143761–143820 z 153078 Autoři
Chad Mercree (1)
Americký spisovatel se zaměřením na meditaci, jógu a duchovno. Publikace z oboru.
Více od autora
Chad Carl Bryant (1)
Americký historik - autor publikací z oblasti novověkých dějin střední Evropy.
Více od autora
Chaba Fadela (1)
الشابة فضيلة / je alžírský zpěvák, který působí od roku 1978. V 80. letech 20. století byla provdána za zpěváka الشاب صحراوي a tvořila s ním duo.
Více od autora
Chab (1)
Více od autora
Cezar&apos Solodar' (1)
César je francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie . Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu. Další snahou je pravdivě zobrazovat francouzskou filmovou tvorbu a propagovat evropské filmy v rámci světové konkurence. První předávání Césarů, jehož prezidentem byl Jean Gabin, se uskutečnilo 3. dubna 1976. Dvacet pět bronzových sošek, z nichž každá váží 3 kg, je uděleno každý rok na přelomu února a března. Trofej převzala jméno César po svém sochařském tvůrci, kterým byl César Baldaccini. Hlavním aktérem ve výběru a oceňování francouzské filmové produkce uvedené do kin od 1. ledna do 31. prosince je Filmová umělecká akademie. Tato instituce, založená v roce 1975 z iniciativy George Cravenna, má více než 3 400 členů z řad filmových profesionálů. César je francouzskou obdobou americké filmové ceny Oscar. Televizní přenos od roku 1994 zajišťuje stanice Canal+. Ceremoniál v roce 2021 proběhl v pařížské Olympii. Nejvyšší počet sedmi Césarů z třinácti nominací získalo komediální drama Adieu les cons režiséra Alberta Dupontela, který si sošku také odnesl. 45. ročník udílení Césarů se uskutečnil 28. února 2020. Cenu za nejlepší film obdržela adaptace Hugových Bídníků, režírovaná Ladji Lyem. Roman Polański proměnil ve vítězství i pátou nominaci v kategorii nejlepšího režiséra. Na protest vůči jeho ocenění opustilo v průběhu večera sál několik hereček včetně Adèle Haenelové. Ve Spojených státech obviněný Polański ze znásilnění nezletilé v roce 1977, již před ceremoniálem avizoval svou nepřítomnost během večera. Jeho kritici považovali za nemorální aplaudovat takto obviněnému umělci. Producent Polańského snímku Žaluji!, oceněného třemi Césary, odvolal celý štáb před vlastním předáváním sošek na protest proti výroku ministra kultury Francka Riestera, že „cena pro Polańského b...
Více od autora
Cettina Vicenzino (1)
Italská kuchařka, vývojářka receptů, fotografka a stylistka jídla, autorka kuchařských knih.
Více od autora
Čestmír Skalický (1)
Narozen 10.12.1925 v Praze. Ing. CSc., docent chemické technologie, publikace z oboru.
Více od autora
Čestmír Krátký (1)
Čestmír Krátký byl český fotograf, historik umění, etnograf, výtvarný kritik, kurátor a pedagog fotografie. V letech 1952–56 vystudoval etnografii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a do roku 1960 byl pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Odborně zkoumal kulturu a psychologii rumunských Slováků, žijících v pohraničí na Šumavě. Od roku 1953 spolupracoval jako fotograf s Karlem Plickou. V letech 1960–1968 byl odborným pracovníkem a kurátorem Oblastní galerie Liberec. Roku 1962 spoluzaložil v Liberci Studio výtvarné fotografie Domu kultury a vzdělávání v Liberci, kde byl několik let i předsedou. Byl také zakládajícím členem liberecké skupiny výtvarníků Skupina 7. Jako kurátor uspořádal v Liberci ve spolupráci s ředitelkou Hanou Seifertovou výstavy jinde zakazovaných umělců jako byli Vladimír Boudník, Jan Koblasa, Karel Nepraš, Jaroslav Vožniak, Jiří Balcar, Aleš Veselý, Jiří Anderle nebo Zbyšek Sion. Byl také autorem některých realizací v architektuře Po srpnové okupaci Československa roku 1968 emigroval do USA, kde v letech 1968–1986 pracoval jako dělník v chemické továrně. Zároveň byl externím vysokoškolským pedagogem na Wilmington College v New Castle ve státě Delaware. Od roku 1986, kdy odešel do předčasného důchodu, žil v Oaxace v Mexiku a zabýval se etnologií předkolumbovských civilizací. Roku 1995 se vrátil do Čech a působil zde jako nezávislý badatel. Zemřel po těžké nemoci 20. září 2016 v Praze. Během pobytu na Šumavě jako etnograf shromáždil na tisíc nápěvů i písňových textů rumunských Slováků. Tato impozantní sbírka vinou pozdějšího nezájmu leží dodnes nezpracována a nevydána v archivu Etnologického ústavu AV ČR, stejně jako Krátkého diplomová práce. V té době začal spolupracovat s fotografem Karlem Plickou společně vytvořili soubor fotografií z Boubínského pralesa a Mrtvého luhu. Byl ovlivněn existenciální filosofií a strukturální abstrak...
Více od autora
Čestmír Kapřík (1)
Narozen 1976 v Českých Budějovicích. Práce z oboru české literatury, redaktor, též autor beletrie.
Více od autora
Čestmír Jirsák (1)
Doc. Ing., CSc., voják z povolání, specialista na balistiku a dělostřeleckou palbu.
Více od autora
Cesira Fiori (1)
Italská komunistka, povoláním učitelka, za fašistického režimu dlouhodobě vězněna.
Více od autora
Cesare Gnudi (1)
Italský historik umění, ředitel galerie, kurátor sbírek. Publikoval též francouzsky.
Více od autora
César Vallejo (1)
César Vallejo, který měl v Latinské Americe vliv na několik básnických generací a podle jehož sbírky Trilce byl pojmenován časopis, patří k několika málo vrcholným hispanoamerickým básníkům a v širší dimenzi k největším novátorům poezie v západní kultuře dvacátého století vůbec. „Tato poezie má stejný význam – nebo ještě větší – jako poezie Mallarmého,“ napsala autorka vallejovské monografie Jean Francová. Je to poezie, jež neztrácí intenzitu. Čeští čtenáři, pro něž výbor z Vallejovy poezie přeložil Vladimír Mikeš , v ní mohou zahlédnout určitou blízkost k Jiřímu Ortenovi. Pozoruhodný je případ Vladimíra Nárožníka, který se ztotožnil s Vallejovou poezií natolik, že v souboru dvaceti básní, v pozůstalosti nerozlišeně včleněných do vlastní básnické tvorby, je devatenáct Vallejových básní v mírně upraveném Mikešově překladu; jediná Nárožníkova původní báseň naznačuje klíč ke „skrytým zdrojům“. Prvotina míšeneckého básníka ze zapadlého městečka v Andách Černí poslové a zejména experimentální sbírka Trilce byly počátkem dvacátých let v Peru básnickým zjevením. Za svého života Vallejo více knižně nepublikoval, ale jako všichni praví spisovatelé psal neustále. Zůstal především básníkem, jeho prózy a dramata mají menší význam. Za opravdovost poezie Vallejo ručí svým životem, intenzita veršů je spjatá s intenzitou zkušenosti. Ostré vnímání světa vyjadřuje jeho poezie od prvního verše: „Jsou v životě rány tak tvrdé… Já to nechápu!“ Jedním otřesem byl pro Valleja odchod z domova na studia, kde se pro chudobu držel těžce a přerušovaně. Další určující zásah, několikaměsíční uvěznění, umocnil jeho smysl pro sociální nespravedlnost, který ho později dovedl ke komunismu. Od roku 1923 žil Vallejo v Paříži, v nouzi a extrémní askezi. Počátkem třicátých let vstoupil do komunistické strany Španělska; cestoval do Sovětského svazu, zastavil se i v Praze. Španělskou občanskou válku zažil jako otřes pozitivní, náhlou sounáležitost. Ve Vallejově poezii ...
Více od autora
César Calvo (1)
Peruánský básník, spisovatel, autor písňových textů a scenárista. Ředitel kulturního institutu a ekologické nadace.
Více od autora
César A Hidalgo (1)
Chilský fyzik, v postgraduálním studiu se zaměřil na studium ekonomického rozvoje a vytváří nástroje pro vizualizaci shromážděných dat. Působí v USA.
Více od autora