Všichni Autoři a témata

František Kuřina (19)

Narozen 16.6.1932 v Pivkovicích-Chrástu. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský učitel, matematik, práce z oboru.

František Bernard Vaněk (12)

František Bernard Vaněk byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles , potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově. Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi. V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní poli...

Ferdinand Herčík (14)

MUDr., RNDr., vynikající badatel v oboru radiobiologie a biofyziky. Byl synem akademického malíře Ferdinanda Herčíka Po maturitě se zapsal na Přírodovědeckou Fakultu MU . Již jako septimán začal pracovat v ústavu rostlinné fyziologie PřF pod vedením V. Úlehly; ten ho uvedl do biofyzikálního výzkumu na rostlinných modelech. Z této problematiky již v r. 1925 vytěžil svou první samostatnou publikaci. Doktorátu na LF MU dosáhl r. 1932. V l. 1928–31 působil jako asistent zmíněného ústavu na PřF MU, kde se r. 1932 habilitoval z obecné fyziologie. R. 1931 přešel na radiologickou stanici LF MU, kde pak působil v oboru radiační biofyziky do r. 1937. R. 1935 se na LF MU habilitoval z právě vzniknuvší lékařské biofyziky monografií Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin. Své znalosti biofyziky prohloubil studijním pobytem na biologické stanici ve Villefranche , v Pasteurově ústavu v Paříži, v oddělení pro molekulární biofyziku Lecomta du Noüy , a v Rockefellerově ústavu v New Yorku, v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa . Od studia změn povrchového napětí, které vznikají v biologických soustavách vlivem světla , od r. 1932 postupně přešel k širokému spektru experimentálních studií radiobiologických. Studoval biologické účinky všech druhů krátkovlnného záření, zejména pronikavého elektromagnetického i korpuskulárního , na živé buňky. Doklady pro zásahovou teorii, jež získal, ho postupně vedly k teorii kvantové biologie. Stal se průkopníkem čs. biofyziky a zakladatelem čs. radiobiologie. R. 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie a byl povolán do čela biologického ústavu LF MU, do jehož rámce převedl i radiologickou stanici. Řádným profesorem obecné biologie byl jmenován r. 1946, se zpětnou účinností od r. 1941. Mezitím byl zaměstnán v Zemském radioléčebném ústavu v Brně, kde se věnoval radioterapii a potají p...

Eva Papoušková (15)

Vlastní jméno - Eva Zelníčková - Vystudovala FAMU, je úspěšnou scénáristkou televizní tvorby. Eva Papoušková se narodila 4. ledna 1969 v Brně, po gymnáziu studovala bohemistiku a anglistiku na FF UK, později FAMU, obor filmová a televizní scenáristika a dramaturgie. Po škole psala pohádky, překládala, napsala scénář televizní pohádky Řád saténových mašlí a večerníček O Kanafáskovi. Je autorkou scénářů několika seriálů, například Světla z pasáže, Pojišťovna štěstí, Zázraky života.

Emily Bone (19)

Autorka výtvarných knih pro děti.

Emilijan Stanev (11)

Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...

Eloisa James (16)

Vlastním jménem Mary Bly. Velmi úspěšná autorka historickývh románů publikovaných s velkým úspěchem. Její romány se opakovaně objevují na best-seller seznamu. Po absolvování Havardské university se stala profesorkou a přednáší na universitě,píše pro několik časopisů. V současné době je docentem a ředitelem pro postgraduální studium v anglickém oddělení na Fordham University v New Yorku. Je matkou dvou dětí a je provdána za pravého italského rytíře.

Elaine Mazlish (10)

Americká psycholožka, autorka příruček o komunikaci v rodině.

Eileen Wilks (16)

žije v Texasu, odkud pocházejí její předkové. Její rodiče procestovali během prvnich dvaceti let manželství devět měst ve třech amerických státech spolu s dvěma dětmi - jedním z nich byla Eileen - a blíže neurčeným počtem psů a koček. Kočovný způsob života zanechal stopy i na Eileenině profesionální kariéře, kdy prošla řadou nejrůznějších povolání, mimo jiné pracovala také na ranči. Mezitím stihla vychovat dvě děti a, stejně jako její rodiče, se starala o bezpočet psů a koček. Teprve když začala psát, tak se ostatních činností vzdala - protože psaní bylo a je přesně to, čemu se chce věnovat nejvíce.

Eduard Kriegelstein (15)

Autor matematických učebnic.

Eduard Hončík (10)

* 10. 11. 1914, Trmice † 2. 4. 1988, Ústí nad Labem Prozaik Pocházel z pěti sourozenců; po smrti otce, sklářského dělníka , musel už jako dítě pomáhat matce živit rodinu. Vychodil měšťanskou školu a vyučil se soustružníkem kovů . Za hospodářské krize střídal rok příležitostné práce , od 1932 pracoval v dolech v Trmicích a od 1934 byl zámečníkem v Ústí nad Labem. 1936 nastoupil základní vojenskou službu v Litoměřicích; po návratu do civilu a záboru pohraničí se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde pracoval nejprve jako umývač lahví, později jako brusič a frézař v automobilce . V Ústí nad Labem, kam se s rodinou po osvobození vrátil, byl vedoucím výchovy učňů. 1948 však onemocněl dětskou obrnou. 1950 se jako zdravotně těžce postižený stal technickým úředníkem v Severočeských tukových závodech, zároveň zde 1953–56 redigoval závodní časopis Budovatel. Koncem 1961 odešel do invalidního důchodu. Přispíval do novin a časopisů: Dikobraz , Rudé právo , Průboj , Kulturní tvorba, Dialog, Květy, Plamen, Svět práce, Revue Teplicka, Pravda, Literární měsíčník aj. Od 1953 spolupracoval s Čs. rozhlasem, který vysílal dramatizace jeho povídek . Podle románu Spanilá jízda byl 1974 natočen televizní film Kolečkáři . Pro časopis Průboj překládal z němčiny detektivní povídky pod pseudonymem Petr Vápeníček. Hončík knižně debutoval na sklonku 50. let. Opíraje se o vlastní zážitek bídy a hladové stávky v Trmicích, jakož i o předválečnou zkušenost se sudetskými Němci, napsal román s kolektivním dělnickým hrdinou Třicet šest pod zemí. Sociální a nacionální konflikty na severu Čech v 30. letech zachytil rovněž v další próze Spanilá jízda. Obě prózy jsou psány v duchu budovatelské poetiky: zvýrazňují kladné povahové rysy dělnick...

Ed Mac Bain (5)

Dylan Thomas (10)

Dylan Marlais Thomas byl britský básník a spisovatel velšského původu, píšící anglicky. Narodil se ve waleském pobřežním městě Swansea, v domě čp. 5 na Cwmdonkin Drive, v rodině učitele Davida Thomase a Florence Hannah Thomasové. Po školní docházce se v roce 1930 stal reportérem místního listu. Poesii se věnoval již od dětství a v roce 1934 publikoval sbírku básní 18 Poems. Ačkoliv byl často řazen mezi britské surrealisty, spíše vytvořil vlastní vysoce poetický básnický styl, založený na bohaté obrazivosti a využití tradic velšských národních bardů, ačkoliv jeho tvorba využívala i postupů modernismu. Thomas byl známý i svou expresívní recitací, kterou předjímal moderní postupy recitace poezie, takže kromě tradičních sbírek básní se zachovaly i nahrávky jeho vlastního přednesu básní. V roce 1946, kdy vyšla sbírka básní Deaths and Entrances překročil Dylan význam pouze pro oblast Velké Británie, kde již od roku 1934 zaujímal jedno z nejdůležitějších míst mezi básníky, a stal se celosvětově významným anglickojazyčným básníkem. Podnikl až do své smrti několik turné do USA, kde recitoval svou poesii. Na jednom z nich v roce 1953 zemřel. Dylan Thomas se v roce 1937 oženil s tanečnicí irského původu Caitlin McNamarovou, a měl s ní několik dětí - syny Llewelyna a Colum Garana a dceru Aeronwy . Život rodiny nebyl příliš šťastný kvůli hádkám a sporům mezi manželi, jakožto i kvůli Dylanovu notorickému alkoholismu. Velšský hudebník John Cale během své kariéry zhudebnil několik jeho básní; čtyři z nich vydal na svém albu Words for the Dying z roku 1989. Jde o básně „There Was a Saviour“, „On a Wedding Anniversary“, „Lie Still, Sleep Becalmed“ a „Do Not Go Gentle Into That Good Night“. Thomasovým dílem je rovněž inspirována jeho píseň „Child's Christmas in Wales“ vydaná na albu Paris 1919 z roku 1973. V roce 1999 při koncertě v Edinburghu představil tři další zhudebněné básně Dylana Thomase: „If I Were Tickled by th...

David Lewis (10)

Sv. David Lewis, S.J. byl velšský katolický jezuitský kněz, a mučedník který byl také znám jako Charles Baker. Narodil se roku 1616 v Abergavenny, jako nejmladší z devíti dětí protestantského reverenda Morgana Lewise, který byl ředitel školy, a katoličce Margaret Pritchardové. Když mu bylo 16 let, při návštěvě Paříže, konvertoval ke katolictví a následně odešel studovat do Říma, kde byl roku 1642 vysvěcen na kněze. Po třech letech vstoupil k Tovaryšstvu Ježíšovu. Byl zatčen 17. listopadu 1678 v Kostele Svatého Michaela, Llantarnamu. V březnu 1679 odsouzen v Assize v Monmouth, jako katolický kněz a za rozšiřování katolické víry. Stejně jako John Wall a John Kemble, byl poslán do Londýna, kde se jím zabýval Titus Oates a další. Dne 16. března 1679 byl přiveden k soudnímu řízení v Assize . Byl přiveden jako tvůrce velezrady - za to že se stal katolickým knězem a zůstal v Anglii. Hájil se že nevinný ale svědkové tvrdili že jej viděli na mši provádět kněžské povinnosti. Otec Lewis byl Sirem Robertem Atkinsonem prohlášen vinným. Poté byl s Johnem Kemblem přiveden do vězení Newgate v Londýně a pokládali mu otázky ohledně spiknutí. Oates, William Bedloe, Dugdale a Prace nebyly schopny prokázat něco proti němu. Lord Shaftesbury mu poradil aby mu dal důkazy o spiknutí nebo aby se vzdal katolické víry, zato že bude ušetřen a velmi hodně odměněn. Poté byl přiveden do Usku, k jeho popravě Johnem Arnoldem z Monmouthshire. Dne 27. srpna 1679 byl oběšen a pak rozčtvrcen. Po záležitosti Tita Oatese , byl zbytek velšsky mluvících katolických duchovních buď popraveni nebo deportováni. Lewis byl do roku 2001 poslední velšský jezuita. Patří do skupiny 40 mučedníků Anglie a Walesu. Tento proces probíhal v arcidiecézi Westminster. Dekret o mučednictví byl vydán 8. prosince 1929. Blahořečen byl 15. prosince 1929. Poté po 40 letech dne 4. května 1970 byl vydán dekret o zázraku na pří...

David Levithan (15)

Benjamin David Levithan je americký spisovatel a editor, autor mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Ve jeho tvorbě se často vyskytují homosexuální vztahy.

David Černý (13)

David Černý je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku. Quo vadis je prvním dílem Davida Černého, které vzbudilo větší veřejnou pozornost. Jedná se o plastiku Trabantu na nohách, symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 byla umístěna na Staroměstské náměstí v Praze. Originál dostalo Fórum pro soudobé dějiny v Lipsku. Bronzový odlitek je od podzimu roku 2001 umístěn na zahradě německého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na pražské Malé Straně. Dne 28. dubna 1991 společně se svým kamarádem natřel růžovou barvou známý pražský tank IS-2 č. 23, což tehdy vyvolalo skandál. Roku 2008 na Smíchově krátce umístil pouze torzo růžového tanku s bílým invazním pruhem. V době války v Jižní Osetii tak reagoval na ruskou zahraniční politiku. Růžový tank však není první svého druhu. V roce 1985 natřela narůžovo tank polská skupina Lady Pank, která tak reagovala na represe polského komunistického režimu. Dne 21. srpna 2018 ráno v den padesátého výročí od sovětské okupace Československa v roce 1968 umístil umělec David Černý na náměstí Kinských v Praze 5 torzo tanku v klasické zelené barvě s bílým okupačním pruhem. Umělecký objekt je dle jeho slov na travnaté ploše „Dočasně umístěn. Tak tomu říkali“. Původně měl být objekt deinstalován za dva dny, ale radní Prahy 5 povolení k umístění prodloužili až do konce roku 2018. V květnu 2020 se torzo tanku na náměstí stále nachází. Jako Viselec nebo Zavěšený muž je označována socha Sigmunda Freuda o výšce 220 cm visícího za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze. Socha pochází z roku 1997. V roce 1999 Viselec shlížel ze stockholmského Muzea moderního umění ...

Daniil Ivanovič Charms (7)

Daniil Ivanovič Charms , vlastním jménem Daniil Ivanovič Juvačov byl ruský surrealistický spisovatel, básník a dramatik. Narodil se v rodině odpůrce carova režimu Ivana Juvačova, studoval na německém gymnáziu, kde se naučil německy a anglicky, kde vznikl jeho pseudonym, odvozený z ruského přepisu anglického slova harm , a kde studoval anglickou literaturu, jejímž žánrem nonsensu byl velmi ovlivněn. V roce 1924 nastoupil na leningradskou elektrotechniku, z níž byl ale vyloučen, po vyloučení se věnoval pouze literatuře. V roce 1926 vstoupil do Svazu básníků a vydal svou první publikovanou báseň, o rok později napsal absurdní drama Jelizaveta Bam. O další rok později založil spolu s dalšími spisovateli literární skupinu OBERIU, prosazující principy blízké literatuře nonsensu, a také začal publikovat dětskou literaturu. Komunistickému režimu a literatuře socialistického realismu byla skupina OBERIU nepohodlná, takže byl Charms v prosinci 1931 uvězněn, v roce 1932 mu byl trest zmírněn na vyhnanství v Kursku. V následujících letech je pod vlivem uvěznění a pronásledování NKVD jeho tvorba stále absurdnější, depresivnější, šílenější, cyničtější a krutější. V roce 1939 napsal své nejrozsáhlejší dílo, novelu Stařena . 23. srpna 1941 byl na udání zatčen, údajně za šíření protiválečné propagandy, a uvězněn na psychiatrickém oddělení leningradského vězení č. 1., kde počátkem roku 1942 za neznámých okolností zemřel. Existuje důvodné podezření, že ve své cele zemřel hlady, neboť v té době již probíhala nacistická blokáda Leningradu. Rehabilitován byl v roce 1960. Jeho dílo zachránili Charmsovi přátelé, kteří je ukrývali až do 60. let minulého století. V té době začala postupně vycházet jeho tvorba pro děti. Charms byl dvakrát ženatý. Pro jeho dílo jsou typické kratičké povídky o několika ods...

Danielle Dušková (8)

Danielle Dušková je prozaička střední generace. Danielle Dušková je dcera melantrišského sportovního novináře, autora detektivního románu a povídek ze sportovního prostředí. Když její otec nesměl publikovat, pracoval jako frézař. Matka Danielle Duškové Hana Golová byla literárně činná. Po ní zvolila Dušková pseudonym Danuše Golová pro svou druhou knihu. Používala také pseudonym Marcela Adamová. Danielle Dušková maturovala na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze, na univezitu však nebyla přijata. Pracovala v několika továrnách. V letech 1964 - 72 byla zaměstnána v projektovém ústavu, od roku 1972 se věnuje vlastní literární tvorbě. Přispěla též do sborníků Konfrontace v roce 1967 a Cesta v roce 1974.

Daniel Cole (10)

Daniel Cole pracoval ako záchranár a neskôr ako člen Kráľovskej spoločnosti na ochranu zvierat pred krutosťou . V poslednom čase pracuje pre dobročinný Kráľovský národný záchranný inštitút . Handrová bábika je jeho prvý román. Cole žije v anglickom meste Bournemouth. zdroj - bux.sk

Dagmar Šottnerová (12)

Narozena 1957. Pedagožka, autorka publikace o lidových tradicích.

Cornell Woolrich (5)

William Irish Cornell je tvůrcem mnoha thrillerů. Používal tři pseudonymy: William Irrish, Cornell Woolrich a George Hopley. Někteří ho přezdívali Edgarem Allanem Poem dvacátého století. V jeho pracích stále číhá smrt, zoufalství je častým společníkem jeho hrdinů na okraji noční můry. William Irish Cornell se narodil Georgi Hopley Woolrichovi 4. 12. 1903 v New Yorku. Jeho otec byl stavební inženýr, jeho matka byla pianistka. Rodiče se brzy rozvedli a Cornell se ocitl sám s matkou. Dětství prožil v Mexiku a do New Yorku se vrátil ve věku 15 let. Během studií na Kolumbijské univerzitě, využil nemoci, kdy se nemohl hýbat, k psaní literatury. Jeho první román byl vydán v roce 1926 a je velmi inspirován světem Scotta F. Fitzgeralda. V roce 1930 se oženil s dcerou továrníka, ale manželství bylo zrušeno po několika týdnech a tak žil nadále jen se svojí matkou. Cornell pak prošel hubeným obdobím, redakce odmítaly všechny jeho rukopisy. Nakonec se však situace obrátila a od roku 1934 do roku 1940 publikoval více než 350 povídek a posléze pak román Nevěsta byla v černém. Po plodném období se však odmlčel, pravděpodobně v souvislosti s nemocí jeho matky, která zemřela v roce 1957. Po smrti své matky, spisovatel, sužován alkoholismem a diabetes, ztratil inspiraci. Posledních jedenáct let svého života strávil v samotě svého hotelu. Musela mu být amputována noha a 25. září 1968 zemřel. Cornell Woolrich publikoval svůj první román roku 1926, aby po celá následující čtyři desetiletí jeho próza bezkonkurenčně poutala čtenářskou veřejnost svou záhadností, napětím a hrůzou. Nejpopulárnější krvavá periodika Ameriky - Dime Detective, Black Mask a Detective Fiction Weekly - vydávala stovky jeho povídek. Diváky kin mrazilo z adaptací jeho děl, z Hitchcockova filmu Okno do dvora, Truffautova Nevěsta byla v černém a Mořská panna z Mississippi, Tournierova Černé alibi a Siodmakova Dáma fantóm, a z další desítky filmů. A romány jako Nejpozději do úsvitu, Schůzka v černém a Sm...

Citron (5)

Citron je česká rocková skupina, která vznikla koncem 70. let 20. století v Ostravě v Československu. Během své kariéry byla známá svým hardrockovým a heavy metalovým zvukem, díky němuž si získala značnou oblibu ve své zemi i mezi rockovými nadšenci ve východní Evropě. Kapela v průběhu let prošla několika změnami v sestavě, ale dokázala si udržet stálou pozici na české hudební scéně.

Chris Rea (17)

Chris Rea je uznávaný britský zpěvák, skladatel a kytarista, známý svým charakteristickým chraplavým hlasem a kariérou trvající již několik desetiletí. Rea se narodil 4. března 1951 v anglickém Middlesbrough a svou profesionální hudební kariéru zahájil v 70. letech 20. století. Průlom v jeho kariéře přišel s hitem "Fool " z roku 1978, který mu vynesl nominaci na cenu Grammy a připravil půdu pro řadu úspěšných alb.

Charly Lane (20)

Ilustrátorka a grafická designérka. Žije ve Velké Británii.

Catherine Mann (15)

získala za svou tvorbu opakovaně řadu literárních i čtenářských ocenění. Patří k nejlépe prodávaným autorkám několika řad nakladatelství Harlequin. Po té, co se provdala za svého hrdinu - příslušníka leteckých sil, se jejími nejoblíbenějšími hlavními aktéry příběhů stali příslušníci vojenských jednotek. Catherine získala bakalářský titul na College of Charleston v oboru divadlo a pokračovala v magisterském studiu na univerzitě v Greensboro. Nyní společně se svými čtyřmi dětmi následuje svého „létajícího“ manžela po celém světě a sbírá všemožnou inspiraci i různé klípky k napsání svých dalších povídek.

Catherine Doyle (10)

Catherine Doyle vyrostla na západě Irska, v současnosti žije v Dublinu. Získala bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z vydavatelské činnosti. Je autorkou trilogie Krev za krev, jež je popisována jako Romeo a Julie ve světě Kmotra. Příběh se odehrává v současném Chicagu, kde vyrůstala její matka. Už jako dítě měla Catherine bujnou představivost a pokládá za štěstí, že našla rozumný způsob, jak svou tendenci k vymýšlení příběhů ventilovat. Kromě sledování filmů, běhání a cestování si Catherine dle svých slov ráda dělá legraci ze svých dlouholetých přátel a žije převážně v noci.

Carl Hiaasen (10)

Carl Hiaasen je americký spisovatel a novinář norského a irského původu. V roce 1974 absolvoval studium žurnalistiky na University of Florida, pracoval v deníku Miami Herald. Knihy psal zpočátku s Williamem Montalbanem a od roku 1986 samostatně. Také skládal texty pro zpěváka protestsongů Warrena Zevona. Jeho romány vycházejí z prostředí rodné Floridy a spojují detektivní zápletky se satirou na turistický průmysl a jeho neblahé dopady na životní prostředí. Podle knihy Striptýz natočil roku 1996 Andrew Bergman stejnojmenný film s Demi Moore v hlavní roli. Hiaasen vydal také dětskou dobrodružnou knihu Soví houkání, která byla rovněž zfilmována. Hiaasenovy knihy patří k americkým bestsellerům a byly přeloženy do 34 jazyků. V roce 1992 získal literární cenu Dilys Award. Hiaasen je známý také jako „objevitel“ Christophera Paoliniho.

Candice E Proctor (14)

Narozena v USA, žije v Austrálii, spisovatelka, historička a archeoložka.

Brigitte Riebe (9)

Německá spisovatelka Brigitte Riebe vystudovala historii a pracovala jako nakladatelská redaktorka. V sedmatřiceti letech dala výpověď a stala se autorkou na volné noze. Napsala několik desítek románů, ať už pod vlastním jménem, nebo skrytá za jeden ze svých pseudonymů. Její knihy se dočkaly obrovského čtenářského úspěchu a byly přeloženy do mnoha jazyků. Brigitte o sobě tvrdí, že je zvědavá, skeptická, ale věří na zázraky. Je známá důkladnými rešeršemi a psychologickou propracovaností svých literárních postav. Žije s manželem v Mnichově.

Břevnovanka (12)

Božena Hostašová (6)

Autorka kuchařské knihy.

Bohumír Kozák (8)

Bohumír Kozák byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury a ochránce památek. Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka . Měl mladší bratry Jana Blahoslava a Ladislava . Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech. Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život. V červenci 1920 se oženil s Drahomírou Havelkovou , se kterou měl tři děti. Mezi roky v letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly. Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd. Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Václava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca. Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu. Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších. Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným...

Bohumil Starý (13)

Narozen: 2.1.1908 v Držkově, okres Jablonec nad Nisou, zemřel: 7.3.1988. RNDr. entomolog, fytopatolog; absolvent přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno ; středoškolský profesor ; vědecký pracovník Státního výzkumného ústavu pro ochranu rostlin , Ústavu rostlinné. výroby , Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského .

Blaise Pascal (11)

Blaise Pascal byl francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teolog a náboženský filosof. Pocházel ze zámožné a vzdělané rodiny. Matka brzy zemřela a otec, který se roku 1631 přestěhoval s dětmi do Paříže, mu poskytl vynikající humanitní vzdělání; ač sám byl dobrým matematikem, před chlapcem vědu zatajil. Musel však kapitulovat, když zjistil, že asi desetiletý Blaise už si sám odvodil několik vět Eukleidovy geometrie. Roku 1638 se jeho otec – správce královských daní – dostal do konfliktu s kardinálem Richelieu kvůli novým daním a odstěhoval se do Rouenu; pro něho Blaise zkonstruoval svůj počítací stroj. V 16 letech napsal Pojednání o kuželosečkách, které ocenila Pařížská královská akademie a Descartes je pokládal za práci jeho otce. V roce 1647 vydal pojednání o tlaku vzduchu a o vakuu, založené na přesných srovnávacích měřeních s Torricelliho trubicí na hoře Puy-de-Dome. Po otcově smrti vedl v Paříži nákladný život s velkým dvorem a rozešel se se svou sestrou Jacqueline, která vstoupila do přísného kláštera Port-Royal. Od mládí měl chatrné zdraví, trpěl různými bolestmi a roku 1647 na čas ochrnul. Roku 1654 se při jedné vyjížďce málem zabil, když se na mostě v Neuilly-sur-Seine splašili koně a jeho kočár zůstal viset na zábradlí; Pascal se zachránil, ale upadl na dva týdny do bezvědomí. Když koncem listopadu 1654 přišel k sobě, měl mystické vidění, z něhož si zapsal: „Oheň. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, ne Bůh filosofů a učenců…“ a věnoval se pak už jen filosofii a náboženství. Klášter v Port-Royal, kde pobývala i jeho sestra a kam se po svém zážitku uchýlil, byl střediskem jansenismu, morálně přísného katolictví, a právě hledal obhájce ve sporu s pařížskou Sorbonnou a s jezuity. Tohoto úkolu se ujal Pascal a začal psát velmi ostré kritiky na uvolněnou morální teorii, „kazuistiku“, která hledala různé omluvy pro mravně pochybná jednání a kterou šířili zejména jezuité. Tyto listy vycházely ...

Bernard Clavel (8)

Bernard Charles Henri Clavel byl francouzský spisovatel. Pocházel z chudé rodiny, která mu neumožnila vysněné studium malířství, vyučil se cukrářem, pracoval v různých manuálních profesích a první román "Noční dělník" vydal až v roce 1956. Jeho nejvýznamnějším dílem je románová tetralogie Velká trpělivost, popisující život v jeho rodném kraji Jura ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Za závěrečný díl Plody zimy obdržel Goncourtovu cenu. Cestoval po světě, žil také v Československu. Vydal okolo devadesáti knih: kromě beletrie také svazek společensko-kritických esejů Klid zbraní, životopisy Paula Gauguina a Leonarda da Vinci, sbírky lidových pověstí nebo dětskou knížku O černém beránku a bílém vlkovi. Jeho tvorba se vyznačuje čtivým realistickým stylem a citlivým zobrazením osudů obyčejných lidí . Angažoval se v sociálním a protiválečném hnutí, byl členem Académie Goncourt a Sdružení pro výchovu k nenásilí a míru. V roce 2002 mu byl udělen Národní řád Québecu. Podle jeho předloh natočil Denys de La Patellière filmy Hrom do toho a Otec a dcera .

Ben Aaronovitch (14)

Ben Aaronovitch je britský spisovatel narozený v roce 1964 v Londýně. Vystudoval střední školu v Holowayi. Napsal 2 řady pro televizní seriál BBC Doctor Who – Pán času, jednu epizodu do seriálu Casualty a autorsky se podílel na sci-fi seriálu Jupiter Moon. K psaní knih se dostal tím, že na motivy epizod ze seriálu Pán času napsal novely a potom se již věnoval sérii Peter Grant, jejíž první částí je kniha Řeky Londýna.

Bedřich Mendl (7)

Bedřich Mendl byl český historik a první profesor hospodářských dějin na Univerzitě Karlově v Praze. Studium dějin opíral o využití nových metodologických hledisek i metodických postupů . Jeho dílo obsahuje prvky strukturálního pojetí oboru, které se v evropském měřítku prosadilo až po druhé světové válce. Zabýval se historií měst , ale i dějinami agrárními a politickými. Připravil významnou edici Knihy počtů města Brna . Používal syntetickou metodu a metodu typologickou. Byl židovského původu a v zoufalství nad perzekucí pro svůj původ i nad poměry v protektorátu spáchal sebevraždu.

Bartíková Petra (13)

Augustin (16)

Mužské jméno Augustin pochází z latinského slova augustus . Augustinek, Gusta, Gustík, August Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR je −8,5%, což svědčí o poměrně strmém propadu obliby tohoto jména.

Arthur Honegger (10)

Arthur Honegger byl významný švýcarský skladatel 20. století, člen skupiny Les Six, která sdružovala avantgardní skladatele v Paříži. Narodil se 10. března 1892 v Le Havre ve Francii, většinu života strávil ve Francii a stal se klíčovou postavou tamní scény klasické hudby. Honeggerův kompoziční styl je známý spojením francouzské průzračnosti a německé struktury, často obsahuje modernistické prvky a zároveň si zachovává lyrické cítění.

Annette Wolter (11)

Anette ,patří k předním autorkám kuchařských knih,Vařením a problematikou domácností se zabývá již dvě desítky let. Dnes je uznávanou odbornicí na přípravu pokrmů a nápojů. Je autorkou spousty kuchařských knih a několikanásobnou nositelkou ceny Německé gastronomické akademie.

Anne-Sophie Baumann (17)

Francouzská autorka knih pro děti.

Anne Herries (18)

Linda Sole je dcerou učitelky a dámského kadeřníka. V otcově kadeřnictví pracovala od patnácti let až do doby, kdy se vdala. Potom měla na nějaký čas vlastní salon, ale nakonec tuto práci opustila, aby se věnovala psaní a pomohla svému manželovi zaběhnout obchod se starožitnostmi. Svoji první knihu vydala v roce 1979 pod pseudonymem Lynn Granvilleová a nebylo to pro nakladatelství Harlequin. Úspěch její první romance se však dostavil brzy poté - v roce 1981. V současné době má za sebou 12 převážně historických romancí, ale píše i pro jiná nakladatelství pod vlastním jménem Linda Soleová. Psaní bylo odjakživa jejím snem a je tedy ráda, že se jí tak dokonale splnil.

Anna Kadlecová (6)

Narozena 1931 v Javorince. Doc. Ing., CSc., architektka, práce z pozemního stavitelství.

Andrej Plávka (19)

Andrej Plávka byl slovenský spisovatel a básník a komunistický funkcionář. Užíval i pseudonymy Martin Podhorský, Plávka-Podhorský, Podhorský, Vladimír Veselý, Vl. Veselý atd. Narodil se v rodině koželuha. Vzdělání získával v Liptovské Sielnici, Liptovském Mikuláši a později na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze , ale studium nedokončil. V letech 1931–1945 byl úředníkem v organizaci křesťanské mládeže YMCA, v roce 1939–1945 vedoucím ústavu pro sociální a kulturní péče v Banské Bystrici. V letech 1945–1946 byl náměstkem pověřence informací, v letech 1946–1947 byl tajemníkem Národní fronty a zároveň do roku 1949 rovněž pracoval v Úřadu Sboru pověřenců. V letech 1949–1968 pracoval jako ředitel knižního vydavatelství Tatran, přičemž byl také v letech 1957–1963 tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1958–1966 členem ÚV KSS, také členem ÚV NF SSR. V letech 1963–1965 se věnoval výhradně literární činnosti a v letech 1969–1982 byl předsedou Svazu slovenských spisovatelů. Své první básnické dílo uveřejnil v roce 1922 v časopise Nový rod, a později publikoval iv dalších časopisech. Knižně debutoval v roce 1928 sbírkou básní Z noci i rána. Ve své tvorbě se inspiroval zejména starší generací Slovenská autorů, jako byli Štúrovci, ale zejména Pavol Országh Hviezdoslav, ale zároveň se věnoval i moderním uměleckým směrem, jako jsou poetismus a nadrealizmus. Jeho dílo je přeloženo do mnoha cizích jazyků . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Plávka na slovenské Wikipedii.

Andreas von Rétyi (10)

Andreas von Rétyi se už dvacet let jako nezavislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední ředě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

Andrea Coddington (12)

Andrea Coddington pochádza z Radošiny a vyštudovala žurnalistiku v Bratislave. Narodila sa 20. júla 1975 v znamení raka. Novinárske remeslo praktizovala v STV na zahraničnom spravodajstve a v rádiu Koliba , kde spravodajský tím vytvorila.V januári 2002 odišla do USA ako zahranično-politická spravodajkyňa. Bola šéfredaktorkou slovenského denníka vychádzajúceho v Amerike. V New Yorku sa zamilovala, vydala a nakoniec aj ovdovela. Tieto životné situácie ju priviedli k napísaniu knihy z amerického prostredia, v ktorej opísala rôzne osudy Slovákov. Nosným sa však stal jej vlastný. Vďaka pracovným povinnostiam v USA sa Andrea náhodou stretla s manželom a bola to „láska na druhý pohľad“. Jedného rána však tento výborný otec a priateľ povedal svoje posledné bye-bye a už sa nikdy nevrátil. Nebola to však jediná rana, ktorá ju postihla. Časy, v ktorých prišla o bývanie a v ktorých nemala ani na topánky, má už chvalabohu za sebou. Teraz sa Andrea teší z nového bytu a verí, že ju ešte niekedy postretne veľká láska.

André Breton (13)

André Breton , Francie – 28. září 1966 Paříž) byl francouzský básník a prozaik. Je považován za zakladatele a hlavního teoretika surrealismu. Jako mladý student medicíny psal lyriku, ovlivněn symbolisty, obzvláště Stéphanem Mallarmém. Na počátku roku 1916 se v Nantes seznámil s Jacquesem Vachém, který na něj měl rozhodující vliv. Intenzivně se zabýval Rimbaudem a pracemi Sigmunda Freuda, se kterým si také vyměnil několik dopisů a v roce 1921 ho ve Vídni navštívil. Psychoanalýza hrála rozhodující úlohu v jeho životě, první možnost zkoušet její poznatky v praxi se mu naskytla během první světové války, kdy sloužil jako asistent v psychiatrickém středisku II. armády v Saint-Dizier. Roku 1918 se seznámil s Guillaumem Apollinairem a v roce 1919 spolu s Louisem Aragonem a Philippe Soupaultem založil revui Littérature. Poté, co v roce 1919 přišel z Curychu Tristan Tzara, se v Paříži začalo rozvíjet dadaistické hnutí a Breton se stal jeho členem. Po čase však začal jeho prostředky shledávat neúčelnými a došlo mezi ním a Tzarou k názorovým střetům. Jeho definitivní rozchod s dadaismem nastal v roce 1922. Už dva roky před tím, společně se Soupaultem, vydal Magnetická pole, automatický text, podle Bretonova pozdějšího vyjádření první surrealistické dílo vůbec. Nebylo prezentováno jako umění, ale jako práce v podstatě vědecká. Ačkoli šlo o vědu, která neuznává aparát logiky a zkoumá ty nejniternější oblasti lidského ducha. V roce 1924 spolu se svými přáteli - Louisem Aragonem, Paulem Éluardem a Benjaminem Péretem - oficiálně ustavil surrealistickou skupinu. Breton se pak po celou dobu jejího trvání nacházel v jejím středu, to nejen pro svůj teoretický přínos, ale i výjimečné osobnostní vlastnosti. Ačkoli později byl často nahlížen jako autoritativní vůdce. V roce 1924 také vydal Manifest surrealismu, ve kterém ho definoval jako „čistý psychický automatismus“ a stal se redaktorem revui La Révolution Surréaliste , org...

Alessandra R. Torre (15)

Alena Ladová (11)

Alena Ladová byla česká malířka a ilustrátorka, dcera Josefa Lady. Ilustrovala řadu knih pro děti, mezi nejznámější patří Alena Ladová dětem a Kluci, holky a Stodůlky. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963. Její manžel Jan Vrána byl pořadatelem a vydavatelem díla Josefa Lady. Tuto činnost později převzal jejich syn Mgr. Josef Lada .

Aleksandr Borisovič Čakovskij (14)

Ruský prozaik.

Alan Grant (20)

Alan Grant je fiktivní postava románu a série filmů Jurský park. Jde o paleontologa z Montany , specializovaného na teropodní dinosaury. Grant v době děje filmu má asi 40 let a je pověstný svou mrzutostí a špatným vztahem k dětem jakéhokoliv věku. Vydá se spolu s kolegyní , paleobotaničkou Ellie Sattlerovou na pozvání milionáře Johna Hammonda prozkoumat a odborně posoudit novou úžasnou atrakci - Jurský park, plný genetickým inženýrstvím naklonovaných dinosaurů. Hammond potřebuje dobrozdání experta na dinosaury a tak je přizván i Grant, kterému předtím milionář dlouhodobě sponzoroval vykopávky. Výprava se tedy vydá na kostarický ostrov Isla Nublar, kde je park umístěn. Dinosauři se však dostanou mimo kontrolu a mnoho lidí zemře. Grant tento nebezpečný „výlet“ přežije a je mu dopřáno stát se hlavní postavou i ve třetím díle série . Granta v obou případech ztvárnil novozélandský herec Sam Neill. Knižní předloha paleontologa se od filmové podoby lišila jen v několika drobnostech. Grant je v knize popisován s plnovousem, oproti hladce oholenému Samu Neillovi, a jeho vztah k dětem je oproti filmovému postoji opačný. V druhé knize je pouze zmiňován a z pera Michaela Crichtona žádná další knižní pokračování nejsou, třetí film již nevychází z knižní předlohy.

Adrienne Thomas (9)

Autorka židovského původu. Pod vlivem zkušeností za první světové války napsala roku 1930 protiválečně zaměřený román "Die Katrin wird Soldat," který ji téměř přes noc proslavil a následně byl přeložen do 16 jazyků. Za druhé světové války emigrovala do USA. Od roku 1951 žila ve Vídni.

Adam Andres (12)

Veronika Válková je česká spisovatelka fantasy, které svá díla vydává pod pseudonymem Adam Andres. Pod vlastním jménem publikuje beletrii pro děti a učebnice dějepisu. Vystudovala latinu a historii na FFUK a pracuje jako profesorka dějepisu a latiny na víceletém Gymnáziu Na Pražačce. Všechny tyto knížky ilustroval Petr Kopl Veronika Válková publikovala řadu článků v časopise Pevnost, v současné době spolupracuje s časopisem Rodina a škola.

Abraxas (11)

Česká rocková skupina. Založil ji Slávek Janda v roce 1976 a zpočátku působila do roku 1988. Na počátku 80. let 20. století jeden z průkopníků české žánrové varianty "nové vlny", známé jako "nová vlna". Znovuobnovena v roce 1995, v roce 2009 stále aktivní.

Zuzana Kuglerová (18)

Slovenská spisovatelka, básnířka, novinářka, redaktorka a autorka knih pro děti a mládež.

Zita Janáčková (19)

Narozena 21. 4. 1967.Mgr., nakladatelka nakladatelství Nová škola specializovaného na školní učebnice, autorka učebních textů českého jazyka pro základní školy.

Zdenko Hochmuth (11)

RNDr. Zdenko Hochmuth, CSc., nar. 1950 v Ružomberku - známy slovenský speleológ a geograf, bol dekanom a prodekanom Pedagogickej fakulty v Prešove.

Zdeněk Urbánek (6)

Zdeněk Urbánek byl český spisovatel, překladatel, vysokoškolský pedagog a disident-signatář Charty 77. Po maturitě studoval na filosofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol se stal redaktorem nakladatelství Evropský literární klub. V roce 1945 se stal redaktorem ve Svobodném slově, a poté pracoval na ministerstvu informací. Od roku 1949 pracoval v Československém státním filmu jako lektor a brzy jako dramaturgický tajemník umělecké rady. Od roku 1957 se zabýval především překlady a přispíval do různých časopisů o divadle, po roce 1968 se stal zakázaným spisovatelem. Z toho důvodu jeho překlady v této době vycházely pod jmény jeho přátel. Po roce 1972 přispíval do samizdatových a exilových literárně zaměřených periodik. Po roce 1989 psal do několika novin a byl krátce rektorem AMU. Zdeněk Urbánek již od konce 30. let sbíral umění a od počátky války se pohyboval v okruhu Jiřího Koláře, skupiny Sedm v říjnu a Skupiny 42. Základ jeho sbírky tvořila díla Jiřího Fuky a Libora Fáry , dále díla Jiřího Koláře, Václava Hejny a Kamila Lhotáka. Počátkem normalizace odprodal díla politických oportunistů Arnošta Paderlíka a Františka Jiroudka. Byl dlouholetým přítelem bývalého českého prezidenta Václava Havla. Ten mu v jedné své politické úvaze vysekl poklonu: „Po desetiletí jsem své texty dával před jejich zveřejněním k posouzení svému celoživotnímu příteli spisovateli Zdeňku Urbánkovi. Zdeněk před časem umřel. Bude-li vám to, co jsem tu napsal, připadat naivní, ne-li přímo hloupé, pak vězte, že za to může ten, kdo Zdeňka povolal do ráje a mne nechal ve světě bez Zdeňka.“ Stát Izrael mu v listopadu 1992 udělil titul Spravedlivý mezi národy. Překládal především klasická díla britských a amerických autorů ....

Zdeněk Novák (11)

Práce o děrných štítcích.