Všichni Autoři a témata

Jan Koller (4)

český kynolog

Jan Knobloch (10)

Narozen 28.6.1900 v Hanšpachu u Rumburka, zemřel 4.12.1997 v Praze. MUDr., DrSc., vedoucí katedry chirurgie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Jan Kloboučník (9)

Jan Kloboučník byl nakladatel, redaktor a spisovatel. Je autorem libreta komiksu pro děti Cour a Courek, které psal do své smrti. Byl šéfredaktorem časopisu Sluníčko. Původním povoláním byl učitel, později se stal filmovým dramaturgem a redaktorem různých časopisů. Působil v různých periodikách, např.: Autor námětu a scénáře filmu Žízeň

Jan Klíma (8)

Narozen 8. 12. 1943 ve Vysokém Mýtě. PhDr., vysokoškolský pedagog, historik a polyglot, bývalý diplomat v Angole , specialista zejména na dějiny portugalsky mluvících zemí v Africe, Americe i Asii a na problematiku koloniálních říší. Autor prací z oboru iberoamerikanistiky a afrikanistiky, překlady z portugalštiny, také autor "Zpěvníku pro mateřské školy".

Jan Kapras (11)

Jan Kapras byl český historik, právník a politik. Narodil se v rodině středoškolského profesora a psychologa Jana Nepomuka Kaprase, který v té době působil v Brně. Nikdy však neztratil vazby s Novobydžovskem, rodným krajem svého otce. Roku 1898 odmaturoval na gymnáziu v Brně, poté v letech 1898–1905 studoval práva v Innsbrucku, Praze a Berlíně. V roce 1903 získal titul doktora práv na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a o dva roky později se zde v oboru české právní dějiny habilitoval. Od samého počátku jeho pedagogického působení byly Kaprasovy přednášky velmi oblíbené. V roce 1904 začal přednášet v letním semestru o českém zástavním právu. V zimním semestru si jeho přednášky o poručenském právu zapsalo 121 posluchačů, což byl největší počet, jakého kdy soukromý docent dosáhl. Roku 1910 už získal mimořádnou profesuru a v roce 1917 se stal řádným profesorem dějin českého a německého práva. Cesta k řádné profesuře se neobešla bez potíží. Tři roky zvažovaly rakouské úřady jeho jmenování, protože pražský učitelský sbor na univerzitě spojil jeho jmenování se snahou prosadit české právní dějiny za povinný obor a sám Kapras vystupoval jako zastánce českého státního práva a stoupenec celistvosti zemí České koruny. Odmítal dělení na české a německé okresy, což v té době nebyl politicky nejvhodnější postoj. Jmenován mohl být až po oživení činnosti Říšské rady a uvolnění veřejného života. Po vzniku republiky se stal významnou pedagogickou osobností, již se podařilo konstituovat nový studijní obor Právní dějiny československé, a založil vlastní historickoprávní školu z absolventů svého semináře . Velmi cenná byla publikační možnost, kterou prof. Kapras zajistil pro studie vzniklé v semináři. Založil ediční řadu Práce ze semináře českého práva na Karlově univerzitě v Praze, obětavě pro ni opatřoval finanční prostředky a udržel ji až do roku 1940 (vydal ...

Jan Kalendovský (6)

Mgr. Jan Kalendovský je známý šachový publicista, vydal řadu ceněných knih o šachu.

Jan Jícha (9)

Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...

Jan Hrubý (6)

Narozen 1942. Publicista, redaktor časopisu Mladý svět a deníku Práce.

Jan Hošek (5)

Narodil se v roce 1961 v Praze. Po studiu na Přírodovědecké fakultě UK a FAMU pracoval několik let v Krátkém filmu Praha, posledních téměř dvacet pět let je ve svobodném povolání. Jako režisér a scénárista se podílel na vzniku asi šedesáti dokumentárních a vědeckopopulárních pořadů zejména pro Českou televizi, ale také Ministerstvo životního prostředí či ČSOP. Kromě filmů se věnuje i odborné ilustraci. Saola je jeho spisovatelský debut.

Jan Horníček (5)

Narozen 1989 v Rychnově nad Kněžnou. Učitel matematiky, autor časopisecky publikovaných básní a historického detektivního románu. Lektor vzdělávacích kurzů.

Jan Hanuš (9)

Jan Hanuš byl český hudební skladatel, jehož tvorba byla hluboce ovlivněna kulturním a politickým prostředím jeho země. Narodil se v Praze a působil ve významném období 20. století, kdy došlo k bouřlivým událostem druhé světové války i následným změnám politického režimu v Československu. Hanušova tvorba zahrnuje širokou škálu žánrů, včetně symfonií, komorní hudby, koncertů, oper a filmové hudby.

Jan Franců (6)

Narozen 25.9.1952 v Brně. Doc., RNDr.,CSc., matematik, specializace na aplikovanou analýzu a diferenciální rovnice.

Jan Emler (10)

Narozen 1.8.1877 v Praze, zemřel 28.5.1951 tamtéž. Knihovník, památkář, redaktor, literatura o pražských památkách.

Jan Dvořák (9)

Narozen 30. 1. 1951 v Praze. Doc., PhDr., divadelní teoretik a kritik, práce a redakční činnost v oboru. Také editor publikace o výtvarníkovi Jaroslavu Rónovi.

Jan Dlouhý (6)

Autor disertační práce z oblasti strojírenství.

Jan Diviš (9)

Narozen 1928. CSc., historik umění, práce z oboru historie umění, zejména užitého.

Jan Coufal (9)

Autor učebnic z oboru matematiky.

Jan Blahoslav (9)

Jan Blahoslav byl kněz a biskup Jednoty bratrské, literát, vzdělanec, pedagog a představitel domácího reformačně orientovaného humanismu. V písemném styku užíval příležitostně také řecké nebo polatinštěné formy svého jména: Apteryx , nebo Makarius, či Blasius . Byl bratrem Martina Abdona. Pocházel ze zámožné bratrské měšťanské rodiny z Přerova. První vzdělání získal na bratrských školách, nejprve se učil 7 let ve svém rodišti u kněze Jana Wolfa, od roku 1540 pobýval v Prostějově u kněze Martina Michalce. Odtud byl roce 1543 vyslán na humanistické gymnázium Valentina Friedlanda-Trozendorfa do slezského Goldbergu. Po ročním studiu se odebral zpět na Moravu, ale vzápětí pokračoval od roku 1544 na univerzitě ve Vitemberku. Zde jej nejvíce ovlivnil Philipp Melanchthon a jeho reformačně-humanistický vzdělávací koncept, kterému zůstal věrný po celý život. V pozdějších letech Blahoslav vzpomínal i na návštěvy bohoslužeb s kázáním Martina Luthera. Po ročním pobytu ve Vitemberku se Blahoslav navrátil do Prostějova, kde pomáhal s výukou na bratrské škole, jak odpovídalo kariéře budoucího duchovního. V červenci 1548 byl vyslán jako pomocník biskupa Jana Černého do Mladé Boleslavi. Odtud se před velikonocemi 1549 odebral na další studia do východopruského Královce, avšak velmi brzo musel město kvůli morové epidemii opustit a krátký čas pobýval v Gilgenburgu u biskupa bratrských exilových sborů Macha Sionského. Ještě v říjnu 1549 byl odtud vyslán na svá poslední studia do Basileje, významného centra dobové vzdělanosti. Dostalo se mu zde péče v domě humanistického vzdělance Zikmunda Hrubého z Jelení. Po několika měsících však vážně onemocněl a na sklonku jara 1551 se navrátil zpět do Prostějova, kde nastoupil na místo správce bratrské školy. V roce 1552 však opět odešel do Mladé Boleslavi, kde působil dalších pět let. Léta strávená v Mladé Boleslavi naplnil...

Jan Balabán (6)

Jan Balabán byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Jeho bratr je akademický malíř Daniel Balabán. Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze . Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav. Byl dvakrát ženatý , měl dvě děti. Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů. V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem. V témže roce o Janu Balabánovi vznikl v režii Petry Všelichové televizní dokument. Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující její hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem a smutnou až ponurou atmosférou, s níž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem „poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým“. Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické. Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku. Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 – Kniha roku....

Jan Arnold Palouš (5)

Narozen 25. 10. 1888 v Českých Budějovicích, zemřel 25. 9. 1971 v Praze. Ing., redaktor Prager Presse, průkopník ledního hokeje, sportovní publicista a novinář, memoáry.

James S. A Corey (12)

Společný pseudonym Daniela Abrahama a Ty Francka. Autoři se zaměřují na fantasy a science fiction litaraturu.

James Lovegrove (6)

Anglický spisovatel, autor sci-fi literatury.

James IV Tynion (12)

Jakub Šmrha (7)

Spoluautor historických biografií.

Jacques Rupnik (7)

Jacques Rupnik je francouzský politolog a historik, který se zabývá střední a východní Evropou. Narodil se francouzské matce a slovinskému otci v Praze, kde žil až do svých 15 let. Vystudoval historii a politologii na Sorboně v Paříži a na Harvardově univerzitě v USA. V letech 1974–1975 výzkumný pracovník Ruského výzkumného centra na Harvardově univerzitě a v letech 1977–1982 pracoval jako odborník na východní Evropu pro BBC World Service. Po roce 1977 začal také spolupracovat s Pavlem Tigridem a časopisem Svědectví. Od roku 1982 působil jako profesor na Institutu politických studií v Paříži. V letech 1990–1992 pracoval jako poradce prezidenta Václava Havla. V době 1995–1996 zastával funkci výkonného ředitele Mezinárodní komise pro Balkán při Carnegie Endowment for International Peace. V letech 1999–2000 byl členem Nezávislé mezinárodní komise pro Kosovo. V současnosti je profesorem na College of Europe v Bruggách a ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences Politiques v Paříži. Je externím členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Jacques Le Goff (7)

Jacques Le Goff byl francouzský historik zabývající se dějinami středověku. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků školy Annales. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. Economies, sociétés, civilisations . Během svého studia absolvoval akademický rok 1947/48 na Karlově univerzitě v Praze, a je doktorem honoris causa této univerzity.

J. T Geissinger (8)

Americká spisovatelka, autorka romancí a paranormální fantasy.

Ivo Kořán (7)

Narozen 1934. Historik, stati z oboru výtvarného umění.

Iveta Svobodová (8)

Narozena 22. 3. 1965 v Praze. Spisovatelka, beletristka.

Ivar Otruba (5)

Ivar Otruba je český krajinářský architekt 20. a začátku 21. století. Profesor krajinářské architektury, je autorem návrhů krajinářských staveb v ČR i v zahraničí a autorem odborné literatury a učebnic pro výuku zahradní a krajinářské architektury. Je autorem architektonické úpravy Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity a úprav Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty MU v Brně. Dlouhodobě působil na Mendelově univerzitě v Lednici a v Brně jako pedagog. V současnosti působí na Ústavu zahradní a krajinářské architektury MENDELU v Brně. Žije v Brně, v městské části Soběšice. V roce 1999 obdržel ocenění Cena města Brna za architekturu a urbanismus a roku 2019 byl oceněn Poctou České komory architektů, udělovanou osobnostem, které se významně zapsaly do moderní historie české architektury. Narodil se 18.8.1933 v Kyjově. V Brně absolvoval Vysokou školu zemědělskou, zahradnický obor . Praktické zkušenosti v oboru získával na státním statku v Želešicích od roku 1958. V roce 1965 nastoupil jako odborný asistent na VŠZ v Lednici, kde působil do roku 1970. Po vynucené přestávce v pedagogické práci, která trvala do roku 1989, se vrátil na MZLU v Lednici jako odborný asistent, později získal titul docent a roku 1995 profesor v oboru krajinářská architektura. Za nejdůležitější část jeho díla je považována jeho praktická tvorba, která dosahuje až stovky prací. Ivar Otruba je jedním z architektů, kteří své návrhy sami také pomáhali skutečně technicky realizovat. Cennou částí jeho prací je brněnské arboretum s úpravami napodobujícími přirozené biotopy, zajímavé jsou ukázky použití hornin a stavebního materiálu a využití mnoha kultivarů okrasných rostlin. Jeho knihy z první dekády 21. století provázející klasikou evropské zahradní architektury jsou určeny spíše obdivovatelům zahrad a barevných fotografií. Své písemné práce a příspěvky v časop...

Ivana Štenglová (10)

Narozena 1942. JUDr., soudkyně Nejvyššího soudu od r. 1996. Publikace z oboru obchodního práva.

Ivan Petrovický (5)

Ivan Petrovický se narodil 9.11.1934 v Praze. Je vnukem Jaroslava Otty, továrníka a spoluzakladatele akvaristického spolku LEKNÍN. Otec byl pražský advokát, matka obchodnice . V roce 1946 začal studovat reálné gymnázium; v letech 1948-1950 byl nucen z politických důvodů přejít na jednotnou střední školu. K dalšímu studiu nebyl pochopitelně doporučen a tak se v létech 1950-1952 vyučil strojním zámečníkem ve Škodových závodech Praha. Jeho další snaha studovat byla vzhledem k jeho původu opět odmítnuta a tak v létech 1952-1954 postupně pracoval jako dělník, frézař a technický kontrolor ozubených kol. Po předčasně ukončené základní vojenské službě se živil jako technický kreslič a vojenskou službu dokončil jako zdravotní instruktor. Neprošel kádrovými prověrkami, byl zařazen do dělnické profese a až v roce 1963 mu bylo umožněno odmaturovat na večerní průmyslové škole strojnické. V roce 1964 se pokoušel o zápis na dálkové studium Přírodovědecké fakulty UK, obor biologie zemědělsko-lesnická, což jeho zaměstnavatel nepodpořil. Následně pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském – laboratoř povrchových vod, studium planktonu a bentosu, úživnost pstruhových vod, kde ale neměl další uplatnění jako potencionální vysokoškolák. Jediné, co mu bylo nabídnuto, bylo studium pedagogické fakulty s výhledem učit v pohraničí. Po všech těchto šikanách komunistického režimu vzdal svou snahu řádně vystudovat obor, který měl rád. V roce 1967 byl Ivan Petrovický požádán Milanem Chvojkou o spolupráci při budování „Akvária u Nejsvětější Trojice“ ve Spálené ulici . Je zapotřebí uvést, že se na svou dobu jednalo o nejlepší a odborně nejzdatnější prodejnu v republice. V létech 1976-1990 byl zaměstnán na obchodním oddělení Státního rybářství Praha, později se stal jeho vedoucím pracovníkem. M.j. řešil problémy při chovu perlooček v uvolněných sádkách, protože mražené i živé perloočky byly používány jako doplňk...

Ivan M Havel (7)

Ivan M. Havel, je pracovník a bývalý ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR. V letech 1990 až 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Je bratrem bývalého prezidenta Václava Havla, se kterým patřil mezi zakladatele Občanského fóra. Vystudoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Roku 1971 získal doktorát na universitě v Berkeley v Kalifornii. Na počátku 90. let se habilitoval v oboru umělé inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. V současné době pracuje v Centru pro teoretická studia při UK a AV ČR, kde se zabývá mj. kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivními vědami a filozofickými otázkami, které s těmito obory souvisí a kde vede dvousemestrální transdisciplinární seminář.

Ivan Krejčí (9)

Narozen r. 1946, projektant dopravních staveb, manažer. Autor humorných příběhů.

Ivan Hlas (7)

Ivan Hlas je významný český zpěvák, skladatel a kytarista, uznávaný za svůj přínos české hudební scéně. Hlas se objevil v 70. letech 20. století a stal se významnou osobností rockové a folkové hudby ve své zemi. Je známý svým výrazným hlasem a poetickými texty, které často reflektují osobní a společenská témata s nádechem humoru a ironie. Během své kariéry byl Ivan Hlas spojován s různými kapelami, včetně Nahlasu - skupiny, kterou založil a která hrála zásadní roli na jeho hudební cestě. Jeho tvorba mu získala oddanou fanouškovskou základnu a uznání kritiky v rámci České republiky. p. '93" a "Za Barevným Sklem" zde nejsou uvedeny, celková Hlasova diskografie odráží jeho talent pro míchání rocku s folkovými prvky, čímž vytváří zvuk, který rezonuje s širokým publikem.

Iva Karasová-Třísková (5)

Narozena 1966. Knižní ilustrátorka.

Iva Hadj Moussa (11)

Narozena 3. 5. 1979 v Písku. Psycholožka, autorka beletrie pro mládež, scénáře k večerníčku, reklamní textařka a kreativní ředitelka agentury zaměřené na obsahový marketing a media relations, moderátorka rozhlasového pořadu.

Iva Frýzová (11)

Narozena 1977 ve Vítkově. Mgr., pedagožka, učebnice, pracovní sešity a didaktické materiály pro výuku biologie na ZŠ.

IV (11)

Inka Ciprová (3)

Ingela Arrhenius, (12)

Iljás Nizámí (5)

Igor' Vsevolodovič Možejko (8)

Ruský orientalista a historik, autor vědeckofantastických povídek, novel a románů. Psal pro děti i dospělé.

Igor Wasserberger (5)

Jazz: muzikológia, dramaturgia, publicistika, redakcia 1954 – 1958 VŠ pedagogická Bratislava, odbor slovenský a maďarský jazyk 1958 – 1962 pedagóg hudobnej výchovy a slovenčiny na všeobecnovzdelávacích školách v Komárne a v Bratislave od 60. rokov teoretická, kritická a publicistická činnosť v oblasti jazzu a modernej populárnej hudby 1962 – 1963 dramaturg rozhlasových jazzových koncertov ; hudobný publicista 1963 – 1976 režisér ozvučenia Československej televízie v Bratislave 1976 – 1992 vedúci dramaturg malých hudobných žánrov v Hudobnej redakcii ČsTV od 70. rokov špecializácia na štúdie z dejín slovenskej populárnej hudby ako scenárista a dramaturg spolupracoval na mnohých TV programoch venovaných slovenskej populárnej hudbe ; spolupracuje na príprave programov Českého rozhlasu venovaných jazzu 1994 – 1999 člen Českej jazzovej spoločnosti 1994 – 2001 člen muzikologickej komisie v Nadácii Český hudobný fond 2003 vydal publikáciu Fenomény súčasného jazzu, Slovart Bratislava. http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=8550

Igor Newerly (6)

Narodil se v Bělověži, stal se tajemníkem spisovatele Janusze Korczaka, pak vychovatelem v domovech pro osiřelé a opuštěné děti. Redigoval časopisy pro mládež a studoval společenské vědy. Za německé okupace pracoval ve Varšavě jako sklenář, zorganizoval družstvo truhlářů a vedl mládežnické dílny. V lednu 1943 ho zatklo gestapo a následně byl deportován do koncentračního tábora, kde byl až do konce války. Po válce pracoval v Dělnickém sdružení přátel dětí - v sirotčincích.

Hugo von Hofmannsthal (10)

Hugo Laurenz August Hofmann šlechtic von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal , byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista. Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu. Hofmannsthal se narodil ve Vídni v roce 1874. Měl židovské a italské předky. Šlechtický titul udělil císař Ferdinand I. Dobrotivý v roce 1835 již jeho židovskému pradědečkovi Isaaku Löwu Hofmannovi , pocházejícímu z jižních Čech, který se stal průkopníkem hedvábnického průmyslu v Rakousku. Syn a dědic Isaaka Hofmanna, Augustin Emil von Hofmannsthal, přestoupil na římsko-katolickou víru a oženil se s Italkou Petronillou Ordioni. Otec spisovatele Huga von Hofmannsthala, Hugo August Peter šlechtic von Hofmannstahl , byl zprvu nemanželského původu a byl legitimován až po sňatku svého otce s Rakušankou z velmi zámožné rodiny, Annou Fohleutner . Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a stal se ředitelem hypotéční banky Oesterreichische Central-Boden-Credit-Bank. V důsledku hospodářské krize v roce 1873 ztratila rodina veškerý majetek a byla pak odkázána na příjmy otce z jeho bankovní činnosti. V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesinger, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla židovského původu, ale před vstupem do manželství konvertovala ke křesťanství. Po sňatku se usadili ve městě Rodaun a měli spolu tři děti. Hofmannsthalův syn Franz spáchal v roce 1929 sebevraždu, sám Hugo zemřel dva dny po této smutné události na mrtvici. Byl pochován na vídeňském hřbitově Kalksburg . Dcera Christiane von Hofmannsthal se začátkem roku 1929 provdala za německého indologa Heinricha Zimmera, který učil postupně na univerzitě v Greifswaldu a na Heidelberské univerzitě, posléze se stal členem Balliol College na Oxfordské univerzitě . Pot...

Howard Roughan (6)

Howard Roughan se původně živil jako kreativní ředitel v jedné manhattanské reklamní agentuře.Po deseti letech v New Yorku se ale s manželkou rozhodli založit rodinu a odstěhovali se proto do Connecticutu, aby jejich děti vyrůstaly v klidnějším prostředí.Při dojíždění do práce začal Howard Roughan spřádat své první napínavé příběhy a dnes už se psaní věnuje naplno.Inspiraci k jeho druhému románu Příslib lži mu byl rozhovor se ženou, která navštěvovala psychologa.Říkala mi, jak velice je při terapii důležitá důvěra mezi pacientem a terapeutem, vysvětluje Roughan,a já se zamyslel nad tím, jak by se to dalo využít v zápletce románu.Co kdyby se dalo důvěřovat lékaři, ale pacient měl v úmyslu jejich vztah zneužít?Dal by se psycholog zmanipulovat někým, kdo se vydává za jinou osobu?

Horst H Siewert (6)

Německý psycholog.

Hérodotos (7)

Hérodotos z Halikarnássu byl prvním významným antickým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu. Je po něm pojmenován měsíční kráter Herodotus. Mnoho cestoval . Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky . Ve svých Dějinách vytvořil v devíti knihách nejúplnější popis světa , známého Řekům ve druhé polovině 5. století př. n. l. Hérodotos se narodil v Halikarnássu v Malé Asii, kde se i politicky angažoval a zúčastnil se pokusu svrhnout místního tyrana Lygdamida. Po neúspěchu celé akce musel odejít do exilu na ostrov Samos, později se však vrátil a opět se zapletl do komplotu proti Lygdamidovi; tentokrát se zdarem. Přesto krátce nato rodné město navždy opustil a přesídlil zpátky na Samos. Kolem roku 447 př. n. l. pobýval v Athénách, kde navázal kontakty s řadou významných osobností, mj. se Sofoklem, který na Hérodota dokonce odkazuje ve svém díle Oidipus na Kolónu, a Periklem. V Athénách předčítal úryvky ze svého díla, zač dostával od města finanční odměnu; později odešel do nově založené kolonie Thúrie v jižní Itálii. Své Dějiny zveřejnil v úplné podobě nejpozději v roce 424 př. n. l. a brzy nato pravděpodobně zemřel. Pohřben byl v Thúriích. Hérodotos ve svém díle podrobně rozebral vznik a vývoj největší mocnosti soudobého světa – perské říše – a její konflikt s evropskými Řeky v prvních desetiletích 5. století př. n. l. Řecko-perské války vyplňují podstatnou část druhé poloviny jeho Dějin, bez jeho údajů by bylo jen velmi obtížné rekonstruovat složité předivo vztahů mezi jednotlivými řeckými obcemi, Peršany i dalšími aktéry zá...

Herbert Vollmann (8)

Herbert Vollmann – 1999) byl německý spisovatel. V roce 1934 vyhověl Abd-ru-shinově výzvě a následoval jej do osady Grálu na Vomperbergu v Tyrolsku. Zde začal duchovní cvičení. Ve správě Grálu působil ve vedoucí pozici až do smrti v roce 1999. Důvěrné rozhovory s Abd-ru-shinem mu umožnily rozvinout a prohloubit znalosti nabyté prostřednictvím Poselství Grálu

Herbert Friedrich (3)

Herbert Friedrich je německý spisovatel, především knih pro děti a mládež. Friedrich vystudoval v letech 1941-1944 učitelský ústav ve Frankenbergu. Roku 1944 byl odveden, bojoval na východní frontě a od roku 1945 do roku 1949 byl v sovětském zajetí ve Střední Asii. Po návratu pracoval jako dělník a pak jako učitel v Lomenu, Pirně a v Drážďanech. V letech 1958-1961 studoval na Institutu německé literatury při Lipské univerzitě. Od roku 1961 je spisovatelem na volné noze. Roku 1966 získal východoněmeckou uměleckou cenu Martina Andersena Nexö . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herbert Friedrich na německé Wikipedii.

Herbert Edward Read (5)

Anglický historik a teoretik umění.

Henrieta Hatalová (10)

Helle Helle (7)

Helle Helle je dánská spisovatelka. Její tvorba je charakteristická minimalistickým stylem vyprávění, vychází z banálních situací, každodennosti, téma zůstává nevysloveno ve smyslu „show, do not tell“. Česky vyšly tři její knihy v překladu Heleny Březinové.

Helga Thoma (8)

Narodila se v Klosterneuburgu v Dolních Rakousích.Vystudovala romanistiku a germanistiku ve Vídni. Od roku 1994 se živí vyhradně jako spisovatelka.

Helena Vybíralová (11)

Autorka kuchařské knihy.

Helena Rytířová (7)

Manželka textaře Zdeňka Rytíře Helena je skvělá fotografka a kuchařka. Dokonce jedna z mála, kdo vaří dvě teplá jídla denně. Nikoho tedy nepřekvalilo, když napsala kuchařku a všechny obrázky si sama nafotila.

Helena Jarkovská (8)

Helena Jarkovská absolvovala v roce 1969 FTVS UK, specializace sportovní a rekreační gymnastika. Je zakladatelkou a propagátorkou českého aerobiku, zakladatelkou a ředitelkou České školy aerobiku a České školy spinningu.. Autorsky se podílela na televizních programech Cvičme v rytmu a vydala 4 videokazety s tématikou aerobní gymnastika. Zorganizovala 300 odborných seminářů, určených instruktorům aerobiku a podílela se na organizaci dvaceti mezinárodních seminářů o aerobiku v České republice a pěti českých a moravských kongresů o aerobiku. Působila jako lektorka školení instruktorů v Itálii, ve Švýcarsku a v Německu. Od roku 1972 pracovala v oblasti tělovýchovných služeb ve Sportpropagu ČÚV ČSTV, v letech 1987-89 v TJ Tatra Smíchov. Od roku 1990 je majitelkou Fit klubu H. Jarkovské v Praze 7 a specializuje se na aerobní formy cvičení.

Helen Palmer (4)

Práce z oboru psychologie osobnosti.

Helen Bianchin (10)

Vyrůstala na Novém Zélandu a odmalička byla posedlá čtením a svou vlastní představivostí. Už jako dítě si psala povídky jen tak pro zábavu, a když dokončila školu, nastoupila jako sekretářka v otcově právnické firmě. V jednadvaceti se rozhodla s přítelkyní pracovat na australské výletní lodi, ale celou cestu strávila ve své kajutě, protože měla mořskou nemoc. Na své cestě po Austrálii se ve městě Cairns, kde příležitostně pracovala, seznámila se svým budoucím manželem, Danilem Bianchinem, italským imigrantem, který by spoluvlastníkem tabákové farmy. Jeho pitoreskní angličtina jí natolik učarovala, že se za něj po šesti měsících provdala. A najednou musela vařit pro devět sběračů tabáku, starat se o 200 kuřat a několik krocanů, kachen… O tři roky později se už s dcerou Luciou přestěhovali zpátky na Nový Zéland, kde se usadili na dalších šestnáct let. Narodili se jim dva synové, Angelo a Peter. A Helen začala uvažovat o tom, že napíše svou první knížku. Pojednávala o životě na tabákové farmě daleko na severu Queenslandu a hlavním hrdinou by Ital. Dodnes Helen říká, že celý příběh je pravdivý, s tou výjimkou, že narozdíl od jejího manžela hlavní hrdina byl neskutečně bohatý. Napsat první příběh trvalo Helen celý rok. Nejdříve se jí příběh zdál příliš krátký a nedostatečně detailní, pak zase příliš dlouhý, zabředávající do detailů… Zkrátka napotřetí to bylo TO PRAVÉ! A o čtyři měsíce později její rukopis v Londýně přijali. Od té doby napsala dalších pětadvacet knížek. Dnes žije Helen se svou rodinou v Austrálii na queenslandském Zlatém pobřeží. Miluje tenis, ping-pong, cestování na kole a samozřejmě čtení a psaní. Jejím největším oceněním je, když jí někdo řekne, že její knihu přečetl jedním dechem. Pak ví, že se jí podařilo to, o co usilovala: napsat romantický a poutavý příběh, který do svého děje vtahuje čtenáře od začátku až do konce....