16861–16920 z 157264 Autoři
Jeffrey Robinson (3)
Narodil se v Long Beach v New Yorku. Jeffrey Robinson je americký autor 28 knih. Byl popsán Asociací britských bankéřů "jako" přední světový autor finanční kriminality ". Více než 700 z jeho publikovaných článků a povídek se objevily v hlavních časopisech.
Více od autora
Jeff Stone (4)
V mládí byl adoptován,v 18 začal pátrat po své matce a o 15 let později ji našel,později našel i otce.Žije v USA s ženou a dvěmi dětmi.Denně trénuje bojová umění.
Více od autora
Jeanne Ruland (7)
Matka tří dětí, stevardka, autorka knih s dlouholetým šamanským a metafyzickým vzděláním a také uznávaná léčitelka a členka německé asociace duchovních léčitelů . Má bohaté zkušenosti s prací s duchovními silami, které v jádru všechny vedou k Jednotě, Bohu, Zdroji. Toto vědění Jeanne Ruland ráda šíří dál, aby se mohlo dotknout srdcí ostatních.
Více od autora
Jean-Noël Mouret (4)
Francouzský spisovatel věnující se různorodým tématům. Autor monografií o etnografických objektech, například zbraních.
Více od autora
Jean-Claude Alix (5)
Autor vystudoval nejprve informatiku v Lyonu a působil jako šéf ústavu pro rozvoj americké medicínské informatiky. Po studiích přírodního léčitelství založil společnost MEDICUS a od roku 1999 řídí přírodní léčitelské centrum v německém Solingen-Ohligs. V této publikaci vyjmenovává důvody, proč se klasické medicíně nedaří zastavit šokující úmrtnost na rakovinu, infarkt a iktus, a která přesto nebere nezkoumá příčiny nemocí a ordinuje drahé, drastické, neúčinné i nebezpečné léčebné strategie. Autor bourá zavedené mýty o spolehlivosti chemoterapie, o prospěšnosti očkování batolat, o neškodnosti antibiotik, o údajné spolehlivoti klasické diagnostiky, o oprávněnosti kloubních či kostních náhrad, o údajných příčinách nefunkčnosti štítné žlázy a tlustého střeva, o příčinách vředových a kožních chorob, o nebezpečnosti cholesterolu atp.
Více od autora
Jean Webster (4)
Vlastním jménem Alice Jane Chandler Webster. Narodila se24. července ve Fredonii . Její matka Annie Moffet Webster byla neteří Marka Twaina a její otec Charles Luther Webster jeho vydavatelem. Jean Webster byla nejstarším dítětem svých rodičů.
Více od autora
Jean Racine (6)
Jean Baptiste Racine byl francouzský básník a dramatik období klasicismu, jeden z „velké trojky“ francouzských dramatiků Velkého století . Psal především tragédie, i když v jeho repertoáru je i jedna komedie. Náměty čerpal především z antiky. Snažil se vybírat takové, které by promlouvaly k problémům 17. století. Dne 12. ledna 1673 se stal, na přání Ludvíka XIV., členem Francouzské akademie. Racinův otec byl úředník, jeho děd zastával úřad výběrčího solní daně a jeho praděd – též výběrčí a správce solných skladů – získal šlechtický titul; i básník užíval erb se stříbrnou labutí v blankytně modrém poli. Rodina přísných venkovských mravů projevovala velkou úctu k jansenistům. Ve třech letech se stal úplným sirotkem . Starala se o něj babička a tety. Od deseti let studoval v Port-Royalu, kde se mu dostalo solidního základního vzdělání. Roku 1653 odchází krátce na kolej do Beauvais. Do Port-Royalu se vrátil s rodinou už roku 1655. Celkově se mu dostalo kvalitního vzdělání od pedagogů ovlivněných jansenismem a jako jeden z mála mezi vrstevníky se učil starořečtinu, italštinu a španělštinu. Bohužel, jansenisté považovali umění vyjadřující fikci, a divadlo především, za škodlivé pro duši. Své vzdělání dokončil na Harcourtské koleji v Paříži. V 18 letech objevuje mondénní svět díky svému bratranci Nicolasi Vitartovi, u kterého se zabydlí a tvoří své první básně. Ku příležitosti svatby Ludvíka XIV. v létě roku 1660 předkládá akademikovi Jeanu Chapelainovi dlouhou báseň věnovanou královně La Nymphe de la Seine. Ta je brzy vytištěna na autorovy náklady. Téhož roku píše také svou první divadelní hru Amasie, o které se ví jen to, že byla ředitelem divadla odmítnuta. Na jaře 1661 se pouští do nového pokusu, tentokrát na téma Ovidia a "druhé Julie" - vnučky císaře Augusta. Hru ale nedokončí, protože ho postihne horečka řádící...
Více od autora
Jean Orieux (3)
Jean Orieux, narozený v 1907 v Durasu , který zemřel 08.4.1990 v Garchesu , je romanopisec a autor životopisů .
Více od autora
Jean Guitton (4)
Jean Marie Pierre Guitton byl francouzský katolický filosof a spisovatel, člen Francouzské akademie a komandér Řádu čestné legie. Jako laik se podílel na přípravě Druhého vatikánského koncilu a výrazně se angažoval v ekumenickém hnutí. Narodil se v konzervativní katolické rodině, jeho bratr se stal významným ekonomem. Studoval v St.-Étienne a v Paříži na slavném Lycée Louis-le-Grand, v letech 1920–1923 filosofii na École normale supérieure a roku 1933 získal doktorát prací o Augustinovi a Plótinovi. Učil na různých gymnáziích a od roku 1937 byl profesorem filosofie na univerzitě v Montpellier. Léta 1940–1945 strávil v zajateckém táboře v saské Hoyrswerdě. Po válce učil v Avignonu, od roku 1948 na univerzitě v Dijonu a v letech 1965–1968 přednášel dějiny filosofie na Sorbonně. Roku 1961 byl zvolen členem Francouzské akademie, roku 1987 členem Académie des sciences morales et politiques. Guitton byl podstatně ovlivněn svým učitelem H. Bergsonem, J. H. Newmanem, J. Maritainem a ze starších filosofů Aristotelem, Augustinem, Tomášem Akvinským a Blaise Pascalem. V mládí se setkal i s církevně odsouzeným zakladatelem modernismu A. Loisym a snažil se také, i když jinou cestou, zmírnit napětí mezi moderním světem a křesťanstvím, navázat dialog mezi vědou a náboženstvím. Proto s porozuměním přijal i odvážné dílo Teilharda de Chardin. Svůj filosofický koncept shrnul Guitton pod názvem metarealismus, který charakterizoval třemi základními tezemi: Za protiklad svého názoru pokládal jednak materialismus, jednak panteistickou gnózi, která Vesmír pokládá za uzavřený a totální. Už roku 1937 navštívil Guitton tehdejšího kardinála Pacelliho, pozdějšího papeže Pia XII. a přimlouval se za tehdy kritizovaného biblistu Lagrange. Po válce se v Paříži setkával s nunciem Angelo Roncallim, pozdějším papežem Janem XXIII., který mu zprostředkoval setkání s kardinálem Montinim, pozdějším papežem Pavlem VI., s nímž se...
Více od autora
Jean Genet (5)
Jean Genet byl francouzský básník, dramatik a spisovatel. Jean Genet vyrostl v pěstounské péči na francouzském venkově, protože jeho matka ho ihned po narození odložila. Na tomto faktu postavil svoji image a lze říci, že se s tím nedokázal nikdy srovnat, proto získal pocit, že je vyloučen ze společnosti a žil jako tulák. Dalším výrazným prvkem, který ovlivnil jeho pocit vyloučení ze společnosti, byla jeho neskrývaná homosexualita. Roku 1925 byl zatčen pro krádež a následně odsouzen. Ve vězení začal psát básně a autobiografický román. Po roce 1930 cestoval napříč Evropou a živil se jako zloděj a homosexuální prostitut . Později vstoupil do cizinecké legie, odkud dezertoval. V roce 1947 měl být za recidivu odsouzen na doživotní práce ve francouzských koloniích, ale protože na jeho obranu vystoupilo značné množství francouzských umělců a intelektuálů, byl omilostněn. V roce 1986 v Paříži zemřel, pochován byl na severu Maroka, a to ve městě Larache. Jeho prozaická tvorba je ovlivněna existencialismem. Genet svá díla často zasazuje do polosvěta spodiny, z něhož sám vyšel. Neodsuzuje jej, pojímá jej velmi věcně, ba jej estetizuje – pokouší se vytvářet morálku, která je v rozporu s naším mravním kodexem. Jako důsledek se u Geneta v jeho románech objevuje fascinace vraždou, krádeží anebo zradou, které staví do juxtapozice zejména s aktem lásky, čímž dosahuje velmi napjatého metafyzického vyznění situací. Formálně jsou Genetovy romány poměrně složitě strukturované rámcové texty, v nichž autor improvizačně rozvíjí své úvahy a erotické fantazie na základě lineárně vystavěného syžetu. V Genetových románech vystupuje obvykle velké množství figur reprezentujících různé aspekty na nich demonstrované morálky. Genetovy romány jsou rovněž často neseny formou deníkového záznamu – ať už fiktivního deníku postavy anebo přímo deníku autora – jak je tomu např. v textu Deník zloděj...
Více od autora
Jay McInerney (3)
Jay McInerney, celým jménem John Barrett McInerney Jr. je americký spisovatel. Je autorem osmi románů, z nichž Zářivá světla velkoměsta, Ransom, To už je život a Modelové chování byly přeloženy do češtiny. Je též autorem několika povídkových knih a dvou knih o víně. Napsal scénář pro stejnojmennou filmovou adaptaci románu Zářivá světla velkoměsta a je spoluautorem scénáře televizního filmu Gia o životě americké supermodelky, v němž hlavní roli ztvárnila Angelina Jolie. Pravidelně také přispívá do New York Magazine, Guardian Weekly a do Corriere Della Serra. V 80. letech ho jeden kritik označil za „kokainového prozaika“. Mc Inerney ve svých novelách popisuje šílený svět newyorských nočních klubů té doby s řadou odkazů právě na „bílý prášek“. Jay McInerney se narodil v Hartfordu v Connecticutu. Jeho otec byl viceprezidentem obchodní společnosti, matka v domácnosti. Část svého dětství strávil v Evropě. Již v mládí se rozhodl, že stane spisovatelem. V roce 1976, po ukončení humanitních studií na prestižní škole Williams College v Massachusetts, nakrátko zakotvil v časopise New Yorker. Jelikož však v psaní knihy nijak nepokročil, přestěhoval se z New Yorku do města Syracuse, aby na tamější univerzitě studoval tvůrčí psaní pod vedením romanopisce Raymonda Carvera. Aby si vydělal na studia, pracoval jako příručí v obchodě s vínem. Tam získal první zkušenosti, jež později využil při psaní sloupků o víně pro časopis House & Garden. Hned jeho první román Zářivá světla velkoměsta, který vyšel v roce 1984, mu získal slávu. Celkem se prodalo přes milion výtisků a kniha se dočkala i filmového zpracování. Po něm následovalo v rychlém sledu pět dalších románů Ransom, To už je život, Brightness Falls, The Last of the Savages a Modelové chování, z nichž u nás vyšly tři. Jeho román To už je život z roku 1988 „je svéráznou knihou už z toho důvodu, že ji sice napsal muž...
Více od autora
Jaroslava Timková (3)
Zkušená vydavatelka, promotérka, publicistka a novinářka s dvacetiletou zkušeností z oboru, která absolvovala stovky rozhovorů a umí se skvěle ptát.
Více od autora
Jaroslava Schlegelová (6)
Narozena 21.2.1955 v Kolíně. Filozofka. Zaměřena na dějiny a didaktiku filozofie a etiky. Publikace v oboru, středoškolské učebnice.
Více od autora
Jaroslava Pippichová-Scheidegger (7)
Narozena 1922 v Praze. Autorka monografie o Saint-Justovi, překlady z francouzštiny a angličtiny.
Více od autora
Jaroslav Wykrent (4)
Jaroslav Wykrent je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý především svou tvorbou z 80. a 90. let 20. století. V jeho hudebním stylu se často mísí prvky popu, rocku a jazzu, což odráží rozmanité vlivy české hudební scény. Wykrent je uznáván pro svůj osobitý hlas a schopnost vytvářet melodické skladby, které mají ohlas u širokého publika. V průběhu let přispěl do českého hudebního průmyslu nejen jako sólový umělec, ale také spoluprací s dalšími hudebníky a kapelami. Jeho tvorba je stále oslavována fanoušky, kteří oceňují jeho přínos české hudbě.
Více od autora
Jaroslav Vojtěch (6)
Narozen 3.3.1922 v Jaroměři, zemřel 17.9.2003. PhDr., redaktor, anekdoty, překlad z ruštiny.
Více od autora
Jaroslav Vácha (2)
Narozen 11.2.1921 v Nových Hradech. PhDr., překlad sociologické literatury, překlady z němčiny, francouzštiny a angličtiny, cestopis o Španělsku, prózy.
Více od autora
Jaroslav Vácha (4)
Narozen v Praze. Redaktor a překladatel. Vystudoval estetiku, sociologii a filozofii na UK. V roce 1949 vyloučen ze studia na filmové fakultě AMU. Prošel pak různými profesemi a nakonec pracoval jako redaktor v Nakladatelství ČSAV. Překládal z němčiny, angličtiny a francouzštiny.
Více od autora
Jaroslav Švec (1)
Jaroslav Švec, je bývalý český zápasník–judista. V české seniorské reprezentaci působil v letech 1997-2004 v polostřední váze do 81 kg. V roce 2000 a v roce 2004 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na letní olympijské hry. Jeho největším mezinárodním úspěchem v judu jsou dvě bronzové medaile z Akademického mistrovství světa v roce 1998 a z Letní univerziády v Pekingu v roce 2001. Třikrát startoval na seniorském mistrovství Evropy, nakonec bez umístění. Po skončení sportovní kariéry v roce 2004 se věnuje trenérské práci. Působí v Brně jako trenér Sportovního centra mládeže . Byl u začátku sportovní kariéry Lukáše Krpálka.
Více od autora
Jaroslav Smolka (4)
Jaroslav Smolka byl český pedagog, hudební režisér, muzikolog a skladatel. V roce 1956 absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze a v letech 1960 až 1964 studoval v aspirantuře dějiny hudby. Na AMU studoval také skladbu u Václava Dobiáše a to v letech 1953 až 1955. Karel Janeček ho učil hudební teorii na obou vysokých školách. Od roku 1962 vyučoval na AMU dějiny hudby, od roku 1991 byl profesorem a do roku 1997 vedoucím Katedry teorie a dějin hudby. Vydal řadu muzikologických knih a studií. V letech 1996 až 2001 byl dramaturgem České filharmonie. Působil také jako redaktor vydavatelství Panton. Jeho syn Martin Smolka je také hudební skladatel. Zkomponoval jedinou operu: Hra o zuby
Více od autora
Jaroslav Skrbek (4)
Jaroslav Skrbek byl český grafik a malíř. Jaroslav Skrbek byl jediným synem truhláře a textilní dělnice. Dětství prožil převážně ve Vysokém nad Jizerou. Po absolvování jičínské reálky studoval v letech 1907-1909 na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte, poté do roku 1910 u Maxmiliána Pirnera a v letech 1910-1913 na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce prof. Maxe Švabinského. Od roku 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných. Během studií byl nucen si přivydělávat a po skončení školy se stal středoškolským profesorem kreslení v Praze. V letech 1933-1935 měl souborné výstavy svých leptů a akvarelů v Topičově salonu v Praze. V létě často pobýval v rodném Podkrkonoší. Podnikl několik zahraničních cest na kterých zachytil Paříž, Istanbul, Balkán, Amsterdam a venkov v Holandsku. Tvořil lepty a litografie menších formátů s pražskými motivy a zaznamenával krajiny na svých cestách do ciziny. Část jeho díla je věnována horským vlastencům a národním buditelům v Podkrkonoší. Jeho grafické listy se vyznačují dokonalým řemeslným provedením. Všestranný Skrbek v leptech téměř nepracoval s konturami. Vše podřizoval hře světla a stínu. Naopak kresby vynikají pevnou linkou a v akvarely jednoznačně definovanými barevnými plochami. Soubory jeho pražských vedut vlastní domácí galerie a muzea i významné zahraniční sbírky. Velký soubor jeho grafických listů má ve sbírkách Památník národního písemnictví.
Více od autora
Jaroslav Sedláček (8)
Narozen 1942. Doc., Ing., CSc., VŠ pedagog, vyučuje finanční účetnictví, auditing, publikace v oboru.
Více od autora
Jaroslav Pšenička (6)
Narozen 4. 8. 1865 v Jindřichově Hradci, zemřel 27. 8. 1954 v Praze. Redaktor Poštovní revue, práce v oboru poštovnictví, překladatel z němčiny a francouzštiny.
Více od autora
Jaroslav Pecháček (6)
Narozen 11.4.1909 v Praze, zemřel 22.3.1984 v Praze. Akademický malíř, beletrista.
Více od autora
Jaroslav Paur (5)
Jaroslav Paur byl český malíř období civilismu, realismu a abstrakce. Narodil se do hornické rodiny v Dubí u Kladna. Od mládí se vedle malířství intenzivně zabýval astronomií. Tento zájem ovlivnil i jeho tvorbu. Během druhé světové války studoval na Ukrajinské akademii v Praze , souběžně navštěvoval kurzy kresby u prof. Miloše Maliny . Roku 1945 byl přijat rovnou do třetího ročníku malířského ateliéru prof. Jakuba Obrovského na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval roku 1949. Ještě jako student byl roku 1946 přijat za člena SVU Mánes. Žil a tvořil nejprve na Kladně, roku 1963 se usadil v Praze, kde také roku 1987 zemřel. Jaroslav Paur byl výrazným představitelem umělecké generace, kterou zásadně ovlivnila 2. světová válka. I když se svou civilizační tematikou blížil např. Skupině 42, stál mimo jakákoliv umělecká uskupení a tvořil jako solitér. Jeho primární obrazotvornost formovala industriální estetika rodného kladenska a obecně městský prostor, který se následně stal jeho erbovním tématem. Jeho tíživě melancholické obrazy ze 40. let svědčí o sklonu k citlivému zpředmětňování romantických představ. Trvalé pronikání smyslu pro skutečnost se snovou představivostí – základní princip malířovy celoživotní tvorby – se prvně projevil v cyklu Imaginativní krajiny. Důležitým pro něj byl také námět suchých květin, které mu sloužily jako symbolické podobenství života za války. Ve 40. letech namaloval také řadu figurálních kompozic, z nichž mnohé vykazují vliv syntetického kubismu. Roku 1946 odjel na studijní pobyt do Varšavy. Pod dojmem rozbombardovaného města, které pomalu začínalo povstávat z trosek, vytvořil mezi lety 1946–48 soubor kreseb a olejomaleb Varšava 1946, za nějž byl roku 1949 vyznamenán polským rytířským řádem Polonia restituta. Paralelně vytvářel obrazy v duchu civilistní městské poetiky (např. cyklus Výkladních skříní či ...
Více od autora
Jaroslav Moravec (13)
Narozen 2. 5. 1917 v Praze, zemřel 26. 2. 1954 tamtéž. Autor písňových textů, příležitostný hudební skladatel, též autor pohádek a rozhlasových her.
Více od autora
Jaroslav Matouš (4)
Jaroslav Matouš byl český malíř a sklářský výtvarník. Jaroslav Matouš byl svým výtvarným naturelem především malíř, a to i ve skle. Výsadní místo v jeho výtvarných zájmech zaujímala příroda. Zde nalézal nejdůležitější inspirativní zdroje v krajinných scenériích, v přírodních procesech i jednotlivostech. Příroda se pro tohoto umělce stala nevyčerpatelnou studnicí tvarových a barevných možností, kreativním iniciátorem uměleckého výsledku. Jenom v ní lze nalézt to nejpůvodnější, co lidské poznání může obsáhnout. J. Matouš svou tvorbou objevoval výtvarné hodnoty přírodního dění, jež se zdá být obyčejné a prosté pouze letmému pohledu. Ve skutečnosti jsou to působivé děje, které autor dokázal svým citlivým nitrem zachytit. Kapky rosy, hlubiny tůni nebo nitra vegetabilních organismů, vše schraňoval před prchavostí momentu a povyšoval na velkolepé inscenace. Svým pojetím dával vyznít křehkosti skleněného materiálu, který doplňuje a proplétá perličkami a jemnými drátky. Prostupují sklovinou jako chvějivé výhonky, pnou se až do volného prostoru, jindy utváří pravidelnou síť jako základ zobrazovaného výjevu. Subjektivní obraz okolního světa J. Matouš transponoval do forem jasného obrysu, ne však prostoru uzavřených. S oblibou jej rozehrával na tenkých stěnách tvarově střídmých nádob, zejména tvaru válcového nebo utvářené spojením dvou protichůdně vypouklých stěn. Hladkou plochu členil principem prořezávání, který hraje i důležitou roli kompoziční. V torzovitosti mnohých nádob rezonuje dojem odvěkosti, posilován vědomím vzácnosti a nevídanosti toho, co pro nás autor vizuálně transformuje. Rovněž na obrazovém plátně jsou krajiny J. Matouše poetickou konstrukcí barevných ploch. Reálnou, smyslově zažitou krajinu podřizoval sumárnímu pohledu v procesu silné redukce až abstrakce. Vnímal ji koloristicky v jednotlivých barevných hodnotách, jindy ji určoval liniemi vedenými v nové kompoziční skladebnosti. Tvorba J. Matouše, stále...
Více od autora
Jaroslav Markl (6)
Narozen 14.6.1931 ve Dvoře Králové nad Labem, zemřel 28.12.1985 v Praze. PhDr., CSc., muzikolog, hudební vědec a folklorista, publikace a překlad z oboru.
Více od autora
Jaroslav Macek (5)
Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...
Více od autora
Jaroslav Kubát (4)
Bankovní úředník, publikace o komunistickém hnutí v jižních Čechách a o pracovníkovi dělnického hnutí J. Palečkovi.
Více od autora
Jaroslav Krejčí (6)
Jaroslav Krejčí byl československý právník a politik, druhý předseda československého ústavního soudu a později předseda protektorátní vlády. Absolvoval gymnázium v Uherském Hradišti a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1916 získal titul doktora práv. V letech 1918 až 1920 působil na zemské politické správě v Brně, později jako vrchní odborový rada v prezidiu ministerské rady v Praze. Od roku 1921 až do roku 1938 byl činný jako tajemník ústavního soudu. Roku 1928 se stal členem českého zemského zastupitelstva, roku 1936 zástupcem prezidia ministerské rady v Právní radě. Téhož roku se stal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně soukromým docentem pro obor ústavního práva, o dva roky později byl jmenován mimořádným profesorem. Ve své době patřil k nejuznávanějším československým odborníkům na ústavní právo, patřil mezi stoupence brněnské právní školy. Ve svých dílech se zaměřoval na vztahy jednotlivých státních mocí, zvláště reflektoval postavení ústavního soudu, postupně však rezignoval na čistý konstitucionalismus a obhajoval zmocňovací zákony přenášející pravomoci parlamentu na vládu. Za druhé republiky působil v období od 1. prosince 1938 do 15. března 1939 jako ministr spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana. Současně působil, byť jen krátce, též jako předseda ústavního soudu. Funkci ministra spravedlnosti zastával i za protektorátu v Beranově druhé vládě a ve vládě Aloise Eliáše . Kromě toho přechodně působil v čele ministerstva zemědělství a jako místopředseda vlády. V období od 19. ledna 1942 do 19. ledna 1945 působil již jako předseda protektorátní vlády. Zároveň nadále zastával i funkci ministra spravedlnosti. Obdržel protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem. Patřil k přátelům prezidenta Emila Háchy, který Krejčího ve své politické závěti z roku ...
Více od autora
Jaroslav Kos (6)
Jaroslav Kos byl český lékař a anatom, zakladatel anatomického ústavu na Lékařské fakultě UK v Plzni a jeho přednosta v letech 1947 až 1983. Většinu své kariéry působil v Plzni, kde kromě výuky a řízení fakulty vydal desítky odborných článků a publikací. Sklonek života trávil v janovském sanatoriu nedaleko Plzně. Narodil se dne 5. listopadu 1917 v Dobré Vodě u Pelhřimova jako deváté z deseti dětí drobného rolníka. Jeho otec, vyučený obuvník, hospodařil na tříhektarové chalupě. Pět sourozenců zemřelo již v kojeneckém věku. Dvě sestry po vychození obecné školy odešly do služby, jeden bratr se vyučil truhlářem a druhý zůstal na chalupě. Po vychození pěti oddělení obecné dvoutřídky v Dobré Vodě šel studovat do Pelhřimova. Na reálném gymnáziu studoval v letech 1928 až 1936 a 9. června 1936 zde s vyznamenáním maturoval. Po maturitě poslal žádost o studium medicíny do Hlávkových kolejí v Praze a v září 1936 byl přijat a stal se medikem na Lékařské fakultě UK v Praze a chovancem Hlávkových studentských kolejí. Život v Hlávkových kolejích v Praze, kde byl jako medik ubytován mezi říjnem 1936 a 17. listopadem 1939, popisuje podrobně ve svých vzpomínkách a v četných článcích o Hlávkově nadaci. Již od počátku studia měl hluboký zájem o anatomii, kterou tehdy přednášel profesor MUDr. Karel Weigner a později profesor MUDr. Ladislav Borovanský, u něhož taky s výborným prospěchem složil rigorózum. 1. září 1939 vypukla druhá světová válka. Kvůli tomu odešel k bratrovi na Buštěhrad a přihlásil se jako učedník na truhláře. Po vánocích se mu podařilo získat místo u městského úřadu v Pardubicích v oddělení potravinových lístků a po roce, v únoru 1941, začal sbírat žlázy s vnitřní sekrecí na jatkách v Pardubicích pro potřeby farmaceutického průmyslu, což trvalo až do konce války. V Pardubicích se také 6. září 1941 oženil a 15. června 1944 se mu tam narodil syn. Po 2. světové válce mu nabídnul profesor Borovanský místo výp...
Více od autora
Jaroslav Hořejší (7)
Narozen 4.9.1905 v Trhové Kamenici u Chrudimi, zemřel 24.11.1997. Prof., DRSc., vysokoškolský profesor, internista, biochemik, práce z oboru.
Více od autora
Jaroslav Grus (6)
Jaroslav Grus byl český malíř, krajinář. Pocházel z rodiny správce pardubické spořitelny Víta Gruse. V letech 1907–1912 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Hanuše Schwaigera a Vlaho Bukovace. Od roku 1918 byl členem SVU Mánes. Po studiích podnikl cesty do Francie , Itálie a Španělska a poučil se z moderní západoevropské malby. Ve 20. a 30. letech užíval ve vlastní tvorbě nelomených barev a velké, krajně zjednodušené barevné plochy. Jeho malířský styl se příliš nezměnil až do roku 1945, kdy se radikálně zvýraznila barevnost jeho obrazů. Byl členem KSČ. Po roce 1948 podle Konečného " přispěl svou tvorbou ke vzniku socialistickorealistického umění a nevyhnul se některým důsledkům deformací, které byly dětskou nemocí této metody". Od 50. let se věnoval malbě motivů z průmyslového prostředí . Těžištěm jeho tvorby byl venkov, krajina Polabí a podhůří Krkonoš. Roku 1961 byl jmenován zasloužilým umělcem, roku 1970 národním umělcem a zároveň předsedou přípravného výboru, později předsedou normalizačního Svazu českých výtvarných umělců. Roku 1971 obdržel Řád práce a téhož roku byl jmenován čestným občanem města Pardubic. Od roku 1973 byl Jaroslav Grus členem Klubu přátel Pardubicka. V roce 1978 otiskl v časopisu Klubu Zprávy své vzpomínky Pardubice mého mládí. Jako předseda normalizačního Svazu českých výtvarných umělců roku 1977, při příležitosti oslavy 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, ve svém článku odsoudil výtvarníky, kteří se v 60. letech "nedokázali vymanit z pozic individualismu a vyjít vstříc novým požadavkům revoluční kultury. Na přesnější diagnózu jejich postojů jsme si museli počkat až do krizových let 1968-1969, kdy plně nebo vůbec neobstáli." "Umění pomáhá v životní orientaci, činí mezilidské vztahy krásnějšími a ušlechtilejšími. Abychom uchovali tuto perspektivu, musíme ještě důsledněji ...
Více od autora
Jaroslav Franěk (7)
Narozen 1900, zemřel 2.11.1960. Filatelista, významný znalec čs. známek z let 1918-1939, autor a vydavatel časopisu čs. sběratelů Tribuna Filatelistů , autor odborných článků a filatelistické literatury, spoluautor filatelistických katalogů.
Více od autora
Jaroslav Foršt (6)
Český spisovatel, nakladatel a také nadšený jachtař. Autor publikací o zdravé výživě a o jachtingu. Principál magazínu Krása jachtingu a velký obdivovatel brigy La Grace. Na ní působí jako její kronikář.
Více od autora
Jaroslav Dresler (6)
Narozen 16.2.1925 v Brně, zemřel 23.1.1999 v Mnichově. Redaktor Lidových novin, po roce 1948 v emigraci redaktor Svobodné Evropy exilového nakladatelství Konfrontace.
Více od autora
Jaroslav Cesar (6)
Narodil se 28. června 1927 v Drysicích u Vyškova. Zemřel 21. května 2014. Po studiích na Vysoké škole politických a hospodářských věd se stal vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV. Publikoval práci o stávkovém hnutí zemědělského dělnictva za uskutečnění pozemkové reformy po první světové válce. Později se věnoval hlavně studiu německé otázky v ČSR mezi oběma světovými válkami. Od roku 1962 byl vědeckým sekretářem Historického ústavu. Se svým kolegou z Historického ústavu Bohumilem Černým společně napsali několik knih, např. Nacismus a Třetí říše , Od sudetoněmeckého separatismu k plánům odvety nebo Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918-1938 .
Více od autora
Jaroslav Červený (4)
Jaroslav Červený byl český fotbalista, záložník, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1923–1925 sedm utkání. Byl členem takzvané "železné Sparty", tedy slavného mužstva pražské Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Za Spartu sehrál 380 zápasů a stal se s ní mistrem Československa roku 1926, dvakrát českým mistrem – vítězem mistrovství Českého svazu fotbalového v roce 1919 a 1922 a několikráte středočeským mistrem – přičemž v letech 1921 a 1923 šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Byl univerzálním hráčem, nejčastěji hrál v záloze s Káďou a Kolenatým. Ke konci své kariéry odešel do USA, kde hrál za Spartu Chicago.
Více od autora
Jaroslav Blahoš (6)
Jaroslav Blahoš byl český endokrinolog a osteolog specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 do ledna 2015 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, následně se stal jejím čestným předsedou. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace. Předci přišli na české území v 15. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“, od něhož je odvozeno Blahoš. Otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat. Měl mladší sestru Marcelu, která v roce 1965 emigrovala do Rakouska. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním. Na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil. S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše , lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Italkou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše. Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. Během dvouletého pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací. V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech . Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France. Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušen...
Více od autora
Jaroslav Beneš (3)
Narozen 12.11.1929 v Počátkách. RNDr. CSc., docent analytické chemie, práce o radioaktivitě.
Více od autora
Jaroslav Benada (6)
Narozen 13. 3. 1928 v Mikulčicích, zemřel 2. 2. 2022 v Kroměříži. Doc., Ing., Dr., CSc., výzkumný pracovník, autor prací z oboru agronomie, fytopatologie a ochrany rostlin.
Více od autora
Jaroslav Andrt (4)
Dlouhé roky zaměstnanec Automobilových závodů, n.p. Mladá Boleslav. Napsal několik knih týkajících se automobilů značky Škoda, bez nichž by se sotva obešli automechanici a řidiči.
Více od autora
Jaromír Tůma (4)
Jaromír Tůma je český hudební publicista, dramaturg a moderátor. Po absolvování mělnického gymnázia roku 1964 pokračoval studiem ekonomiky zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze, ze které odešel ve 4. ročníku v roce 1968. Část obsahu diplomové práce na téma Hit-Parades, charts, žebříčky přesto uveřejnil ve sborníku Taneční hudba a jazz 1968–69 . Od roku 1965 se zaměřuje na publicistiku, působil v časopisech Melodie, později Mladý svět , jako dramaturg spolupracoval na pražských beatových festivalech, uváděl pořady v Československém rozhlase i televizi a působil v Supraphonu. Na singlech se objevoval také v pozici rapera a do roku 1991 pracoval jako diskžokej. V letech 1991–1993 zastával post šéfredaktora časopisu Melodie, od září 1993 pak šéfdramaturga hudebních pořadů na TV Nova, v letech 1995–2002 byl zaměstnán v české mutaci Playboye, poté přispíval do různých periodik, mimo jiné byl redaktorem TEP regionu. V současné době moderuje pořad Větrník na Radiu Beat. Od roku 2017 byl editorem almanachu Rock History, za kterým stojí stejný vydavatel, jako za časopisem Rock & All. Jeho bratr je lékař, profesor Stanislav Tůma, působící na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Více od autora
Jaromír Strejček (5)
Narozen 9.10.1925, zemřel 14. 2. 2019. RNDr., CSc., entomolog. Práce z oboru.
Více od autora