39001–39060 z 157637 Autoři
Vladimir Osipovič Bogomolov (3)
Vladimir Osipovič Bogomolov, rusky: Владимир Осипович Богомолов, vlastním příjmením Bojtinskij , které používal o roku 1948 a poté do roku 1953 Bogomolec bol ruský spisovateľ, píšuci najmä vojnovú literatúru. Známa je najmä jeho kniha V auguste roku 1944 - vynikajúcim a autentickým spôsobom vyrozprávaný príbeh pátracej skupiny armádnej kontrarozviedky Červenej armády v zázemí frontu na pomedzí Bieloruska a Poľska počas veľkej letnej ofenzívy Červenej armády v lete 1944. Pravdepodobne inšpirované skutočnými udalosťami . Autor patril ku generácii sovietskych spisovateľov, ktorí sa priamo zúčastnili vojny a ich diela začali vychádzať najmä po XX. zjazde KSSZ - v období tzv. odmäku. Vojnu videli realisticky, neprikrášlene, odmietali obvyklú sovietsku glorifikáciu, pátos.
Více od autora
Vladimír Novák (3)
Práce z oboru elektrotechniky, nelineárních obvodů, číslicových měřících přístrojů a elektroniky.
Více od autora
Vladimir Mironovič Ponizovskij (2)
Ruský spisovatel, autor románu z období 2. světové války.
Více od autora
Vladimír Melichar (3)
Narozen 1974. Mgr., botanik, environmentální expert, specializuje na horská rašeliniště, ekologii obnovy, ochranářské koncepce a biomonitoring.
Více od autora
Vladimír Loyda (3)
Narozen 1.12.1928 v Brandýse nad Labem, zemřel 12.10.2004. Středoškolský profesor, publicista a odborný pracovník.
Více od autora
Vladimir Levstik (2)
Vladimir Levstik , rozený Ciril Levstik, byl slovinský spisovatel, básník a překladatel především z ruštiny. Narodil se ve Šmihelu nad Mozirjem. Otec Michael byl učitel. Měl dva mladší sourozence. Jeho křestní jméno bylo Ciril, jméno Vladimir začal používat až v roce 1904. V roce 1887 byl jeho otec přemístěn do obce Št. Andraž nad Polzelo, kde Levstik strávil své dětství a chodil na základní školu. V letech 1896–1899 navštěvoval gymnázium v Celji, v letech 1899–1901 v Mariboru a v letech 1901–1903 v Lublani. Roku 1903 zanechal studia, podle některých zdrojů kvůli chudobě, podle jiných kvůli sporům s otcem. Byl to druhý Slovinec , který se živil jako spisovatel, básník a překladatel z povolání. V letech 1906 a 1907 žil v Paříži, kde se seznámil s literárními směry a proudy. Kvůli své účasti v nacionalistickém hnutí byl během 1. sv. války zavřen v internačním táboře v Mittergrabernu. Zavřen byl až do roku 1917. Po propuštění se nesměl vrátit do Lublaně, proto žil v Praze, kde také vzniklo jeho dílo Zápisky Tiny Gramontové. Potom se přestěhoval ke své sestře Věře, která pracovala jako učitelka na základní škole v Št. Juriju pod Taborom v Savinjské dolině . U ní zůstal do dubna 1918, překládal Dostojevského a psal své nejlepší dílo "Gadje gnezdo". Po návratu do Lublaně onemocněl a léčil se v Kranji. Od roku 1932 žil v Paříži. Své poslední léta strávil v Celji, blízko svého rodného kraje. Roku 1957 tam i zemřel. Básně začal psát už na základní škole. Roku 1903 vyšla jeho první báseň v Ljubljanskem zvonu. Respektovaným básníkem byl hlavně v letech 1906-1910. Spolupracoval především s novinami Ljubljanski zvon, Slovan, Slovenka a Naš list. Jeho prvním básnickým tématem byla jeho vlast a národní motivy. V romanci Kralj Matjaž se objevují motivy svobody a bojácnosti. V jeho poezii můžeme nalézt neustálé hledání smyslu života, zoufalství, a zklamání nad sebou samým i celým světem....
Více od autora
Vladimír Lemberk (3)
Byl trempem, vodákem, horolezcem, amatérským i profesionálním přírodovědcem, poutníkem po horách a liduprázdných končinách Evropy, Asie a Afriky. V posledních letech se opakovaně vydává do tropů Indonésie- uchvátila ho její pestrá a marnotratně bohatá příroda i nebývalá směsice lidských typů. Nemá rád povrchní, rychlé a v konečném důsledku křečovité poznávání cizích krajů, lidí a přírody. Vždy raději volí pomalost, opakování a důkladnost. Proto se na cesty vydává nejraději jen v malé skupince přátel, svobodně a bez předchozího zajištění. Jen tudy, podle něho vede cesta k pravdivému a intenzivně prožitému poznání. Pracuje jako zoolog a vedoucí přírodovědného oddělení Východočeského muzea v Pardubicích. Procestoval na padesát především afrických a asijských zemí, kde se věnoval zejména studiu divokých zvířat a přírodních národů. Publikuje reportáže ze zahraničních cest i odborné články z tuzemska v tisku i na svých internetových stránkách.
Více od autora
Vladimír Kyzlink (3)
Autor, brněnský rodák a moravský patriot byl zakladatel moderního konzervárenství u nás. Byl profesorem VŠCHT kde založil katedru konzervárenské technologie. Specializoval se zejména na otázky konzervace rostlinných produktů, především ovoce a zeleniny, problematiku konzervace potravin živočišného původu . Dožil se vysokého věku a byl odborně aktivní až do své smrti.
Více od autora
Vladimír Krejčí (3)
Narozen 11.7.1905 v Kunštátu. Ing., profesor elektrotechniky, publikace z oboru.
Více od autora
Vladimír Kratochvíl (4)
Prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc. absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze. Působil jako vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, jako asistent soudce Ústavního soudu i asistent soudce Nejvyššího soudu.
Více od autora
Vladimír Král (2)
Narozen 26. 12. 1949 v Praze, zemřel v dubnu 2019. Prof. RNDr., DSc., medicinální chemik, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Vladimír Kováč (2)
Slovenský zoolog, ichtyolog a profesor ekologie. Specializace na ontogenezi, evoluci a moderní trendy v ekologii.
Více od autora
Vladimír Koubenec (1)
Narozen 1951. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka. Autor textů, knihy bajek a románu.
Více od autora
Vladimír Košelev (1)
Narozen 17.5.1899, zemřel 12.8.1991. Ing., výzkumný pracovník v oboru materiálového výzkumu a metalografii, práce z oboru a o chemickém složení slitin.
Více od autora
Vladimír Kohout (2)
Narozen 11.4.1938.RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog na elektrotechnické fakultě ČVUT, katedře matematiky, práce z matematiky a fyziky, též autor práce o diferenciální geometrii.
Více od autora
Vladimír Kočí (2)
Narozen 1972 v Praze. Ing. ,Ph.D., vysokoškolský pedagog, chemický technolog. Práce z oboru chemie ochrany prostředí.
Více od autora
Vladimír Kočandrle (4)
Vladimír Kočandrle byl český kardiovaskulární a transplantační chirurg, ředitel pražského Institutu klinické a experimentální medicíny . Byl ustanoven vedoucím týmu, který v Československu i v celém východním bloku v roce 1984 provedl úspěšnou transplantaci srdce. Vladimír Kočandrle vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvoval roční stáž v USA. V IKEM začal pracovat v 60. letech, v roce 1966 se podílel na první úspěšné československé transplantaci ledviny. Jako ředitel vedl IKEM po sedm let od roku 1983. Organizačně zajišťoval první úspěšnou transplantaci srdce nejen v Československu, ale i v tehdejším východním bloku, kterou v roce 1984 provedl tým kardiochirurga profesora Pavla Firta. Technik Josef Divina, kterému bylo 44 let, při ní získal srdce o devět let mladšího muže, se kterým žil dalších 13 let. Od roku 1962 byl Kočandrle členem KSČ, od roku 1986 kandidátem ÚV KSČ. V roce 1990 byl z IKEM bez zdůvodnění odvolán. V letech 1991 až 1993 pak pracoval ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center ve Washingtonu, kde zavedl program kombinovaných transplantací slinivky břišní a ledvin. Jeho manželkou byla česká basketbalistka Zdeňka Kočandrlová. Jeho syn Vladimír je hudebník, skladatel, producent a hudební podnikatel.
Více od autora
Vladimír Knichal (2)
Středoškolské vzdělání ukončil maturitou roku 1925 na České státní reálce v Moravské Ostravě, kde studoval od roku 1918. V letech 1926-30 byl posluchačem Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, kde se věnoval studiu matematiky a fyziky. Posléze však zájem o matematiku převládl. V době vysokoškolských studií na něj měli největší vliv profesor K. Petr a V. Jarník. Svou vědeckou dráhu zahájil na Karlově univerzitě, kde pracoval v letech 1929-39 jako asistent . V roce 1930 získal aprobaci pro vyučování matematice a fyzice na středních školách a byl ustanoven řádným asistentem Matematického ústavu Karlovy univerzity. Rok poté byl promován doktorem přírodních věd. V roce 1936 svou práci na rok přerušil a odjel na rok na studijní stáž do Varšavy, kde pracoval v semináři kombinatorické topologie profesora K. Borsuka. Po návratu z ciziny se v roce 1937 habilitoval. Během války působil jako středoškolský profesor postupně na reálce v Praze-Holešovicích, na reálném gymnáziu v Praze-Michli a na vyšší průmyslové škole v Praze-Smíchově. Po válce mu byla k 1. červnu 1945 udělena placená dovolená a začal pracovat jako asistent na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V témže roce byl na podzim pověřen konáním přednášek na Přírodovědecké fakultě v Brně. V roce 1946 byl v Brně se zpětnou platností k 1. říjnu 1945 jmenován mimořádným profesorem. V té době současně přednášel na pedagogické fakultě brněnské univerzity, Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a na Fakultě inženýrského stavitelství Českého učení technického v Praze. V roce 1950 se stal Vladimír Knichal vedoucím oddělení technické matematiky v Ústředním matematickém ústavu a v roce 1954 vystřídal E. Čecha v ředitelském křesle Matematického ústavu ČSAV, který vznikl z Ústředního matematického ústavu a jako ocenění jeho práce byl jmenován doktorem fyzikálně matematických věd. Pracoval v oblasti teorie čísel a teorie reálných funkcí. V čele Matematického ústavu stál a...
Více od autora
Vladimír Kebza (3)
Narozen 1953, zemřel 27. 7. 2017. Psycholog, vědec a vysokoškolský pedagog . V rámci oboru psychologie zdraví byl zaměřen na otázky preventivního lékařství, podpory zdraví, psychosomatických onemocnění aj. Publikace v oboru.
Více od autora
Vladimír Kaiser (3)
Narozen 10.6.1954 v Ústí nad Labem. PhDr., archivář a historik, zabývá se novověkou paleografií, historií záznamu zvuku, dějinami hudební kultury a regionálními dějinami.
Více od autora
Vladimír Kaigl (2)
Narozen 15.5.1916 v Praze. JUDr., docent na katedře politické ekonomie University Karlovy v Praze, vedoucí Ekonomického ústavu Československé akademie věd, delegát Československa v OSN. Práce v oboru, autor cestopisu.
Více od autora
Vladimír Kafka (2)
Narozen 11. 4. 1963 v Praze, zemřel 2018 tamtéž. Malíř, spisovatel a léčitel.
Více od autora
Vladimír Josef Novák (2)
Narozen 10.3.1882 v Brně, zemřel 6.1.1951 v Praze. PhDr., profesor fyzikálního zeměpisu, publikace z oboru a z mravní výchovy, překlady z angličtiny.
Více od autora
Vladimir Jevgen'jevič Dubkovskij (2)
Ruský právník, autor scénářů k dokumentárním filmům. Založil Akademii systémového podnikání, která se zabývá vzděláváním manažerů a Akademii nového života, která se zabývá osudem, štěstím a smyslem života.
Více od autora
Vladimír Jan Fanderlík (3)
Narozen 3.1.1877 v Olomouci, zemřel 1946 v Brně. JUDr., fotograf, literatura z oboru fotografie.
Více od autora
Vladimír J. A Novák (2)
Narozen 22. 4. 1919 v Praze, zemřel 1997. Biolog a entomolog, práce z oboru evoluční biologie.
Více od autora
Vladimír J Koudelka (3)
Narozen 12.1.1919 v Bohuslavicích u Nové říše, zemřel 5.12.2003 v Soursee. Katolický kněz, dominikán, doktor teologie, církevní historik, náboženský spisovatel, exulant.
Více od autora
Vladimir Ivanovič Nemcov (3)
Vladimir Ivanovič Němcov byl ruský sovětský radiotechnik a spisovatel, autor vědeckofantastických povídek a románů. Nejprve studoval při zaměstnání na tzv. Dělnické fakultě v Tule. V letech 1926–1929 pak pokračoval ve studiu literatury na Etnologické fakultě Moskevské státní univerzitzy, studium však nedokončil. Zabýval se radiotechnikou a publikoval články v populárně vědeckých časopisech. Začal pracovat ve Vojenském výzkumném ústavu spojů, kde se stal známým jako vynálezce přenosných radiostanic. Získal dvacet autorských osvědčení v tomto oboru a jako návrhář pomáhal při jejich vývoji v továrně v Leningradě, kde ho zastihla německá blokáda. Posléze byl poslán do Baku, kde se podílel na organizaci vojenské radiotechnické továrny a byl jmenován jejím hlavním inženýrem. Za svou práci obdržel medaili Za obranu Leningradu, Řád Vlastenecké války, Řád rudé hvězdy, Řád rudého praporu práce a další. Od roku 1945 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu a od roku 1946 členem Svazu sovětských spisovatelů. Od konce čtyřicátých let se věnoval zcela literatuře. Psát začal ještě při svých studiích v Tule. Jeho básně byly publikovány v časopise Коммунар . První vědeckofantastickou povídku Сто градусов vydal roku 1945. Nejprve jej zajímala témata, jimiž se zabývala věda v době, kdy svá díla psal, později následovaly rozsáhlé romány, které měly zobrazit sovětské grandiózní technické projekty. Ideologicky ostře se stavěl proti novým trendům v sovětské fantastice, zejména proti dílu bratří Strugackých, které zkritizoval v článku Для кого пишут фантасты? . Podle Němcova jejich knihy nikterak nenapomáhaly v budování komunismu.....
Více od autora
Vladimir Ivanovič Dal‘ (1)
byl ruský jazykovědec a lexikograf, zakladatel Ruské geografické společnosti. Byl odborníkem na turkické jazyky a zakladatelem turkologie. Jeho největším dílem byl Výkladový slovník živého ruského jazyka, obsahující přes 200 000 slov, který Dal publikoval v letech 1863–1866. Dal pracoval na carském ministerstvu vnitra, kde neblaze proslul posilováním antisemitských legend, zejména poté, co byl carem Mikulášem I. pověřen prošetřením pověsti o údajných židovských rituálních vraždách křesťanských dětí.
Více od autora
Vladimír Hučín (2)
Byl před rokem 1989 disidentem, v 90. letech důstojníkem BIS. Jde pravděpodobně o jediného představitele českého disentu, jenž se v době normalizace pokoušel rovněž o odboj, jenž se blížil odboji ozbrojenému.
Více od autora
Vladimír Houdek (3)
Vladimír Houdek byl český básník vyjadřující pocit úpadku doby. Narodil se jako jediný syn pražského zámečnického mistra Karla Houdka a jeho manželky Anny rozené Julišové . Po smrti manželky se Karel Houdek v roce 1901 znovu oženil. Maturoval na gymnáziu v Žitné ulici v roce 1891. V letech 1892-1894 byl posluchačem filozofické fakulty, studia nedokončil. Jako záložní důstojník se nechal aktivovat a do roku 1899 sloužil v armádě, odkud odešel jako nadporučík domobrany. Stal se poštovním asistentem v Lovosicích a od roku 1901 v Kolíně. Krátce poté duševně onemocněl; v roce 1902 odešel do pražského ústavu choromyslných, kde dožil. Byl ženat s Marií, rozenou Portěšovou . Zemřel v ústavu choromyslných na progresivní paralýzu. Byl pochován na Olšanských hřbitovech . Ve svém díle, ovlivněném J. S. Macharem, se stylizoval do role prokletého vzdorujícího básníka, místo tradiční poetizace erotiky ji představoval jako živočišnou smyslnost. Přispíval do časopisů Lumír, Moderní revue, Rozhledy, Vesna a Zlatá Praha.
Více od autora
Vladimír Hor (1)
Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.
Více od autora