38161–38220 z 157897 Autoři
Alta Vášová (3)
Alta Vášová je slovenská spisovatelka, autorka literatury pro děti a mládež a science fiction, filmová, televizní, rozhlasová a divadelní scenáristka. Vášová vystudovala Vyšší pedagogickou školu v Bratislavě, obor matematika a fyzika. Pracovala jako učitelka, ale také byla průvodkyní a uklizečkou na hradě Zvíkov. V letech 1968–1970 pracovala jako dramaturgyně v Československé televizi. Během normalizace psala doma. Počínaje rokem 1978 pracovala jako scenáristka Slovenskej filmovej tvorby. Autorka své vědeckofantastické práce směřuje k řešení problémů v oblasti etiky. Mimo tvorby pro děti a science fiction je také autorkou řady filmových, televizních a rozhlasových scénářů a také libret k muzikálům.
Více od autora
Alphonse Allais (1)
Alphonse Allais byl francouzský humorista, spisovatel a novinář. Pocházel z rodiny lékárníka a příznivce umění. Ten hostil ve svém domě malíře jako byli například Eugène Boudin, Charles-François Daubigny, Gustave Courbet nebo Édouard Manet. Dále jej navštěvoval například básník Charles Baudelaire. Již v mládí pomáhal otci v lékárně a po vojenské službě odešel v roce 1875 do Paříže studovat chemii. Nejprve pracoval jako farmaceut a poté během studia i v laboratoři svého učitele Henri Moissana a spolupracoval s Charlesem Crosem při jeho experimentech s barevnou fotografií. Studia ale zanedbával a nedokončil. Již během studií začal od roku 1875 přispívat do časopisu Tintamarre , později spolu s Félicienem Champsaurem založili časopis Les Écoles. Byl členem montmarterské bohémy. Byl zakladatelem a členem řady kuriózních spolků, jako například klub Les Hydropathes , jehož členy byli například Sarah Bernhardt, Paul Bourget, Guy de Maupassant, Jean Moréas nebo Georges Rodenbach. Spolek pořádal literární večery s provokativními a absurdními výstupy. Někteří členové klubu včetně Allaise se v roce 1881 stali členy kabaretu Le Chat Noir. V roce 1894 se oženil. Po zániku kabaretu Chat Noir v roce 1897 se uchýlil do ústraní, ale nadále psal a tiskl své povídky. Po jeho smrti vznikl spolek L'Association des authentiques amis d'Alphonse Allais - Spolek pravých přátel Alphonse Allaise, který popularizuje Allaisovo dílo. Po odchodu ze studií v roce 1880 ho otec přestal podporovat a tak se Allais živil psaním povídek a anekdot pro nejrůznější noviny. Byl jedním z hlavních autorů kabaretu Le Chat Noir v letech 1881-1897 a šéfredaktorem časopisu Chat Noir, který vydávali členové kabaretu od roku 1882 do roku 1898. V tomto kabaretu se rovněž setkal s rodákem ze stejné ulice v Honfleur - s Erikem Satie. Byl autorem anekdot, absurdního humoru, humorných povídek, mystifikací, smyšlených zpráv a od...
Více od autora
Alois Wokoun (2)
Ve svých 19 letech byl postižen poliomyelitidou. Po léčbě v Janských Lázních tam zůstal, získal kvalifikaci v metodě Kenny a ze svého vozíku léčil nejmenší pacienty s dětskou obrnou. Mimo to organizoval kulturní programy pro dospělé pacienty. Jeho koníčkem bylo také malování exotických ideálů. Po všeobecném očkování proti polio se vrátil do Prahy a studoval tam na Karlově univerzitě nejdříve práva a pak estetiku s teorií umění. V 60.letech 20.století se s diplomem stal regionálním metodikem amatérských talentů ve vizuálních odvětvích umění. V kladenském klubu filmařů vytvořil několik animovaných grotesek. Dvě z nich byly oceněny na filmových festivalech v Brně a Zlíně. S jeho iniciativou byly organizovány AMATRIKy – mezinárodní festivaly amatérských trikových filmů. Jako popularizátor umění se postupně specializoval na nové, moderní umění mimoevropských zemí, hlavně malířství, grafiku a sochařství tropické Afriky. Přestože závisel na dálkových informacích předních afrických umělců, fakult umění a galerií poštou, shromáždil – také prostřednictvím knihoven Náprstkova muzea, Orientálního ústavu a Univerzitní knihovny – dostatek pramenů, aby mohl publikovat kolem 60 článků a esejů o novém výtvarném umění v tropické Africe. Napsal hesla o něm do šestisvazkové encyklopedie nakladatelství ACADEMIA a třetinu obsáhlé české knihy „Safari za africkou kulturou“, ilustrované také jeho kreslenými stylizacemi a vydané nakladatelstvím PRÁCE v r. 1983. Od roku 1995 byl externím lektorem moderního afrického umění na Karlově univerzitě v Praze . Wokounovy afrikanistické přínosy jsou dokumentovány v akademických sbornících AFRICANA BOHEMICA a v encyklopedii orientalistů. afrikanistů a iberoamerikanistů KDO byl KDO, vydané nakladatelstvím LIBRI. V roce 2003 si NIGERIJSKÁ NÁRODNÍ GALERIE UMĚNÍ vyžádala a otiskla Wokounův esej o předním nigerijském umělci...
Více od autora
Alois Tybrych (2)
Narozen 11. 3. 1929 v Bozkově v Podkrkonoší, zemřel 25. 2. 2018. Doc. MUDr., CSc., internista, kardiolog, ředitel Institutu užité prevence a léčebné medicíny v Praze. Práce z oboru lékařské etiky. Pod pseudonymy píše básně, beletrii a politické fejetony.
Více od autora
Alois Sosík (2)
Historik, autor učebnice Dějepis" pro 7. ročník základní devítileté školy.
Více od autora
Alois Obermann (3)
Narozen 25.7.1923 v Jablonném nad Orlicí. Publikace z oblasti zeměpisu a též o Asii.
Více od autora
Alois Křišťan (2)
Narozen 1956 v Praze. Ing., ThDr., původně stavební inženýr, dnes salesiánský kněz, teologické a filozofické práce.
Více od autora
Alois Konečný (3)
Alois Konečný byl český a československý politik, meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou. Později byl senátorem Národního shromáždění ČSR. Původní profesí byl učitelem. Veřejně známým se poprvé stal již koncem 19. století, kdy učil na české škole v severomoravském Bohdíkově. Pro své veřejné a politické aktivity byl roku 1898 suspendován, ale později opět navrácen do své funkce. V této době již neúspěšně kandidoval do zákonodárných sborů. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Počátkem 20. století patřil k reprezentantům národních sociálů na Moravě. Na rozdíl od Čech šlo v této zemi o relativně slabé hnutí. V zemských volbách roku 1913 byl ale za ně zvolen na Moravský zemský sněm . Zde utvořil společný klub se zástupcem Lidové strany na Moravě Hynkem Bulínem a dvěma představiteli staročeské Moravské národní strany. Již předtím ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal i poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za český okrsek Morava 01. Usedl do poslanecké frakce Český národně sociální klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu socialistickou . Byl místopředsedou Revolučního národního shromáždění. Profesí byl řídícím učitelem. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Po jeho smrti jej roku 1923 jako náhradník v senátorském křesle vystřídal Josef Holý. Zemřel 19. září 1923 po delší nemoci. Po smrti byl na vlastní přání zpopelněn, což tehdy byl neobvyklý způsob pohřbu. Protože Brno nemělo tehdy ještě krematorium, byly jeho tělesné ostatky převezeny ke zpopelnění do Prahy, poté uloženy na Ústředním hřbit...
Více od autora
Alois Kánský (2)
Narozen 20. 10. 1954 v Praze, zemřel 31. 10. 2008. Katolický kněz, autor katechetických příruček, publicista.
Více od autora
Alois Hovadík (2)
Narozen 24. 8. 1921 v Horní Vsi u Holešova, zemřel 24. 10. 2017. Docent RNDr., CSc., zelinářský odborník. Autor publikací z oboru agronomie, zelinářství, rostlinářství.
Více od autora
Alois Frinta (1)
Režisér, herec, archivář a maskér Hodkovického amatérského divadla HAD. Autor regionální publikace.
Více od autora
Alois Čuma (3)
Narozen 21.6.1903 v Brně, zemřel 14.1.1966 tamtéž. Hudebník, literatura z oboru.
Více od autora
Alois Bradáč (3)
Alois Bradáč je český pedagog, cestovatel, fotograf, spisovatel a pacifista. Autor o sobě hodně prozrazuje v knize "Záhadné Zimbabwe". Na tragickém osudu svého dědečka vysvětluje svůj odpor k válce a své pacifistické postoje. Pak líčí svůj odlet do Jihoafrické republiky, popisuje tamější otřesné poměry, když chudina po nástupu Nelsona Mandely zchudla ještě víc, a cestu do Zimbabwe, kde návštěvu každé památky doplňuje historickým příběhem, který se k památce váže. K příběhům se staví velmi kriticky, protože za krásnými slovy o hrdinských činnech se většinou skrývá válečné vraždění a loupení vítězů nebo práce otroků v nelidských podmínkách. Maturoval na gymnáziu ve Velkém Meziříčí, studoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a pak učil na zdravotnické střední škole v Brně. Procestoval na 40 zemí 4 světadílů, publikovat tisíce fotografií a desítky reportáží, připravoval programy pro děti a mládež v televizi. V roce 2016 získal ocenění Speciální cena pro osobnost regionálního sportu v anketě Sportovec Kraje Vysočina.
Více od autora
Alois Beer (3)
Alois Beer byl český písmák a naivní malíř. Absolvoval tři třídy německé školy, ve třinácti letech se již učil dřevosoustružníkem. Po vyučení v roce 1849 odešel na vandr do Vídně, kdy prošel řadu zemí Rakousko-Uherska. Navštívil Prahu, Vídeň, Štýrsko, Bavorsko, severní Itálii, Benátky, Veronu a Milán a Lublaň. V Lublani navštěvoval kursy malířství. Po návratu do Dobrušky v roce 1858 si otevřel dřevosoustružnickou živnost. Sám píše, že byl "soustružníkem, řezbářem, pasířem, pozlatitelem, brejlařem a malířem". V roce 1862 se oženil a v roce 1863 koupil dům čp. 100 v Opočenské ulici. V roce 1869 umírá jeho první manželka a on se záhy žení podruhé. Druhé manželství ale nebylo příliš šťastné. Beer byl velikým propagátorem technických novot. Jako první v Dobrušce například používal deštník. V prostředí malého města ale sklízel spíše posměch a byl považován za podivína. Časem proto zatrpkl. Na tom měly podíl i další okolnosti: nepříliš šťastné druhé manželství, neúspěch v podnikání, neporozumění sousedů i vlastních dětí. V roce 1886 přepsal svou živnost na syna a věnoval se malířství. Podílel se na organizaci hospodářských a průmyslových výstav v Dobrušce v letech 1889 a 1892. Zde se mu dostalo uznání mimo jiné od pražského "světlojemníka" Jindřicha Eckerta, což mu nakonec získalo i jistý respekt u místních obyvatel. Beerovo dílo představuje 65 sešitů kvartového formátu , které jsou uchovány ve Vlastivědném muzeu Dobruška. Vedle toho jsou snad dodnes roztroušeny jednotlivé Beerovy kresby po dobrušských domácnostech. Toto dílo má nesmírnou dokumentační cenu vzhledem k tomu, že Beer do nejmenších detailů dokumentoval textem i obrazem obce, jednotlivé stavby, místní zvyky, události a slavnosti, řemeslnické postupy a nástroje a další detaily každodenního života druhé poloviny 19. století. Beer rovněž detailně zachytil podobu Dobrušky před a po velikém požáru...
Více od autora
Alois Adlof (4)
Alois Adlof , jeden z nejvýznamnějších kazatelů Svobodné reformované církve a Jednoty českobratrské. První předseda církve, teolog, redaktor časopisů Betanie, Mladý křesťan, Mír, Světlo a Českobratrská rodina. Dále byl hlavním editorem prvního vydání Křesťanského kancionálu a také autorem překladů mnoha kancionálových písní a protestantských děl z angličtiny. Narodil se 16. srpna 1861 v Hořicích v Podkrkonoší v chudé a početné katolické rodině. Ve třech letech osiřel po otci. Byl horlivým ministrantem. Katolická farní knihovna byla pro něho vždy otevřená a přečetl proto velké množství knih historických, apologetických i liturgických. Záhy se dostal i k protestantské literatuře a pouštěl se do vášnivých diskuzí s evangelickými faráři. Postupně ale přešel z katolické pozice na opačnou stranu. Tento zápas završil ve 14. roce věku výstupem z římskokatolické církve. Dospívající Adlof rád káral lidi, kteří smekli nebo se pokřižovali pod sochou, spatřoval v tom porušování Desatera. Po sporech s katechetou přestal navštěvovat tehdy povinné hodiny náboženství. Celý incident musel nakonec urovnat hradecký zemský hejtman při jedné ze svých návštěv Hořic. V r. 1875 se seznámil s jedním ze zakladatelů Svobodné církve reformované, americkým misionářem E. A. Adamsem, který mu umožnil studium na bratrské škole v Gnadenfrei ve Slezsku. V roce 1879 se vrátil do Prahy, kde pokračoval na vyšším gymnáziu. Zde se kvůli věroučným sporům s katechetou opět rozhodl nedocházet na hodiny náboženství. Byl proto vyloučen ze školy, ale na základě odvolání k ministerstvu školství mohl studium dokončit na německém gymnáziu. Po studiu na teologických seminářích v Basileji, Edinburghu a Lipsku se r. 1886 vrátil do Prahy. Zde se stal pomocným kazatelem a dne 1. září 1888 byl ordinován jako pražský kazatel Svobodné církve reformované. V roce 1888 se stal tajemníkem Křesťanského spolku mladíků, české organizace ideově spřízněné s Young Men's Christian...
Více od autora
Alois Adamus (3)
Alois Adamus byl český historik a archivář. Zasloužil se o vznik městského archivu i muzea v Ostravě, také o zpracování dějin Ostravska a Těšínska. Zabýval se mimo jiné názvoslovím ulic v Ostravě, které shrnul do publikace Legendy ostravských ulic . Narodil se v Ostravě Kunčicích 28. ledna 1878. Osiřel již v patnácti letech. Studoval na německém gymnasiu v Těšíně a Frýdku, odkud přešel do nově otevřeného gymnasia v Místku, kde v roce 1903 odmaturoval. Od roku 1904 studoval na Karlově univerzitě v Praze obor dějepis a zeměpis. Po ukončení vysoké školy pracoval jako středoškolský profesor na Žižkově, ve Slaném, Lounech a Vršovicích. V roce 1912 se nakrátko vrátil na Ostravsko, kde vyučoval jako profesor v nově zřízeném „matičním gymnasiu“ v Orlové. V důsledku válečných událostí byla škola uzavřena a proto se vrátil do Prahy na žižkovské gymnasium. V letech 1918–1920 byl z učitelské služby uvolněn a jako znalec dějin Slezska a jeho současných poměrů byl jmenován při československo-polském sporu o Těšínsko československou vládou do tiskového oddělení plebiscitní komise, kde působil po celou dobu její existence. V této funkci publikoval o Těšínsku řadu propagačních brožur na obranu historických práv. Články byly publikovány jak francouzsky a italsky, tak i česky . Redigoval také humoristický časopis Nasz Kocur . V roce 1920 odešel zpět do Čech na gymnázium v Českém Brodě. V roce 1923 se opět vrátil do Ostravy, kde jako profesor na gymnáziu, městský archivář a muzejník působil až do roku 1935. V tomto období publikoval velké množství monografií především o dějinách města a okolí, věnoval se organizační a osvětové činnosti. Ihned po svém příchodu do Ostravy byl 1. července 1923 jmenován archivářem města a ředitelem městského muzea. Byl zakladatelem městského archivu, jehož základ tvořily úřední městské listiny a knihy, městská registratura magist...
Více od autora
Alma Maria Mahler-Werfel (2)
Rakouská hudební skladatelka, autorka autobiografické knihy.
Více od autora
Allison Brennan (2)
Americká spisovatelka thrillerů, bývalá právní konzultantka ve státní legislativě.
Více od autora
Allen Paul (1)
Americký politolog, publicista a poradce řady komisí Kongresu Spojených států Amerických.
Více od autora
Alka Joshi (3)
Americká marketingová konzultantka, lektorka kreativního psaní. Autorka románu. Původem z Indie.
Více od autora
Alja Rachmanova (3)
Alja Rachmanova , 1898 Kasli, Ruské impérium – 1991 Ettenhausen, Švýcarsko) byla ruská spisovatelka pocházející z ruské šlechtické rodiny. Byla představitelkou první vlny ruských exilových autorů kteří opoutěli Rusko po bolševickém převratu. Narodila se do rodiny lékaře v uralském městečku Kasli nedaleko Jekatěrinburgu, kde i strávila dětství a mládí a vystudovala gymnázium. Byla výraznou představitelkou první vlny ruských exilových autorů, svoji první knihu Studenti, láska, Čeka a smrt, která se později stala jedním z nejautentičtějších svědectví o rudém bolševickém teroru si začala psát v předvečer občanské války a bolševického převratu. Bolševická revoluce a následný rudý teror po roce 1917 ji přinutil i s její rodinou k útěku na Sibiř. Zde se provdala za rakouského válečného zajatce A. von Hoyera, avšak krátce po svatbě byli novomanželé donuceni opustit Sovětské Rusko. Po své emigraci publikovala i v němčině. S manželem a synem se usadili ve Vídni, počátkem třicátých let se následně odstěhovali do Salzburgu. Zde ještě před druhou světovou válkou pod pseudonymem Alja Rachmanovová vydává své deníky ve kterých popsala popravy, domovní prohlídky, chaos, vraždu carské rodiny a exodus ruské inteligence. Vycházejí ve třech svazcích: Studenti, láska, Čeka a smrt , Manželství v rudé bouřce a Mlékařka v Ottakringu, které jsou následně přeloženy do více než dvaceti jazyků. Na konci druhé světové války potkává manžele tragédie v podobě zbytečné smrti jejich jediného syna a v témže roce 1945, ve kterém je potkala tato osobní tragédie, musejí s manželem znovu prchat před postupující Rudou armádou, tentokrát do Švýcarska, které se tak stává jejich finálním domovem. Tesně po druhé světové válce vydává knihu Jurka, jednu z mnoha, která popisuje okolnosti smrti jediného dítěte manželů. Za svého života vydává ještě román Továrna na nového člověka a životopisy různý...
Více od autora
Alissa Johnson (4)
Americká spisovatelka, nominovaná na cenu RITA pro autory nejlepších historických romancí, vyrůstala na amerických leteckých základnách. Vystudovala St. Olaf College v Minnesotě, nyní žije v Arkansasu, chová australského ovčáka, navštěvuje rodinu a koketuje s lukostřelbou.
Více od autora
Alice Sebold (3)
Alice Sebold americká spisovatelka. Vyrůstala na předměstí Filadelfie, v roce 1980 absolvovala střední školu v Great Valley v Pensylvánii. Studovala na několika vysokých školách. Deset let žila na Manhattanu, kde vystřídala mnoho zaměstnání , dva roky brala heroin, později se přestěhovala do Jižní Kalifornie. V roce 2001 se provdala za Glena Davida Goldema.
Více od autora
Alice Dubská (2)
Narozena 1938 v Seredi . Doc., Mgr., divadelní historička a vysokoškolská pedagožka, věnuje se dějinám českého loutkového divadla. Publikace v oboru.
Více od autora
Ali Smith (3)
Ali Smithová se narodila v roce 1962 v Inverness. Píše povídky a romány. Její první sbírka povídek Free Love and Other Stories obdržela cenu Saltire Society za skotský literární debut roku a cenu Skotské rady pro umění. Její první román Like z roku 1997 se setkal s pozitivním ohlasem kritiky. Odehrává se ve Skotsku a v Cambridgi a vypráví o nerozlučném přátelství z dětství. Další sbírka povídek Other Stories and Other Stories vyšla v roce 1999. Autorčin druhý román Hotel World získal cenu Encore a dvě knižní ceny Skotské rady pro umění a také se dostal do užší nominace na Orange Prize a Booker Prize. Odehrává se v průběhu jediné noci a vypráví příběhy pěti různých postav, z nichž jedna je duchem pokojské, která zemřela při záhadné nehodě. Ali Smith pravidelně publikuje recenze a články v novinách a časopisech, včetně The Scotsman a Times Literary Supplement. Žije v Cambridgi.
Více od autora
Ali McNamara (2)
Napsala romantickou komedii, takže nečekejte žádnou krev, zbraně, zmutované formy života nebo čaroděje. Umí žonglovat, bývala aranžérka a teď je osobní trenérka a instruktorka fitness. Má ráda psy, ale je alergická na kočky. Jednou se setkala s princeznou Dianou. Nesnese hrubost, nespravedlnost a negativismus. Její oblíbená věta zní: "Všechno v životě má nějaký důvod" . Má dvě děti.
Více od autora
Ali Berg (2)
Australská pracovnice v oblasti reklamy a propagace, copywriterka, autorka románu.
Více od autora
Alfred Židan (3)
Slovenský autor publikací z oblasti elektrotechniky, zaměřený na radioamatérské stanice.
Více od autora
Alfred Javorín (1)
Narozen 8.7.1901, zemřel 7.4.1974 v Praze. Autor divadelní hry, novinář, divadelní kritik. Práce v oboru dějin českého divadla.
Více od autora
Alfred E Johann (2)
Pravým jménem Alfred Ernst Johann Wollschläger, * 3 září 1901 v Bydhošti , † 8.října 1996 v Oerrel v Gifhorn. Novinář, autor cestopisů.
Více od autora
Alf Prøysen (2)
Alf Prøysen je norský spisovatel a hudebník. Narodil se v Rudshøgda v Ringsakeru. Je jednou z nejvýznamnějších norských kulturních osobností druhé poloviny dvacátého století. Ve svých písních a povídkách čerpal z realistického a drsného života na norském venkově. Mimo jiné psal příběhy o paní Lžičence , maličké dámě, která nikdy neví, kdy se zmenší na velikost lžičky. Alf Prøysen zemřel na rakovinu dne 23. listopadu 1970, ve věku 56 let.
Více od autora