Všichni Autoři a témata

Eva Jelínková (3)

Eva Hrušínská (3)

Narozena 1928, zemřela 1997. Manželka českého herce R. Hrušínského, memoáry.

Eva Hlaváčová (5)

Mgr. Práce z oboru českého jazyka.

Eva Hinze (2)

Eva Herzová (5)

Narozena 1978. Prozaička.

Eva Heroldová (3)

Narozena 17.3.1939. Novinářka, redaktorka.

Eva Hejnová (5)

Narozena 20. 10. 1966 v Děčíně. Autorka se zaměřuje na didaktiku fyziky a evaluaci fyzikálního vzdělávání na základních školách .

Eva Hanuláková (5)

Slovenská ekonomka, publikace o marketingu.

Eva Hahnová (4)

Eva Hahnová je historička českého původu, žijící od roku 1968 v Německu. Specializuje se především na česko-německé vztahy, české a německé dějiny, odsun sudetských Němců, či na tematiku Židů v Protektorátu Böhmen und Mähren a posléze v bývalém východním bloku . Eva Hahnová studovala v Praze, Stuttgartu a také na London School of Economics, kde promovala roku 1981. V letech 1981–1999 byla vědeckou pracovnicí Collegium Carolinum. Jejím manželem je německý profesor historie Hans Henning Hahn , se kterým na svých knihách spolupracuje.

Eva Grestenbergerová (3)

Narozena 30. 11. 1993 v Ostravě, Ing., Mgr., spisovatelka, psycholožka v Pedagogicko-psychologické poradně Nový Jičín , zootechnička; zabývá se psychikou zvířat, komunikací a vztahem mezi člověkem a zvířetem, psychologií veganství, redaktorskou prací pro nakladatelství.

Eva Frančeová-Abrahamová (3)

Narozena 27. 11. 1957. Výtvarnice, ilustrátorka, publicistka, autorka prací o asistenčních psech, o chovu plemene Japan-chin.

Eva Fojtíková (4)

Narozena 9. 2. 1928 v Králově Lhotě, zemřela 2009. PhDr., CSc., docentka ruského jazyka a literatury, stati z oboru.

Eva Drozdová (3)

Narozena 6.12.1967 v Brně. Antropoložka, vysokoškolská pedagožka a soudní znalkyně v oblasti zdravotnictví. Práce z oboru.

Eva Dlabačová (2)

PhDr., psycholožka, v sedmdesátých letech 20. století vedoucí Manželské a předmanželské poradny v Brně, později v emigraci, spoluautorka knihy o manželství.

Eva Curieová (2)

Eva Coufalová (2)

Překladatelka z angličtiny.

Eva Chomoucká (5)

Mgr.art., flétnistka, hobojistka, hudební pedagožka.

Eva Břicháčková (5)

Narozena 1968. Učitelka přírodopisu, spoluautorka učebnic přírodopisu pro základní školy.

Eva Bilíková (4)

PhDr. Narodila se 31. března 1955 a žije v Brně. Je autorkou učebnic němčiny a latiny.

Eva Bartáková (5)

Ilustrátorka, ilustrace ke klasickým pohádkám B. Němcové a K.J. Erbena.

Eva Aunická-Vávrová (2)

Eugeniusz Banaszczyk (4)

Polský novinář a redaktor, autor publikací s leteckou tematikou.

Eugene Scribe (5)

Augustin Eugène Scribe byl francouzský dramatik a operní libretista. Narodil se v Paříži. Jeho otec byl obchodník s hedvábím a syn měl předurčenou dráhu právníka. Augustin však záhy studium práv opustil a začal psát pro jeviště. Jeho první hra, Prétendu sans le savoir, byla uvedena už v roce 1810 na scéně Varieté, ale neměla úspěch. Následovala řada dalších her napsaných ve spolupráci s jinými autory, ale prvního skutečného úspěchu se dočkal až v roce 1815, kdy společně s Delestre-Poirsonem napsal hru Une Nuit de la garde nationale. V dalších letech chrlil se svými spolupracovníky jednu hru za druhou. Dosáhl toho téměř pásovou organizací práce. Scribe dodával nápady a jeho spolupracovníci vypracovávali dialogy, dodávali vtipné hlášky, dvojverší apod. Spolupracovala s ním řada předních francouzských dramatiků té doby. Byli mezi nimi Jean-François Bayard, Roger de Beauvoir, Joseph-Xavier Boniface , Nicolas Brazier, Pierre François Carmouche, Jean-Henri Dupin, Philippe François Dumanoir , Anne-Honoré-Joseph Duveyrier , Charles Duveyrier , Germain Delavigne, Ernest Legouvé, Michel Masson, Edouard Joseph Mazères, Charles Gaspard Poirson , Louis Emile Vanderburch a Antoine-François Varner. Většina jeho her byly komedie a vaudevilly. Vaudevilly byly uváděny převážně v divadle Théâtre du Gymnase Marie Bell a komedie v Comédie-Française. Scribe vymyslel a ve své tvorbě prosazoval princip dokonalého divadla znamenající přesné načasování scén, příchodu jednotlivých postav, náhlé zvraty děje, prvky tajemství a momenty překvapení. Světový úspěch zaznamenal Scribe jako libretista nejslavnějších skladatelů oper té doby. Na jeho text komponovali např. Giacomo Meyerbeer , Adolphe Adam, Daniel Auber ,...

Eugen Spálený (4)

Vyučoval na Obchodní akademii v Turnově, pak u Bati ve Zlíně, pracoval v zahraničním obchodě. Od konce 50. let působil na Palackého univerzitě v Olomouci jako specialista na románské jazyky . Založil katedru aplikované lingvistiky, která se stala jednou z nejlepších v Evropě. Se svým kolektivem se zabýval vědeckou metodikou výuky cizích jazyků a přednášel o ní v Edinbourghu, Brémách a v Moskvě. Zasloužil se významně o rozvoj lingvistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je autorem mnoha jazykových učebnic, skript a audiovizuálních programů. Překládal z portugalštiny díla literatury portugalské i brazilské.

Eugen Pauliny (5)

Eugen Pauliny byl slovenský jazykovědec. Specializoval se na historii a dialektologii slovenského jazyka. Byl jednou z vedoucích osobností slovenské lingvistiky po druhé světové válce. V roce 1938 získal titul PhDr. a roku 1943 se stal docentem. Od roku 1945 byl rovněž profesorem. V roce 1968 byl jmenován doktorem věd.

Eugen Nagy (4)

Narozen 1965 v Nitře. Slovenský architekt, specializuje se na problematiku obytných a občanských budov, na aplikované metody a prostředky výstavby se zaměřením na ekologická kriteria a trvale udržitelný rozvoj sídel.

Eugen Löbl (3)

Eugen Löbl byl slovenský ekonom, politik a pedagog židovského původu. Pocházel z rodiny obchodníka Alberta Löbla a Hedvigy rozené Kohnové. Po maturitě na Vyšší průmyslové škole strojní v Bratislavě studoval na vídeňské Vysoké škole pro světový obchod. V letech 1925–1926 pracoval v konstrukční kanceláři, poté byl až do roku 1938 zaměstnancem pojišťovací společnosti. Od mládí byl levicově orientován, stal se členem skupiny intelektuálů okolo časopisu DAV. Do komunistické strany vstoupil v roce 1931. Pod pseudonymem J. Les publikoval v tisku články o Sovětském svazu, který v září 1936 navštívil, a brožuru Odpoveď André Gideovi, kriticky reagující na Návrat ze SSSR André Gida. Löblova kritika ale byla vedením strany i davisty považována za málo radikální. Roku 1937 se stal tajemníkem Svazu přátel SSSR. V roce 1939 ho strana vyslala do Krakova a později do Londýna. Zde pracoval v nadaci na pomoc československým uprchlíkům Czech Refugee Trust Fund, od roku 1941 byl tajemníkem Svazu československo-britského přátelství. Od roku 1943 byl poradcem ministra zahraničí čs. exilové vlády Jana Masaryka pro ekonomiku a záležitosti UNRRA. Účastnil se první konference UNRRA na konci listopadu 1943 v Atlantic City. Pracoval také jako vedoucí úředník na exilovém ministerstvu hospodářské obnovy. Po návratu do Československa v roce 1945 se stal náměstkem ministra zahraničního obchodu. V roce 1949 byl zatčen a poté tři roky držen ve vyšetřovací vazbě. Jako jeden z obžalovaných v procesu se Slánským byl v listopadu 1952 odsouzen na doživotí za velezradu, vyzvědačství a sabotáž. V roce 1955 prodělal infarkt, ve vězeňské nemocnici na Pankráci na žádost generální prokuratury sepsal zprávu o procesu a vyšetřovacích metodách při jeho přípravě. Z vězení byl propuštěn v roce 1960. Po propuštění nejprve pracoval jako skladník, v roce 1963 byl rehabilitován a 1. dubna následujícího roku se stal ředitelem kra...

Eugen Kadeřávek (5)

Narozen 26. 7. 1840 v Havlíčkově Brodě, zemřel 3. 5. 1922 v Želivi. PhDr., ThDr., římskokatolický kněz, premonstrát, teolog, filosof, klasický filolog a překladatel z francouzštiny. Profesor teologie a filosofie na teologické fakultě v Praze. Práce v oboru etiky, estetiky, teologie a filosofie.

Etzler Tomáš (1)

Etty Hillesum (3)

Esther Hillesum byla Židovka, která ve svých dopisech a denících popsala život v Amsterdamu během nacistické okupace. Etty se narodila v holandské židovské rodině, vyrostla ve městě Deventer. Navštěvovala zde gymnázium, kde byl její otec ředitelem a učitelem klasických jazyků. Její matka, Rebecca Bernstein, se narodila v Rusku, odkud utekla do Nizozemí před protižidovskými pogromy. Etty měla dva bratry, Mischu a Jaapa, všichni sourozenci dostali do vínku velké nadání. Mischa již jako šestiletý veřejně hrál na klavír Beethovena. Jaap ukončil gymnázium rychleji než za obvyklých šest let a později se stal lékařem. V 18 letech se Etty přestěhovala do Amsterdamu, kde začala studovat práva. V roce 1937 se ubytovala v domě účetního, tehdy dvaašedesátiletého vdovce Hendrika J. Wegerifa, pro kterého měla pracovat jako hospodyně. Brzy se však stali milenci. Etty nebyla nábožensky vychována. Roku 1941 se však setkala s psychologem Juliem Spierem. Přivedl ji k Bibli a doporučil jí vést si deník. Jeho psaní zahájila 9. března téhož roku. Stala se Spierovou asistentkou, později i s ním navázala intimní vztah. Následujícího roku se Etty dobrovolně přihlásila k práci v internačním táboře Westerbork, kde pomáhala uvězněným Židům. Poslední zápis v deníku Etty je z října 1942. V září 1943 byla deportována do Osvětimi, kde o tři měsíce později zemřela.

Ethel Lilian Voynich (3)

Ethel Lilian Voynichová byla v Irsku narozená spisovatelka a hudební skladatelka, dcera anglického matematika George Boolea, manželka V. M. Voyniche, polského literátora a bibliofila, dočasného majitele tzv. Voynichova manuskriptu. Po přestěhování do Anglie začala intenzivně pracovat pro „Spolek přátel ruské svobody“. Její nejznámějším dílem je Střeček , které popisuje období Itálie, nacházející se pod nadvládou Rakouska. Příběh je o muži jménem Arthur Burton a o jeho nemilosrdném osudu. Díla Jack Raymond, Olive Latham a An Interrupted Friendship jsou pokračováním Střečka.

Estebanillo Gonzáles (1)

Erwin Rommel (2)

Erwin Johannes Eugen Rommel , známý též jako Pouštní liška , byl německý voják a vojevůdce, polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války. Hodnosti generál polní maršál dosáhl jakožto nejmladší ze všech generálů nacistického Německa. Do německé armády vstoupil v roce 1910 a bojoval v první světové válce, během níž byl povýšen na kapitána. Později se proslavil jako velitel 7. tankové divize během tažení Francií ve druhé světové válce, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících spojeneckému vylodění v Normandii. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl nucen kvůli stykům s atentátníky spáchat sebevraždu. Jeho obraz visí na Stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk, která má symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie: Mošeho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse, Israela Tala a Erwina Rommela. Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu an der Brenz jako druhý syn ředitele gymnázia v Aalen Erwina Rommela a dcery významného württenberského politika Helene von Luz. Měl tři sourozence: Gerharda, Helene a Karla. Podle vlastních údajů prožil obzvlášť příjemné dětství, když si každý den mohl hrát v rozlehlé rodinné zahradě. Mladý Rommel se chtěl stát leteckým inženýrem , ale otec ho postavil před jednoznačnou volbu: buď se stane po jeho vzoru učitelem, anebo důstojníkem. Po ukončení studia na reálném gymnáziu ve Schwäbisch Gmündu v roce 1910 nastoupil jako kadet k místnímu 6. württemberskému pěšímu pluku König Wilhelm I. č. 124 ve Weingartenu. Po třech měsících byl povýšen na desátníka a po dalších šesti na četaře. V březnu 1911 ...

Erwin Panofsky (3)

Erwin Panofsky byl německý historik umění. Přelomovými byly zejména jeho studie o renesančním umění . Narodil se v bohaté židovské těžařské rodině. Vyrůstal v Berlíně a v roce 1910 maturoval na zdejším gymnáziu Joachimsthalsches. V letech 1910-14 studoval práva, filozofii, filologii a dějiny umění na univerzitách ve Freiburgu, Mnichově a Berlíně, kde ho ovlivnily přednášky historičky umění Margarete Bieberové. Více ho ale ovlivnily myšlenky Ernsta Cassirera. Jeho dizertace na dějinách umění byla věnována Albrechtu Dürerovi, který zůstal velkým tématem po celý jeho život. Kvůli zranění po pádu z koně byl osvobozen od služby v první světové válce. Poté působil na univerzitě v Berlíně, v letech 1920-1933 učil na univerzitě v Mnichově. V tom roce, po uchopení moci nacisty, odešel natrvalo do Spojených států . Vyučoval na univerzitě v New Yorku a na Princetonské univerzitě, kde zůstal po zbytek své kariéry. V letech 1947-1948 měl též sérii přednášek na Harvardské univerzitě. Tyto přednášky se pak staly základem jeho nejslavnější knihy Early Netherlandish Painting. Panofsky se stal známým odhalováním skrytých symbolů na obrazech. Hovořil také o "maskovaném symbolismu" typickém pro renesanční umění. Tento jeho přístup byl ovšem také často kritizován. Byl blízkým přítelem fyziků Wolfganga Pauliho a Alberta Einsteina. Jeho mladší syn Wolfgang Panofsky se také stal známým fyzikem specializujícím se na urychlovače částic.

Ernst Wiechert (3)

Německý prozaik, lyrik, dramatik a esejista.

Ernst Vlcek (5)

Rakouský sci-fi spisovatel.

Ernst J Grube (1)

Původem Rakušan, vystudoval v Berlíně, působil v Metropolitním muzeu umění v New Yorku a získal profesuru na Kolumbijské univerzitě. Poté působil na univerzitě v Benátkách, pracoval na vykopávkách v Iránu a v roce 1988 se odstěhoval do Londýna se svou druhou manželkou Eleanor Simsovou, specialistkou na perské malířství, kde psal o umění a založil Islamic Art Journal.

Ernst Glaeser (2)

Německo-švýcarský spisovatel a dramatik, publicista.

Ernst Georg Erich Lorenz (2)

Ernst Christian Schütt (1)

Ernesto Sábato (3)

Ernesto Sábato byl argentinský spisovatel a esejista známý v Česku jako autor románů Tunel , O hrdinech a hrobech , Abaddón zhoubce a několika knih esejů, jako např. u nás vydané knihy Spisovatel a jeho přízraky . Ernesto Sábato se narodil 24. června 1911 v městečku Rojas v provincii Buenos Aires. Pocházel z rodiny italských přistěhovalců, byl předposledním z jedenácti synů. Střední školu studoval v La Platě, kde byl jeho učitelem vynikající filolog, historik a literární kritik Pedro Henríquez Ureña. Ten v něm velmi záhy vytušil silnou citlivost a inteligenci a předpověděl mu budoucí roli spisovatele. Sábato se ale navzdory tomu svými vysokoškolskými studiemi obrátil k vědě, studoval fyziku na laplatské univerzitě. Studium zde ukončil doktorátem z fyziky roku 1938. V pozdějším díle bude pak vztah mezi vědou a uměním, jejich styčné body i zásadní protikladnost v pohledu na svět a člověka, mnohokrát promýšlet a glosovat. Již za studií se začal zajímat o politiku, zprvu sympatizoval s anarchistickým hnutím, pak s marxismem. Účastnil se demonstrací, dvakrát byl za svou činnost perzekvován. Roku 1934 jel jako delegát Komunistické mládeže na mírový kongres do Bruselu, kde poznal stalinistické praktiky komunistů a zcela znechucen utekl do Paříže. Zde se nějakou dobu protloukal mezi spisovateli a bohémy a začal psát své první, nikdy nevydané dílo La fuente muda , v němž promýšlí svůj filosofický koncept světa, svébytný mix marxismu a existencialismu. Ernesto Sábato začal svou literární dráhu esejistickou knihou Jedinec a vesmír. Esej je mu nejvlastnějším žánrem, neopustil jej po celou svou tvůrčí dráhu. Dominantními tématy jeho úvah, přesných a výstižných pojednání, je mu existenciální situace jedince ve vztahu k proměnlivé době, sociálním zvratům, revoluční...

Erin Sterling (5)

Americká spisovatelka.

Erin Doom (2)

Erin Craigová (4)

Erin A Craig (4)

Americká divadelní scénografka, autorka hororových románů.

Erika Zemanová (5)

Narozena 2. 1. 1940 v Ústí nad Labem. Autorka regionálních publikací, zaměřená na místopis Šumavy, lidové tradice a rodinné příběhy. Občanským povoláním řeznice.

Erika Kuhnová (2)

Slovenská architektka, publikace o bydlení.

Erika Kadlecová (2)

Dětství a mládí prožila v Brně, kde maturovala na klasickém gymnáziu ; do konce druhé světové války byla totálně nasazena. Ačkoli pocházela z evangelické rodiny, s církví se rozešla kvůli jejímu oportunismu ve válečném období a zapojila se do činnosti ilegální skupiny komunistické mládeže, která organizovala sociální pomoc Židům a perzekvovaným osobám. Bezprostředně po válce do komunistické strany vstoupila také oficiálně a stala se zaměstnankyní krajského výboru v Brně . V letech 1947–52 vyučovala na ústřední politické škole KSČ v Doksech , kde v letech 1951–52 rovněž vedla katedru dialektického materialismu. Zároveň vystudovala filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze . V roce 1952 se stala zaměstnankyní ČSAV, avšak až do roku 1955 byla vyslána na interní aspiranturu v Akademii věd SSSR v Moskvě. Po návratu do Československa se v roce 1955 stala členkou Kabinetu pro filosofii ČSAV. Původně byla členkou oddělení vědeckého socialismu a pracovala na tématu lidově demokratický stát jako nástroj diktatury proletariátu, avšak na počátku 60. let založila oddělení teorie náboženství, jehož se stala vedoucí. V rámci tohoto oddělení vedla a zpracovala sociologický výzkum religiozity Severomoravského kraje a naplánovala několik dalších empirických šetření, která měla mezinárodní ohlas. V polovině šedesátých let se proto uvažovalo o ustavení samostatného religionistického pracoviště ČSAV, nakonec bylo oddělení teorie a sociologie náboženství včleněno do nově zřízeného Sociologického ústavu ČSAV . Kadlecová zůstala jeho vedoucí a oddělení se podílelo na dalším empirickém výzkumu religiozity mládeže v socialistických zemích ; plánovaná šetření postojů duchovenstva, role náboženství a církví v oblasti intersubjektivních vztahů a religiozity v celostátním měřítku již nebyla realizována, nebo z nich zůstalo torzo. Také sebraná data z výzkumu relig...

Erik P Eckholm (3)

Autor publikací z oboru veřejného zdraví a životního prostředí, působí v Ústavu pro světový zdravotní dohled ve Washingtonu.

Erich von Manstein (3)

Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, byl německý polní maršál, považovaný za jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války. Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské vojenské rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařským dekretem. Mansteinova výchova byla naprosto vojenská, což ho částečně připravilo pro budoucí kariéru. V roce 1900 začal studovat na císařské kadetní škole v Berlíně-Lichterfelde. Tam mu byly vštěpovány základní vědomosti, znalosti a způsoby chování pruského důstojníka, poslušnost. Po jejím dokončení v roce 1906 vstoupil jako praporčík ke 3. pěšímu gardovému pluku, kde v té době sloužili i Paul von Hindenburg a Kurt von Schleicher. Také započal studium na válečné akademii v Berlíně, které však musel přerušit kvůli vypuknutí první světové války a již se k němu nikdy nevrátil. Ačkoli neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, již jako pobočník prokázal, jak velké měl vojenské nadání. Zúčastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu. Po uzdravení nastoupil ke generálnímu štábu. V červenci 1918 se na západě zúčastnil jarní ofenzívy. Kapitulace, pád císařství a následné vyhlášení republiky pro něj byly obrovským šokem. Od této doby se stal apolitickým vojákem a o politiku se nezajímal. V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loeschovou , kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti . V armádě zůstal i po první světové válce. Roku 1922 byl povýšen na velitele praporu. Roku 1927 byl povýšen na majora a začal působit v generálním štáb...

Erich Terner (3)

Autor publikací o dějinách Izraele.

Erich Rackwitz (2)

Německý prozaik, cestopisná literatura, reportáže.

Erich J Lejeune (4)

Německý podnikatel, práce o pozitivním myšlení a jednání.

Eric Walz (2)

Německý spisovatel histrorických románů. Eric se po škole vyučil maloobchodním prodejcem . Poté pracoval jako úředník u společnosti zásilkového prodeje a telekomunikací a poradenské firmy, nedokončil vysokoškolské vzdělání v oboru Germanic .Pracoval na volné noze jako osobní trenér pro firmy a spisovatel na volné noze v Berlíně kde žil, ve věku 35 let se konečně plně soustředil na psaní. V roce 2002 vydal svou první knihu, gay darebák, sbírku jedenácti portrétů historických osobností, : Alexandr Veliký , Heliogabalus , papež Sixtus IV , Fridrich Veliký , Maximilien Robespierre , Alfred Redl , Ernst Rohm , J. Edgar Hoover , Yukio Mishima , Michael Kühnen und Jeffrey Dahmer . Edgar Hoover , Yukio Mishima , Michael Kuhnen a Jeffrey Dahmer .

Eric Treuille (2)

Autor kuchařek a knih o přípravě pokrmů.

Eric Melrose Brown (2)

Kapitán Eric Melrose "Winkle" Brown, CBE, DSC, AFC, FRAeS, RN je bývalý důstojník Royal Navy a testovací pilot, který má nalétáno více typů letadel, než kdokoliv jiný v historii. Je také nejvíce vyznamenávaným pilotem námořního letectva Velké Británie a drží světový rekord v počtu přistání na letadlové lodi.

Eric Lawson Malpass (3)

Anglický spisovatel.

Éric Buffetaut (4)

Eric Buffetaut vystudoval geologii a paleontologii na univerzitě v Paříži. Po obhajobě doktorské práce na téma evoluce krokodýlů nastoupil v roce 1976 do CNRS , kde pracuje dodnes . Specializuje se na výzkum fosilních obratlovců, především dinosaurů, pterosaurů a primitivních ptáků. Své výzkumy prováděl ve Francii, Španělsku, v Kanadě, Mali, Tunisku, Pákistánu, Indii, Číně a Thajsku. V současné době se podílí na výzkumu fosílií dinosaurů a dalších obratlovců svrchní křídy z jižní Francie. Je autorem asi 400 odborných článků a několika knih o dinosaurech a historii paleontologie, např. Histoire de la paléontologie a spoluzakladatelem Muzea dinosaurů v jihofrancouzském městečku Espéraza.

Erasmus Rotterdamský (4)

Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel zaalpské renesance a humanismu. Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1466 zřejmě v Rotterdamu . V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance. Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495 až 1499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514 až 1521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel na tyfus. Pohřben byl v basilejské katedrále. Prvním vážnějším Erasmovým dílem je Enchiridion militis christiani . V této krátké práci se Erasmus snažil vytvořit pohled na normální křesťanský život, který posléze po zbytek svého života dotvářel. Za hlavní zlo doby považoval formalismus, respekt ke tradicím bez ohledu na skutečné Kristovo učení. Nabídl řešení: každý se má ptát v každém okamžiku, co je zásadní a co je důležité beze strachu. Svým nejznámějším spisem, satirou Chvála bláznivosti , se s výsměchem i vážností věnoval hluboce zakořeněným om...

Eowyn Ivey (4)

Americká knihkupkyně, bývalá novinářka. Autorka románu.