Všichni Autoři a témata

Jirí Pribán (13)

Jiří Přibáň je český právník a sociolog. V roce 1989 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde roku 1997 habilitoval a v roce 2002 získal profesuru v oborech teorie, sociologie a filozofie práva. Od roku 2001 také působí na Cardiff Law School, Velšské univerzitě, od roku 2006 už jako profesor. Mimoto přednášel např. na Stanfordově univerzitě, New York University, Kalifornské univerzitě v Berkeley, Katolické univerzitě v Lovani a řadě dalších zahraničních univerzit. Jiří Přibáň v současné době vede právně-sociologické centrum na Univerzitě v Cardiffu , na jehož založení se významně podílel. Přibáň označil referendum o nezávislosti Katalánska v roce 2017 za „frašku a čistou politickou provokaci“.

Jiří Pokorný (14)

Jiří Pokorný je český choreograf, tanečník a současný šéf baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, dlouhou dobu působil jako sólista Baletu Národního divadla, má také bohaté zkušenosti ze zahraničí. Maturoval na gymnáziu v Ostravě. Po základní vojenské službě vystudoval režii na Divadelní fakultě AMU. V roce 1993 se v rámci projektu Tempus zúčastnil stáže v Antverpách a v roce 1995 stáže na Royal Court Summer School v Londýně. V letech 1993-1997 byl režisérem a uměleckým vedoucím Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech 1999-2004 byl uměleckým šéfem HaDivadla a v letech 2002-2006 byl členem uměleckého vedení Divadla Na zábradlí. Jako host režíroval též v divadlech: Národní divadlo v Praze, Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Divadlo Ta Fantastika, Dejvické divadlo.

Jiří Mrkvička (9)

PhDr. Jiří Mrkvička celý život pracoval na pardubickém psychiatrickém oddělení a jako klinický psycholog, psychologický poradce a psychoterapeut se věnoval dospělým i dětským pacientům a jejich rodinám. Jako uznávaný a vyhledávaný odborník přednášel a publikoval na mnoha konferencích i seminářích, v časopisech, rozhlase a televizních pořadech. V závěru svého působení vyučoval psychologii náboženství také studenty Univerzity Pardubice. Známé a ceněné jsou jeho publikace, zejména již dávno rozebraná „Knížka o radosti“, „Člověk v akci“, „Hovory s Tebou“ … Ve svých knihách dokázal propojit svoji filozofickou erudici s uvažováním o člověku ve zdraví a nemoci. Zamýšlel však také nad těmi, kteří pomoc druhým poskytují, ať už jako lékaři, psychologové, poradci, sociální či pedagogičtí pracovníci. Dařilo se mu vyjadřovat své myšlenky jazykem přístupným nejen úzké odborné veřejnosti.

Jiří Medek (10)

Jiří Medek je český prozaik a novinář. V roce 1969 se vyučil knihkupcem. Poté pracoval na archeologických vykopávkách nebo jako zeměměřič. V letech 1971–1972 pracoval jako propagační textař vydavatelství Rudého práva, v roce 1973 se stal redaktorem týdeníku Tvorba. V roce 1976 krátce pracoval pro Československé kulturní a informační středisko ve Varšavě. V letech 1979–1981 byl redaktorem deníku Práce, v letech 1982–1984 byl na volné noze, v letech 1984–1989 pracoval v agentuře Dilia jako referent pro propagaci české literatury v zahraničí. V letech 1989–1990 byl redaktorem Literární revue, v letech 1991–1993 redaktorem humoristického Nového Dikobrazu, v letech 1993–1994 redaktorem jiného humoristického týdeníku Podvobraz, v letech 1994–1995 redaktorem Zemských novin, v letech 1995–1998 internetového magazínu Dotyk. V období 1999–2002 pracoval v Galerii hlavního města Prahy. Od té doby je znovu publicistou na volné noze. Během své kariéry příležitostně překládal z polštiny a slovenštiny. První knihu vydal v roce 1974 pod názvem Píšťaličky. V Panoramatu české literatury se o této prvotině píše: "Soustředil se na téma lidské sounáležitosti, na spojitosti uplynulého se současným i budoucím, na jedincovo hledání vlastního tónu, který by se zvukem toho mohutného orchestru nejen ladil, ale též jej i obohatil." K nejznámějším jeho prózám patří novela Čirikloro, která popisuje milostný vztah stárnoucího muže a mladé cikánky. Bohumil Svozil ve Slovníku české literatury po roce 1945 jeho prozaický styl popsal slovy: "Zprvu své prózy situoval především na venkov, později spíše do městského prostředí. Ačkoli některé z nich nepostrádají pevnější epickou osnovu, většinou jsou komponovány po zákonu lyrické asociace motivů a reakcí étericky načrtnutých postav, s důrazem na chvějivou atmosféru situace. Medkův v zásadě umělecky nevýbojný lyrismus se nejzdařileji uplatňuje při sondování jemných pohybů lidského nitra, zvláště pak při postihování citový...

Jiří Konvička (4)

Autor publikací o rukodělných pracích. Činný v letech 1973-1980.

Jiří Karen (14)

Jiří Karen, vlastním jménem Ladislav Podmele byl český a esperantský básník. Vydal kolem 20 sbírek, z nichž některé byly přeloženy do němčiny a esperanta, některé napsal v esperantu sám. Po Jiřím Karenovi je pojmenovaný park v Praze 10 ve Strašnicích ve vilové čtvrti Třebešín. Je ohraničen dvěma větvemi ulice Na Třebešíně.

Jiří Kamen (12)

Jiří Kamen je český spisovatel a rozhlasový redaktor. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kolíně a českou literaturu, divadlo a film na Filozofická fakultě Univerzity Palackého. Studium zakončil roku 1976 prací o českém avantgardním umělci Emilu Arturu Longenovi, ke kterému se vrátil ve své románové prvotině. Mezitím krátce pracoval jako asistent režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. První svoji báseň publikoval v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji. Od roku 1975 pracuje v Československém, dnes Českém rozhlase. Nejprve v redakci zábavy, od roku 1989 jako šéfredaktor redakce dramatického a literárního vysílání, v letech 1992–1993 jako šéfredaktor a poté jako redaktor stanice Vltava. Jeho kniha Báječný svět hub byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 .

Jiří Kadleček (19)

Autor učebnic matematiky.

Jiří Dobrylovský (14)

Narozen 4. 6. 1961 v Praze. Ing. ekonomie, vysokoškolský pedagog, odborné práce z mikroekonomie, též novinář a spisovatel.

Jiří Dienstbier (8)

Jiří Dienstbier byl český politik, novinář a disident. V letech 1989 až 1992 působil jako československý ministr zahraničí a místopředseda federální vlády, v období 2008–2011 pak vykonával úřad senátora za volební obvod Kladno.

Jindřich Štreit (13)

Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách . V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. Hodně se také věnuje sakrálním tématům . Ženatý je od roku 1971, se svojí manželkou Agnes mají dceru Moniku, která je úspěšnou flétnistkou. Jindřich Štreit vydal 37 knih, mnoho katalogů a ilustrací knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017. Měl více než 1400 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnější sbírkách u nás i ve světě. Bylo o něm natočeno několik filmů, Jan Špáta: Mezi světlem a tmou 2000, Aleš Koudela: Jindra ze Sovince, 2006, Libuše Rudinská: Na tělo, 2018. V roce 2019 Kamil Zajíček se Štěpánkou Bieleszovou natočili film o Štreitových aktivitách v Sovinci, který získal 1. cenu v ČR a 3. cenu na světovém festivalu v Šanghaji. Za své poslání považuje Štreit svými projekty poukazovat na problémy ve společnosti, které se neřeší nebo jen velmi pomalu. Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Jindřich Štreit byl vesnický učitel a v roce 1945 se oženil s Antonií Steinhilberovou , která pocházela z podnikatelské rodiny. Jindřichova sestra Jaroslava učila na stejné škole. Bratr Jiří , lesní inženýr, je autorem mnoha patentů v oblasti lesnictví a podniká stejně jako i další bratr Miroslav v oblasti dřevařství. Nejmladší bratr Antonín se věnoval atel...

Jehan Rictus (8)

Jehan Rictus byl franouzský básník. Narodil se jako Gabriel Randon v Boulogne-sur-Mer, počátkem století si nechal úředně změnit jméno na Randon de Saint-Amand, po své matce. Po nešťastném dětství a chudobě se stal roku 1895 úspěšným díky básním psaným slangem, které přednášel v pařížských kabaretech. Publikovány byly roku 1897. Další sbírky následovaly, dokud se za první světové války neodmlčel. Napsal i román, autobiografický Fil-de-fer, spisovnou francouzštinou, a rozsáhlý, dodnes nepublikovaný deník. – Jeho jazyk zřejmě velmi ovlivnil jazyk L.-F. Célina.

Jefferson Airplane (17)

Jefferson Airplane byla americká rocková skupina založená v roce 1965 v San Franciscu. Jako průkopník psychedelického rockového hnutí byla Jefferson Airplane jednou z nejvýraznějších kapel sanfranciské scény na přelomu 60. a 70. let 20. století. Klasickou sestavu skupiny tvořili Marty Balin, Paul Kantner, Grace Slick, Jorma Kaukonen, Jack Casady a Spencer Dryden. Významného komerčního i kritického úspěchu dosáhli s albem "Surrealistic Pillow" z roku 1967, na kterém se objevily hity jako "Somebody to Love" a "White Rabbit". Hudba kapely byla známá svými vokálními harmoniemi a politickými texty, jak se ukázalo na jejich albu "Volunteers" z roku 1969. Během své kariéry se nadále hudebně vyvíjeli a zažili různé změny v sestavě. Jefferson Airplane Jejich vliv přesáhl rámec hudby; stali se symbolem éry kontrakultury. V roce 1996 byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy.

Jeff Beck (15)

Jeff Beck je uznávaný anglický kytarista a několikanásobný držitel ceny Grammy, známý svým inovativním přístupem k elektrické kytaře a vlivem na žánry od blues rocku po jazz fusion. Beck se narodil 24. června 1944 ve Wallingtonu v anglickém hrabství Surrey a poprvé se proslavil v polovině šedesátých let jako člen skupiny The Yardbirds, v níž v různých obdobích působili také kytarové legendy Eric Clapton a Jimmy Page. Po odchodu z The Yardbirds založil skupinu Jeff Beck , která se podílela na vzniku blues-rocku a heavy metalu.

Jef Kratochvil (13)

Josef Kratochvil, pseudonym Jef Kratochvil, byl český fotograf. Když se vrátil ze základní vojenské služby, začal se okamžitě zajímat o fotografické kurzy. Kolem roku 1971 vznikl jeho pseudonym Jef a to, když pod jednou fotografií v tisku omylem vypadla dvě písmena ze jména Josef. Roku 1989 nastoupil do Městského divadla Brno nový ředitel Stanislav Moša. Roku 1995 vznikl divadelní časopis Dokořán, který měl ze začátku pouze šest stran a tiskl se černobíle. V časopise byla možnost prezentovat své fotografie z představení a rozhovory s herci, režiséry ale i scénografy, kostyméry a všemi, kteří se věnovali vzniku představení. Tedy se stal šéfredaktorem tohoto časopisu a zároveň dvorním fotografem Městského divadla Brno. Roku 1999 byl dokonce nominován na cenu Alfréda Radoka za divadelní fotografii. Po roce 1989 se otevřela nová možnost fotografování – společně s několika přáteli vytvořil první erotický časopis v Československu s názvem Lucky Boy. Stále fotografoval portréty hercům i politikům. Podílel se na vzniku několika tiskovin, pracoval jako šéfredaktor časopisu Dokořán, přispíval a fotografoval snímky na titulní strany pro časopis Colosseum a publikoval v kulturních novinách New Express. Jeho stálým zaměstnáním byla práce fotografa v Městském divadle v Brně. V jeho příbuzenstvu lze nalézt řadu významných osobností. Jeho otcem je pedagog Josef Kratochvil, jeho bratrem spisovatel Jiří Kratochvil, jeho strýcem bývalý předseda exilového Pen klubu Antonín Kratochvil.

Jean-Michel Jarre (15)

Jean-Michel Jarre je průkopník francouzské elektronické hudby, skladatel, performer a hudební producent. Jarre se narodil 24. srpna 1948 ve francouzském Lyonu a celosvětovou proslulost získal díky inovativnímu používání syntezátorů a propracovaným živým vystoupením. Jeho kariéra odstartovala po vydání zásadního alba "Oxygène" v roce 1976, které se stalo obrovským hitem a upevnilo jeho pozici vůdčí osobnosti nastupující elektronické hudební scény.

Jean Piaget (9)

Jean Piaget byl švýcarský filozof, přírodní vědec a vývojový psycholog, který se proslavil studiem dětského myšlení a teorií kognitivního vývoje či genetické epistemologie. Soustavným empirickým zkoumáním se pokusil vysvětlit, jak se v dětství vytvářejí základní struktury a předpoklady poznávání, které Immanuel Kant pokládal za apriorní. Byl druhým nejcitovanějším psychologem 20. století. Významně se přičinil o reformy školního vzdělávání a jak říká Ernst von Glasersfeld, byl také "velkým průkopníkem konstruktivistické teorie znalostí". Piaget se narodil v Neuchâtelu ve francouzskojazyčné části Švýcarska. Jeho otec, Arthur Piaget, byl profesorem středověké literatury na Neuchâtelské universitě. Piaget byl nadprůměrně nadané dítě se zájmem o biologii a přírodu, zvlášť ho zajímali měkkýši a ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací. Svou dlouhou kariéru vědeckého výzkumu začal vlastně již v jedenácti letech publikací krátké práce o albínském vrabci. V průběhu svého života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků. Doktorát v oboru zoologie obdržel na Neuchâtelské universitě, na universitách v Curychu a v Paříži studoval dětskou psychologii a pedagogiku. Během této doby publikoval dvě filozofické práce, které vyjadřují směr jeho tehdejšího myšlení, které však později zavrhl jako nezralé. Jeho zájem o psychoanalýzu jako psychologický přístup, který se právě tehdy bouřlivě rozvíjel, také spadá do tohoto období. Roku 1919 se přestěhoval ze Švýcarska do Paříže, kde učil na chlapecké škole Grange-aux-Belles vedené Alfredem Binetem, tvůrcem tzv. Binetova testu inteligence. Při známkování několika takových inteligenčních testů si všiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že stále dělaly stejný druh chyb, který starší děti a dospělí nedělali. To ho vedlo k myšlence, že v poznáv...

Jayne Wildman (13)

Britská autorka jazykových příruček.

Jaroslava Staňková (8)

Narozena 14. 3. 1937 v Poděbradech, zemřela 26. 4. 2010. Ing., architektka, publikace z oboru.

Jaroslav Samson Lenk (5)

Jaroslav Samson Lenk, vlastním jménem Jaroslav Lenk , je český folkový a trampský zpěvák, kytarista, textař a písničkář. Žije a pracuje ve Starém Plzenci. Po dokončení základní vojenské služby se dostal na nábor do Kladna a založil tam folkovou skupinu Máci . Do trampské skupiny Hop Trop se dostal po seznámení s jiným jejím členem Ladislavem Huberťákem Kučerou . Od roku 1993 do roku 2015 vystupoval se svou skupinou Samson a jeho parta, jejíž činnost v roce 2019 obnovil. V triu s Vlastou Redlem a Slávkem Janouškem nahráli tři dlouhohrající desky / CD. Do jeho tvorby patří mimo jiné i písně k večerníčkům . V roce 2008 s ním spříznění lidé založili malou soukromou rozhlasovou stanici Rádio Samson. Na festivalu Porta:

Jaroslav Müller (6)

Narozen 27.6.1934, zemřel 9.5.2006. Spisovatel a scénárista, autor seriálu pro mládež Přátelé zeleného údolí.

Jaroslav Max Kašparů (15)

Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů , je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově jako soudní znalec v oboru psychiatrie. Poté, co mu vatikánská kongregace udělila biritualitu, slouží jako kněz ve farnostech pelhřimovského vikariátu. Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v byzantském ritu 31. října 2015. Svěcení přijal v Žirovnici od biskupa Ladislava Hučka. Předtím byl římskokatolickým jáhnem. Po gymnáziu měl v úmyslu studovat literaturu nebo Akademii múzických umění. Pod vlivem rodiny se přihlásil k přijímacímu řízení na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Protože se umístil ve druhé třetině uchazečů, mohl studovat obor stomatologie . V průběhu studia jej zaujala psychiatrie. Stážoval na Psychiatrické klinice pod vedením profesora Petra Zvolského. Po absolvování zubního lékařství se rozhodl pokračovat ve studiu všeobecného lékařství a následně se specializovat v psychiatrii. Stomatologové mohli, podle jeho vyjádření, dostudovat pouze čtvrtý až šestý ročník oboru všeobecného lékařství v řádném denním studiu. Kašparů ovšem zvolil dálkovou formu studia při zaměstnání. Jedinou lékařskou fakultou, která tuto formu umožnila, byla bratislavská Univerzita Komenského. Na ní musel opět složit všechny zkoušky ze šesti ročníků včetně státních závěrečných zkoušek. V důsledku rozhodnutí pokračovat ve studiu a nenastoupit dráhu stomatologa s ním ukončila vztah spolužačka krátce před plánovanou svatbou. Vystudoval také obory teologie a pedagogika na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve studiu teologie dále pokračoval a získal doktorát . Habilitoval se na univerzitě v Košicích v oboru pastorální teologie prací, která vyšla v upravené podobě knižně pod názvem Hypnóza – Past...

Jaroslav Kuťák (11)

Jaroslav Kuťák je spisovatel a překladatel, rekreační fotbalista a šachista, profesionální golfista, miluje doutníky, víno a staré pohlednice. Žije v Hradci Králové. Studoval filozofii a germanistiku na Humboldtově univerzitě v Berlíně a poté prošel mnoha různými zaměstnáními - televizní editor, dělník, správce fotbalového stadionu, správce webu, majitel cukrárny, šerif ve westernovém městě pro děti. Pro dnes již zaniklé nakladatelství IŽ napsal sto westernů pod pseudonymem N. C. Marshal, přeložil 500 sešitů včetně Perryho Rhodana, vytvořil na 500 povídek a vydal více než dva tucty knih v hard coveru. Na stará kolena vystudoval FTVS, aby se stal profesionálním trenérem golfu a poslední dobou se věnuje golfové osvětě. Napsal 12 detektivek z prostředí různých českých golfových hřišť, celkem pak více než 150 detektivních příběhů. Získal mimo jiné tři ceny Havrana za nejlepší krimipovídku roku a cenu za nejlepší detektivní román roku v roce 2001. Publikuje v Německu a Japonsku.

Jaroslav Kohout (10)

Prof. Dr. Jaroslav KOHOUT, DrSc. je emeritním profesorem VŠE v Praze, kde založil katedru sociologie a psychologie a tuto 10 let vedl. Poté byl zvolen děkanem fakulty řízení a členem korespondentem ČSAV. Zaváděl kurz rétoriky na VŠE, dále na ČVUT v Praze a přednášel i na pedagogické fakultě KU. Vedle rétoriky učí i metody Public relations, psychologické, sociologické a organizační předpoklady úspěšného prodeje a manažerskou profesi v 21. století, a to na Czech Management Institut – fakultě Barcelonské university, dále v rámci UNIDO pro zahraniční manažery a renomované firmy a organizace a pro řídící štáby významných podniků a bank . Prof. Kohout byl pozván k přednáškám na dvanácti zahraničních univerzitách – naposledy na Státní univerzitě Oslo v Norsku. Je autorem 12 monografií, 17 skript a více než 100 věd. statí – 16 bylo publikováno v zahraničí. Posluchači oceňují vedle jeho pedagogické a rétorické úrovně i možnost přednášet česky, slovensky, anglicky a rusky. Jeho kniha: Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi vyšla již ve třetím vydání a je považována za nejlepší, v češtině napsanou, učebnici. Je také autorem beletrie – původního českého humoru ze študáckého prostředí: Kantorův notes. Vychází již ve 3. vydání a byla reprodukována již i v rozhlase a televizi. Dále o autorovi: Čs. encyklopedie, díl III., str. 973, Kdo je kdo – vydání z r. 1995, Kdo je kdo ve světě – New York 1998.

Jaroslav Horák (11)

Po vysoké škole pracoval u tehdejších ČSD jako energetik. Potom odešel do Střední odborné školy pro pracující v České Třebové, jako učitel odborných předmětů elektrotechnických. Po 5 letech se stal zástupcem ředitele. Ve vedoucí funkci se naučil řízení kolektivu. Ve škole se postupně začal zabývat výukou práce s osobními počítači. Ty také administroval a spravoval. Od roku 1999 pracuje ve firmě zabývající se servisem a prodejem PC, jako specialista na počítačové sítě.

Jaroslav Brož (10)

Jaroslav Brož je římskokatolický kněz, biblista-novozákoník a nynější proděkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy pro studium. Pochází ze sedmi sourozenců, jeho bratrem je bývalý děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy ThLic. Prokop Brož. Jeho rodina pochází z Červeného Kostelce, v roce 1981 absolvoval gymnázium v Trutnově a přihlásil se ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Studium úspěšně ukončil v roce 1988 a 25. června 1988 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze. Poté působil až do roku 1993 v kněžské službě v královéhradecké diecézi, naposledy jako duchovní správce v Krucemburku . Už od roku 1990 byl s přestávkami také odborným asistentem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a v roce 1994 na ní získal licenciát teologie. V letech 1994 až 1997 studoval v Římě na Papežském biblickém institutu a toto studium zakončil licenciátem biblických věd . V letech 1997–2000 absolvoval doktorské studium na Univerzitě Karlově v Praze. Je čestným kanovníkem Katedrální kapituly při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové a dne 3. července 2010 se stal také sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. V únoru 2011 byl zmiňován v souvislosti s výběrem nového biskupa královéhradecké diecéze, jímž se však nakonec stal Jan Vokál. Od roku 2018 slouží Jaroslav Brož také jako tzv. externí spirituál v pražském kněžském semináři. K 1. listopadu 2018 byl pak jmenován sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly.

Jaroslav Bednář (13)

Jaroslav Bednář je český lední hokejista hrající na postu levého či pravého křídla a bývalý reprezentant, který od května 2020 nastupuje za český klub HC Slavia Praha. Mimo Česko působil na klubové úrovni ve Finsku, Švýcarsku, v USA a Rusku. Bednářovou první manželkou byla Martina, s níž má dceru Natálii. Později však začali žít odděleně – Martina Bednářová s tehdy ženatým Richardem Žemličkou a Jaroslav Bednář s o čtyři roky starší slovenskou zpěvačkou Darou Rolins. Následně se Bednář a Rolins zasnoubili, přestože Bednář nebyl stále ještě rozvedený, ale v roce 2006 se po dvouleté známosti rozešli. Potom tři roky tvořil pár se zpěvačkou Helenou Zeťovou. S ní se rozešel na jaře 2008. Od té doby žije s modelkou Lucií Hadašovou, kterou na vinici u obce Zaječí v roce 2013 pojal za manželku. Mají spolu dvě dcery, Denisu a Vanessu . Svoji hokejovou kariéru začal v týmu HC Slavia Praha, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V sezoně 1994/1995 debutoval v prvním mužstvu hrajícím extraligu a zároveň nastupoval také formou střídavých startů za tehdy prvoligový klub HK Kralupy nad Vltavou. V roce 1997 přestoupil do konkurenční Sparty Praha, v jejímž dresu hrál stejně jako za Keramiku Plzeň nejvyšší soutěž. Ve stejném roce se také zúčastnil mezinárodního turnaje na Floridě a s týmem HC Cormoran Praha celý turnaj vyhrál. Následně odešel do Finska, kde působil v SM-liize v týmech JYP Jyväskylä a IFK Helsinky. V roce 2001 byl draftován NHL, když si jej ve druhém kole jako celkově 51. vybralo Los Angeles Kings z USA. V sezoně 2001/2002 nastupoval za Los Angeles i za farmářský celek Manchester Monarchs z AHL. V průběhu následujícího ročníku byl vyměněn do Floridy Panthers, zároveň pomáhal i na farmě v AHL v mužstvu San Antonio Rampage. Na konci sezony 2003/04 jeho kroky vedly do ruského celku Avangard Omsk, s nímž získal mistrovský titul v Superlize. V květnu 2005 zamířil po osmi letech zpět do Slavie Praha.[...

Jaroslav Barták (15)

Narozen 5. 2. 1923 v Praze, zemřel 1986. Matematik a pedagog. Autor učebnic a metodických textů matematiky.

Jaromír Říha (8)

Narozen 8.11.1912. Ing., hydrobiolog, publikace z oboru rybářství.

Jaromír Kincl (14)

Jaromír Kincl byl profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabýval se především římským právem a právem starých Germánů, mezi oblasti jeho zájmu však patřilo i kanonické právo a právní dějiny českého středověku. Překládal také z latiny .

Jaromír Homolka (12)

Jaromír Homolka byl český historik umění, zabývající se českým a evropským gotickým uměním a vysokoškolský pedagog. Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem Albertem Kutalem. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze, kterou pod vedením Oldřicha J. Blažička budoval společně s Ladislavem Kesnerem starším, Jaromírem Šípem a Pavlem Preissem. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy Jihočeská gotika v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku a dále již gotickému sochařství obecně. V roce 1964 přešel na výzvu profesora Jaroslava Pešiny jako pedagog na katedru dějin umění filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 1991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Po smrti profesora Alberta Kutala v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení Alberta Kutala. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo d...

Jarmila Krčálová (6)

Jarmila Krčálová byla česká historička umění, specialistka na umění a architekturu renesance a manýrismu, pracovnice Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV. Jarmila Krčálová se narodila 17. května 1928 v Košicích. Dějiny umění vystudovala na Univerzitě Karlově v Praze, kde vypracovala rigorózní práci zaměřenou na dílo architekta Mattea Borgorelliho. Tématem její kandidátské disertační práce se stala renesanční nástěnná malba na panstvích pánů z Hradce a pánů z Rožmberka. Po celý profesní život se zaměřovala na renesanční architekturu v českých zemích a v tomto oboru se stala naší nejvýznamnější specialistkou. Pracovní dráhu spojila s Ústavem pro teorii a dějiny umění ČSAV, kde se v pozici výkonné redaktorky zásadním způsobem podílela na vzniku a vydání čtyřsvazkové topografie Umělecké památky Čech. Studie zaměřené na renesanci v Čechách i na Moravě publikovala především v časopise Umění a vydala několik samostatných monografií, například knihu o architektu Baldassaru Maggim. Zemřela 23. dubna 1993 v Praze.

Janusz Przymanowski (8)

Narodil se 20.1.1922 ve Waršavě. Účasnil se války v roce 1939. V letech 1940-1943 internován. V roce 1943 nastoupil jako dobrovolník do Rudé armády. Již za války i po ní pracoval pro polské vojenské noviny. V roce 1961 byl povýšen do hodnosti plukovníka. V letech 1962-1964 absolvoval katedru historie na univerzitě ve Varšavě. Řadu let byl členem vedení Svazu bojovníků za svobodu. Nejznámější dílo: Čtyři tankisté a pes. Natočen stejnojmenný populární televizní serál. Sám autor si zahrál v posledním dílu epizodní roli fotografa. Napsal ještě asi 20 prací: Šít a meč, Všichni a nikdo, Poláci na cestě k vítězství, ....

Janusz Piekalkiewicz (11)

Spisovatel, tematicky zaměřený na válečné operace a operace tajných služeb.

Jane Green (14)

Jane Green je autorkou dvanácti úspěšných románů,které se zabývají skutečným osudy žen,skutečným životem a všech těch věcí okolo,které se jich týkají. Bývalá spisovatelka pro Daily Express ve Velké Britanii,odešla v roce 1996 na volnou nohu a věnovala se psaní románů. Její první román dívka hledá toho pravého muže se stal v Anglii hitem . Úspěch byl ještě sladší ,když její druhý román Jemima J,se stal mezinárodním bestsellerem. Nyní kdy je jí něco málo přes čtyřicet píše romány ,které se týkají skutečných žen,z manželství , mateřství až do krize středního věku . Jane má šest dětí. Žije ve svém domě s nanželem a dětmi v Westport Connecticutu. Když nepíše ani nevaří své početné rodině ,obstarává svá zvířata.

Jane Bull (12)

Autoka publikací zaměřených na ruční práce. Žije v Londýně.

Jane Austenová, (5)

Jana Kratochvílová (16)

Jana Kratochvílová je český zpěvák, který působí v hudebním průmyslu od konce 70. let. Je známá svým výrazným hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu, díky nimž si ve své vlasti získala věrné fanoušky. Během své kariéry se Kratochvílová věnovala různým hudebním stylům, včetně popu, rocku a jazzu, a prokázala tak svou všestrannost. Její přínos české hudbě je významný, na svém kontě má řadu alb a singlů.

Jana Jůzlová (12)

Vystudovala historii na FF UK a živí se jako spisovatelka a redaktorka naučných knih. Roku 2007 debutovala cestopisem Tři ženy v Indii , na nějž navázala knížečkou esejů Jak si užít cestování . S historikem Radkem Diestlerem vytvořila příručky Velcí panovníci Evropy a České dějiny v kostce , texty doplnila ilustrace Aleše Jiránka v knize Pražské věže . Dětským čtenářům jsou určené její knihy Světoví Češi 1 a II a Čeští cestovatelé , vše s ilustrátorem J. Fixlem. Původně se však věnovala psaní fantasy . Je držitelkou Ceny Karla Čapka, titulu Lady fantasy a Encouragement Award z Euroconu v Kyjevě.

Jana Jašová (14)

Narozena v roce 1968. Překladatelka beletrie z angličtiny, spisovatelka, dříve také nakladatelská redaktorka.

Jana Dobroruková (7)

RNDr. Jana Dobroruková je středoškolskou profesorkou biologie a chemie na gymnáziu Dvůr Králové nad Labem. S neutuchající energií zasvěcuje generace dětí a mladých lidí do krás přírodovědného poznávání a tvořivého výzkumu. Je autorkou či spoluautorkou několika učebnic, metodických pokynů a didaktických pomůcek. Dr. Dobroruková spolu se svým dnes již zemřelým manželem, předním československým zoologem RNDr. Ing. Luďkem J. Dobrorukou, vedla Stanici mladých přírodovědců při východočeské ZOO ve Dvoře Králové, organizovali letní přírodovědecké tábory a tvořili náplň pro přírodovědné kroužky pro děti ze Dvora Králové a okolí. Po roce 1990 založili Klub NATURA, jehož cílem je rozšiřovat zoologické, botanické, ekologické, etologické a obecně biologické poznání svých členů, převážně studentů Gymnázia Dvůr Králové n. L. a studentů dalších škol v kraji, dále učitelů a dalších zájemců, a to formou přednášek, laboratorních cvičení, exkurzí, letních přírodovědných táborů a expedic. Každoročně Klub NATURA pořádá letní přírodovědný tábor pro děti od 9 do 18 let a dále pořádá i zahraniční expedice po Evropě i severní Africe s cílem poznat a srovnat ekosystémy od polárního kruhu po Saharu. Záměrem Klubu NATURA a zejména prof. Jany Dobrorukové je vyhledávat talentované studenty, rozvíjet jejich schopnosti a zájem o tvořivý výzkum a připravovat je na přírodovědecké soutěže. Jana Dobroruková je zcela ojedinělá ve své inspirativní úloze v povzbuzování a uchovávání zájmu o přírodovědu u dětí v rozmezí věku 9 – 18 let, a v množství svého volného času,

Jan Žižka z Trocnova (7)

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách. Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice, a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV. omilostněn, a poté vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa. V létě r. 1419 byl Žižka jedním z čelných účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou, kvůli níž metropoli opustil, a odcestoval do Plzně. Poblíž tohoto města dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nicméně nucen město přenechat nepříteli, a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, patrně mu náležel post vojenského velitele. Již na jedno oko slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka, a s největší pravděpodobností zcela oslepl . Ani toto postižení mu však nezabránilo, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpr...

Jan Zerzán (10)

Před víc jak 30 lety se vyléčil z onkologického onemocnění pomocí stravy. Od té doby studuje nejrůznější dietologické směry u nás i v zahraničí. Vede mnoho let dietologickou poradnu pro lidi s nejrůznějšími chronickými nemocemi. Provádí testování individuálních potravinových zátěží.

Jan Voldán (6)

Autor špionážních románů.

Jan Voborník (14)

Jan Voborník byl český pedagog, spisovatel, dramatik, překladatel, literární kritik a historik. Narodil se v rodině sedláka Jana Voborníka a Kateřiny Vrzákové. Měl tři sourozence: Annu , Marii a Vácslava středoškolského profesora, dramatika, esejistu. Jan se oženil s Anežkou Bautzovou , měli dva syny – doktory práv: Jana a Václava . Po vychození německé farní školy v Opočně a trojtřídky v Dobrušce studoval na katolickém gymnáziu Borromeum v Hradci Králové, kde maturoval v r. 1875. Již tehdy projevoval zájem o divadlo, hrál s ochotníky, psal poezii i drobnou prózu. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval obecnou filologii, češtinu a filozofii . Po složení učitelských zkoušek působil jako středoškolský učitel s aprobací češtiny, latiny a řečtiny v Rychnově nad Kněžnou , Domažlicích 1886–1891), Jičíně , Litomyšli a na Malostranském gymnáziu v Praze . Jako učitel si pro své neformální vystupování a lidský přístup získal přízeň studentů. Patřila k nim řada budoucích vědců, spisovatelů a kulturních pracovníků, např. lingvista Josef Páta, egyptolog František Lexa, cestovatel E. S. Vráz, ilustrátor Adolf Kašpar, loutkoherec Jindřich Veselý, spisovatelé J. Š. Baar, Adolf Wenig, Vladislav Vančura, Jiří Haussmann. Ve svých působištích inicioval činnost divadelních ochotníků. Byl znám jako literární historik a kritik, autor historických dramat, která byla většinou hrána na ochotnických scénách, často za účasti autora jako herce a režiséra. Účastnil se dění ve studentských kroužcích, v Literárním odboru Umělecké besedy, autorsky spolupracoval s periodiky Česká včela a Národní listy. Používal pseudonymy: Jan z Pohoře, Jean Pasquin. Byl členem zkušební komise středoškolské, členem České akademie III. třídy dopisující. Roku 1929 se stal čestným občanem Litomyšle, 21. dubna 1939 byl na Univerzitě K...

Jan Václav Novák (13)

Narozen 21.12.1853 v Račicích u Smiřic, zemřel 30.4.1920 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, literární historik, komeniolog, překladatel a editor spisů J. A. Komenského, editor staročeské literatury, překladatel literatury pro mládež, redaktor pedagogického časopisu, stati o vychovatelství a o dějinách školství.

Ján Uličiansky (16)

Slovenský dramatik a dramaturg, autor divadelních a rozhlasových her a knih pro děti.

Jan Tuček (18)

Jan Tuček byl český varhanář. Firma, kterou Tuček založil, byla největší v Čechách, postavila přes 420 varhan a vyrobila přes 8000 harmonií evropské i americké soustavy. Největší varhanářské práce jsou: Další velké nástroje jsou v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře z roku 1904, v katedrála sv. Bartoloměje v Plzni z roku 1923, ve Štramberku z roku 1940 a v Želivě z roku 1941. Mnoho nástrojů bylo postaveno v Polsku, v Litvě, v Chorvatsku, v Istrii aj.

Jan Šulc (11)

Jan Šulc se narodil v roce 1965, po studiu anglistiky a portugalštiny pracoval v jednom z pražských antikvariátů a od roku 1990 tři roky v nakladatelství Odeon. V současné době je Šulcovo jméno úzce spojeno zejména s nakladatelstvím Torst, které je zaměřeno na vydávání memoárů, beletrie a odborné literatury. Spolupracuje s nakladatelstvím zhruba dvacet let a podílí se na tvorbě jeho edičního plánu a na vzniku knih.

Jan Seidel (11)

Jan Seidel byl český hudební skladatel. Základy hudebního vzdělání získal v rodině. Vedle studia na reálce v Nymburce se učil hře na varhany u místního varhaníka A. Hoffmanna. Vystudoval inženýrské stavitelství a architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a krátce studoval i malbu a výtvarné umění na Akademii výtvarných umění u Vratislava Nechleby. V letech 1936–1938 učil na pražském reálném gymnáziu a vedle toho studoval skladbu u Aloise Háby na Pražské konzervatoři a soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra. Jako skladatel scénické hudby a dirigent působil od roku 1936 v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a dále spolupracoval s Novým divadlem, divadlem D 34 a s Československým rozhlasem. Spolu s architektem Zdeňkem Pešánkem pracoval na Multimediálních kinetických kreacích. V letech 1938–1945 byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta. Po vzniku Gramofonových závodů Supraphon v roce 1945, se stal jejich uměleckým ředitelem. V roce 1958 byl jmenován šéfem opery Národního divadla a v letech 1967–1975 byl hlavním dramaturgem opery. V závěru své profesní kariéry působil v Československém rozhlase Praha. Po roce 1989 se stáhl do soukromí. Zemřel roku 1998 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Od mládí byl levicově orientovaný, což se projevovalo nejen v množství funkcí v různých svazech, ale i v jeho tvorbě. Byl autorem mnoha politicky angažovaných skladeb a masových písní. Mimo jiné zkomponoval pochodovou píseň „Kupředu, zpátky ni krok“, která se stala znělkou zpráv Československého rozhlasu. Za svoji práci a angažovanost obdržel nejvyšší státní vyznamenání: Státní cenu Klementa Gottwalda , Řád práce i tituly zasloužilého umělce , národního umělce a Řád republiky . Vedle toho však skládal i symfonická díla, kantáty, sbory, opery, instrumentální koncerty, komorní hudbu, scénickou hudbu a hudbu pro film. Za filmovou hudbu k filmu Karla Steklé...

Jan Racek (14)

Narozen 1.6.1905 v Bučovicích na Moravě, zemřel 5.12.1979 v Brně. PhDr., DrSc., profesor hudební vědy, vedoucí Moravského hudebního archivu. Práce v oboru, publikoval též francouzsky.

Jan Petrus (15)

Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.

Jan Otokar Fischer (14)

Jan Otokar Fischer byl český vysokoškolský pedagog, romanista, profesor dějin francouzské literatury a překladatel. Jeho otec Otokar Fischer byl profesorem germanistiky na Univerzitě Karlově. Jeho matkou byla malířka Vlasta Vostřebalová-Fischerová. Rodiče se ale záhy rozvedli. Maturoval na smíchovském gymnáziu v roce 1941. Poté abiturientsky studoval obchodní akademii a věnoval se také studiu jazyků. Na učitelském ústavu složil zkoušky z francouzštiny, angličtiny, španělštiny, italštiny, portugalštiny a rumunštiny. Po konci války vystudoval španělštinu, francouzštinu a angličtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. Již za studia působil na fakultě jako lektor. Studium zakončil doktorátem v roce 1949 prací o španělské filologii. Poté se stal odborným asistentem. Na počátku 50. let vedl volné kurzy portugalštiny, než byl obor lusitanistika plně akreditován a pověřenou osobou se stal Zdeněk Hampl. V roce 1951 se habilitoval. V roce 1956 obhájil titul kandidáta věd prací o francouzském básníku Bérangerovi. V roce 1963 získal doktorát věd za práci Problémy francouzského kritického realismu. Ve stejném roce byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Od roku 1958 vedl katedru romanistiky na FF UK. Od roku 1974 vedl současně oddělení západních literatur Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd. Ve svém díle se zabýval především francouzským realismem 19. století . Dále je autorem monografií a učebnic o dějinách světové a francouzské literatury.

Jan Novák (13)

Narozen 4. 4. 1953 v Kolíně. Prozaik a dramatik, píše česky i anglicky.

Jan Kraus (8)

Jan Vladimír Kraus je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu . Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí – Marka Blažka , zpěváka Davida Krause , Adama Krause a Jáchyma Krause . Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause – žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez – působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus – profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová – pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka…, atd. Jan Kraus moderoval populární pořad České televize Uvolněte se prosím, který byl později ukončen. Jeho obdobou je pořad Show Jana Krause, který také moderuje, tentokrát na stanici FTV Prima. Mimo to také moderoval jeden ročník Českého slavíka, a to v roce 2013. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. V roce 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a vůči přísluš...

Jan Hammer (13)

Narozen: 15.9.1919 Nýřany, okr. Plzeň-sever , zemřel: 2.5.1989 Praha. MUDr.CSc. kardiolog, skladatel a jazz.hudebník ; abs. LF UK Praha ; prac. na inter.klin.fak. nem.Pod Petřínem ,v Ú.pro choroby oběhu krevního . Zasloužil se o vybudování 1.koronární jednotky v ČSSR . Kardiolog IKEM Praha-Krč do r. 1989). Předseda Kruhu taneční a jazzové hudby.

Jan Adam (10)

Narodil sa v rodine baníka Jána Horáka a jeho manželky Kataríny ako jedno z ich štyroch detí. Jeho otec zomrel v roku 1914 v 1. svetovej vojne a o rodinu sa starala len matka, ktorá zomrela v roku 1923. Študoval na gymnáziu v Banskej Štiavnici, neskôr v učiteľskom ústave. Pôsobil ako učiteľ v Teplej, v rokoch 1946 - 1948 pôsobil ako ľudovýchovný referent v Matici slovenskej v Martine, kde bol tiež redaktorom detského časopisu Slniečko a redigoval edície Most a Kvety. Po odchode z Matice slovenskej pôsobil od roku 1953 ako riaditeľ na škole v Svätom Antone, neskôr v Podsitnianskej a v rokoch 1964 - 1967 v Banskej Štiavnici. Zomrel 11. júna 1974 v Prešove, no pochovaný je v Banskej Štiavnici. Jeho beletristické diela čerpali z banskoštiavnického prostredia, odkiaľ pochádzal. Napísal takmer štyri desiatky knižiek. Debutoval v roku 1927 básňou Ecce! v regionálnom periodiku Hlasy spod Sitna, zbierkou povestí Sitniansky vartár. Dielo: Próza pre dospelých: 1940 - Biele ruky, novela 1942 - Legendy, poviedky 1942 - Zlaté mesto, historický román 1943 - Táliky, román 1946 - Zahmlený návrat, novela 1947 - Hory mlčia, povstalecký román 1950 - Vysoká pec, zbierka noviel a poviedok 1953 - Šachty, román 1954 - Na baňu klopajú, zbierka noviel a poviedok 1962 - Lukavická škola 1964 - Prípad na bani Joachim 1968 - Smrť kráča k zlatému mestu, historický román 1974 - Volanie lesa, životopisný román, ktorý vyšiel pre dospelých až posmrtne Próza pre deti a mládež: 1937 - Sitniansky vartár, zbierka povestí 1939 - Zvonárik od svätého Ilju, zbierka povestí 1940 - Sitnianska biela skala, zbierka povestí 1941 - Víchrica, román 1942 - Oceľový tátoš, vlastenecké dielo 1944 - Na perutiach vtáka Ohniváka, vlastenecké dielo 1945 - Hudcov vrch, zbierka povestí 1946 - Mašinový doktor, rozprávka 1947 - Sebechlebskí hudci, historický román 1948 - Zlatá jaskyňa, rozprávka 1948 - Tri citróny, rozprávka 1949 - Pikulík, rozprávka 1950 - St...

J. L (13)

Ivan Málek (13)

Ivan Málek byl český a československý lékař, mikrobiolog, člen Československé akademie věd, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V 50. letech představitel dogmatického stalinistického pojetí vědy. Po roce 1968 politicky a profesně odstaven. Maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze, pak absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde promoval roku 1932. Od roku 1934 působil jako asistent v Bakteriologicko-sérologickém ústavu lékařské fakulty. V letech 1941-1944 byl zaměstnán ve Státním zdravotním ústavu. V období let 1944-1945 působil v laboratořích Fragnerovy farmaceutické továrny v Dolních Měcholupech. Během druhé světové války spolupracoval se skupinou komunisticky orientovaných lékařů, kteří připravovali projekt reformy československého zdravotnictví. V roce 1945 absolvoval studijní cestu do USA a Kanady. V letech 1946-1950 byl docentem a později profesorem mikrobiologie a imunologie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V roce 1950 se stal ředitelem Ústředního ústavu biologického. Patřil mezi první osobnosti Československé akademie věd. Roku 1952 zakládal Biologický ústav ČSAV, který řídil. V letech 1962-1970 byl ředitelem Mikrobiologického ústavu ČSAV. Jako vědec se podílel na výzkumu vývoje nových léků. Stál u počátků tuzemského výzkumu antibiotik a je jedním ze zakladatelů Výzkumného ústavu antibiotik v Roztokách u Prahy. Angažoval se i politicky. Od konce 40. let 20. století se v jeho vědecké tvorbě objevují ideologicky podmíněné teorie inspirované sovětským vědcem Trofimem Lysenkem. Potlačoval naopak tradiční genetické teorie Gregora Mendela. Coby aktivní komunista se zapojil i do širších politických debat. Kritizoval Masaryka, Čapka, „buržoazní objektivismus“ a další dřívější pilíře československé vědy. V roce 1955 vydal v tomto duchu propagandistickou publikaci Boj nového se st...

Ivan Dvořáček (11)

MUDr. Ivan Dvořáček, CSc. , vedoucí katedry didaktiky a pedagogiky ILF. Věnoval se metodice tvorby počítačových programů pro modelové problémové situace v oblasti neodkladné péče. Publikace o první pomoci.