Všichni Autoři a témata

Minna Lacey (6)

Britská autorka dětských knih.

Miloslav Ransdorf (6)

Miloslav Ransdorf byl český komunistický politik, filozof a historik. Od roku 2004 do své smrti vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. V letech 1996–2004 zasedal v dolní komoře českého parlamentu. Mezi roky 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění. Během veřejného života byl spojen s několika kontroverzemi, které vzbudily mediální zájem. Naposledy se jednalo o zadržení ve švýcarské bance v souvislosti s podezřením z majetkového trestného činu, které se však později nepotvrdilo – dle médií bylo dokonce v této věci později zúčastněným švýcarskými úřady přiznáno odškodné. Miloslav Ransdorf byl ženatý, a jeho dcera Aneta se narodila v roce 1990. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 , titul CSc. v roce 1982 . V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V médiích se různě objevovaly informace o jeho širokých jazykových schopnostech, na přímý dotaz sám veřejně odpověděl, že na různé úrovni ovládá angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž uváděl, že státní jazykové zkoušky má z němčiny a ruštiny; jako svůj koníček pak označil čtení ve staré řečtině a hebrejštině. Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jej...

Miloslav Kopecký (3)

Miloslav Kopecký byl český astronom a astrofyzik, zabýval se sluneční fyzikou, zejména periodicitou sluneční aktivity, a filozofií přírodních věd. Dětství prožil spolu s bratrem RNDr. Vladimírem Kopeckým, DrSc., v rodině knihkupce a nakladatele Miloslava Kopeckého a jeho ženy Marie . Od roku 1949 začal pracovat na astronomické observatoři v Ondřejově. V roce 1951 ukončil studium astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Téhož roku se oženil s Františkou , s níž měl dva syny . Intenzivně se podílel na poválečné obnově astronomické observatoře v Ondřejově – v letech 1957 až 1970 jako zástupce vedoucího slunečního oddělení, 1971 až 1975 jako vedoucí slunečního oddělení Astronomického ústavu Československé akademie věd. V letech 1966 až 1967 byl na zahraničí stáži v Ústavu zemského magnetismu, ionosféry a šíření radiových vln Akademie věd Sovětského svazu v Irkutsku. Během stáže a v roce 1982 přednášel na Univerzitě v Irkutsku . V roce 1977 byl zvolen za člena-korespondenta Československé akademie věd. V letech 1975 až 1990 ovlivňoval běh Astronomického ústavu ve funkci zástupce ředitele pro vědeckou práci. Po odchodu na odpočinek jako emeritní pracovník vybudoval a do konce svých dní spravoval Historický archiv Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Státní cena Klementa Gottwalda , Keplerova medaile , Koperníkova medaile , Čestná stříbrná plaketa Československé akademie věd , medaile Tadeáše Hájka , medaile Akademie věd Svazu sovětských socialistických republik , stříbrná medaile Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , pamětní medaile Akademie věd Německé demokratické republiky , Státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu . Autor a spoluautor více než 200 vědeckých prací převážně z oblasti výzkumu sluneční činnosti – periodicity sluneční č...

Miloslav Jokl (5)

Narozen 9. 2. 1933 v Praze, zemřel 7. 4. 2012. Prof., Ing., DrSc., pracovník stavební fakulty Českého vysokého učení technického, soudní znalec v oboru stavebnictví, specialista na odhady cen nemovitostí. Práce v oboru stavebnictví a životního prostředí.

Miloslav Hýsek (6)

český literární kritik a historik, vydavatel, profesor Univerzity Karlovy. Jeho literární historické práce vynikají spolehlivým a co nejúplnějším shromážděním biografických a bibliografických faktů .

Miloš Vodička (8)

Básník Miloš Vodička se narodil 27. prosince 1938 v Chrudimi v rodině finančního úředníka. V roce 1942 se rodina přestěhovala do Pardubic. V roce 1950 byl jeho otec odsouzen z politických důvodů k šestnáctiletému vězení. Byl propuštěn až v roce 1960 v rámci tehdy udílené amnestie. Po otcově uvěznění byl Vodičkovým zkonfiskován majetek a museli se nedobrovolně vystěhovat do vsi Nebušice u Pardubic. Od roku 1954 žil básník opět v Pardubicích, kterým zůstal věrný až do současnosti. Studoval na Vyšší průmyslové škole chemické se specializací na anorganickou technologii. V roce 1958 se hlásil na Pedagogickou školu v Brně, ale studium mu nebylo z kádrových důvodů umožněno. Proto nastoupil jako laborant v Krajské hygienicko-epidemiologické stanici v Pardubicích. V roce 1961 rovněž působil krátce jako radiochemik v pražském Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Od roku 1963 až do důchodu pracoval jako chemik v Okresní hygienické stanici v Pardubicích. První verše uveřejnil v Mladé frontě . Pro divadlo přebásnil japonskou loutkovou hru Asagao .

Miloš Vaněček (5)

Narozen 1955. Mjr. v.v., Bc., policejní rada, důstojník, policejní historik a publicista, komisař Národní protidrogové centrály, zaměřený zejména na problematiku nealkoholové toxikomanie a na dějiny policie.

Miloš Suk (4)

Narozen 23. 10. 1934 v Milevsku, zemřel 30. 12. 2014 v Brně. Prof., RNDr., DrSc., geolog, vysokoškolský pedagog, práce z oboru, též autor prací o vinařství a redaktorství řady podrobných geologických map.

Milos Stehlík (4)

Narozen 14. 11. 1923 v Brně, zemřel 13. 2. 2020 tamtéž. Prof., PhDr., CSc., historik umění, pracovník památkového úřadu, vysokoškolský učitel, autor prací zejména z oboru moravských památek.

Miloš Petr (2)

Miloš Krno (6)

Miloš Krno byl slovenský spisovatel, překladatel a publicista, otec politologa Svetozára Krna a publicisty Martina Krna. Docházel na gymnázium v Kežmaroku a poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . V letech 1946 až 1953 působil na československém velvyslanectví v Moskvě a v letech 1954 až 1964 byl poslancem Slovenské národní rady. Začínal jako básník , později se věnoval převážně próze. Vydal přes třicet knih. Poslední z nich vyšla pod názvem Ak je na zemi raj v roce 2002 v rámci edice Hory, diaľavy, kterou připravuje jeho syn Svetozár. Je spoluautorem scénářů k filmům Zajtra bude neskoro a Slnko vychádza nad Prašivou . Jeho knihy byly předlohou filmům Vrátim sa živý a Cnostný Metod . Zemřel v roce 2007 několik dnů před svými 85. narozeninami. Jeho manželkou byla překladatelka Viera Krnová.

Miloš Garkisch (5)

Mgr. Miloš Garkisch , historik, archivář. Působil v Státním okresním archivu Beroun . Odborné zaměření: regionální historie, archivnictví, fondy problematice cechů a společenstev, osobní archivy a fondy. nastoupil v roce 1966 do Státního archivu v Opavě, poté do archivu v Novém Jičíně. Po absolvování vojenské služby vystudoval FF UK, obor archivnictví-dějepis. Od roku 1975 začal pracovat v berounském okresním archivu. Soustředďoval se především na pořádání a inventarizaci cechů a společenstev, osobních archivů, archivu města Berouna, vikariátů a děkanských úřadů. V roce 1996 byl jmenován ředitelem státního okresního archivu; ve funkci zůstal do roku 2010. Z publikační činnosti: Berounsko-doteky minulosti , Ve znamení berounského medvěda , Berounský uličník , Historie a současnost podnikání na Berounsku , edice Seydlovy Kroniky královského města Berouna , Beroun .

Milena Valušková (6)

Narozena 6.8.1947 v Olomouci. MgA., fotografka.

Milena Fucimanová (9)

Narozena 28. 2. 1944 v Praze. Básnířka a spisovatelka, středoškolská profesorka, pedagogická metodička, autorka učebnic češtiny, stati v odborném tisku, zakladatelka a umělecká vedoucí divadla poezie a hudby Agadir, též autorka překladů z němčiny, polštiny a ruštiny, editorka antologie poetické sbírky.

Milan Židlický (8)

Lektor cizích jazyků, spoluautor jazykových učebnic, kvalifikaci získal během desetiletého pobytu v Kanadě, kde vyučoval např. ve státních kurzech pro nově příchozí.

Milan Schulz (5)

Milan Schulz byl český dramatik, dramaturg, novinář, redaktor mnichovského vysílání stanice Svobodná Evropa. Po maturitě na gymnáziu vystudoval filosofickou fakultu, později se stal redaktorem Literárních novin, spolupracoval s exilovým časopisem Svědectví Pavla Tigrida, v roce 1969 využil příležitosti a emigroval do Spolkové republiky Německo. Později se stal redaktorem Svobodné Evropy. V emigraci zůstal i po roce 1989. Spolu se svým synem Martinem moderoval v devadesátých letech pořad České televize Sněží.

Milan Pokorný (7)

Milan Pokorný je český novinář, editor, autor literatury faktu, vysokoškolský pedagog, který od května 2016 zastává post ombudsmana Českého rozhlasu. V letech 1980 až 1985 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-dějepis . Po aspirantském pobytu na fakultě redaktor literárního časopisu Kmen , od roku 1990 Týdeníku Rozhlas . V letech 1996 až 2007 působil jako šéfredaktor odborných periodik vydávaných ve spolupráci s MPSV, v roce 2007 se vrátil na šéfredaktorský post Týdeníku Rozhlas, jemuž určil nový formát a obsah. Dnes je to kulturní periodikum s důrazem na dominanty vysílání Českého rozhlasu, podporující diskusi o obsahu veřejnoprávního charakteru médií a reflexi rozhlasových žánrů . V roce 2002 obhájil na Masarykově univerzitě v Brně rigorózní práci Žánrové a meziliterární aspekty románové epopeje . Od roku 2006 působí na katedře bohemistiky Jihočeské univerzity České Budějovice, od roku 2007 na Ústavu slovanských studií Masarykovy univerzity Brno. Dlouhodobě se zabývá problematikou mediálních studií a středoevropského areálu . Působí jako editor, je redaktorem více než 100 titulů odborné a beletristické literatury. V květnu 2016 se stal ombudsmanem Českého rozhlasu. Předtím zastával funkci šéfredaktora Týdeníku Rozhlas.

Milan Pilárik (7)

Publikace o automobilech, učební texty pro učňovské obory.

Milan Otáhal (4)

Milan Otáhal byl český historik soudobých dějin a bývalý disident. Zabýval se především obdobím tzv. normalizace. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval československé a světové dějiny a dva roky zde působil jako asistent. Od roku 1955 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV. Jako člen KSČ se v 60. letech účastnil reformního procesu a později se stal spoluautorem knihy Sedm pražských dnů , což mu přineslo trestní stíhání, vyloučení ze strany a zákaz povolání. V 70. a 80. letech působil jako spoluautor samizdatového sborníku Historické studie a náležel k zakládajícím signatářům Charty 77. Po roce 1989 vedl oddělení dějin tzv. normalizace nově založeného Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, přednášel na filozofických fakultách v Praze a Brně a absolvoval též stáže v zahraničí. Kromě toho vydal řadu publikací k období let 1969–1989, mezi nimi rozsáhlou knihu Sto studentských revolucí, obsahující rozhovory s účastníky listopadového převratu. I v penzi nadále zůstával členem redakční rady Soudobých dějin a redakčního okruhu Českého časopisu historického.

Milan Koman (7)

Profesor Milan Koman se narodil 9. května 1932 v Českém Brodě. Tam také v letech 1943–51 vystudoval reálné gymnázium. Studium na matematicko-fyzikální fakultě v oboru učitelství matematika – deskriptivní geometrie ukončil diplomovou prací Topologické k-lineály, kterou ve zkrácené verzi publikoval v roce 1958 v Časopise pro pěstování matematiky. Od té doby profesor Koman pravidelně publikuje matematické i didaktické práce. V obou případech se zabývá především kombinatorikou, v didaktice matematiky také pojetím matematiky na základní a střední škole. Hlavní oblastí vědeckého zájmu Milana Komana v matematice je kombinatorická teorie grafů. Od roku 1960 vedl více než deset let pražský seminář teorie grafů, kde spolupracoval zvláště s Jiřím Sedláčkem a Jaroslavem Blažkem. Zabýval se zejména obtížnou problematikou průsečíkových čísel grafů. Studium těchto otázek probíhalo intenzivně od 60. let minulého století . O co jde: Graf lze v rovině nebo na jiné ploše realizovat různými způsoby. Již ze 30. let je známa nutná a postačující podmínka, kterou splňují grafy, jež lze v rovině realizovat tak, aby se jejich hrany neprotínaly, jinými slovy, grafy s průsečíkovým číslem 0 . Vzniká tak obecnější otázka, jaký je pro daný graf minimální možný počet průsečíků hran, tzv. průsečíkové číslo . Milan Koman stanovil odhady průsečíkového čísla pro určité třídy grafů na plocháchrodu 0, 1 a 2. Jako první se zabýval průsečíkovými čísly na neorientovaných plochách, v projektivní rovině a na Kleinově láhvi. Jeho výsledky vzbudily mezinárodní ohlas a byly hojně citovány. V oblasti vyučování matematice patří Milan Koman spolu s Karlem Hrušou, Janem Vyšínem, Josefem Kittlerem a Františkem Kuřinou k nejvýraznějším osobnostem, které se podílely na tzv. „modernizaci vyučování matematice na základní škole. Byl u zrodu Kabinetu pro modernizaci vyučování matematice Matematického ústavu ČSAV a...

Milan Exner (7)

Jeho nejvlastnějším zájmem je česká poezie a interpretace uměleckých textů z pohledu především psychoanalytické literární vědy. Beletristická tvorba zahrnuje jak poezii, tak prózu. Jde o rozsáhlejší lyricko-epické skladby i drobnou lyriku písňového typu, novelu i román. Prozaik a básník, narodil se roku 1950 v Liberci, kde dodnes žije. Absolvoval pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, poté získal doktorát v oboru literárních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde absolvoval i doktorandské studium a v roce 2003 úspěšně habilitoval v oboru estetiky. Bibliografie 1987 Struktura štěstí, Severočeské nakladatelství 1989 A přece zázrak chtít, Severočeské nakladatelství 1998 Poezie Z, Torst 2002 Aktanty a nevědomí, Technická univerzita v Liberci 2002 ArteMiss, Kalendář Liberecka 2002 Svatoušek, Petrov 2003 Kantova růže, Petrov 2005 Oblast stínu, Petrov

Milan Daniel (2)

Milan Daniel (4)

Narodil se 14.6.1931 v Horažďovicích. Vystudoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity obor zoologie-parazitologie. Pracoval jako vedoucí vědecký pracovník Parazitologického ústavu ČSAV v oboru výzkumu cizopasných členovců, jejich ekologie, zoogeografie a významu v přenosu nákaz. Zúčastnil se řady expedic, které studovaly přírodní ohniskovost nákaz a problémy lékařské geografie v zemích jihovýchodní Evropy . Studijně navštívil Skalnaté hory , byl členem I. a II. čs. expedice do Hindúkuše a III. čs.expedice do Himálaje . Pracoval v Afganistánu , Ugandě a na Kubě . Je autorem a spoluautorem více než 160 vědeckých prací zveřejněných v čs. i zahraničním tisku a velkého počtu odborných pojednání a popularizačních článků. Spolupracoval také na přípravě řady relací Čs.Rozhlasu i Čs.televize.

Milan Černohouz (7)

Narozen 20. 4. 1943 v Kolíně, zemřel 1. 6. 2020. Zpěvák.

Milada Šťovíčková (3)

Spolupracovnice na edici čínských pohádek.

Milada Misárková (2)

Narozena 6.1.1929. Překladatelka z ruštiny a němčiny.

Milada Horáková (4)

Milada Horáková, rozená Králová , byla česká právnička, politička, národní demokratická socialistka a feministka, manželka zemědělského inženýra a novináře Bohuslava Horáka. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stala nežádoucí osobou a o dva roky později obětí justiční vraždy v důsledku jednoho z nejznámějších politických procesů v komunistickém Československu, ve kterém byla odsouzena za spiknutí proti republice. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Již během studií práv na vysoké škole se Horáková zasazovala za ženská práva v Ženské národní radě. V roce 1929 vstoupila do strany národních socialistů a začala pracovat na pražském magistrátu, kde se věnovala sociálním otázkám. Během nacistické okupace byla aktivní v antifašistickém odboji, za což byla později tvrdě vyslýchána gestapem a mezi lety 1940 a 1945 vězněna. Po konci druhé světové války vstoupila do znovu obnovené národně socialistické strany a stala se poslankyní Národního shromáždění. Byla kritičkou nedemokratických tendencí komunistické strany, za což byla sledována StB a později v roce 1950 i zatčena v rámci vykonstruovaného politického procesu. Během něho byla odsouzena k trestu smrti a popravena. Narodila se na Královských Vinohradech v rodině Čeňka Krále , oddaného Masarykově myšlence, a tedy protirakouským postojům, a Anny, rozené Velíškové. Rodina na Vinohradech neměla domovské právo, příslušela do Bělče nad Orlicí. Milada měla tři sourozence, dva z nich – starší Marta a mladší Jiří – zemřeli v dětství na septickou spálu. Dospělosti se tak dožila jen o 16 let mladší sestra Věra . Po roce 1989 se do povědomí veřejnosti dostala pověst, že Milada Horáková byla ze studia na gymnáziu za Rakouska-Uherska v roce 1918 vyloučena, a to za účast na protiválečné prvomájové demonstraci, která byla středoškolákům zakázaná. Zároveň jí však byl umo...

Míla Doleželová (9)

Míla Doleželová, vlastním jménem Bohumila Doleželová , byla akademická malířka, jejímž hlavním tématem byli cikáni, jejich emocionální život a s nimi spojená témata. Žila a zemřela na Vysočině, kde po ní zůstalo monumentální dílo sestávající jednak z fresek , jednak z nesčetného množství olejomaleb a grafik. Známé jsou i její ilustrace k Příběhům dávné Indie a k cikánským pohádkám, které vyšly pod názvem Zpívající housle. Narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově. Ve 14 letech odešla do učení na dámskou kloboučnici. Poté pracovala v Prostějově a v Plzni, kde u své tety přežila válku. V roce 1945 začala navštěvovat Státní grafickou školu v Praze, té však po roce studia zanechala. V roce 1946 byla přijata do druhého ročníku AVU , ke studiu jí byl udělen dispens, který jí z důvodu vysokého nadání povoloval studium navzdory tomu, že neměla maturitu. Studia dokončila v roce 1950 a následující čtyři roky působila na AVU jako odborná asistentka. Od roku 1954 se věnovala především olejomalbě, roku 1957 pak podnikla na východním Slovensku etnografické bádání o životě Romů. Z AVU na vlastní žádost odešla a od roku 1957 s Jiřím Marešem, svým pozdějším manželem , a maminkou žila v bývalé cihelně u obce Jihlávka. V roce 1961 se všichni přestěhovali do malé vesničky Klatovec nedaleko Javořice, v centrální části Vysočiny. V tomto období se celá rodina potýkala s velkými materiálními problémy. V domě nebyla zavedena ani voda, ani elektřina, Doleželová se však v samotě Vysočiny našla, z tohoto období pochází největší množství olejomaleb a kreseb. V té době také měla první výstavy, v Klatovci oba malíře navštěvovala řada umělců. V 50. a 60. letech se ústředním tématem tvorby stali Romové. V roce 1967 byla přijata do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. Zlom nastal po její souborné výstavě v Galerii Vyso...

Midnight Oil (8)

Midnight Oil je kultovní australská rocková skupina známá svou vášnivou hudbou, intenzivními živými vystoupeními a politickým aktivismem. Kapela vznikla v Sydney v roce 1972 a původně si říkala Farm, než si změnila název na Midnight Oil . V sestavě, která jí přinesla mezinárodní slávu, hráli Peter Garrett - zpěv, Rob Hirst - bicí, Jim Moginie - kytara a klávesy, Martin Rotsey - kytara a Bones Hillman - baskytara. Získali si pověst pro svůj neochvějný postoj k životnímu prostředí a sociální spravedlnosti, který se často odrážel v jejich textech.

Mick Jagger (6)

Mick Jagger je ikonickou postavou rockové hudby, známou především jako zpěvák a jeden ze zakládajících členů skupiny Rolling Stones. Jagger se narodil 26. července 1943 v Dartfordu v anglickém hrabství Kent a jeho kariéra ve skupině The Rolling Stones začala na počátku 60. let 20. století a rychle ho vynesla k mezinárodní slávě. Směs blues a rock'n'rollu spolu s charismatickým vystupováním udělala z této skupiny jednu z nejtrvalejších a nejvlivnějších skupin v hudební historii.

Michele Prisco (4)

Michele Prisco byl italský spisovatel a novinář. Narodil se a vyrůstal v Torre Annunziata v buržoazní prostředí. Absolvoval v práva.

Michal Vrba (5)

Michal Vrba je český spisovatel, tiskař a prozaik, též učitel společenských věd a vystřídal řadu dělnických profesí. Dětství prožil v Hlušicích. Vyučil se v královéhradeckém ČKD, jeho spolužáky byli např. sportovci Jaroslav Kudrna či Marek Kulič. Poté studoval nástavbu v Novém Bydžově a pak obor čeština – občanská nauka na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Pracoval sedm let jako učitel, pak ale odjel do Skotska, kde se živil jako přístavní dělník v balírně krevet a řidič nákladního auta. Po návratu pracoval v Praze jako dopravní zpravodaj, nyní je obchodním zástupcem malé rodinné tiskárny. V roce 2014 vydal vlastním nákladem pro své kamarády sbírku povídek Hontolini, poté dopsal psychologickou novelu Prak odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava a přátelé ho vyzvali, aby rukopis zkusil poslat nějakým nakladatelům. Po několika odmítnutích se rukopis dostal k redaktorovi Arga Miloši Urbanovi, který novelu doporučil k vydání. Žije v Novém Bydžově, je podruhé ženatý, má dvě děti.

Michal Šroněk (5)

PhDr. Michal Šroněk, CSc., historik umění a vysokoškolský pedagog, působící v Ústavu dějin umění AV ČR a na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity. Publikuje monografie a studie o českém barokním malířství. Věnuje se umění 16. a 17. století a české reformace, zejména s ohledem na konfesní rozměr tvorby.

Michal Slanička (7)

Michal Penk (3)

Michal Penk je český zpěvák a hudebník, známý především svou tvorbou v žánru pop music. Popularitu získal v 80. letech 20. století a stal se významnou osobností československé hudební scény. Jeho kariéra se vyznačovala výrazným hlasem a schopností vytvářet chytlavé popové melodie, které měly ohlas u širokého publika. Během své kariéry vydal Michal Penk několik alb a singlů a přispěl tak k soundtracku doby pro mnoho československých posluchačů.

Michal Jon (5)

Narozen 1971. Lektor anglického jazyka, cykloturista, publikace o cestě kolem světa na kole.

Michal Černý (8)

Narozen 16. 4. 1987 v Brně. RNDr., fyzik, teolog, lektor a metodik v oblasti informačních studií, zaměřený na sociální důsledky užívání Internetu, filosofii, teologii, vzdělávání a umění.

Michal Burian (6)

Michal Burian je český podnikatel a politik, expert v oblasti evropských fondů, původní profesí agronom, v letech 2006 až 2010 zastupitel obce Železné v okrese Brno-venkov, nestraník za hnutí STAN. V letech 1978 až 1982 vystudoval obor fytotechnický na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně . Původní profesí je tedy agronom, toto povolání také několik let vykonával. Hned v lednu 1990 však začal podnikat v oblasti zpracování zemědělských produktů a poradenství, což ho přivedlo k cestovnímu ruchu. V roce 1993 založil první nevládní agroturistickou organizaci v ČR s názvem ECEAT CZ , které od té doby předsedá. V letech 2000 až 2008 byl také generálním sekretářem ECEAT-International. V polovině 90. let 20. století získal certifikát na The Prince of Wales Business Leaders Forum ve Velké Británii v oblasti mezisektorového partnerství jako základního předpokladu udržitelného rozvoje a rovněž certifikát na Univerzitě Karlově v Praze v oblasti managementu neziskových organizací. V letech 2000 až 2004 vystudoval doktorský obor aplikovaná krajinná ekologie se speciálním zaměřením na udržitelný cestovní ruch na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně . V roce 1994 založil rodinou firmu – cestovní agenturu specializující se na pobyty na farmách po celé Evropě, na jejímž provozu se do roku 2018 podílel. V minulosti se také intenzívně věnoval evropským fondům, jeho firma připravila desítky projektů pro obce i podnikatele. Do konce února 2016 byl souběžně ředitelem centra Eden, vzdělávacího, zábavního a inspiračního centra na Vysočině, jehož koncept připravoval. Dnes se přednostně věnuje poradenské činnosti v oblasti strategického marketingu cestovního ruchu a předsedá destinační společnosti Brněnsko, z.s. Přednáší v tuzemsku i zahraničí, je externím pedagogem na Mendelově univerzitě v Brně a dalších školách. Michal Burian žije v obci Železné v...

Michaela Perlmann-Balme (7)

Autorka jazykových učebnic pro cizince.

Michaela Jedličková (9)

Narozena 21. 11. 1973 v Karviné. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky na ZŠ.

Michael Neumann-Adrian (8)

Michael Neumann-Adrian studoval literaturu, dějiny a filozofii a nyní žije u Starnbergerského jezera.

Michael Kitson (2)

Michael William Lely Kitson byl anglický historik umění. Absolvoval Gresham's School, Norfolk a King's College, Cambridge. BYl docentem historie umění na Courtauldově intitutu v Londýně. Publikoval práce o anglickém malířství a J. M. W. Turnerovi. Podílel se naoranizaci mezinárodních výstav "Romantikové" v Tate Gallery a "Klasický ideál" v Boloni. Autor rozhlasových kurzů BBC "Měsíc v malířství", přispěvatel mnoha periodik.

Michael Davie (2)

Britský novinář a spisovatel.

Michael A Crom (3)

Autor publikací o filosofii prodeje a obchodování, profesním úspěchu.

Mia Cinotti (3)

Italská historička umění.

Meriwether Buchanan (9)

Narozen roku 1966 v Praze. PhDr., archivář a heraldik, autor dobrodružných a fantasy příběhů, několik příběhů vydal v edici Rodokaps.

Meritxell Martí (6)

Katalánská spisovatelka. Autorka knih pro děti. Též lektorka se zaměřením na rozvoj kreativity, talentu a komunikace.

Meik Wiking (5)

Meik Wiking je ředitelem Institutu pro výzkum štěstí, výzkumným partnerem Světové databáze štěstí a zakládajícím členem Latinskoamerické sítě pro politiku pohody a kvality života. Výsledky jeho výzkumu byly zveřejněny ve více než pěti stech různých médiích včetně The Washington Post, BBC, Huffington Post, The Times, The Guardian a mnoha dalších. Přednáší po celém světě, mj. se zúčastnil také konference TEDx. Jeho kniha Hygge vyšla nebo vyjde v 28 zemích. Žije v Kodani.

Megan Cullis (8)

Britská autorka knih pro děti.

Mečislav Borák (7)

Mečislav Borák byl český historik, zabývající se českými dějinami v 20. století se zaměřením na Slezsko. Specializoval se na česko-slovensko-polské vztahy, okupaci a odboj v Československu za druhé světové války, problematiku soudních i mimosoudních perzekucí po roce 1945 a perzekuci československých občanů v Sovětském svazu. Po absolvování SVVŠ ve Frýdku-Místku vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1972 získal titul PhDr. a v roce 1987 obhájil kandidátskou práci a získal titul CSc. V letech 1969–1975 pracoval v Družstvu umělecké výroby Zlatník Ostrava jako sociální pracovník a psycholog. Od roku 1975 pak jako odborný pracovník ve Slezském muzeu v Opavě. V roce 1987 nastoupil jako odborný pracovník do Slezského ústavu ČSAV v Opavě, který se v roce 1993 stal součástí Slezského zemského muzea. Od roku 1998 vyučoval na filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a později na fakultě veřejných politik téže univerzity. Dne 18. září 2009 byl jmenován profesorem. Je držitelem mnoha ocenění a podílel se na více než deseti televizních dokumentech s historickou tematikou. Byl členem redakčních rad několika časopisů např. Slezský sborník a Těšínsko .

Max von der Grün (7)

Max von der Grün, výjimečně uváděn i jako Max von der Gruen, byl uznávaný německý humanitní spisovatel, čelný představitel tzv. literatury světa práce, člen Mezinárodního PEN klubu. Mezinárodní uznání si získal svými sociálně-kritickými romány, ve kterých odhaloval bezohlednost nekontrolovaného kapitalismu, nástrahy konzumerismu i nastupující globalizace. Úspěšné však byly i jeho reportážní publikace a knihy pro děti. Spolupracoval s rozhlasem a televizí, účastnil se řady veřejných diskuzí na téma sociální spravedlnosti. Narodil se v bavorském Bayreuthu, svobodné matce Margaretě von der Grün, která byla jedním z potomků zchudlé francké šlechty rodu von der Grün. Biologický otec o chlapce nejevil zájem. Tím více tuto úlohu v Maxově životě zastával jeho bavorský dědeček a také jeho český otčím Albert Mark, který do rodiny přišel v Maxových šesti letech. Svého otčíma Max zcela přijal za svého otce a po celý život na něj vzpomínal jako na otce vlastního. Část svého dětství prožil Max von der Grün na území Československa v pohraniční obci Pavlův Studenec na Tachovsku, na což později vzpomínal v autobiografickém románu Dva dopisy Pospischielovi. V něm se také často zmiňuje o Chebu. Souběžně Grün během dětství pobýval také v bavorském Schönwaldu a v bavorském Mitterteichu . Se sociálními otázkami byl Max konfrontován už během dospívání. Rodina byla chudá, navíc protestanti mezi téměř samými katolíky. Albert Mark později přijal víru Badatelů Bible, za což byl na podzim roku 1938 zatčen gestapem a uvězněn v koncentračním táboře. Matka ani prarodiče jeho víru nepřijali; i oni ale byli protinacisticky orientováni. V protinacistickém duchu byl vychováván i Max. Existovalo tedy hned několik příčin, proč byla rodina vystavována opakované společenské ostrakizaci. V českém prostředí jsou Grünovy vzpomínky na dětství v Sudetech historicky cenné právě z toho d...

Max Regal (5)

Narozen 16.2.1874 v Domažlicích, zemřel 15.12.1948 v Sušici. Středoškolský profesor, literární historik, filolog, beletrista, spisovatel. Životopisec Karla Klostermanna a překladatel jeho německých textů do češtiny.

Max Eiselin (3)

Max Eiselin je švýcarský horolezec, zakladatel prvního sportovního horského obchodu ve Švýcarsku a vedoucí expedice, jejíž členové 13. května 1960 jako první vystoupili na vrchol osmitisícovky Dhaulágirí . V roce 1963 uspořádal Eiselin první švýcarskou expedici do pohoří Hindúkuš. Eiselinova síť obchodů pro horský sport má – kromě hlavního obchodu v Lucerně – pobočky ve čtyřech dalších městech, provozuje lezeckou stěnu a nabízí výlety, kurzy a komerční expedice. Dvacet let po prvním výstupu společnost zorganizovala další expedici na Dhaulágirí, která dosáhla jejího vrcholu 13. května 1980, tedy ve stejný den jako před dvaceti lety. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Eiselin na německé Wikipedii.

Max Brooks (5)

Max Brooks je americký spisovatel a scénárista. Narodil se v New Yorku. Je synem režiséra, producenta a herce Mela Brookse a herečky Anne Bancroft. V roce 1994 dokončil studium na americké univerzitě. Jeho žena Michelle je scénáristka a mají syna Henryho.

Maurice Chevalier (4)

Matthew Biggs (5)

Matthew Biggs je britský zahradník, autor a televizní a rozhlasový moderátor. Ve Spojeném království je znám zejména kvůli programu BBC Čas pro otázky zahrádkářů . Profesionálním zahradníkem je přes 20 let - od dob studyjí na zahradnické fakultě Pershore College a Královských botanických zahradách v Kew.

Matteo Bandello (4)

Matteo Bandello byl italský básník. Bandello se stal dominikánem, ale vedl pestrý život: působil i jako pedagog, diplomat a voják. Po dlouhém pobytu v Miláně se stal učitelem Lucrezie Gonzagové v Mantově, které věnoval dlouhou báseň. Niccolò Machiavelli patřil k jeho mnoha známým. Během konfliktu o Miláno byl zastáncem francouzské strany a ztratil své dědictví. V důsledku toho uprchl do Francie. V roce 1550 byl králem Jindřichem II. jmenován agenským biskupem. Tam strávil poslední léta života jako spisovatel. Bandello napsal 214 novel po vzoru Giovanniho Boccaccia. Prokazují značné poetické schopnosti autora a „vyznačují se naivním a drastickým líčením, ale částečně i velmi choulostivým obsahem“ . Tím Bandello v literatuře pozdní renesance vytvořil nový trend, který v následujících desetiletích silně ovlivnil jeho kolegy ve Francii, Španělsku a Anglii. První tři svazky vyšly v roce 1554, čtvrtý následoval v roce 1573. Některé z jeho povídek použil William Shakespeare jako základ svých her. Nejznámější a nejdůležitější bandellovskou inspirací je Tragická smrt dvou nešťastných milenců Romea a Giulietty . Shakespearovo Mnoho povyku pro nic a Večer tříkrálový jsou také zřejmě založeny na Bandellových textech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matteo Bandello na německé Wikipedii.

Matěj Liška (5)

Narozen 1993 v Dačicích. Student lesního inženýrství a fotograf. Též spoluautor publikace o počítačové úpravě fotografií.

Maša Haľamová (6)

Maša Haľamová, vdaná Mária Pullmanová byla slovenská básnířka. Narodila se v rodině obchodníka a vzdělání získávala v Martině, vyšší školy navštěvovala v Martině a v Bratislavě, kde i v roce 1925 odmaturovala. Po maturitě pracovala jako úřednice v přijímací kanceláři sanatoria v Novém Smokovci ve Vysokých Tatrách, kde žila 30 let. Byla vynikající lyžařka a stala se nejmladší rozhodčí na mistrovství světa na Štrbském Plese v roce 1935. V roce 1930 se provdala za hlavního lékaře Státních koupelí na Štrbském Plese - lékaře MUDr. Jána Pullmana a ve Vysokých Tatrách žila ve vile Maríně až do manželovy předčasné smrti v roce 1956. V letech 1957 - 1958 pracovala v Martině jako redaktorka vydavatelství Osveta a odtud odešla do Bratislavy, kde pracovala až do roku 1973, kdy odešla do důchodu, jako redaktorka ve vydavatelství Mladé letá. Zemřela v Bratislavě, ale pochovali ji na Národním hřbitově v Martině. Už jako studentka zveřejňovala překlady z ruské poezie v Slovenském deníku. Vlastní tvorbu začala publikovat v 2. polovině 20. let v literárních časopisech Slovenské pohledy, Živena, Elán, také v periodikách Nový rod a Mladé Slovensko. Je autorkou žensky křehké lyriky, zachycující prostým, upřímným slovem vzruchy srdce: nenaplněný cit lásky, manželské štěstí, bolest nad ztrátou manžela. Kromě milostných motivů ztvárňovala dojmy z tatranské přírody, z cesty do Francie a sociální náměty pod vlivem Jiřího Wolkra. Přitahoval ji obraz na smrt nemocného Jiřího Wolkra, marně hledajícího uzdravení v tatranské přírodě. Její poezie se vyznačuje hlubokým prožíváním a citovými zážitky. Hledala v ní opravdový cit lásky nejen pro sebe, ale pro všechny, a zejména pro ty, kterým ji "tvrdé věci dne" nedopřály. Byla mistrem básnické drobnokresby, protože dokázala zachytit v básních i ty nejmenší záchvěvy dívčí duše s čistotou a přesností, přičemž neztrácejí nic ze své křehk...

Mary Robinette Kowal (4)

Americká spisovatelka sci-fi literatury. Autorka románů a povídek. Předsedkyně Americké asociace sci-fi autorů . Profesionální loutkářka. Věnuje se namlouvání audioknih.