštěvoval během druhé světové války až do roku 1944. Byl premiantem a často Bedford reprezentoval – mimo jiné se stal hvězdou atletiky, členem ragbyového či kapitánem kriketového týmu, kde působil jako nadhazovač. Poté, co v roce 1944 opustil Bedford, se Fowles zapsal na krátký námořní výcvik na Edinburské univerzitě. Připravoval se na pozici u Královského námořnictva. Výcvik ukončil 8. května 1945 – v den skončení druhé světové války v Evropě –, byl proto nakonec přidělen na dva roky do tábora Okehampton na venkově v blízkosti Devonu. V roce 1947, po dokončení vojenské služby, Fowles nastoupil na Oxfordskou univerzitu na New College. Začal studovat němčinu ...

John David Barrow (15)

John Creasey (16)

John Creasey byl anglický spisovatel především detektivních a sci-fi románů. Tento neobyčejně plodný autor vydal pod vlastním jménem a dvaceti osmi pseudonymy 564 knih. Narodil se do dělnické rodiny jako sedmé z devíti dětí. Od roku 1923 do roku 1935 pracoval v různých dělnických i úřednických profesích a snažil se stát se spisovatelem. Od roku 1926 psal pro sci-fi magazín Boy's Papers, první knihu vydal roku 1930, první román s kriminální a sci-fi zápletkou Seven Times Seven roku 1932 a od roku 1935 byl spisovatelem na plný úvazek. Během druhé světové války pracoval v United Kingdom's National Savings Movement a za tuto činnost obdržel roku 1946 Řád britského impéria ve třídě člen . Byl rovněž politicky aktivní za liberální stranu a neúspěšně za ni kandidoval do parlamentu. V 60. letech stranu opustil a založil vlastní politické hnutí All-Party Alliance. V roce 1953 založil britskou Crime Writers Association a stal se jejím historicky prvním předsedou. Roku 1962 ocenila organizace Mystery Writers of America jeho román Gideon's Fire , napsaný pod pseudonymem J. J. Marric, cenou Edgara Allana Poea a roku 1969 mu udělila své nejvyšší vyznamenání Grand Master Award . Od roku 1973 uděluje CWA na jeho počest cenu John Creasey Memorial Dagger . John Creasey je především autorem mnohasvazkových detektivních sérií, z nichž některé obsahují silné prvky hororu nebo sci-fi. Napsal je pod svým jménem i pod různými pseudonymy. Westerny psal pod pseudonymy Ken Ranger, Tex Riley a William K. Riley, milostné romány pod pseudonymy Margaret Cooke, M. E. Cooke, Elise Fecamps a Henry St John Cooper. Pod různými pseudonymy napsal také řadu samostatných románů. Seznam českých vydání autora je uvedeno podle jeho jednotlivých sérií, přičemž za českým názvem je jako první uveden...

Jodi Picoult (20)

Jodi Lynn Picoult je americká spisovatelka, která v roce 2003 získala cenu New England Bookseller Award. Jodi se narodila a vyrůstala v Nesconsetu na Long Islandu. Když jí bylo 13 let, přestěhovala se s rodinou do New Hampshire. Svou první knihu napsala v pěti letech a nazvala ji The Lobster Which Missunderstood. Jodi vystudovala tvůrčí psaní na Univerzitě v Princetonu a absolvovala v roce 1987. Ihned po škole vystřídala celou řadu pracovních míst, mezi které můžeme zařadit také editaci učebnic pro výuku anglického jazyka. Dále získala magisterský titul v oboru vzdělávání na Harvardu. Picoult zahájila svou spisovatelskou kariéru psaním DC komiksu Wonder Woman. Její kniha Nineteen Minutes, což byla novela o střelbě na škole, se stala hitem podle žebříčku New York Times Best Seller. Stejným hitem se stala i kniha z roku 2008 s názvem Change of Heart. Po celém světě se prodalo asi 14 milionů jejích knih. Jodi Picoult je vdaná za Timothyho Warreena Van Leera, mají tři děti a celá rodina žije v Hanoveru v New Hampshire. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jodi Picoult na anglické Wikipedii.

Jiří Vejvoda (9)

Jiří Vejvoda je český rozhlasový a televizní autor, novinář, moderátor a manažer. V letech 2014 až 2020 člen a místopředseda Rady Českého rozhlasu. Vystudoval obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1976 diplomovou prací na téma Próza Johna Updika v překladech do češtiny. Poté působil do r. 1983 jako tlumočník ve svobodném povolání. Od roku 1981 publikoval titulní rozhovory se slavnými osobnostmi v časopisu Mladý svět . Jako publicista a moderátor začal spolupracovat s Československým rozhlasem a Československou televizí . Pro rozhlas připravoval a uváděl pořady jako Dobré jitro, Mikrofórum či 3x60 a to stereo. Na obrazovce ČT uváděl cykly Hudební aréna a Studio mladých. Vydal své první knížky: antologii světových písničkářů Víc než jen hlas , cestopis Města z jiného těsta či knížku rozhovorů s československými hvězdami rocku a popu Nárok na rock. V letech 1990 a 1991 moderoval každotýdenní Hovory z Lán s prezidentem Václavem Havlem; byl rovněž zvláštním zpravodajem tehdejšího Československého rozhlasu z oficiálních zahraničních cest hlavy státu. Od r. 1990 do r. 2000 spoluuváděl rozhlasovou talk show Káva u Kische; výběr z nejlepších rozhovorů byl vydán ve třech stejnojmenných svazcích. Ve druhé polovině 90. let se stal ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha při České televizi. Poté byl šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas, od r. 2002 šéfproducentem uměleckých pořadů a soutěží Českého rozhlasu a od r. 2004 do r. 2010 ředitelem stanice Český rozhlas 2 – Praha. Vyšly mu další autorské publikace, např. výběr z rozhlasových reportáží Svět uprostřed týdne či kniha rozhovorů Život se slepou bohyní, a také překlady z angličtiny jako antologie Toulky světem umění anebo příběh Nelsona Mandely a dalších spolu...

Jiří Štefl (24)

Lékař a spisovatel,romány,detektivky a divadelní hry. Jiří Štefl - * 07.10.1904 † 15.12.1961 V letech 1932–37 docent farmakologie na lékařské fakultě v Brně, 1937–59 profesor tamtéž. Autor několika populárně pojatých knih o lékařství, např. Lékař hovoří se ženami . Napsal detektivní romány Vražda ze slušnosti a Případ profesora Rocha . V poválečném období byl "odstaven na vedlejší kolej" pro své politické názory. Štefl byl zastáncem kompozitivních léčiv, jejichž složení předepisoval „magistraliter“ individuálně – a vedl k tomu i studenty lékařství. Trval na tomto individualizovaném, širokospektrém pojetí terapeutických postupů i v době, kdy farmaceutický průmysl již chrlil v různých podobách a pod různými názvy mnoho galenických specialit pro řadu diagnóz. Jak už řečeno, Štefl působil jako odborný poradce farmaceuticých podniků; byl i spoluvlastníkem firmy Remedia Moravica, jež vyráběla m.j. jeho specialitu Atronal – směs atropinových alkaloidů rulíku zlomocného a narkotika Luminalu, pro pacienty s lithiázou. Prof. J. Štefl byl široké veřejnosti znám a oblíben jako popularizátor mediciny a jejích novinek; udělal přitom nesmírně mnoho pro lékařskou osvětu. Postupně navázal přátelství s mnoha brněnskými kulturními osobnostmi. Přispěla k tomu jeho živá spolupráce s brněnskými redakcemi Lidových novin a měsíčníku Věda a život. Byl jedním ze zakladatelů slavné brněnské tradice popularizace biologických věd. Bohatě autorsky spolupracoval i s jinými deníky a časopisy, mj. s Vesmírem, pravidelně přednášel v brněnském rozhlase. A poslouchal ho – s ohromným zájmem – celý národ, protože jeho zdravotnickou osvětu potřeboval a on k němu uměl mluvit, nejen o otázkách medicinských. Byl citován v beletrii i na divadelním jevišti . K...

Jiří Šolc (14)

Jiří Šolc byl český vojenský historik. V roce 1968 začal působit ve Vojenském historickém ústavu, který musel za normalizace opustit. K činnosti historika se vrátil po sametové revoluci. Napsal řadu knih týkajících se československého odboje za druhé světové války.

Jiří Procházka (15)

Jiří Procházka byl český scenárista, prozaik, dramatik a dramaturg. Nejvíce jej proslavil pravděpodobně seriál 30 případů majora Zemana a scénář k filmu ideologicky interpretujícímu rumburskou vzpouru Hvězda zvaná Pelyněk . Nositel Ceny ÚV SČSP.

Jiří Padevět (16)

Jiří Padevět je český spisovatel, knihkupec a nakladatel. Od roku 2006 je ředitelem nakladatelství Academia. V roce 2014 získal cenu Magnesia Litera za knihu Průvodce protektorátní Prahou. Za stejnou publikaci obdržel i ocenění Slovník roku 2013. Narodil se v roce 1966. Po absolvování Střední průmyslové školy zeměměřické studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Český jazyk a hudební výchova, studia však nedokončil. Roku 1988 začal pracovat jako knihkupec, od roku 2004 působí i jako nakladatel. Od roku 2006 je ředitelem nakladatelství Academia. Pod jeho vedením získaly knihy nakladatelství řadu ocenění – Magnesii Literu, Cenu Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cenu Josefa Hlávky, Cenu Miroslava Ivanova, aj. Jiří Padevět rozsáhle zmapoval protektorátní a poválečnou historii v českých zemích, mimo jiné v knihách Průvodce protektorátní Prahou , Krvavé finále: jaro 1945 v českých zemích a Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích. Dále publikuje v časopisech Analogon, Paměť a dějiny a dalších. V roce 2016 vyšla kniha rozhovorů s Jiřím Padevětem autora Luďka Staňka Pod tíhou historie. V roce 2018 vyšla v nakladatelství Academia Padevětova publikace Průvodce stalinistickou Prahou 1948 - 1956: Místa – události – lidé. Na serveru Stream.cz, posléze na TV Seznam uvádí pořad Krvavá léta, kde diváky seznamuje s místy spojenými s nacistickou a komunistickou tyranií. V roce 2020 uvažoval o kandidatuře do Senátu za STAN v obvodu Praha 1, kandidaturu však stáhnul ve prospěch Miroslavy Němcové. Komunistický režim v padesátých letech 20. století považuje za depresivnější období než byla nacistická okupace českých zemí během druhé světové války, protože „Nepřítelem jsme byli my. Bojovali jsme sami proti sobě, což je vždycky těžší než boj proti cizímu.“ Podle Padevěta „Rodina Mašínů je symbolem českého 20. století, odboje proti totalitám a vlastně připomenutím toho, na ...

Jiří Mikulčák (17)

RNDr. Jiří Mikulčák, CSc. Narodil se 19. 4. 1923 v Kyjově a zemřel 13.října 2011 Byl profesí matematik, ale byl také znalcem a milovníkem slováckého folkloru. Jeho rodina měla úzké vazby na Moravu, rod Mikulčáků pocházel ze Stupavy. Na obecnou školu začal docházet v Kyjově, reálné gymnazium absolvoval v Ostravě, kam se rodina přestěhovala. Po válce a totálním nasazení nastoupil v r. 1945 ke studiu na Matematicko-fyzikální fakultu KU v Praze. Po skončení studia od r. 1948 působil jako profesor matematiky na gymnáziu v Jeseníku a na Vojenské škole Jana Žižky v Moravské Třebové. Po sedmi letech přechází do Prahy, kde tehdy žili jeho rodiče a sestry. V druhé polovině padesátých let pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém a od r. 1961 až do ochodu do penze byl odborným asistentem na Katedře didaktiky matematiky na výše zmíněné fakultě KU v Praze. Během tohoto období se zabýval zejména pedagogickými aspekty středoškolského studia matematiky a vydal řadu publikací. Byly mezi nimi např. z posledních let Matematické, fyzikální a chemické tabulky nebo rozsáhlý soubor prací na téma Nástin dějin vyučování v matematice. Zasloužil se také o popularizaci matematiky přednáškami, semináři a svého času známým pořadem Ćeské televize Matematika převážně vážně. Za svou vynikající činnost v tomto oboru obdržel řadu ocenění a vyznamenání. Jeho celoživotním zájmem byla historie, které se původně chtěl i profesně věnovat. Sledoval dějiny politické i kulturní . K jeho koníčkům patřila mj. turistika a samozřejmě intenzivní zájem o folklor. Do Slováckého krúžku v Praze začal docházet již koncem války, zejména pak po r. 1945 zde velmi aktivně působil jako zpěvák a tanečník. Platným členem krúžku byl i jeho otec, v padesátých letech jednatel a člen výboru. Jura se i při učitelském působení mimo Prahu folkloru pilně věnoval. Jeho vztah k folkloru b yl živý a věci znalý. Po založení časopisu Vědomosť přispíval do něj řadou článků zejména týkajících s...

Jiří Kratochvil (24)

Prozaik, esejista, dramatik, fejetonista. Narodil jsem se 4. ledna 1940 v Brně, s kterým jsem stále spojen pupeční šňůrou: všechny mé romány se odehrávají v Brně. Absolvoval jsem filozofickou fakultu, ale taky spoustu dělnických profesí. První povídku jsem publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mi směla vyjít až v jednapadesáti , pak rychle následovaly četné další, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní. Posbíral jsem několik literárních cen a umístil své knížky i v zahraničí .

Jenny Nowak (19)

Jenny Nowak , vlastním jménem Jana Moravcová, je česká spisovatelka a redaktorka, která se věnuje především žánru historické fikce. Narodila se v Jihlavě, kde bydlela do svých patnácti let. Poté v Třebíči na střední škole vystudovala návrhářství obuvi. V tomto oboru však nesetrvala dlouho. Během své „předspisovatelské“ kariéry za komunistického režimu vykonávala zejména manuální práce, například v zemědělství nebo v ZOO. Po roce 1989 se začala intenzivně zajímat o vampýrské mýty v kulturních dějinách, a tak nedlouho poté začal vznikat její první román – Nemrtvý . Po jeho vydání se konečně rozhodla pro spisovatelskou dráhu, což si vyžádalo další studia. Je vdova, má jednu dceru – Katrin , se kterou také spolupracovala na knihách Smích šakalího boha a Pláč prokletého krále . Pracuje jako jazyková a odborná redaktorka pro různá pražská nakladatelství. Ve volném čase se ráda věnuje jízdě na koni. Stále se aktivně zajímá o lidové legendy, mýty a historii, zejména Egypta a Balkánu. Již několikrát navštívila Transylvánii a je sběratelkou klasických černobílých filmových hororů zlaté éry.

Jaroslav Zlámal (18)

Narozen 26.1.1947 v Prostějově. Ing., ekonom, práce z oboru finanční nástroje a účetnictví pro různé obory.

Jaroslav Hovorka (12)

Vynikající český spisovatel a lékař MUDr. Jaroslav Hovorka se narodil v Chrudimi, dne 2.9.1925. Studoval na gymnáziu v Brandýse nad Labem a v Praze, kde také absolvoval lékařskou fakultu. Působil jako lékař v oblasti leteckého a kosmického lékařství, lékařství cizokrajných chorob a stal se odborníkem v oblasti epidemiologie a bakteriologie. V letech 1971-73 byl zaměstnán jako vrátný v Národním divadle. Byl osobním lékařem významného českého herce Jana Wericha. Úspěchů dosáhl i na poli sportovním - účastnil se maratónských běhů a běhů na dlouhé tratě. Jako hráč na čelo působil několik let ve Filharmonii hl. Města Prahy a hrál i jako člen vlastního smyčcového kvarteta. Známá je i jeho malířská tvorba, která vychází z námětů jeho rodného kraje - Vysočiny. Výše uvedené skutečnosti se velmi výrazně odrážejí v jeho literární tvorbě, ve které se prolínají texty plné poutavého a vtipného vyprávění s odbornými fakty a skutečnostmi. Vše je skvěle vyvážené, poskytující prostor pro čtenářovu fantazii a zvídavost. MUDr. Jaroslav Hovorka napsal dvacet sedm knih. Mnohé byly vydány v zahraničí. V současné době dokončuje první díl rozsáhlé trilogie, popisující dějinné procesy let 1800 - 2000 očima obyčejných lidí s pracovním názvem „Na břehu Křišťálové řeky“. Z jeho již vydaných knížek nutno zmínit alespoň tyto: Balada z domu V+W, Tamilské listy, Erotikon, Škola zázraků, Cesta do stáří, Údolí Jaků, Barevná léta Země trav.

Jan Pavel (22)

Filozof, teolog, básník, herec, dramatik, sportovec, kněz, biskup a papež Jan Pavel II. Svatý Jan Pavel II. byl polský katolický duchovní, pomocný biskup a arcibiskup krakovský, od roku 1967 kardinál a od 16. října 1978 až do své smrti papež. Jako papež hrál významnou roli ve světové politice, je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě, také i na zlepšení vztahů katolické církve s judaismem a východními a anglikánskými církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv jeho předchůdce. Jako papež hodně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. Svatořečil a blahořečil více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Navázal taktéž na učení svých předchůdců v oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života. Mnohokrát, zejména ve svých katechezích a v encyklice Evangelium vitae, jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a euthanasie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahoslavenými osobami bylo i několik Čechů a Češek: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka a sv. Jan Sarkander mezi svatořečenými, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková, bl. Metoděj Dominik Trčka a bl. císař a král Karel I. mezi blahořečenými.

Jan Hostáň (25)

Jan Hostáň – 16. května 1982 Praha) byl český levicový spisovatel a pedagog. Jan Hostáň pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Jan Hostáň starší byl učitel a řídící učitel v menších obcích. Byl autor šachových úloh a divadelních her, básní a písní, propagoval racionální chov ryb. Po absolvování základní školy v Brzicích byl Jan Hostáň v roce 1909 přijat na gymnázium ve Dvoře Králové. Jako osmnáctiletý byl v roce 1916 povolán do armády a převelen na východní frontu. Po první světové válce krátce studoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Studium neukončil a absolvoval kurs při učitelském ústavu v Praze. V roce 1920 nastoupil jako učitel, nejprve v Záluží u Mostu, krátce v rodných Brzicích a v letech 1922 až 1927 učil na Volné socialistické škole práce v Kladně. V roce 1921 vstoupil do KSČ. Jeho politické postoje způsobily, že byl po odvolání z Volné socialistické školy práce často překládán na různé školy. Od roku 1932 byl zaměstnán v redakci Státního nakladatelství v Praze. Intenzivně se věnoval četbě pro děti, přednášel , spolupracoval s rozhlasem. Za nacistické okupace se navrátil k učitelskému povolání v Praze-Vršovicích. V době květnové revoluce byl jako rukojmí vězněn s dalšími obyvateli Spořilova na Pankráci, odkud byl osvobozen 9. května 1945. Po válce se vrátil do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu se opět stal pedagogem. Jeho posledním působištěm byla základní škola v Baarově ulici , kde byl ředitelem v letech 1953–1959. Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora roznášel Jan Hostáň po invazi v roce 1968 do schránek na Spořilově Zprávy (okupační tiskovina tištěná v NDR a distribuovaná na československém území v masovém nákladu od 30. srp...

Ivo Štuka (19)

Ivo Štuka byl český básník a novinář. Ivo Štuka se narodil 10. února 1930 v Brně. Jeho otec Antonín Štuka se za války účastnil protifašistického odboje a byl po prozrazení skupiny zatčen a v roce 1943 popraven. Ivo Štuka po maturitě na reálném gymnáziu v Brně nastoupil jako redaktor do Lidových novin, nejprve v Brně, potom v Ostravě a od 1951 v Praze. Na setkání mladých autorů na zámku Dobříš se seznámil s Ilonou Borskou, kterou si o rok později vzal a měl s ní postupně tři děti. Od roku 1953 byl redaktorem časopisu Čs. voják, později pak redaktorem časopisu Plamen a Signál . Spolu s Ilonou Borskou psali pro Plamen a další časopisy epigramy pod značkou IBIŠ. Jeho kniha sci-fi povídek Nález na Bílých kamenech byla koncem šedesátých let připravena do tisku, ale v ovzduší nastupující normalizace již nemohla vyjít. Některé povídky byly po roce 1989 uveřejněny samostatně . Krátce po nástupu normalizace byl vyhozen z redakce a dva roky byl bez zaměstnání. Pak dostal špatně placenou práci technického korektora v tiskárně. Publikovat nesměl dvacet let. Bez uvedení autorství v té době spolupracoval na některých dětských knížkách a překladech Ilony Borské. Jedinou skulinou v zákazu publikovat pro něj bylo psaní textů pro skupinu "Pražský šanson" . Po roce 1990 se Ivo Štuka na čas vrátil do časopisu Signál, kde se později stal zástupcem šéfredaktora. V dalších letech pak pracoval jako novinář na volné noze. Ivo Štuka zemřel 20. listopadu 2007 v Praze a je pohřben na malém hřbitově v Ďáblicích. Ivo Štuka se aktivně věnoval zejména poezii a literatuře, ale zajímal se rovněž o klasickou filozofii a ovlivněn zážitkem z válečného dětství zajímal se poněkud překvapivě i o letectví a kosmonautiku. V jeho díle nacházíme tuto tematiku opakovaně ve sci-fi novele Šest dnů na Luně 1, nebo v životopisné knize Král vzduchu o proslulém ...

Ivan Aleksejevič Bunin (20)

Ivan Alexejevič Bunin byl ruský prozaik a básník, autor meditativní, novoromanticky laděné reflexivní lyriky a vynikající povídkář a novelista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1933.

Ira Levin (12)

Ira Levin byl americký spisovatel, autor divadelních her a písní. Narodil se během hospodářské krize v židovské rodině na Manhattanu. Jeho otec měl hračkářství. Později se rodina přestěhovala do Bronxu. Po absolutoriu studia filozofie a angličtiny na New York University psal Levin scénáře pro televizi. Svůj první román Polib mne a zemřeš napsal ve svých 22 letech. Levin byl neobyčejně nadaný a přizpůsobivý autor, vynikající autor v žánru thrilleru a v komediálním žánru. Napsal například hru No Time For Sergeants, podle které byl později natočen populární film. Levinovým největším divadelním úspěchem je komediální thriller Osidla smrti uváděný na Broadwayi od 26. února 1978 do 13. června 1982. Jedná se o jednu z nejdéle uváděných her na Broadwayi. V roce 1982 byl podle hry natočen film s Christopherem Reevem a Michaelem Cainem. Nejznámější Levinův román je Rosemary má děťátko , hororový příběh o satanismu. Kniha byla zfilmována, stejně jako jeho další romány Polib mne a zemřeš , Hoši z Brazílie , Stepfordské paničky a Někdo se dívá . V knize Hoši z Brazílie Levin píše o nacistickém válečném zločinci Josefu Mengelem, snažícím se vytvořit armádu Hitlerových klonů. Působivost románu umocňuje realistické podání příběhu. Stephen King popsal Levina jako „švýcarského hodináře napínavých románů, který z nás ostatních dělá levné stánkové prodejce“. Chuck Palahniuk označuje ve své knize Podivnější než fikce: pravdivé příběhy Levinovo dílo za „chytré, aktualizované verze legend, které si lidé našich kultur vždy vyprávěli“.

Hermann Schreiber (13)

Spisovatel Hermann Schreiber se narodil roku 1920 v Rakousku ve vídeňském Novém Městě. Vystudoval ve Vídni germanistiku, uměnovědu, filozofii a historii. V roce 1944 byl promován doktorem filozofie. Dnes žije v Mnichově jako nezávislý spisovatel. Proslul dvěma romány zobrazujícími realitu 50. let z francouzského prostředí "Pád do noci" a z prostředí vídeňské buržoazie "Vloupání do ráje". Popularitu si získal spolu s bratrem populárně-vědeckými pracemi, např. "Symfonie", "Číňané", "Zaniklá města", "Mořeplavci, cestovatelé, objevitelé." Hermann Schreiber ve svém nejvýznamnějším díle "Lásky a životy velkých metres", zasvěceném ženám z různých dob a zemí, které měly jedno společné - svou láskou a inteligencí často dokázaly nahradit téměř vše, čeho se králům, císařům a diktátorům nedostávalo v jejich oficiálních manželstvích. Svět vášnivých lásek, intrik, ale i intimností mocných lidí je začleněn do širšího historického rámce, počínaje rokem 1584, kdy se narodila Bianca Capellová, milenka dvou králů. Dalším příběhem je krátký příběh lásky mezi Marií Manciniovou a Ludvíkem XIV., největší a jediné lásky tohoto panovníka. Spisovatel se zaujetím popisuje život v německých rezidencích a krásu metres Magdaleny Sibylly a Aurory z Konigsmarcu. Posledním příběhem je příběh Evy Braunové milenky a později i manželky Adolfa Hitlera a Kláry Petacciové, milenky Benita Mussoliniho.

Hana Kneblová (21)

Narozena roku 1976 v Novém Jičíně. Historička, jazyková redaktorka a překladatelka. Autorka populárně naučné publikace z historie.

Gerry Duggan (18)

Americký autor komiksů, režisér a fotograf žijící v Los Angeles. Mezi jeho největší úspěchy patří Deadpool, který vychází i u nás díky nakladatelství Crew.)

Georges Duhamel (16)

Georges Duhamel byl francouzský spisovatel a myslitel, představitel konzervativního směru francouzské kultury. Občanským povoláním byl lékař a výrazně ho ovlivnila zkušenost frontového chirurga za první světové války. Roku 1906 spoluzaložil uměleckou skupinu Abbaye de Créteil. Roku 1935 byl zvolen členem Francouzské akademie.

František Trávníček (18)

Narozen 17.8.1888 ve Spešově u Blanska, zemřel 6.6.1961 v Brně. PhDr., profesor českého jazyka, publikace z oboru.

František Gel (15)

František Gel, vlastním jménem František Feigel, byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin na zástup. Gel se ihned chopil příležitosti a v průběhu svého zastupování napsal pro Lidové noviny přes sto soudniček, které zaujaly i bratry Čapkovy. Ti vyjednali mladému novináři post řádného redaktora. V letech 1924–1933 vedl v Lidových novinách rubriku "Ze soudní síně". V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich. V únoru 1934 málem přišel o život ve Vídni, kde působil jako reportér, při krvavých bojích mezi Heimwehrem a sociálními demokraty. Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 musel za své protinacistické články uprchnout do zahraničí. Podařilo se mu to nakonec až na třetí pokus. Do exilu odešel přes Maďarsko, kde byl za nelegální překročení hranic uvězněn, a Jugoslávii. Po příchodu do Francie byl prezentován 26. ledna 1940 v čs. zahraniční armádě ve Francii jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie uprchl do Velké Británie. Zde byl pro zdravotní nezpůsobilost 2. října 1940 propuštěn do civilu. Gel se nehodlal s touto situací smířit a snažil se uplatnit jako vojenský redaktor. Sám tuto funkci formuloval a podařilo se mu prosadit na MNO její zavedení v čs. zahraniční armádě. Do této funkce byl jmenován výnosem MNO/NT č 16/42 ze dne 1. července 1942. Po porážce Německa v letech 1945–1949 zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v Československém rozhlase v Praze. Nakrátko se uplatnil v diplomatických službách ve Francii, ale po roce 1949 opět v r...

František (22)

Leoš Kyša alias František Kotleta , je spisovatel a bývalý novinář. Jeho alter ego, František Kotleta, pravidelně vévodí žebříčkům nejprodávanějších knih a v rámci tuzemské fantastiky se zařadil mezi absolutní špičku. Jeho prvním vydaným románem byl Hustej nářez , první kniha ze série Bratrstvo krve. Jedná se o silně emotivní příběh o několikasetletém upírovi Janu Bezzemkovi, který se svojí upírskou „rodinou“ brání Zemi před invazí mimozemských okupantů. V roce 2012 vyšlo pokračování Fakt hustej nářez a roku 2013 třetí díl Mega hustej nářez. Z roku 2013 pochází i první díl staroslovanskou mytologií inspirovaného dvojdílného románu Perunova krev, jehož druhý díl vyšel o rok později. V roce 2014 vyšla rovněž sbírka povídek Příliš dlouhá swingers party, v roce 2015 pak román Lovci a prequel k trilogii Bratrstvo krve, novela Vlci. V roce 2016 vyšla kniha Velké problémy v malém Vietnamu a první díl trilogie Spad. Druhý a třetí díl této trilogie Poločas rozpadu a Rázová vlna vyšly v roce 2017. V roce 2018 vychází kniha Poslední tango v Havaně.

Everly Brothers (5)

The Everly Brothers , kterou tvořili sourozenci Don a Phil Everlyovi, byla vlivná americká rock and rollová dvojice známá svým stylem zpěvu v úzké harmonii. Proslavili se na přelomu 50. a 60. let 20. století řadou hitů, mezi něž patřily například "Bye Bye Love", "Wake Up Little Susie", "All I Have to Do Is Dream" a "Cathy's Clown". Jejich hudba překlenula propast mezi country a rock'n'rollem a ovlivnila mnoho následujících skupin, včetně The Beatles, The Beach Boys a Simon & Garfunkel.

Diana Cooper (20)

Diana Cooper se narodila 7. 8. 1940 v Himalájích. Vyrůstala v rodině bez náboženství, bez esoterických vědomostí. Když jí bylo 42, požádala vesmír o pomoc. Zakřičela:,, Jestli něco existuje, ukažte se, do hodiny.'' Zjevil se jí zlatý anděl vysoký 6 stop, s tímto andělem měla krásný zážitek. Hodinu byla z těla, s andělem letěla nad hlavami lidí a viděla duhové aury. I když se Diana občas cítila smutně, nejistě, beznadějně, tak věděla, že kolem ní jsou andělé, kteří jí pomáhají. Začala se věnovat hypnoterapii a získala v tom praxi. Během hypnoterapie si byla vědoma andělů kolem klientů, ale nic jim nepověděla. O deset let později se odstěhovala a začala novou fázi života. Ležela ve vaně a andělé ji na její otázku odpověděli: ,,Chceme, abys lidem řekla o andělech.'' Byla naprosto zděšena a odpověděla, že by si lidé mysleli, že je blázen. A pak andělé řekli větu, na kterou Diana nikdy nezapomene :,, Kdo dělá tvou práci? Je to tvé ego a nebo tvé Vyšší Já?'' Ona odpověděla, že to udělá , vyskočila z vany, tří andělé stáli před ní a dali ji informace z andělských říší. Kniha se jmenuje ''New Light on angels'' z nakladatelství Finhorn press . Později Diana se zúčastnila televizních show, spousta lidí začalo volat do studia kvůli svým příběhům a díky zájmu o knihu a slova této srdnaté autorky. Diana Cooper je uznávanou duchovní spisovatelkou, terapeutkou, léčitelkou a hostem rozhlasových a televizních pořadů. Vede populární kurzy a semináře ve Velké Británii i v zahraničí a je autorkou řady knih, mimo jiné knih Světlo Nanebevzetých Mistrů, Přítomnost andělů, Síla vnitřního klidu, Světla andělů, 2012 a léta nadcházející a Zázrační jednorožci. Žije v Guildfordu v Surrey v Anglii, kde zakládá duchovní ekologickou komunitu a léčebné centrum. (anotace...

David John Cawdell Irving (14)

Anglický spisovatel a historik.

Chuck Palahniuk (18)

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...

Catherine Coulter (28)

Catherine Coulter, celým jménem Jean Catherine Coulter je americká spisovatelka a autorka už více než dvou desítek románů čtenářsky úspěšných romantických a historických románů. V poslední době pak vydala rovněž několik napínavých detektivek, v nichž však opět dominuje romantický motiv. Celkový náklad jejích knížek už dávno přesáhl astronomické číslo deset milionů výtisků. V současné době autorka žije v severní Kalifornii společně s manželem Antonem a stařičkou kočkou Gilley. Catherine Coulter je oddanou milovnicí historie. Jedním z jejích nejoblíbenějších období jsou dávná staletí, kdy severská moře brázdily lodě Vikingů. Tito nezkrotní bojovníci byli také statečnými objeviteli a dobyvateli nových území. Ale nejen to - Vikingové kromě skutků svých velikých bojovníků romanticky oceňovali a opěvovali i příběhy lásky a osudy statečných věrných milenců, kteří neváhali třeba položit pro svou lásku i život. Tyto historické záliby autorky se projevily ve všech jejích románech.

Candace Bushnell (22)

Candace Bushnellová je autorkou románů 4 blondýnky, Krása na prodej a Džungle rtěnek. Její prvotina, Sex ve městě, se stala předlohou k oblíbenému stejnojmennému televiznímu seriálu i celovečernímu filmu. Spisovatelka pochází z Connecticutu, vystudovala Riceovu univerzitu a Newyorskou univerzitu a je bývalá redaktorka časopisu Vogue a přispěvatelka týdeníku New York Observer. Žije v New Yorku.

Brian Freeman (14)

Povídky a romány Briana Freemana vyšly ve více než tuctu publikací. Je editorem Dueling Minds, limitované edice vázané antologie. Když v květnu roku 2002 ukončil studia na Shippensburg University, přestěhoval se do Baltimore a na plný úvazek pracuje pro Cemetery Dance Publications.

Bohuslav Březovský (20)

Bohuslav Březovský byl český prozaik a dramatik. Psal zejména psychologické romány a také se věnoval tvorbě pro mládež. V Poličce absolvoval reálné gymnázium a pak pokračoval ve studiích v Praze, na Karlově univerzitě. Zvolil si obory právo a pak i filozofii. V letech 1936 až 1938 byl redaktorem Národního osvobození a pak v letech 1939 – 1941 pracoval v nakladatelství Melantrich a Orbis. V roce 1944 byl zatčen a zbytek války strávil v koncentračním táboře Kalek u Chomutova pro manžele židovek a tzv. židovské míšence . Po návratu pracoval opět v Národním osvobození. V období 1948 – 1951 byl zaměstnán v Československém státním filmu. Dalším zaměstnavatelem mu bylo v letech 1951 – 1955 nakladatelství Československý spisovatel, byl zde redaktorem stejně, jako v dalším zaměstnání v časopisu Květen, kde pracoval v letech 1955 – 1957. Potom byl spisovatelem z povolání. V období normalizace po roce 1970 měl potíže s vydáváním knih. Byl zetěm spisovatele Karla Nového. Březovský napsal sedm románů a řadu povídek a pohádek. Jeho románová tvorba navazuje na tradici psychologické prózy. analyzuje postavení a komplikované dozrávání člověka ve světě sociálních a etických převratů. V Poličce je po něm od roku 2017 pojmenovaná ulice v nové zástavbě vznikající směrem na město Bystré.

Bohumil Bauše (21)

Bohumil Bauše byl český učitel, přírodovědec, spisovatel a překladatel. Pocházel z rodiny středoškolského profesora Václava Baušeho a jeho manželky Eleonory, rozené Bartákové. Po absolvování gymnasia v Hradci Králové pokračoval studiem na filozofické fakultě Karlovy-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po jejím ukončení, povinné praxi suplenta a složení pedagogické zkoušky nastoupil jako středoškolský učitel, postupně na gymnasiích v Jindřichově Hradci, Německém Brodě a Táboře. Po smrti první ženy Zdenky roku 1876 zakotvil v Praze, kde od školního roku 1876/77 vyučoval na c. k. vyšším reálném gymnasiu v Truhlářské ulici. Roku 1880 se podruhé oženil, s Hermínou Stiebitzovou , s níž měl syny Prokopa, Ivana a dceru Marii, které patřila k prvním posluchačkám filozofie na Karlově univerzitě. V roce 1905 odešel do důchodu s titulem školního rady. Jako veliký propagátor přírodních věd napsal mnoho článků do školních programů a výročních zpráv škol, v nichž působil, a mnoho odborných fejetonů do různých časopisů přírodovědeckých i beletristických. Některé pak vyšly knižně. Byl autorem několika odborných knížek a spoluautorem Ottova slovníku, Brehmova Života zvířat. Překládal různé články z cizích jazyků a k překladům jiných kolegů psal úvodníky či doslovy. a mnoho dalších a další

Bernhard Schlink (19)

Bernhard Schlink je německý spisovatel. V roce 1988 se stal soudcem ústavního soudu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a dnes je profesorem historie práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Narodil se jako syn profesora teologie. Studoval právo na univerzitě v Heidelbergu a na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve světovou známost vešel díky svému dílu Předčítač , který byl přeložen do více než padesáti jazyků.

Barbara Hannay (25)

se na spisovatelskou dráhu vydala už jako dítě. Během školních let napsala spoustu povídek a básní, ale nikdy se neodvážila je publikovat. První kniha jí vyšla v roce 1999 v nakladatelství Harlequin a romantický příběh se odehrával v australském vnitrozemí, stejně tak jako řada dalších romancí, které následovaly. Její knížky jsou překládány do 20 světových jazyků, včetně arabštiny, ruštiny, češtiny a japonštiny. V roce 2007 vyhrála prestižní literární cenu Romance Writers of America RITA. Barbara Hannayová je laureátkou mnoha dalších ocenění. Barbara žije v Severním Teritoriu v Austrálii. Fascinuje ji příroda a okolí jejího bydliště, kam také často zasazuje děj svých příběhů. Když zrovna nepíše, ráda cestuje se svým manželem - také spisovatelem - nejen po australském venkově, ale po celém světě. Pokud i Vám padla tato autorka svými příběhy do noty, můžete si o ní více přečíst na jejích internetových stránkách www.barbarahannay.com.

Barbara De Angelis (14)

Americká psycholožka a poradkyně v oblasti mezilidských vztahů, publikace z oboru.

Antonín Matěj Píša (19)

Narozen 10. 5. 1902 ve Volyni, zemřel 27. 2. 1966 v Praze. PhDr., novinář, kulturní a nakladatelský redaktor, literární a divadelní kritik, dramaturg Národního divadla, básník, literárněvědné a literárněhistorické práce, monografie.

Anton Hykisch (20)

Anton Hykisch je slovenský politik, spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Banské Štiavnici, Pukanci, v Levicích a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1951-1956 na Vysoké škole ekonomické. Ve volbách roku 1990 byl zvolen za Kresťanskodemokratické hnutie do Slovenské národní rady. V letech 1993 - 1997 byl velvyslancem Slovenské republiky v Kanadě. Svá první díla začal publikovat v roce 1954, kdy se začal věnovat nejen próze, ale i literární publicistice. Zpočátku svoje díla publikoval v různých časopisech a první dílo mu knižně vyšlo v roce 1963. Ve svých dílech se věnuje vykreslení mezilidských vztahů, jejich ideálů i současného reálného života, psal také o problémech lásky a o existenčních problémech mladých lidí, řeši otázky osamělosti, přátelství a charakteru. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Hykisch na slovenské Wikipedii.

Anna Novotná (19)

Narozena 24. 7. 1959 ve Vysokém Mýtě. PhDr., nakladatelská redaktorka, editorka, spisovatelka, publicistka, věnuje se divadlu, spoluautorka práce o kolumbijském divadle, také učebnice češtiny pro cizince a práce o skupinové psychoterapii.

Anna Bauerová (16)

Anna Bauerová byla česká kunsthistorička a spisovatelka. Napsala několik populárně-naučných knih a řadu historických románů. Zaměřovala se zejména na období, kdy v Čechách žili Keltové. Vystudovala historii, kunsthistorii a muzeologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Působila v oblasti památkové péče a správě muzejních fondů ve Středočeském kraji, zpracovala publikaci Národní kulturní památky Středočeského kraje, připravila řadu výstav i stálých expozic. Ve vlastní tvorbě postupně přešla od literatury populárně-naučné k psaní historických románů.

Aleš Mareček (16)

Aleš Mareček je český novinář, podnikatel a manažer. V letech 2006 až 2018 zastupitel městské části Praha 13 , od července 2020 člen Rady České tiskové kanceláře, člen ČSSD. Jako malé dítě žil v obci Nelahozeves na Mělnicku. Pochází ze sportovní rodiny. Jeho otec Ing. Otakar Mareček byl několikanásobný olympionik ve veslování a vlastní bronzovou medaili z OH 1972 v Mnichově a dlouholetý president Svazu veslování. On sám v mládežnických kategoriích posbíral také několik medailí z mistrovství republiky. Základní vojenskou službu absolvoval ve VTJ Litoměřice a ASVS Dukla Praha. Chodil do školy s rozšířenou výukou cizích jazyků, pak studoval na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně. Působil jako sportovní novinář v redakcích odborných sportovních časopisů. Dále pracoval v cestovním ruchu – byl součástí managementu Hotelu Pyramida v Břevnově. Na kandidátních listinách v letech 2006 a 2010 uváděl jako povolání „obchodní ředitel“. Působil jako předseda představenstva TPC Vidoule, posléze Rozvojové projekty a.s., byl členem představenstva Želivská provozní a.s. a Úpravna vody Želivka a.s. Je ženatý. V mládí vesloval a hrál fotbal, věnuje se též badmintonu. V komunálních volbách v roce 1998 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva městské části Praha 13, ale neuspěl. Nepodařilo se mu to ani ve volbách v roce 2002. Zvolen byl až ve volbách v roce 2006. Ve stejných volbách kandidoval také do Zastupitelstva hlavního města Prahy, v tomto případě však neuspěl. Ve volbách v roce 2010 obhájil mandát zastupitele městské části jako lídr kandidátky ČSSD. V listopadu 2010 se navíc stal uvolněným zástupcem starosty, na starosti měl dopravu ,životní prostředí a sociální oblast. V roce 2012 čelil výzvě k rezignaci. Ve volbách v roce 2014 opět obhájil mandát zastupitele městské části, také tentokrát byl lídrem kandidátky ČSSD. Ve funkci zástupce starosty již nepokračoval, stal se však předsedou ...

A. Jaroslav Urban (18)

Narozen 23.10.1899 v Bylanech, zemřel 4.3.1962 v Praze. Novinář, překladatel z angličtiny, prózy.

Zdeněk Mézl (13)

Zdeněk Mézl byl český grafik a ilustrátor, používající osobitý styl dřevorytu, podle kterého jsou jeho díla na pohled rozpoznatelná. V letech 1949-1953 studoval u profesora Vodrážky na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, následně v letech 1953-1956 u profesora Vladimíra Pukla na pražské akademii výtvarných umění. Studium přerušil na jeden rok kvůli studijnímu pobytu na sofijské Akademii v Bulharsku. Po návratu do Prahy dokončil studium u profesora Pukla v roce 1960. Již na Akademii se Zdeněk Mézl pouštěl do prvních ilustračních pokusů v technice dřevorytu, která jej pak provázela celý život. Zdeněk Mézl dal dřevorytu nový význam. Dokonale ovládl materiál i techniku a ve svých grafických listech a ilustracích uplatňuje smysl pro jasnou a přehlednou siluetu vyplněnou řadou jemných detailů, smysl pro jednoduché, lapidární vyjádření děje a úsměvný pohled na svět, někdy laskavý, jindy ironický. Mézl sám sebe označuje za kritického realistu - je mu blízký Hierynomus Bosch a Francisco de Goya. Volné tvorbě se věnuje po obdobích vyplněných bohatou činností ilustrátorkou. Jako ilustrátor se po svém postupně vypořádal jak s antickými bájemi, tak s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami či Danteho Peklem. Vybírá si autory, kteří mu umožňují ztvárnit ironizující nadsázku. Během své kariéry ilustroval více než 100 knih, vytvořil 3 poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik. Celkem za svůj život vyryl 170 000 centimetrů čtverečních zimostrázových a hruškových desek. Samostatně vystavoval v Čechách, Belgii, Itálii, Holandsku, Německu, Japonsku, v Jihoafrické republice. V roce 2002 byl ve Velké Británii prohlášen za jednoho z nejlepších světových dřevorytců 20. století. Zemřel ve věku 81 let v jedné z pražských nemocnic.

Yrsa Sigurðardóttir (23)

Yrsa Sigurðardóttir je islandská spisovatelka, autorka románů pro děti a mládež a detektivek. Rodačka z Reykjavíku ukončila 1983 gymnasium Menntaskólinn í Reykjavík, studovala stavební inženýrství na Islandské univerzitě, které ukončila titulem B. C. a pokračovala na Concordia University v Montrealu, kde v roku 1997 získala akademický titul Master of Science. Několik let pracovala jako inženýrka pro společnost Fjarhitun. Čtyři roky byla technickou vedoucí v mezinárodním týmu pro velký evropský elektrárenský projekt na východě Islandu u Kárahnjúkar Damm. V odlehlém pracovním táboře se zde ve volné čase v 1998 začala věnovat literatuře. Se svým manželem a dvěma dětmi bydlí v Seltjarnernes u Reykjavíku a vede úspěšně dvojí život spisovatelky a inženýrky. Napsala 5 románů pro děti a mládež , 2 z nich získaly islandské ocenění za literaturu tvoří sérii označovanou Tóra Gudmunsdottir, jsou volně propojeny postavou advokátky Tóry Gudmunsdottir a jejího německého přítele Matthiase, bývalého policisty. V dramatických napínavých detektivních příbězích hrají podstatnou roli i nevyřešená tajemství minulosti. Atraktivitu dosahuje autorka zobrazením neotřelého osobitého islandského prostředí a neopomíjí náznaky severské mystiky jako přitažlivou kulisu událostí. Tóra ani Matthias nedisponují nadpozemskými vlastnostmi superhrdinů ani geniálními technickými pomůckami. Je to sympatická realistická dvojice v uvěřitelných přesto dech beroucích příbězích. Další knihy jsou samostatné detektivní romány, ve kterých jsou pro děj důležité záhadno a nadpřirozené jevy. „Ég man þig“ přináší dvojici vyšetřovatelů - policistku Dagný a psycho...

Vlastimil Fiala (9)

Vlastimil Fiala byl český historik umění, výtvarný kritik, malíř a překladatel z francouzštiny. Věnoval se také psaní poesie. Absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě a Školu uměleckých řemesel v Brně a do roku 1945 byl malíř a grafik ve svobodném povolání. V letech 1945–1949 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň působil jako asistent na tamní Pedagogické fakultě. 1949–1950 byl pracovníkem Čs. státního filmu, pak ve svobodném povolání. Od roku 1952 byl vedoucím redaktorem měsíčníku Výtvarné umění, od roku 1955 do roku 1965 šéfredaktorem a ředitelem nakladatelství SŠSVU , 1966–1967 redaktorem časopisu Kulturní tvorba. Byl členem SVU Aleš v Brně a tvůrčí skupiny Radar. Od roku 1967 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, 1968 jako ředitel odboru umění na MKI, po srpnu 1968 propuštěn. V letech 1975–1979 pracoval v propagaci podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Za normalizace se živil překlady z francouzštiny, které vydával pod cizími jmény nebo pod jménem manželky. Je autorem katalogových textů k výstavám Ludvíka Kuby, Arnošta Paderlíka, Arnošta Folprechta, Františka Jiroudka. Jako historik umění se specializoval na francouzské umění druhé poloviny devatenáctého století, například tvorbu impresionistů nebo Henriho de Toulouse-Laurec. Jako překladatel je podepsán mj. pod překlady děl Alexandra Dumase staršího.

Vladimíra Gebhartová (18)

* 4.ledna 1931, vystudovala knihovnictví, češtinu a literární vědu na Karlově Univerzitě v Praze,kritikou a historií literatury pro děti a mládež se zabývá od studentských let. Učila na malotřídce, na filosofické fakultě, i na fakultě pedagogické, kde působí externě dodnes. Od roku 1973 do roku 1986 řídila časopis pro děti Sluníčko. Sestavila řadu čítanek pro základní i zvláštní a speciální školy, uspořádala výbor z české poezie pro děti od obrození po dnešek "Voňavá jablíčka", výbor z díla Mileny Lukešové" Aby oslíci měli kde spát", výbor z díla Václava Čtvrtka "Pohádkový rok". Je autorkou přehledné učebnice "Literatura pro děti" a literárního atlasu "Tvůrci dětské knihy", spoluautorkou prvního českého kurikula "Rok v mateřské škole".

Vladimír Šindelář (21)

Narozen v Písku 2. května 1959, v současné době žije a pracuje v Milevsku. Původně vyučený typograf, po skončení základní vojenské služby a krátkém působení v milevské tiskárně se pak znovu do vojenského sukna ještě na nějaký čas vrátil – působil jako praporčík v další službě v Táboře, kde řídil jedno z oddělení vojenské tiskárny. Po odsloužení vojenského závazku pracoval v letech 1987 – 97 v oddělení propagace píseckého Jitexu a od roku 2000 působí v Milevském muzeu, nejprve jako správce fondu militárií, od července 2004 jako ředitel muzea. Odborné znalosti si prohloubil studiem Střední knihovnické školy v Brně, kterou ukončil roku 1991. Už od mládí se živě zajímal o staré zbraně a šerm. Jeho šermířské začátky se datují od roku 1974, kdy začal šermovat v píseckém oddíle sportovního šermu. Už krátce poté se však stal zakládajícím členem skupiny historického šermu Kavalír z Týna nad Vltavou a roku 1977 jej nacházíme v řadách písecké šermířské skupiny rival, kde působil do roku 1989. Ukázkám starého renesančního šermu se při občasných vystoupeních svého souboru Collegium 1570 věnuje až dodnes. Kromě těchto aktivit působil zejména v osmdesátých a devadesátých letech minulého století v brněnském klubu vojenské historie. Zde se v uniformě příslušníka rakouského granátnického pluku č. 1 Kaiser účastnil celé řady rekonstrukcí napoleonských bitev doma i v zahraničí . V osmdesátých letech se rovněž začal zabývat dějinami katů a poprav, hrdelního práva a staré justice. V rámci své muzejní činnosti koná po celém jihočeském regionu přednášky na historická témata: dějiny katů a poprav, staré válečnictví, ale třeba i dějiny odívání nebo historii stolování a vaření. Publikovat začal počátkem osmdesátých let, nejprve v regionálním tisku . Jeho články o zbraních se záhy začaly objevovat např. v časopise ABC vědy a techniky mládeže, ve Střelecké revui, ve St...

Vincent Šikula (19)

Vincent Šikula byl slovenský spisovatel-prozaik, básník a dramatik, autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině lesního dělníka a své vzdělání získal v Dubové, v Nitře a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1956-1959 na Hudební pedagogické škole a po jejím zrušení na Státní konzervatoři hru na lesní roh. V letech 1961-1964 pracoval jako učitel v Modře, v letech 1967-1968 pak pracoval jako redaktor v časopise Romboid, v letech 1969-1973 byl dramaturgem ve Slovenské filmové tvorbě. Od roku 1973 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Slovenský spisovatel, v letech 1994-1999 byl předsedou Spolku slovenských spisovatelů. V roce 1979 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Publikovat začal krátkými prozaickými díly, která mu vyšla ve sbírce v roce 1964. Jeho díla jsou založena na životní a vypravěčské bezprostřednosti, jejich základem jsou osobní zážitky, zkušenosti, dojmy a pocity mladého člověka. Nevytváří ucelené příběhy, jen volně spojuje situace, motivy a představy, čímž zvýrazňuje naoko bezvýznamné věci a odkrývá trvalé hodnoty lidského života, jako je láska, domov, přátelství či práce. Svou tvorbou navazuje na naturismus autorů jako byli František Švantner, Margita Figuli či Dobroslav Chrobák, ale velký vliv na jeho tvorbu měli i starší autoři, jako např. Martin Kukučín, či Jozef Gregor-Tajovský. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vincent Šikula na slovenské Wikipedii.

Vilhelm Moberg (9)

Karl Artur Vilhelm Moberg byl švédský prozaik a dramatik, známý především svou tetralogií Vystěhovalci o švédských sedlácích, kteří se v polovině 19. století vystěhovali do Minnesoty. Narodil se na malé farmě ve farnosti Algutsboda poblíž města Emmaboda v jižním Švédsku, v historické provincii Småland. Jeho otec byl voják a drobný sedlák. Roku 1907 se rodina přestěhovala na zemědělskou usedlost v blízké obci Moshultamåla. Pracoval jako zemědělec a lesní dělník a později i jako sklář. Byl vášnivým čtenářem a vzdělával se četbou. V letech 1916–1918 studoval na několika středních školách v obcích Grimslöv a Katrineholm. Studium ale musel přerušit, protože se nakazil španělskou chřipkou a byl nemocen půl roku. Po uzdravení pracoval do roku 1929 jako novinář v provinčních novinách v Östergötlandu. Roku 1923 se oženil s Margaretou Törnqvistovou. Jedna z jeho dcer, Eva Mobergová, se stala rovněž spisovatelkou. Debutoval roku 1921 sbírkou humoresek z vojenského života I vapenrock och linnebyxor . Roku 1926 se prosadil jako dramatik komedií Kassabrist , ale skutečné uznání čtenářů a kritiky si získal až roku 1927 románem Raskens: En soldatsfamiljs historia . Tento a následující román Långt från landsvägen z roku 1929 mu umožnily věnovat se pouze literatuře. Mobergovo rozsáhlé prozaické i dramatické dílo má silně realistický a demokratický charakter. Propagoval rousseauovský návrat k přírodě, jako republikán vystupoval proti švédské monarchii a proti ústupkům švédské vlády vůči nacistickému Německu. Jeho nejznámějším dílem se stala tetralogie Romanen om Utvandrarna o švédských sedlácích, kteří se v polovině 19. století vystěhovali do Minnesoty. Odpor proti despotickým monarchům vyjádřil také ve svém dvoudílném historiografickém díle Min sven...

Vasilij Makarovič Šukšin (12)

Vasilij Makarovič Šukšin byl ruský prozaik, scenárista, filmový herec a filmový režisér. Vasilij M. Šukšin se narodil v chudé rolnické rodině. Již od patnácti let pracoval v různých zaměstnáních, později studoval na Kinematografickém institutu v Moskvě. Filmové a literární tvorbě se věnoval od šedesátých let. Vnesl do sovětské prózy prvek hravosti a filmové zkratky, zakrátko se stal mistrem ruské grotesky, situační i slovní komiky. Nejvétši popularitu mu ovšem ve světě vydobyla svou odzbrojující bezprostředností filmová i prozaická podoba Červené kaliny . V. M. Šukšin zemřel na srdeční selhání při natáčení filmu podle románu Michaila Alexandroviče Šolochova – Bojovali za vlast. Za svou tvorbu byl Sukšin vyznamenán in memoriam Leninovým řádem.

Václav Kubec (19)

Vystudoval obchodní školu v Chocni a v r. 1927 letecké vojenské učiliště v Prostějově. Byl pilotem čs. letectva a jednatelem Svazu čs. letců. Po aktivní vojenské službě odešel do nakladatelství Melantrich jako redaktor. Odtud byl z politických důvodů r. 1948 propuštěn, poté pracoval na městské poštovní správě. Autor leteckých románů, do 70. let publikoval povídky v časopisu Letectví a kosmonautika.

Tomáš Sláma (7)

born 16. April 1940 in Rychnov nad Kněžnou – died 15. June 2004 in Prague Czech actor, writer, entertainer, editor, playwright, radio journalist and television presenter.

Tomáš Durdík (22)

Tomáš Durdík byl český archeolog a kastelolog, který se specializoval na českou hradní architekturu, hmotnou kulturu vrcholného a pozdního středověku i ochranu národního kulturního dědictví. Absolvoval studia prehistorie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974. Po celou svou aktivní kariéru pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR. Přednášel na Fakultě architektury ČVUT, Filozofické fakultě UK v Praze a také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde od července 2012 vedl katedru archeologie. Stal se členem vědeckých rad EUROPA NOSTRA, Deutsche Burgenvereinigung e. V., expertem Mezinárodní rady pro památky a sídla, dále byl člen Comité permanent Castrum Bene a Comité Castella Maris Baltici, člen poroty pro udělování Ceny EU za ochranu evropského kulturního dědictví, člen vědecké rady NPÚ, předseda Stálé komise MK ČR pro hodnocení kulturních památek, starosta Společnosti přátel starožitností, člen Exekutivního výboru Českého národního komitétu ICOMOS, předseda Nezávislé památkové unie, člen Hlavního výboru České archeologické společnosti a člen Centra medievistických studií. Byl rovněž vedoucím redaktorem a předsedou redakční rady Časopisu Společnosti přátel starožitností, členem redakční rady časopisu Zprávy památkové péče a editorem sborníku Castellologica bohemica. Kromě odborných knih a článků byl autorem scénářů k televizním seriálům Hrady obývané i dobývané a Štíty království českého . V roce 2011 mu byla udělena prestižní mezinárodní cena Europa Nostra. Zemřel náhle 20. září 2012, den po návratu z archeologické konference Archaeologia historica v Českém Těšíně. Svými znalostmi, vtělenými též do četných publikací, i neformálním pedagogickým působením mezi brigádníky na archeologických výzkumech, přehledným objasňováním významu archeologického i stavebního dědictví na četných přednáškách či v televizních pořadech nepominutelně ovlivnil značnou část svých součas...

Susan Lewis (20)

Anglická spisovatelka Susan Lewis se narodila v roce 1956 v Bristolu. V současnosti žije v Chelsea ve Velké Británii a věnuje se spisovatelské dráze. Náměty pro své romány čerpá převážně z televizního a filmového prostředí, neboť určitý čas pracovala jako asistentka produkce. Do světa literatury vstoupila svým prvním románem A Class Apart v roce 1988 a rázem získala široký okruh čtenářů. U

Štěpánka Pařízková (20)

Mgr. Štěpánka Pařízková je česká učitelka a také autorka jazykových učebnic angličtiny, němčiny a ruštiny pro začátečníky a samouky. Její jazykové publikace jsou vydávány v nakladatelství Pavel Pařízek v Dolních Ředicích.

Stanislav Vácha (19)

Ing. Stanislav Vácha, CSc. . Autor prózy, rozhlasové hry a prací z oboru řízení, novinář, ekonom a pedagogický pracovník, po roku 1991 podnikatel. Vyrůstal v rodině drobného obchodníka. Vystudoval obchodní akademii v Jihlavě a národohospodářské plánování na Hospodářské fakultě Vysoké školy politických a hospodářských věd . Pracoval postupně jako ekonom, náměstek a vedoucí rozvoje organizace v národním podniku Transporta Chrudim, 1962–64 byl pověřen organizací výroby v pobočném závodě Transporty v Medzilaborcích na Slovensku, 1964–68 v závodě Výtahy v Praze-Vysočanech. Při zaměstnání absolvoval postgraduální aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické. Titul kandidáta věd získal 1969 prací Moderní kapitalistický podnik a jeho cíl a v témže roce začal působit jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky v Praze. V letech 1969–70 absolvoval studijní pobyt na Harvardské univerzitě , kde vypracoval srovnávací studii o řízení inovací v USA a SSSR. Po návratu se stal externím pedagogickým pracovníkem Institutu průmyslové výchovy. 1978–91 působil jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu pro ekonomiku a řízení vědeckotechnického rozvoje v Praze, poté založil vlastní poradenskou a školící firmu pro obor ekonomiky, organizace a řízení Eurovia, Top Management Consultants. Od roku 1962 povídkami sporadicky přispěl do Květů, Mladého světa, Hostu do domu, v 70. a 80. letech publikoval v periodikách Tvorba, Lidová demokracie, Československý rozhlas, řadu kulturněpolitických článků uveřejnil v 80. letech též v časopisech Literární měsíčník, Kmen, Kulturní rozvoj a deníku Rudé právo. Odborné články publikoval od 1958 mj. v periodikách Podniková organizace, Hospodářské noviny, Moderní řízení, Profit. Od roku 1960 spolupracoval Československým rozhlasem, odvysíl...