1441–1500 z 144578 Autoři
Salman Rushdie (27)
Sir Salman Rushdie je indicko-britský spisovatel. Proslavil se svým druhým románem Děti půlnoci , který v roce 1981 získal Bookerovu cenu. Velká část jeho rané prózy se odehrává na indickém subkontinentu. Rushdieho styl psaní bývá často označován jako magický realismus s historickou fikcí a mezi hlavní témata jeho díla patří propojení, rozkoly a přesuny mezi východním a západním světem. V letech 1993 a 2001 navštívil Prahu. V červnu 2007 byl Rushdiemu udělen rytířský titul za zásluhy o literaturu, dále je nositelem řádu Commandeur francouzského Řádu umění a literatury. V roce 2007 zahájil pětileté působení jakožto hostující spisovatel na americké Emory University a v květnu 2008 byl zvolen do Americké akademie umění a literatury. Narodil se v indické Bombaji do sekulární muslimské rodiny, z otcovy strany původem z paňdžábského Dillí a z matčiny z Kašmíru. Rushdie je jediným synem obchodníka Aníse Ahmeda Rushdieho , původně právníka se vzděláním z cambridgeské univerzity, a učitelky Zohry Bhuttové . Vzdělání získal na Cathedral and John Connon School v Bombaji, na britské Rugby School a následně na King's College v Cambridgi, kde studoval historii. Předtím, než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, pracoval pro dvě reklamní agentury. Rushdie byl celkem čtyřikrát ženatý. Manželství s první ženou Clarissou Luardovou trvalo od roku 1976 do roku 1987 a Rushdie z něj má syna Zafara. Podruhé se oženil v roce 1988 s americkou spisovatelkou Marianne Wigginsovou, v roce 1993 následoval rozvod. Rushdieho třetí manželkou byla od roku 1997 do roku 2004 Elizabeth Westová, s níž má syna Milana. V roce 2004 se Rushdie oženil s indicko-americkou herečkou a supermodelkou Padmou Lakshmiovou, manželství bylo ukončeno 2. července 2007. V bollywoodském tisku se v roce 2008 spekulovalo o autorově poměru s indickou modelkou Riy...
Více od autora
Rudolf Křesťan (17)
Rudolf Křesťan je český redaktor a spisovatel známý svými fejetony. Mládí prožil v obci Stará Role a ve svých pracích na toto místo často vzpomíná. Navštěvoval gymnázium v Karlových Varech. Když složil maturitní zkoušku, přihlásil se ke studiu na novinářské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I tuto školu zvládl úspěšně. V letech 1964 až 1992 byl redaktorem časopisu Mladý svět, poté byl deset let zaměstnán v časopisu Týdeník Televize. Podílel se na tvorbě televizního pořadu Nedělní ráno. V současné době je na volné noze a spolupracuje např. s Literárními novinami a Českým rozhlasem. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes čtvrt milionu výtisků. Jeho manželkou je akademická malířka Magdalena Křesťanová, jejíž kresby můžeme najít v třinácti Křesťanových sbírkách fejetonů. Do konce roku 2018 vydal 20 knih:
Více od autora
Richard Marcinko (14)
Richard Marcinko se narodil na Den díkůvzdání v roce 1940 v málem městečku v Pennsylvanii jménem Lansford, kde dle vlastního Marcinkova popisu nikdo jiný než Slováci a Češi nežili. V okolí se těžilo uhlí, i okres se jmenoval Carbon County a nejbližší větší město bylo Coaldale. Otec se jmenoval Juraj Marcinko a matka byla podle jména Češka - Emilie Teresa Pavlík Marcinko. Když bylo malému Richardovi 12 let, tak se přestěhovali do New Brunswick, New Jersey a kluk s překvapením zjistil , že mimo Slováků a Čechů existují i Poláci, Maďaří, Ircani, Židi, černoši a Hispanci. Původně Richard chtěl vstoupit k Marines, protože tehdy president Eisenhower posílal Marines do Libanonu, ale přišli mu na to, že je mu teprve sedmnáct a tudíž ho nevzali. Poučen a lépe připraven na lhaní, pak Richard prošel sítem u Navy - námořnictva a 15. října 1958 nastoupit do Navy boot campu in Great Lakes, Illinois - pořád mu ještě chybělo víc jak měsíc do osmnáctých narozenin - a začal tak vojenskou kariéru, která trvala třicet let, tři měsíce a sedmnáct dnů aktivní služby. Richard Marcinko odešel z US Navy 1. února 1989 v hodnosti kapitána. Co bylo mezitím, o tom jdou legendy, existují desítky stránek na Internetu, stačí do vyhledávačů na Internetu naklepat \"Marcinko\", jsou napsaný dvě knihy vzpomínek, tři učebnice a devět románů - tedy zatím. V historii amerického námořnictva má Richard Marcinko své důležité místo. Dickie začal - jako mnozí další - ve Vietnamu jako mladý důstojník jednotek SEALS. Zatímco ostatní vojáci budovali opevnění z pytlů s pískem ostnatého drátu, Marcinko a jeho četa operovali za nepřátelskými liniemi - za frontou. Oblečení v typických místních černých pyžamech, bosí, vyzbrojeni ukořistěnými sovětskými zbraněmi a munici Marcinkův tým \"lovil\" Vietcongy hluboko v jejich území. Během prvního šesti-měsíčního období...
Více od autora
Richard Bach (21)
Richard David Bach je americký spisovatel. Je znám především bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1972 a filmem, který byl na jeho námět natočen. V jeho knihách se také objevuje jeho obliba letectví a dokonce i létání v metafoře. Letectví je jeho koníčkem od 17 let. V roce 1955 navštěvoval Long Beach State College. Je autorem několika beletristických i faktických prací, včetně Jonathana Livingstona Racka , Iluze , Jediného a Out of My Mind . Většina jeho děl je částečně autobiografická a používá aktuální nebo vysněné téma nějaké události jeho života, skrze kterou může ilustrovat svou filosofii. Ve svých knihách udržuje konzistentní filozofii: Naše pravá přirozenost není ohraničena prostorem ani časem, jsme vyjádřením bytí, skutečně se nerodíme ani neumíráme a vstupujeme do tohoto světa dojmů a podob, abychom se bavili, učili, sdíleli zkušenosti s těmi, na kterých nám záleží, zkoumali a především učili, jak milovat a milovat znovu.
Více od autora
Philippe Diolé (7)
Francouzský publicista, potápěč a člen Cousteauovy posádky, podílející se na sedmi Cousteauových knihách o výzkumech lodi Calypso, odborným zaměřením archeolog.
Více od autora
Pavel Juřík (27)
Ing. Pavel Juřík se narodil v roce 1965 v Praze. Po studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze měl příležitost podílet se v letech 1990-1998 na zavádění prvních mezinárodních platebních karet a bankomatů zapojených do systému MasterCard a později i Visa a American Express. V letech 1990-2001 byl předsedou nebo místopředsedou Sdružení pro bankovní karty a v bankovnictví pracuje dodnes. Na téma platebních karet napsal pět knih. Obsahem jeho knih nebyla jen technologie nebo marketing platebních karet, ale také historie, která sahá kupodivu až do konce 19. století. Na téma platebních karet a bankovnictví publikoval několik set článků v tuzemsku i v zahraničí. Jeho velkým koníčkem je historie, proto se rozhodl věnovat jiné oblasti, než je bankovnictví - historii české šlechty, která donedávna stála tak trochu stranou zájmu profesionálních historiků.
Více od autora
Pavel Hejcman (23)
Pavel Hejcman byl český spisovatel a politik, autor dobrodružných, historických a kriminálních příběhů. Autor mnoha dobrodružných, historických a kriminálních příběhů. V minulosti tvrdě postihovaný a pronásledovaný za své demokratické postoje. Publikoval i pod řadou pseudonymů, aby unikl politické cenzuře. Pracoval jako novinář, spisovatel, psycholog a 20 let jako nádeník. Jeho otec byl technickým poradcem a syn směřoval obdobnou cestou. Jak uvádí ve své autobiografické koláži Stébla ve vichřici byl roku 1942 vyloučen z gymnázia kvůli „nepřizpůsobivosti v jazyce německém“. Pracoval potom v ČKD. Roku 1945 se vyučil strojním zámečníkem. V letech 1946–1950 studoval Vysokou školu politickou a sociální a pak se odstěhoval do Bystřice pod Hostýnem a stal se vedoucím osobního oddělení v TONu, nábytkářském podniku. Od roku 1955 tam byl vedoucím investorem a roku 1960 založil podnikový časopis Naše práce, který deset roků redigoval, přičemž vydal řadu politicky angažovaných i špionážních detektivek. V letech 1970–72 zkusil žít jako spisovatel z povolání a od roku 1972 pracoval jako frézař. Roku 1990 zastával po dvě volební období funkci starosty města Bystřice pod Hostýnem. Psal vedle detektivek i dobrodružné historické romány pro mládež odehrávající se hlavně na Moravě. Dále vytvořil nejméně čtrnáct rozhlasových her a filmových scénářů. Odborná zasvěcenost a realismus, jazyková kultura a vypravěčský styl jeho prací z nejrůznějších částí světa činí jeho romány, u nichž si čtenář nemůže být jist, co je fikce a co skutečnost, stále živé a strhující. Zemřel 17. července 2020. Některé romány překládány do ruštiny, němčiny a japonštiny.
Více od autora
Pavel Bojar (22)
Pavel Bojar, vlastním jménem Karel Krejčík , byl český spisovatel, prozaik, básník, překladatel z ruštiny, publicista, romanopisec. Narodil se v roce 1919 do rodiny textilního dělníka a po úspěšné maturitě ve Strakonicích začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a francouzštinu. V listopadu 1939 však byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Roku 1940 byl propuštěn a pracoval jako pomocná vědecká síla v České akademii věd. Od roku 1940 byl Pavel Bojar zapojen do studentského hnutí odporu, ve kterém byl velmi aktivní. Roku 1943 pracoval jako úředník Reality, sdružení českých podnikatelů, zároveň pracoval jako překladatel a knižní recenzent. V roce 1945 se Pavel Bojar oženil s Olgou Bojarovou , s níž v letech 1945 – 1961 spolupracoval na překladech z ruštiny . V letech 1946 – 1947 působil jako šéfredaktor nakladatelství Svoboda a v letech 1949-1951 byl vedoucím tajemníkem Svazu čs. spisovatelů. V letech 1945-1949 a opět 1969-1971 byl pracovníkem ÚV KSČ a v letech 1951 - 1956 se živil jako spisovatel z povolání. Od roku 1956 do roku 1962 byl Pavel Bojar šéfredaktorem časopisu Květy, v roce 1962 odešel pracovat do tiskového odboru ministra zemědělství a v letech 1966–1967 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Svoboda. Roku 1965 se podruhé oženil s Marií roz. Knausovou , s níž pak v 80. letech společně psali i překládali. V letech 1971–1976 působil jako velvyslanec v Brazílii, 1976–1979 byl zaměstnán na federálním ministerstvu zahraničních věcí. Roku 1980 odešel do důchodu a žil pak v Družci u Kladna. Pavel Bojar zemřel 16. 11. 1999 v Praze ve věku 80 let. Pavel Bojar publikoval v různých časopisech a a novinách . Pavel Bojar je autorem lyrických sbírek, povídek a románů, veršů a prózy pro dět...
Více od autora
Otto Janka (14)
Otto Janka byl český skaut, spisovatel, scenárista a publicista. Otto Janka se stal skautem v roce 1943, když si ho v pražském Klubu českých turistů vybrali vedoucí ilegálního skautského vodního oddílu. Během Pražského povstání působil jako spojka a obdržel Junácký kříž Za vlast. Po komunistickém převratu a zákazu skautingu byl opět členem ilegální skautské skupiny, po jejímž prozrazení se jeho jméno podařilo utajit. Vystudoval ekonomii a stal se vedoucím ekonomického úseku Národního muzea v Praze. Působil také jako redaktor v Československém rozhlase. Zúčastnil se dvou velkých přírodovědeckých expedic Národního muzea – do Anatolie a íránského Balúčistánu. V roce 1968 v období pražského jara se zasloužil o obnovu skautského hnutí a v roce 1970 byl vyznamenán Junáckou medailí díků. Po opětovném zákazu skautingu jej pak znovu pomáhal obnovovat v roce 1990. Publikovat začal v časopisech. Napsal na dvacet rozhlasových her a dramatických pásem , pět televizních scénářů a přes dvě desítky knih .
Více od autora
Ota Janeček (14)
Ota Janeček byl český malíř, grafik, ilustrátor a sochař. Pracoval na návrzích textilií, keramiky a spolupracoval i s filmem. V letech 1937–1939 studoval kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze u O. Blažíčka, C. Boudy a K. Pokorného. Po uzavření vysokých škol nacisty pracoval krátce v továrně na výrobu jízdních kol, potom studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole , kterou však nedokončil. Byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar. Po čistkách na počátku normalizace byl zbaven členství v SČVU a StB ho vedla jako nepřátelskou osobu. Zůstal ale členem Českého fondu výtvarných umění a často vystavoval v zahraničí. Jeho manažerem se stal někdejší náměstek ředitele ČFVU ing. Jiří Vobrázek, agent StB s krycím jménem František, který pravidelně podával informace ze zahraničních výstav organizovaných Art Centrem. Jeho první malířská díla byla poznamenána expresivitou typickou pro válečné období. V některých obrazech se objevuje inspirace Amedeem Modiglianim, ale od roku 1943 proniká do jeho děl i vliv kubismu. Již zde začaly krystalizovat okruhy jeho pozdější tvorby, především kresby dívčích aktů. Začíná rovněž poprvé samostatně vystavovat. Po roce 1948 objevuje postupně svůj osobitý, poetický styl s organickými, dekorativními prvky místy inspirovanými lidovým uměním a vycházejícími z motivů odpozorovaných v přírodě. V letech 50. se ještě dočasně vrací k realistickému pojetí obrazu, ale od následující dekády už jeho díla už přecházela do nefigurativních, florálních tvarů. V této době vzniká i jeho vrcholný malířský cyklus Trávy, což jsou jakási komorně pojatá přírodní zátiší. Později tvoří i další přírodní cykly – Staré stromy, Příměstské krajiny, Zimní krajiny, Krajina Českého středohoří či ještě kubisticky laděná Města, posouvá se ale i k abstraktnějším polohám maleb vegetativních symbolů viděných jakoby pod mikroskopem, tak jako v cyklech Organi...
Více od autora
O Henry (18)
William Sydney Porter , známý pod svým pseudonymem O. Henry, byl americký spisovatel, jenž se proslavil psaním krátkých povídek o obyčejných lidech. Na konci většiny jeho povídek dochází k překvapivému zvratu děje, což je pravděpodobně jeden z prvků, které zaručily O. Henryho úspěch. O. Henry se narodil ve městě Greensboro v USA a stal se lékárníkem. V 19 letech se přestěhoval do Texasu, kde začal pracovat jako pokladník v bance. Začal psát pro zábavu, oženil se a narodila se mu dcera. Později byl obviněn ze zproněvěry peněz a uprchl do Hondurasu, kde napsal svou první sbírku příběhů. Po smrti své ženy v roce 1897 se vrátil zpátky do Texasu, kde se vzdal policii a byl odsouzen na pět let do vězení. Zde a pak i po propuštění a přestěhování do New Yorku, se O. Henry dál věnoval psaní. Celkem napsal více než 600 povídek a stal se známým spisovatelem. Zemřel v roce 1910 na jaterní cirhózu, zřejmě způsobenou alkoholismem.
Více od autora
Niccolò Machiavelli (16)
Niccolò Machiavelli byl italský politik, filozof, diplomat, spisovatel, historik, vojenský teoretik a polyhistor žijící v období renesance. Často je označován za zakladatele politologie. Ve svých spisech formuloval politicko-mocenský ideál a prostředky k vytvoření silného, jednotného státu v čele s osvíceným vladařem. Pocházel z notářské, ne příliš zámožné florentské rodiny. Jeho otec Bernardo byl právníkem, se svou ženou Bartolomeou měl kromě Niccola ještě syna Totta a dcery Primaveru a Ginevru. Niccolovi se dostalo humanitního vzdělání a jeho myšlení formovala díla antických klasiků, především Aristotela, Cicerona a Tita Livia. Roku 1498, po pádu Savonarolova režimu, byl Machiavelli 19. června jmenován do funkce kancléře florentské republiky. Dalších třináct let vedl druhou kancelář sekretariátu, která se zabývala správou zahraničněpolitických a vojenských záležitostí. Jako skvělý diplomat a schopný úředník se zúčastnil mnoha jednání i zahraničních misí. Machiavelli byl čtyřikrát ve Francii, ve Švýcarsku a v Německu, plnil poslání i k papežskému dvoru Julia II. a byl jmenován komisařem pro válku proti Pise. Při těchto příležitostech pořizoval podrobné záznamy z jednání a zpracoval řadu dokumentů obsahujících analýzy politické situace v příslušných zemích jako Zpráva o německých záležitostech nebo Popis německých záležitostí . Byly také podkladem pro jeho pozdější díla. V roce 1500 se stal poprvé otcem a rok poté se oženil s Mariettou, dcerou Bartolomea Corsiniho. Ta Niccolovi porodila nakonec šest dětí a podle manželových dopisů k ní Niccolò nikdy neztratil náklonnost, ačkoliv jí byl mnohokrát nevěrný. Po politickém převratu se v roce 1512 do Florencie vrátili Medicejové. Ti v roce 1513 dali Machiavelliho kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Byl zbaven všech funkcí a odsouzen k vyhnanství...
Více od autora
Miroslav Míčko (16)
Miroslav Míčko byl historik umění, estetik, vysokoškolský pedagog, výtvarný kritik, a překladatel. Miroslav Míčko absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury , románskou filologii a estetiku a dějiny výtvarného umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R.M. Rilkeho k výtvarnému umění. Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry a v revue Umělecké besedy Život a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. expozic na bienále v Benátkách. V letech 1945–46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou. V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako pedagog dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze: v letech 1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry. kromě toho vyučoval dějiny umění a estetiky také na AVU . Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA. Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie. V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004. Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století nebo F. Goyou a své statě shrnul v knize Člověk v umělci . Míčko je au...
Více od autora
Marie Fischerová-Kvěchová (18)
Marie Fischerová, rozená Kvěchová byla česká malířka a ilustrátorka. Narodila se v Kutné Hoře, v rodině c. k. berního inspektora Otomara Kvěcha a jeho manželky Marie, rozené Zavačové. Studovala v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, kde jejími profesory byli například Jakub Schikaneder či Jan Preisler, poté absolvovala roční studijní pobyt v Paříži u profesora Nandina na Colarossiho akademii . S vypuknutím první světové války se vrátila do Prahy, kde se 16. listopadu 1915 provdala za lékaře Jana Fischera. Díky manželovu povolání se dostala do prostředí nemocnice, kde vznikaly její první kresby novorozenců. V roce 1933 se manželé natrvalo přestěhovali do vily Sacrabonie v Černošicích. Měli spolu tři děti, Marii, Jelenu a Jana. V meziválečných letech byla vyhledávanou autorkou knih pro děti, po komunistickém převratu 1948 ji bylo zakázáno publikovat, i z důvodu jejího příklonu k tradičním hodnotám křesťanské společnosti a přirozené religiozitě řady jejích prací. Uchylovala se proto k portrétování rodinných příslušníků, přátel a známých. Kromě světa dětí byly malířčinou inspirací příroda, svoji zahradu a okolí rodinné vily mnohokrát zachytila v kresbách a akvarelech. Malířka velmi ráda cestovala, navštěvovala především etnografické oblasti Čech i Moravy, odkud přivezla mnoho skic lidových krojů. Za etnografickými reáliemi jezdili manželé Fischerovi i do zahraničí, na Slovensko, Podkarpatskou Rus či do Bulharska. Je známá především jako autorka a ilustrátorka knih pro děti či jako ilustrátorka knih jiných autorů Věnovala se také figurální a portrétní tvorbě, namalovala řadu krajinomaleb, sgrafita pro dětskou opatrovnu ve Dvoře Králové, nástěnné obrazy pro školy, její kresby našly uplatnění i v oblastech užitého umění,...
Více od autora
Marie Erhartová (15)
Narozena 12.10.1937 v Sedlci, okr. České Budějovice. Učitelka mateřské školy, spolu s manželem se věnuje fotografování, zejm. hub a kulturních a přírodních památek jižních Čech.
Více od autora
Marek Epstein (28)
Marek Epstein je český scenárista, spisovatel, dramaturg, příležitostný herec a režisér. Po dědovi je židovského původu. V roce 2003 vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. V současnosti přednáší na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Závodně běhal sprinty za SK Slavia Praha. Napsal mnoho scénářů k televizním i klasickým filmům. V letech 2003 a 2004 získal hlavní cenu Sazky v rámci Českého lva za nerealizované scénáře , Rebarbora – Ryna. Dvakrát také zvítězil v obdobné soutěži Hartley-Merrill Prize. V roce 2007 debutoval jako spisovatel s novelou Ohybač křížů. Na ni navázal povídkovým souborem Ocucanej konec . Příležitostně hrál vedlejší role v seriálech Hospoda a Poste restante a ve filmu Výheň. Režíroval filmy Chodec a Neděle . Povídkami je zastoupen i v souborech O Vánocích se dívám do nebe , O čem ženy mlčí, O lidech a psech , Pánská jízda a Sedm svateb a jeden rozvod .
Více od autora
Louis Pauwels (5)
Novinář, romanopisec, esejista a dějepisec okultních a tajných společností. V roce 1961 založil a spolu s Jacquesem Bergierem řídil revui Planeta. Psal beletrii , spolu s Guyem Bretonem uspořádal dva svazky dějin magie a okultismu , zabrousil ale i do tak odtažitých oblastí, jaké představuje kniha Poslední dny monogamie napsaná společně s Laszlo Havasem.
Více od autora
Laura Kneidl (15)
Laura Kneidl píše romány o každodenních výzvách, fantastických světech a lásce. Vystudovala knihovnictví a informační management ve Stuttgartu. Inspirována svými oblíbenými knihami, začala pracovat na svém prvním románu v roce 2009. Po dlouhém pobytu ve Skotsku nyní žije v Lipsku, kde její byt připomíná knihovnu. Je na Instagramu a ráda si vyměňuje názory se svými čtenáři.
Více od autora
Laura Joh Rowland (20)
Laura Joh Rowlandová vyrostla v Michiganu, kde vystudovala obory mikrobiologie a hygiena, v kteréžto branži pracovala na různých postech pro různé společnosti Nejdříve chtěla ve volném čase ilustrovat dětské knížky, a tak navštěvovala kurzy psaní, aby mohla ilustrovat svou vlastní knihu. Ale samotné psaní se jí zalíbilo natolik, že už u něj zůstala. Aby mohla se svou tvorbou prorazit na trhu, musela si najít téma, které tu ještě nebylo. A kombinací lásky ke klasickým detektivkám, kulturního dědictví svých asijských předků a nechuti k stylu vyšetřování založeném na různých forenzních analýzách a technických vymoženostech objevila Tokio 17. století. Město a čas, nezasažené západní civilizací, uzavřené samo pro sebe, kde se pro objasnění zločinu dá počítat jen se svědky, alibi, motivy a dedukcí. Hlavním hrdinou všech jejích zatím 11 knih je samuraj Sano Ičiró, vyšetřovatel odpovědný samotnému šógunovi. Nyní kromě psaní autorka dokončuje studium umění, stará se o své tři kočky a chodí na procházky se svým mužem Martym.
Více od autora
Karel Bartuška (18)
Karel Bartuška byl pedagog fyziky a autor učebnic. Karel Bartuška absolvoval v roce 1955 Matematicko-fyzikální fakultu a posléze nastoupil jako učitel na střední školu, ze které se později stalo Gymnázium Nad Štolou v Praze 7, kde zůstal učit celý svůj profesní život. Na této škole byl 40 let předsedou předmětové komise pro fyziku a správcem fyzikálních sbírek. Je autorem řady odborných knih, publikoval odborné články v časopisech, byl členem redakční rady časopisu Matematika a fyzika ve škole a časopisu Věda, technika a my, pracoval na MŠMT jako člen poradního sboru pro gymnázia a člen dvou odborných komisí, byl předsedou komise pro vytvoření osnov fyziky. Dále byl členem Ústředního výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, kde 6 let vykonával funkci místopředsedy. Profesor Bartuška odešel v roce 1996 do důchodu, přičemž na škole dále působil. Zemřel v roce 2008. Je autorem nebo spoluautorem řady odborných knih včetně učebnic fyziky. Jeho učebnice tvoří základ současné středoškolské fyzikální literatury. Jeho bibliografie v katalogu Národní knihovny zabírá několik stránek.
Více od autora
Kamila Sojková (21)
Kamila Sojková byla českou spisovatelkou, která dlouhá léta působila coby učitelka na vesnických školách na Klatovsku, Žďársku a Břeclavsku. V Břeclavi se nakonec i usadila a cele se věnovala tvorbě pro děti. V tamní obci Hlohovec se odehrává i její prvotina, Lohovecké děti. I v dalších pracích zobrazuje život venkovských dětí, který důvěrně poznala. Nevyhýbá se však ani vážnějším tématům jako například v povídce Janíček, v níž líčí příběh z okupačních let, ve kterém hrdina, pětiletý chlapec, poznává nejprve z doslechu a pak i z vlastní zkušenosti nebezpečí doby. Též prózy Ovečka z Kopanic a Děti na Dyji se závažným společenským problémům nevyhýbají, i když vždycky převládá poetický pohled na život dětí. V první knize popisuje osudy dětí v zapadlém koutě moravsko-slovenského pomezí, kam teprve proniká nový život, a ve druhé líčí dramatické události, jež s sebou přináší každoroční velká voda.
Více od autora
Július Satinský (21)
Július Satinský byl slovenský herec, komik, dramatik, spisovatel a autor literatury pro děti. Július Satinský se narodil a celé dětství prožil v Bratislavě. Jeho rodina zde bydlela v Dunajské ulici. K Bratislavě měl velmi blízký vztah. Ovládal mnoho cizích jazyků. Herecké sklony se u něj projevovaly už v mladém věku a v roce 1958 vyhrál recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín. Později vystudoval pedagogiku na střední pedagogické škole, profesi učitele však nikdy nevykonával. Jeho velkou touhou bylo herectví, na jehož studium nebyl přijat. Na Vysoké škole múzických umění studoval v letech 1962–1966 dramaturgii a jako dramaturg v letech 1964–1967 pracoval v Československé televizi v Bratislavě. Od roku 1959 spolu s Milanem Lasicou vystupovali jako komická dvojice v autorských pořadech. Účinkovali v Tatra revue a v Divadelnom štúdiu . Po roce 1968, v období normalizace, naráželi i s partnerem Milanem Lasicou na množství překážek a po zákazu činnosti na Slovensku působili dva roky v moravském divadle Večerní Brno a v letech 1972–1978 v operetě Nové scény v Bratislavě. V roce 1978 přestoupil do činohry Nové scény. Byl univerzální a tvořivou osobností a svůj talent rozvinul i jako autor velkého množství scének, dialogů, celovečerních programů, je též autorem několika knih s tematikou jemu blízkých vzpomínek na Bratislavu, oblíbených knih pro děti. Byl také přispěvatelem do mnoha novin a časopisů. Snad nejpopulárnější byl kabaretní program Ktosi je za dverami, ve kterém vystupoval společně s Milanem Lasicou. Spolu tu glosovali aktuální témata. Jeho první manželkou byla členka Baletu Slovenského národního divadla, tanečnice Lúčnice a překladatelka z angličtiny a španělštiny Oľga Lajdová. V roce 1985 zemřela – utonula při koupání v Karibském moři na Amerických Panenských ostrovech, kde je také pohřbena. Se svou druhou manželkou MUDr. Vierou Satinskou ...
Více od autora
Josef Suchý (18)
Josef Suchý byl český fotbalista, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál 1 utkání . V lize odehrál 110 zápasů, vstřelil 1 gól, nastupoval za Viktorii Žižkov , Slavii Praha , opět Viktorii Žižkov a SK Prostějov . Mistr Československa z roku 1930, titul získal se Slavií Praha.
Více od autora
Josef Sekera (27)
* 4. 12. 1897 † 14. 11. 1972 . Prozaik. Narodil se v rodině truhláře. Jeho synovcem je Leopold Sekera , autor dobrodružných a chlapeckých románů užívající v sešitových edicích kolektivního pseudonymu Will Mac Khiboney. – Do školy Sekera chodil ve Starkoči, v sousední Zbyslavi a v Čáslavi. Studoval na odborné tkalcovské škole v Rychnově nad Kněžnou a na její strojařské větvi v Šumperku. 1915 narukoval a po dělostřeleckém výcviku byl odvelen na italskou frontu. V armádě zůstal jako důstojník až do 1920, kdy se stal úředníkem na ředitelství Čs. státních drah v Bratislavě. Na Slovensku se spřátelil s Karlem Plickou, Fraňo Kráľem, Petrem Jilemnickým a dalšími levicovými intelektuály a zapojil se do činnosti bratislavské pobočky Družstevní práce. Na začátku 30. let byl jedním z organizátorů pokusu o vydávání literární revue a knižní edice Stan v Břeclavi. 1939 byl přeložen do Prahy, 1945–49 působil jako vedoucí referent na ministerstvu dopravy a techniky. Od 1950 spisovatel ve svobodném povolání. 1953–56 byl tajemníkem SČSS; zastával i jiné funkce . Na sklonku života byl předsedou Českého literárního fondu a aktivně se podílel na ustavení normalizačního SČS.
Více od autora
Josef Petráň (23)
Josef Petráň byl český vysokoškolský učitel a historik, zaměřující se na 16.–18. století. Po absolvování Reálného gymnázia v Benešově vystudoval Filozofickou fakultu UK . V roce 1965 se zde habilitoval a byl jmenován docentem, profesorem se však mohl stát až v roce 1990. Působil na katedře československých dějin a vedle toho též v Ústavu dějin a Archivu Univerzity Karlovy, jejž v letech 1994–2005 vedl. V letech 1990–1994 byl prorektorem na Univerzitě Karlově a byl členem několika redakčních rad. Zaměřoval se především na české dějiny pozdního středověku a raného novověku a na dějiny Univerzity Karlovy. Významný byl jeho přínos regionálním dějinám, praktikovaný na případu rodného Podblanicka a chápaný coby nosná platforma pro národní dějiny viděné "zdola". S tím byl těsně spjat jeho zájem o dějiny zemědělství, českého lidu a hmotné kultury. Oceňována je i jeho role pedagoga, jehož semináři prošla řada dnes významných představitelů české historické obce. Vedle odborných publikací se podílel na sepsání několika učebnic. Dne 28. října 2008 jej prezident České republiky Václav Klaus vyznamenal Medailí Za zásluhy.
Více od autora
Josef Kunský (17)
Josef Kunský byl český geomorfolog a vysokoškolský pedagog. Narodil se v Sušici, štepovačce Marii Kunské . . V Sušici též vystudoval reálku, na které maturoval v roce 1922. Následně vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Zde studoval přírodopis a zeměpis, později také matematiku a fyziku. Studium ukončil v roce 1928 dizertační prací „Studie o třetihorních štěrcích ve středních Čechách“ a získal doktorát. Po ukončení studií pracoval na několika pražských středních školách. Roku 1934 se habilitoval prací „Údolí Otavy“. Roku 1936 byl vedoucím expedice na Island a Faerské ostrovy. Zkoumal především tvary vulkanického a ledovcového reliéfu. Po návratu vznikl cestopis, který vyšel v r. 1958 německy pod názvem „Polarlicht über Vulkaninseln“ a v češtině vycházel především v rámci časopisu Širým světem. V letech 1942–1945 pracoval v Ústředním ústavu geologickém. Po znovuotevření českých vysokých škol se v roce 1946 stal mimořádným profesorem fyzické geografie na UK. Na ní také vyučoval geomorfologii a fyzický zeměpis. Řádným profesorem se stal v roce 1949. V letech 1950–1952 byl Josef Kunský zvolen proděkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a roku 1953 byl jmenován členem-korespondentem ČSAV. Ve své vědecké práci se věnoval jak obecným fyzickyzeměpisným otázkám , tak krasovým a glaciálním otázkám , napsal také dílo Čeští cestovatelé, slovem doprovodil fotografie Viléma Heckela v díle Naše hory. Jeho popularizující příspěvky byly též zveřejňovány v časopise Pestrý týden. Josef Kunský byl dlouholetým členem redakčních rad odborných časopisů. Vedl například Zeměpisný magazín ....
Více od autora
Josef Ehm (19)
Josef Ehm byl významný český fotograf uměleckých památek, pedagog a redaktor. V letech 1934–1946 učil na Státní grafické škole v Praze. Roku 1939 se zúčastnil výstavy Uměleckopúrůmyslového muzea v Praze Století české fotografie. Mezi léty 1939 a 1941 redigoval s Jaromírem Funkem časopis Fotografický obzor. Kromě toho přispíval svými fotografiemi do novin a časopisů , které vycházely opakované i v cizojazyčných verzích. Ilustroval také beletrii v Praze. Josef Ehm zůstal do konce své dlouholeté praxe vyznavačem černobílé fotografie, i když fotgrafoval i barevně. Ve druhé polovině 60. let nároky na fotodokumentaci ve sbírkových institucích vzrostly tak, že zaměstnávaly vlastní fotografy, takže s Ehmem ukončily spolupráci. "Papírové" zvětšeniny jeho fotografií se dodnes dochovaly na evidenčních kartách předmětů Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze, Národního muzea či ve fototé...
Více od autora
Jiří Čihař (19)
Jiří Čihař byl český přírodovědec, zoolog, popularizátor, spisovatel, fotograf a překladatel. Dvounásobný držitel ocenění Českého literárního fondu, autor vědeckých a odborných publikací a přírodovědné populárně-naučné literatury. Narodil se v rodině ministerského rady JUDr. Jaromíra Čihaře a Jiřiny Čihařové, rozené Srncové, a měl sestru Evu. Navštěvoval obecnou školu Na Hladkově v Praze 4, později Akademické gymnázium v Praze Na Příkopě, poté Obchodní akademii v Děčíně a v Praze-Karlíně. Po maturitě v roce 1949 vystudoval na Karlově univerzitě v Praze Přírodovědeckou fakultu. Po studiích pracoval v letech 1955–1965 ve Státním rybářství v Praze, od roku 1966 v Univerzitní knihovně jako knihovník a biolog. Odborně zakotvil až v Národním muzeu v Praze, kde v letech 1966–1990 působil v zoologickém oddělení . Výzkumy prováděl zejména v České republice s důrazem na pražské okolí, Šumavu, Krkonoše, ale také na Slovensku . Cestoval pracovně a opakovaně na Balkán, Apeninský poloostrov, Nový Zéland a do Austrálie. Byl dvakrát ženatý, z těchto manželství měl dvě děti, Janu a Martina . Jiří Čihař je autorem asi patnácti populárně-naučných monografií o rybách, obojživelnících a plazech, z nichž byla řada přeložena do anglického, německého a francouzského jazyka. Dále napsal kolem 150 prací vědeckých, odborných a populárně-naučných, participoval na encyklopediích, je autorem cestopisu a fantasy povídek. Překládal z němčiny, především přírodovědeckou literaturu.
Více od autora
Javory (9)
Czech folk group. Formed in 1974, led by Petr Ulrych. Backing band for Hana A Petr Ulrychovi. Line-up 2010: Hana Ulrychová , Petr Ulrych , Kateřina Štruncová , Dalibor Štrunc , Martin Adamus or Jakub Šimáně . Also performing as Javory Beat, with Jiří Kučerovský or Miloš Koubek , Ctibor Hliněnský or Antonín Julina Jr. , Michal Zpěvák and Antonín Mülhansl , Dan Kyzlink , Dušan Reichmann .
Více od autora
Jaroslav Maria (34)
Jaroslav Maria, vlastním jménem Jaroslav Mayer , byl český právník-advokát, spisovatel, dramatik a esejista. Jaroslav Maria se narodil v rodině rakovnického advokáta JUDr. Karla Mayera, jehož rod pocházel ze Švýcarska a matky Františky, rozené Grimové. Jaroslav studoval postupně na gymnáziu v Benešově, v Hradci Králové a v Praze, maturoval v Praze roku 1888 a zde dál studoval práva, doktorát složil v roce 1893. První zkušenosti získal jako advokátní koncipient v Rakovníku u otce v kanceláři, v Hradci Králové a od 1898 byl soudním adjunktem v Litoměřicích; samostatnou praxi si později otevřel v Křivoklátě, následně v Berouně a v roce 1909 v Táboře, kde žil až do roku 1942. JUDr. Maria psal odborné články do časopisu „Právník“ a „Čas“ . V červnu 1942 – ve dnech stanného práva za heydrichiády – byl Jaroslav Maria v Táboře gestapem zatčen a uvězněn. Důvodem mělo být písemné udání týkající se schvalování atentátu. Po dnech v kobce suterénu služebny gestapa byl 6. července 1942 jako jeden z jedenácti osob nacisty již připravených k dalším popravám převezen ze služebny gestapa do táborské věznice, 8. července do Prahy, do pankrácké věznice, pak do Terezína odtud v září do koncentračního tábora Osvětim. Zde 3. listopadu 1942 ve věku 72 let zemřel na skvrnitý tyfus. Dne 27. dubna 1896 se v Praze v kostele sv. Jindřicha oženil se Zdenkou Fikarovou , dcerou advokáta z Křivoklátu. Byl strýc autora justičních románů Jiřího Mayera. Jaroslav Maria je autorem více než čtyřiceti románů, novel, sbírek povídek a esejů, divadelních her a dalších literárních prací; vyšel z okruhu časopisu Moderní revue; literárně debutoval v roce 1898 divadelní trilogií V předvečer věku; po roce 1918 se věnoval hlavně románu, především z prostředí justice (Spravedlnost, Pans...
Více od autora
Irena Dousková (19)
Irena Dousková je česká spisovatelka, především prozaička. Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová si v 70. letech změnila, jednalo se o otcovo příjmení, a přijala matčino dívčí jméno. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul Mgr. Vykonávání právnické praxe se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v Praze. Později působila převážně jako novinářka . V současnosti působí jako spisovatelka z povolání. Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole. Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např. v Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu, Tvaru aj. O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě prozaické. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky. Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické, patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pointu. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o jud...
Více od autora
Immanuel Kant (36)
Immanuel Kant byl německý filosof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Jeho Kritikou čistého rozumu začíná nové pojetí filosofie, zejména v epistemologii a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filosofy 19. století a novější filosofii vůbec. Kant se narodil jako čtvrté dítě ve zbožné pietistické rodině drobného řemeslníka a celý život prožil v okolí Královce ve východním Prusku ; z jeho osmi sourozenců se však jen čtyři dožili dospělého věku. Byl drobné až neduživé postavy, byl však velmi společenský a sám na sebe poměrně přísný. Od roku 1740 studoval na zdejší univerzitě filosofii, přírodní vědy a matematiku. Roku 1746 mu zemřel otec a univerzita odmítla jeho disertační práci, takže se řadu let živil jako vychovatel v okolí Královce. Po návratu na univerzitu vydal práci o „Obecných dějinách přírody a teorii oblohy“ a téhož roku se habilitoval spisem „O prvních zásadách metafyzického poznání“. Přednášel logiku, morální filosofii a metafyziku a jako úvod ke studiu filosofie fyziku, geografii a antropologii. V následujících letech odmítl několik pozvání na různé univerzity, až se roku 1770 stal profesorem logiky a metafyziky Univerzity v Královci, kde byl pak dvakrát rektorem. Roku 1787 byl přijat do Pruské akademie věd, v posledním období života měl však značné nesnáze s pruskou cenzurou. Kant se řídil přesným denním rozvrhem: vstával v pět hodin, dopoledne přednášel, k obědu často zval hosty a odpoledne chodil na procházku po známé „Cestě filosofů“. Pokud se ale líčí jako profesorský pedant, je to přehnané. Hrával velmi dobře karty i kulečník a ve společnosti byl velice oblíbený, zejména jako skvělý vypravěč. Také na jeho přednášky vzpomínali jeho žáci s nadšením: Kant byl vtipný a hlavně vedl své posluchače k samostatnému myšlení. Dožil se téměř 80 let a byl pohřben v K...
Více od autora
Il'ja Arnol'dovič Il'f (15)
Ruský spisovatel, spoluautor satirických románů, které napsal společně s Jevgenijem Petrovem.
Více od autora
Igor Bukovský (23)
MUDr. Igor Bukovský, PhD. je slovenský lekár, ktorý sa od roku 1992 venuje otázkam výživy a trendom v oblasti zdraviu prospešnej životosprávy. Absolvoval lekársku fakultu na Jeseniovej fakulte v Martine v rokoch 1984-1990 a lekársku fakultu Univerzity Komenského v Bratislave. Titul PhD. získal v roku 1999 v odbore Normálna a patologická fyziológia za výskum včasných štádii aterosklerózy. Výživou a prevenciou ochorení sa zaoberá vyše 16 rokov. Napísal knihy Miniencyklopédia prírodnej liečby, ktorá bola vydaná v štyroch jazykoch, Vegetariánske dieťa, Hľadá sa zdravý človek, Recepty na fajn časy a Návod na prežitie muža. Je členom Britskej spoločnosti pre výživu, Americkej spoločnosti klinickej výživy a niekoľkých ďalších odborných spoločností. Pôsobí ako lekár v Ambulancii klinickej výživy v Bratislave.
Více od autora
Helena Binterová (27)
Narozena 27. 4. 1963 v Českých Budějovicích. Doc., RNDr., matematička a vysokoškolská pedagožka. Specializace na didaktiku matematiky.
Více od autora
Gustáv Murín (29)
Gustáv Murín je slovenský přírodovědec, biolog, spisovatel, esejista, publicista, dramatik a scenárista. Pochází z rodiny vysokoškolského profesora. Po maturitě na gymnáziu v letech 1978–1983 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Absolvoval studijní pobyty na ČAV v Praze a Brně, Universitě v Seville, Universitě v Záhřebu, Akademii věd v Německu, Akademii věd v Rakousku a Universitě v Cambridge. Svoji literární, odbornou a publicistickou tvorbu zahájil již v 80. letech 20. století kdy publikoval různé texty v různých slovenských periodikách . Psal jak různé články a příspěvky týkající se biologie a ekologie tak i volnou literární tvorbu. V roce 1985 se stal zakladatelem Klubu mladých dramatiků, v roce 1986 pak Kruhu mladých autorů. V 90. letech se podílel na vzniku almanachu mladých spisovatelů střední a východní Evropy, v roce 1994 také působil jako organizátor setkání mladých spisovatelů tohoto regionu v Budměřicích. V roce 1994 na Slovensku zastupoval časopis Playboy. Jde o člena Slovenského P.E.N. centra, v letech 2000 – 2004, 2009 – 2011 zde působil jako jeho předseda. Člen Centra San Miguel del Allende . Žije a pracuje v Bratislavě, jako vědecký pracovník Katedry botaniky Univerzity Komenského. Česky: * Sex kontra kultura, doplnené a rozšírené vydanie „Pud konta kultúra“, vyd. Hynek, 1999. * Náhradní konec světa, doplnené a rozšírené vydanie Náhradný koniec sveta, vyd. Ivo Železný, 1999. * A stanete se bohy, zbierka esejí, vyd. Ivo Železný, 2002. * Abeceda tělesné lásky , encyklopédia sexu, vyd. Triton, 2004. * Česko-slovenský/Slovensko-český Dualóg , o česko-slovenských vzťahoch, vyd. Slovenský literárny klub v ČR, Praha, 2009. * Slovenská mafie v Praze – vyd. Marenčin PT, 2014. Anglicky: * SVET JE MAL...
Více od autora
George R. R Martin (31)
George Raymond Richard Martin . Jeho otec byl přístavní dělník. Měl dvě sestry. Navštěvoval Mary Jane Donohoe School a střední školu Marist High School. Začal psát jako velmi mladý, prodával příběhy o příšerách ostatním dětem ze sousedství za penny, a to včetně dramatického čtení. Později se stal fanouškem komiksů a sběratelem na střední škole a začal psát beletrii pro amatérské fanouškovské časopisy. Jeho první profesionální prodej se uskutečnil v roce 1970 , kdy mu bylo 21: The Hero prodán Galaxy, vydán v únoru 1971. Další prodeje následovaly. V roce 1970 získal bakalářský titul v žurnalistice na Severozápadní univerzitě v Evanstonu, Illinois, . Následně tamtéž dokončil magisterské studium žurnalistiky. Jakožto svědomitý oponent sloužil náhradní službu v letech 1972-1974 u VISTA při nadaci bezplatné právní pomoci okrsku Cook. Též dělal ředitele šachových turnajů pro Continental Chess Association v letech 1973-1976, a v letech 1976-1978 vyučoval žurnalistiku na Clarke College, Dubuque, Iowa. V 70. letech psal na částečný úvazek, zatímco pracoval jako dobrovolník u VISTA, šachový ředitel a učitel. V roce 1975 se oženil s Gale Burnick. Z bezdětného manželství se rozvedli o čtyři roky později. Martin začal psát na plný úvazek v roce 1979. V letech 1978-79 působil jako writer-in-residence na Clarke College. Po přesunu do Hollywoodu se zapsal jako story editor pro Twilight Zone na CBS Television . V následujícím roce se v CBS stává výkonným konzultantem pro Beauty and the Beast , za další rok jeho producentem a za další rok co-Supervising producentem. Byl výkonným producentem pro Doorways, pilotní projekt, který napsal pro Columbia Pictures Television, který byl zfilmován v letech 1992-93. Jeho současným domovem je Santa Fe v Novém Mexiku. Je členem Science Fiction & Fantasy Writers of America , kde působi...
Více od autora
Eva Veberová (22)
Narozena 13.4.1926 v Olomouci. Pedagožka, autorka literárních a obrázkových souborů pro děti.
Více od autora
Ester Stará (30)
Ester Stará je speciální pedagožka a logopedka, která zkušenosti z praxe využívá při psaní knih zaměřených na komunikační dovednosti dětí, např. Žvanda a Melivo a Mařenka už říká Ř! . Její kniha Pohádky A pak se to stalo! získala od Internationalen Jugendbibliothek v Mnichově ocenění White Raven, titul Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem byl oceněn Zlatou stuhou.
Více od autora
Elena Ferrante (25)
Elena Ferrante je pseudonym italské spisovatelky a překladatelky. Její knihy, původně vydané v italštině, byly přeloženy do mnoha jazyků. Mezi její nejznámější díla patří Neapolská sága. Ferrante je autorkou půl tuctu románů, z nichž nejvýznamnější je tetralogie známá jako Neapolská sága, která vypráví o dvou vnímavých a inteligentních dívkách z Neapole, které se pokoušejí žít plnohodnotný život uvnitř kultury, která je plná násilí. Série se skládá z knih Geniální přítelkyně , Příběh nového jména , Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou a Příběh ztracené holčičky , který byl nominován na italskou literární cenu Strega. Ferrante tvrdí, že "jakmile jsou knihy napsány, už nepotřebují svého autora." Opakovaně uvádí, že anonymita je předpokladem pro její práci a že uchování jejího pravého jména v tajnosti je jedním z klíčů úspěšného tvůrčího procesu psaní. Čtvrtá kniha z tetralogie Příběh ztracené holčičky se objevila v žebříčku 10 nejlepších knih roku 2015 podle New York Times. Navzdory tomu, že byla Ferrante uznána jako vynikající autorka románů v mezinárodním měřítku, uchovává si svou anonymitu již od vydání prvního románu v roce 1992. Spekulací o její pravé identitě bylo mnoho, většina z nich vznikla na základě informací, které Ferrante uváděla v rozhovorech nebo na základě analýzy informací čerpaných z jejích knih. V březnu roku 2016 vydal Marco Santagata, italský spisovatel, filolog a profesor na univerzitě v Pise, článek, který popisoval jeho teorii o identitě Ferrante. Santagatův dokument čerpal z filologické analýzy Ferrantina psaní, ze studie podrobného popisu města Pisy, o kterém ve svém románu píše a skutečnosti, že autorka disponuje odbornými znalostmi moderní italské politiky. Na základě těchto informací dospěl k závěru, že autorka žila v Pise, kterou ale roku 1966 opustila, a proto za pravděpodobného autora označil neapolskou profesorku Marcellu Marmo, která stud...
Více od autora
Dionýz Dugas (22)
fotograf, vydavateľ, svetobežník, veľký obdivovateľ a znalec prírody, propagátor zdravého životného štýlu. Rodený Prešovčan, ktorý momentálne žije v Sabinove. Narodil sa v roku 1941. Doteraz mu vyšlo asi 30 publikácií, fotografie uverejňuje aj v tlači. Od roku 2000 už začal vydávať vo vlastnom vydavateľstve. Najviac si zamiloval Tatry, Pieniny a Slovenský raj. Fotil Európu, Áziu, Austráliu i Nový Zéland a Ameriku. Samostatnú kapitolu jeho života tvoria kvietky, rastlinky, lístky a korienky. Vďaka svojej mame sa dostal aj k fotografovaniu liečivých bylín, stromov a rastlín. Publikoval tituly Babkine bylinky, Zdravý život s babkinými bylinkami, Bylinkový receptár: najlepšie recepty ľudovej medicíny a mnohé iné. Vystavuje doma aj v zahraničí.
Více od autora
Daniel Hevier (31)
Daniel Hevier je slovenský spisovatel a vydavatel. Se ženou Maruškou a 3 dětmi žije v Petržalce u Bratislavy. Příležitostně učí na různých typech škol a vede kurzy tvořivého psaní a vnitřní kreativity. Daniel Hevier se narodil 6. prosince 1955 v Bratislavě, dětství prožil v Prievidzi, kde chodil na základní školu a absolvoval gymnázium. Následně studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě obor estetika a slovenský jazyk. Během studia pracoval jako redaktor literární redakce v Československém rozhlase v Bratislavě. V letech 1982–1989 pracoval jako spisovatel na volné noze, poté působil ve vydavatelství Mladé letá . Od roku 1991 vede vlastní vydavatelství HEVI v Bratislavě. Literárně začal tvořit už jako středoškolák, své první verše uveřejňoval v různých literárních a dětských časopisech. Jako básník debutoval v roce 1974 sbírkou poezie Motýlí kolotoč, ve které projevil radost a okouzlení ze života, z krásy přírody, šťastného rodinného zázemí i z prvních citových okouzlení. Od té doby vydal necelou stovku knih – poezii, prózu, eseje, básně pro děti, pohádky, překlady, autorské antologie pro dospělé i děti… Některé z jeho knih byly přeloženy do dalších jazyků. Kromě knih píše i texty písní, divadelní a rozhlasové hry, libreta muzikálů, filmové a televizní scénáře, spolupracuje s rozhlasem, televizí, překládá z angličtiny. Z americké literatury přeložil výběry poezie Wallace Stewensa Planéta na stole a Charlese Bukowského . Z češtiny do slovenštiny přeložil několik knih pro děti – např. Mach a Šebestová, Arabela-Rumburak od Miloše Macourka nebo Aprílovou školu od Jiřího Žáčka.
Více od autora
August Sedláček (24)
August Sedláček byl český historik, genealog, sfragistik a heraldik. Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici, v rodině justiciára Františka Sedláčka a jeho manželky Františky, rozené Šemberové . Zde také začal chodit do školy. Dne 16. června 1850 se přestěhoval s rodiči do Počátek , kam byl jeho otec přeložen jako soudce nově zřízeného okresního soudu. Poslední roky tehdejší hlavní školy absolvoval v Jindřichově Hradci. Poté začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud přestoupil na gymnázium v Písku, kde v roce 1863 maturoval. V letech 1863–1867 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celá rodina byla v Praze policejně hlášena od roku 1872. Mimo jiné navštěvoval přednášky historiků Václava Vladivoje Tomka, Antonína Gindelyho, Konstantina Höflera, archeologa Jana Erazima Vocela a klasického filologa Jana Kvíčaly. Podobně jako Zikmunda Wintera i jeho nejvíce inspiroval archivář Josef Emler. V letech 1867–1869 působil v Litomyšli jako středoškolský profesor dějepisu, zpočátku též latiny, češtiny a němčiny, poté v letech 1869–1875 v Rychnově nad Kněžnou a v letech 1875–1899 v Táboře, kde mimo jiné učil Emanuela Chalupného. V Ličně nedaleko Rychnova nad Kněžnou se v roce 1871 oženil s Ernestinou Hlavatou. Když v 52 letech v roce 1899 zemřela, odešel do penze a přestěhoval se do Písku, kde pracoval jako městský archivář. Dne 26. dubna 1922 se v Písku oženil podruhé, s učitelkou Terezou Barcalovou , která byla téměř o 40 let mladší. Již od mládí tíhl k historické topografii a ke kastelologii. Přípravou patnáctidílného díla Hrady, zámky a tvrze království Českého strávil přes dvacet let. Z nakladatelských důvodů vycházelo po celý jeho život a vydání bylo dovršeno teprve posmrtně. Při práci v archivech shromáždil množství materiálu, jen gene...
Více od autora
Arnold Zweig (20)
Arnold Zweig byl německý prozaik a dramatik, člen Světové rady míru, nositel Národní ceny NDR a prezident Německé akademie umění. Vystudoval filozofii, psychologii, germanistiku, jazyky a dějiny umění. Za 1. světové války se zúčastnil bojů na frontě a zážitky z tohoto období jej velmi ovlivnily. Dalším významným zlomem v jeho životě byl nástup Hitlera k moci , a s tím spojené pronásledování Židů . Proto byl donucen k emigraci do Palestiny. Působil ve Vratislavi, Mnichově, Berlíně, Rostocku, Göttingenu.
Více od autora
Aleksandr Stepanovič Grin (20)
Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .
Více od autora
Aldous Huxley (28)
Aldous Leonard Huxley byl anglický spisovatel a filozof, který od roku 1937 pracoval ve Spojených státech. Nejvíce proslul svými knihami—včetně dystopického románu Konec civilizace a utopického románu Ostrov —psal ale také eseje, poezii, příběhy, cestopisy, satiry a scénáře. Svým založením byl pacifista a humanista, nemálo se také zajímal o filozofický mysticismus, duchovní univerzalismus a pozitivní potenciál psychedelické zkušenosti. Ke konci života byl v některých kruzích označován za předního intelektuála své doby. Narodil se ve Velké Británii jako syn spisovatele Leonarda Huxleyho a jeho první ženy Julie Arnoldové. Pocházel z významné rodiny Huxleyů, ze které vzešlo mnoho významných osobností anglického vědeckého a kulturního života. Jeho děd Thomas Henry Huxley byl významný přírodovědec 19. století, otec Leonard Huxley spisovatel a bratr Julian Huxley biolog. Huxleyho matka zemřela v roce 1908, právě když mu bylo 13 let. O tři roky později vážně onemocněl, což vedlo k těžkému poškození jeho zraku. V první světové válce byl pro svou oční vadu osvobozen z vojenské služby. V sedmnácti letech napsal svůj první román . Studoval literaturu na Balliol College v Oxfordu. Během první světové války strávil většinu času v „Garsington Manor“, sídle lady Ottoline Morellové ve vesnici Garsington nedaleko Oxfordu. Ve svém pozdějším románu Crome Yellow karikoval životní styl v Garsingtonu, přesto však jeho přátelství s lady Morellovou zůstalo zachováno. Právě v Garsingtonu se seznámil s Marií Nysovou, se kterou se oženil. Od svých dvaceti let se živil jako spisovatel. K nejznámějším dílům jeho prvního období patří dystopie Brave New World ). Tento román napsal pod vlivem zpráv z fašistické Itálie a stalinistického Sovětského svazu, je ovlivněn Zamjatinovým románem My a ovlivňuje Orwellův ro...
Více od autora
Zdenka Horecká (30)
Výborná kuchařka, která si své gastronomické umění nenechává jen pro sebe, ale díky svým knihám se snaží udělat z žen další aspoň dobré kuchařky.
Více od autora
Xenofón (10)
Xenofón byl starořecký spisovatel, historik, filosof, vojevůdce, vojenský a politický teoretik a Sókratův žák. Protože zastával monarchistické názory a obdivoval Spartské zřízení, byl vypovězen z Athén. V roce 401 př. n. l. se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů ve službách Kýra Mladšího do nástupnické války v Persii. O této výpravě napsal své nejznámější dílo Anabáze . Svůj obdiv k silným vládcům vyjádřil v dílech O Kýrově vychování, Hierón a Agésilaos, ke Spartě pak v díle Spartská ústava. Filosofické spisy Obrana Sókratova a Vzpomínky na Sókrata jsou cennými prameny vědomostí o Sókratovi. S malým úspěchem navázal dílem Hellénika na historika Thúkýdida. Vyšší úrovně dosahuje v prakticky zaměřených dílech s tematikou ekonomie nebo jezdectví , O státních příjmech a jiných. Na konci života se mohl vrátit do Athén. Po Xenofónovi je pojmenován kráter Xenophon na odvrácené straně Měsíce. Xenofón pocházel z bohaté athénské rodiny, patřící do Ercheiského dému. Jeho otec se jmenoval Gryllos a byl bohatým jezdcem. V mládí se zapojil do posledních střetnutí peloponéské války jako kavalerista. Možná bojoval i v bitvě u Arginús. V té době se seznámil s athénským filosofem Sókratem a stal se jeho posluchačem. Během oligarchické „Vlády třiceti“ působil ve skupině jezdců, o něž se tento režim opíral. Ve svých Řeckých dějinách se zmiňuje o krutých činech tohoto oddílu. Díky tomuto a svým konzervativním názorům byl však po svržení této vlády a obnovení demokracie donucen Athény opustit. Roku 401 př. n. l. přijal pozvání svého přítele Proxena, který v té době v Řecku verboval žoldnéřské vojsko, a připojil se společně s asi 1...
Více od autora
Věra Martinová (12)
Věra Martinová je česká country a folková písničkářka a kytaristka, uznávaná pro svůj osobitý hlas a emotivní vystupování. Svou kariéru zahájila v 80. letech a rychle se stala jednou z vůdčích osobností české country scény. V průběhu let vydala Martinová řadu alb, na kterých předvedla svůj talent jako zpěvačka i skladatelka. V její hudbě se často objevují témata lásky, životních bojů a krásy přírody, která v její rodné zemi rezonují u širokého publika. Věra Martinová byla několikrát oceněna v rámci cen Czech Country Music Awards, což odráží její významný přínos tomuto žánru v České republice. Její oddanost svému řemeslu a konzistentní tvorba upevnily její status vlivné osobnosti české hudby.
Více od autora
Václav Vojtíšek (32)
Václav Vojtíšek byl český historik, archivář, profesor na Univerzitě Karlově a akademik Československé akademie věd. Absolvoval klasické gymnázium v Praze Novém Městě . V letech 1903–1907 studoval historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK, rigorózní práci obhájil r. 1911. Od roku 1900 byl aktivním členem Klubu Za starou Prahu, v letech 1909–1972 člen Historického spolku . Od roku 1909 pracoval v Archivu hlavního města Prahy. Po roce 1918 byl činný v archivu a knihovně pražské univerzity. Od roku 1921 byl ředitel městského archivu. Působil na Filozofické fakultě UK . Během okupace byl z archivu propuštěn, ale po válce znovu přijat . Po roce 1948 se stal sympatizantem nového režimu. Svoji činnost zaměřil na vyučování a po založení ČSAV se stal jedním z prvních akademiků, pověřen vybudováním archivu, v letech 1952–1968 vedoucí Ústředního archivu ČSAV v Praze. Ve svém díle se zaměřoval především na pomocné vědy historické, zejména kodikologii, heraldiku, byl také v komisi pro vytvoření československého státního znaku, i dalších. Dále se věnoval dějinám měst. Publikoval práce v časopisu Za starou Prahu a ve sbornících Zprávy komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy
Více od autora
Václav Smetáček (25)
Václav Smetáček byl významný český dirigent, skladatel a hobojista. Je znám především díky svému dlouholetému působení ve funkci šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kterou zastával v letech 1942-1972. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání a stal se jedním z předních těles v Československu. Smetáček byl také uznávaným pedagogem, vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.
Více od autora
Václav Archibald Novák (26)
Narozen 28.4.1895 ve Vodňanech, zemřel 8.8.1979 v Černošicích u Prahy. Architekt, cestovatel po USA a Polynésii, cestopisná literatura. Iniciála A. někdy rozšifrována jako architekt, nebo Archibald.
Více od autora
Thomas Block (19)
Thomas Harris Block pracoval déle než 25 let v předních amerických leteckých společnostech jako profesionální pilot. Za svůj život se obeznámil s nejrůznějšími typy letounů. V mládí začínal u kluzáků, přešel na lehká jednomotorová letadla, obsluhoval i balony. Jako zkušený kapitán pilotoval velká trysková a dopravní letadla. Z leteckého prostředí si také vybírá náměty pro svou tvorbu. Píše romány, publikuje rovněž v novinách a časopisech. V současné době žije v Kalifornii.
Více od autora
Samuel Beckett (19)
Samuel Barclay Beckett byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky . Po ukončení studia pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935–1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust a román Víc píchanců než kopanců . Od roku 1933–1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Jeho románová kariéra naplno odstartovala v roce 1938 knihou Murphy, která líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli. V témže roce se odstěhoval do Francie. Za druhé světové války se angažoval v protifašistickém odboji - francouzském hnutí odporu. Před nacistickým pronásledováním byl roku 1942 nucen prchnout do malé vesničky Roussillon na jihu Francie, kde až do konce války pra...
Více od autora
Robert Kvaček (17)
Robert Kvaček je český historik specializující se na období 19. a 20. století. Mezi jeho přední zájmy patří dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století. Působil na českých univerzitách a pořádal přednášky pro veřejnost, jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. Je ženatý a má jednoho syna. Žije v Jičíně, je členem Česko-slovenské komise historiků. Robert Kvaček se narodil ve vesnici Dvorce u Jičína. V září 1945 přestoupil z jičínské reálky na jičínské Lepařovo gymnázium do tercie a studium ukončil maturitou v roce 1951. Téhož roku byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na tento okamžik později vzpomíná: „Když předseda komise … zjistil, že přicházím z ,Lepařova‘, řekl mi, že by mne vzal už kvůli němu. Byl to podle něho ústav, který dbal na úroveň absolventů…“ Ještě během studií na Karlově univerzitě působil jako asistent na Husově Ústavu československých dějin. Po úspěšném absolvování v roce 1956 se plně zapojil do vědecké práce, roku 1967 byl jmenován docentem Karlovy univerzity. V době normalizace mu bylo zakázáno přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po sametové revoluci. Vedle působení na Karlově univerzitě se podílel na vzdělávání studentů na FAMU a DAMU a v neposlední řadě zasáhl řadu studentů Technické univerzity v Liberci, kde stále vyučuje na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické. Robert Kvaček je členem řady vědeckých společností , je rovněž členem literárních organizací , podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, podporuje různé vzdělávací...
Více od autora
