Všichni Autoři a témata

Colleen McCullough (29)

Colleen McCulloughová , Austrálie – 29. ledna 2015 Norfolk) byla australská spisovatelka. Její rodiče byli James a Laura McCulloughovi. Matka pocházela z Nového Zélandu a měla maorské kořeny. McCulloughová se stala neuroložkou a pracovala v různých nemocnicích v Austrálii a Anglii. Později se dala na vědeckou dráhu a vyučovala v USA, kde žila v letech 1963–1976. Působila jako docentka na lékařské fakultě Yaleovy univerzity. Od konce 70. let žila na ostrově Norfolk. Zde poznala svého manžela Rica Robinsona. V roce 2006 byl McCulloughové udělen titul důstojník Řádu Austrálie. Stalo se tak za její zásluhy o umění, podporu národních a mezinárodních vzdělávacích programů jakož i vědeckých a dobročinných organizací. V roce 1993 ji Macquarie University v Sydney poctila titulem doktor humanitních věd. McCulloughová byla členka Newyorské akademie věd, Americké asociace pro rozvoj vědy a přesvědčená monarchistka. Zemřela na selhání ledvin. Všechny romány byly přeloženy do češtiny nebo slovenštiny. Romány s českými názvy byly přeloženy do češtiny. Colleen McCulloughová se v některých románech volně inspirovala osudy své vlastní rodiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Colleen McCullough na německé Wikipedii.

Theodore Dreiser (35)

Theodore Dreiser byl americký prozaik a novinář. Představitel naturalismu. Byl ovlivněn svými novinářskými počátky a studiem sociologie. Pro jeho díla je typická kritika americké společnosti a lidí toužící po kariéře a penězích. Jeho kritika je založena na tvrzení, že peníze a kariéra vedou ke ztrátě lidskosti a citů. Zároveň o něm lze říct, že ho „lepší“ vrstvy fascinovaly. Ve svých dílech se pokoušel najít moderního amerického hrdinu. Člen komunistické strany se zájmem o sociální politiku.

Tereza Nováková (36)

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí. Teréza Nováková pocházela z Prahy. Se svým manželem, středoškolským profesorem, odešla v roce 1876 do Litomyšle, kde strávila devatenáct let. Autorka pocházela z „dobré“ rodiny. Její otec byl úředníkem pražské České spořitelny původem z Hradce Králové. Dědeček se živil jako hradecký poštmistr. Další předkové z otcovy strany pocházeli z Porýní a severozápadních Čech, Teplicka, z matčiny strany se jednalo o jihlavské Němce. Její rodina byla tedy poloněmecká. Otec byl Čech a matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. Doba, ve které se formovala osobnost Terézy Novákové, byla složitá. Jednoduchá nebyla především z hlediska kulturní atmosféry odrážející silný nacionalismus český a německý. Od každé z dobře situovaných měšťanských rodin se očekávalo přiklonění k české, či německé národnosti na základě hospodářských, politických, ale i individuálních pohnutek. Paradoxně často rozhodujícím faktorem nebyla genetika, ani české nebo německé kořeny a často dokonce nehrál roli ani jazyk, kterým se v rodině mluvilo. To se projevilo právě i v rodině Terézy Lanhausové , která je typickým příkladem takového jednání. Přestože předky měli německé, u nich doma se mluvilo německy, nebylo možné popřít vliv českého kulturního prostředí . K češství vedl Terézu Novákovou především otec. Dříve než znala česká slova, znala české písně, protože tatínek byl hudebník. Nejednalo se o člověka nijak razantního ani v životě osobním, ani kulturním a politickém. Byl to tichý a klidný člověk, který měl uzavřenou až klidnou povahu, jak ho popisuje vnuk Arne Novák. První hybnou silou českého kultu...

Sven Hassel (28)

Sven Hassel  taktéž Sven Hazel, vlastním jménem Børge Willy Radsted Arbing byl dánský spisovatel. Byl vychován tradiční dánskou výchovou pracující třídy. Již od 14 let pracoval na lodích jako stevard. V roce 1936 ukončil základní vojenskou službu. Podle jeho verze pro velikou nezaměstnanost, jež v té době Dánsko sužovala, se přesunul do Německa, kde vstoupil jako dobrovolník do Wehrmachtu, kde se stal členem 2. jízdního pluku. Jako voják německé branné moci se zúčastnil také tažení na Polsko, po této zkušenosti dezertoval. Byl chycen a odveden do koncentračního tábora. Z koncentračního tábora byl opětovně povolán do armády jako člen tzv. trestního praporu a poslán na východní frontu. Zde bojoval jako člen 2., 11. a 27. tankového pluku. Postupem času se však dostal prakticky na všechny fronty, vyjma severní Afriky. Hassel byl celkem osmkrát raněn. V letech 1945 až 1949 byl válečný zajatec a pobýval v ruských, amerických, francouzských a dánských zajateckých táborech. V tomto období také napsal svoji knihu Legie prokletých, která byla v Dánsku vydána v roce 1953. Od roku 1964 žil se svojí ženou v Barceloně ve Španělsku. Byl ženatý s Dorthe Jensen a má syna Michaela . V létě 1963 dánský novinář Georg Kringelbach zjistil, že Hassel ve skutečnosti pracoval pro dánskou verzi gestapa . Odhalení vedlo k emigraci Hassela do frankistického Španělska v roce 1964 Napsal celkem 14 knih, všechny pojednávají o válečných útrapách a jsou zčásti autobiografické. Knihy jsou psané jako seriál, ve všech vystupují prakticky stejné postavy a autor popisuje jejich vývoj, život i smrt. Jsou to Porta, Drobeček, Legionář, Dědek, Heide, Gregor Martin, Barcelona-Blom a Sven sám. Z těchto osob ale přežijí válku jen Drobeček, Legionář, Heide, Gregor Martin a Sven. Tyto romány byly přeloženy do 17 jazyků, Hassel publikoval ve více než 50 zemích. Po celém světě bylo prodáno více než 53 000 000 výtisků. Sven H...

Sergej Aleksandrovič Jesenin (25)

Sergej Alexandrovič Jesenin byl ruský spisovatel. Jesenin byl hlavním představitelem ruského imažinismu, zároveň ho lze řadit i mezi tzv. „selské básníky“, na druhé straně ho srovnávali s prokletým básníkem Rimbaudem a s Puškinem. Jeden z jeho obdivovatelů a překladatelů do češtiny byl Jan Zábrana. Narodil se v kupecké rodině, vychovávali ho prarodiče. V roce 1904 nastoupil do Konstantinovského zemského učiliště, potom do církevní učitelské školy. Roku 1912 přijel do Moskvy, kde pracoval nejdříve jako prodavač v knihkupectví, potom jako korektor v tiskárně I.D. Sytina. V roce 1913 nastoupil na historicko-filosofickou fakultu Moskevské university. Psát začal již v devíti letech - verše z této doby byly publikovány později, v jeho prvotině Radunica , ale teprve roku 1915, poté co se v Petrohradu setkal s řadou básníků , se začal psaním živit. Sergej Jesenin byl celkem čtyřikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1913 s Annou Izrjadnovovou , s níž měl syna Jurije , podruhé v roce 1917 s herečkou Zinaidou Raichovou, s níž měl dceru Taťánu a syna Konstantina. Po revoluci, koncem roku 1921 mu do života vstoupila slavná americká tanečnice Isadora Duncanová, velice živá, temperamentní žena, která přijela do Ruska s plánem založit zde taneční školu pro malé děti, navíc ji přitahovalo i bolševické hnutí, přijala dokonce ruské občanství. Podle Sergeje to byla jeho životní láska, vzali se v květnu roku 1922. Jejich vztah byl ovšem velmi bouřlivý, nevyrovnaný, plný zvratů. Pod slupkou lyrika se objevuje prostopášník, chuligán, skandalista a bohém. Jesenin začal pít, začal být neurvalý, drzý, zlý a nedbal na svůj zevnějšek. V roce 192...

Richard Konkolski (19)

Richard Konkolski je český mořeplavec a vítěz řady námořních závodů, třikrát obeplul sám zeměkouli. Richard Konkolski se vyučil zedníkem a vystudoval stavební průmyslovku. Už od mládí se věnoval jachtingu, začínal v TJ ŽD Bohumín. V letech 1959 až 1966 se účastnil řady jachtařských závodů, stal se mistrem severní Moravy. V roce 1972 se účastnil závodů osamělých mořeplavců OSTAR přes Atlantik z anglického Plymouthu do Newportu. Vzhledem ke zlomenému stěžni a dalším problémům se mu podařilo připlout na celkovém 41. místě. Po ukončení závodu pokračoval na vlastnoručně vyrobené jachtě Niké I v cestě kolem světa. Po 342 dnech ukončil plavbu v roce 1975 v Plymouthu a později v polském Svinoústí a Štětíně. Stal se prvním Čechoslovákem, který obeplul zeměkouli a Niké I druhým nejmenším plavidlem. Byl oceněn mimo jiné tituly zasloužilý mistr sportu , sportovec roku severomoravského kraje , ocenění za sportovní úspěchy ÚV ČSTV , jachtař roku , mistr sportu . Řadu ocenění získal také v Polsku. Emigroval v červnu 1982. Během výjimečného stavu v Polsku odplul s manželkou Miroslavou a synem Richardem ze Štětína, kde měl loď Niké II. Přistál v naprostém pořádku až v Newportu v americkém státě Rhode Island. Zde řadu let žil a do Česka se vrátil až v roce 2016 . Po sametové revoluci v roce 1999 udělil Richardu Konkolskému Český svaz jachtingu čestné členství jako ocenění za propagaci českého jachtingu u nás a v zahraničí. Konkolski je autorem několika knih, filmů a televizních dokumentů. V současnosti vlastní multimediální studio, kde se věnuje výrobě filmů a propagačních materiálů. V roce 2013 byl Richard Konkolski oceněn medailí za zásluhy o stát v oblasti sportu....

Platón (45)

Platón byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm le...

Peter Jilemnický (48)

Peter Jilemnický byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu. Narodil se v Kyšperku , ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku. Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku. V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách. Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . V roce 1945 nastoupil...

Pavel Tigrid (16)

Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld , byl český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigridu, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech. Předkové Pavla Tigrida pocházeli ze semilské židovské rodiny Schönfeldů. Tigridův praděd Pavel Schönfeld byl nájemcem semilského pivovaru a majitelem nemovitostí. Za svoji činnost pro blaho města byl oceněn čestným občanstvím města Semily . Otec Pavla Tigrida František Schönfeld byl synovcem spisovatele Antala Staška , jenž v Semilech působil 35 let jako advokát, a bratrancem spisovatele Ivana Olbrachta . Olbrachtova matka Kamila Zemanová, rozená Schönfeldová, konvertovala ke katolické víře na žádost Antonína Zemana před sňatkem v roce 1880. Pavel Tigrid se narodil jako Pavel Schönfeld dne 27. října 1917 v Praze do asimilované česko-židovské rodiny, pokřtěn byl hned po narození. Jeho rodiče, František Schönfeld a Ema Singerová, se ještě před jeho nástupem do školy rozvedli a Pavel byl svěřen do péče otci. V prosinci 1945 poznal Pavel Tigrid na ministerstvu zahraničních věcí Ivanu Myškovou, která zde po maturitě začala pracovat jako sekretářka. V prosinci 1946 se zasnoubili a po dvou měsících se začátkem roku 1947 v kostele svatého Františka z Assisi na Starém Městě vzali. Myšková byla po otci, který dle oficiální zprávy zahynul v lednu 1945 na pochodu smrti z Osvětimi, rovněž židovského původu. Z matčiny strany pocházela z umělecké rodiny, její babičkou byla herečka Terezie Brzková. Pavel Tigrid měl s Ivanou Tigridovou v letech 1955–1958 dvě dcery a jednoho syna. Jak dcery Deborah a Kateřina , tak syn Gregory se narodili v USA, kde jejich rodiče v té době půs...

Paul A Davies (25)

Autor učebnic angličtiny.

Josef Sudek (30)

Josef Sudek byl významný český fotograf pražských motivů, ateliérových aranžmá, zátiší, reportáže, krajiny i reklamy. Začal fotografovat ve svých 17 letech. Svá vrcholná díla vytvořil ve zralém věku – poté, co rezignoval na vlivy moderních proudů. Ve 30. letech odrážely jeho fotografie především vnější svět a teprve od 40. let našel obratem k sobě samému svou nezaměnitelnou tvůrčí podobu, díky které je známý i v zahraničí. Tehdy začaly vznikat jeho proslavené pohledy z okna ateliéru a pozoruhodná zátiší, oboje zpracované kontaktním otiskem různě velkých negativů na pozitiv. Sudkovu práci nepřerušila ani válka, ani poválečný vnější tlak, který nutil umělce řídit se doktrínou socialistického realismu. V té době se Sudek naopak vrátil k piktorialismu, a v řadě svých prací předjímal pozdější vývoj fotografie k postmoderní syntéze, aby se tak stal stále živým zdrojem inspirace pro další generace. Spolu s Františkem Drtikolem, Jaroslavem Rösslerem a Jaromírem Funkem patří k nejvýznamnějším českým fotografům období mezi první a druhou světovou válkou. Je zároveň jedním z výjimečných avantgardních fotografů v Evropě. Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně, otci Václavovi a matce Johanně. O rok později se narodila jeho sestra Božena. Jeho otec, který byl malíř a dekoratér, zemřel 1. ledna 1899 na zápal plic. Sudek začal v letech 1902–1908 chodit do obecné školy v Nových Dvorech. Pak pokračoval dva roky na Královské zemské škole řemeslnické v Kutné Hoře. Po ní se v červenci 1910 zapsal do tříletého učení u pražského knihaře Františka Jermanna, kde také poprvé začal fotografovat. Roku 1913 ukončil studium a získal tovaryšský list Společenstva knihařů, kartonážníků, ozdobníků a pouzdrařů, se kterým nastoupil do zaměstnání u knihaře v Nymburku. Okolí Nových Dvorů a tamější „panoramaticky působící“ krajina nepochybně velmi ovlivnila jeho pozdější krajinářskou tvorbu. Bylo krátce před začátkem první ...

John Wyndham (18)

John Wyndham, vlastním jménem John Wyndham Parkes Lucas Benyon Harris byl britský spisovatel, autor především postapokalyptické science fiction. Je řazen mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Znám je zejména díky svému románu Den trifidů. Narodil se roku 1903 v anglické obci Knowle jako syn advokáta. Rané dětství prožil v birminghamské čtvrti Edgbaston. Když mu bylo osm let, jeho rodiče se rozvedli a on a jeho bratr Vivian Beynon Harris strávili zbytek svého dětství v řadě internátních škol, ze kterých nejdéle pobyl v Bedales poblíž Petersfieldu v Hampshire. Školu opustil v osmnácti letech a následně zkoušel studovat právo. Prošel pak řadou různých profesí , většinou se však spoléhal na finanční příspěvky od své rodiny. Roku 1925 se začal živit psaním a prodal své první krátké povídky. Během třicátých let napsal pod různými pseudonymy množství povídek pro americké pulpové magazíny. Kromě sci-fi psal i detektivní příběhy. Jeho práce se však nevymykaly z průměru tehdejší produkce. V letech 1940 až 1943 pracoval jako civilní zaměstnanec pro britskou vládu v oblasti cenzury, poté narukoval do armády, sloužil v Royal Corps of Signals a zúčastnil se vylodění v Normandii. Po skončení války pokračoval v psaní, své povídky i romány vydával opět převážně na americkém trhu. Inspirován úspěchem svého bratra, který měl vydané již čtyři knihy, změnil počátkem padesátých let styl a začal psát postapokalyptické romány. Hned první z nich, Den trifidů , vydaný pod jménem John Wyndham, mu přinesl obrovský úspěch, kterého ve svých dalších dílech již nedosáhl. Během svého života napsal jako John Wyndham šest dalších sci-fi románů. Roku 1963 se ve svých šedesáti letech oženil s Grace Wilsonovou, se kterou žil v Pet...

Joe Dever (49)

Joseph Robert Dever, zkráceně Joe Dever byl anglický spisovatel fantasy a tvůrce her, původně muzikant. Narodil se v Essexu, v městečku Woodford Bridge. Po skončení studií začal pracovat nejprve jako stálý hudebník ve velkém londýnském nahrávacím centru. V roce 1977 odjel na služební cestu do Los Angeles a tam se seznámil s dobrodružnou hrou Dungeons & Dragons, která ho okamžitě nadchla. V roce 1982 zvítězil jako první Brit v této hře na Mistrovství Ameriky. Od té doby se v souvislosti se svým koníčkem objevuje v televizním vysílání, v rozhlase i v novinách. Jeho cyklus Lone Wolf je nejzdařilejší ze souboru her, které se odehrávají v bájném světě Magnamund. Jsou vydávány v mnoha jazycích a prodávají se na celém světě.

Jayne Ann Krentz (41)

Narodila se 28. března 1948 v Borrego Springs ve státě Kalifornia. Za svobodna se jmenovala Castleová a její matka ji vychovávala společně s jejími dvěma bratry – Jamesem a Stephenem. Svá studia historie na kalifornské univerzitě v Santa Cruz ukončila s hodností bakaláře v roce 1970. Ve studiu pak pokračovala na státní univerzitě v San Jose, kde si udělala doktorát z knihovnictví. Okamžitě po jeho získání se vdala za inženýra Franka Krentze, s nímž se setkala na škole v San Jose. Novomanželé se přestěhovali na Panenské ostrovy, kde Jayne pracovala jako knihovnice na základní škole. O této době Jayne mluví jako o „zhoubě svého profesionálního života“. Práce v knihovně se jí líbila, ale uvědomila si, že to, co se požaduje od učitelky na základní škole, ji neuspokojuje. Změnila tedy své působiště a pracovala jako knihovnice na vysoké škole. Nyní už déle než 30 let žije Jayne se svým manželem Frankem v Seattlu ve státě Washington. Je proslavená svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno. Mimo jiné ráda vaří vegetariánská jídla. Díky její minulosti jistě nikoho nepřekvapí, že je velice štědrá vůči knihovnám, kterým pravidelně přispívá nemalými finančními částkami. Založila také univerzitní knihovnický fond, díky němuž si univerzitní knihovny mohou dovolit nakupovat více literatury a finančně přispívá patnácti základním školám v Seattlu na nákupy nových knih. Je rovněž členkou poradního sboru washingtonské univerzity pro nástavbové studium v oboru tvůrčího psaní. Když ještě pracovala jako knihovnice na vysoké škole v Duke, začala s psaním vlastních povídek. Kombinovala v nich prvky romance s postupy science-fiction. Asi šest let psala a rozesílala náměty na romány, ale ty se jí pravidelně vracely se zamítavým stanoviskem. Během této doby zkoušela několikrát se svojí tvorbou skončit, ale ta se jí mezitím stala nutností. Pak se s rodinou přestěhovala do Seattlu, aby tam její manžel pokračoval v kariéře leteckého inženýra. Ani v ...

Jan Keller (42)

Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici. V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace . Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout ...

James Hilton (24)

James Hilton byl slavný anglický romanopisec první poloviny 20. století. Jeho nejslavnější román je Ztracený obzor, ve kterém se objevuje vrch Karakal a legendární klášter Šangri-La, který skrývá veškeré lidské vědění. James Hilton v Internet Movie Database

Heinrich Heine (36)

Christian Johann Heinrich Heine , vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel hnutí Mladé Německo v období romantismu. Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka s látkami v Düsseldorfu Samsona Heineho a jeho manželky Betty van Geldern. Harry Heine byl nejstarší ze čtyř dětí a údajně se narodil ještě před svatbou, proto jeho datum narození bylo posunováno do roku 1799 nebo 1800. Prokazatelné záznamy se nedochovaly a historikové uvádějí jako nejpravděpodobnější datum 13. prosinec 1797. Rodiče své děti vychovávali v duchu osvícenských zásad a Harry navštěvoval křesťanské školy. V té době byl Düsseldorf pod francouzským vlivem a Heine se stal obdivovatelem císaře Napoleona. Vystudoval lyceum a na přání rodičů se měl stát obchodníkem. V roce 1815 nastoupil na praxi v bance ve Frankfurtu nad Mohanem a o rok později ke svému strýci Solomonu Heinemu, bohatému bankéři v Hamburku. Ten se svého synovce ujal a podporoval ho finančně až do své smrti v roce 1844, i když pro jeho literární aktivity neměl příliš pochopení. Harry psal pravidelně od roku 1815 a v roce 1817 byly jeho básně poprvé publikovány v časopise Hamburgs Wächter. Podnětem k básnické tvorbě byla neopětovaná láska k sestřenici Amálii a posléze k její mladší sestře Tereze. Strýc viděl, že Harry nemá vlohy pro podnikání a proto ho v roce 1819 poslal studovat právo na univerzitu v Bonnu. Tam vydržel jen jeden semestr, stejně jako na univerzitě v Göttingenu. V letech 1821–1823 studoval v Berlíně, kde navštěvoval přednášky filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Navázal kontakt s místními literárními kruhy, Počátkem roku 1822 debutoval na veřejnosti jako autor knihy Básně, obsahující 58 vlastních básní a čtyři překlady básní lorda Byrona. Napsal zde své první tragédie Almansor, Lyrické intermezzo a William Ratcliff, které však nebyly uvedeny. Několik týdnů strávil putováním po polské části Prus...

Gabriel Chevallier (23)

Gabriel Chevallier byl francouzský spisovatel. Navštěvoval několik středních škol, nějaký čas pobyl též v církevním semináři. V šestnácti letech začal studovat malířství, po vypuknutí 1. světové války byl odveden. Po roce utrpěl na frontě zranění a vrátil se do zázemí. Vystřídal nejrůznější zaměstnání a od roku 1925 se začal věnovat psaní. Brzy si získal čtenářskou oblibu, především svou schopností nahlédnout do mentality francouzských středních vrstev a smyslem pro jemný humor.

Friedrich Engels (48)

Friedrich Engels, v českém prostředí někdy uváděný jako Bedřich Engels , byl německý politický filosof a ekonom, spoluzakladatel marxismu, vůdčí osobnost první i druhé internacionály. Byl osobním přítelem Karla Marxe a jeho spolupracovníkem na prakticky všech významných dílech z oblasti filosofie, ekonomie a o teorii komunismu. Narodil se v rodině, která vlastnila textilní továrnu. Už na základní škole projevoval velké nadání pro jazyky, literaturu, poezii a jiná umění. Byl tělesně zdatný a celoživotně se věnoval sportu. Studoval na gymnáziu, ale studium na otcovu žádost nedokončil, aby se mohl věnovat obchodu. Po škole nějakou dobu pracoval v otcově továrně, potom u brémské obchodní společnosti. Byl velmi pracovitý, ve volném čase studoval historii, filozofii a literaturu. V roce 1839 začal spolupracovat s časopisem radikální literární skupiny Mladé Německo, kam přispíval články proti útlaku dělnické třídy a náboženskému pokrytectví boháčů . V době, kdy absolvoval vojenskou službu, navštěvoval přednášky Friedricha Schellinga na Berlínské univerzitě, kde se sblížil s mladohegelovci. V roce 1841 napsal studie Schelling o Hegelovi, Schelling a zjevení a Schelling – filosof v Kristu, kde vystoupil proti jeho reakčně mystické filozofii. Následně se začal hlásit k revolučním demokratům. Po vojenské službě odjel do Manchesteru, kde pracoval v podniku, jehož spolumajitelem byl jeho otec. Zde se začal zajímat o životní podmínky dělníků, o místní chartistické hnutí, utopický socialismus a britskou ekonomii. Posílal své články do německých novin a v listopadu 1842 se poprvé sešel s Karlem Marxem v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem. Roku 1844 mu vyšel v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx, Nástin kritiky politické ekonomie. V době pobytu v Anglii Engels dokončil již započatý příklon k materialismu a od ...

Eduard Tomáš (38)

Eduard Tomáš byl český mystik, jogín a spisovatel. Narodil se v polském Přemyšlu českým prarodičům, s nimiž žil v několika evropských zemích. Pak se usadil v Praze, aby zde vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po úspěšném ukončení studií působil v různých úřadech. Na konci 2. světové války byl hejtmanem na Kladensku a tam se také významně zapojil do událostí květnového povstání. Úřednická zaměstnání pak vykonával až do roku 1955, kdy byl přeložen k manuální práci. Během svého života se setkal s několika významnými duchovními učiteli, například s Františkem Drtikolem a Paulem Bruntonem. Jeho duchovní cestu významně ovlivnila také manželka Míla. V devadesátých letech 20. století se také v Praze setkal s Dalajlámou . Počátkem proslulosti Eduarda Tomáše byly přednášky v pražské Unitárii v 60. letech 20. století. Jeho dalšímu veřejnému působení zabránil komunistický režim. Znovu veřejně působit mohl až po sametové revoluci v roce 1989. Do širšího povědomí se dostal díky televiznímu cyklu „Gen, 100 Čechů dneška“, později také díky televiznímu seriálu „Paměti mystika“. Mnoho času trávil na své chatě u Sázavy, kde jej také navštěvovali jeho přátelé či duchovní přívrženci. Přestože jej mnoho osob považovalo za duchovního mistra, odmítal vystupovat jako typický guru a neměl přímé žáky. Za nejvyššího učitele vedoucího k realizaci považoval „Absolutno“ stojící mimo personifikovanou osobu. Na sklonku svého života uspořádal v pražské Lucerně sérii přednášek . Eduard Tomáš je autorem řady knih s duchovní tematikou, ve kterých přibližuje duchovní tematiku veřejnosti formou beletrie , filosoficko-mystických textů i formou rad, ...

David Weiss (11)

David Weiss se narodil se v roce 1909, již v útlém věku projevoval zájem o umění. Jeho otec byl malíř. Od čtyř let, kdy Weiss osiřel, se o něj starala jeho teta z Philadelphie. V roce 1933 vystudoval Temple University a přestěhoval se do New Yorku, kde se stal osobním tajemníkem Erwina Piscatora, a poté vedoucím dramatických seminářů na New School for Social Research. Po neúspěšné herecké kariéře Weiss pracoval na více než 50 pracovních místech , než se obrátil k psaní. David Weiss byl ženatý 53 let s výtvarnicí Stymean Karlen, až do své smrti v roce 1998. Karlen často přispěla poezií jeho románů. Pár žil v New Yorku, Londýně a Kalifornii. Po její smrti Weiss napsal biografii své manželky. David Weiss zemřel 29. listopadu 2002. Příčinou byla tromboflebitida způsobená komplikací z pádu. Bylo mu 93 let.

Daniel Silva (40)

Daniel Silva je americký novinář a spisovatel špionážních románů . Hlavní hrdina Michael Osbourne: Hlavní hrdina Gabriel Allon: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Silva na slovenské Wikipedii.

Barbara Nesvadbová (35)

Bára Nesvadbová, vlastním jménem Barbara Nesvadbová je česká spisovatelka a novinářka. Narodila se v Praze do rodiny dvou lékařů, psychiatrů. Matka Libuše Nesvadbová se stará o emigranty a etnické menšiny, otec Josef Nesvadba byl znám spíše jako spisovatel vědeckofantastické literatury. Jejím bývalým manželem je politik Karel Březina. S ním má dceru Bibianu Nesvadbovou. Po studiu humanitní větve Akademického gymnázia Štěpánská absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obory žurnalistika a masová komunikace. Poté pracovala jako šéfredaktorka časopisů Xantypa a Playboy,  zabývala se mediálním výzkumem v agentuře Ogilvy and Mather, měla televizní pořady Tváří v tvář a Muži podle Nesvadbové a rádiový Zrcadlo Báry Nesvadbové. Sedmnáct let byla zaměstnána jako šéfredaktorka české edice prestižního módního časopisu Harper's Bazaar, zaměstnání opustila k 2.5.2018 kvůli tvůrčí práci. Zároveň se zapojila do charitativních projektů, naposledy v kavárně Mezi řádky pro mentálně postižené, a dále navrhuje boty a oblečení. Plynně hovoří anglicky, německy a rusky a z těchto jazyků i překládá. Již na vysoké škole začala spolupracovat s nakladatelkou Romanou Přidalovou. Do té doby psala krátké fejetony a povídky pro Lidové noviny, Playboy, Cosmopolitan a Esquire, které byly později propojeny jednou postavou a vznika první kniha Řízkaři. Kniha Řízkaři je o sexu, vztazích a tápání mladé novinářky Karly. Okamžitě se zařadila mezi nejprodávanější tituly na českém knižním trhu. Druhá kniha Bestiář se stala předlohou pro stejnojmenný film s Danicou Jurčovou, Karlem Rodenem a Markem Vašutem v hlavních rolích. Film natočila režisérka režisérka Irena Pavlásková.  Audioknihu Bestiář načetla Jitka Čvančarová. Bestiář byl třetím nejnavštěvovanějším filmem roku. Barbara Nesvadbová se podílela na přípravě scénáře. Následovala povídková kniha Život nanečisto...

Anne Marie Winston (40)

Zdeněk Burian (25)

Zdeněk Michael František Burian byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou. Zdeněk Michal Burian se narodil 11. února 1905 v Kopřivnici. Jeho otcem byl Eduard Burian. Jeho matkou byla Hermína Burianová. V letech 1905 až 1909 pobýval Zdeněk Burian s rodiči ve Štramberku v domě čp. 38. Kolem roku 1910 se Zdeněk Burian přestěhoval s rodiči do Kopřivnice a začal zde navštěvovat obecnou a měšťanskou chlapeckou školu. V roce 1919 složil úspěšně přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze. Dne 24. října 1919 byl čtrnáctiletý Burian zapsán jako mimořádný studující Akademie výtvarných umění v Praze. Nastoupil do prvního semestru Všeobecné malířské školy, kterou vedl profesor Jakub Obrovský. Na škole vydržel ale pouze necelé dva roky. Ve školním roce 1920/1921 šestnáctiletý Zdeněk Burian svá studia přerušil. Po odchodu ze školy se začal živit jako ilustrátor. Ilustroval především dobrodružnou literaturu. První knihou, k níž takto přispěl, bylo Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona, které vyšlo v září roku 1921. V letech 1924 až 1925 zahájil ilustrování časopisu „Širým světem“ a knih České grafické unie. Od roku 1925 pracoval na geografickém cyklu „Země a lidé“. Dne 14. února 1927 se Zdeněk Burian oženil s Františkou Loudovou . Pro nakladatelství Josefa Richarda Vilímka začal od roku 1927 Burian postupně ilustrovat časopisy: Humoristické listy, Malý čtenář, Dobrodružný svět, ...) a potom též i dobrodružné knihy. V roce 1930 ilustroval Zdeněk Burian první knihy nakladatele Jana Toužimského. Od června roku 1932 pak začal pracovat pro nakladatelství Toužimský & Moravec. Pod vedením docenta Josefa Augusty namaloval Zdeněk Burian v roce 1935 svých prvních šest rekonstrukcí. Vzájemná spolupráce trvala až do...

Vladimír Thiele (32)

Vladimír Thiele byl český básník a spisovatel. Od devíti let, kdy osiřel, byl vychováván v sirotčinci v Čermné. Vyučil se truhlářem. Od roku 1937 přispíval do Lidových novin. V době druhé světové války byl totálně nasazen v německém Hallendorfu poblíž Hannoveru. Po skončení války se stal redaktorem Svobodných novin a redigoval i časopis Nový hlas. Od roku 1948 pracoval v ČKD, nejprve jako úředník a od roku 1950 jako truhlář. V roce 1958 nastoupil do redakce Svobodného slova, v letech 1960–1963 byl propagačním textařem ve Státní propagaci, následně až do odchodu do penze roku 1981 vykonával svobodné povolání.

Václav Holzknecht (24)

Václav Holzknecht byl český klavírista, hudební vědec, hudební popularizátor, publicista, kritik, dramaturg, organizátor a pedagog, překladatel z francouzštiny, jeden ze zakladatelů mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, dlouholetý ředitel pražské konzervatoře, osobní přítel hudebního skladatele Jaroslava Ježka. Narodil se jako třetí dítě v pražské rodině pražského svrškaře Jana Holzknechta a matky Barbory, rozené Smolíkové . Podle policejní příhlášky žila rodina na Žižkově, ve Štítného ulici. Otec se jako podnikatel pravděpodobně potýkal s finančními potížemi, v roce 1899 byla firma Jana Holzknechta prohlášena za insolventní. Přes tyto skrovné začátky vystudoval Václav Holzknecht úspěšně práva a během svého vysokoškolského studia dokázal ještě souběžně vystudovat hru na klavír na Pražské konzervatoři. Absolventský koncert měl v červenci 1928, již jako doktor práv . Do roku 1942 pracoval na ministerstvu financí, hudbě a koncertům se mohl věnovat pouze po večerech a nedělích. Přesto byla jeho hudební aktivita široká a obdivuhodná . Bližší detaily o soukromém životě Václava Holzknechta se z veřejných zdrojů prozatím nepodařilo dohledat. Podle informace člena rodiny nebyl ženatý a neměl potomky. Nesystematicky psané neúplné paměti četl pouze omezenému okruhu lidí a v posledních letech života je spálil. Talent, rozsah znalostí a odborná autorita Václava Holzknechta byly po celý život neobyčejné. Duševní sílu si zachovával do posledních dnů. Ještě 27. července 1988 navštívil firmu Petrof v Hradci Králové, aby se jako předseda hodnotitelské komise ke kvalitě zvuku dvou mistrovských koncertních klavírů. Krátce na to, 13. srpna, zemřel. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech . Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století (po...

Růžena Svobodová (41)

Růžena Svobodová, rozená Růžena Čápová byla česká spisovatelka. Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství řádu premonstrátů. Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec získal velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt proměnila celou situaci rodiny, když bylo Růženě jako nejstarší z jeho čtyř dětí teprve dvanáct let. Doma zavládla autoritativní matka, která byt z velké části pronajímala. Růžena absolvovala Vyšší dívčí školu, kromě toho navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát benediktinek Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se pak domácí učitelkou. V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj společenský salon, který navštěvovali Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, Otakar Štorch-Marien, výtvarnice Zdenka Braunerová, herečky Hana Kvapilová, Hana Benoniová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. Milostné vzplanutí ji na čas poutalo také k J. S. Macharovi. V průběhu první světové války se věnovala charitě; působila v českém národním svépomocném sdružení České srdce jako zakladatelka a vedoucí Dětského odboru. Humanitární práce tohoto sdružení spočívala v organizování pobytu pražských či vídeňských dětí na venkově, kde dostávaly zdravou stravu, zatímco v hlavních městech říše vlivem válečných let neúměrně strádaly. Tehdy již byla vážně nemocná se srdcem. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Své humanitární a publikační aktivity směřovala k politice, ale nechtěla se zapojit do s...

R. L Stine (47)

Robert Lawrence Stine se narodil 8. října roku 1943 ve státě Ohio. Dnes žije R. L. Stine v americkém státě New York.

Plavci (18)

Plavci , v angličtině známá také jako The Rangers, je česká country a folková hudební skupina, která vznikla v roce 1964. Skupinu původně založili Milan Dufek a Antonín Hájek se zaměřením na bluegrassovou hudbu, která byla v tehdejším Československu zcela ojedinělá. Během své kariéry si Plavci získali popularitu díky svérázné směsi americké folkové a country hudby s českými texty. Jsou známí svými coververzemi světových hitů i původními skladbami. V průběhu let prošla kapela několika změnami v sestavě a pokračovala v koncertování a nahrávání hudby. Jejich vliv na českou country a folkovou scénu byl významný a přispěl k popularizaci těchto žánrů v České republice.

Paul Brunton (32)

Paul Brunton byl britský filosof, mystik, a cestovatel. Je autorem třinácti knih , z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1934, a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952. Paul Brunton předložil Západu jógu a meditaci, a pracoval na způsobu, jak vyjádřit jejich filozofické pozadí běžně srozumitelnou, vědeckou řečí Západu, která by nekladla na čtenáře požadavek studovat originální zdrojové termíny v orientálních jazycích, které podle Paula Bruntona nejsou pro běžného člověka na Západě tak důležité, jako jejich podstata. Pokud to bylo možné, hledal slova stejného významu v moderních jazycích Západu, případně hledal jejich vhodné řecké, nebo latinské deriváty. Způsobem jeho psaní bylo, že si stručně zaznamenával inspirované myšlenky ihned, jak se objevily. Často je zapisoval na zadní stranu dopisní obálky nebo na okraje novin či časopisů, když se procházel mezi květinami v zahradách lemujících Ženevské jezero. Potom je přepisoval na stroji a třídil podle námětů. Později je chtěl zredigovat a sestavit do souvislého textu. Po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno v šestnácti dílech pod názvem Zápisky Paula Bruntona . PhDr. Paul Brunton se narodil v Londýně v roce 1898 a jeho původní jméno bylo R. Raphael Hurst. Jeho matka brzy zemřela a jeho otec se znovu oženil. Vzdělání se mu dostalo v chlapecké Central Foundation Boys' School a posléze na Saint George Colleage . Poté pracoval jako knihkupec a novinář. Brunton psal pod různými pseudonymy, jako Raphael Meriden a Raphael Delmonte, později si zvolil pseudonym Brunton Paul, ale z nějakého důvodu, možná chybou v tiskárně, byla slova obrácena v "Paul Brunton", v jméno, které přijal. Během 1. světové války sloužil u tankové divize a později se věnoval mysticismu a přišel do kontaktu s Teosofickou společností. Jako podílník e...

Marcel Proust (31)

Valentin Louis Georges Eugène Marcel Proust byl francouzský romanopisec, kritik a esejista. Nejvíce se proslavil monumentálním cyklem Hledání ztraceného času, který vyšel v sedmi dílech v letech 1913 až 1927. Marcel Proust se narodil v roce 1871 v Auteuil v 16. pařížském obvodu v domě svého prastrýce dva měsíce poté, co frankfurtská smlouva formálně ukončila francouzsko-pruskou válku. Jeho narození bylo poznamenáno násilnostmi, které provázely potlačení Pařížské komuny a jeho dětství spadalo do období konsolidace Třetí republiky. Mnoho motivů z Hledání ztraceného času se dotýká rozsáhlých společenských změn, zejména úpadku aristokracie a vzestupu střední třídy, ke kterým došlo ve Francii během Třetí republiky a fin de siècle. Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, zodpovědný za opatření proti šíření cholery, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Matka Jeanne Clémence Weilová pocházela z bohaté a kultivované židovské rodiny z Alsaska. Byla gramotná a sečtělá, její dopisy ukazují na dobře vyvinutý smysl pro humor. Díky své znalosti angličtiny mohla pomáhat synovi s překládáním próz Johna Ruskina. V devíti letech postihla Prousta první vážná ataka astmatu a od té doby byl považován za neduživé dítě. Proust trávíval dlouhé prázdniny v Illiers. Tato vesnice a také dům Proustova prastrýce v Auteuil se staly předlohou pro smyšlené město Combray, kde se odehrávají některé důležité scény z Hledání ztraceného času. V roce 1882, ve věku jedenácti let, se Proust stal žákem prestižního Lycée Condorcet. Vinou své nemoci ve škole často chyběl; přesto vynikal v literatuře a v posledním ročníku obdržel ocenění. Díky spolužákům získal přístup do salonů vyšší buržoazie, které mu poskytly bohatý materiál pro Hledání ztraceného času. Přes své chabé zdraví Proust rok (18...

Lucy Gordon (44)

Lucy Gordon se narodila v Anglii a již odmalička netoužila po ničem jiném, než být spisovatelkou. Svou kariéru začala psaním článků v jednom britském magazínu pro ženy, kde získala spoustu zkušeností – mj. pro magazím zpovídala některé hvězdy filmového plátna jako je Warren Beatty, Richard Chamberlain nebo Sir Roger Moore. Její život však změnily jedny prázdniny trávené v Benátkách. Jak sama autorka na svých webových stránkách uvádí, jednoho dne si tak relaxuje v kavárně, když jí oslovil vysoký, snědý Ital a pozval ji na večeři. První její reakce byla příkré odmítnutí toho opovážlivce, ale po jeho ujištění, že se jedná o seriozní nabídku, Lucy svolila. No a pak už bylo vše, jak podle scénáře červené knihovny – společně strávený romantický večer, druhý den zasnoubení a za tři měsíce svatba. Rodina i přátelé Lucy se na její „neuvážené rozhodnutí“ dívali více než skepticky, ale o to větší překvapení bylo, že manželství Lucy a jejího „Itala“ trvá dodnes, a to už od svatby uplynulo více jak 25 let. Není tak pochyb, že láska k Itálii a k Italům byla pro Lucy námětem nejedné knihy. Autorka také píše pod pseudonymem Penelope Stratton - její stěžejní tvorba je publikována u Harlequinu pod jménem Lucy Gordon. Luciininy knihy již získaly řadu ocenění a Lucy dvakrát vyhrála i prestižní americkou soutěž RITA.V současné době Lucy se svým manželem žije v Anglii, do Itálie se však často a rádi vracejí. Oba jsou umělci – ona píše romance, on maluje. Jejich manželství zůstalo bezdětné, avšak společnost jim dělají jejich mazlíčci – kočka a pes.

Johan Fabricius (26)

Johan Johannes Fabricius byl nizozemský spisovatel a novinář. Fabricius patří k nejvýznamnějším nizozemským spisovatelům a je vůbec nejvíce do češtiny překládaným nizozemským spisovatelem. Umělecké nadání ho přivedlo nejprve na dráhu malířskou, později literární. Většinu svého života cestoval, za druhé světové války pracoval v nizozemském vysílání anglického rozhlasu. Náměty pro své knihy čerpal Fabricius ze svých zahraničních pobytů , hodně psal o rodné Indonésii, oblíbený byl i jako autor knih pro děti. Těžiště jeho tvorby je však ve velmi čtivých historických románech, kromě nich je však také autorem poutavých společenských románů ze současnosti. Ve svém díle zdařile spojil poučení o dávno minulých časech s exotikou, erotikou a napětím.

Jeffrey Archer (40)

Známý britský autor Jeffrey Archer, celým jménem Jeffrey Howard Archer, Baron Archer of Weston-super-Mare, se narodil 15. dubna 1940, v mládí dosáhl řady sportovních úspěchů, jako sprinter patřil ke světové špičce a reprezentoval Velkou Británii na mezinárodních závodech. Vysokoškolské vzdělání dokončil v Oxfordu. Už v roce 1969 se stal nejmladším členem Sněmovny reprezentantů. Zde působil do roku 1974. Později jako člen Sněmovny lordů upadl v nemilost, a dokonce byl v roce 2001 odsouzen do vězení za křivou přísahu. Archerovy privátní osudy jsou stejně vzrušující jako jeho barvité bestsellery, jeho život vypadá jako vystřižený z románů. Napsal jich dosud přes třicet. Jeffrey Archer je ženatý, je otcem dvou dětí, s rodinou střídavě žije v Cambridgi a v Londýně.

Jean-Paul Sartre (34)

Jean-Paul Sartre IPA byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem, a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922–1924 byl v přípravné třídě na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933–1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde s...

Jack Schaefer (13)

Jack Warner Schaefer byl americký novinář, publicista a spisovatel westernů. Narodil se roku 1907 v Clevelandu v Ohiu v rodině advokáta. Vzdělání získal na Oberlin College, kterou dokončil roku 1929 a v letech 1929-1930 studoval na Columbijské univerzitě v New Yorku, kterou však pro neshody týkající se tématu jeho závěrečné práce nedokončil. Poté začal pracovat jako reportér pro The United Press v New Havenu v Connecticutu a byl redaktorem několika divadelních a filmových časopisů. Jako novinář působil téměř dvacet let, dokud roku 1949 nevydal svou prvotinu, a zároveň své nejslavnější dílo, román Shane , zachovávající sice klasické schéma westernového příběhu, ale bez falešné romantiky, sentimentálních citových výlevů a nepravděpodobných pistolnických přestřelek. Ve stejném duchu napsal i své další úspěšné knihy, zejména román Monte Walsh , které se vyznačují faktografickou informovaností, opřenou o studium historických pramenů, i realistickou psychologií jednajících postav. Za své dílo obdržel několik ocenění. V roce 1975 získal Western Literature Association Distinguished Achievement Award a roku 1985 byl Shane prohlášen organizací The Western Writers of America za nejlepší westernový román všech dob. Zemřel roku 1991 v Santa Fé v Novém Mexiku, kam se přestěhoval v polovině padesátých let.

Irwin Shaw (23)

Irwin Shaw byl americký spisovatel, scenárista a dramatik, jehož romány a povídkové sbírky ze života americké společnosti došly v Československu 60.–80. let značné popularity. Narodil se jako Irwin Gilbert Shamforoff v Bronxu židovským imigrantům z Ruska. Krátce poté si rodina změnila jméno na Shaw a přestěhovala se do Brooklynu, kde strávil většinu svého dětství. Studoval na Brooklyn College, kde psal pro školní noviny; v roce 1934 absolvoval s titulem bakaláře umění. V následujícím roce začal psát scénáře, mj. pro rozhlasové seriály včetně Dicka Tracyho. Úspěchu dosáhl už v roce 1936 se svou první divadelní hrou Bury the Dead , kterou napsal do soutěže v předchozím roce; i když nevyhrála, byla uvedena na Broadwayi. Tato jednoaktovka zachycuje ovzduší nadcházející 2. světové války ; pojednává o skupině padlých vojáků, kteří se odmítají nechat pohřbít. Od konce 30. let rovněž publikoval povídky, které byly u kritiky úspěšné. V roce 1944 získal cenu O. Henryho pro nejlepší povídku. Ve 40. letech napsal scénáře pro řadu filmů, poté vstoupil do americké armády, kde se stal praporčíkem. Shawův první román Mladí lvi , založený na jeho zkušenostech z 2. světové války v Evropě, vyšel roce 1948 a zaznamenal velký úspěch. V roce 1958 byl zfilmován, ale film s knihou neměl příliš společného, což jej rozhořčilo. Další román The Troubled Air pojednávající o nástupu mccarthyismu vyšel roce 1951. Téhož roku se přestěhoval do Evropy, kde žil dalších pětadvacet let, převážně v Paříži, na Riviéře a ve Švýcarsku; roce 1976 začal žít střídavě na Long Islandu a ve Švýcarsku. V 50. letech napsal několik dalších scénářů. V Evropě vytvořil další knihy, které se staly bestsellery a často byly zfilmovány nebo upraveny pro televizi....

Heinz G Konsalik (34)

Heinz G. Konsalik, pseudonym Heinze Günthera, byl německý romanopisec. Konsalik bylo dívčí jméno jeho matky. Během druhé světové války byl válečným zpravodajem, který poskytoval mnoho zkušeností pro jeho romány.

Hana Prošková (18)

Hana Prošková, rozená Bořkovcová byla česká spisovatelka především detektivních povídek a novel. Hana Prošková se narodila v rodině hudebního skladatele Pavla Bořkovce. Po maturitě na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské strávila zbytek druhé světové války jako totálně nasazená v leteckém průmyslu. Po válce vystřídala celou řadu zaměstnání až se roku 1966 stala redaktorkou v nakladatelství Albatros, kde pracovala až do důchodu. Do literatury vstoupila Hana Prošková roku 1962 jako básnířka . Dále doprovodila verši celou řadu dětských leporel, omalovánek a vystřihovánek, překládala z němčiny, ruštiny a slovinštiny. Nejširší veřejnosti je ale známá jako autorka perfektně psychologicky prokreslených detektivních povídek a novel spojených ve většině případů dvěma hlavními hrdiny – amatérským detektivem a znalcem lidské povahy malířem Horácem a kriminalistou nadporučíkem a později kapitánem Vašátkem. Dcery: Magdalena Rejholcová, Marie Kroupová, Kateřina Závadová 12 vnuků, mezi nimi Pavel Rejholec , Janek Kroupa, Mikuláš Kroupa V letech 2013 až 2019 připravila Česká televize sérii televizních filmů, v nichž byly detektivní povídky přeneseny do tehdejší současnosti. V hlavním rolích se představili David Matásek jako Horác a Viktor Preiss jako Vašátko, cyklus režírovala Lucie Bělohradská.

Eva Bešťáková (32)

Nar. 12.9.1932 v Kolíně. Po ukončení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působila od r. 1963 jako středoškolská profesorka a později redaktorka nakladatelství Kruh. Z politických důvodů musela toto místo opustit, v letech 1974–88 pracuje jako knihovnice v podniku Vodovody a kanalizace v Hradci Králové. Knižně debutovala psychologickým románem Myší válka , po němž vydala ještě další čtyři knihy ze současnosti. Její šestou knihou je povídková sbírka Voláni černé kachny . Jde o povídky pro mládež, rozdělené do oddílů „tajemství“, „dobrodružství“ a „fantazie“. Osm povídek patří do SF. Tematicky se často zabývají kontaktem s jinou civilizací, ať už na bázi testování lidstva , či přímé hrozby, která lidem od mimozemšťanů hrozí . Povídky jsou psány jednoduchým stylem a jejich neoriginálnost svědčí o autorčině neznalosti žánru. Vyspělejší je sbírka lyrických vánočních příběhů Vánoce na nitkách . Obsahuje mimo jiné osm povídek s prvky fantastiky, vesměs spekulující o možnosti navrátit tok času a změnit lidský osud. SF povídky publikovala také časopisecky v Zápisníku: Invaze , Skvělý manévr , Návrat , Pramen života , Autobus , Iluze , Cesta do pekel , Píseň vojenského oddílu a Meteorit .

Daisy Mrázková (33)

Daisy Mrázková byla česká spisovatelka, výtvarnice, autorka knížek pro děti. Otec Daisy Mrázkové byl krejčí, který v mládí odjel za prací do Londýna. Zde se seznámil s její maminkou Elsie Rice , se kterou se roku 1908 oženil a po třech letech si ji přivezl do Čech. Anglická babička kupovala Daisy anglické dětské knížky a některé, zejména knížky o zvířatech od Helen Beatrix Potterové, ovlivnily později i její vlastní tvorbu pro děti. Rodiče se rozvedli, když bylo Daisy pět let a od té doby vyrůstala pouze s maminkou. Spolu s ní se přestěhovala do bytu v Nuslích, kde pak strávila celý život. Během války absolvovala střední pedagogickou školu a rok byla učitelkou. V letech 1942-1943 studovala na grafické škole v Praze a poté si podala přihlášku na Uměleckoprůmyslovou školu. Na Uměleckoprůmyslové škole studovala u prof. Antonína Strnadela v letech 1943–1944. Po uzavření školy roku 1944 odjela k přátelům na Vysočinu, aby se vyhnula pracovnímu nasazení. Po válce už nedostudovala, protože se provdala za Jiřího Mrázka a čekala dítě. Další dcera se narodila roku 1947 a syn Cyril roku 1949. Daisy Mrázková dál malovala doma a od roku 1953 se pravidelně stýkala s okruhem umělců budoucí Tvůrčí skupiny UB 12. Počátkem 60. let obeslala soutěž Státního nakladatelství dětské knihy na dětské omalovánky. Seznámila se s redaktorkou Olgou Krejčovou, která jí nabídla výtvarnou spolupráci na své knize Malenka a štětec a později i vydání vlastních pohádek Daisy Mrázkové s názvem Neplač, muchomůrko. Roku 1964 pobývala s Jiřím Mrázkem v Londýně. Daisy Mrázková vydávala dětské knížky pravidelně do roku 1982 a poté se odmlčela a téměř třicet let se starala o svého nemocného muže. Roku 2007 vydalo nakladatelství Baobab dětské knihy s jejími staršími texty ze 60. let. K vlastní malířské tvorbě se vrátila až roku 2008 po smrti Jiřího Mrázka a roku 2011 měla soubornou výstavu svého díla v Topičově salonu. Její literární díla jsou přeložen...

Dagmar Lhotová (27)

Dagmar Lhotová byla česká spisovatelka, redaktorka časopisů pro děti a mládež. Dagmar Lhotová se narodila do rodiny středoškolského profesora, architekta a divadelního výtvarníka Karla Lhoty, její matkou byla česká filmová a divadelní herečka Marie Brožová, později vystupující pod jménem Lhotová. Dagmar Lhotová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a hned po studiu nastoupila jako redaktorka v Státním nakladatelství dětské knihy, působila později v Mladé frontě a Mateřídoušce. V období normalizace mohla psát knížky pro děti, někdy ve spolupráci s manželem Zdeňkem Karlem Slabým. Získala různé nakladatelské ceny, ale i Zlatou stuhu, cenu Muriel a na svém kontě má i tvůrčí prémii Českého literárního fondu. Spolu se svým manželem je autorkou postavy kocoura Vavřince. Užívala i jméno Dagmar Lhotová-Slabá. jen první vyd. z Národní knihovny ČR

Cressida Cowell (43)

Britská výtvarnice, ilustrátorka a spisovatelka. Autorka knih pro děti.

Bstan-'dzin-rgya-mtsho (37)

Tibetský dalajlama.

Axel Munthe (19)

Axel Martin Fredrik Munthe byl švédský lékař a spisovatel, pacifista a ochránce zvířat. Axel Munthe pocházel z rodiny švédského lékárníka. Rodina pocházela původně z Flander, v 16. století se usadila ve Švédsku. Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Ultima Hornberg, se kterou měl jednoho syna, druhou manželkou byla Hilda Pennington-Mellor, která pocházela z aristokratické anglické rodiny. Spolu měli dva syny. Je zajímavé, že ve své biografické knize Boken om San Michele ani jednu manželku nezmiňuje. Axel Munthe studoval na univerzitě v Uppsale , pak ve Francii na univerzitách v Montpellier a Paříži. Po skončení studia zůstal v Paříži, kde ho ovlivnil především Jean-Martin Charcot. Nabyl kvalitní vzdělání, plynně mluvil švédsky, francouzsky, anglicky, italsky a německy. V Paříži si po studiu otevřel ordinaci a působil jako neurolog. Léčil především ženy z vyšších společenských vrstev, přičemž používal i některé neortodoxní léčebné postupy. Získal si poměrně velký majetek. Mezi jeho pacientky patřila i členka švédské královské rodiny, korunní princezna Viktorie Bádenská. Kromě léčení majetných se však věnoval i charitě a léčení chudých. Navštěvoval chudobince a útulky nejpotřebnějších, kde poskytoval bezplatně odborné rady, léčil chudé a nakupoval za vlastní peníze léky. Jeho filantropie a charitativní činnost se projevila v roce 1883, kdy v okolí italského města Neapol propukla cholerová epidemie, a také po zemětřesení na severu Sicílie v roce 1906, kde dobrovolně a bez nároku na odměnu působil několik týdnů v Messině a zachraňoval zraněné lidi. Během první světové války působil v řadách Červeného kříže, přičemž své zkušenosti popsal v práci Red Cross, Iron Cross . V roce 1887 skončil svou praxi v Paříži a odešel do Itálie, kde se nejprve usadil v Římě a začlenil se do mezinárod...

Achille Gregor (19)

Achille Gregor byl český redaktor, scenárista, humorista a spisovatel. Narodil se v rodině advokátního úředníka a baletky Národního divadla. Jméno dostal po italském kmotrovi. V rodné Praze absolvoval větší část dvouleté obchodní školy , pak vystřídal celou řadu různých povolání, učil se také automechanikem. Byl úředníkem a zároveň redaktorem Trampského zpravodaje, reklamním pracovníkem divadla D 34, jehož hlavním dramaturgem, režisérem a vlastníkem divadelní koncese byl Emil František Burian, vydavatelem studentského satirického časopisu H2SO4 , redaktorem Českého slova a také filmovým statistou. Od roku 1935 byl zaměstnancem koncernu Melantrich. Vedl filmovou rubriku jeho deníku Telegraf. Na sklonku 2. světové války byl pracovně nasazen do továrny v Praze Holešovicích. Kvůli první manželce, Židovce polského původu a komunistce, která na začátku války uprchla do Anglie, byl vyšetřován gestapem. Po skončení 2. světové války pomáhal tři měsíce jako dobrovolný ošetřovatel v Terezíně. Pak na čtyři měsíce přijal možnost pobýt u kamaráda v Anglii. Po návratu do Prahy se stal stálým spolupracovníkem časopisu Dikobraz, v letech 1969 – 1979 byl redaktorem sobotní přílohy deníku Svobodné slovo Kvítko. Podobal se herci Miloši Kopeckému, s nímž si jej lidé často pletli. Je znám jako autor fejetonů, příběhů podaných s humorem až satirou. První takové práce napsal ještě během války . Napsal též několik cestopisů, velice populární kuchařku, knihu životopisů a divadelních scénářů. Některé z cestopisů byly vydány v přílohách časopisů. Tomu všemu se vymyká jeho scifistická práce, novela Odnikud nikam, která byla vydána jako románová příloha časopisu Svět sovětů v roce 1964. Popisuje vznik třetí světové války a život na Zemi po ní....

Zdena Rosecká (57)

Autorka učebnic pro metodiku tvořivá škola.

Slávka Kopecká (26)

Původní profesí novinářka. Večerní Praha, Praha, Květy, Reflex. Spolupracovala s televizí , s rozhlasem , gramofonové desky a spolupracovala i na vydávání kuchařek. V současné době spisovatelka a nakladatelka.

Rudolf Čechura (32)

Rudolf Čechura byl český spisovatel, věnující se dětské a detektivní literatuře. Pracoval jako učitel, úředník. V šedesátém roce nastoupil do redakce vědy a techniky Hlavní redakce pro děti a mládež Československého rozhlasu. Po několika letech přešel pak z rozhlasu do časopisu Věda a technika mládeži , od roku 1973 byl literátem na volné noze. Napsal námět k večerníčkovým seriálům Maxipes Fík a Hugo z hor, dětem je určena také kniha Pavián mezi lidmi, využívající vědeckofantastický námět k poučení o pravidlech slušného chování. Čechurovým literárním vzorem byl Arthur Conan Doyle a vytvořil četné pastiše na jeho dílo . V roce 1967 se stal členem londýnské Společnosti Sherlocka Holmese. Rudolf Čechura je také autorem scénáře televizní hororové komedie Šplhající profesor , v níž hrál Holmese Viktor Preiss. Dalším okruhem Čechurovy tvorby byly dobrodružné romány, odehrávající se v jeho rodném severočeském pohraničí v pohnuté době po druhé světové válce: Jako zvíře, Šperhák, Namydlená šikmá plocha.

Richelle Mead (37)

Richelle Mead je americká spisovatelka žánru fantasy, autorka sérií Vampýrská akademie, Sukuba, Pokrevní pouta a Věk X, určených převážně dospívajícím. Narodila se v listopadu roku 1976 v Michiganu, v současnosti žije v Seattlu. Získala bakalářský titul na Univerzitě v Michiganu v oboru všeobecných studií a magisterský titul na West Michigan University v oboru Komparativní religionistiky. Na Washingtonské univerzitě pak získala další magisterský titul v oboru Pedagogiky se zaměřením na angličtinu. V současnosti se na plný úvazek věnuje psaní svých knih. Mezi její zájmy patří cestování, míchání koktejlů a nakupování. V České republice prozatím vyšlo pět knižních sérií a jeden samostatný román této autorky. Jedná se o šestidílnou fantasy sérii pro mládež. Celá série je psána v ich-formě z pohledu dhampýrky Rose Hathawayové. Jednotlivé díly Jedná se o volné pokračování série Vampýrská akademie, které má stejně jako předchozí série šest dílů. Hlavní hrdinkou je alchymistka Sydney Sageová, jež má za úkol ochránit Jillian. Světem fanoušků kolují nepotvrzené informace, že autorka bude v psaní této série ještě pokračovat a možná napíše další sérii ze světa Morojů, tentokrát zaměřenou na vztah Jillian a jejího strážce Eddieho. Jednotlivé díly I tato série má šest dílů. Jedná se o fantasy příběh psaný v ich-formě z pohledu sukuby Georginy Kincaidové. Jednotlivé díly Vědeckofantastický příběh s dystopickými prvky je vyprávěn v er-formě z pohledu hlavních postav, detektiva Justina Marche, jeho chráněnky Tessy a vojáka Mae Koskinenové. Odehrává se v blíže neurčené budoucnosti v nejvyspělejší zemi světa RUNA. Jediným ústupkem kontrole v jinak demokratické společnosti je omezená svoboda vyznání. Přesto o sobě však dosud vyčkávající bohové pomalu, ale jistě dávají vědět… V českém i anglickém jazyce zatím vyšly dva díly; třetí díl má v anglickém jazyce vyjít pod názvem The Eye of Andromeda. Přesné datum vydání prozatím není zveřejněno. Jedná s...

Radko Pytlík (28)

Radko Pytlík je český literární historik, spisovatel a editor; v denním tisku užívá autorskou šifru "rp". Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška a jeho Osudům dobrého vojáka Švejka. Narodil se v rodině vědce hydrobiologa. Po absolvování reálného gymnázia v Praze od roku 1947 studoval češtinu, literární vědu a filosofii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma „Počátky tvorby Jaroslava Haška“. Ke konci studií pracoval jako tajemník odboru umění Socialistické akademie. Od roku 1951 po celou kariéru publikoval články v denním tisku – Lidové noviny, Rudé právo, Svobodné slovo a v periodikách , Host do domu, Kulturní tvorba, Věda a život, Divadlo, Květy, Dikobraz, Literární noviny, Tvorba a dalších. Zasloužil se o popularizaci české literatury a literárního humoru. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil roku 1955 do Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd v Praze, kde zůstal po celou vědeckou kariéru. Kromě toho přednášel na FFUK v Praze i v zahraničí. Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška, ale psal také o jeho literárních současnících Vilému Mrštíkovi, E. E. Kischovi, Franzi Kafkovi, Josefu Kadlecovi, Jiřím Křenkovi a dalších, ze současných spisovatelů se věnoval například Bohumilu Hrabalovi. V roce 1991 odešel do důchodu. Byl dvakrát ženat. Jeho druhou manželkou se stala Věra Dyková , jež byla archivářkou Památníku národního písemnictví a v současnosti vede nakladatelství Emporius. Jeho synem z druhého manželství je zpěvák Vojtěch Dyk.

Penny Jordan (48)

Penny Jordanová se vlastním jménem jmenuje Penelope Jones Halsallová a narodila se 24. listopadu 1946 v anglickém Prestonu. Její rodiče měli celkem tři děti, Penny má tedy ještě bratra Anthonyho a sestru Prudence. Odmalička ráda četla a vymýšlela si příběhy – nejprve pohádky pro svoji mladší sestru a později, to jí bylo pouhých 11 let, se zamilovala do romantických příběhů. Profesionální spisovatelkou je od 70. let, kdy jí vyšly čtyři historické romance, publikované pod pseudonymem Caroline Courtneyová. Později vydávala své knihy pod dalšími pseudonymy – Melinda Wrightová a Lydia Hitchcocková - a v současné době publikuje historické romance pod dívčím jménem své matky Annie Grovesová. Před několika lety ovdověla a nyní žije v Nantwichi v hrabství Cheshire se svým psem a kočkou. Píše v kuchyni a ráda ve svém domě přivítá své četné přátele. Tato vynikající, světově proslulá vypravěčka romantických příběhů bohužel podlehla poslední den roku 2011 rakovině.

Paul Verlaine (20)

Paul Marie Verlaine byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu. Paul Verlaine se narodil 30. března 1844 v Metách. Byl jediným synem ženijního důstojníka Nicolase Verlaina a jeho manželky Élisy. V domácnosti s nimi žila ještě Paulova o osm let starší sestřenice z matčiny strany, kterou měl velmi rád. V roce 1851 otec odešel z armády a rodina se přestěhovala do pařížské čtvrti Batignolles. Studentská léta strávil na internátní škole v Bonapartově lyceu. Paul byl průměrný žák, který rád četl básně i prózu, obdivoval Victora Huga. Ve čtrnácti letech objevil verše Charlese Baudelaira a Théodora de Banville a to mu dalo impulz k vlastní tvorbě. Začal psát první básně, také se naučil kouřit a pít alkohol. Po maturitě v roce 1862 strávil prázdniny na severu Francie u sestřenice Élisy, která se mezitím provdala za majitele cukrovaru. V roce 1864 nastoupil do zaměstnání jako úředník na městské radnici. Vedl společenský život, rád sedával v kavárnách a popíjel absint. Spřátelil se se skupinou parnasistických básníků a dalšími osobnostmi kolem salonů Ricardových a Niny de Callias. V Ricardově časopise L’Art byly zveřejněny jeho první básně, studie o Baudelairovi a jiné příspěvky. V roce 1866 byla u nakladatele A. Lemerra vydána Verlainova první kniha Saturnské básně , aniž by vzbudila větší pozornost. Finanční prostředky poskytla sestřenice Élise, která v následujícím roce zemřela. V roce 1869 vyšla u téhož nakladatele Verlainova druhá kniha Galantní slavnosti . V roce 1870 se po dvouleté známosti oženil s Mathildou Mautéovou, o rok později se jim narodil syn Georges. Verlaine se snažil omezit pití a manželství bylo zpočátku šťastné. V tomto období napsal básně pro svou ženu, které byly vydány ve sbírce Dobrá píseň v roce 1870. Během prusko-francouzské války se při obléhání Paříže zapojil do Národní gardy a pracoval v tiskovém ...

Miloslav Bureš (36)

Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...

Ludvík Středa (36)

Ludvík Středa byl spisovatel, autor knížek pro děti a básník. Je autorem básnických sbírek, pohádek a příběhů pro děti, mládež i dospělé. Napsal také několik příspěvků do učebnic a divadelních her pro děti. Ludvík Středa se narodil a vyrůstal v Úpici. Jeho otec, tovární dělník, zemřel, když bylo Ludvíkovi sedm let. Matka, ochotnická herečka, se po smrti otce znovu vdala, zařídila si obchod a modistickou dílnu. Ludvík vystudoval textilní průmyslovku v Ústí nad Orlicí. Nastoupil jako dělník v Texlen Úpice. Při vojenské službě se dostal do Liberce, kde se později oženil a od roku 1952 žil a pracoval. Nejprve byl tkalcovským mistrem, od rok 1966 nastoupil do redakce libereckých novin Vpřed. V letech 1967–1971 studoval žurnalistiku na Střední knihovnické škole v Praze. V roce 1971 byl pro neschvalování okupace vojsky Varšavské smlouvy z redakce propuštěn a vrátil se do textilní výroby. V roce 1973 dostal infarkt myokardu a jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. Od roku 1984 byl kvůli srdeční chorobě v plném invalidním důchodu. Po sametové revoluci byly jeho knihy opakovaně vydávány. Zapojil se aktivně do činnosti Literárního klubu a spolupracoval s mladými autory. V roce 1992 zemřela jeho manželka. V roce 2006 spáchal sebevraždu, ke které ho dovedly zdravotní problémy i osamělý život bez jeho milované manželky a dvou synů, které přežil.

Leontina Mašínová (34)

Leontina Mašínová byla česká spisovatelka, autorka historických a historicko-biografických románů, sbírek pověstí a legend a dětské literatury. Narodila se v Plzni jako dcera lékárníka, dětství prožila v Plzni, Praze, Zbraslavicích a v Kutné Hoře, kam se rodina přestěhovala po smrti otce. Absolvovala kutnohorský učitelský ústav voršilek a až do předčasného odchodu do penze ze zdravotních důvodů v roce 1930 působila jako učitelka na měšťanských školách: nejprve v obcích Hrubý Jeseník, Loučeň a Pečky, od roku 1923 v Lázních Bělohrad. Krátce, ve školním roce 1920/21, učila na Slovensku v Liptovském Mikuláši. V Lázní Bělohrad žila až do konce svého života, po penzionování se plně věnovala literární tvorbě. Na všech svých působištích se zapojovala i do místního kulturního a veřejného života. Počátky jejího mimoškolního působení jsou spojeny s loutkovým divadlem, pro něž napsala několik her. Od počátku 20. let pracovala ve Společnosti přátel literatury pro mládež a přispívala do časopisů pro děti nebo dětských příloh novin . Později publikovala také v Časopise učitelském a Učitelských novinách nebo regionálním tisku. Významnou úlohu v jejím životě hrála víra: jako aktivní členka Českobratrské církve přispívala od 30. let do časopisů Český bratr, Jednota bratrská, Kostnické jiskry a Růžový palouček. Též redigovala Bratrský zpěvník . V Lázních Bělohrad spolupracovala s městským muzeem a kulturní a propagační komisí města, sbírala národopisné materiály. Město jí v roce 1945 udělilo čestné občanství, je zde i pohřbena na hřbitově na Byšičkách. Dílo Leontiny Mašínové zahrnuje více než 50 knih. Začínala jako autorka pohádkových her pro loutkové divadlo, nejmenším dětem byly určeny i její první práce, knížky veršů . Tvorba pro děti představuje podstatnou část jejího díla, později jsou to též pohádky, historické povídky a sbírky převyprávěných pověstí a l...

Kei Koga (19)

Japonský scenárista manga komiksů.

Julius Komárek (27)

Julius Miloš Komárek byl český učitel, vědec, spisovatel. Vystudoval gymnázium v Klatovech a odmaturoval zde roku 1911. Pokračoval ve studiích přírodních věd na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také promoval. V roce 1919 habilitoval a od roku 1932 byl řádným profesorem zoologie a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity. Mimo to byl docentem na Vysoké škole zemědělské. Podnikl četné studijní cesty do zahraničí a zúčastnil se několika mezinárodních kongresů. Když byl 31. října 1921 zřízen v Praze Výzkumný ústav lesnický, byl jeho vedením pověřen prof. Komárek a vedl jej až do roku 1945. Důvodem pro založení ústavu byla kalamita přemnožení bekyně mnišky. Ze své funkce jako první v střední Evropě nařídil letecké práškování proti mnišce a sosnokazu . Své zkušenosti a znalosti podal v 200 svých odborných publikací a časopisech, které se týkaly lesnictví, lékařství, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl jedním z iniciátorů zřízení národních parků v Tatrách a na Šumavě. Později se stal členem korespondentem ČSAV. Byl také myslivec a jedna z honiteb u Obroku a Tuhaně poblíž Dubé na Českolipsku nese dodnes jeho jméno. Řada různých webů zabývajících se lesnictvím, školstvím, ochranou přírody. myslivostí Např.

Josef Šusta (38)

Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...