8461–8520 z 153341 Autoři
František Mašek (9)
František Mašek , byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl statkářem. Od roku 1908 mu patřilo panství v Želči u Tábora. Podle údajů k roku 1920 byl profesí rolníkem v Želči u Tábora. Podporoval rozvoj obce a kulturní život. Organizoval divadelní představení místního ochotnického spolku. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Československou národní demokracii. Zemřel roku 1950.
Více od autora
František Mandát (6)
Dětství prožil na Ostravsku, kde byl jeho otec horníkem. Nejmladší bratr Luboš Mandát je malířem. Vystudoval Vojenskou střední odbornou školu v Žilině a Vojenskou politickou akademii v Bratislavě . Od 1975 byl vedoucím kulturní rubriky Obrany lidu, po odchodu do zálohy pracoval v edičním úseku ÚV KSČ. 1985–88 měl stipendium Českého literárního fondu. Od září 1988 do prosince 1989 byl tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Po 1990 je soukromým podnikatelem, spoluzakladatelem a zakladatelem nakladatelských a vydavatelských podniků, mezi něž náleží nakladatelská a vydavatelská agentura FAJMA, vlastněná jeho ženou, nakladatelství a vydavatelství Sociopress, které existovalo v letech 1996–2003, a konečně dosud činné nakladatelství a vydavatelství BMSS-Start, zaměřené na publikování odborných časopisů, například měsíčníku Průvodce pracovněprávními předpisy, odborné, ale také krásné literatury . – Je členem Obce spisovatelů a Unie českých spisovatelů. Už na ZDŠ v Havířově založil školní časopis. Během vysokoškolského studia publikoval povídky a fejetony v Obraně lidu, Rudém právu, Československém vojáku, Literárním měsíčníku, později též v Mladé frontě a Kmeni. Je autorem několika rozhlasových celovečerních her a rozhlasových adaptací vlastní prózy i děl jiných autorů . Za prózu Semestrálky získal Cenu Jiřího Wolkera za rok 1983, za prózu Bariéry získal Výroční cenu nakladatelství Naše vojsko, za prózu Facky do života Cenu Antonína Zápotockého. Byl členem Literárního klubu ČSLA. Jako tajemník Svazu českých spisovatelů se podílel na ...
Více od autora
František Kop (7)
Doc. PhDr. František Kopečný, DrSc., byl český bohemista a slavista. Zabýval se etymologií a dialektologií. Narodil se v Určicích, v říjnu 1909, ovšem po několika letech se s rodiči přestěhoval do Vrahovic. Studoval na prostějovském gymnáziu a později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor čeština a němčina. Doktorát dostal v roce 1935. Dostal nabídku pracovat u Českého slovníku ale nabídku nepřijal. Práci mu nabídli znovu r. 1945, on ji opět nevzal a šel učit na Univerzitu Palackého. Od r. 1949 pracoval na Staroslověnském slovníku. Roku 1952, odchází do Slovanského ústavu ČSAV, kde píše Ethymologický slovník. V listopadu 1970 obdržel Plaketu J. Dobrovského a šest let nato odešel do důchodu.
Více od autora
František Kalenda (8)
František Kalenda je český publicista, spisovatel, autor historických románů a dobrodružného románu pro děti a mládež. Mezi jeho knihy patří historická detektivka Ordál ze středověké Transylvánie, kterou vydalo na podzim roku 2012 nakladatelství Vyšehrad a obdrželo pozitivní hodnocení recenzentů. Doslovem jej opatřil literární historik Martin C. Putna. V roce 2016 nakladatelství Meander a Vyšehrad společně vydaly román pro děti a mládež ze středověku Pes, kocour a sirotek, ilustrovaný Renátou Fučíkovou. Ve stejném roce nakladatelství Vyšehrad publikovalo jeho historickou detektivku Vraždy ve znamení hvězdy z prostředí dvora Karla IV, v roce 2018 pak vyšlo volné pokračování Zlomený král. Vedle spisovatelské činnosti působí jako doktorand na Univerzitě Karlově a zabývá se také publicistikou; pravidelně přispívá pro Deník Referendum, pro který jako stálý spolupracovník v Brazílii pokrýval demonstrace během brazilských protestů v létě 2013 a kde působí jako expert na Latinskou Ameriku. Kromě toho spolupracuje s dalšími weby, například zpravodajským portálem Tiscali.cz.
Více od autora
František Ekert (7)
František Ekert byl katolický kněz, historik a spisovatel. Působil v Komisi pro soupis památek Prahyod jejího vzniku v roce 1883 a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Ekert studoval gymnázium v Plzni a v Praze, po vysvěcení na kněze v Praze byl kaplanem kostela Matky Boží před Týnem a pak u svatého Vojtěcha na Novém Městě v Praze. Od roku 1890 byl farářem na Karlově a od roku 1892 u Panny Marie Sněžné. V letech 1888-92 učil na gymnáziu v Ječné. Psal o církevních stavitelských památkách, o českých a pražských dějinách a vydal čtyřsvazkový soubor životopisů svatých. Přispíval do Ottova souboru „Čechy“ a do Ottova slovníku naučného, psal o Valdštejnovi a o staročeské teologické terminologii u Tomáše ze Štítného. Vydal také několik cestopisů, např. o cestě do Slovinska.
Více od autora
František Balát (7)
Mezi československým ornitology je asi málo tak známých postav, jakou bezesporu byl RNDr. František Balát. Bylo to nejen tím, že téměř po celý život byl ornitologem z povolání, ale predevším tím, že ornitologie byla jeho vášní, kterou Sdílel s mnoha stovkami členů Ceské společnosti ornítologické a především s kroužkovatcli. Také poslední jeho přednáška na aktivu kroužkovatelů na podzim 1991 byla ve výběru tématu bilanci celoživotní kroužkovací činnosti, určenou pro jeho dlouholeté přátele, jakoby v předtuše jejího uzavření. Vůbec poslední přednáška, o ptácích Kuby, na výroční členské schůzi Slovenské ornitologické Společnosti, 14 dní před úderem zrádně choroby, asi symboiizovala Fanovo niterně českoslovenství, které nikdy nerozlišovalo mezi ornitologií českou a slovenskou a přáteli kdekoliv. Narodil se v Hodoníně, kde také Vystudoval gymnázium. Poslední roky Války trávil již jako lesní dělník a ve společnosti dalších dvou generačních druhů, Zdenka Kuxe a Stanislava Svobody, se začal zajímat hlouběji o přírodu. Tato léta a společnost byla asi rozhodující pro jeho život. V r. 1945 odešel do Brna, kde vystudoval zoologii na přírodovědecké fakultě Masarykovy university. Po ukončení doktorátem přírodních věd 1949 absolvoval vojenskou presenční službu v posádkové hudbě v Bratislavě, kde měl možnost uplatnit svoji další vášeň, hru na housle. Po dvou letech nastoupil nakrátko do Zaměstnání V Bratislavě , pak se však stal zaměstnancem Parasitologického ústavu CSAV, dislokovaným v Brně na VŠZ u prof. J. Kratochvíla. Ten pak založil Laboratoř, pozdější Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, jehož byl dr. Balát prvým pracovníkem. V roce 1960 zde obhájil kandidátskou disertační práci o ptácích Žitného ostrova. Na tomto pracovišti, později změněném na Ústav systematické a ekologické biologie, zůstal dr. Balát až do odchodu do důchodu. Převážná většina členů ČSO je dr. Balát zná zřejmě jako autora terénního určovacího klíče a jako člověk,...
Více od autora
Frank McCourt (10)
Francis „Frank“ McCourt byl americký spisovatel irského původu. Svůj vypravěčský dar projevil veřejně až ve svých 66 letech, kdy vydal svou autobiografickou prvotinu, román Andělin popel , která slavila obrovský úspěch a vysloužila mu několik literárních ocenění, mimo jiné i Pulitzerovu cenu . Narodil se v New Yorku irským přistěhovalcům. Frank McCourt žil v New Yorku se svými rodiči a čtyřmi mladšími sourozenci: Malachym , dvojčaty Oliverem a Eugenem a mladší sestrou Margaretou, která zemřela pouhých sedm týdnů po svém narození v roce 1935. V průběhu Velké hospodářské krize se rodina přestěhovala zpátky do Irska. Vzhledem k nemožnosti nalézt stabilní zaměstnání v Belfastu či Dublinu a problémům způsobeným alkoholismem McCourtova otce, se rodina vrátila do matčina rodného Limericku, kde klesla do ještě větší bídy a chudoby. Žili v deštěm prosáklých slumech, dělili se o jednu postel a McCourtův otec postupně propíjel to malé množství peněz, které rodina měla. Dvojčata Eugene a Oliver zemřela v útlém dětství kvůli těmto tíživým podmínkám, záhy se narodili další dva chlapci: Michael, který dnes žije v San Franciscu a Alfonsus, žijící na Manhattanu. Samotný Frank McCourt málem ve věku jedenácti let zemřel na tyfus. V téže době opustil McCourtův otec Limerick a vydal se hledat práci v továrnách válečného Coventry v Anglii. Domů však posílal peníze jen zřídka. Podle McCourta otec později rodinu opustil úplně a zanechal matku se svými přeživšími dětmi samotnou, bez jakéhokoli příjmu a neustále na pokraji smrti hlady. Frank McCourt ukončil školní vzdělání ve věku 13 let, kdy mu církev odmítla poskytnout další vzdělání. Věnoval se poté několika příležitostným pracím, aby zabezpečil svou matku a tři zbylé bratry. V říjnu roku 1949, ve věku 19 let, opustil McCourt Irsko. Použil k tomu peníze, které ušetřil při své práci na poštovním úřadě....
Více od autora
Fráňa Velkoborský (4)
Fráňa Velkoborský byl český básník, dramatik, textař a prozaik, autor knih pro mládež. Narodil se jako syn nadlesního v osadě Býkov, která patří k obci Hromnice, kde chodil do základní školy. Do měšťanky chodil Přešticích a obchodní akademii absolvoval v Plzni. Poté studoval v Ženevě na Institutu Jeana-Jacquese Rousseaua a na Mezinárodní škole křesťanského sdružení mladých lidí YMCA. V letech 1923-1952 pracoval jako sekretář YMKY v Banské Bystrici, v Bratislavě a v Hradci Králové a jako její zástupce procestoval Švédsko, Švýcarsko, Polsko, Finsko a Anglii. Když byla YMCA nucena ukončit svou činnost, pracoval nejprve jako topič a údržbář v kotelně v Ústí nad Labem a pak jako správce domova důchodců v Doběticích. Zemřel tragicky následkem pádu do sklepní šachty. Debutoval roku 1925 sbírkou křehké reflexivní lyriky Tiché průboje a celkem vydal osm básnických sbírek převážně s meditativním a nostalgickým vyzněním, zachycujících zpočátku rozpor mezi nadějemi mládí a nebezpečími, které je ohrožují, poté vyjadřující pokoru před tajemnými přírodními silami. Jako autor knih pro mládež upravil mýty, pověsti a pohádky severoamerických Indiánů a napsal dobrodružnou povídku Jabloňová stezka z doby osidlování Ameriky na přelomu 18. a 19. století. Byl otec překladatele Jana Petra Velkoborského. Publikoval, zejména pro děti, v řadě časopisů a deníků jako Lidové noviny, Mladý hlasatel, Právo lidu, Pestrý týden aj.
Více od autora
Filmový Symfonický Orchestr (4)
Czech symphony orchestra, originally established in 1943 as “Pražský filmový orchestr” or “Pragfilmorchestr”. Conducted mainly by František Belfín or Štěpán Koníček , among others. Appeared in thousands of Czech and Slovak films as well as in numerous foreign productions. Since the late 1960s the orchestra also maintained a rock/jazz rhythm section. Successor orchestra since 1991: Czech Symphony Orchestra Related entities: FISYO , Studio FISYO Note: not to be confused with the Czech Film Orchestra or the Prague Film Orchestra.
Více od autora
Ferreira de Castro (6)
José Maria Ferreira de Castro , čelný neorealista, známý mj. jako autor cestopisů a historik výtvarného umění, se představil českému čtenáři již před 2. světovou válkou, kdy u nás vyšel jeho román Stín kaučuku , později Vystěhovalci .
Více od autora
Felix Krumlowský (5)
Jan Bauer je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Narodil se v Jihlavě, rodina se později odstěhovala do Českého Krumlova, kde absolvoval střední školu . Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář . Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele .. Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa. Pod pseudonymem Anna Březinová:
Více od autora
Felix Boom (11)
Pavel Skramlík je český sportovní novinář, bloger a spisovatel. Od roku 2010 používá v literární tvorbě pseudonym Felix Boom. Pochází z České Lípy, mezi jeho předky patřil dle genealogické studie mj. Emilián Skramlík, pražský purkmistr v letech 1876 až 1882. Studoval na tehdejší Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. V médiích působí od roku 1969 už od dob studií. V letech 1974–1978 pracoval v Zemědělských novinách. V letech 1978–1982 si odpykával trest za údajnou účast na loupeži ve věznici v Minkovicích. Jeho spoluvězni byli mj. Petr Cibulka, Jiří Wolf, Jiří Gruntorád, Jiří Chum a další disidenti. V roce 1984 publikoval pod vlastním jménem svou první knihu o historii klubu Bohemians Praha, která byla bestselerem, stejně jako jeho druhá publikace Patino z roku 1992. V letech 1984–1988 byl sekretářem fotbalového klubu Bohemians Praha. Po sametové revoluci se k 1. lednu 1990 stal vedoucím sportovního oddělení obnoveného deníku Lidové noviny. V letech 1992–2001 působil v bulvárním deníku Blesk, kde se věnoval zejména investigativní sportovní žurnalistice. Jeho hlavním novinářským oborem je především fotbal. Po odchodu z Blesku působil v denících Super, Večerní Praha, SuperSpy, Impuls a v magazínech Sport Style, Aha!Sport a Stadion. V letech 2003 až 2006 pracoval jako mediální ředitel vydavatelství 100+1 a byl rovněž šéfredaktorem časopisu Svět vědy, poté zástupcem šéfredaktora magazínu Paparazzi. V období od září 2006 do prosince 2007 se společnicí vydával sportovní magazín Totalsport, byl jeho spolumajitelem a šéfredaktorem. Po rozkolu ve firmě vydávání sám zastavil. Od počátku roku 2008 do konce července 2012 byl vedoucím sportovní redakce tiskové agentury Mediafax v rámci TV Nova. Od 1. srpna 2012 do října 2016 byl šéfeditorem fotbalového magazínu Hattrick, nyní je externím autorem článků. Od ledna 2017 je hlavním redaktorem knižního vydavatelství Omega v rámci projek...
Více od autora
Eyvind Johnson (5)
Olof Edvin Verner „Eyvind“ Johnson byl švédský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1974 společně se svým krajanem Harry Martinsonem. Za román Hans nådes tid mu jako prvnímu byla v roce 1962 udělena Literární cena Severské rady. Je po něm pojmenovaná Cena Eyvinda Johnsona.
Více od autora
Eva Bedrnová (9)
doc. PhDr. Eva Bedrnová, CSc Promovaná psycholožka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se pedagogické a poradenské činnosti v oborech psychologie a sociologie. Přednáší na Vysoké škole ekonomické, Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a dalších. Je autorkou mnoha odborných publikací a učebnic, z nichž některé získaly ocenění Dilie a MŠMT ČR.
Více od autora
Eric Ambler (8)
Britský autor špionážních románů,používal také pseudonym Eliot Reed.Opakujícím tématem jeho knih je amatér,který se nedobrovolně octne ve společnosti drsňáků a špionů.Ale pak překvapí sám sebe,rozhodující akci jedná stejně jako profesionálové a přelstí mnohem zkušenější soupeře.
Více od autora
Erhard Thiel (3)
Dr. Erhard Thiel se narodil v roce 1940 a trvale žije v Mnichově.Thiel je autorem zábavných povídek stejně tak jako lékařských a kulturně-historických článků.Populárně psychologickými tématy se začal zabývat v celé řadě časopisů a později se ve svém díle věnoval otázkám vyjádření osobnosti.
Více od autora
Emily Dickinson (8)
Emily Dickinsonová byla americká básnířka 19. století, avšak povahou poezie a svým osobním apelem byla roku 1930 označena britským básníkem a kritikem za „nejsoučasnější, nejživější z básníků“. Celé její dílo s výjimkou 13 básní bylo objeveno a vydáno až po její smrti. Teprve ve 20. století začaly vycházet její básně v původním, neupraveném znění. Narodila se a zemřela v Amherstu ve státě Massachusetts. Přestože její rodina zaujímala významné místo ve společnosti, Emily žila a tvořila v samotě. Po sedmi letech studia na amherstské Akademii pokračovala Dickinsonová v Mount Holyoke Seminary. V dívčím semináři strávila pouhý rok a poté se vrátila zpět do rodného města, které pak už prakticky neopustila. Později dokonce nevycházela ani ze svého pokoje. Obyvatelé Amherstu ji považovali za výstředního blázna kvůli její zálibě v nošení bílých šatů, neochotě vítat hosty apod. Většinu přátelství udržovala pouze písemnou formou. Emily Dickinsonová byla velmi plodná autorka. Její tvorba čítá asi 1800 básní, z nichž téměř všechny byly vydány až po její smrti. Básnířka sama souhlasila se zveřejněním pouze sedmi básní. Všechny byly vydány anonymně a pozměněny nakladateli, aby odpovídaly tehdejším básnickým normám. Její básně ignorovaly tehdejší básnické zvyklosti například tím, že používaly poloviční rým, byly krátké a málokdy obsahovaly název. Interpunkce a psaní velkých písmen jsou další znaky, jimiž se básně Emily Dickinsonové lišily od ostatních. Hlavními tématy jejích básní jsou smrt a nesmrtelnost, jež také dopodrobna rozebírala ve svých dopisech přátelům. Je s podivem, že básně objevila její mladší sestra Lavinia, až po její smrti v roce 1886. Je totiž velmi pravděpodobné, že mnoho autorčiných známých o jejím psaní vědělo. V roce 1890 vydali její přátelé Thomas Wentworth Higginson a Mabel Loomis Toddová první básnickou sbírku Emily Dickinsonové, která ale také nezůstala beze změn. První kompletní a...
Více od autora
Emil Viklický (5)
Emil Viklický je uznávaný český jazzový klavírista a skladatel, proslulý svou jedinečnou fúzí tradiční moravské lidové hudby se současným jazzem. Narodil se 23. listopadu 1948 v Olomouci v Československu, nejprve vystudoval matematiku a poté se věnoval hudbě. Po studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně se Viklický stal významnou osobností české jazzové scény.
Více od autora
Ema Sedláčková (10)
Historička umění, pracovnice památkové péče. Absolventka dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Žačka V. Birnbauma a A. Matějčka. Poté působila ve Státním fotoměřickém ústavu v Praze. Od r. 1947 se podílela na činnosti Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku. Při převzetí významných zámeckých objektů do státního majetku spolupracovala se Z. Wirthem. Specialistka na problematiku instalace historických zámeckých interiérů. - Později pracovala ve Státním oblastním archivu v Benešově, naposledy ředitelka Muzea Podblanicka se sídlem na zámku v Jemništi. - Publikovala v časopisech Zprávy památkové péče a Za starou Prahu. Autorka odborných studií a příspěvků pro monografické průvodce o památkových objektech. Spoluautorka soupisu uměleckých památek Čech.
Více od autora
Elizabeth Aston (6)
Současná britská autorka historických románů, o sobě prozradila, že s Jane Austenovou vyrůstala od dětství. Je to její pokračovatelka. Byla dokonce pojmenována podle Elizabeth z Pýchy a přesudku. Její rodiče byli totiž znalci díla J. Austenové.
Více od autora
Elisabeth Kübler-Ross (6)
Elisabeth Kübler-Rossová, vlastním jménem Elisabeth Kübler-Ross byla švýcarsko-americká psychiatrička, která se zejména zabývala psychologií umírání a smrti. Proslula především definováním pěti fází smutku či pěti fází umírání . Narodila se jako první z trojčat do protestantské obchodnické rodiny, za druhé světové války pracovala v pomoci uprchlíkům a později navštívila koncentrační tábor Majdanek. Proti vůli svého otce vystudovala lékařství na Curyšské univerzitě . Roku 1958 se provdala za svého kolegu, studenta mediciny Emmanuela Rosse a s ním odešla do Spojených států amerických, kde žila až do své smrti. Pracovala zde nejprve na Univerzitě v Coloradu, od roku 1965 na Univerzitě v Chicagu. Byla podporovatelkou hospicového hnutí. Za svého života dostala 19 čestných doktorátů, ale setkala se také s kritikou svých studií o zážitcích blízkých smrti a jistého koketování se spiritualismem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elisabeth Kübler-Ross na anglické Wikipedii.
Více od autora
Edward Gibbon (5)
Edward Gibbon byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami římské říše a jeho hlavní dílo Úpadek a pád římské říše patří dodnes ke klasickým. Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzských jezuitů a Bossueta přestoupil 1753 na katolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarské Lausanne ke kalvinistickému faráři, který dosáhl jeho návratu k protestantismu. Ve skutečnosti se však s křesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkým kritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzským racionalismem. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se Curchaudovou a o rok později se – když zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie. V letech 1760–1762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denisem Diderotem a Jeanem le Rondem d'Alembertem a pak odjel do Říma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíše dějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu, věnoval se však stále starověkému Římu. 1776 vyšel první díl Úpadku a pádu římské říše, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Edward Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel. Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká také ironickým stylem, silně ovlivněným Voltairem. Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly...
Více od autora
Eduard Petrů (8)
Eduard Petrů byl český historik a teoretik literatury, vydavatel a bibliograf, profesor starší české literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci. Po maturitě na Slovanském gymnáziu vystudoval francouzštinu a češtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde promoval roku 1952 prací o Petru Chelčickém. V letech 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf a správce rukopisného fondu. Od roku 1964 působil na katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde se roku 1968 habilitoval a roku 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou, zejména dílem Petra Chelčického, překládal a vydával humanistické texty.
Více od autora
Eduard Fuchs (11)
Narozen 7.11.1942 v Uherském Hradišti. Doc., RNDr.,CSc., asistent katedry matematické analýzy, práce z oboru teorie množin.
Více od autora
Edmund Husserl (8)
Edmund Husserl byl německý filosof moravského původu a zakladatel moderní fenomenologie. Edmund Husserl se narodil jako druhý syn židovského obchodníka, roku 1876 maturoval na německém gymnáziu v Olomouci a studoval matematiku, fyziku a filosofii nejprve v Lipsku, mimo jiné u W. Wundta, pak v Berlíně u matematiků K. Weierstrasse a L. Kroneckera a nakonec ve Vídni, kde roku 1882 promoval prací o variačním počtu. Zde se také setkal s Masarykem a snad i pod jeho vlivem pokračoval ve filosofii u F. Brentana. Prací O pojmu čísla se roku 1887 habilitoval v Halle, kde pak 14 let působil jako soukromý docent. Téhož roku si vzal ve Vídni Malvinu Steinschneiderovou, rovněž z Prostějova, a oba se dali pokřtít v evangelické církvi. Jeho Filosofie aritmetiky vzbudila kritický zájem logika G. Fregeho, který ji kritizoval kvůli psychologismu, tj. názoru, že matematické objekty mají psychologický původ, že plynou pouze z povahy lidského myšlení. Tuto kritiku vzal Husserl velmi vážně a dlouho pracoval na svém prvním velkém díle, Logická zkoumání I./II. , jež mu vyneslo profesuru v Göttingenu. Tam se seznámil s D. Hilbertem, W. Diltheyem, M. Schelerem, A. Koyrém a K. Jaspersem. Roku 1913 vydal Ideje k čisté fenomenologii. Po vypuknutí Světové války se připojil k vlasteneckému manifestu německých profesorů, za války však ztratil syna. 1916 byl povolán do Freiburgu jako nástupce H. Rickerta a 1918 založil Freiburskou fenomenologickou společnost. Jeho první asistentkou byla pozdější řeholnice Edith Steinová a od roku 1919 Martin Heidegger, který se roku 1928 stal jeho nástupcem. K Husserlovým žákům patřili také Eugen Fink, Dietrich von Hildebrand, Roman Ingarden, Ludwig Landgrebe, Jan Patočka a Edith Stein. Jako vážený emeritní profesor podnikl Husserl řadu přednáškových cest po Německu i do ciziny a napsal své poslední velké dílo, Krizi evropských věd, věnovanou otá...
Více od autora
Edmond Konrád (10)
Edmond Konrád byl český dramatik a divadelní kritik. Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912. Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník. V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození a v Lidových novinách . Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků. Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd. Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník. Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel. Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové. Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Více od autora
Edain McCoy (3)
Rodiče Edain McCoyové pocházejí z odlišných společenských vrstev. Vždy ji vybízeli, aby zkoumala historii náboženského smýšlení a při svých studiích dospívala k vlastním závěrům. Jako mladá dívka se začala zajímat o kořeny svého náboženství. Studium a stále se rozvíjející feministický názor ji nakonec přivedly zpět ke starému náboženství. Náhodné setkání s postavou čarodějnice na ceilidh v Houstonu způsobilo, že se začala zabývat touto irskou tradicí. Zůčastnila se několika čarodějnických sabatů a stále se stýká a pracuje s podobně motivovanými lidmi. Narodila se 11.8.1957 v konjunkci Lva a Ryb. Mezi své významné předky počítá sira Rogera Williamse, odpadlíka od církve, který v 17. století formuloval principy oddělení církve od státu přijaté ve Spojených státech, dále neslavně proslulou znešvářenou rodinu McCoyových z Kentucky. Je absolventkou Texaské univerzity. Nyní žije na Středním Západě a pokračuje v postgraduálním studiu kulturní historie. Je členkou Indiánské historické společnosti, Unie spisovatelů, Tiskové aliance čarodějnic a pohanů a aktivně se zapojuje do činnosti místní Asociace irského umění.
Více od autora
Dubrovački Trubaduri (4)
Dubrovački Trubaduri byla jugoslávská beatová, folková a popová skupina z Dubrovníku, která si získala popularitu v 60. a 70. letech 20. století. Skupina byla známá svou jedinečnou směsí moderní hudby a tradičních motivů z dubrovnického regionu, což jí dalo osobitý zvuk, který rezonoval u publika jak na domácí, tak na mezinárodní scéně. V roce 1968 se zúčastnili písňové soutěže Eurovize s písní "Jedan dan" , kde reprezentovali Jugoslávii a skončili na sedmém místě. V hudbě skupiny se často objevovaly romantické a poetické texty, které odrážely bohaté kulturní dědictví jejich rodného města. Během své kariéry vydala skupina Dubrovački Trubaduri několik alb a singlů, které přispěly k jejímu statusu jednoho z ikonických představitelů bývalé jugoslávské hudební scény.
Více od autora
Duane Eddy (7)
Duane Eddy je známý americký kytarista a průkopník stylu rock and rollu a rockabilly známého jako "twang". Narodil se 26. dubna 1938 v Corningu ve státě New York a na kytaru začal hrát v pěti letech. Eddy se proslavil zejména používáním kytary Gretsch a spoluprací s producentem Lee Hazlewoodem, která vyústila v řadu hitů na přelomu 50. a 60. let.
Více od autora
Douglas Murray (8)
Douglas Kear Murray je britský spisovatel, novinář a politický komentátor. Je zakladatelem Centra pro sociální soudržnost , přidruženým ředitelem Společnosti Henryho Jacksona a přidruženým editorem britského politického a kulturního časopisu The Spectator. Je autorem knih Neoconservatism: Why We Need It , Bloody Sunday: Truths, Lies and the Saville Inquiry , The Strange Death of Europe: Immigration, Identity, Islam a The Madness of Crowds: Gender, Race, and Identity . Často vyjadřuje své postoje v britských médiích na témata jako jsou svoboda projevu, imigrace a práva homosexuálů z pohledu neokonzervatismu. Je kritikem islámu a západní imigrační politiky. Je ateista, ačkoli do svých dvacátých let byl praktikující anglikán. Sám sebe popisuje jako kulturního křesťana, přičemž tvrdí, že křesťanství se do britské a evropské kultury silně promítá. Otevřeně se hlásí k homosexualitě.
Více od autora
Dorothea Baumjohann (9)
Bioložka, zahradnice, autorka zahrádkářských příruček o ochraně rostlin.
Více od autora
Doris Day (9)
Doris Day byla americká herečka, zpěvačka a aktivistka za ochranu zvířat, jejíž kariéra začala koncem 30. let 20. století a trvala téměř dvě desetiletí, než se stala jednou z největších filmových hvězd 50. a 60. let. Narodila se jako Doris Mary Anne Kappelhoffová 3. dubna 1922 v Cincinnati v Ohiu a svou kariéru zahájila v roce 1939 jako zpěvačka bigbandu poté, co jí autonehoda zkrátila možnou taneční kariéru. Jejím prvním hitem se stala skladba "Sentimental Journey", vydaná v roce 1945 s kapelou Les Brown & His Band of Renown, která se stala hymnou pro vojáky druhé světové války vracející se domů.
Více od autora
Doreen Owens Malek (7)
Doreen Owens Malek je autorkou více než 40 knih a celoživotní fanynkou romantické beletrie. Žije s manželem a dcerou v Pennsylvanii, pár mil od místa, kde generál Washington překročil řeku Delaware během revoluce.
Více od autora
Dobrava Moldanová (10)
Dobrava Moldanová je česká univerzitní profesorka dějin české literatury, působící na katedře bohemistiky Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1992–1995 byla na tamní fakultě proděkankou pro vědu a zahraniční styky, 1994–2007 byla vedoucí katedry bohemistiky, v letech 1995–2001 pak děkankou téže fakulty. Je členkou vědeckých rad Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci; členkou oborové rady doktorského studia teorie a dějiny české literatury Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě; členkou habilitačních komisí, komisí pro jmenování profesorem; členkou redakční rady mezinárodního vědeckého časopisu Bohemistyka ; členkou Obce spisovatelů, PEN klubu, Společnosti Franze Kafky; byla členkou komise pro udělení Státní ceny za literaturu 1999. Oblastí jejího odborného zájmu je česká próza 20. století a literatura psaná ženami, vedle toho se zabývá problematikou českých příjmení. Je autorkou 7 odborných knih a spoluautorkou více než 150 odborných studií, publikovaných ve vědeckých časopisech a sbornících v Česku i v zahraničí, editorkou 8 vědeckých sborníků a spoluautorkou několika kolektivních děl.
Více od autora
Dita Skálová (6)
Česká publicistka. Rozená Edita Picková, vlastním jménem Edita Steinová. Narozena 14. 5. 1920 v Červeném Kosteleci, zemřela 18. 1. 1999 v Příbrami.
Více od autora
Dětský Sbor Kantiléna (6)
Dětský Sbor Kantiléna , což v překladu znamená Dětský pěvecký sbor Kantiléna, je renomovaný český pěvecký sbor známý svými vystoupeními s českou i světovou sborovou tvorbou. Sbor má bohatou historii a je důležitou součástí kulturního dění v České republice. Byl založen v roce 1972 profesorem Ivanem Sedláčkem a sídlí v Brně, které je druhým největším městem České republiky. Sbor si získal uznání pro svou vysokou uměleckou úroveň a získal řadu ocenění na mezinárodních sborových soutěžích.
Více od autora
Dějiny (7)
Více od autora
Deborah Harry (11)
Deborah Harry je kultovní americká zpěvačka, skladatelka a herečka, známá především jako zpěvačka novovlnné skupiny Blondie. Harry se narodil 1. července 1945 v Miami na Floridě a proslavil se koncem 70. let 20. století díky směsi punku, disca a popu v podání skupiny Blondie. Mezi hity skupiny patří například "Heart of Glass", "Call Me", "Rapture" nebo "The Tide Is High". Po počátečním rozpadu Blondie v roce 1982 se Deborah Harry vydala na sólovou dráhu a vydala několik alb. Jejím debutovým sólovým albem bylo "KooKoo" z roku 1981, které produkovali Nile Rodgers a Bernard Edwards ze skupiny Chic a na kterém se objevil obal od H. R. Gigera. Harry během své kariéry hrála také v mnoha filmech a televizních pořadech. Koncem devadesátých let se dala znovu dohromady s Blondie a skupina nadále nahrává a koncertuje. Harryho charakteristický hlas a průkopnická přítomnost upevnily její status hudební ikony.
Více od autora
Dean Dixon (6)
Dean Dixon byl afroamerický dirigent, který v polovině 20. století významně přispěl k rozvoji klasické hudby. Dixon se narodil v New Yorku a studoval na Juilliard School a Kolumbijské univerzitě. Svou kariéru zahájil ve Spojených státech, ale potýkal se s rasovými překážkami, které omezovaly jeho možnosti. Navzdory těmto problémům se v roce 1941 stal prvním Afroameričanem, který řídil Newyorskou filharmonii.
Více od autora
Dawn French (7)
Dawn Frenchová je populární britská televizní a filmová herečka a divadelní komička. Dříve vystupovala s Jennifer Saundersovou v televizní show French & Saundrs, v němž si duo dělalo legraci z celebrit jako Madonna nebo Spice Girls. Zahrála si i ve filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu . Svůj románový debut Tak trochu úžasní vydala v roce 2010 a z knihy se rázem stal bestseller.
Více od autora
David Procházka (6)
Narozen 22.8.1983 v Ostravě-Zábřehu.Práce z oboru výpočetní techniky a telekomunikací v odborných čaospisech, autor multimediálního CD-ROMu pro výuku žáků autoškol.
Více od autora
David Mitchell (7)
První román Davida Mitchella nazvaný Ghostwritten vyšel v roce 1999. Získal cenu Mail on Sunday/John Llewelllyn Rhys Prize jako nejlepší kniha autora do pětatřiceti let a dostal se i mezi nominované na cenu First Book Award listu Guardian. Další román number9dream následoval v roce 2001 a i jeho kvality byly oceněny nominací na Booker Prize a James Tait Black Memorial Prize. Za román Cloud Atlas získal nominace na Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award a Nebula. V roce 2003 se David Mitchell volbou do Granta’s Best of Young British Novelists zařadil mezi nejlepší britské romanopisce. V nedávné době se vrátil z několikaletého pobytu v Japonsku a nyní žije v Irsku.
Více od autora
