26461–26520 z 158467 Autoři
Oleg Yanchenko (3)
Oleg Yanchenko byl významný sovětský a ruský varhaník, skladatel a pedagog. Narodil se 28. ledna 1939 v Moskvě a stal se jednou z nejvýraznějších osobností ruské varhanní scény. Jančenko absolvoval moskevskou konzervatoř, kde studoval pod vedením významného varhaníka a skladatele Alexandra Gojdického. Během své kariéry Jančenko hojně vystupoval v Rusku i v zahraničí a předvedl své mistrovství ve varhanním repertoáru, který zahrnoval díla od klasiky až po současnost.
Více od autora
Oldřich Tůma (5)
PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D. , historik. Od roku 1998 ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze. Od 90. let se zabývá moderními českými a československými dějinami, zvláště obdobím let 1968 a 1989. Je autorem mnoha studií, například o politickém režimu a opozici v Československu a v Německé demokratické republice v uvedeném období a editorem řady dokumentárních sborníků. Vystudoval historii a filosofii na FF UK , PhDr. 1982, PhD. 2007 na FSV UK. Před r. 1989 vystřídal různá zaměstnání mimo akademickou sféru. Původní specializací byzantolog, od roku 1989 vědeckým pracovníkem v Ústavu pro klasická studia, později vedoucí byzantologického oddělení v Ústavu pro klasická studia ČSAV, od 1992 vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny .
Více od autora
Oldřich Tomíček (3)
Oldřich Tomíček byl český analytický chemik, profesor na Univerzitě Karlově v Praze, kde vedl Ústav analytické chemie Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v rodině lékárníka Františka Tomíčka narozeného v Poniklé a Růženy, rozené Kramářové. Měl tři děti. Po maturitě na gymnáziu v Truhlářské ulici a po dvouleté praxi v lékárně se zapsal na obor farmacie na Přírodovědecké fakultě UK. Studium ukončil a diplom magistra farmacie získal již na počátku druhé světové války, 21. července 1914. V průběhu války byl přidělen do vojenské lékárny v Innsbrucku, kde zároveň v letech 1914–1918 studoval na univerzitě a v laboratoři Prof. Brunnera se zabýval syntézou indolinových sloučenin. Po ukončení války pokračoval v Praze na UK studiem farmaceutické chemie, získal doktorát a stal se asistentem na farmaceutickém ústavu Univerzity Karlovy. Na stáži v Utrechtu se seznámil a navázal celoživotní přátelství s Izaakem Mauritsem Kolthoffem, který je považován za otce analytické chemie. Po návratu se habilitoval pro obor analytické chemie, v roce 1930 se stal mimořádným a 1935 řádným profesorem analytické chemie Přírodovědecké fakulty UK. Od roku 1929 až do své smrti 21. října 1953 byl ředitelem ústavu analytické chemie PřF UK. V akademickém roce 1948/1949 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK. Oldřich Tomíček byl průkopníkem moderních analytických metod. Zabýval se odměrnou analýzou, zejm. potenciometrickými titracemi, a studiem indikátorů. Je jedním ze zakladatelů odměrné analýzy v nevodných prostředích. Kromě rozvoje metod se snažil i o jejich aplikaci, zejména na farmaceutickou a toxikologicku analýzu. Je autorem více než 86 původních vědeckých prací, řady knih nejen v češtině, ale i v angličtině a němčině. Web of Science uvádí 28 Tomíčkových prací z let 1946–1956, které mají Hirschův index 12, k 30. 9. 2020 má 309 citací, bez autocitací pak 279. Oldřich Tomíček měl...
Více od autora
Oldřich Smutný (2)
Narozen 17. 6. 1925 v Debři nad Jizerou, zemřel 1. 9. 2013 v Putimi u Písku. Pedagog, spisovatel, scénograf, kostýmní výtvarník, malíř.
Více od autora
Oldřich Říha (5)
Oldřich Říha je český hudebník, frontman české rockové skupiny Katapult. Své dětství prožil v Praze v Mozartově ulici a v ulici Na Cihlářce, kde žil u babičky. Když byl jeho otec převelen z Prahy do Plzně, začal se Oldřich Říha na plzeňské základní škole věnovat sportu, a to do té doby, dokud ho úplně nepohltil rock'n'roll, který u něj zvítězil nad vším ostatním. Je znám také pod přezdívkami Olda, Železnej Olda, Ocelovej Olda. Mezi jeho nejslavnější skladby patří například Půlnoční závodní dráha, Blues, Já nesnídám sám, Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Katapult nebo Lesní Manekýn. 18. května 2018 vyšla třídisková kompilace s názvem Katapult Essential. Skladby jsou rozděleny nikoliv podle letopočtu, ale podle klíčů Hard,Slowly a Fast. 2009 – skupina ... s pomocí přátel..." Mezi jeho nejslavnější skladby patří například Půlnoční závodní dráha, Blues, Já nesnídám sám, Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Katapult. Všechny tyto skladby jsou z repertoáru skupiny Katapult.
Více od autora
Oldřich Kerhart (4)
Oldřich Kerhart byl český akademický malíř, od roku 1940 předseda spolku Umělecká beseda a poválečný profesor Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém malířském díle ve věnoval především krajinomalbě, rád maloval krajinu Polabí a rodné Poděbrady. Během života měl osm samostatných výstav a poté několik dalších posmrtných. Napsal též řadu statí o umění a nacisty zakázanou divadelní hru o Josefu Mánesovi. Narodil se roku 1895 v Poděbradech. Jeho otec Vojtěch Kerhart st. byl zakladatelem největšího průmyslového podniku ve městě , dlouholetým okresním starostou a starostou Sokola. Vojtěch Kerhart st. měl z prvního manželství syna Vladimíra Kerharta, který byl podnikatelem. Roku 1891 se podruhé oženil s Anežkou Knoblochovou z Poděbrad, se kterou měli pět dětí. Jeho sourozenci byli architekt Vojtěch Kerhart , Jaromír Kerhart , který po otci převzal řízení rodinného podniku, Olga Kerhartová a Věra Kerhartová . Bratranec František Kerhart byl architektem a autorem poděbradské městské spořitelny na Riegrově náměstí. Oldřich Kerhart maloval už během studií na nymburské reálce, kde roku 1913 odmaturoval. Z té doby pochází například jeho pastel Poděbradský zámek. Roku 1915 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Byl přijat do ateliéru Jana Preislera, kde také navázal přátelství s Vojtěchem Sedláčkem a Vlastimilem Radou. Roku 1917 Kerhart debutoval na společné výstavě pražských uměleckých spolků v Obecním domě. Zanedlouho se však musel začít ukrývat před odvodem na fronty první světové války. Útočiště v Náchodě mu poskytl tamní lékař MUDr. Skácelík. Kerhart malovat nepřestal, přestože se po Náchodsku musel pohybovat v přestrojení. Jeho obrazy z té doby většinou nebyly signovány. Po skončení války mohl Kerhart pokračovat ve studiu malby. Od roku 1919 byl členem Umělecké besedy, kde se nová generace umě...
Více od autora
Oldřich Janeček (4)
Narozen 8. 2. 1921 v Úpici, zemřel 31. 7. 2004. PhDr., historik, práce z oboru přírodních věd.
Více od autora
Oldřich Holásek (2)
Prom. geolog, zabývá se mapováním kvartérních sedimentů, stratigrafií, prognózami kvarterních nerostných surovin, soupisem lomů, spoluautor knihy o českém granátu.
Více od autora
Oldřich Hájek (4)
Narozen 1981. Doc., RNDr., Ph.D., geograf a vysokoškolský pedagog zaměřený na oblast regionálního rozvoje, problematiku Evropské unie, ekonomickou spolupráci a strategické plánování v regionálním rozvoji.
Více od autora
Ólafur Jóhann Sigurđsson (2)
Ólafur Jóhann Sigurðsson pochází z rodiny chudého rolníka. V patnácti letech odešel do Reykjavíku a už o rok později mu vyšla první kniha pro děti. Dnes má na svém kontě přes dvacet titulů a řadí se k nejpřednějším spisovatelům své země. Rozhodující úspěch mu přinesl román Fjallið og draumurinn , silně autobiografický pohled na islandský venkov. Zde vykrystalizoval jeho lyrický styl, v němž o tři roky později vytvořil i svůj nejpřekládanější miniromán Země, která mění barvu. Vedle venkovské tematiky si všímá života v hlavním městě, např. v románech Gangvirkið , Hreiðrið a Seiður og hélog . Vedle prózy se Olafur Jóhann Sigurðsson věnuje i poesii. V roce 1976 obdržel cenu Severské rady za nejlepší severskou knihu za dvoudílnou sbírku Að laufferjum a Að brunnum . Jeho díla byla přeložena do angličtiny, dánštiny, esperanta, finštiny, němčiny, norštiny, ruštiny, slovenštiny a švédštiny.
Více od autora
Ödön von Horváth (5)
Ödön von Horváth byl německy píšící dramatik a spisovatel, který pocházel z Rakouska-Uherska. Narodil se v rodině maďarského šlechtice a rakousko-uherského diplomata Dr. Edmunda Josefa von Horvátha a jeho německé ženy Marie Hermine . Dětství prožil v místech otcova diplomatického působení, tedy v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě, Vídni a v Mnichově. Navštěvoval školy s různými vyučovacími jazyky, němčinou i maďarštinou. V roce 1918 pobývala rodina v Bratislavě a v Budapešti, kde je zastihl konec války. Po válce odcestoval ke strýci do Vídně, aby složil maturitu. Pak odešel do Mnichova, kde dva roky studoval na univerzitě divadelní vědu, filozofii i germanistiku. V roce 1923 se vrátil k rodičům, kteří měli dům v hornobavorském Murnau, a věnoval se psaní. Dalšího roku odešel do Berlína. Zde nejprve publikoval krátké texty, později zařazené do sbírky Sportmärchen. První drama Na krásné vyhlídce napsal v roce 1926. Sympatizoval s Německou ligou pro lidská práva. Pro svou kritičnost byl považován za levicově smýšlejícího člověka. První úspěch slavil se svou "lidovou" hrou Povídky z Vídeňského lesa , inspirovanou Johannem Nepomukem Nestroyem a tradicí vídeňských lidových her. Po nástupu fašismu v Německu uprchl nejprve do Rakouska, pak do Československa a nakonec do Paříže. Zde tragicky zahynul, když na něj během bouřky spadla ulomená větev stromu.
Více od autora
Octavio Díez Cámara (1)
Španělský válečný zpravodaj, reportáže z vojenského prostředí, autor knih o zbraních.
Více od autora
Nuala Ellwood (3)
Nuala Ellwood je dcera oceněného novináře a bývalého moderátora BBC Luka Caseya. Už jako teenagerka psala povídky, psaní bylo pro ni normální a nezbytné jako dýchání. Je nejmladší z pěti sourozenců, z kterých čerpala své náměty k povídkám. Na začátku profesní dráhy se věnovala zpěvu a psaní písňových textů, ale později se rozhodla pro spisovatelství. Nualin otec i celá řada jeho přátel působili jako váleční reportéři a právě jejich vyprávění bylo pro autorku primární inspirací pro vytvoření hrdinky, která se po návratu z válečného pekla potýká s posttraumatickou stresovou poruchou. Je fascinována tím, jak si ženy- novinářky, ve válečné sféře, která je více ovládána muži, najdou lidský příběh uprostřed války a její hrůzy. Tím byla hodně inspirována jak svými zkušenostmi, tak i zkušenostmi zahraničních zpravodajů, jako jsou Marie Colvina a Martha Gellhornová. Marie Colvina kdysi říkala, že "statečnost se nebojí, aby se bála" a to je směs síly a zranitelnosti, kterou jsem chtěla zachytit v Kate v knize. Získala finanční prostředky pro její výzkum v oblasti PTSD a pro svůj debutový psychologický thriller MY SISTER'S BONES, který byl věnován právě otci. Nuala vyučuje kreativní psaní na Yorkské univerzitě v St. John a žije ve městě se svým manželem a synem.
Více od autora
Noro Ölvecký (5)
Slovenský biolog, mikrobiolog, manažer kvality ve vodárenské společnosti. Spisovatel zaměřený na krimi romány a povídky, inspiruje se svou profesí.
Více od autora
Norman S Barrett (4)
Anglický publicista, autor prací z oblasti sportu, přírody, techniky a naučné literatury pro mládež.
Více od autora
Norman Ohler (3)
je německý novinář a spisovatel. Navštěvoval Hamburger Journalistenschule a absolvoval kulturální studia a studium filozofie. Napsal řadu oceněných knih i filmových scénářů. Kniha Totální rauš. Drogy ve třetí říši je jeho první populárně naučnou publikací, rešerším v německých a amerických archivech se věnoval pět let.
Více od autora
Norbert Wiener (1)
Norbert Wiener byl americký matematik a filozof, který je považován za zakladatele kybernetiky. Toto slovo použil ve své knize Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů. Věnoval se teorii pravděpodobnosti a náhodným procesům. Také se zabýval lineárními prostory, topologií, teorií potenciálu, teorií čísel, teorií integrálu, analytickými funkcemi. Narodil se ve městě Columbia ve státě Missouri jako první dítě ruských židovských emigrantů Lea a Berthy Wienerových. Otec byl profesorem slovanských jazyků na Harvardu, silná a svérázná osobnost, která svému synovi poskytla nekonvenční vzdělání. Norbert byl zázračné dítě – ve čtyřech letech uměl číst, od sedmi let četl různé vědecké knihy. Otec jej vyučoval doma podle svých zásad a usměrňoval jeho zájem k matematice, přírodním vědám a jazykům. V roce 1901 krátkou dobu navštěvoval školu. V roce 1903 se vrátil do školy a v roce 1906 maturoval na Ayer High School. V září 1906, to mu bylo jedenáct let, nastoupil ke studiu matematiky na vysokou školu . V roce 1909 obdržel bakalářský titul a nastoupil na Harvard. Na Harvardu studoval zoologii, ale v roce 1910 se přesunul na Cornellovu univerzitu, kde začal studovat filozofii, další rok se vrátil na Harvard, kde pokračoval ve studiu filozofie. Wiener se stal v osmnácti letech doktorem filozofie na Harvardu v roce 1912 za disertaci související s matematickou logikou. Získal stipendium a z Harvardu odešel do Anglie na Cambridge, kde jeho učiteli byli Bertrand Russell a G. H. Hardy. V roce 1914 studoval v Göttingenu v Německu, kde jej vedli David Hilbert a Edmund Landau. Poté se vrátil na Cambridge a později zpět do USA. V té době se věnoval hlavně aplikaci matematických pojmů na problémy, které vznikají ve fyzikálním světě. V letech 1915 až 1916 učil kurzy filozofie na Harvardu, pracoval pro General Electric a potom spolupracoval v Albany s Encyclopedií Americana. Po vstupu USA do války v r. 19...
Více od autora
Nonna Auská (3)
Nonna N. Auská byla lékařka, humanistka, spisovatelka, autorka vzpomínek a cestopisů. Nonna Auská se narodila 23. října 1923 v Charkově na Ukrajině. V roce 1953 promovala na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po skončení studií pracovala jako lékařka - internistka v Kolíně a v Košicích. Dne 21. srpna 1968 v době, kdy již bylo obsazeno pražské letiště, se jí podařilo odletět do Ameriky. Tam žila v USA a v Mexiku. Nonna Auská pobývala mnoho let v zahraničí a to nejen v USA, ale i v Itálii. Zážitky z pobytu v těchto zemích promítla do dvou svých knih : "Český lékař v Americe" a "Vzpomínky na Itálii". Po Sametové revoluci se vrátila zpět do Československa. Žila v Praze. Zemřela dne 9. dubna 2013. V Praze na Olšanských hřbitovech je umístěn žulový kenotaf připomínající její osobu.
Více od autora
Nina Majewska-Brown (3)
Polská spisovatelka detektivek a románů z prostředí koncentračních táborů na základě skutečných událostí. Pacovnice v nakladatelstvích.
Více od autora
Nikolaj Nikolajevič Čeboksarov (1)
Čeboksarov Nikolaj Nikolajevič, *23.4.1907, sovětský etnograf a antropolog, profesor univerzity v Moskvě. Zabýval se zejména otázkami etnogeneze obyvatel východní Asie a teoretickou problematikou. Hlavní dílo u nás Národy, rasy, kultury.
Více od autora
Nikolaj Michajlovič Karamzin (3)
Nikolaj Michajlovič Karamzin byl ruský preromantický spisovatel a historik, známý především svými dvanáctisvazkovými Dějinami Říše ruské, ve kterých zpracoval ruské dějiny do počátku 17. století. Karamzin je považován za nejvýznamnějšího představitele ruské sentimentální prózy díky svému intelektuálnímu cestopisu Listy ruského cestovatele , napsanému v duchu Laurence Sterna, a povídkám Liodor , Ubohá Líza a Natalja, bojarská dcera . Je zakladatelem ruské moderní žurnalistiky, které dal ráz populárně encyklopedického čtení a jako první se v ní věnoval i politickým otázkám. Literární ruštinu zbavil pout církevně slovanského jazyka, neboť jako základ svých děl použil lidovou mluvu vytříbenou zkoumáním starých pramenů, a tím je učinil přístupné nejširším vrstvám. Karamzinovy Dějiny Říše ruské měly ve své době ohromný vědecký i společenský dopad, neboť před jejich sepsáním prakticky nikdo z historiků Ruska neprováděl kritické zkoumání starých pramenů. Teprve Karamzin vytvořil dílo velkého stylu na vědeckém podkladě a stal se na dlouhou dobu autoritou v otázkách ruského dějepisu, přičemž mnohé jeho závěry nepozbyly dosud na platnosti. Karamzin také prokázal neocenitelné služby i staré ruské literatuře, jejíž mnohé památky vešly ve známost díky němu. Karamzin pocházel ze šlechtické rodiny tatarského původu Kara Murza, poruštěné již za vlády cara Ivana Hrozného. Mládí strávil na usedlosti svého otce, který byl důstojníkem carské armády, a četba starých románů z této doby v něm zanechala trvalou náklonnost k literatuře. Měl domácí učitele, vzdělával se v internátní škole v Simbirsku a ve třinácti letech byl poslán do Moskvy do pension...
Více od autora
Nikolaj Fedorovič Pogodin (4)
Ruský, sovětský dramatik, hry a romány s náměty sovětského života a historie sovětského proletariátu.
Více od autora
Nikolaj Dmitrijevič Levitov (3)
Ruský psycholog, zaměřený zejména na pedagogickou psychologii a psychologii osobnosti.
Více od autora
Nikki Sloane (4)
Americká spisovatelka, autorka erotických románů. Původním povoláním grafická designérka.
Více od autora
Nikita Nikolajevič Moisejev (2)
Ruský matematik, autor prací z obecné mechaniky a aplikované matematiky. Zabýval se také problémy politického a ekonomického postavení Ruska, vztahy mezi přírodou a společností.
Více od autora
Nigel Williams (3)
Nigel Williams pracuje pro britskou televizi, napsal tři úspěšné humoristické romány a několik divadelních her. Žije s manželkou a třemi syny na jihozápadním předměstí Londýna.
Více od autora
Nicole (3)
Nicole je německý zpěvák a skladatel, který je známý především díky vítězství v soutěži Eurovize v roce 1982 s písní "Ein bißchen Frieden" . Narodila se 25. října 1964 v Saarbrückenu jako Nicole Hohlochová a svou hudební kariéru zahájila již v mládí. Po svém vítězství v Eurovizi se Nicole prosadila v Německu i v dalších evropských zemích.
Více od autora
Nicolas Bouvier (4)
Nicolas Bouvier byl švýcarský cestovatel, spisovatel píšící francouzsky, novinář a fotograf. Narodil se jako nejmladší dítě v rodině univerzitně vzdělaného knihovníka Auguste Bouviera a jeho ženy Antoinette. Jeho dědečkem z matčiny strany byl švýcarský hudebník a skladatel Pierre Maurice. Otec byl specialista na literaturu, zabývající se třicetiletou válkou a jeho syn byl od mládí fascinován mapami cizích zemí a jejich barvami a snil o tom, že je navštíví. První vzdělání získal na soukromé náboženské škole Brechbühl v Ženevě a pak na Collège Calvin. Prázdniny trávil na zámku des Coinsins, jehož majitelem byl dědeček z otcovy strany Bernard Bouvier. Tam také hodně četl a začal se zajímat o historii. Auguste Bouvier často cestoval a podporoval tento zájem i u svého syna. První samostatnou cestu do Burgundska uskutečnil mladý Nicolas ve svých 17 letech. Po návratu se zapsal na studia středověké historie, sanskrtu a práva na Univerzitě v Ženevě. Po ukončení studií byl celý jeho další život neodmyslitelně spjatý s cestováním. V roce 1948 byl vyslán na reportáž do Finska pro deník Tribune de Genève a pak v roce 1950 cestoval po alžírské Sahaře pro Le Courrier. Následovala řada dlouhých cestovatelských výprav, které uskutečnil sám, nebo v doprovodu svého přítele, švýcarského malíře Thierry Verneta. Byl zastáncem „pomalého cestování“, k němuž řekl, že při cestování „ze všeho nejhorší je spěch; je třeba nechat věci přijít k sobě, nechat je na sebe působit“. Zážitky z cest literárně zpracoval ve svých cestopisech; některé z nich doprovodil kresbami Thierry Vernet. První cestovatelskou výpravu podnikl v roce 1951 spolu s Thierry Vernetem a Jacquesem Choisy. Cestovali z Benátek do Istanbulu a z této cesty vznikla útlá knížka Douze gravures de Thierry Vernet. Trois textes de Nicolas Bouvier. V roce 1953 se vydal s Thierry Vernetem autem Fiat Topolino přes Balkán a Írán do Pákistánu. První polovinu této cesty zachytil v...
Více od autora