8701–8760 z 154007 Autoři
Josef Rozman (4)
Narozen 1932. Ing., CSc., středoškolský pedagog, autor učebnic o chovu hospodářských zvířat, publikace z oboru živočišné výroby a historie chovu hospodářských zvířat.
Více od autora
Josef Maršálek (7)
Josef Maršálek je český pekař a cukrář. Vyrůstal v malé vesnici jako jeden ze čtyř sourozenců. Na přání rodičů vystudoval gymnázium, teprve poté se vyučil jako pekař a cukrář. Během dálkového studia vysoké školy hotelové začal pracovat v zahraničí, nejprve v Bathu, ke konci studií pak v londýnském obchodním domě Harrods. Tam pracoval sedm let, postupně získal ocenění pro kuchaře roku i manažera roku a jeho dezerty odebírala i britská královská rodina. Po roce stráveném v Indii se v roce 2018 vrátil do Prahy, kde provozoval CakeShop Prague a založil vlastní značku Fat Brothers. V roce 2020 účinkoval jako porotce v pořadu České televize Peče celá země. Provozuje kurzy pečení.
Více od autora
Josef Lukášek (9)
Narozen 15. 2. 1952. PaedDr., představitel regionální literatury Východočeského kraje, autor pohádek, politik, středoškolský učitel.
Více od autora
Josef Lochman (6)
Narozen 5.5.1927 v Červeném Hrádku , zemřel 18.3.1990 v Praze. Lesní inženýr, autor publikací z oboru myslivosti.
Více od autora
Josef Liesler (7)
Josef Liesler byl český malíř, grafik a ilustrátor. Absolvoval ČVUT, fakultu architektury a pozemního stavitelství, obor kresba . Mezi lety 1938–1941 působil jako člen výtvarné skupiny Sedm v říjnu. V letech 1942–1948 byl členem SVU Mánes, roku 1945 se stal členem SČUG Hollar, roku 1958 zakládal Skupinu 58, později byl také členem výtvarné skupiny Radar. Byl též členem Královské belgické akademie a nositelem světových i našich cen a uznání v oboru umělecké poštovní známky. Za jednu ze svých poštovních známek získal také cenu UNESCO pro nejkrásnější známku roku. Od roku 1969 byl zasloužilým umělcem. Prezident Václav Klaus mu udělil roku 2003 Medaili Za zásluhy druhého stupně. Zemřel ve věku 92 let. Josef Liesler měl svůj vlastní a osobitý malířský styl. Výtvarní teoretici na jeho díle, vzniklém v průběhu sedmdesáti let, oceňují zejména univerzálnost, lehkost improvizace a výjimečnou pracovitost autora. Tato kombinace mu umožnila zasahovat do rozmanitých výtvarných oborů: malby, volné a užité grafiky, známkové tvorby, plakátu, ilustrace i monumentálního malířství, mozaiky a sgrafita. Svá nejsilnější díla vytvořil na konci druhé světové války. Kombinoval v nich citace známých děl, například díla Francisca Goyi, Pabla Picassa, El Greca, Henri Daumiera či Salvadora Dalího, s vlastními prožitky, ironickým odstupem a humorem. V celém jeho díle je patrná výrazná inspirace surrealismem. On sám své dílo označoval jako „fantaskní realitu“. Spojoval v něm fantastické představy se vzpomínkami, současnou situaci s historickou pamětí. Maloval apokalyptické obrazy monster a fantomů, strojů a srostlých lidí, bestií a zrůd, které ohrožují člověka.
Více od autora
Josef Laichter (8)
Narozen 9.1.1864 v Dobrušce, zemřel 23.5.1949 v Praze. Romanopisec, literární kritik, autor memoárů.
Více od autora
Josef Koudelka (8)
Josef Koudelka je český fotograf a člen agentury Magnum Photos. Josef Koudelka patří k nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil se svými fotografiemi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří fotografické soubory Cikáni či Exily. V posledních letech se věnuje především fotografování scenérií. V roce 1961 promoval na ČVUT a později pracoval jako letecký inženýr, od té doby fotografoval divadelní představení starým aparátem Rolleiflex. Ještě před svou emigrací v roce 1968 dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Snímky, které nejdřív publikoval anonymně, se staly symboly tehdejších událostí, později za ně dostal Zlatou medaili Roberta Capy. Roku 1970 získal azyl ve Velké Británii, kde žil následujících deset let. Cestoval po Evropě, v sedmdesátých a osmdesátých letech pokračoval ve fotografické tvorbě. Mezi jeho pilotní projekty patřily Gypsies a Exiles . Jeho dílo oceňovali zejména kunsthistorička Anna Fárová a známý francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson. Roku 1987 se stal francouzským občanem. Ve Francii nadále žije a pokračuje v dokumentaci evropské krajiny. Narodil se roku 1938 v Boskovicích, vyrůstal v nedalekém Valchově. V mládí začal fotografovat svoji rodinu a okolí bakelitovým fotoaparátem formátu 6×6. V roce 1961 promoval na ČVUT. V letech 1961–1967 pak pracoval jako letecký inženýr a zároveň začal fotografovat divadelní představení na starý aparát Rolleiflex. V této době se seznámil s kunsthistoričkou Annou Fárovou. Také začal pracovat na detailní studii Slovenských cikánů, kteří se snažili přizpůsobit se životu v Československu a přispíval do časopisu Divadlo jako nezávislý fotograf. Potom co zanechal práce leteckého inženýra, se připojil ke svazu Československých umělců a rozšířil svou studii o Rumunské cikány. V roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. ...
Více od autora
Josef Kopal (8)
Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...
Více od autora
Josef Hrbata (8)
Josef Hrbata byl český římskokatolický kněz působící v zahraničí, náboženský spisovatel, exercitátor a papežský kaplan. Narodil se na habrůvecké četnické stanici. V mládí vystudoval klasické gymnázium v Brně. V letech 1942 až 1945 byl totálně nasazen v kuřimské továrně Klöckner, kde se vyráběly letecké motory. Po skončení druhé světové války vstoupil do brněnského kněžského semináře a zakrátko byl poslán studovat do Říma, kde také 21. února 1948 přijal kněžské svěcení. Od května 1948 do října 1949 působil v Petrovicích u Moravského Krumlova jako kaplan, později pak v brněnské farnosti u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a současně jako druhý sekretář biskupa Karla Skoupého. Po jeho internaci v roce 1950 byl Josef Hrbata zatčen, obviněn ze špionáže pro Vatikán a vězněn nejprve v policejní budově na rohu Orlí a Novobranské ulice v Brně a poté postupně ve valdické, ruzyňské a pankrácké věznici. Když byl po deseti měsících propuštěn na svobodu, stal se kaplanem v Brně-Husovicích, kde jej stále sledovala Státní bezpečnost. Zanedlouho poté se dozvěděl, že má být opět zatčen, a proto se rozhodl emigrovat. Koncem roku 1950 spolu s Bohuslavem Burianem přeplaval Moravu u Malacek a druhý den odjel vlakem do Vídně, odkud se dostal do Tyrolska. Přestože nejprve uvažoval o tom, že bude působit jako misionář v Jižní Americe, nakonec zůstal v innsbrucké diecézi. Tam vypomáhal ve farnosti Tarrenz a v roce 1958 byl ustanoven farářem v Obergurglu, kde navíc od roku 1977 řadu let jako sbormistr vedl tamní mužský pěvecký spolek. Kromě toho přispíval do exulantského časopisu Nový život a na své faře v Ötztalských Alpách umožňoval ozdravné pobyty českým kněžím a řeholníkům. Dne 12. ledna 1989 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Roku 2000 odešel Josef Hrbata na trvalý odpočinek, který trávil nejprve v italském Meranu a později v domově pro seniory v rakouském Silzu, kde také ze...
Více od autora
Josef Hochman (4)
Narozen 3. 11. 1929 v Brně-Tuřanech. JUDr., právník. Člen legislativní rady vlády ČR. Specializace na pracovní právo.
Více od autora
Josef Hercl (6)
Český dirigent, narozen 7. října 1928 v Praze, zemřel 25. května 2005 v Praze.
Více od autora
Josef Grumlík (5)
Dr.Josef Grumlík se po studiích na Univerzitě Karlově v praze věnoval publicistické a literární činnosti. Jako redaktor Ahoje na sobotu se poprvé dostal k horoskopům, které tento časopis v zábavné formě otiskuje. Zájem čtenářů o horoskopy jej přivedl ke studiu astrologie. V Amsterodamu se seznámil s psychologizujícím pojetím astrologie.Na jaře roku 1989 získal povolení ONV k astrologické činnosti.
Více od autora
Josef Fuka (7)
Prof. RNDr., PaedDr., Josef Fuka se narodil 10.12. 1907 v Ratajích u Bechyně, zemřel 19.11. 1992 v Olomouci. Byl profesorem, fyzikem i pedagogem. Literatura a učebnice z oboru.
Více od autora
Josef Fryš (8)
Narozen 10.1.1944 v Praze. Ing., pedagog, spisovatel, redaktor Quido magazinu.
Více od autora
Josef Fleissig (4)
Vystudoval Obchodní akademii v Berouně, po roce 1945 se stal redaktorem nakladatelství Práce, následně v časopisu Nová Praha, po roce 1968 měl zákaz novinářské činnosti, přesto však publikoval pod pseudonymem Bernarda Bartáková převážně v Mladé Frontě povídky žánru SF. Po roce 1990 pracoval jako zahraniční zpravodaj Expresu.
Více od autora
Josef Daněček (7)
Narozen 21.11.1946 ve Znojmě. Doc., RNDr.,CSc., matematik a vysokoškolský pedagog, odborné práce ze základní matematiky, specializace na parciální a diferenciální rovnice.
Více od autora
Josef Čermák (7)
literární historik, překladatel z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací dějiny literatur, které zakončil 1952 doktorátem filozofie. O téhož roku působil téměř čtyři desetiletí, do 1990, v nakladatelství Odeon jako redaktor, vedoucí redaktor, šéfredaktor a hlavní lektor. 1956-69 zároveň externě přednášel dějiny světových literatur na Pedagogické, později na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1968-69 na katedře srovnávacích dějin literatury vedené Václavem Černým. 1990-91 působil jako šéfredaktor v nakladatelství Zahraniční literatura, 1991-92 v téže funkci v nakladatelství Aventinum, 1992-97 nejprve jako šéfredaktor, pak jako ředitel nakladatelství Grafoprint Neubert. Od 1997 vedl autorský tým desetisvazkové encyklopedie Universum v nakladatelství Euromedia. Je jedním ze zakládajících členů Společnosti Franze Kafky a dlouholetým členem jejího výboru. Jako historik literatury se zejména v posledním letech specializuje na pražskou německou literaturu , její recepci v české kultuře a na česko-německé literární vztahy. Je autorem knihy Kafka und Prag, vydané 1971 paralelně německy ve Stuttgartu a pod názvem Kafka and Prague anglicky v New Yorku z politických důvodů pod pseudonymem Johann Bauer. Je vydavatelem v Praze nalezených Kafkových Dopisů rodičům z let 1922/1924 , francouzsky, holandsky, španělsky, švédsky, italsky, finsky a japonsky). S Aloysem Skoumalem a Bohuslavem Ilkem je spolupořadatelem a editorem sborníku translatologických studií Překlad literárního díla a pořadatelem a editorem literárněvědného odkazu Vojtěcha Jiráta Portréty a studie a Otokara Fischera . Je autorem několika desítek studií o autorech německé, rakouské, francouzské, španělské, i...
Více od autora
Josef Braniš (7)
Josef Braniš byl český středoškolský profesor, historik umění, archeolog a spisovatel. V letech 1862–1865 navštěvoval reálku v Brandýse nad Labem. V letech 1865–1873 absolvoval akademické gymnasium v Praze a v letech 1873–1876 obor historie na filosofické fakultě v Praze. Pedagogickou dráhu zahájil jako zastupující profesor na reálce v Kutné Hoře . V době studií se již zabýval archeologií a procestoval celé Čechy. Pracovní roky v Kutné Hoře jeho vztah k památkám jen utužily a poskytly mu také studijní materiál pro řadu publikací. V dalších letech za památkami cestoval i v alpských zemích, v celém Německu i v Itálii. Shromážděné poznatky se staly základem velkých Dějin středověkého umění v Čechách a Katechismu dějin umění, kterým významně přispěl k obecnému přehledu o hodnotách uměleckého odkazu minulosti. Od roku 1886 vyučoval na české reálce v Českých Budějovicích a působil zde také jako konzervátor c. a k. Centrální komise pro zkoumání, soupis a ochranu památek pro okresy České Budějovice, Český Krumlov, Kaplice, Prachatice a Sušice a okresy Kladno a Strakonice . V letech 1893-1908 přednášel dějiny umění v biskupském semináři v Českých Budějovicích. V letech 1908–1911 byl ředitelem kladenského gymnázia, od roku 1910 dopisujícím členem 1. třídy ČAVU. Byl nositelem Rytířského kříže Řádu Františka Josefa. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:
Více od autora
Josef Bor (6)
Původním jménem Josef Bondy. Vystudoval české gymnázium v Ostravě a Právnickou fakultu MU v Brně . Poté působil jako advokát a obhájce v Ostravě. Od roku 1942 byl z rasových důvodů vězněn v Terezíně a Buchenwaldu . Po roce 1945 zaměstnán na ministerstvu národní obrany a od roku 1952 v Hutním projektu v Praze až do roku 1966, kdy odešel do důchodu.
Více od autora
Josef Bachtík (8)
Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.
Více od autora
Josef Alois Novotný (6)
Narozen 23. 3. 1918 v Kladně, zemřel 2005 v Praze. Filmový scénárista, dramatik, loutkářský dramaturg.
Více od autora
Jörn Pinske (9)
Zahradník, autor literatury o zahradách, zejména o pěstování orchidejí a budování skleníků.
Více od autora
Jordan B Peterson (6)
Jordan Bernt Peterson je kanadský psycholog, autor a profesor psychologie na Torontské univerzitě. Jeho badatelský zájem je poměrně široký, zaobírá se například mytologií, ideologiemi, osobnostní psychologií, evolucí či rozborem Bible. Mimo svoji publikační a lektorskou činnost využívá též nových médií, jeho videa na serveru youtube získávají na stále větší popularitě a vidělo je již několik desítek miliónů lidí. Jordan Peterson je také velmi činný ve veřejných diskuzích, často vystupuje proti postmodernímu pojetí světa , nebo proti extrémistickým levicovým skupinám. Jeho první knihou je publikace Maps of Meaning: The Architecture of Belief, ve které se zaobírá především mýty a archetypy, ať již jejich vlivem na každodenní život člověka, tak v širších dějinných souvislostech. Svoji druhou knihu, 12 Rules for Life: An Antidote to Chaos, vydal v lednu roku 2018. V ní pojednává o pravidlech, která by si člověk měl osvojit při hledání smysluplnosti vlastního života, v čemž vychází jak ze své dlouholeté psychologické praxe, tak ze svého bádání v oblastech náboženských i kulturních. Jeho druhá kniha se velmi rychle stala mezinárodním bestsellerem a v Kanadě nebo například v Anglii se řadí k nejprodávanějším odborným publikacím současnosti.
Více od autora
John Malam (10)
Britský autor knih pro děti a mládež. Editor. Pracuje jako muzejní archeolog. Píše též pod pseudonymem Jo Phillips.
Více od autora
John Case (7)
Jedná se o pseudonym dvou amerických spisovatelů manželů. Carolyn Hougan Narodila se v New Iberia, Los Angeles. Vystudovala University of Wisconsin. Autorka detektivních románů pod pseudonymem John Case , samostatně a pod jménem Malcolm Bell. Jim Hougan Narodil se jako Jimmy Edwards v Brooklynu. Později přijal jméno svého norského otčima – Houghan. Vystudoval University of Wisconsin, kde se seznámil se svou manželkou. Pracoval jako soukromý detektiv, novinář a spisovatel. Píše detektivní romány, často se svou ženou Carolyn H., pod pseudonymem John Case.
Více od autora
John C Maxwell (8)
John C. Maxwell byl dlouhá léta pastorem třech amerických církví, aby se v roce 1995 začal naplno věnovat rozvoji vůdcovství. Založil INJOY GROUP, skupinu organizací zaměřených na službu vedoucím a na pozvednutí úrovně vůdcovství v církvi a společnosti. Maxwell je plodným autorem více než dvou tuctů knih a je žádaným řečníkem na konferencích pro vedoucí.
Více od autora
Johann Strauss (10)
Narodil se jako jeden ze tří synů Johanna Strausse st. a Emílie Trampuschové. Jeho otec byl v době jeho narození vlastníkem orchestru, který zřídil 1. září 1825 po hádce s maestrem orchestru. Otec chtěl, aby se vyučil bankovním úředníkem. Na housle se musel učit potají od prvního houslisty otcova orchestru. Byl však silně podporován matkou, což vedlo k řadě hádek a stalo později i jedním z důvodů, proč otec rodinu opustil. Mladý Johann se poté začal hudbě věnovat naplno. V roce 1844 si zažádal na vídeňském magistrátu o licenci, a ač neplnoletý, si založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Velmi významným rokem byl jak pro celou Evropu, tak pro rodinu Straussových revoluční rok 1848. Zatímco Johann Strauss starší se stavěl silně za císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů. Žádnému z nich to však štěstí nepřineslo. Otce přestalo mít rádo publikum za téměř stranění císaři, poté opustil Vídeň, rok na to onemocněl a zemřel. Syna zase neustále kontrolovala rakouská policie. Po otcově smrti získal Johann Strauss mladší otcův orchestr, který hned poté sloučil se svým. Ve vedení tohoto nového orchestru však nebyl pouze Johann, střídal se se svým mladším bratrem Josefem , který sám složit na 300 tanečních skladeb. V pozdějších dobách vedl koncerty také Johannův nejmladší bratr Eduard , který nebyl však psychicky příliš vyrovnaný. Roku 1907 spálil celý notový archiv rodiny Straussových, jenž čítal na tisíc skladeb, naštěstí jich většina existovala v opisech. Johann nebyl spjat pouze s orchestrem, ale také s divadlem „Na Vídeňce“, kde mívaly jeho operety premiéru. Na rozdíl od otce nerad cestoval, přesto vystupoval téměř v celé Evropě a Americe. V New Yorku a Bostonu dirigoval roku 1872 na Světové slavnosti míru, své valčíky před třiceti tisíci diváky, největší úspěch sklidil valčík „Na krásném modrém Dunaji“. Co se týče jeho koncertování po Evropě, úspěchy byly fenomenální. Johann jezdil spolu s orchestrem a konce...
Více od autora
Joe Alex (8)
Maciej Słomczyński byl polský prozaik, dramatik, překladatel a scenárista. Pod pseudonymy Joe Alex a Kazimierz Kwaśniewski psal populární detektivní romány. Narodil se jako syn amerického vojenského pilota a důstojníka, filmového režiséra a producenta Meriana C. Coopera. Jeho matka Marjorie Crosbyová se později provdala za Alexandra Slomczynského, jehož příjmení převzal. Na gymnáziu maturoval roku 1939. Za druhé světové války byl od roku 1941 členem polského odboje, roku 1943 vstoupil do Zemské armády . V roce 1944 byl zatčen a vězněn ve věznici Pawiak ve Varšavě, odkud se mu podařilo prchnout. Do roku 1947 sloužil v americké armádě a pak se vrátil do Polska, kde byl zpočátku sledován jako potenciální britský špión. Od roku 1954 žil v Krakově. Debutoval roku 1946 verši otištěnými v lodžském časopise Tydzień. Hojně překládal z angličtiny . Je autorem řady divadelních her a próz pro dospělé i mládež. Jako Kazimierz Kwaśniewski vydal pět detektivek. Roku 1959 vyšla pod pseudonymem Joe Alex první z jeho osmidílné řady detektivních románů se stejnojmenným hlavním hrdinou, které byly přeloženy do třinácti jazyků. Za zásluhy o rozvoj polské kultury obdržel roku 1997 Řád znovuzrozeného Polska .
Více od autora
Jody Revenson (9)
Americká filmová publicistika, scenáristika, editorka a autorka komiksů.
Více od autora
Jitka Snížková (4)
Jitka Snížková, provdaná Škrhová byla česká muzikoložka, skladatelka, klavíristka a cembalistka. Vystudovala reálné gymnázium a po maturitě byla totálně nasazena v továrně na výrobu kondenzátorů Roederstein v Berlíně. Po skončení války vstoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studovala hudební vědu a estetiku. Z osobních důvodů však školu nedokončila. Od dětství hrála na klavír. Později na Pražské konzervatoři pokračovala u Albína Šímy a Oldřicha Kredby a na Mistrovské škole konzervatoře u Josefa Hermana a Karla Hoffmeistera. Vedle toho studovala i hudební teorii a skladbu u Františka Spilky a Aloise Háby. Po absolvování konzervatoře a Mistrovské školy se stala korepetitorkou v Československém státním souboru písní a tanců a vystupovala jako klavírní sólistka. Od roku 1962 učila na konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Stala se předsedkyní výboru Mozartovy obce v Praze a v této funkci proslula svým statečným bojem proti zestátnění vily Bertramka, kde za svého pražského pobytu bydlel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě toho byla členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů. Stala se významnou muzikoložkou. Centrem její pozornosti byla renesanční hudba. Na toto téma připravila několik edic a publikovala řadu odborných prací. Její skladatelské dílo je rovněž rozsáhlé. Zkomponovala cca 260 skladeb.
Více od autora
Jitka Rákosníková (7)
Redaktorka časopisu o vaření, spoluautorka cestopisu se zaměřením na národní kuchyně.
Více od autora
Jiřina Strmeňová (4)
R. 1950 maturovala na gymnáziu v Bratislave, kde r. 1950 – 56 študovala na Lekárskej fakulte UK. Po štúdiách pôsobila v Bratislave: r. 1956 – 59 ako lekárka Mestského ústavu.
Více od autora
Jiří Valja (6)
Jiří Valja byl český spisovatel a překladatel především z angličtiny a ruštiny. V roce 1938 vystudoval na Univerzitě Karlově práva, poté se stal redaktorem. V roce 1944 byl totálně nasazen. Po válce pracoval na ministerstvu informací a jako novinový redaktor, od roku 1956 se věnoval výhradně překládání a vlastní literární práci. Vydával básnické sbírky a psychologické romány a povídky. Psal také rozhlasové hry a dramatisace. Publikoval také za války v díle Jarní almanach básnický 1940. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou překlady, převážně z angličtiny. K nejvýznamnějším patří jeho překlady básníRoberta Burnse, Thomase Stearnse Eliota a Langstona Hughese. Překládal také moderní prózu, např. Grahama Greena a Williama Faulknera: Překládal také z ruštiny , výjimečně z francouzštiny a slovenštiny . Společně s manželkou Dr. Libuší Bubeníkovou přeložili román Dva divoši .
Více od autora
Jiří Soják (3)
Jiří Soják byl československý a český botanik taxonom. Působil v Národním muzeu v Praze. Při své vědecké práci popsal řadu rostlinných druhů. Významně se věnoval herbářovým sbírkám. Od roku 1970–1990 působil jako vedoucí botanického oddělení národního muzea. Při svých výzkumech věnoval obzvláštní pozornost rodu mochna.
Více od autora
Jiří Šebánek (9)
Jiří Šebánek byl český scenárista, spisovatel, komik a jeden ze zakladatelů cimrmanologie. Se Zdeňkem Svěrákem připravoval rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka, kde se postava Járy Cimrmana poprvé objevila, a roku 1966 přišel s myšlenkou založit Cimrmanovo divadlo. Zde působil jako spoluautor a herec, ovšem už roku 1969 po uměleckých neshodách z divadla odešel. Později založil paralelní cimrmanologický badatelský tým Salón Cimrman a s dalším legendárním cimrmanologem Karlem Velebným vydal zvukové album Jazzman Cimrman . Mezi jeho další úspěšné projekty patřil večerníček Bob a Bobek nebo televizní pořad Chcete mě? . V Hospodě na Mýtince měl zastat roli Hostinského, ale kvůli odchodu ze souboru se této role nedočkal. Místo něj tuto roli ztvárnil Jan Klusák.
Více od autora
Jiří Pražák (4)
Narozen 16.12.1926 v Praze, zemřel 25.11.2002. PhDr., archivář, práce z oboru, publikace a překlad z oboru vojenství.
Více od autora
Jiří Osolsobě (2)
Jiří Osolsobě byl československý vojenský letec. Za druhé světové války sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF. Nejprve nalétal více než 200 operačních hodin jako radiotelegrafista na dvoumotorových bombardérech Vickers Wellington, po absolvování pilotního výcviku v Kanadě se k peruti vrátil jako druhý pilot čtyřmotorových bombardérů Consolidated B-24 Liberator. V závěru války se stal kapitánem osádky. Po únorovém puči emigroval do USA a v New Yorku pracoval jako bankovní úředník. V únoru roku 1940 se neúspěšně snažil přejít hranici z Vorarlberska do Švýcarska nebo Lichtenštejnska. Po návratu do Protektorátu se mu podařilo koupit dva bulharské pasy, na které společně s Jiřím Roztočilem odjeli vlakem do Bratislavy. Dostali se až do Cařihradu, kde se na francouzském zastupitelství přihlásili do Cizinecké legie. Ve Francii byl přidělen k telegrafnímu praporu 1. československé divize, který dostal 9. června rozkaz k odjezdu na frontu. 10. června dorazil vlakem do Dijonu, odkud pokračoval jako motospojka do Bar-sur-Seine. 11. června se přesunul do Mossonu. 14. června byl vydán rozkaz k ústupu, 20. června odplul na lodi Ville de Liège z Le Verdon-sur-Mer do Liverpoolu. Po přijetí do britského Královského letectva a absolvování radiotelegrafického a střeleckého výcviku zahájil operační výcvik jako přední střelec v osádce Miroslava Plecitého. Po třech týden byl přeřazen na pozici radiotelegrafisty v nově se tvořící osádce Františka Bulise. 3. října 1941 odstartoval na svůj první operační let, kterým byl nálet na doky v Dunkerque. Při čtvrtém operačním letu na byl letoun po ohození pum na přístav v Brémách zasažen protiletadlovou palbou a musel většinu cesty zpět letět na jeden motor, operace tak trvala dlouhých sedm hodin deset minut. Z náletu na seřaďovací nádraží v Berlíně se vrátil se střepinou nad levým spánkem. Wellington napadly nad Zuiderským ...
Více od autora
Jiří Olič (6)
Jiří Olič je český básník, prozaik, esejista a literární kritik. Od roku 1976 žije v Bratislavě, po roce 1995 střídavě také v Dlouhé Loučce na Olomoucku. Středoškolské vzdělání získal na Střední zemědělsko-technické škole v Olomouci, poté pokračoval studiem na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, kde získal roku 1973 titul Ing. Do roku 1989 pracoval jako agronom, poté jako redaktor v časopisech Fragment K a Kultúrny život. Působil také v nakladatelstvích Paseka a Votobia a v olomouckém Muzeu umění . Je držitelem ceny Toma Stopparda a rytířem Řádu zelené berušky. V 70. a 80. letech přispíval do samizdatových časopisů Koruna, Kontakt, Vokno, Revolver Revue, Pražská komunikace, Střední Evropa, Doutník, Listopad, Někdo něco, Výběr zajímavostí z domova i ciziny. Po roce 1989 publikoval ve Fragmentu, Architektu, Slovenských pohľadech, Proglasu, Literárních novinách, Výtvarném umění, Profilu, Respektu, Souvislostech, Boxu, Kurzu, Ateliéru, Umění a řemeslech, Kritické Příloze Revolver Revue, Mladé frontě Dnes, v Lidových novinách atd. V současné době přispívá do dvouměsíčníku Listy. Počátek Oličovy tvorby charakterizuje především tvorba básnická. Později se Olič profiluje také jako demlolog a váchalolog , jako výtvarný kritik, a nakonec také jako prozaik. Na počátku devadesátých let se začal plně věnovat žánru, který je mu nejbližší, a sice ironickému komentáři. Mezi Oličova nejvýznamnější díla patří soubor Marná snaha , který obsahuje kritické glosy, eseje a parodickou prózu a vyznačuje se naivismem a tematickým zaujetím banalismem, populární kulturou a kýčem. Další osobitou knihou je Molitan , ve které autor polemizuje s moderní „televizní“ kulturou formou aforismů a miniesejů. Sbírka Velký strážce se vyznačuje úmyslnou rezignací na ...
Více od autora
Jiří Morava (5)
Jiří Morava , vlastním jménem Jiří Vlk, používal také pseudonym Georg J. Morava byl český literární historik, básník a prozaik žijící od roku 1968 v exilu v rakouském Innsbrucku. Narodil se v továrnické rodině spolumajitele firmy Alpa. Maturoval roku 1951 na gymnáziu v Králově Poli v Brně, na FF MU studoval literární vědu, češtinu a ruštinu.Vzhledem ke svému sociálnímu původu a svému kritickému postoji k socialismu byl nucen řadu let pracovat jako horník a dřevorubec. Teprve na konci padesátých let mohl krátce pracovat jako archivář. Ale jž v roce 1962 byl soudem odsouzen za urážku komunistické strany a musel opustit místo archiváře. V roce l968 byl obžalován okresní prokuraturou za urážku prezidenta Novotného. Po vpádu sovětských vojsk v roce 1968 emigroval do Rakouska. Zde obdržel několikaleté stipendium na vídeňské univerzitě. Po absolutoriu nastoupil jako redaktor a historik do nakladatelství v Innsbrucku. Souběžně si doplňoval vzdělání na zdejší univerzitě a získal titul magistra filozofie. V roce 1976 založil v Innsbrucku spolek Tchechische Geselschaft fur Literatur, Wissenschaft und Kultur-Comenius, jehož prostřednictvím vyšla zde díla Hrabala, Švandrlíka, Škutiny a dalších v Čechách zakázaných autorů. Svými články a povídkami se prosadil v řadě známých tiskovin jako Le Monde, Suddeueutsche Zeitung, Wiener Journal, Tiroles Tages Zeitung aj. Velký ohlas měly i jeho kulturně-politické pořady v rakouském a italském rozhlase. Když v tyrolských archivech objevil neznámé dokklady o Karlu Havlíčku Borovském, rozhodl se je zpracovat knižně. Prosadil se i dalšími historickými pracemi o Boženě Němcové a Františku Palackém. Velkým úspěchem bylo i jeho knižní zpracování receptů Magdaleny Rettigové, které vyšlo opakovaně pod názvem Altbohmische Kochkunst. Státní bezpečnost monitorovala Moravovu činnost v Rakousku řadu let jako protistátní a protisocialistickou. Angažoval se i politic...
Více od autora
Jiří Kulhánek (7)
Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...
Více od autora
Jiří Krofta (10)
Narozen 9.3.1906. Ing. architekt, CSc., docent, publikace z oboru stavebnictví.
Více od autora
Jiří Kocian (7)
Jiří Kocian je český historik. V rámci své vědecké činnosti se zaměřuje na české a československé dějiny po roce 1945, konkrétně na vývoj politického systému a politického stranictví. Po studiu historie a filozofie na Filozofické fakultě UK prošel několika vědeckými institucemi a od roku 1994 působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde nyní zastává post vedoucího Oddělení pro výzkum českých a československých dějin 1945–1989 a post zástupce ředitele. Kromě toho přednáší na FF UK, FSV UK a FF UJEP. Je členem mj. několika vědeckých, oborových a edičních rad českých vědeckých institucí a členem Česko-rakouské komise historiků. Rovněž je autorem několika monografií a mnoha odborných studií, podílel se na vzniku učebnic nejnovějších dějin a také sborníků z některých historiografických konferencí. Je členem několika vědeckých a redakčních rad, a také častým hostem v diskusních pořadech České televize věnovaných dějinám. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem. V současné době je tajemníkem Českého národního komitétu historiků a předsedá výboru Sdružení historiků České republiky.
Více od autora
Jiří Holý (7)
Jiří Holý byl český herec, scénograf a výtvarník. Původně měl být profesionálním výtvarníkem, po absolutoriu obchodní dvouleté akademie studoval grafiku a malířství až do doby, kdy nacisté v roce 1939 zavřeli české vysoké školy. Hrál ochotnicky divadlo. V květnu 1945 se stal členem skupiny levicových divadelníků Obratník, organizované Zdeňkem Míkou, která provozovala agitační pouliční divadlo. Po 2. světové válce se stal profesionálním hercem. V roce 1946 působil v zájezdové skupině Jindřicha Plachty, zařazené jako „Divadlo pod Plachtou“ do Vesnického divadla, později hrál v různých oblastních divadlech . V letech 1960–1986 byl předním členem souboru pražského Divadla E. F. Buriana. V oblastních divadlech se také uplatnil jako scénograf a kostýmní výtvarník. Od roku 1986 byl v důchodu a vystupoval pouze příležitostně. Jednalo se také o uznávaného rozhlasového a dabingového herce, který byl nositelem prestižní Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v tomto oboru . Byl rovněž držitelem Státní ceny a roku 1983 jmenován zasloužilým umělcem. Ve filmu i v televizi ztvárnil velké množství drobnějších a epizodních rolí, zejména v mladším věku se často jednalo o různé záporné postavy . Vyučoval herectví na brněnské JAMU a pražské konzervatoři,po celý život se nepřetržitě věnoval výtvarné tvorbě , kterou představil na několika kolektivních i samostatných výstavách.
Více od autora
Jiří Bárta (8)
Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.
Více od autora
Jiří Andreska (8)
Jiří Andreska byl český lesník, myslivecký historik, muzejník, etnograf, autor článků, knih a monografií. Narodil se v Kyjích u Prahy. Dětství prožil v Nepomuku. Od 15 let pracoval jako lesní praktikant na lesní správě Hartmanice na Šumavě, poté čtyři roky studoval na lesnické škole v Písku. V letech 1955-1983 působil v Zemědělském muzeu v Praze, na Konopišti a na loveckém zámku Ohrada na Hluboké, jako odborný a vědecký pracovník. Lesnickou fakultu VŠZ v Praze ukončil r. 1964, studium etnografie r. 1980 jako kandidát historických věd. Věnoval se badatelské činnosti, zejména studoval dějiny lesnictví, myslivosti, rybářství a vývoje jihočeské krajiny. Mnohé výsledky jeho práce jsou dodnes přístupné v muzejních expozicích zámku Ohrada. Po roce 1983 střídal různá zaměstnání, ponejvíce se v tomto období věnoval spisovatelské činnosti. Od roku 1961 pravidelně spolupracoval s Jihočeským rozhlasem, s Českou televizí a filmovými studii na pořadech o přírodě, zejména ptactvu a zvěři. Pro českobudějovické studio Českého rozhlasu připravil jako externí spolupracovník těžko uvěřitelných 3 000 příspěvků. Ačkoli vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, za své nejvýznamnější učitele pokládal celý život zoology prof. Julia Komárka a zejména Doc. Waltra Černého z Přírodovědecké fakulty v Praze. Zájem o zoologii, myslivost a historii zůstal i po jeho smrti nadále v rodině a ve svém synovi Janu Andreskovi má dodnes velmi schopného pokračovatele.
Více od autora
Jiří Anderle (9)
Jiří Anderle je český akademický malíř a grafik. Roku 1961 vystudoval AVU . Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle, se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec. Známý, zejména v zahraničí, začal být v polovině 60. let. V letech 1969–73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky. V desítkách grafických a obrazových cyklů Anderle naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní , tak i obecnou, nadčasovou . V poslední době se od těchto výstražných až tragických témat posouvá a blíží se k abstrakci. Podle svých slov měla na jeho život i tvorbu zásadní vliv zkušenost s psychedelickou látkou LSD, kterou podstoupil v 60. letech. Počet Anderleho samostatných výstav v celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru. Jako všestranně múzický člověk je kupříkladu také bubeníkem kapely Grafičanka. Od roku 1997 je autorem, hercem i hudebním redaktorem oblíbeného rozhlasového pořadu Láska za lásku vysílaného na Dvojce Českého rozhlasu. V roce 2006 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně a obdržel Čestné občanství Prahy 6. Samostatné výstavy:
Více od autora
Jiří A Svoboda (5)
Profesor, PhDr., DrSc., profesor antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a vedoucí Střediska pro paleolit a paleoetnologii při Archeologickém ústavu Akademie věd ČR Brno v Dolních Věstonicích, kde pokračuje v práci vynikajících badatelů – Karla Absolona a Bohuslava Klímy. Z uvedeného střediska učinil badatelské pracoviště vyhledávané našimi i zahraničními odborníky. Zabývá se problematikou paleolitu v celé šíři, zejména moravským paleolitem. Navázal na terénní výzkumy svých předchůdců v areálu Dolní Věstonice-Pavlov-Milovice, v Předmostí u Přerova, v Petřkovicích u Ostravy a v jeskyních Moravského krasu a Malých Karpat, nové výzkumy otevřel na Stránské skále v Brně a v pískovcových převisech severních Čech. Zúčastnil se paleoantropologických, archeologických a etnoarcheologických expedicí a studijních cest v zahraničí, směrovaných především na Saharu, na Sibiř, do Ohňové země, aj. Výsledky těchto výzkumů se promítly ve více než 350 statích v našich i zahraničních časopisech, včetně časopisů impaktovaných , a v řadě vědeckých monografií.
Více od autora